Úsilí EU v boji proti praní peněz v bankovním sektoru je roztříštěné a provádění nedostatečné

Shrnutí

I

Praní peněz je postup „legalizace“ výnosů z trestné činnosti jejich filtrováním přes běžnou ekonomiku za účelem zastření jejich nelegálního původu. V rámci Evropy odhaduje Europol hodnotu podezřelých transakcí ve stovkách miliard eur – na částku odpovídající 1,3 % hrubého domácího produktu (HDP) EU. Globální odhady se blíží 3 % světového HDP.

II

V roce 1991 přijala EU svou první směrnici o boji proti praní peněz a v roce 2018 ji naposledy aktualizovala. Jejím cílem je bojovat proti hrozbám, které z praní peněz plynou pro vnitřní trh, a následně předcházet financování terorismu. Účinek směrnice o boji proti praní peněz závisí na jejím provádění na vnitrostátní úrovni.

III

Svou úlohu hraje také řada institucí EU. Komise vytváří politiku, sleduje provádění a provádí analýzu rizik. Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) provádí analýzu a šetření ve věci porušování práva Unie a stanovuje podrobné normy pro orgány dohledu a průmyslová odvětví. V roce 2020 se výrazně rozšířil právní mandát a pravomoci orgánu EBA v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Evropská centrální banka (ECB) zohledňuje riziko praní peněz a financování terorismu při provádění obezřetnostního dohledu nad bankami v eurozóně a od roku 2019 sdílí relevantní a nezbytné informace týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu s vnitrostátními orgány dohledu.

IV

Vzhledem k významu politiky EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a současné dynamice reforem jsme se rozhodli provést audit aspektů její účinnosti a účelnosti. Záměrem naší zprávy je informovat zúčastněné strany a poskytnout doporučení za účelem další podpory tvorby politiky a provádění. Zkoumali jsme opatření EU v této oblasti a za tímto účelem jsme se zaměřili na bankovní sektor a kladli jsme si otázku, zda jsou opatření EU prováděna dobře.

V

Pokud jde o opatření, jejichž cílem je předcházet praní peněz a financování terorismu, a přijímání opatření v případě zjištění rizika, zjistili jsme celkově institucionální roztříštěnost a špatnou koordinaci na úrovni EU. V praxi je dohled v oblasti praní peněz a financování terorismu vykonáván stále na úrovni jednotlivých států a rámec pro dohled ze strany EU dostatečně nezajišťuje rovné podmínky.

VI

Komise je povinna zveřejňovat seznam zemí mimo EU („třetí země“), které představují pro vnitřní trh hrozbu v podobě praní peněz. Vyskytly se nedostatky týkající se komunikace s třetími zeměmi uvedenými na seznamu a nedostatečné spolupráce ze strany Evropské služby pro vnější činnost. Kromě toho EU dosud nepřijala samostatný seznam vysoce rizikových třetích zemí. Komise rovněž každé dva roky provádí hodnocení rizik pro vnitřní trh. Toto hodnocení rizik neukazuje změny v čase, postrádá zeměpisné zaměření a nestanovuje účinně prioritu rizik.

VII

Zjistili jsme, že Komise hodnotila provádění směrnic členskými státy se zpožděním, což bylo způsobeno špatnou komunikací ze strany členských států a omezenými zdroji na straně Komise. Zaměstnanci Evropského orgánu pro bankovnictví provedli důkladná šetření možných porušení práva EU, avšak našli jsme důkazy svědčící o lobbování členů jeho rady orgánů dohledu během projednávacího procesu. Zjistili jsme také, že Evropská centrální banka dobře zahájila sdílení informací s vnitrostátními orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, ačkoli některé rozhodovací postupy byly pomalé. Kvalita materiálů sdílených vnitrostátními orgány dohledu byla kvůli vnitrostátním postupům také velmi různá a EBA v současnosti pracuje na aktualizaci příslušných pokynů.

VIII

Komisi doporučujeme, aby:

1. jasněji stanovila prioritu rizik praní peněz a financování terorismu a v případě zemí uvedených na seznamu spolupracovala s Evropskou službou pro vnější činnost;
2. pokud je to možné, využívala nařízení přednostně před směrnicemi;
3. zavedla rámec pro podávání žádostí v souvislosti s porušením práva Unie.

IX

Evropskému orgánu pro bankovnictví doporučujeme, aby:

1. zavést pravidla, jejichž cílem by bylo zabránit ostatním členům rady orgánů dohledu snažit se ovlivňovat členy komise během jejich jednání.
2. vydal pokyny, které by umožnily harmonizovanou výměnu informací mezi vnitrostátními orgány dohledu a orgány dohledu na úrovni EU.

X

Evropské centrální bance doporučujeme, aby:

1. zavedla účinnější interní rozhodovací postupy;
2. provedla změny ve svých postupech dohledu, jakmile budou zavedeny pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví.

XI

Nadcházející legislativní reforma představuje pro Komisi, Evropský parlament a Radu příležitost k řešení zjištěných nedostatků a k nápravě roztříštěnosti rámce EU pro boj proti praní peněz a financování terorismu.

Úvod

Co je to praní peněz?

01

K praní peněz může docházet v celé ekonomice, od hazardních her až po obchodování s komoditami a nákup nemovitostí. V určité fázi však ti, kdo perou peníze, obvykle potřebují využít bankovní systém, zejména při přeměně a přesunu nelegálních výnosů (praktiky označované jako „vrstvení“ (layering)). Pro více podrobností o tom, jak praní peněz funguje, viz obrázek 1. Nejnovější údaje Eurostatu¹ skutečně ukazují, že více než 75 % oznámených podezřelých transakcí pocházelo od úvěrových institucí ve více než polovině členských států EU. Preventivní opatření v bankovním sektoru proto mohou být účinným nástrojem k prolomení cyklu praní peněz.

02

Hrozbou, která s praním peněz souvisí, je financování terorismu, viz rámeček 1. Politiky zaměřené na boj proti praní peněz a financování terorismu (ML/TF) jsou propojené a obecně se jimi zabývají stejné nástroje, které se označují jako nástroje pro boj proti praní peněz a financování terorismu (AML/CFT).

Veřejná politika zaměřená na boj proti praní peněz

03

Vnitrostátní politiky v oblasti boje proti praní peněz, které mají předcházet praní peněz a trestat je, sahají do 70. let 20. století. Celosvětově je v tomto ohledu klíčovým subjektem mezivládní Finanční akční výbor (FATF), který byl zřízen zeměmi G7 v roce 1989 a sídlí v Paříži. Mezi 39 členů FATF patří Spojené státy, Rusko a Čína, dále Evropská komise a 14 členských států EU.

04

FATF stanovuje normy a podporuje účinná opatření určená k boji proti praní peněz, financování terorismu a dalším souvisejícím hrozbám ohrožujícím integritu mezinárodního finančního systému. Jeho pokyny se nyní týkají preventivních opatření pro finanční instituce i doporučených pravomocí regulačních orgánů, orgánů dohledu a donucovacích orgánů. Zajišťuje „zprávy o vzájemném hodnocení“, což je systém pravidelných vzájemných hodnocení prováděných členy tohoto výboru s cílem posoudit, jak dobře jsou jeho normy a doporučení uplatňovány v praxi. EU se na vzájemná hodnocení uplatňování standardů na vnitrostátní úrovni nezaměřuje ve stejné míře jako FATF.

05

V roce 1991 přijala EU na základě norem FATF směrnici o boji proti praní peněz (AMLD), aby zabránila pachatelům trestné činnosti ve zneužívání volného pohybu kapitálu na vnitřním trhu a harmonizovala úsilí členských států v boji proti praní peněz. Od té doby již EU tuto směrnici čtyřikrát aktualizovala, neboť i normy FATF se vyvíjely, a pokaždé zpřísnila pravidla. To mělo odrážet rostoucí celosvětové uznání nepříznivých účinků praní peněz a nových technik využívaných těmi, kdo perou peníze, a zároveň posílit rámec prostřednictvím dalších předpisů v oblasti trestního práva. Více podrobností o právním rámci je uvedeno v příloze I.

06

Trestní stíhání za trestné činy související s praním peněz a vymáhání práva v této oblasti v EU je na uvážení členských států, které uplatňují různé normy trestního stíhání a tresty. Co se týče ostatních zemí FATF, Spojené státy se obecně při prosazování pravidel a ukládání trestů v oblasti praní peněz řídí přísnějším režimem a v posledních letech byly zaznamenány případy, kdy byly evropským bankám působícím v USA uloženy vysoké pokuty a jiné tresty. Více podrobností viz příloha IV.

Povinnosti EU a členských států

07

Rámec EU pro boj proti praní peněz a financování terorismu měl dosud většinou formu směrnic podle článku 114 SFEU. To je v rozporu s ostatními oblastmi právních předpisů o finančních službách, kde je běžnější hybridní přístup využívající jak nařízení, tak směrnice. Instituce EU proto v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu zajišťují tvorbu politiky, pokyny a dohled, provádění práva je však na členských státech. Na úrovni EU neexistuje jeden orgán dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Úkolem určených vnitrostátních orgánů dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu je zajistit, aby finanční a jiné instituce, na něž se vztahují pravidla pro boj proti praní peněz a financování terorismu, plnily své povinnosti, a přijímat nápravná opatření, pokud tyto instituce tak nečiní. To může zahrnovat pokuty a omezení činnosti. Finanční instituce jsou rovněž povinny oznamovat podezřelou činnost finančním zpravodajským jednotkám svého členského státu, viz také obrázek 2.

08

Ve srovnání se Spojenými státy nemá EU pro žádné odvětví jeden orgán dohledu v oblasti praní peněz. Každý členský stát má orgán dohledu (nebo orgány dohledu) oprávněný vykonávat dohled nad bankami a také nad jinými „povinnými osobami“. Instituce EU mají omezené přímé pravomoci. Jednání orgánů dohledu je velmi rozmanité, což může vést k nerovnému zacházení napříč členskými státy². Ve Spojených státech je hlavním regulačním orgánem v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu Síť pro postihování finanční trestné činnosti (Financial Crimes Enforcement Network, FinCEN), která monitoruje banky, finanční instituce a jednotlivce. Opatření sítě FinCEN mají globální dosah, jelikož tato síť má pravomoc zakázat bankám mimo USA udržovat korespondenční bankovní vztahy s bankami v USA, pokud má u nějaké banky důvodné podezření, že se zabývá především praním peněz³.

09

Politiku EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu koordinuje Generální ředitelství Komise pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů (GŘ FISMA)⁴. Komise je povinna upozorňovat na rizika ohrožující finanční systém EU a vydávat vhodná doporučení pro příslušné zúčastněné strany. Má na starosti rovněž tvorbu politiky a zajišťování provádění a uplatňování právních předpisů EU v členských státech. Komise proto hraje klíčovou úlohu při umožňování vytvoření spolehlivého rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu v EU. Určitou úlohu hraje také Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a Europol, a to při poskytování příslušných zpravodajských informací o praní peněz a financování terorismu pro použití Komisí.

10

Vedení, koordinaci a sledování boje finančního sektoru EU proti praní peněz a financování terorismu má od roku 2020 na starosti Evropský orgán pro bankovnictví (EBA). Do té doby se ve své práci soustředil na pouze na bankovní sektor včetně vypracovávání návrhů regulačních nástrojů, jako jsou pokyny, stanovisek k rizikům praní peněz a financování terorismu a zpráv. Orgán EBA má také pravomoc provádět šetření pro podezření na porušení práva EU ze strany vnitrostátních orgánů dohledu. Pravomoci v oblasti dohledu nebo prosazování práva však nemá.

11

Za obezřetnostní dohled nad velkými bankami v eurozóně odpovídá Evropská centrální banka (ECB). Důsledky rizik praní peněz a financování terorismu z hlediska obezřetnostního dohledu jsou čím dál více předmětem zájmu ECB, jelikož riziko praní peněz a financování terorismu může dohled komplikovat a vést k nebezpečí poškození dobré pověsti tohoto sektoru jako celku. ECB od roku 2019 začala do svého obezřetnostního dohledu, který je vykonáván prostřednictvím procesu dohledu a hodnocení (Supervisory Review and Evaluation Process, SREP), začleňovat aspekty boje proti praní peněz a financování terorismu. Za podpory EBA a dalších evropských orgánů dohledu podepsala dohody o výměně informací s přibližně 50 orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, a orgány dohledu ECB tyto informace vyhodnocují, začleňují je do své činnosti v oblasti obezřetnostního dohledu a v případě potřeby přijímají vhodná obezřetnostní opatření.

12

Europol podporuje členské státy v jejich boji proti praní peněz a financování terorismu. Na obrázku 2 jsou uvedeni klíčoví aktéři EU.

Současný stav politiky

13

Jedním z klíčových aspektů současné politické diskuse o architektuře boje proti praní peněz a financování terorismu EU je nedostatečný centrální dohled EU v této oblasti a to, jak tato skutečnost vede k nerovným podmínkám⁵.

14

V květnu 2020 přijala Komise formou sdělení akční plán týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu, který zahrnuje několik pilířů⁶, a zároveň vydala revidovanou metodiku pro identifikaci vysoce rizikových třetích zemí. Komise navrhne vytvoření jednotného souboru pravidel a jednoho orgánu dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Evropský parlament tento krok následně široce podpořil⁷.

15

V listopadu 2020 vydala Rada závěry⁸, které tyto cíle politiky obecně podporují. Legislativní návrhy zahrnující pilíře uvedené v předchozím bodě se od Komise očekávají do poloviny roku 2021.

Rozsah a koncepce auditu

16

Vzhledem k významu politiky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu v EU, nedávným ostře sledovaným případům praní peněz a financování terorismu v bankovním sektoru a současné ochotě k reformám jsme se rozhodli provést audit aspektů účinnosti a účelnosti politiky v této oblasti. Záměrem naší zprávy je informovat zúčastněné strany a poskytnout doporučení na podporu tvorby politiky a dalšího provádění.

17

Hlavní auditní otázkou bylo, zda jsou opatření EU v boji proti praní peněz v bankovním sektoru dobře prováděna. Přestože se v našem auditu zaměřujeme na bankovní sektor, jeho závěry mohou být relevantní i pro politiku v oblasti praní peněz a financování terorismu pro jiná odvětví. Z rozsahu tohoto auditu jsme vynechali finanční zpravodajské jednotky. Dílčí otázky byly tyto:

• Vytváří EU seznam třetích zemí, který určuje konkrétní hrozby pro EU?
• Vyhodnotila Komise náležitě rizika praní peněz ovlivňující vnitřní trh?
• Vyhodnotila Komise náležitě provádění právních předpisů EU ve vnitrostátních právních předpisech?
• Přijaly Komise a EBA včasná a účinná opatření v reakci na možná porušení právních předpisů EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu?
• Začlenila ECB rizika praní peněz a financování terorismu účinně do svého obezřetnostního dohledu nad bankami a sdílela účinně informace s vnitrostátními orgány dohledu?

