Práva cestujících v letecké dopravě během pandemie COVID-19:
navzdory úsilí Komise není zajištěna ochrana hlavních práv

Shrnutí

Pandemie COVID-19 měla významný dopad na mnoho hospodářských odvětví. Cestování a cestovní ruch v EU patřily k prvním, které pandemie bezprostředně zasáhla, když způsobila závažné narušení dopravy, a mnoho letadel přestalo létat. Řada letů byla zrušena a cestující, kteří nemohli odletět, začali podávat žádosti o proplacení nákladů. Letecké společnosti a organizátory souborných služeb postihla náhlá a závažná krize likvidity, do níž členské státy vstoupily, když těmto společnostem poskytly nebývalou úroveň podpory, jež jim umožnila pokračovat v provozu, a krizi vyvolanou onemocněním COVID-19 přežít.

Analyzovali jsme, jak krize COVID-19 ovlivnila práva cestujících v letecké dopravě. Ačkoli jsme se zaměřili na úlohu Komise, posuzovali jsme, zda bylo zaručeno právo na přístup k informacím a právo cestujících v letecké dopravě na náhradu. Zkoumali jsme také, jak byla leteckým společnostem poskytnuta státní podpora, zda byla tato podpora provázána s ochranou práv cestujících a zda nedostatky, které existovaly před pandemií COVID-19, přetrvávaly nebo se v důsledku krize ještě prohloubily.

Po skončení krize COVID-19 bude obnovení letecké dopravy důležitým aspektem hospodářského oživení EU. Tato zpráva je pro Komisi a její snahu o zjednodušení a posílení právního rámce, jeho větší soudržnost a přizpůsobenost s cílem zajistit ochranu práv cestujících v EU zdrojem informací.

Celkově jsme zjistili, že:

1. krize způsobená onemocněním COVID-19 jasně vyjevila skutečnost, že cestující v letecké dopravě nejsou plně informováni o svých právech a že existuje riziko, že v důsledku toho přijdou o peníze, na něž mají nárok. Krize rovněž objasnila omezení prosazování práv cestujících v letecké dopravě ze strany členských států: mnoha cestujícím nebyly v počáteční fázi krize náklady proplaceny a mnozí další neměli jinou možnost než přijmout jako kompenzaci poukazy. Od června 2020 začaly letecké společnosti cestujícím peníze vracet, i když se značným zpožděním. V době našeho auditu byla schopnost cestujících dostat peníze zpět omezená, a to jak v případě účasti zprostředkovatelů (např. cestovních kanceláří), tak v případech, kdy byly cestujícím vnuceny poukazy. Většina letenek a poukazů cestujících navíc není chráněna před platební neschopností leteckých společností. Skutečnost, že nebyly stanoveny příslušné vykazovací povinnosti – není například možné získat přehled o počtu cestujících, kteří požadují vrácení peněz, a o počtu případů nevyřešených v rámci zákonných lhůt v celé EU –, je sama o sobě důležitou součástí problému prosazování práv cestujících v letecké dopravě.
2. Vnitrostátní opatření přijatá v rámci boje proti pandemii, často nekoordinovaně a jednostranně, přispěla ke zhroucení letecké dopravy a zapříčinila velkou krizi likvidity leteckých společností a organizátorů souborných služeb. Dočasný rámec Komise pro státní podporu usnadnil poskytnutí státní podpory v nebývalé výši 34,7 miliardy EUR leteckým společnostem a organizátorům souborných služeb ze strany členských států. I když členské státy byly povinny zajistit, aby určití příjemci státní podpory informovali Komisi o tom, jak byla tato podpora využita k pokroku při plnění cílů politiky EU týkajících se ekologické a digitální transformace, v případě náhrad cestujícím v letecké dopravě žádná taková povinnost neplatila. Při schvalování opatření státní podpory Komise nemůže ukládat podmínky v oblasti práv cestujících, dala však jasně najevo, že členské státy se mohou rozhodnout tak učinit. Členské státy se nicméně nerozhodly podporu poskytovanou leteckým společnostem s právy cestujících neprovázat. To je jeden z důvodů, proč letecké společnosti postupovaly odlišně, pokud jde o načasování a způsob náhrady nákladů cestujícím.
3. Internetové stránky Komise „Re-open.EU“ poskytují cenné informace potenciálním uživatelům všech druhů dopravy, závisí ale na informacích od členských států a ty nejsou vždy aktuální.
4. Komise během pandemie chránila práva cestujících v letecké dopravě a podnikala kroky ke zmírnění dopadů krize, a to navzdory limitům stávajícího právního rámce. Zejména pravomoci vymáhat práva cestujících v letecké dopravě byly omezené. Návrh posílit donucovací pravomoci Komise z roku 2013 nebyl Radou dosud schválen.

