Počátky Evropy, kterou známe dnes, sahají hluboko do minulosti.
Abychom pochopili, co pro nás znamená dnešní Evropa, je třeba něco vědět o tom, jak vlastně vznikla.
Už v minulosti se někteří panovníci, jako byl například Karel Veliký a Napoleon, pokusili sjednotit všechny země Evropy tak, aby tvořily jen jeden národ. Ale většinou byla taková Evropa výsledkem krvavých válek.
Ve dvacátém století vypukly v Evropě dvě války, které postupně zachvátily celý svět. Proto je nazýváme světové války.
První světová válka probíhala v letech 1914 až 1918, druhá světová válka vypukla o zhruba dvacet let později.
Věděli jste, že původ jména Evropa musíme hledat až v řecké mytologii?
Europa byla překrásná princezna, která žila ve městě Týros na asijském pobřeží Středozemního moře (v dnešním Libanonu). Byla tak krásná, že se do ní zamiloval samotný král bohů Zeus. Nakonec princeznu svedl a unesl ji do Řecka. Z jejich lásky se pak narodily tři děti a princeznino jméno se stalo jménem celého světadílu: Evropa.
Když v roce 1945 skončila druhá světová válka, zbývala z Evropy jen hromada trosek.
Tato strašlivá válka zuřila šest let a zanechala po sobě 20 milionů sirotků, napadrť rozbité silnice, lidi umírající hladem a opouštějící svou vlast. Evropa byla úplně zpustošená. Bylo třeba všechno vybudovat znovu.
Po roce 1945 sice v Evropě zavládl mír, ale Evropa se rozdělila na dvě části, kterým se říkalo také „bloky“: na východní Evropu a na západní Evropu. Dělicí čára mezi nimi procházela Německem.
Neexistovalo už jen jedno Německo, ale dvě Německa: východní a západní.
Život lidí v obou těchto blocích se od sebe hodně lišil.
Možná se teď ptáte, jak to všechno souvisí s Evropskou unií?
Dne 9. května 1950 dostal francouzský politik Robert Schuman geniální nápad: kdyby západní Německo a Francie spolupracovaly při těžbě uhlí a výrobě oceli, určitě by je přešla chuť na to, aby spolu válčily.
A tak začala mírová obnova západní Evropy.
Vyjmenujte, aniž byste je nakreslili, předměty, které se dají vyrobit z oceli:
Brzy se do projektu spolupráce při těžbě uhlí a výrobě oceli zapojily i další země: Belgie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko.
Dne 18. dubna 1951 podepsalo těchto šest zemí smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Zase o krok blíž na cestě k míru!
Budování sjednocené Evropy však nebylo nijak snadné. Naštěstí tu byly výjimečné osobnosti hluboce přesvědčené o správnosti této myšlenky a díky nim se ji podařilo obhájit a vytvořit z ní opravdu společný projekt. Když si tyto osobnosti dnes připomínáme, hovoříme o „zakladatelích Evropské unie“. Kdo to vlastně byl?
1A – 2D – 3E – 4B – 5E – 6F – 7C – 8A – 9D – 10E
Když se těmto šesti zemím povedlo nastolit spolupráci v oblasti uhlí a oceli, rozhodly se, že vytvoří jeden velký trh bez hranic. V roce 1957 proto založily Evropské hospodářské společenství (EHS). „Hospodářské“ se mu říká proto, že se týká peněz, podnikání, práce a obchodu.
Podařilo se oživit ekonomiku. Povedlo se zažehnat válku. Západní Evropa konečně žila v míru.
Berlínská zeď (viz mapa)
Vzpomínáte si ještě, že se Evropa po skončení druhé světové války rozdělila na dva bloky, které se navzájem ne a ne dohodnout?
V roce 1961 postavilo východní Německo ve městě Berlíně zeď, která ho rozdělila na východní a západní Berlín. Jeho obyvatelé už nemohli volně přecházet z východu na západ … Berlínská zeď se stala symbolem studené války a rozdělení Evropy na Východ (komunistický) a Západ (kapitalistický).
Na Východě všechno patří státu a stát také všechno řídí: zemědělskou a průmyslovou výrobu i distribuci zboží. Na Západě žijí lidé svobodně, mohou říkat, co si myslí, podnikat, cestovat, vybírat si, kdo jim bude vládnout, a taky volit.
Západní Evropa se rozrůstá a k původním šesti členům EHS se chtějí připojit další země. V roce 1973 se členy tohoto společenství stávají Dánsko, Irsko a Spojené království(1). Rozšiřování směrem na jih Evropy začíná vstupem Řecka v roce 1981; v roce 1986 přistupuje Španělsko a Portugalsko.
V roce 1989 se v samém srdci Evropy odehrála nesmírně důležitá událost: východní Evropa se znovu spojila s Evropou západní.
Padla Berlínská zeď, která tyto dva světy od sebe až doposud symbolicky oddělovala. Tisíce Berlíňanů ji začínají rozebírat a znovu se připojují ke svým krajanům: Německo se opět sjednocuje. Celá Evropa má důvod k pořádné oslavě!