18

Kontrolovanými subjekty byly Komise (především GŘ FISMA), Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) a Evropská centrální banka (ECB). Zjištění byla také odsouhlasena ze strany ESVČ. Kromě toho jsme provedli elektronický průzkum mezi 27 členskými zeměmi odborné skupiny pro praní peněz a financování terorismu (EGMLTF). Průzkum se dotýkal aspektů uplatňování politiky v oblasti praní peněz a financování terorismu na vnitrostátní úrovni, například hodnocení rizik a provádění. Obdrželi jsme odpovědi od 20 zemí. V průběhu této zprávy na tento průzkum odkazujeme. Provedli jsme také rozhovory s orgány veřejné správy zapojenými do politiky a dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu ze čtyř členských států. Vybrali jsme zástupce různé velikosti, s různým umístěním a s různými riziky, kterým čelí, pokud jde o praní peněz a financování terorismu. V několika oddílech jsme provedli naši práci podrobně na vzorku členských států nebo bank, přičemž kritéria pro výběr byla vysvětlena v příslušných oddílech. Naše předběžná zjištění jsme konzultovali se skupinou odborníků.

19

Naše auditní kritéria vycházejí z mezinárodních norem stanovených Finančním akčním výborem⁹ a Basilejským výborem pro bankovní dohled¹⁰. Využili jsme také právní rámec (směrnice o boji proti praní peněz, směrnice o kapitálových požadavcích, nařízení o jednotném mechanismu dohledu a nařízení o EBA) a příslušné pokyny vydané orgánem EBA. U činnosti orgánu EBA jsme případně provedli srovnání s jeho konkrétními jednacími řády. Pokud jde o provádění, konzultovali jsme vlastní pokyny Komise pro zlepšování právní úpravy. U hodnocení rizik prováděného Komisí jsme použili příslušné normy pro hodnocení rizik.

Připomínky

Seznam rizikových třetích zemí vytvářený v EU není přizpůsoben potenciálním hrozbám pro EU

20

Komise je ze zákona povinna určovat země mimo EU, které mají ve svém vnitrostátním rámci pro boj proti praní peněz a financování terorismu strategické nedostatky, které představují riziko pro finanční systém EU¹¹. Komise přijímá seznam vysoce rizikových třetích zemí prostřednictvím „aktu v přenesené pravomoci“¹². Jakmile Komise takové tyto třetí země¹³ identifikuje, znamená to, že povinné osoby (včetně bank) v EU jsou okamžitě nuceny uplatňovat při jednání s jednotlivci a firmami v zemích ze seznamu mnohem přísnější opatření (konkrétně zesílenou hloubkovou kontrolu). Záměrem je chránit řádné fungování vnitřního trhu a omezit tok vypraných peněz do EU. EU musí zvážit více než 200 zemí a území. Zařazení země na tento seznam může vést ke zpožděním a nákladům při podnikání pro firmy z EU a evropské občany, kteří chtějí s těmito zeměmi obchodovat, a naopak. Může to vést také ke snižování rizik, k němuž dochází, když se firmy kvůli regulační zátěži strategicky stahují z určitých segmentů trhu.

21

Posuzovali jsme, zda je postup Komise pro vytváření seznamu třetích zemí účinný a účelný, a to podle příslušných norem.

Metoda Komise pro shromažďování vstupů k vytvoření seznamu třetích zemí byla účinná, narážela však na nedostatek včasné spolupráce ze strany ESVČ

22

Směrnice o boji proti praní peněz ukládá Komisi, aby při svých hodnoceních brala v úvahu spolehlivé a aktuální zdroje informací, včetně rámců třetích zemí pro boj proti praní peněz a financování terorismu. Jako první krok Komise v červenci 2018 přijala a zveřejnila pracovní dokument útvarů, který představoval pracovní postup pro určování jurisdikcí třetích zemí¹⁴ („metodika z roku 2018“).

23

Tato metodika vychází z požadavků směrnice o boji proti praní peněz a z norem, metodiky a osvědčených postupů FATF. Rovněž zohledňuje postup FATF pro zařazení do seznamu jakožto výchozí bod pro politiku EU vůči třetím zemím a zahrnuje zpravodajské informace týkající se jednotlivých zemí shromážděné Europolem a ESVČ. Výchozím bodem této metodiky je nejnovější zpráva o vzájemném hodnocení vypracovaná FATF nebo příslušným regionálním subjektem. Přístup Komise se poněkud liší od přístupu USA. Přístup USA umožňuje u třetích zemí různé úrovně rizika a je více zaměřen na sankce.

24

Komise má i jiné postupy tvorby seznamů, které v podstatě řeší hrozby v oblasti praní peněz a financování terorismu ze zemí mimo EU, konkrétně seznam jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti a také seznam omezujících opatření (sankcí). Příloha III obsahuje srovnání těchto postupů. Zatímco seznam týkající se daňové oblasti i seznam sankcí jsou navrženy tak, aby podporovaly změnu mimo EU, seznam třetích zemí související s bojem proti praní peněz a financování terorismu má převážně obrannou povahu. Oba tyto další seznamy jsou rovněž výsledkem rozhodnutí Rady.

25

Zmíněná metodika (viz bod 22) také ukládá Komisi povinnost shromažďovat informace od Europolu a ESVČ, protože mají příslušné odborné znalosti, v případě ESVČ jde mj. také o informace za jednotlivé země týkající se rizika praní peněz a financování terorismu ve třetích zemích. Během analýzy rozsahu působnosti a stanovování priorit Komise formálně požádala Europol i ESVČ o informace týkající se určování třetích zemí.

26

Tabulka 1 znázorňuje časovou osu, které se Komise držela při tvorbě a aktualizování seznamu třetích zemí.

27

Europol poskytoval Komisi informace pro analýzu rozsahu působnosti a stanovování priorit soustavně a včas. ESVČ zpočátku neposkytla žádné informace, o které ji Komise písemně požádala, a poskytla do procesu vstup až později. Nedostatek informací za jednotlivé země v době, kdy byly původně požadovány, snížil účinnost tohoto procesu.

28

Problémům bylo třeba čelit také v souvislosti se spoluprací se třetími zeměmi. Metodika ukládala Komisi a ESVČ povinnost koordinovaně s nimi spolupracovat a zajistit, aby byla dotčená třetí země v plném rozsahu a včas informována o přijetí aktu v přenesené pravomoci. Nenašli jsme žádné důkazní informace svědčící o tom, že by tato povinnost byla důkladně plněna.

29

Komise přijímá seznam vysoce rizikových třetích zemí prostřednictvím „aktu v přenesené pravomoci“. Je proto povinna před jeho přijetím konzultovat odborné skupiny zástupců členských států.

30

Komise komunikovala s Radou prostřednictvím EGMLTF a požádala o informace týkající se vypracovávání rizikových profilů zemí, posouzení v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a návrhu aktu v přenesené pravomoci. Během konzultace o vypracovávání rizikových profilů zemí a posouzení v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu („informační přehledy podle jednotlivých zemí“) v listopadu 2018 (viz tabulka 1) téměř polovina členských států poskytla Komisi příslušné informace.

Posouzení Komise jsou úplná, ale do značné míry se opírají o zprávy FATF

31

Metodika ukládá Komisi povinnost vypracovat pro každou posuzovanou zemi její profil charakterizující hrozby a rizika a na základě analýzy osmi stavebních kamenů provést celkové posouzení úrovně nedostatku dotčené třetí země.

32

Na základě naší analýzy vzorku deseti zemí jsme dospěli k závěru, že se Komisi podařilo účinně shromáždit informace o rizicích třetích zemí a sestavit z nich profily jednotlivých zemí, které použila pro svá posouzení. Profily jednotlivých zemí obsahovaly obecně ve většině případů úplné a relevantní informace získané z interních i veřejně dostupných zdrojů. Opírají se však do značné míry o zprávy o vzájemném hodnocení vypracované pomocí metodiky FATF, z nichž některé jsou až deset let staré.

33

Metodika Komise nepoužívá žádné váhy ani hodnotící kritéria přiřazená každému stavebnímu kameni nebo přiřazenému hodnocení, přičemž výběr jurisdikcí je v konečném důsledku založen na odborném posouzení. V našem vzorku jsme však nezjistili žádnou rozporuplnost, pokud jde o jurisdikce, které byly nebo nebyly vybrány Komisí.

První pokus o vytvoření samostatného seznamu třetích zemí ze strany EU selhal a současný seznam EU proto nepřekračuje rámec seznamu FATF

34

Dne 13. února 2019 přijala Komise akt v přenesené pravomoci, v němž určila 23 vysoce rizikových třetích zemí (viz tabulka 1). Tento akt v přenesené pravomoci mohl vstoupit v platnost jedině tehdy, pokud by proti němu Evropský parlament a Rada nevyslovily ve lhůtě jednoho měsíce od jeho oznámení žádné námitky. Dne 7. března 2019 Rada jednomyslně rozhodla o zamítnutí návrhu seznamu předloženého Komisí. Mnoho členských států vyjádřilo obavy týkající se toho, že proces konzultací s nimi proběhl ve spěchu. Parlament tento akt v přenesené pravomoci ve svém usnesení ze 14. března 2019 naopak schválil.

35

Po zamítnutí Radou přistoupila Komise v květnu 2020 k návrhu nového aktu v přenesené pravomoci (viz tabulka 1). Vypracovala jej na základě sladění s postupem FATF a brala přitom v úvahu pouze země uvedené na seznamu FATF a vyřazené z tohoto seznamu. Rozsah tohoto seznamu byl omezenější. Nebyl již zamítnut Parlamentem ani Radou a je v současné době v platnosti. Pro informaci uvádíme seznam z února 2019 a zdůrazňujeme země, které v té době nebyly na seznamu FATF (viz tabulka 2).

36

Postup usilující o vytvoření samostatného seznamu třetích zemí EU nebyl celkově účinný. EU se dosud nedohodla na seznamu třetích zemí, který by šel nad rámec platného seznamu FATF a který by řešil konkrétní hrozby týkající se EU. Zvolená reakce na riziko probíhá pouze na úrovni určité země a nezaměřuje se na konkrétní subjekt nebo odvětví, jako je tomu v případě seznamu sankcí EU.

37

V květnu 2020 Komise rovněž zveřejnila zdokonalenou metodiku, která bude použita při dalším postupu tvorby seznamu a v současné době se provádí. Vychází z předchozí metodiky a bude zahrnovat větší spolupráci s třetími zeměmi. Prakticky to znamená, že zařazení nové třetí země na seznam může v budoucnu trvat až 12 měsíců. Naše připomínky týkající se nedostatků předchozí metodiky jsou stále relevantní pro provádění současné metodiky.

Analýza rizik pro vnitřní trh EU vypracovaná Komisí postrádá zeměpisné zaměření, stanovení priorit a údaje

38

Čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz ukládá Komisi povinnost posuzovat konkrétní rizika v oblasti praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh a souvisejí s přeshraničními činnostmi, a každé dva roky nebo případně častěji podávat zprávy. Tato činnost se nazývá nadnárodní hodnocení rizik. První nadnárodní hodnocení rizik bylo vypracováno v roce 2017 a druhé v roce 2019. Účelem tohoto typu mapování rizik je zjistit hloubku a polohu problémů v Unii s cílem pomoci stanovit vhodná nápravná opatření. Je to také klíčový nástroj pro tvůrce politik i banky, který jim ukazuje, kam mají zaměřit svá opatření, aby co nejlépe snížily riziko v oblasti praní peněz a financování terorismu. Členské státy jsou rovněž povinny vypracovávat hodnocení rizik, která se nazývají vnitrostátní hodnocení rizik, my jsme je zde však nehodnotili. Komise je také povinna shromažďovat od členských států statistické údaje týkající se množstevního objemu praní peněz.

39

Posuzovali jsme, zda je postup Komise pro vypracovávání nadnárodního hodnocení rizik a zveřejňování statistických údajů účinný a účelný, a to podle příslušných norem.

Metodika Komise nestanovuje prioritu odvětví na základě rizika, nemá zeměpisné zaměření a neukazuje změny v čase

40

Metodika Komise je založena na přístupu FATF. Tento přístup poskytuje veškeré nezbytné podrobnosti v souladu s normami řízení rizik (viz tabulka 3).

41

Cílem přístupu využívaného k provádění nadnárodního hodnocení rizik je posoudit zranitelnosti zjištěné na úrovni EU prostřednictvím systematické analýzy rizik praní peněz spojených s metodami, které používají osoby, jež se dopouštějí praní peněz a financování terorismu.

42

Práce Komise vykonaná v rámci nadnárodního hodnocení rizik z roku 2019 zahrnovala u každého ze 47 produktů nebo služeb analýzu a doprovodné hodnocení nastiňující příslušné hrozby, zranitelnosti a závěry, viz tabulka 3.

43

Byly vytvořeny aktualizace nadnárodního hodnocení rizik, a to na základě informací z probíhajících výměn se zúčastněnými stranami, včetně členských států, profesních organizací a nevládních organizací. V našem průzkumu dospělo 50 % členských států k závěru, že nadnárodní hodnocení rizik je velmi užitečné pro tvorbu politiky na vnitrostátní úrovni, a 40 % států odpovědělo, že je poněkud užitečné.

44

Komise nepředkládá hodnocení jednotlivých odvětví podle úrovně jejich priority (například celkové skóre: hrozba vynásobená zranitelností), ale předkládá je podle profesních odvětví. Doprovodné sdělení Komise však obsahuje souhrn rizik pro tato odvětví. Komise v jednotlivých odvětvích neposuzovala, zda mezi lety 2017 a 2019 vzrostla úroveň celkové hrozby nebo zranitelnosti. Nedostatek srovnatelných statistických údajů jí navíc znesnadňuje porovnat hrozby, které jsou s těmito odvětvími spojené (viz také bod 48).

45

Metodika hodnocení rizik navržená Komisí s pomocí EGMLTF považuje dopad zbytkových rizik určených po analýze hrozeb a zranitelností ve všech případech za „trvale významný“. To dokazuje nedostatečné stanovení priorit při posuzování.

46

Pro naši analýzu jsme vybrali vzorek tří ze 47 produktů a služeb (elektronické peníze, makléřství a správa majetku – soukromé bankovnictví), protože jsou relevantní pro bankovní sektor a měly vysoké skóre zranitelnosti. Naše zjištění jsou následující:

• ačkoli jsme zaznamenali, že k návrhům informačních přehledů přispěly různé zúčastněné strany, nebylo možné vysledovat jasné propojení s provedeným posouzením,
• změny skóre nebyly odůvodněny, zejména tam, kde závěry byly kritičtější,
• hodnocení rizik není nijak zeměpisně zaměřeno, přestože by to bylo pro některá odvětví relevantní,
• Komise může provádět aktualizace i častěji než jednou za dva roky, pokud jde o vývoj v odvětvích, kde dochází k rychlým inovacím, ale nikdy tak neučinila,
• co se týče opatření přijatých v návaznosti na doporučení, dva roky nemusí Komisi stačit na to, aby zkontrolovala jejich dokončení.

47

Kontrola opatření přijatých v návaznosti na nadnárodní hodnocení rizik z roku 2017 byla provedena při vypracovávání posouzení z roku 2019. U tří zkoumaných odvětví jsme v nadnárodním hodnocení rizik z roku 2019 nenašli žádnou jasnou zmínku o závěrech této kontroly na úrovni odvětví. Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě¹⁶ však uvádí celková opatření přijatá v návaznosti na doporučení.