V této zprávě doporučujeme, aby Komise:

1. lépe zajišťovala ochranu práv cestujících v letecké dopravě a lépe o těchto právech informovala;
2. více koordinovala vnitrostátní opatření a lépe provázala státní podporu leteckým společnostem s náhradou nákladů pro cestující;
3. zlepšila nástroje a právní předpisy na ochranu práv cestujících v letecké dopravě;
4. zvážila význam doporučení obsažených v této zprávě i pro jiné druhy dopravy.

Úvod

Práva cestujících v EU

Posledních třicet let bylo obdobím prudkého rozvoje cestovního ruchu v Evropě¹. EU podnikla kroky k zajištění harmonizované úrovně ochrany práv cestujících s cílem usnadnit mobilitu cestujících v letecké, železniční, vodní a autobusové dopravě. Práva cestujících jsou definována na úrovni EU, uplatňována dopravci a vymáhána vnitrostátními orgány.

Politika EU v oblasti ochrany práv cestujících má přímý dopad na občany a zviditelňuje ji. Jedná se rovněž o politiku, kterou Komise považuje za jeden ze svých velkých úspěchů, neboť posiluje postavení spotřebitelů zaručením jejich práv.

Právní předpisy EU poskytují cestujícím v letecké dopravě například právo na proplacení letenek, přesměrování a pomoc na místě (občerstvení nebo ubytování v hotelu), pokud jsou jejich lety zrušeny nebo výrazně zpožděny nebo pokud jim byl odepřen nástup na palubu (viz rámeček 1).

Do provádění a prosazování těchto práv a dohledu nad nimi je zapojeno mnoho subjektů. Letecké společnosti musí uplatňovat práva cestujících. Komise sleduje provádění právního rámce, může navrhovat jeho změny a v případě potřeby vydává doporučení nebo pokyny pro harmonizaci provádění. Za prosazování práva EU na vnitrostátní úrovni odpovídají vnitrostátní orgány členských států odpovědné za uplatňování příslušných předpisů. Na stížnosti obdržené od cestujících může rovněž reagovat síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele. V příloze I uvádíme přehled všech zúčastněných organizací a jejich úlohy pro cestující v letecké dopravě a v příloze II pro cestující, kteří si zakoupili souborné cestovní služby.

Omezení cestování během pandemie onemocnění COVID-19

Dne 30. ledna 2020 vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) šíření onemocnění COVID-19 za „ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“. Na konci února 2020 nicméně vydala doporučení¹⁰, v němž zdůraznila, že v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19 je důležité neuplatňovat žádná cestovní nebo obchodní omezení. Na konci prvního čtvrtletí roku 2020 však státy na celém světě začaly cestování přes své hranice omezovat a později zakazovat. Zatímco původně se omezení uplatňovala především na cesty z Číny (kde začala pandemie), rychle se rozšířila do jiných oblastí. Dne 11. března 2020 označila WHO šíření COVID-19 za pandemii¹¹ a Spojené státy oznámily pozastavení přepravy z Evropy. O týden později uzavřela EU své vnější hranice pro cestující v letecké dopravě¹². S tím, jak se pandemie zhoršila, jednotlivé členské státy EU rovněž začaly uzavírat své hranice pro komerční leteckou dopravu z jiných zemí v rámci EU. Do dubna 2020 zavedlo kontroly na vnitřních hranicích 14 členských států schengenského prostoru (viz obrázek 1). V té době už i WHO přijala diferencovanější přístup, například vyzdvihla potřebu zavést vhodná a přiměřená cestovní opatření a vyvažovat přitom socioekonomické důsledky těchto opatření (nebo dočasných omezení) a možné nepříznivé důsledky pro veřejné zdraví.

Zdroj: EÚD.

Od května 2020 se interní hranice znovu postupně znovu otevíraly, ale nadále platila hygienická omezení (např. karanténní pravidla pro osoby cestující z vysoce rizikových regionů nebo požadavky na testování) a z hlediska veřejného zdraví bylo obecně doporučeno necestovat.

V říjnu 2020 Rada na základě návrhu Komise vydala nezávazné doporučení požadující, aby členské státy cestovní omezení lépe koordinovaly¹³. Zejména navrhla, aby byla použita společná klasifikace¹⁴ zemí a regionů, tzv. semafor EU (EU Traffic Lights), aby občané mohli své cesty lépe plánovat. Rada v únoru 2021 varovala před veškerými cestami, které nejsou nezbytně nutné, do oblastí klasifikovaných jako vysoce rizikové, dokud se epidemiologická situace nezlepší¹⁵. Členské státy po celou dobu trvání auditu nadále rozhodovaly o cestovních omezeních jednostranně, často bez předchozího upozornění, jak se uvádí v rámečku 2.