Tahle událost znamená konec komunismu v Německu. V následujících letech se k Evropské unii postupně přidá celá řada východoevropských zemí.
V roce 1992 se Evropské hospodářské společenství na základě Maastrichtské smlouvy mění v Evropskou unii.
V letech 1995 až 2013 přistoupilo k Evropské unii 16 zemí. Poté, co Spojené království v roce 2020 z Evropské unie vystoupilo, ji nyní tvoří 27 členských států.
Ať už se potřebujeme domluvit s kamarády na hřišti nebo v celé Evropě, vždycky platí, že čím víc nás je, tím těžší je se dohodnout. Každý má pocit, že právě jeho nápad je ze všech nejlepší.
Proto je třeba, abychom o řešeních mezi sebou diskutovali. Řešení, na kterých jsme se vzájemně dohodli, jsou zakotvena ve „smlouvách“.
Smlouva je dohoda, kterou uzavřeli a podepsali vedoucí představitelé států nebo vlád zemí Unie. Je to vlastně takový „návod k obsluze“ Evropské unie.
Zatím bylo postupně uzavřeno 7 důležitých smluv. Tyto smlouvy se zpravidla nazývají podle města, ve kterém byly podepsány. Nejnovější z nich je Lisabonská smlouva.
Jak se stát členem Evropské unie
O vstup do Evropské unie může požádat každý evropský stát, ale musí splňovat určité podmínky:
Vlajku Evropské unie tvoří 12 zlatých hvězd v kruhu na modrém pozadí.
Evropská hymna je „Óda na radost“, která je převzata z Deváté symfonie slavného německého skladatele Ludwiga van Beethovena.
Tato hymna nemá žádná slova a symbolizuje ideály svobody, míru a solidarity, které EU ztělesňuje.
V roce 2000 použila Evropská unie poprvé své motto, které v překladu znamená „Jednotná v rozmanitosti“.
Toto motto připomíná způsob, jakým Evropská unie vznikla, a jak ji obohacují různé kultury, tradice a jazyky evropského kontinentu.
Hledejte na této mapě Evropy malé obrázky s pamětihodnostmi, osobnostmi, pokrmy a dalšími národními znaky a tradicemi, které jsou typické pro každou zemi EU.
9. května slavíme Den Evropy, kterým si připomínáme takzvanou Schumanovu deklaraci z roku 1950, kterou považujeme za počátek budování Evropy. U příležitosti Dne Evropy zpřístupňují všechny instituce Evropské unie své prostory veřejnosti.
Když se řekne „Evropa“, může to mít celou řadu různých významů.
Evropa je především světadíl. Světadíly jsou rozlehlé plochy pevniny, které od sebe navzájem oddělují oceány.
Světadíl Evropa se skládá z mnoha zemí a území. Sedmadvacet těchto zemí se rozhodlo stát se součástí společného prostoru, který známe pod názvem „Evropská unie“.
Některé z těchto zemí Evropské unie se rozhodly, že se v nich bude platit stejnou měnou: eurem. Ty patří do takzvané „eurozóny“.
Evropská unie vznikala postupně díky myšlenkám statečných mužů a žen, kteří usilovali o to, abychom všichni mohli žít v míru. Má za sebou dlouhou historii, jejíž součástí jsme my všichni.
Samozřejmě se ještě všechno nedaří úplně dokonale: Evropa je projekt, který se každým dnem vyvíjí. A v budoucnu ho převezmou mladí lidé, kteří ho pomohou rozvinout ještě dál.
Zatím se nám ještě nepodařilo vyřešit všechny důležité problémy – to se může povést jen tehdy, pokud budou všechny země spolupracovat.
Ale kdo bude vlastně tuto Evropu budoucnosti vytvářet? BUDOVAT Evropu ještě víc společně bude vaše generace!
Jestli chcete získat bližší představu, jak vypadá každodenní organizace a fungování Evropy, můžete se podívat do některé z těchto dvou brožurek:
Tato online publikace je k dispozici ve 24 jazycích a v následujících formátech:
>
Rukopis aktualizován v březnu 2023
Evropská komise
Generální ředitelství pro komunikaci
Redakční služba a cílená osvěta
1049 Brusel
BELGIE
Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2023
op.europa.eu/cs/publications
Připadá vám tato publikace užitečná? Napište nám:
comm-publi-feedback@ec.europa.eu
© Evropská unie, 2023
Politika opakovaného použití dokumentů Evropské komise se provádí na základě rozhodnutí Komise 2011/833/EU ze dne 12. prosince 2011 o opakovaném použití dokumentů Komise (Úř. věst. L 330, 14.12.2011, s. 39). Není-li uvedeno jinak, je opakované použití tohoto dokumentu povoleno v rámci licence Creative Commons Attribution 4.0 International (CC-BY 4.0) (creativecommons.org/licenses/by/4.0/). To znamená, že opakované použití se povoluje za předpokladu, že je řádně uveden zdroj a jakékoli změny.
K veškerému použití nebo reprodukci prvků, které nejsou ve vlastnictví Evropské unie, může být nutné získat svolení přímo od příslušných držitelů práv.
Veškerá zobrazení © Evropská unie, pokud není uvedeno jinak.