Komise nepředložila statistiky z oblasti praní peněz a financování terorismu

48

Historicky existuje jen málo spolehlivých odhadů rozsahu praní peněz v Evropě, ať už podle odvětví, podle četnosti výskytu nebo v peněžním vyjádření. Od ledna 2020 má Komise povinnost shromažďovat a následně předkládat statistické údaje o záležitostech s významem pro účinnost systémů boje proti praní peněz a financování terorismu. Také členské státy jsou povinny předkládat takové statistiky Komisi¹⁷. Komise (GŘ FISMA) podnikla kroky ke shromáždění těchto údajů od členských států, avšak dosud o nich nepodala zprávu. Eurostat navíc nemá metodiku ke shromažďování a k odhadování množstevního objemu praní peněz.

49

Celkově shledáváme, že Komise ve svých dvouletých hodnoceních nestanovuje jasně prioritu rizik a tato hodnocení nezahrnují zeměpisný rozměr. Komise dále nezveřejňuje statistické údaje týkající se praní peněz a financování terorismu, které by umožnily větší stanovení priorit při provádění. Společně tyto skutečnosti omezují schopnost Komise, tvůrců politik a povinných osob přijímat opatření ke zmírnění rizik praní peněz a financování terorismu.

Provádění právních předpisů EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu je složité a nerovnoměrné a posuzování ze strany Komise je pomalé

50

Právní rámec EU pro předcházení praní peněz existuje téměř výhradně ve formě směrnic, které musí být provedeny v právu členských států, a nikoli ve formě nařízení. Aby směrnice mohla nabýt účinku na vnitrostátní úrovni, musí země EU přijmout vnitrostátní opatření, obvykle právní předpis. Neprovede-li členský stát právní předpisy EU, má Komise konečnou pravomoc uchýlit se k formálnímu řízení o nesplnění povinnosti¹⁸ před Soudním dvorem Evropské unie.

51

Náš audit zkoumal, zda Komise účinně posuzuje provádění právního rámce EU pro boj proti praní peněz a financování terorismu¹⁹, a to podle příslušných norem, včetně směrnice o boji proti praní peněz, vlastních pokynů Komise pro zlepšování právní úpravy a dalších interních pokynů. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, posuzovali jsme kontrolu ze strany Komise týkající se provádění čtvrté směrnice o boji proti praní peněz. Tato směrnice vstoupila v platnost 15. července 2015 a 28 členských států bylo povinno provést ji ve vnitrostátním právu a do 26. června 2017 sdělit Komisi všechna vnitrostátní prováděcí opatření. Zatímco však čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz byla dosud v procesu provádění, vstoupila v polovině roku 2018 v platnost pátá směrnice o boji proti praní peněz.

52

Naše posouzení jsme provedli na vzorku tří členských států a pěti ze 69 článků čtvrté směrnice o boji proti praní peněz. Vybrali jsme články, které se týkaly bankovního sektoru EU a u nichž byly ve většině členských států zjištěny problémy se zajištěním souladu²⁰. Naše posouzení jsme zaměřili na první dvě fáze postupu kontroly souladu, tj. kontroly oznámení a provedení, jelikož většina kontrol shody Komise stále probíhá, a ještě není dokončena. Rozsah našeho auditu nezahrnoval posouzení provádění právních předpisů v členských státech. Postup Komise při kontrole souladu je vysvětlen na obrázku 3.

Komise přijala užitečná opatření na podporu provádění

53

Za účelem pomoci členským státům poskytuje Komise nástroje na podporu souladu s předpisy²¹. Mezi zářím 2015 a dubnem 2016, tj. před uběhnutím lhůty pro provedení, uspořádala Komise pro všechny členské státy pět seminářů. Celkově jsme zjistili, že tyto semináře pokrývaly všechna klíčová témata týkající se provádění čtvrté směrnice o boji proti praní peněz. Náš průzkum ukázal, že 17 z 20 členských států (85 %) shledalo pokyny Komise užitečné²² a 70 % států odpovědělo, že tyto semináře byly velmi užitečnou metodou, skrze niž jim byla poskytnuta podpora²³ při provádění. Jedním z problémů, o kterém se členské státy zmiňovaly, byla skutečnost, že pátá směrnice o boji proti praní peněz vstoupila v platnost v polovině roku 2018, zatímco opatření čtvrté směrnice o boji proti praní peněz byla dosud v procesu provádění. To vyvolalo tlak na správní kapacitu, aby předložila prováděcí opatření.

54

Navzdory tomuto svému kroku před uplynutím lhůty pro provedení zahájila Komise v období od července 2017 do března 2019 proti všem členským státům řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neoznámení nebo neúplného oznámení opatření²⁴. O týden později prohlásilo provedení v plném rozsahu pouze šest členských států, sedm členských států prohlásilo částečné provedení a 15 členských států neoznámilo žádná opatření k provedení čtvrté směrnice o boji proti praní peněz. Náš vzorek však ukázal, že některé členské státy nadhodnotily míru, v jaké přijaly prováděcí opatření. To přispívá k situaci, kdy navzdory snaze o jednotnost na úrovni EU jsou právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz prováděny na vnitrostátní úrovni nerovnoměrně, což zvyšuje zranitelnost jednotného trhu vůči riziku praní peněz a financování terorismu (viz také bod 09).

Využití dodavatele ze strany Komise vykazovalo nedostatky

55

Komise zadala testování souladu se čtvrtou směrnicí o boji proti praní peněz externímu dodavateli, který měl vykonat kontroly provedení a shody u všech vnitrostátních prováděcích opatření a u všech 28 členských států. Interní pokyny vyžadují²⁵, aby Komise přezkoumala zprávy externího dodavatele. Náš audit potvrdil, že tyto interní pokyny byly dodrženy.

56

Smlouva nepočítala s možností návazných postupů, takže jakmile skončila, připadla plná zátěž posuzování provádění ve všech 28 členských státech zaměstnancům Komise. To je obzvláště důležité, pokud jde o čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz, u níž většina členských států oznámila v dohodnuté lhůtě buď částečné, nebo žádné provedení, a několik členských států oznámilo vysoký počet prováděcích opatření, v některých případech v průběhu čtyř let (mezi roky 2016 a 2020).

57

V praxi byla Komise schopna jednat rychle pouze při zahájení řízení o nesplnění povinnosti, pokud členský stát neoznámil ani úplné ani částečné provedení. V našem vzorku to byl případ jednoho členského státu. Komise tomuto členskému státu zaslala výzvu měsíc po uplynutí lhůty v červnu 2017.

58

V případech zařazených do našeho vzorku trvalo Komisi minimálně 20 měsíců a maximálně 40 měsíců, než dokončila celkové kontroly provedení, a to včetně řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti se čtvrtou směrnicí o boji proti praní peněz (viz tabulka 4)²⁶. To je podstatně déle, než je cíl stanovený ve vlastních pokynech Komise²⁷. Důvodem, který k tomu přispěl, byla doba, jakou členské státy potřebovaly k provedení čtvrté směrnice o boji proti praní peněz a oznámení této skutečnosti, a také neúplnost prováděcích opatření. Kontroly shody mohou navíc začít až poté, co byly dokončeny kontroly provedení (včetně případného řízení o nesplnění povinnosti kvůli problémům s úplností)²⁸, což může proces zpomalit. Napříč členskými státy byla v průběhu dvou až pěti let oznámena široká škála opatření (viz obrázek 4).

59

Pokud jde o kontroly souladu (viz bod 52), náš přezkum ukázal, že kvalita dokumentace Komise poté, co externí dodavatel dokončil svou práci, se od země k zemi značně lišila. U jedné ze zemí zařazených do vzorku nemohla Komise poskytnout záznamy o strukturovaných následných krocích svých zaměstnanců. S výjimkou šablony pro kontroly souladu nemělo příslušné oddělení Komise zavedené pokyny na úrovni oddělení a fluktuace zaměstnanců byla vysoká. Komise neměla zavedenou strategii k zajištění institucionální paměti ohledně toho, co zůstává odborným tématem. A to navzdory tomu, že existuje již pátá verze právních předpisů EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.

Mnoho členských států s Komisí plně nespolupracovalo

60

Čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz je složitou směrnicí, která ve většině členských států není provedena v jediném právním předpisu, ale vyžaduje přijetí nebo úpravu různých právních předpisů. Až 19 z 20 členských států (95 %), které odpověděly na náš dotazník, se shodlo na tom, že největší výzvou při provádění čtvrté směrnice o boji proti praní peněz byla složitost tohoto předpisu, zatímco 60 % států uvedlo jako výzvu lidské zdroje. Jeden z členských států zařazených do našeho vzorku oznámil svých 64 opatření v pěti fázích: tři opatření byla oznámena před uplynutím lhůty, 10 opatření po uplynutí lhůty v roce 2017, 16 opatření v roce 2018, 34 opatření v roce 2019 a jedno opatření v roce 2020. Tento příklad ukazuje, jak složitý byl proces provádění v některých členských státech, často také zahrnoval několik ministerstev³¹.

61

Členské státy byly povinny poskytnout Komisi informativní dokumenty zahrnující tabulky týkající se provádění³². Náš vzorek ukázal, že členské státy tak neučinily vždy a některé dokonce výslovně odmítly. Náš audit ukázal, že také ne všechny členské státy oznámily svá vnitrostátní prováděcí opatření prostřednictvím databáze určené k tomuto účelu, což znesnadňovalo posuzování provádění čtvrté směrnice o boji proti praní peněz. Společně tyto skutečnosti zvýšily pracovní zátěž Komise.

62

V této souvislosti uveďme, že v roce 2019 dospěl Soudní dvůr Evropské unie k závěru³³, že důkazní břemeno leží na členských státech a ukládá jim poskytnout dostatečně jasné a přesné informace o opatřeních provádějících směrnici. Provádění čtvrté směrnice o boji proti praní peněz však těmto rozsudkům do značné míry předcházelo.

Komise při řízení tohoto procesu postrádala zdroje

63

Oddělení GŘ FISMA odpovědné za dohled nad oblastí boje proti praní peněz a financování terorismu v současné době sestává ze 17 zaměstnanců pracujících na plný úvazek (FTE), přičemž toto oddělení se v posledních letech rozrostlo. Odpovídá také za tvorbu právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, vyřizování případů, žádosti související s porušením práva Unie adresované orgánu EBA, tvorbu seznamů třetích zemí a nadnárodní hodnocení rizik.

64

V letech 2017–2019 mělo toto oddělení omezený počet zaměstnanců, kteří zpravidla plnili celou škálu povinností. Naše vlastní výpočty naznačují, že jeden referent byl v některých případech odpovědný za čtyři až šest členských států, přičemž fluktuace zaměstnanců byla vysoká.

65

Nedostatek lidských zdrojů přispěl ke zpožděním oproti vlastním pokynům Komise uvedeným v předchozích bodech. U některých členských států neměla Komise pro kontroly provedení zaměstnance s příslušnými jazykovými dovednostmi, a byla proto obzvláště závislá na překladech, což přidalo určitý čas.

66

Posouzení právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu ze strany Komise celkově postrádalo účinnost. Souviselo to s několika faktory, jako je složitost právních předpisů, nerovnoměrná opatření přijatá členskými státy a nedostatek zdrojů přidělených na úkoly v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu v Komisi. Spoléhání se na směrnice navíc znamenalo pomalé a nerovnoměrné provádění práva EU této oblasti.

Komise a EBA nevyužívaly účinně své pravomoci v oblasti porušování práva Unie

67

Klíčovou podmínkou hladkého fungování vnitřního trhu je jednotné provádění právních předpisů EU týkajících se praní peněz v celé Unii. Právní základ (pro zjednodušení „nařízení o EBA“³⁴) svěřuje orgánu EBA pravomoc provádět šetření ve věci možného porušení práva Unie týkajícího se právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu na úrovni členských států. To by mohlo zahrnovat nedostatečný dohled umožňující uskutečňování velkých objemů praní peněz a financování terorismu v bankách.

68

EBA má pravomoci v oblasti porušování práva Unie již od svého zřízení v roce 2010. Postup pro šetření ve věci porušení práva Unie je stanoven v nařízení o EBA a také ve vlastním jednacím řádu tohoto orgánu. Příloha V uvádí postup, harmonogram a klíčové zúčastněné strany tohoto procesu.

69

Tato šetření může EBA zahajovat z vlastního podnětu, nebo na základě doporučení řady dalších subjektů, včetně Komise. Celý proces, včetně doporučení ze strany Komise adresovaného orgánu EBA, je proto relevantní pro posouzení účinnosti a účelnosti toho, jak je řešeno potenciální porušení práva Unie. Je to relevantní také vzhledem k tomu, že Komise má na úrovni EU celkovou odpovědnost za správné uplatňování práva EU (viz také bod 51). Zkoumali jsme konkrétně to, zda Komise jedná účinně, když čelí možnému porušování právních předpisů EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, a zda EBA provádí šetření těchto porušení účinně a včas. Zkoumali jsme, zda Komise využívá svých pravomocí, pokud jde o možné porušování práva EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, zejména svých (interních) postupů, k tomu, aby žádala orgán EBA o provedení šetření údajného porušování nebo neuplatňování práva Unie³⁵. Dále jsme posuzovali, zda EBA provádí šetření možného porušování práva Unie v souladu se svými pravomocemi podle nařízení o EBA.

70

Od roku 2015 obdržel orgán EBA z několika zdrojů celkem 48 žádostí týkajících se různých druhů práva, například obezřetnostního dohledu. Dosud nikdy nezahájil šetření v oblasti praní peněz a financování terorismu z vlastního podnětu. Devět z těchto 48 případů se týkalo praní peněz a financování terorismu. Z těchto devíti jsme zkoumali čtyři žádosti, které orgánu EBA předložila Komise a týkaly se porušování práva Unie souvisejícího s praním peněz a financováním terorismu, k němuž došlo v letech 2016 až 2018, abychom prozkoumali koordinaci mezi těmito dvěma orgány.

Přístup Komise k žádostem týkajícím se porušování práva Unie byl nesystematický

71

Komise nemá žádné interní pokyny, kterými by se řídilo předkládání žádosti o zahájení šetření orgánu EBA. Komise předkládala žádosti ad hoc a ve většině případů předložila žádost několik dní poté, co se ve sdělovacích prostředcích objevily zprávy o problému souvisejícím s bojem proti praní peněz a financování terorismu v některém členském státě. Nedocházelo k žádným formálním konzultacím mezi různými útvary Komise.

72

Ve třech ze čtyř zkoumaných případů požádala Komise orgán EBA, aby zajistil, že konkrétní finanční instituce splní požadavky čl. 1 odst. 2 nařízení o EBA, a aby provedl šetření možného porušení nebo neuplatnění práva Unie. Dělo se tak navzdory skutečnosti, že všechny zákonné pravomoci, kterými tehdy orgán EBA disponoval, se týkaly činnosti vnitrostátních orgánů dohledu, a nikoli přímo činnosti finančních institucí.

73

Tento nedostatek interních konzultací a nesprávná charakterizace pravomocí orgánu EBA naznačují, že přístup Komise byl nesystematický.