Dopady cestovních omezení souvisejících s onemocněním COVID-19 na leteckou osobní dopravu

Přestože dřívější krize zpomalily růst odvětví letecké dopravy, nezastavily jej. Například v roce 2002 se po teroristických útocích ve Spojených státech letecká doprava v Evropě snížila o 2 %. V roce 2009 způsobila finanční recese pokles o 6,6 %. Erupce islandské sopky Eyjafjallajökull v roce 2010 způsobila zrušení 111 000 letů v dubnu téhož roku. Rámeček 3 ilustruje význam letecké dopravy pro hospodářství EU.

Dopad pandemie COVID-19 a její trvání však nemají obdoby. V EU byl dopad cestovních omezení na počet letů a cestující ještě významnější než v jiných částech světa. Je to dáno menší velikostí různých domácích trhů EU a pokračujícími vnitrostátními omezeními, která členské státy uvalují na mezinárodní cestování jako prostředek boje proti šíření pandemie. V evropské síti letišť bylo uzavřeno téměř 7 000 leteckých tras¹⁹. Mnoho letadel nevzlétlo, protože lety byly zrušeny a fungování tohoto odvětví se prakticky zastavilo.

© Getty Images / Vertigo3d.

V dubnu 2020 se v EU uskutečnilo o 88 % méně letů než o rok dříve (viz obrázek 2). Počet cestujících v EU za měsíc dále klesl ze 70 milionů v lednu a únoru 2020 na pouhý 1 milion v dubnu, což je o 99 % méně než v dubnu 2019 (viz obrázek 3). Celkové snížení počtu cestujících za prvních šest měsíců roku 2020 odhadl Eurostat na 346 milionů a Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) na 800 milionů, tj. 67 % za celý rok. Podle našeho odhadu bylo od března do května 2020 zrušeno přibližně 50 milionů letenek²⁰.

Zdroj: analýza EÚD na základě přehledu ukazatelů jednotného evropského nebe.

Zdroj: Eurostat. Údaje jsou k dispozici pouze do června 2020.

Odhaduje se, že v cestovním ruchu a odvětvích souvisejících s cestováním je v EU ohroženo nejméně šest milionů pracovních míst²¹. V období od března 2020 do března 2021 poskytly členské státy podnikům veřejnou podporu ve výši více než 3 bilionů EUR, aby zmírnily dopady krize COVID-19 na jejich hospodářství²².

V případě leteckých společností způsobilo náhlé omezení cestování závažnou krizi likvidity. Vzhledem k tomu, že prakticky nepřicházely žádné nové rezervace, neměly společnosti dostatek hotovosti na úhradu fixních nákladů nebo na vratky cestujícím. Staly se závislými na svých hotovostních rezervách nebo na ochotě vlád členských států zachránit je před možným úpadkem.

Předchozí audit práv cestujících

V roce 2018 jsme zveřejnili zvláštní zprávu o právech cestujících, která se týká všech druhů dopravy²³. Tato zpráva zdůraznila, že ještě před vypuknutím pandemie COVID-19:

• bylo povědomí o existenci práv cestujících poměrně nízké;
• se uplatňování práv cestujících v letecké dopravě v jednotlivých členských státech značně lišilo. Je tomu tak proto, že vnitrostátní orgány, které za uplatňování odpovídají, se liší svou strukturou a vnitrostátní právní předpisy provádějí za pomoci různých metod. Například ne všechny vnitrostátní orgány odpovědné za uplatňování příslušných předpisů vyřizují jednotlivé nároky cestujících: některé vnitrostátní orgány členských států odpovědné za uplatňování příslušných předpisů v letecké dopravě považují za svůj úkol pouze zajišťovat obecné prosazování těchto práv, zatímco jiné se zabývají i individuálními stížnostmi;
• Komise neměla mandát k zajištění plného prosazování nařízení o právech cestujících.

Zpráva obsahuje rovněž doporučení, na nichž se Komise dohodla a u nichž je doba na provedení většinou stále aktuální.

Rozsah a koncepce auditu

Zkoumali jsme, zda Komise v prvním roce pandemie COVID-19 úspěšně chránila práva cestujících v letecké dopravě. Zkoumali jsme zejména, zda:

• během krize COVID-19 byla účinně chráněna práva cestujících v letecké dopravě v EU, zejména přístup k informacím a právo na náhradu,
• byla snaha Komise motivovat členské státy k tomu, aby provázaly státní podporu leteckým společnostem a organizátorům souborných služeb s ochranou práv cestujících, úspěšná, a
• zda Komise přijala nezbytná opatření na ochranu práv cestujících během pandemie COVID-19.