Orgán EBA reagoval na údajné porušování práva Unie s nepřiměřeným zpožděním

74

U dvou ze čtyř žádostí Komise se orgán EBA rozhodl neprovádět šetření, ale až po značném prodlení. V jednom případě orgán EBA okamžitě přijal opatření ke shromažďování důkazů, poté však po dobu více než jednoho roku nepodnikl žádné další kroky. Ve druhém případě nepřijal žádná opatření ke shromažďování důkazů. Formálně Komisi odpověděl prostřednictvím dopisu, který v jednom případě přišel po 13 měsících a ve druhém případě po 26 měsících. Dospěl k závěru, že s ohledem na rozhodnutí v předchozím případě neexistují přílišné vyhlídky na to, že by přistoupil k šetření porušení práva Unie (viz body 78–79).

75

Dokumenty EBA, které jsme zkoumali, neobsahovaly žádné jasné zdůvodnění tohoto zpoždění. Takové zpoždění není v souladu se zásadami řádné správy nebo vzájemné spolupráce mezi orgány a institucemi EU. Je také omezena účinnost postupu při porušení práva Unie, neboť žádosti nepřinesly po nepřiměřeně dlouhou dobu žádný výsledek (ani zahájení šetření, ani rozhodnutí neprovádět šetření). V důsledku toho měla Komise během tohoto období omezenou možnost přijmout v souvislosti s těmito případy opatření.

76

V ostatních dvou případech zahájil orgán EBA šetření, které v obou případech vedlo k předložení návrhu doporučení týkajícího se porušení práva Unie radě orgánů dohledu EBA. Zjistili jsme, že zaměstnanci orgánu EBA provedli v obou případech komplexní šetření dané záležitosti podle interních pravidel. V jednom případě rada orgánů dohledu rozhodla, že došlo k porušení práva Unie, ve druhém případě však nikoli.

Rozhodování orgánu EBA na vysoké úrovni bylo ovlivněno vnitrostátními zájmy

77

V prvním ze dvou případů, u nichž bylo provedeno šetření, zjistila rada orgánů dohledu ve dvouměsíčním zákonném časovém rámci, že došlo k porušení práva Unie, a vydala doporučení dotčenému vnitrostátnímu orgánu dohledu. Okamžitě také informovala orgán EBA o podniknutých krocích. V souladu se svými pravomocemi a po konzultaci s EBA Komise rozhodla, že tyto kroky nejsou přiměřené ani vhodné k zajištění souladu s právem Unie. Komise pak vydala stanovisko týkající se nezbytných opatření adresované příslušnému vnitrostátnímu orgánu dohledu. Celkově jsme v tomto prvním případě našli důkazy svědčící o účinné a účelné spolupráci mezi EBA a Komisí při plnění jejich příslušných úkolů podle nařízení o EBA.

78

Ve druhém případě orgán EBA dokončil šetření porušení práva Unie během dvouměsíční zákonné lhůty. Šetření zahrnuje svolání komise, která se skládá z předsedy orgánu EBA a šesti dalších členů rady orgánů dohledu z členských států, jejichž orgánů se šetření netýká. V tomto případě se komise zabývala návrhem doporučení v souvislosti s porušením práva Unie, které bylo poté zasláno ke zvážení celé radě orgánů dohledu. Našli jsme písemné důkazy svědčící o pokusech lobbovat u členů komise v období, kdy projednávala možné doporučení radě orgánů dohledu. Rada orgánů dohledu nakonec návrh doporučení zamítla.

79

Pokud jde o zavedené normy týkající se tohoto druhu lobbování, podléhají všichni členové rady orgánů dohledu ustanovením článku 42 nařízení o EBA, podle něhož tyto osoby „nevyžadují ani nepřijímají pokyny od vlád členských států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů“. V tomtéž článku je rovněž členským státům i jiným veřejným subjektům, jako jsou vnitrostátní orgány dohledu, zakázáno snažit se „ovlivňovat členy rady orgánů dohledu při plnění jejich úkolů“. Ačkoli má EBA podrobný jednací řád pro šetření v případě porušení práva Unie, nejsou v něm uvedeny žádné konkrétní pokyny týkající se toho, zda by členové komise měli přijímat snahy o kontakt ze strany ostatních členů rady orgánů dohledu, nebo zda se tito ostatní členové rady orgánů dohledu mohou pokusit lobbovat u členů komise.

80

Vzhledem k tomu, že Komise nemá hlasovací právo, neúčastnila se projednávání této záležitosti a byla o rozhodnutí a jeho odůvodnění formálně informována až deset dní po zasedání rady orgánů dohledu. Později téhož roku dospěla Komise k závěru, že tento případ nastolil „řadu otázek do budoucna včetně toho, jak zajistit odpovědnost orgánů dohledu za opatření, která provedou s cílem zajistit, aby finanční instituce dodržovaly právo Unie, zejména pokud pracují se směrnicemi, které představují minimální harmonizaci“³⁶.

81

Již v roce 2014 dospěla Komise k závěru, že správa orgánu EBA mu někdy umožňuje přijímat rozhodnutí, která sledují spíše vnitrostátní zájmy než širší zájmy EU³⁷. V naší vlastní zprávě týkající se zátěžových testů orgánu EBA (zvláštní zpráva č. 10/2019) jsme dospěli k závěru, že dominantní úloha vnitrostátních orgánů vedla k tomu, že nebyla dostatečně zohledněna perspektiva EU³⁸. Výše popsaný případ lobbování je dalším důkazem toho, že vnitrostátní orgány dohledu jsou uvnitř rámce správy a řízení orgánu EBA příliš dominantní.

82

Dne 1. ledna 2020 nabylo účinku nové nařízení o EBA, které stanoví některé změny týkající se postupu v případě porušení práva Unie obecně a ve vztahu k boji proti praní peněz a financování terorismu. Zásadní nedostatky ve správě a řízení orgánu EBA uvedené v předchozích bodech však nadále trvají.

Sdílení informací mezi Komisí a EBA nebylo formalizováno

83

V každém ze dvou případů porušení práva Unie, u nichž orgán EBA prováděl šetření, zaujal velmi odlišný přístup ke sdílení dokumentů s Komisí, která je členem rady orgánů dohledu bez hlasovacího práva.

84

V prvním případě (viz bod 77) sdílel se zástupcem Komise v radě orgánů dohledu návrh doporučení. Ve druhém případě (viz body 78–79) orgán EBA odmítl před zasedáním rady orgánů dohledu sdílet s Komisí jakékoli dokumenty na základě ustanovení o profesním tajemství v jeho zakládacím nařízení. Nakonec poskytl Komisi návrh doporučení měsíc po přijetí rozhodnutí.

85

Zjistili jsme také, že neexistuje žádná formalizovaná výměna mezi orgánem EBA a Komisí, která by probíhala poté, co Komise zašle EBA žádost o zahájení postupu pro možné porušení práva Unie, ale spíše jen neformální kontakty. Ačkoli to nařízení o EBA platné v té době nevyžadovalo, formalizovaná pravidelná výměna mezi těmito dvěma stranami by zvýšila jasnost a sledovatelnost kroků, které měl orgán EBA v úmyslu podniknout po přijetí takové žádosti od Komise, a umožnila by Komisi vyjádřit svá očekávání, pokud jde o lhůty a priority, když zasílala orgánu EBA několik žádostí souvisejících s porušením práva Unie souběžně.

86

Postup v případě porušení práva Unie celkově postrádá účinnost. Komise má k předkládání žádostí přístup ad hoc a rada orgánů dohledu EBA není (navzdory účinné přípravě zaměstnanců) při využívání svých pravomocí v oblasti porušování práva Unie orientována na zájmy EU.

ECB začala integrovat rizika praní peněz a financování terorismu do obezřetnostního dohledu, sdílení informací však navzdory zlepšením není plně efektivní

87

Koncem roku 2014 převzala ECB odpovědnost za obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi (pro zjednodušení „banky“) uvnitř bankovní unie³⁹, což v praxi znamená přímý dohled nad přibližně 120 bankami nebo bankovními skupinami v eurozóně.

88

Obezřetnostní dohled a dohled v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu mají rozdílné cíle a přístupy. Rizika vyplývající z praní peněz a financování terorismu a obezřetnostní otázky se mohou překrývat a tyto dva typy dohledu se vzájemně doplňují. Například obchodní model závislý na praní peněz a financování terorismu by mohl zvýšit riziko úpadku banky, nebo by přítomnost praní peněz a financování terorismu mohla svědčit o jinak špatném řízení rizik, které je důležité z hlediska obezřetnosti.

89

Nové pravomoci v oblasti dohledu, které byly ECB svěřeny v roce 2013, ji konkrétně vyloučily z odpovědnosti předcházet tomu, aby byl finanční systém využíván pro účely praní peněz a financování terorismu⁴⁰; tyto pravomoci byly ponechány vnitrostátním orgánům odpovědným za dohled v oblasti praní peněz a financování terorismu (pro zjednodušení „vnitrostátní orgány dohledu“). Podle bodů odůvodnění nařízení o jednotném mechanismu dohledu by ECB měla s těmito vnitrostátními orgány dohledu plně spolupracovat⁴¹. Za účelem překonání následné právní nejistoty⁴² ohledně této spolupráce byly vytvořeny právní předpisy, jejichž úkolem je usnadnit konkrétní spolupráci, které vstoupily v platnost v roce 2018⁴³ a 2019⁴⁴.

90

V členských státech jsou vnitrostátní orgány dohledu obvykle součástí stejného veřejného subjektu, který vykonává obezřetnostní dohled nad bankami. Členské státy, s jejichž zástupci jsme hovořili, obecně poukazovaly na to, že takový přístup umožňuje v jejich vnitrostátních rámcích nalézt potenciální synergie.

91

Jednotný mechanismus dohledu byl zřízen v roce 2014, náš audit se však soustředí na vývoj od roku 2018 do června 2020. Naším záměrem bylo prozkoumat, zda ECB při svém obezřetnostním dohledu účinně využívala identifikované rizikové faktory praní peněz a financování terorismu.

92

Kontrolovali jsme také, zda je zaveden vhodný rámec, který by umožňoval účinnou výměnu informací mezi ECB a vnitrostátními orgány dohledu. Posuzovali jsme, zda existuje spolehlivá metodika pro účinné začleňování důsledků rizik praní peněz a financování terorismu z hlediska obezřetnosti do probíhajícího obezřetnostního dohledu ECB, zejména v souvislosti s procesem dohledu a hodnocení (SREP).

93

Přezkoumali jsme pokyny orgánu EBA týkající se procesu dohledu a hodnocení, příručku dohledu ECB, interní kontroly v ECB a související statistické údaje. Zkoumali jsme také jejich provádění na vzorku 12 bank⁴⁵, které podléhají přímému dohledu ECB. Přitom jsme se zaměřili na poslední dva dokončené cykly procesu dohledu a hodnocení z let 2018 a 2019. Náš vzorek jsme sestavili na základě rizik se zaměřením na banky, u nichž ECB nejvíce komunikovala s vnitrostátními orgány dohledu, a zároveň jsme zajistili zeměpisný rozptyl.

Přes zlepšení není sdílení informací mezi vnitrostátními orgány dohledu a ECB plně efektivní

94

Na základě našich rozhovorů se zaměstnanci ECB jsme zjistili, že před rokem 2019 docházelo k neformálním interakcím mezi ECB a vnitrostátními orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, a to prostřednictvím průběžného dohledu, i když ne nutně soustavně a strukturovaně. Nezaznamenali jsme o tom žádné důkazy, jelikož cykly procesu dohledu a hodnocení, které jsme posuzovali, toto období nepokrývaly.

95

Kromě toho má drtivá většina vnitrostátních orgánů vykonávajících obezřetnostní dohled rovněž mandát pro dohled v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu (viz obrázek 5) a jsou známé jako „integrované orgány dohledu“. Rozsah sdílení informací v rámci těchto orgánů se liší v důsledku faktorů, jako je organizační struktura a vnitrostátní právní předpisy. V některých případech nedocházelo k internímu sdílení informací, což zdůrazňuje úlohu, kterou může při umožňování výměny informací hrát ECB.

96

Počátkem roku 2019 podepsaly ECB a vnitrostátní orgány dohledu dohodu týkající se praktických opatření pro výměnu informací („dohoda o boji proti praní peněz“)⁴⁶. Tato dohoda o boji proti praní peněz obecně definuje informace, jež musí být předmětem oboustranné výměny, a také postupy, kterých je třeba se držet v případě žádostí nebo výměn „z vlastního podnětu“. Další podrobnosti viz příloha VII.

97

Aby usnadnila využívání dohody o boji proti praní peněz, zřídila ECB na konci roku 2018 v rámci jednotného mechanismu dohledu horizontální koordinační funkci vybavenou šesti FTE, která měla fungovat jako ústřední kontaktní bod mezi vnitrostátními orgány dohledu a přímými orgány dohledu v rámci ECB.

98

Od zahájení uplatňování dohody o boji proti praní peněz v lednu 2019 do listopadu 2019 neobdržela ECB v souvislosti s každoročním pravidelným cyklem informace z oblasti dohledu týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu od vnitrostátních orgánů dohledu za žádnou významnou instituci. Kromě toho v tomto období nedošlo k výměně informací mezi ECB a vnitrostátními orgány dohledu podle dohody o boji proti praní peněz v souvislosti s přibližně třetinou bank podléhajících přímému dohledu ECB.

99

Na druhé straně za období od prosince 2019 do června 2020 obdržela ECB v souvislosti s každoročním pravidelným cyklem 152 souborů informací týkajících se 110 bank. Další podrobnosti o výměně informací týkajících se 120 velkých bank podléhajících přímému dohledu ECB viz tabulka 5.

100

Údaje v tabulce 5 a naše auditorská práce ukazují, že od zavedení dohody o boji proti praní peněz na počátku roku 2019 se výměna informací stala častější a soustavnější, o čemž svědčí to, že od první části roku 2020 se pravidelné výměny mezi ECB a orgány v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu staly častější.

101

ECB zavedla standardní šablony, které lze použít v jednáních s vnitrostátními orgány dohledu k žádosti o informace týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu a k předávání těchto informací, a to jak při pravidelných výměnách, tak v případě příležitostných žádostí. ECB rovněž zavedla rámec pro poskytování informací orgánům boje proti praní peněz a financování terorismu, co se týče například opatření v oblasti dohledu týkajících se nedostatků ve vnitřním řízení a správě.

102

V některých případech jsme zjistili až šestiměsíční zpoždění v předávání informací z ECB vnitrostátním orgánům dohledu, například co se týče výňatků o boji proti praní peněz a financování terorismu z rozhodnutí přijatých v rámci procesu dohledu a hodnocení, informací z dálkového dohledu ECB a informací o podezřelých transakcích u úvěrů se selháním. Ačkoli dohoda o boji proti praní peněz nestanoví jasné lhůty, velkou část zpoždění zapříčiňuje několik úrovní schvalování vedením, které se vyžaduje v rámci ECB⁴⁷. Její vedoucí pracovníci mají velmi malou přenesenou pravomoc ke sdílení informací. To může vést ke zpoždění na straně vnitrostátních orgánů dohledu, pokud jde o přijímání opatření v případě nutnosti.