V rámci své auditní činnosti jsme:

• analyzovali současný právní rámec, abychom zjistili dopad nedostatků, které jsme zaznamenali v naší zvláštní zprávě za rok 2018, během pandemie COVID-19,
• analyzovali dokumentaci o monitorování a prosazování práv cestujících v letecké dopravě, kterou poskytla Komise, a
• analyzovali včasnost a spolehlivost informací uvedených na portálu EU Re-open EU,
• analyzovali rozhodnutí o státní podpoře,
• vedli pohovory se zaměstnanci Komise a
• analyzovali údaje Eurobarometru²⁴.

Také jsme konzultovali hlavní zainteresované subjekty: vnitrostátní orgány členských států odpovědné za uplatňování příslušných předpisů, orgány na ochranu spotřebitelů a sdružení leteckých společností, a posuzovali jsme jejich odpovědi a veškeré další poskytnuté dokumenty. Od vnitrostátních orgánů členských států odpovědných za uplatňování příslušných předpisů jsme obdrželi 24 odpovědí a od orgánů odpovědných za spolupráci v oblasti ochrany spotřebitelů 18 odpovědí. Na základě obsahu těchto odpovědí jsme vedli rozhovory s pěti vnitrostátními orgány členských států odpovědnými za uplatňování příslušných předpisů a čtyřmi orgány činnými v oblasti ochrany spotřebitelů. Údaje jsme křížově porovnávali s odpověďmi evropských federací zabývajících se právy cestujících, subjekty na ochranu spotřebitelů a sdruženími leteckých společností. Vedli jsme pohovory s šesti z těchto subjektů:

• Evropskou federací cestujících (EPF),
• Evropskou organizací spotřebitelů (BEUC),
• Sdružením zastánců práv cestujících (APRA),
• Evropské asociace cestovních kanceláří a poskytovatelů souborných služeb cestovního ruchu (ECTAA),
• Evropskou organizací pro cestovní technologie (EU TRAVEL TECH) a
• Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IATA).

Předmětem tohoto auditu je období od března 2020 do března 2021, tj. první rok pandemie COVID-19 v Evropě.

Obnovení letecké dopravy bude důležitým aspektem hospodářského oživení EU po krizi COVID-19. Tato zpráva je pro Komisi a její snahu o zjednodušení a posílení právního rámce, jeho větší soudržnost a přizpůsobenost s cílem zajistit ochranu práv cestujících v EU zdrojem informací.

Připomínky

Hlavní práva cestujících v letecké dopravě v době COVID-19 obecně nebyla dodržována a s cestujícími bylo zacházeno různě

Posuzovali jsme, zda byli cestující informováni o svých právech, jak členské státy tato práva prosazovaly a zda Komise a členské státy měly k dispozici údaje nezbytné pro účinné prosazování těchto práv.

Cestující v letecké dopravě nemají dostatečné povědomí o svých právech, což může vést k tomu, že jim nebude proplacena náhrada

Aby mohli cestující využít rámce pro práva cestující, včetně finančních náhrad, musí si být svých práv vědomi. Z údajů Eurobarometru²⁵ však vyplývá, že pouze 14 % občanů EU ví, že cestující v letecké dopravě mají v EU určitá práva; méně než polovina respondentů z řad cestujících v letecké dopravě si je existence práv cestujících v EU vědoma (49 %).

Cestující mají právo být informováni o svých právech před cestou, během cesty a po ní. To je obzvláště důležité pro cestující, kteří se potýkají s velkým narušením provozu. Z údajů Eurobarometru však vyplývá, že pouze 37 % osob, které narušení provozu postihlo, uvedlo, že je spokojeno se způsobem, jakým byly informovány.

Cestující v letecké dopravě mají rovněž právo na změnu trasy letu nebo na proplacení výdajů v případě zrušení letu. Pokud jde o úhrady nákladů, platí však různá pravidla v závislosti na tom, zda si cestující zakoupili pouze letenku nebo dovolenou jako „souborné služby“ zahrnující let a ubytování:

• cestující, kteří si koupili pouze letenku, by měli od letecké společnosti obdržet náhradu nákladů na letenku za zrušený let do sedmi dnů od podání žádosti²⁶;
• cestující v letecké dopravě, kteří si zakoupili souborné služby, by měli obdržet náhradu od organizátora souborných služeb do 14 dnů od data zrušení smlouvy²⁷.

Krize COVID-19 rovněž znamenala, že cestující nemohli nebo již nechtěli cestovat. Cestující, kteří si zakoupili pouze nevratnou letenku a kteří se rozhodnou let zrušit sami, však nemají podle unijního práva nárok na náhradu, a to ani za mimořádných okolností. V těchto případech se právo cestujících na náhradu škody řídí podmínkami jejich smlouvy s dopravcem v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy. Naproti tomu podle směrnice o souborných cestovních službách musí být cestujícím, jejichž let je součástí souborných služeb, náklady proplaceny, pokud soubor služeb sami zruší.

Tabulka 1 uvádí přehled různých scénářů, které se vztahují pouze na cestující, kteří si zakoupili pouze letenku, a cestující, kteří zakoupili souborné služby, s uvedením odpovědnosti za narušení provozu a rozsahu náhrady nákladů.

¹ Předpokládá se, že let se uskuteční.

² Pokud podmínky jejich smlouvy s dopravcem nejsou pružné a neumožňují změnu rezervace. Pokud organizátoři souborných služeb / cestující ukončí platnost smlouvy z důvodu nevyhnutelných a mimořádných okolností, má cestující, který si souborné služby zakoupil, nárok na úhradu nákladů.

³ Každý případ bude třeba posuzovat jednotlivě (posouzení každého jednotlivého případu). U souborných cestovních služeb záleží na tom, zda služby již z důvodů nevyhnutelných a mimořádných okolností není možné realizovat. Je-li rezervace hotelu součástí souborných služeb a organizátor souborných služeb není schopen nabídnout změnu smlouvy, např. jiný hotel, bude nucen smlouvu zrušit, čímž vzniká cestujícím právo na úhradu již provedených plateb (hotel a let). Pokud letenka a rezervace hotelu nejsou součástí souborných služeb, závisí náhrada nákladů na letenku na tom, zda jsou podmínky smlouvy s dopravcem flexibilní a umožňují změnu rezervace, zatímco náhrada nákladů na hotel bude záviset na relevantní smlouvě a platných právních předpisech.

⁴ Ve všech scénářích spadajících pod B je pro cestujícího, který si zakoupil souborné služby, je odpověď ano, ale v závislosti na okolnostech je možné účtovat přiměřený poplatek za ukončení smlouvy. Je nutné individuální posouzení, zda existuje objektivní důvod, mimo kontrolu cestujícího, který umožňuje zrušení bez poplatku. U cestujícího, který si zakoupil pouze let, závisí náhrada za let, který letecká společnost nezruší, na podmínkách letenky (lze získat náhradu či nikoli).

Zdroj: EÚD na základě vlastní analýzy.

Nedůsledné prosazování práv cestujících v letecké dopravě s rozšířeným využíváním poukazů

Abychom mohli posoudit situaci občanů, pokud jde o prosazování práv cestujících v letecké dopravě během krize COVID-19, oslovili jsme formou průzkumu všech 27 vnitrostátních orgánů členských států odpovědných za uplatňování příslušných předpisů a orgánů pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.

V počátečním období krize nebyla mnoha cestujícím proplacena náhrada nebo cestující neměli jinou možnost než přijmout poukazy

Cestující mají právo na proplacení výdajů do sedmi nebo 14 dnů. Letecké společnosti mohou rovněž navrhnout poukaz namísto toho, aby nabídly vrácení peněz, avšak podle právních předpisů EU nejsou cestující povinni poukaz místo vrácení peněz přijmout. Z odpovědí na náš průzkum u vnitrostátních orgánů členských států odpovědných za uplatňování příslušných předpisů a orgánů pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele vyplynulo, že ve specifickém kontextu pandemie COVID-19 spočívala nevýhoda poukazů v tom, že:

• existuje pouze omezený počet alternativních leteckých spojů nebo žádné spoje, na něž by bylo možné poukaz použít;
• obecně neposkytují ochranu před platební neschopností leteckých společností (viz bod 71, 3. odrážka).

15 členských států²⁸ zavedlo právní předpisy nebo přijalo opatření umožňující výjimku z povinnosti úhrady podle směrnice o souborných cestovních službách. Dva členské státy (Itálie a Řecko) dále schválily právní předpisy umožňující výjimku z nařízení o právech cestujících v letecké dopravě z důvodu krize způsobené onemocněním COVID-19. To není v souladu s právem EU (viz bod 65). Viz příklady v rámečku 4.

Mnoho leteckých společností a organizátorů souborných služeb³², kteří se potýkají s problémy s likviditou, těchto vnitrostátních právních předpisů využilo a:

• v počáteční fázi krize náhradu nákladů cestujícím odložilo (zejména od března 2020 do června 2020), nebo
• nabízelo poukazy, někdy jako jedinou možnost a proti vůli cestujících.