103

Materiály poskytnuté vnitrostátními orgány dohledu (například zprávy o kontrolách na místě) se lišily co do rozsahu a kvality a nebyly vždy poskytovány včas. V některých případech sdílely vnitrostátní orgány dohledu s ECB skutečné výňatky nebo dokonce úplné zprávy o kontrolách na místě. U ostatních bank byly poskytnuty pouze souhrnné materiály.

104

EBA je v procesu vypracovávání pokynů pro spolupráci a výměnu informací mezi orgány vykonávajícími obezřetnostní dohled, orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a finančními zpravodajskými jednotkami. Tyto pokyny by měly být vydány k veřejné konzultaci ve druhém čtvrtletí roku 2021 a budou poskytovat jasnější vodítka.

Vnitrostátní orgány dohledu používají různé metodiky a pokyny orgánu EBA týkající se posouzení v rámci dohledu nejsou dostatečně konkrétní

105

V našem vzorku bank jsme rovněž zjistili, že vnitrostátní orgány dohledu používají pro svá posouzení v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu velmi rozdílné metodiky, například různé stupnice a kritéria pro hodnocení rizika, což je způsobeno zejména minimální harmonizací právního rámce. To vede ke zvýšenému riziku nejednotného zahrnování obezřetnostních otázek souvisejících s riziky praní peněz a financování terorismu ze strany ECB do obezřetnostního dohledu nad bankami z různých jurisdikcí, ačkoli není v kompetenci ECB zpochybňovat tato skóre nebo metodiky hodnocení rizik. Orgán EBA v současné době projednává změny stávajících pokynů pro dohled v oblasti praní peněz a financování terorismu založený na riziku.

106

Výslovná zmínka o boji proti praní peněz byla do revidovaných pokynů EBA týkajících se procesu dohledu a hodnocení⁴⁸ zahrnuta až v červenci 2018, i když jen obecně. Vlastní interní pokyny ECB měly rovněž obecnou povahu.

107

Konkrétní právní základ pro začleňování rizik praní peněz a financování terorismu do obezřetnostního dohledu vstoupil v platnost až v červnu 2019 (viz bod 89). To také vyžadovalo provedení na úrovni členských států.

108

Na žádost Rady o vypracování příslušných pokynů zveřejnil orgán EBA dvě stanoviska. Dokud však neexistuje harmonizovaný právní rámec a podrobné pokyny orgánu EBA, orgány vykonávající obezřetnostní dohled obecně – a zejména ECB – postrádají úplný soubor informací a nástrojů, které by umožňovaly důsledně zohledňovat důsledky rizik praní peněz a financování terorismu z hlediska obezřetnosti v rámci procesu dohledu a hodnocení.

109

Na počátku roku 2020 ECB aktualizovala svou vlastní příručku dohledu podle platných pokynů EBA. Praxí v oblasti dohledu je aktualizovat interní příručky, jakmile jsou zavedeny pokyny EBA týkající se například toho, jak se mohou záležitosti související s bojem proti praní peněz a financováním terorismu a otázky v oblasti dohledu promítnout do celkového skóre procesu dohledu a hodnocení.

110

U cyklů procesu dohledu a hodnocení v letech 2018 a 2019 ECB neprovedla kontrolu jednotnosti, aby zjistila, jak byly otázky z oblasti praní peněz a financování terorismu zohledněny v posouzeních procesu dohledu a hodnocení, ačkoli u cyklu procesu dohledu a hodnocení v roce 2020⁴⁹ to již provedeno bylo. U bank v našem vzorku jsme však našli důkazy svědčící o tom, že ECB zahrnula informace týkající se praní peněz a financování terorismu do svých rozhodnutí přijatých v rámci procesu dohledu a hodnocení v letech 2018 a 2019. Pokud jde o banky, u nich byly zjištěny nedostatky v oblasti praní peněz a financování terorismu, vydala ECB doporučení k nápravě nedostatků na poli obezřetnosti. U malé části případů zaměstnanci sice vzali v úvahu informace poskytnuté vnitrostátními orgány dohledu, avšak pro obezřetnostní účely je vyhodnotili jako nepodstatné. Rozhodnutí přijatá v rámci procesu dohledu a hodnocení (nebo jejich příslušné části) byla zaslána bankám i vnitrostátním orgánům dohledu. ECB není povinna kontrolovat jednání vnitrostátních orgánů dohledu v souvislosti s jejich hlavními činnostmi, pouze je musí o těchto informacích uvědomit.

111

Celkově se ECB podařilo dobře zahájit začleňování rizik praní peněz a financování terorismu do svého obezřetnostního dohledu. Je zapotřebí účinnější rozhodování ECB a nadcházející pokyny EBA budou muset být integrovány ze strany ECB a vnitrostátních orgánů dohledu.

Závěry a doporučení

112

Celkově jsme zjistili, že opatření na úrovni EU v boji proti praní peněz a financování terorismu vykazují nedostatky. Pokud jde o kroky, jejichž cílem je předcházet praní peněz a financování terorismu, a přijímání opatření v případě zjištění rizika, existuje na úrovni EU institucionální roztříštěnost a špatná koordinace (viz body 50–66). Subjekty EU, které jsme kontrolovali, mají v současné době omezené nástroje k zajištění dostatečného uplatňování rámců pro boj proti praní peněz a financování terorismu na vnitrostátní úrovni (viz body 67–86; 87–111). V oblasti praní peněz a financování terorismu neexistuje jeden orgán dohledu EU, pravomoci EU související s touto oblastí jsou rozděleny mezi několik subjektů a koordinace s členskými státy probíhá samostatně.

113

V současné době přistupuje EU k ochraně svého bankovního sektoru, aby nebyl využíván k praní peněz a financování terorismu, hlavně skrze uplatňování právních požadavků, které existují převážně v podobě směrnic. Členské státy jsou povinny tyto směrnice provést a nesou hlavní odpovědnost za boj proti praní peněz a financování terorismu prostřednictvím svých vnitrostátních rámců dohledu. Členské státy odpovídají také za prosazování právních předpisů. Uplatňování práva EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu se ve skutečnosti v jednotlivých členských státech liší.

114

Při vytváření seznamu třetích zemí v roce 2019 Komise dobře využila zpravodajských informací (včetně informací od Europolu) a vhodně uplatnila svou metodiku (body 31–37). ESVČ zpočátku neposkytla Komisi požadované podklady pro vytvoření tohoto seznamu a komunikace s třetími zeměmi zařazenými na seznam byla nedůsledná (bod 28). Komise se sice pokoušela vytvořit samostatný seznam EU, dosud se jí však nepodařilo vytvořit seznam, který by přesahoval rámec seznamu FATF, a to z důvodu chybějícího schválení Rady (body 35–36).

115

Metodika Komise pro hodnocení rizik nestanovuje v nadnárodním hodnocení rizik jasně prioritu rizik praní peněz a financování terorismu, ani jasně nevyjadřuje, když se posuzovaná odvětví mění (bod 44). Komise neprovedla v souladu se svými pravomocemi rychlé aktualizace nadnárodního hodnocení rizik a nezmiňuje zeměpisný rozměr (bod 46). Komise dosud nezveřejnila statistické údaje týkající se praní peněz a financování terorismu v souladu se svými novými právními závazky, takže je nyní obtížné posoudit rozsah praní peněz a financování terorismu v EU (bod 48).

Doporučení 1 – Komise by měla zlepšit své hodnocení rizik

Komise by měla:

1. během celého nadnárodního hodnocení rizik více využívat stanovení priority odvětví na základě rizika: od plánování po návazná opatření upřesňovat, kdy a proč se odvětví mění, provádět aktualizace u rychle se rozvíjejících odvětví a přidat zeměpisný rozměr, je-li to relevantní;
2. použít novou metodiku k vytvoření samostatného seznamu třetích zemí v EU, spolupracovat s ESVČ a členskými státy, aby bylo zajištěno začlenění zpravodajských informací a včasná komunikace se třetími zeměmi na seznamu;
3. zavést nástroje ke zmírnění rizik praní peněz a financování terorismu ze strany třetích zemí na úrovni subjektu nebo odvětví.

Časový rámec: do konce roku 2021.

116

Provádění směrnice o boji proti praní peněz je složité a členské státy ji ve většině případů prováděly se zpožděním. V mnoha případech bylo jejich sdělení o provedení zaslané Komisi neúplné nebo opožděné (body 60–62). Zjistili jsme však případy, kdy posouzení ze strany Komise proběhlo pomaleji, než stanovují její vlastní interní pokyny (bod 58). Komise měla nedostatek zaměstnanců na vykonávání prací při posuzování provádění (viz bod 65) a spoléhání se na externí zajištění mělo svá omezení (bod 56). Dohromady tyto faktory zpozdily schopnost Komise přijmout opatření v souvislosti s neprovedením.

117

Toto pomalé provádění přispělo k nejednotnému právnímu rámci napříč členskými státy (bod 58) a zvýšilo riziko zneužití slabých míst těmi, kdo perou peníze. Semináře Komise byly užitečným nástrojem na podporu správní kapacity členských států (bod 53). Navzdory tomuto kvalitnímu vedení ze strany Komise trvalo členským státům provádění právních předpisů dlouhou dobu a nadhodnotily míru, do jaké tak učinily (viz bod 54). Celkově to ukazuje, že v tak složité oblasti, jako jsou právní předpisy týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu, lze rovných podmínek dosáhnout lépe použitím nařízení než směrnic.

Doporučení 2 – Komise by měla zajistit jednotný a okamžitý účinek právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu

Komise by měla v maximální možné míře využívat nařízení spíše než směrnice.

Časový rámec: do konce roku 2021.

118

Pokud jde o koordinaci, Komise před tím, než předloží orgánu EBA žádost v souvislosti s porušením práva Unie, provádí jen velmi malou vlastní analýzu a opírá se hlavně o veřejně dostupné zprávy (bod 71).

119

Zaměstnanci orgánu EBA obecně prováděli šetření údajného porušování práva Unie souvisejícího s praním peněz a financováním terorismu včas a v souladu s interními pokyny (bod 76). Orgánu EBA však trvalo nepřiměřeně dlouho, než rozhodl, zda provede šetření určitých případů (body 74 a 75), a neprovedl žádné šetření v oblasti praní peněz a financování terorismu z vlastního podnětu (bod 70). U orgánu EBA jsme našli důkazy svědčící o lobbování u členů komise, zatímco projednávala možné porušení práva Unie související s praním peněz a financováním terorismu. EBA nemá zavedena žádná zvláštní pravidla, která by bránila tomuto druhu lobbování (body 78–79). Pokud jde o porušování práva Unie, není rozhodovací proces orgánu EBA dostatečně orientovaný na EU, což je způsobeno vlivem vnitrostátních orgánů dohledu v jeho rozhodovacím procesu, a uzavírání případů bez šetření ukazuje, že EBA se nyní zdráhá provádět šetření porušování práva Unie souvisejícího s praním peněz a financováním terorismu. V důsledku toho dospěl orgán EBA od roku 2010, kdy začaly platit jeho pravomoci, pouze k jedinému souhlasnému zjištění o porušení práva Unie v souvislosti s praním peněz a financováním terorismu.

120

Dohromady to naznačuje, že mechanismus pro případ porušení práva Unie nepřispívá k jednotnému uplatňování právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu v celé EU a ohrožuje integritu jednotného trhu.

Doporučení 3 – EBA a Komise by měly lépe využívat své pravomoci v oblasti porušování práva Unie k potírání praní peněz a financování terorismu

Komise by měla:

1. zavést interní pokyny na úrovni generálních ředitelství pro podávání žádostí v souvislosti s porušením práva Unie v oblasti praní peněz a financování terorismu;
2. využívat informace o případech při používání svých zákonných pravomocí k zajištění uplatňování práva EU;
3. navrhnout legislativní změny, aby bylo z právního hlediska jasné, jaké informace by měl orgán příslušný k vyšetřování stížností týkajících se porušení práva Unie sdílet s Komisí během postupu v případě porušení práva Unie.

EBA by měl:

4. zajistit, aby rozhodnutí o provádění či neprovádění šetření byla přijímána bez zbytečného odkladu po přijetí doporučení souvisejícího s porušením práva Unie;
5. zavést pravidla, jejichž cílem by bylo zabránit ostatním členům rady orgánů dohledu snažit se ovlivňovat členy komise během jejich jednání.

Časový rámec: do konce roku 2021.

121

V souladu s novými povinnostmi zavedla ECB rámec pro začleňování informací souvisejících s praním peněz a financováním terorismu do obezřetnostního dohledu a věnuje se aktivní výměně informací týkajících se rizika praní peněz a financování terorismu s vnitrostátními orgány dohledu. Účinnost, s jakou informace opouštějí ECB, je však omezována těžkopádným rozhodovacím procesem tohoto orgánu (bod 102). ECB nemá povinnost ani pravomoc zkoumat, jak jsou informace, které zasílá ven, používány vnitrostátními orgány dohledu. Na úrovni EU neexistuje žádný orgán dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, takže za sledování dodržování předpisů a přijímání opatření jsou v konečném důsledku odpovědné vnitrostátní orgány dohledu (bod 07).

122

Vnitrostátní orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu začaly poskytovat ECB zprávy o bankách, které jsou relevantní z hlediska obezřetnosti. Rozsah těchto zpráv se však různí v závislosti na vnitrostátních postupech, a aktualizované pokyny EBA pro orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu jsou stále v procesu tvorby (bod 117). To omezuje schopnost ECB účinně je začlenit do svých posouzení v rámci dohledu (body 108 a 109). Na základě našeho vzorku můžeme učinit závěr, že ECB nyní začleňuje rizika praní peněz a financování terorismu do obezřetnostního dohledu (body 110 a 111).

Doporučení 4 – EBA a ECB by měly pracovat na lepším začlenění rizik praní peněz a financování terorismu do obezřetnostního dohledu

EBA by měl:

1. posílit své pokyny pro začleňování rizik praní peněz a financování terorismu do obezřetnostního dohledu;

Časový rámec: do konce prvního čtvrtletí roku 2022

2. finalizovat pokyny ke koncepci dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, a zajistit tak větší jednotnost v posouzeních týkajících se boje proti praní peněz u subjektů, nad nimiž je vykonáván dohled;

Časový rámec: do konce roku 2021

3. ve svých pokynech pro spolupráci a výměnu informací upřesnit obsah sdílených informací a časový harmonogram pro jejich sdílení.

Časový rámec: do konce roku 2021

ECB by měla:

4. zavést interní politiku pro účinnější sdílení informací souvisejících s praním peněz a financováním terorismu s vnitrostátními orgány dohledu;

Časový rámec: do konce prvního čtvrtletí roku 2022

5. jakmile budou zveřejněny aktualizované pokyny EBA, aktualizovat svou metodiku pro začleňování rizik praní peněz a financování terorismu do obezřetnostního dohledu.