Z našeho průzkumu vyplynulo, že některé letecké společnosti své rozhodnutí neproplatit cestujícím zrušené lety odůvodnily odkazem na výjimečné okolnosti způsobené onemocněním COVID-19. Jiné letecké společnosti podnikly různé kroky motivující cestující k přijetí poukazu místo vrácení peněz, k nim patřilo automatické rozdělování poukazů, nefunkční odkazy na žádosti o úhradu na internetových stránkách a omezený nebo obtížný přístup k informacím o právech na náhradu. Cestujícím tak byly poukazy vnuceny.

Úhrady byly zahájeny v červnu 2020, i když s výrazným zpožděním způsobeným řadou faktorů

Na základě analýzy údajů za rok 2019 a prvních šest měsíců roku 2020 jsme posuzovali, jak dlouho trvalo, než byly cestujícím v letecké dopravě vyplaceny náhrady, a analyzovali jsme počet stížností, které letecké společnosti obdržely.

Zjistili jsme, že většina leteckých společností začala cestujícím proplácet náhrady v červnu 2020. Proplacení náhrad zpravidla trvalo mnohem déle než sedm nebo 14 dní požadovaných právními předpisy, částečně proto, že systémy leteckých společností pro vyřizování úhrad byly koncipovány pro malý objem žádostí. Spolu s nedostatkem pracovních sil z důvodu onemocnění COVID-19 to vedlo k tomu, že značný objem těchto žádostí způsoboval leteckým společnostem problémy. Rámeček 5 uvádí několik ilustrativních údajů o dopadu krize na uplatňování práv cestujících v Portugalsku, které jsme získali v rámci našeho průzkumu u vnitrostátních orgánů odpovědných za provádění příslušných předpisů.

Letecké společnosti začaly proplácet náklady v důsledku řady faktorů:

1. poskytnutí státní podpory leteckým společnostem a organizátorům souborných služeb (viz body 55–61).
2. stanovisko Komise, že se nepočítá s žádným odchýlením od práv cestujících (viz bod 64); vydání doporučení Komise z května 2020 a následné předání sdělení členskými státy vnitrostátním orgánům odpovědným za uplatňování souvisejících předpisů, které musely toto sdělení postoupit leteckým společnostem a organizátorům souborných služeb;
3. Dne 2. července 2020³³ podala Komise žaloby pro porušování předpisů v souvislosti s vnitrostátními legislativou umožňující pozastavení platnosti práva na náhradu (viz bod 65).

Opomenutí zprostředkovatelů v právních předpisech upravujících práva cestujících v letecké dopravě omezuje schopnost cestujících zajistit si náhradu nákladů

Cestující v letecké dopravě při rezervaci letů často využívají služby zprostředkujících subjektů nebo je kupují v rámci souborných služeb. Abychom mohli posoudit, jak dlouho úhrada prostředků trvá, účastní-li se zprostředkovatelé, analyzovali jsme stávající právní předpisy EU, jakož i údaje, které jsme získali z našeho průzkumu u vnitrostátních orgánů odpovědných za uplatňování příslušných předpisů a orgánů pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.

Téměř ve všech členských státech cestující, kteří si zakoupili přepravní doklady prostřednictvím zprostředkovatele, uvedli, že náhrada jim byla proplacena částečně, pozdě nebo vůbec. V březnu 2020, na počátku krize způsobené onemocněním COVID-19, řada leteckých společností a organizátorů souborných služeb úhradu nákladů cestujícím zdržovala. Letecké společnosti například přerušily provoz automatického mechanismu pro úhradu nákladů, pomocí něhož převáděly prostředky cestovním kancelářím na proplacení nákladů cestujících. Některé letecké společnosti uvedly jako důvod, proč zprostředkovatelům náhrady neproplácejí, skutečnost, že zprostředkovatelé neposkytli údaje o cestujících potřebné k úhradě výdajů (protože cestující si letenky nerezervovali přímo u leteckých společností). Některé cestovní kanceláře cestujícím proplatily letenky až poté, co od leteckých společností obdržely finanční prostředky.

Tyto případy, kdy obě strany čekají na informace od druhé strany, poukazují na nedostatečnou koordinaci mezi leteckými společnostmi a cestovními kancelářemi. Na zprostředkující subjekty se dále nevztahuje jednotný právní rámec a musí uplatňovat své právo na vrácení prostředků leteckou společností podle vnitrostátní legislativy, která se v jednotlivých členských státech liší.

Zjistili jsme rovněž, že cestující, kteří si zakoupili pouze letenku a kteří žádali o náhradu, byli konfrontování s nutností jednat s jak s leteckou společností, tak se zprostředkovatelem, přičemž ani jeden subjekt se nedomníval, že odpovídá za úhradu nákladů na letenku. Objevily se také příklady případů, kdy obě strany doporučovaly cestujícím kontaktovat druhou stranu, což vedlo k tomu, že letecké společnosti a cestovní kanceláře si klienty „přehazovaly“ (viz skutečný případ se smyšlenými jmény v rámečku 6).

Doporučení Komise týkající se poukazů nezabránilo rozdílnému zacházení s cestujícími

Díky našemu průzkumu mezi vnitrostátními orgány odpovědnými za uplatňování příslušných předpisů a orgány na ochranu spotřebitele a přezkumu dokumentů od orgánů na ochranu spotřebitelů jsme získali údaje o zkušenostech cestujících, kteří dostali poukazy.

V květnu 2020 vydala Komise doporučení, jehož smyslem je udělat z poukazů za zrušené lety nebo souborné cestovní služby atraktivnější a bezpečnější alternativu k vracení hotovosti³⁴, trvala však na tom, že poukazy musí být dobrovolné. Bylo doporučeno, aby poukazy zahrnovaly ochranu cestujících před platební neschopností leteckých společností nebo organizátorů souborných služeb a aby vykazovaly řadu specifických charakteristik, k nimž patří:

• minimální doba platnosti 12 měsíců spolu s automatickým vrácením prostředků v případě, že poukaz nebude vyčerpán;
• možnost použít poukazy na všechny nové rezervace provedené před vypršením jejich platnosti, a to i v případě, že k platbě nebo službě dojde po tomto datu, a použít poukazy k platbě za jakýkoli cestovní produkt nabízený dopravcem nebo organizátorem;
• rozšíření poukazů na rezervace u jiných podniků ve stejné skupině společností a jejich převoditelnost na jiné cestující bez dodatečných nákladů.

Nicméně vzhledem k tomu, že doporučení Komise jsou nezávazná, letecké společnosti a organizátoři souborných služeb i nadále vydávali poukazy tak, jak uznali za vhodné, což vedlo k tomu, že cestujícím se dostávalo rozdílného zacházení.

Zjistili jsme, že letecké společnosti a členské státy uplatňovaly různé postupy, které se často neřídily doporučením Komise:

• zatímco vnitrostátní orgány odpovědné za uplatňování příslušných předpisů uváděly, že většina poukazů je platná po dobu 12 měsíců, některé platily déle, například na Kypru a v Lotyšsku (platné do 31. prosince 2021), ve Francii a Řecku (18 měsíců) a ve Slovinsku (24 měsíců). Ve Slovinsku u letenek zrušených mezi 13. březnem a 31. květnem 2020 platilo, že pokud cestují, kteří si zakoupili souborné služby, odmítli přijmout poukaz jako náhradu, náhrada by jim měla být proplacena až po uplynutí 12 měsíců ode dne, kdy Slovinsko prohlásí pandemii za skončenou. To je v rozporu s právními předpisy EU;
• pouze tři členské státy (viz druhá odrážka bodu 60) využily na ochranu poukazů proti platební neschopnosti organizátorů finanční prostředky ze státní podpory. To platí pouze pro souborné služby (nevztahuje se na cestující, kteří si zakoupili pouze letenku);
• u hlavních leteckých společností ve Finsku, Lotyšsku, Lucembursku a Rumunsku, cestující poté, co přijal poukaz, ztratil nárok na finanční náhradu. V Rumunsku nebylo možné poukaz po uplynutí lhůty 12 měsíců využít;
• hlavní letecké společnosti v pěti členských státech (Belgie, Finsko, Maďarsko, Lucembursko a Slovinsko) nepovolily převod poukazů na jiné osoby.

Neexistující vykazovací povinnosti neumožňují získat přehled

Abychom mohli posoudit prosazování práv cestujících v letecké dopravě, analyzovali jsme údaje od organizací v členských státech.

Zjistili jsme, že informace, které by umožnily účinné prosazování práv cestujících, chybí:

• letecké společnosti považují údaje o zpoždění v úhradách a přesném počtu cestujících, kteří žádají o vrácení peněz za zrušené lety, za z komerčního hlediska citlivé a tyto údaje obvykle nesdílejí;
• Většina vnitrostátních orgánů odpovědných za uplatňování příslušných předpisů není oprávněna znát počet stížností cestujících leteckých společností. Musí se proto spoléhat na stížnosti podané cestujícími nebo prostřednictvím evropských spotřebitelských center;
• Komise se spoléhá na dobrovolné zprávy orgánů odpovědných za uplatňování příslušných předpisů, informace ze stížností, které jí přímo předali občané prostřednictvím kontaktního střediska Europe Direct, prostřednictvím sítě evropských spotřebitelských center (síť ESC), a na kontakty se zúčastněnými stranami nebo sítí pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele. Na rozdíl od jiných druhů dopravy nemají vnitrostátní orgány odpovědné za uplatňování příslušných předpisů podle nařízení č. 261/2004 vůči Komisi vykazovací povinnost.