Časový rámec: do konce prvního čtvrtletí roku 2022

123

Vzhledem k vysoké úrovni přeshraniční integrace v bankovním sektoru EU představují nedostatky ve stávající koncepci a provádění rámce EU pro boj proti praní peněz a financování terorismu (viz bod 112) rizika pro integritu finančního trhu a důvěru veřejnosti. Nadcházející legislativní reforma (viz body 13–15) představuje pro Komisi, Evropský parlament a Radu příležitost k řešení zjištěných nedostatků (viz body 36, 49, 66 a 86) a k nápravě roztříštěnosti rámce EU pro boj proti praní peněz a financování terorismu.

Tuto zprávu přijal senát IV, jemuž předsedá Alex BRENNINKMEIJER, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 20. května 2021.

Přílohy

Příloha I – Právní rámec EU

Příloha II – Srovnání čtvrté a páté směrnice o boji proti praní peněz

4. směrnice o boji proti praní peněz 2015/849	5. směrnice o boji proti praní peněz 2018/843
Zveřejněna: 20. května 2015 Vstoupila v platnost: 26. června 2017	Zveřejněna: 19. června 2018 Vstoupila v platnost: 10. ledna 2020
• Vyžadováno hodnocení rizik na úrovni EU (nadnárodní hodnocení rizik) a vnitrostátní hodnocení rizik • Skutečné vlastnictví • Domovské a hostitelské povinnosti pro společnosti působící i v jiných členských státech • Posílení pravomocí finančních zpravodajských jednotek • Zjednodušení hloubkové kontroly • Hazardní hry: rozšíření na všechny služby hazardních her • Pozměněná a rozšířená definice politicky exponovaných osob • Oznamování podezřelých činností • Vedení záznamů lze prodloužit až na 10 let • Prahová hodnota u plateb v hotovosti pro zahájení kontrol v oblasti praní peněz snížena na 10 000 EUR	• Zlepšení práce finančních zpravodajských jednotek pomocí lepšího přístupu k informacím prostřednictvím centralizovaných registrů bankovních účtů • Zlepšení spolupráce mezi orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz a ECB • Posílení úlohy orgánu EBA v oblasti dohledu • Rozšíření kritérií pro posuzování vysoce rizikových třetích zemí a zajištění společné vysoké úrovně záruk pro finanční toky z těchto zemí • Zrušení anonymity předplacených karet • Propojení registrů skutečných majitelů na úrovni EU • Seznam týkající se politicky exponovaných osob • Zvýšení transparentnosti, pokud jde o vlastnictví společností a svěřenských fondů • Nová pravidla pro kryptoměny

Příloha III – Různé postupy zařazování na seznam používané v EU

	Jurisdikce nespolupracující v daňové oblasti	Omezující opatření (sankce)	Seznam třetích zemí v rámci boje proti praní peněz
Seznam	• Seznam jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti	• Seznam autonomních sankcí EU včetně opatření schválených Radou bezpečnosti OSN (k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN)	• Vysoce rizikové třetí země se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu
Cíle EU	➢ Globálně zlepšit řádnou správu daní (celkový cíl). ➢ Zajistit, aby mezinárodní partneři EU dodržovali stejné normy jako členské státy EU. ➢ Prostřednictvím spolupráce podporovat pozitivní změnu u daňových právních předpisů a postupů. ➢ Bojovat proti daňovým podvodům a únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem a praní peněz; nástroj pro zajištění rovných podmínek. ➢ Vyvíjet tlak na daňové ráje, aby používaly pravidla a normy k dosažení transparentnosti, spravedlivé daňové soutěže a provádění mezinárodních norem proti erozi základu daně / přesouvání zisku.	➢ Nástroj společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) EU, jehož prostřednictvím může EU v případě nutnosti zasahovat, aby zabránila konfliktům nebo reagovala na vznikající či existující krize. ➢ Vyvolat změnu politiky nebo činnosti. ➢ Provádět rezoluce Rady bezpečnosti OSN nebo prosazovat cíle SZBP, zejména podporovat mezinárodní mír/bezpečnost, předcházet konfliktům, podporovat demokracii, právní stát a lidská práva a hájit zásady mezinárodního práva. ➢ Podporovat boj proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení.	➢ Obranná politika určená k ochraně integrity vnitřního trhu vůči jurisdikcím třetích zemí, které představují významné hrozby pro finanční systém Unie.
Užší výběr	➢ Fáze výběru: členské státy jsou vybírány na základě neutrálního srovnávacího přehledu ukazatelů. ➢ Fáze prověřování: zohledňuje se práce Globálního fóra pro transparentnost a výměnu informací v daňových záležitostech a inkluzivní rámec OECD pro řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku. Celková kritéria hodnocení: soulad s několika normami OECD.	➢ Některé režimy sankcí jsou vyžadovány ze strany Rady bezpečnosti OSN, jiné přijímá EU autonomně na základě informací od ESVČ, členských států, delegací EU a Komise. ➢ Omezující opatření musí být vždy v souladu s mezinárodním právem a dodržovat lidská práva / základní svobody, zejména řádný proces a právo na účinnou právní ochranu.	➢ Komise bere v úvahu informace od FATF a obdobných regionálních subjektů, přihlíží k dalším veřejně dostupným relevantním informacím a zohledňuje soukromé informace, které jsou k dispozici jiným subjektům EU (např. Europol, ESVČ).
Hlavní úloha institucí EU	➢ Seznam vychází ze sdělení Komise „Vnější strategie pro efektivní zdanění“ předloženého v balíčku proti vyhýbání se daňovým povinnostem z roku 2016; Evropská komise má na starosti vypracování neutrálního srovnávacího přehledu ukazatelů. ➢ Rada EU (Skupina pro kodex chování ve věci zdanění podniků): má za úkol prověřování zemí a jejich zařazování na seznam; nakonec seznam přijímá/reviduje.	➢ Rada EU: přijímání (nařízení), obnovování nebo rušení režimů sankcí na základě návrhů vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. ➢ Evropská komise • příprava návrhů nařízení o sankcích k přijetí Radou, • zastupování Komise při jednáních o sankcích s členskými státy v Pracovní skupině radů pro vnější vztahy Rady, • provádění určitých sankcí OSN v právu EU, • sledování provádění/vymáhání sankcí EU ve všech členských státech, • podpora členských států v jejich úsilí o uplatňování sankcí, • posilování odolnosti EU vůči extrateritoriálním sankcím přijatým třetími zeměmi. ➢ ESVČ: odpovídá za přípravu a přezkum režimů sankcí ve spolupráci s členskými státy, příslušnými delegacemi EU a Komisí.	➢ Komise je ze zákona povinna určovat země mimo EU, které mají ve svém vnitrostátním rámci pro boj proti praní peněz nedostatky, jež představují riziko pro finanční systém EU. Využívá k tomu hodnocení obsažená v jejím vlastním „daňovém srovnávacím přehledu“ z roku 2016, který hodnotí země podle hospodářské propojenosti s EU, relativní velikosti finančního sektoru a korupce. ➢ Komise přijímá seznam vysoce rizikových třetích zemí prostřednictvím „aktu v přenesené pravomoci“: povinnost konzultovat před přijetím EGMLTF a také Evropský parlament. ➢ Seznam navrhuje Komise, Parlament nebo Rada mohou tento návrh do 30 dnů zamítnout.
Obnova	➢ Alespoň jednou ročně; od roku 2020 dvakrát ročně.	➢ Autonomní opatření EU jsou přezkoumávána alespoň jednou za 12 měsíců. Rada může kdykoli rozhodnout o jejich změně, prodloužení nebo dočasném pozastavení.	➢ Alespoň jednou ročně, ale lze i častěji.
Cílová skupina	➢ Na seznam mohou být zařazeny pouze jurisdikce mimo EU. ➢ Na seznam mohou být zařazeny také jurisdikce, které jsou zámořskými zeměmi a územími v nějakém vztahu k EU (ale samy nejsou součástí EU).	➢ vlády zemí, které nejsou členy EU (z důvodu jejich politik), ➢ společnosti (které poskytují prostředky k provádění dotčených politik), ➢ skupiny nebo organizace (například teroristické skupiny), ➢ jednotlivci (kteří podporují dotčené politiky, podílí se na teroristické činnosti atd.). ➢ Sankce mají účinek v zemích mimo EU, ale opatření platí pouze v jurisdikci EU; povinnosti, které ukládají, jsou závazné pro občany EU nebo osoby nacházející se v EU nebo zde podnikající.	➢ Země a území mimo EHP. Ty mohou v zásadě zahrnovat zámořské země a území v nějakém vztahu k EU, které samy nejsou součástí EU.
Dopad	➢ Obranná opatření EU v nedaňových oblastech: • Instituce EU / členské státy musí tento seznam EU zohlednit v těchto oblastech: zahraniční politika, rozvojová spolupráce a hospodářské vztahy s třetími zeměmi. • Komise by jej měla brát v úvahu při provádění finančních a investičních operací EU, mimo jiné EFSI a EFSD. ➢ Obranná opatření EU v daňových oblastech	➢ EU má zavedeno více než čtyřicet různých režimů sankcí. V závislosti na systému sankcí může dojít k uvalení zbrojního embarga, omezení vstupu (zákazy cestování), zmrazení majetku nebo zavedení dalších hospodářských opatření, jako jsou omezení dovozu a vývozu.	➢ Tento seznam má dopad na firmy v EU, které obchodují s osobami nebo firmami v zemích uvedených na seznamu. Povinné osoby v EU (například banky) musí při jednání s třetí zemí, která je uvedená na seznamu, provádět zesílenou hloubkovou kontrolu klienta. Jedná se o krok navíc oproti běžné hloubkové kontrole, který může zahrnovat větší kontrolu totožnosti klienta, skutečného vlastnictví nebo zdroje finančních prostředků.

Příloha IV – EU a USA

Doporučení FATF		Jak postupuje EU	Úroveň	Jak postupuje USA	Úroveň
1	Posuzování rizik a uplatňování přístupu založeného na posouzení rizik	EU vydává každé dva roky nadnárodní hodnocení rizik. EBA také příležitostně zveřejňuje odvětvová hodnocení rizik. Členské státy musí rovněž zveřejňovat svá vlastní hodnocení rizik. Od orgánů dohledu a povinných osob se očekává, že to zohlední při výkonu své činnosti.	Úroveň členských států a EU	Meziútvarová spolupráce při posuzování rizik s aktualizací jednou ročně či jednou za dva roky: USA udržuje značný počet vzájemně se doplňujících postupů k určování a posuzování rizik praní peněz a financování terorismu, které generují širokou škálu výstupů. Hodnocení rizik na podporu národních bezpečnostních strategií prezidenta připravují příslušné vládní agentury za účasti zpravodajských, donucovacích a politických agentur zapojených do boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně sítě FinCEN, která poskytuje informace o rizicích praní peněz a financování terorismu a trendech v této oblasti zjištěné ze systému podávání zpráv.	Federální
9	Zákony týkající se diskrétnosti finančních institucí	Členské státy musí zavést právní předpisy, které zajistí, aby informace bylo možné sdílet s orgány daňové správy a donucovacími orgány. Podle směrnice o boji proti praní peněz musí mít orgány dohledu pravomoc vyžádat si poskytnutí veškerých informací, které jsou relevantní pro sledování dodržování předpisů.	Úroveň členských států	Zákon o právu na finanční soukromí (Right to Financial Privacy Act, RFPA) (12 USC 3401-22.) upravuje, jak federální agentury USA získávají informace od finančních institucí a za jakých okolností jim je mohou tyto instituce sdělit. Zavádí určitá ochranná opatření, která jsou uplatňována před tím, než mohou banky sdělit informace o svých zákaznících donucovacím orgánům či orgánům dohledu.	Federální
10–11	Hloubková kontrola klienta a vedení záznamů	Bankám v EU je zakázáno vést anonymní účty a jsou povinny provádět hloubkovou kontrolu klienta u nových i stávajících zákazníků. Jsou povinny po určitou dobu vést záznamy a předávat je orgánům dohledu (na vyžádání).	Úroveň členských států	Vedení anonymních účtů nebo účtů na zjevně fiktivní jména není výslovně zakázáno. Od bank se však vyžaduje, aby u každého zákazníka uplatňovaly postupy pro ověření totožnosti vycházející z rizik, aby si banka mohla vytvořit důvodnou domněnku, že zná skutečnou totožnost zákazníka. Od bank není výslovně požadováno, aby zjišťovaly a ověřovaly totožnost osob oprávněných jednat jménem zákazníků. Banky jsou obecně povinny vést záznamy po dobu nejméně pěti let.	Státní
12–16	Další opatření pro konkrétní zákazníky a činnosti	Opatření týkající se politicky exponovaných osob a korespondenčního bankovnictví jsou řešena na úrovni členských států. Existují určité povinnosti týkající se převodů peněz, hodnot a bankovních převodů vyplývající z přímo použitelných právních předpisů EU, například nařízení o bankovních převodech (nařízení 2015/847).	Úroveň členských států a EU	Pokud jde o korespondenční bankovnictví, každá dotčená banka je povinna zavést vhodné konkrétní politiky, postupy a kontroly navržené přiměřeně za tím účelem, aby odhalovaly a hlásily případy praní peněz prostřednictvím těchto účtů. Poskytovatelé služeb v oblasti peněžní hodnoty, převodů a bankovních převodů, formálních i neformálních, podléhají požadavkům zákona o bankovním tajemství (Bank Secrecy Act, BSA), včetně registrace u FinCEN.
17–19	Spoléhání se na třetí strany, kontroly a finanční skupiny	Členské státy mohou povinným osobám povolit, aby provádění hloubkových kontrol v souladu s určitými normami svěřily třetím stranám. Existují normy pro kontroly přeshraničních bank v souvislosti s bojem proti praní peněz a očekává se, že vnitrostátní orgány dohledu budou spolupracovat v rámci kolegií. EU přijímá seznam vysoce rizikových třetích zemí a očekává se, že subjekty, nad nimiž je vykonáván dohled, zavedou pro jednání s těmito vysoce rizikovými třetími zeměmi zesílenou hloubkovou kontrolu.	Úroveň členských států a EU	Zahrnuté finanční instituce jsou povinny zavést programy boje proti praní peněz zahrnující alespoň: a) vytvoření interních politik, postupů a kontrol; b) jmenování pracovníka pověřeného zajišťováním souladu, který je dostatečně profesně zkušený, aby byl schopen zajistit dodržování všech povinností podle zákona o bankovním tajemství; c) neustálé provozování programu školení zaměstnanců a d) udržování nezávislé funkce v oblasti zajišťování souladu pro testování programů. Pokud jde o vysoce rizikové země, finanční instituce jsou povinny uplatňovat zesílenou hloubkovou kontrolu na korespondentské účty zřízené nebo vedené v USA pro určité kategorie zahraničních bank. Tento seznam přijímá FinCEN na federální úrovni.	Státní
20–21	Oznamování podezřelých transakcí	Povinné osoby v členských státech EU jsou povinny oznamovat podezřelé činnosti nebo transakce státní finanční zpravodajské jednotce. Tyto finanční zpravodajské jednotky mají platformu ke sdílení zpravodajských informací na úrovni EU (FIU.net). Europol, policejní agentura EU, rovněž shromažďuje a šíří zpravodajské informace týkající se vzorců činnosti v oblasti praní peněz.	Úroveň členských států a EU	USA vyžaduje oznamování podezřelých transakcí od zahrnutých finančních institucí. Finanční instituce mají donucovacím orgánům bezodkladně oznamovat porušování předpisů vyžadující okamžitou pozornost, například probíhající programy praní peněz a teroristickou činnost. Není-li vyžadováno okamžité oznámení, musí být zprávy o podezřelých transakcích podány síti FinCEN.	Státní
24–25	Transparentnost a skutečné vlastnictví právnických osob a právních uspořádání	Právní předpisy EU v oblasti boje proti praní peněz ukládají členským státům povinnost zavést rejstříky informací o skutečném vlastnictví v rámci centrálních registrů, které musí být propojeny. Rovněž je třeba zavést sankce pro ty, kdo tuto povinnost nesplní. Na úrovni EU však neexistuje žádný společný rejstřík informací o skutečném vlastnictví.	Úroveň členských států	Vznik právnických osob se v USA řídí právem jednotlivých států. Každý z 56 států, území a District of Columbia má své vlastní zákony pro zakládání, správu a řízení právnických osob. Jakmile jsou založeny, vztahují se na ně také federální zákony v určitých oblastech (např. trestní právo, regulace cenných papírů, daně). V roce 2016 došel FATF při posuzování USA k závěru, že v této oblasti existují nedostatky v koordinaci, zejména proto, že příslušné orgány nemohly vždy včas získat odpovídající, přesné a včasné informace o skutečném vlastnictví a řízení právnických osob, nebo jim tyto informace nebyly včas zpřístupněny.	Státní
26–28	Regulace a dohled	Právní předpisy, kterými se řídí tato oblast, jsou stanoveny na úrovni EU a mají převážně podobu směrnic. Tyto předpisy nastiňují povinnosti určitých subjektů EU, jako jsou Komise a EBA. Určité požadavky musí členské státy rovněž provést ve vnitrostátních právních předpisech. Každý členský stát musí mít v rámci své jurisdikce orgán nebo orgány dohledu v oblasti boje proti praní peněz nad povinnými osobami. V praxi jsou na úrovni EU stanoveny regulační technické normy a očekává se, že je budou banky a vnitrostátní orgány dohledu dodržovat. Dohled na úrovni EU má podobu pravomoci Komise zahajovat řízení o nesplnění povinnosti, nezavede-li členský stát příslušné právní předpisy. Orgán EBA může rovněž zahajovat šetření a vydávat doporučení, dojde-li ke zjištění možného porušení právních předpisů Unie týkajících se praní peněz.	Úroveň členských států a EU	Vzhledem k mezinárodní povaze finančního systému i závažné trestné činnosti a terorismu to je federální vláda, kdo převzal hlavní úlohu, co se týče tvorby a vymáhání právních předpisů v oblastech praní peněz a financování terorismu. Použití státních zákonů může být předem vyloučeno, pokud Kongres výslovně stanoví doložku o přednostním použití federálních zákonů v případě, kdy je státní právo v rozporu s federálním právem a kdy je státům zabráněno upravovat jednání v oblasti, u níž Kongres určil, že musí být upravována výlučně federálními orgány. Federální regulační orgány (OCC, Federal Reserve, FDIC, NCUA, …) mají od sítě FinCen přenesenou kontrolní a donucovací pravomoc. Právním základem je zákon o bankovním tajemství z roku 1970 spolu se svými prováděcími předpisy, který je posílený americkým vlasteneckým zákonem (USA Patriot Act) z roku 2001. Americký systém boje proti praní peněz a financování terorismu je silně zaměřen na vymáhání práva. Všechny donucovací orgány (federální, státní, místní) mají přímý přístup ke zprávám o podezřelých činnostech podávaným síti FinCEN. Obzvláště výrazným rysem je přístup založený na meziagenturní pracovní skupině, který integruje orgány ze všech úrovní (federální, státní, místní). Tento přístup je široce využíván k provádění vyšetřování ve věci praní peněz a financování terorismu a predikativních trestných činů a ukázal se jako velmi úspěšný u významných, velkých a složitých případů.	Federální a státní
33	Statistika	Právní rámec EU ukládá členským státům povinnost shromažďovat statistické údaje o praní peněz a předávat je Eurostatu, statistickému úřadu EU. Eurostat je poté povinen tyto statistiky vykazovat, ale tato zákonná povinnost teprve začíná platit. Zatím existuje jen málo systematických kvantitativních údajů o objemech praní peněz a financování terorismu.	Úroveň členských států a EU	USA vedou komplexní statistiky, není tomu tak ale u vyšetřování, stíhání a odsouzení v souvislosti s trestnými činy praní peněz podle státního práva nebo u statistik o majetku zmrazeném, zajištěném a odňatém na úrovni státu.	Federální a státní
35	Sankce	Členské státy jsou povinny zmocnit orgány dohledu v oblasti praní peněz k přijímání sankcí v případě zjištění porušení pravidel dohledu a poskytnout jim k tomu zdroje. V praxi se povaha a přísnost sankcí liší v závislosti na jurisdikci.	Úroveň členských států	K dispozici je řada přiměřených a odrazujících trestních, občanskoprávních a správních sankcí, od disciplinárních dopisů až po pokuty a uvěznění. FinCEN může v souvislosti s porušováním zákona o bankovním tajemství přijmout donucovací opatření. Má výhradní federální donucovací pravomoc nad finančními institucemi a zahrnutými určenými nefinančními subjekty a profesemi. Kromě občanskoprávních peněžních trestů může FinCEN přijímat i jiná formální a neformální správní opatření. Jiné agentury (například SEC) jsou podle svého příslušného zákona rovněž oprávněny přijímat řadu opatření v oblasti dohledu.	Federální

Zdroj: Shrnutí EÚD, na základě různé dokumentace FATF, FinCEN, Komise a EBA.

Příloha V – Kroky postupu v případě porušení práva Unie

Fáze	Postup	Zúčastněná strana	Harmonogram
Žádost	Článek 17 nařízení 1093/2010 (zakládající nařízení EBA) stanoví možnost, aby orgán EBA z vlastní iniciativy nebo na žádost určitých subjektů prováděl u určitých subjektů šetření údajného porušování nebo neuplatňování práva Unie. Nařízení o EBA nestanoví způsob ani čas, tj. žádný z těchto subjektů (včetně Komise) nemá ze zákona žádnou povinnost ohledně toho, jak nebo kdy má orgánu EBA žádost předložit.	Žádost musí orgánu EBA předložit jeden nebo více příslušných orgánů, Evropský parlament, Rada, Komise nebo skupina subjektů působících v bankovnictví.	Žádost lze předložit kdykoli a EBA nemá ze zákona žádnou zvláštní povinnost reagovat v jakékoli lhůtě.
Předběžné šetření	Předběžné posouzení údajného porušení práva Unie.	EBA provádí předběžné šetření, které zahrnuje komunikaci s příslušnými orgány, za účelem zjištění skutečností týkajících se údajného porušení práva Unie.	Pro toto období neexistuje žádná konkrétní zákonná lhůta.
Šetření	Formální postup, v rámci něhož se má rozhodnout, zda došlo k porušení práva Unie.	Předseda orgánu EBA rozhodne, zda zahájit šetření pro porušení práva Unie, či nikoli. Jednací řád orgánu EBA stanoví, že dojde ke svolání komise složené z předsedy a šesti členů rady orgánů dohledu, kterých se šetření netýká. Svolaná komise rozhodne: buď ukončit šetření bez přijetí doporučení, nebo, bylo-li zjištěno porušení práva Unie, vydat v souvislosti s tímto porušením doporučení radě orgánů dohledu.	EBA může zaslat dotčenému příslušnému orgánu doporučení, v němž stanoví opatření nezbytná pro dosažení souladu s právem Unie, nejpozději do dvou měsíců od zahájení šetření.
Doporučení	Rada orgánů dohledu dojde k závěru, že došlo k porušení práva Unie, a zašle doporučení dotčenému příslušnému orgánu.	Rozhodnutí o přijetí doporučení přijímá rada orgánů dohledu EBA, která se skládá z představitelů 27 příslušných orgánů.	Rozhodnutí o přijetí doporučení musí být přijato do dvou měsíců od zahájení šetření (viz předchozí bod).
Sdělení	Zaslání doporučení příslušnému vnitrostátnímu orgánu.	Doporučení stanoví opatření nezbytná pro dosažení souladu s právem Unie.	Příslušný vnitrostátní orgán musí odpovědět do deseti dnů.
Stanovisko	Pokud příslušný orgán neuposlechne doporučení, může Komise vydat formální stanovisko a zaslat je tomuto příslušnému vnitrostátnímu orgánu.	Komise může jednat poté, co ji informoval EBA, nebo z vlastního podnětu.	Komise může toto formální stanovisko vydat nejpozději do tří měsíců od přijetí doporučení, přičemž tuto lhůtu může prodloužit o jeden měsíc.

Zdroj: Nařízení o EBA, jednací řád EBA.

Příloha VI – Kontroly provedení

Lhůta pro provedení	26. června 2017
Oznámení členských států podaná ve lhůtě nebo před zahájením řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neoznámení	6
Počet členských států, které v době tohoto auditu (červenec 2020) neoznámily úplné provedení	8
Počet zahájených řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neoznámení a z důvodu neúplnosti	28
Celková doba trvání řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neúplnosti (v měsících)52	Více než 36 (stále probíhající)53

Zdroj: Analýza EÚD provedená na analýze Komise.

Příloha VII – Druhy výměny informací v ECB

Kategorie	Výměny v rámci každoroční pravidelné výměny informací (odeslané a přijaté informace)	Výměny ad hoc z vlastního podnětu (odeslané a přijaté informace)	Výměny na základě žádostí ad hoc (odeslané a přijaté informace)
Sdílené informace	Každoroční sdílení výňatků z rozhodnutí přijatých v rámci procesu dohledu a hodnocení ze strany ECB s orgány v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu (sdílené z vlastního podnětu) Skóre a posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, zprávy o kontrolách na místě a sankce (každoroční žádosti zasílané ze strany ECB orgánům v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu)	Další relevantní informace vyplývající z dohledu nad oběma funkcemi	Další relevantní informace vyplývající z dohledu nad oběma funkcemi

Zdroj: EÚD, na základě informací poskytnutých ze strany ECB.

Zkratková slova a zkratky

AML: boj proti praní peněz (anti-money laundering)

AMLD: směrnice o boji proti praní peněz (anti-money laundering directive)

BCBS: Basilejský výbor pro bankovní dohled

CFT: boj proti financování terorismu (combatting the financing of terrorism)

EBA: Evropský orgán pro bankovnictví

ECB: Evropská centrální banka

EGMLTF: odborná skupina pro praní peněz a financování terorismu

EIOPA: Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění

ESMA: Evropský orgán pro cenné papíry a trhy

ESVČ: Evropská služba pro vnější činnost

FATF: Finanční akční výbor

Finanční zpravodajská jednotka: finanční zpravodajská jednotka

FINCen: Síť pro postihování finanční trestné činnosti (Financial Crimes Enforcement Network)

FTE: ekvivalent plného pracovního úvazku (full-time equivalent)

HDP: hrubý domácí produkt

Jednotný mechanismus dohledu: jednotný mechanismus dohledu

ML/TF: praní peněz a financování terorismu (money laundering and terrorist financing)

Nadnárodní hodnocení rizik: nadnárodní hodnocení rizik

Porušení práva Unie: porušení práva Unie

Rada orgánů dohledu: rada orgánů dohledu

Směrnice o kapitálových požadavcích: směrnice o kapitálových požadavcích

Výzva: výzva

Zpráva o vzájemném hodnocení: zpráva o vzájemném hodnocení

Glosář

Akty v přenesené pravomoci: právně závazné akty používané Komisí, pokud Parlament a Rada nevysloví námitky, k doplnění nebo změně jiných než podstatných částí právních předpisů EU, například uvedením podrobností prováděcích opatření.

Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS): hlavní subjekt určující globální standardy pro obezřetnostní regulaci bank a fórum pro pravidelnou spolupráci v záležitostech bankovního dohledu.

Boj proti financování terorismu (CFT): účinné režimy pro boj proti praní peněz a financování terorismu jsou zásadní pro ochranu integrity trhů a globálního finančního rámce, protože pomáhají zmírňovat faktory, které usnadňují zneužívání financí.

Europol: agentura Evropské unie pro prosazování práva, která mimo jiné podporuje členské státy v jejich boji proti praní peněz a terorismu.

Evropská centrální banka (ECB): evropský orgán zřízený Amsterodamskou smlouvou v roce 1998; orgán vykonávající od roku 2014 přímý obezřetnostní dohled nad velkými bankami v eurozóně prostřednictvím jednotného mechanismu dohledu.

Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ): ESVČ je diplomatickou službou EU. Jejím cílem je zajistit, aby zahraniční politika EU byla soudržnější a účinnější, čímž se zvýší globální vliv Evropy. Řídí diplomatické vztahy EU s ostatními zeměmi mimo blok a provádí zahraniční a bezpečnostní politiku EU.

Evropské orgány dohledu: mezi evropské orgány dohledu patří Evropský orgán pro bankovnictví (EBA), Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA). Evropské orgány dohledu pracují na harmonizaci dohledu nad finančním trhem v EU a pomáhají zajistit důsledné uplatňování souboru pravidel s cílem vytvořit rovné podmínky. Jsou rovněž pověřeny hodnocením rizik a zranitelností ve finančním sektoru.

Evropský orgán pro bankovnictví (EBA): agentura EU založená v roce 2011; jeden ze tří evropských orgánů dohledu a hlavní regulační orgán v oblasti bankovní regulace a dohledu a vypracovávání regulačních technických norem, které mají být schváleny Komisí; má pravomoci k prosazování norem v oblasti boje proti praní peněz.

Finanční akční výbor (FATF): mezivládní subjekt zřízený v roce 1989 ministry jeho členských jurisdikcí. Mezi jeho 39 členů patří i Evropská komise a 14 členských států. Jeho cílem je stanovovat normy a podporovat účinné provádění právních, regulačních a operativních opatření určených k boji proti praní peněz, financování terorismu a dalším souvisejícím hrozbám ohrožujícím integritu mezinárodního finančního systému. Jde o „subjekt pro tvorbu politiky“, který pracuje na vytváření nezbytné politické vůle k uskutečňování vnitrostátních legislativních a regulačních reforem v těchto oblastech.

Finanční zpravodajská jednotka: příslušný vnitrostátní orgán odpovědný za prosazování právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz v členském státě. Má za úkol shromažďovat, analyzovat a šířit zprávy předkládané povinnými osobami, což se týká i jiných členských států EU a třetích zemí, a v případě potřeby spolupracovat s donucovacími orgány.

GŘ FISMA: Generální ředitelství Evropské komise pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů; koordinační GŘ pro boj proti praní peněz v Komisi.

Kontrola provedení: posouzení slučitelnosti vnitrostátních prováděcích opatření s ustanoveními směrnice.

Kontrola shody: kontrola toho, zda byla příslušná ustanovení směrnice EU důsledně zapracována do vnitrostátních prováděcích opatření.

Obezřetnostní dohled: přímý dohled nad finančními institucemi (včetně bank), který má zajistit, aby nejen striktně a formálně dodržovaly předpisy, ale fungovaly řádně a obezřetně v duchu regulačního rámce.

Odůvodněné stanovisko: pokud dotčená země EU nesdělí opatření, která plně provádějí ustanovení směrnic, nebo nenapraví podezření z porušení práva EU, může Komise zahájit formální řízení o nesplnění povinnosti. Pokud Komise po zaslání výzvy dospěla k názoru, že země neplní své povinnosti vyplývající z práva EU, může jako druhý krok v řízení zaslat odůvodněné stanovisko: formální žádost o zajištění souladu s právem EU.

Orgán dohledu v oblasti boje proti praní peněz: orgán veřejné správy v určitém členském státě pověřený dohledem nad režimem pro boj proti praní peněz a financování terorismu, zkoumáním povinných osob z hlediska dodržování režimu pro boj proti praní peněz příslušné jurisdikce a ukládáním pokut za nedodržování předpisů.

Proces dohledu a hodnocení (Supervisory Review and Evaluation Process, SREP): každoroční proces v oblasti dohledu nad velkými bankami v eurozóně, které podléhají přímému dohledu ECB. Poskytuje orgánům dohledu harmonizovaný soubor nástrojů ke zkoumání rizikového profilu banky ze čtyř různých úhlů – obchodní model, řízení a rizika, kapitál, likvidita.

Provádění práva EU ve vnitrostátním právu: proces, jímž členské státy EU začleňují směrnice EU do svých vnitrostátních právních předpisů, aby byly jejich cíle, požadavky a lhůty přímo použitelné.

Řízení o nesplnění povinnosti: podle článků 258 až 260 Smlouvy o fungování Evropské unie, jedná se o hlavní donucovací mechanismus používaný Komisí vůči členskému státu, domnívá-li se, že tento členský stát porušuje své povinnosti vyplývající z práva EU.

Směrnice o boji proti praní peněz: právní předpis EU a hlavní právní nástroj, jehož úkolem je předcházet využívání finančního systému Unie k praní peněz a financování terorismu; první směrnice – od roku 1990 a následné verze až do páté směrnice – od roku 2018.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU): soudní dvůr vykládá právo EU, aby zajistil, že bude ve všech zemích EU uplatňováno stejným způsobem, a vypořádává právní spory mezi vládami členských států a orgány EU.

Třetí země: třetí zemí se rozumí země nebo území mimo rámec Evropského společenství.

Úvěrová instituce: podnik, jako například banka, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů.

Výzva: pokud dotčená země EU nesdělí opatření, která plně provádějí ustanovení směrnic, nebo nenapraví podezření z porušení práva EU, může Komise zahájit formální řízení o nesplnění povinnosti. Řízení o nesplnění povinnosti je zahajováno výzvou, jejímž prostřednictvím Evropská komise umožňuje členskému státu vyjádřit se ke zjištěnému porušení.

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát IV, který odpovídá za oblast regulace trhu a konkurenceschopného hospodářství a jemuž předsedá člen EÚD Alex Brenninkmeijer. Audit vedl člen EÚD Mihails Kozlovs a podporu mu poskytovali vedoucí kabinetu Edite Dzalbeová, tajemnice kabinetu Laura Graudinaová, vyšší manažer Zacharias Kolias, vedoucí úkolu Shane Enright a auditoři Giorgos Tsikkos, Helmut Kern, Marc Hertgen, Marion Schiefeleová, Katja Mravlaková a Nadiya Sultanová; právnička Andreea-Maria Feipel-Cosciugová. Jazykovou podporu zajišťoval Michael Pyper.

Poznámky na konci textu

¹ Viz zpráva Eurostatu Money laundering in Europe (2013).

² Orgán EBA nedávno dospěl k závěru, že „stejné porušení stejnou finanční institucí proto pravděpodobně vyvolá uvalení různých sankcí a opatření, v závislosti na tom, který příslušný orgán je odpovědný za přijetí donucovacích opatření, nebo nemusí vyvolat uvalení vůbec žádných sankcí či opatření“. EBA Report on European Commission’s call for advice on the future EU legal framework on AML/CFT, září 2020, bod 88, s. 23.

³ To může vést k úpadku banky.

⁴ V lednu 2020 převzalo GŘ FISMA odpovědnost za oblast boje proti praní peněz a financování terorismu od Generálního ředitelství Komise pro spravedlnost a spotřebitele (GŘ JUST).

⁵ Na tuto skutečnost upozornil Basilejský institut pro správu věcí veřejných ve svém hodnocení rizik Basel AML Index: Ranking money laundering and terrorist financing risks around the world (vydání z roku 2020, s. 4): „Tyto špatné výsledky jsou v souladu s porušováním ustanovení o boji proti praní peněz, ke kterému docházelo za posledních několik let v evropských bankách […] a které spustilo poplach ohledně kvality bankovního a nebankovního dohledu v souvislosti s bojem proti praní peněz a financování terorismu.“

⁶ Evropská komise, Akční plán pro komplexní politiku Unie v oblasti předcházení praní peněz a financování terorismu, květen 2020.

⁷ Evropský parlament, Usnesení o komplexní politice Unie v oblasti předcházení praní peněz a financování terorismu – akční plán Komise a další aktuální vývoj, červenec 2020.

⁸ Rada EU, Závěry Rady o boji proti praní peněz a financování terorismu, listopad 2020.

⁹ Doporučení FATF z roku 2012, aktualizováno v červnu 2019.

¹⁰ Basilejský výbor pro bankovní dohled Introduction of guidelines on interaction and cooperation between prudential and AML/CFT supervision a Core Principles for Effective Banking Supervision.

¹¹ Podle směrnic EU 2015/849 („čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz“, „AMLD4“) a 2018/843 („pátá směrnice o boji proti praní peněz“, „AMLD5“), článku 9.

¹² Smlouva o fungování Evropské unie, článek 290.

¹³ Výraz „třetí země“ označuje jurisdikce (země a území) mimo EU

¹⁴ Komise, „Metodika určování vysoce rizikových třetích zemí podle směrnice (EU) 2015/849“.

¹⁵ Stupnice od 1 (nízká významnost) do 4 (vysoká významnost).

¹⁶ Komise, „Zpráva o posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh a souvisejí s přeshraničními činnostmi“ oddíl 4 – Doporučení.

¹⁷ Pátá směrnice o boji proti praní peněz, čl. 6 odst. 2 písm. b a pátá směrnice o boji proti praní peněz, článek 44; tyto povinnosti se vztahují na Komisi a mohou zahrnovat povinnosti Eurostatu nebo jiných GŘ, jako je FISMA.

¹⁸ Jedná se o pravomoci Komise podle článků 258 a 260 SFEU.

¹⁹ Jedná se o povinnost Komise podle článku 17 SEU.

²⁰ Článek 13 týkající se hloubkové kontroly klienta, článek 18 týkající se zesílené hloubkové kontroly klienta, článek 30 týkající se informací o skutečném vlastnictví a centrálního registru, článek 45 týkající se dalších opatření v případě použití práva třetí země a článek 50 týkající se spolupráce s evropskými orgány dohledu.

²¹ Pro více informací viz přezkum EÚD 07/2018 „Uplatňování právních předpisů EU: povinnosti Evropské komise v oblasti dohledu podle čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii“.

²² 25 % odpovědělo, že semináře byly „velmi užitečné“ a 60 % odpovědělo, že byly „poněkud užitečné“.

²³ V našem průzkumu dále 12 z 20 členských států (60 %) prohlásilo, že neformální kontakty, např. dvoustranná setkání s Komisí, byly „velmi užitečné“.

²⁴ O týden později šest členských států prohlásilo úplné provedení a 15 členských států dosud neoznámilo žádné opatření.

²⁵ Komise, „Pokyny pro zlepšování právní úpravy, soubor nástrojů č. 37“, s. 285.

²⁶ Stav v září 2020.

²⁷ Komise, „Pokyny pro zlepšování právní úpravy, soubor nástrojů č. 37“.

²⁸ Kontroly provedení jsou zahájeny po uplynutí lhůty pro provedení.

²⁹ Podle Komise, Pokyny pro zlepšování právní úpravy, soubor nástrojů 37: „Cílem Komise je dokončit kontrolu provedení do šesti měsíců od uplynutí lhůty pro provedení. Pokud členské státy neoznámí prováděcí opatření ve stanovené lhůtě, bude proti nim co nejdříve zahájeno řízení o nesplnění povinnosti. V takovém případě začne toto šestiměsíční období oznámením opatření“. Jelikož konec tohoto období není v pokynech pro zlepšování právní úpravy uveden, vypočítali jsme jej od konce lhůty pro provedení do zahájení řízení o nesplnění povinnosti (země 1 a 3) a v případě chybějícího prohlášení (země 2) od prvního oznámení do uzavření případu.

³⁰ Tamtéž.

³¹ Navíc 12 z 20 členských států (60 %), které odpověděly na náš dotazník, uvedlo, že do provádění čtvrté směrnice o boji proti praní peněz bylo zapojeno čtyři nebo více ministerstev ústřední vlády.

³² Viz „Společné politické prohlášení ze dne 28. září 2011 členských států a komise o informativních dokumentech“.

³³ Soudní dvůr Evropské unie, rozsudek ze dne 8. července 2019 ve věci C-543/17, Komise proti Belgii; zopakováno v rozsudku ze dne 16. července 2020, Komise proti Irsku, C‑550/18, ECLI:EU:C:2020:564, bod 74.

³⁴ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES, Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12–47, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2175 ze dne 18. prosince 2019.

³⁵ Podle čl. 17 odst. 2 nařízení o EBA.

³⁶ Komise, Zpráva Evropskému parlamentu a Radě o posouzení nedávných případů údajného praní peněz v evropských úvěrových institucích, 2019.

³⁷ Komise, Zpráva Evropskému parlamentu a Radě o fungování evropských orgánů dohledu a Evropského systému dohledu nad finančním trhem, 2014.

³⁸ Zvláštní zpráva Účetního dvora 10/2019 Celounijní zátěžové testy pro banky: bylo poskytnuto zatím největší množství informací o bankách, ale jsou zapotřebí větší koordinace a větší zaměření na rizika, bod 113.

³⁹ Jak vyžaduje čl. 33 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi („nařízení o jednotném mechanismu dohledu“).

⁴⁰ Čl. 127 odst. 6 SFEU a bod odůvodnění č. 28 nařízení o jednotném mechanismu dohledu.

⁴¹ 29. bod odůvodnění nařízení o jednotném mechanismu dohledu.

⁴² Právní předpisy zároveň nestanovily odpovídající výjimky z režimu profesního tajemství. To je vyjádřeno i v 19. bodě odůvodnění páté směrnice o boji proti praní peněz, v němž se uvádí, že: „by výměně důvěrných informací a spolupráci mezi příslušnými orgány provádějícími dohled nad úvěrovými a finančními institucemi v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a orgány provádějícími obezřetnostní dohled neměla bránit právní nejistota, jež může být důsledkem chybějících výslovných ustanovení v této oblasti. Upřesnění právního rámce je o to důležitější, že byly obezřetnostním dohledem v mnoha případech pověřeny orgány dohledu, které se na boj proti praní peněz a financování terorismu nezaměřují, například Evropská centrální banka (ECB).“

⁴³ V červnu 2018 vstoupila v platnost pátá směrnice o boji proti praní peněz.

⁴⁴ V červnu 2019 vstoupila v platnost pátá směrnice o kapitálových požadavcích.

⁴⁵ Konkrétně jde o úvěrové instituce z 12 významných skupin, nad nimiž je vykonáván dohled.

⁴⁶ EBA, Multilateral Agreement on the practical modalities for exchange of information on AML/CFT between the ECB and CAs, 2019.

⁴⁷ Na tuto otázku upozornila také zvláštní zpráva EÚD č. 29/2016 Jednotný mechanismus dohledu – dobrý začátek, jsou však zapotřebí další zlepšení, bod 185.

⁴⁸ EBA, Guidelines on the revised common procedures and methodologies for the supervisory review and evaluation process (SREP) and supervisory stress testing, 2018.

⁴⁹ Tento cyklus se nachází mimo období, z něhož jsme vybírali vzorky.

⁵⁰ Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).

⁵¹ Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA).

⁵² Stav v září 2020.

⁵³ Doba trvání nejdelšího řízení o nesplnění povinnosti.

Harmonogram

Fáze	Datum
Přijetí memoranda o plánování auditu / zahájení auditu	3. 3. 2020
Oficiální zaslání návrhu zprávy Komisi (nebo jinému kontrolovanému subjektu)	26. 3. 2021
Přijetí konečné verze zprávy po sporném řízení	20. 5. 2021
Obdržení oficiálních odpovědí Komise a ESVČ ve všech jazycích	24. 6. 2021
Oficiální odpovědi ECB byly obdrženy ve všech jazycích	12. 5. 2021
Oficiální odpovědi orgánu EBA byly obdrženy ve všech jazycích	19. 5. 2021

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2021

PDF	ISBN 978-92-847-6221-7	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/093	QJ-AB-21-013-CS-N
HTML	ISBN 978-92-847-6200-2	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/974258	QJ-AB-21-013-CS-Q

AUTORSKÁ PRÁVA

© Evropská unie, 2021.

Politiku opakovaného použití dokumentů Evropského účetního dvora (EÚD) upravuje rozhodnutí Evropského účetního dvora č. 6-2019 o politice týkající se veřejně přístupných dat a opakovaném použití dokumentů.

Pokud není uvedeno jinak (například v jednotlivých upozorněních o ochraně autorských práv), je obsah EÚD vlastněný EU předmětem licence Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0). To znamená, že opakované použití je povoleno za podmínky, že je uveden zdroj a případné změny jsou označeny. Uživatel nesmí zkreslit původní význam nebo sdělení dokumentů. EÚD nenese za jakékoli důsledky opakovaného použití odpovědnost.

Jste povinni vypořádat další práva, pokud konkrétní obsah zobrazuje identifikovatelné fyzické osoby, například fotografie zaměstnanců EÚD, nebo obsahuje díla třetích stran. Je-li povolení poskytnuto, ruší a nahrazuje toto povolení výše uvedené obecné povolení a musí jasně uvádět veškerá omezení týkající se použití.

K reprodukci obsahu, který není vlastnictvím EU, musíte žádat o povolení přímo od držitelů autorských práv.

Programové vybavení nebo dokumenty, na něž se vztahují práva průmyslového vlastnictví, jako patenty, ochranné známky, zapsané (průmyslové) vzory, loga a názvy, jsou z politiky EÚD pro opakované použití vyloučeny a není vám k nim poskytnuta licence.

Soubor internetových stránek orgánů a institucí Evropské unie využívajících doménu europa.eu obsahuje odkazy na stránky třetích stran. Protože nad jejich obsahem nemá EÚD žádnou kontrolu, doporučujeme seznámit se s jejich vlastními zásadami ochrany soukromí a politikou v oblasti autorských práv.

Používání loga Evropského účetního dvora

Logo Evropského účetního dvora nesmí být použito bez předchozího souhlasu Evropského účetního dvora.

OBRAŤTE SE NA EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ O EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat na adrese: https://op.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1952 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp/cs) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.