Z naší analýzy vyplynulo, že ve srovnání s předchozími lety došlo k výraznému nárůstu v počtu stížností souvisejících se zrušenými lety a žádostmi o proplacení nákladů. Například:

• 24 vnitrostátních subjektů odpovědných za uplatňování příslušných předpisů nahlásilo 80 000 stížností týkajících se náhrad za zrušené lety. Ne všechny vnitrostátní orgány odpovědné za uplatňování příslušných předpisů byly kompetentní vyřizovat jednotlivé stížnosti a pokutování leteckých dopravců se v různých členských státech liší;
• Evropská organizace spotřebitelů (BEUC) informovala ve třech členských státech (Německo, Španělsko a Portugalsko) o 122 000 podobných stížností;
• Evropská federace cestujících nahlásila, že ve čtyřech členských státech (Belgie, Německo, Španělsko a Portugalsko) bylo vnitrostátním organizacím na ochranu spotřebitelů zasláno 72 500 stížností;
• síť evropských spotřebitelských center (síť ESC) poskytla pomoc ve 32 000 případů souvisejících s nařízením č. 261/2004 a v 12 000 případů týkajících se směrnice o souborných cestovních službách,
• kontaktní středisko Europe Direct evidovalo v roce 2020 6 700 incidentů, z toho 70 % se týkalo stížností souvisejících se zrušenými lety.

Je zde riziko, že tyto neúplné údaje neumožňují udělat si o situaci ucelený obraz. Z toho vyplývá, že chybí přehled informací o stížnostech cestujících, o tom, jak jsou řešeny, a o tom, jak jsou práva cestujících prosazována.

Komise jasně stanovila, že členské státy mohou navázat státní podporu na ochranu cestujících v letecké dopravě, to se však v případě leteckých společností nestalo

Prověřovali jsme, jak Komise schvalovala opatření státní podpory a zda členské státy při navrhování těchto opatření v souvislosti s krizí způsobenou onemocněním COVID-19 navázaly poskytnutí pomoci na ochranu práv cestujících.

Komise se snažila letecké společnosti a organizátory souborných služeb podpořit, ale nemohla podmínit schválení státní podpory úhradou nákladů cestujících

Během pandemie COVID-19 byla řada leteckých společností EU nucena alespoň po určitou dobu odstavit většinu svých letadel, ne-li všechny. To mělo značný dopad na jejich finance.

© Getty Images / Patrick Foto.

Mezinárodní organizace pro civilní letectví odhadla, že do konce roku 2020 klesly příjmy evropských leteckých společností z přibližně 120 miliard EUR v roce 2019 na pouhých 37 miliard EUR v roce 2020, což představuje snížení o 69 %³⁵. Podle IATA³⁶ by za normálních okolností měla typická evropská letecká společnost hotovostní rezervy na dobu dvou měsíců provozu. Zhroucení nových rezervací v březnu 2020 znamenalo, že bez nových injekcí likvidity anebo opatření k úspoře nákladů by letecké společnosti v květnu 2020 již neměly žádnou hotovost. Pokud jde o odtoky peněžních prostředků, s nimiž se letecké společnosti potýkaly od března do května 2020, IATA a Airlines for Europe (A4E) odhadly, že náhrady pro cestující za letenky, které byly prodány, ale nebyly použity, dosáhly výše 9,2 miliardy EUR (EU‑27 a UK).

Existuje tedy riziko úpadku leteckých společností, a pokud k tomu dojde, hrozí, že cestující přijdou o své peníze. V externí studii z ledna 2020³⁷ zadané Komisí se uvádí, že v předchozím desetiletí vyhlásilo úpadek 87 leteckých společností, a odhaduje se, že v letech 2011–2019 bylo úpadky leteckých společností nějakým způsobem zasaženo 5,6 milionu cestujících. Cestujícím, kteří byli přímo postiženi úpadky, vznikly v této souvislosti náklady v průměrné výši 431 EUR, z nichž 83 % (357 EUR) nebylo možné v rámci jednoho z ochranných mechanismů získat zpět. Celkově se na přibližně jednu třetinu cestujících dotčených úpadkem letecké společnosti nevztahoval žádný režim. To znamená, že v důsledku úpadku leteckých společností přišlo o peníze přibližně 1,8 milionu cestujících.

Komise již v rané fázi uznala, že krize COVID-19 má na letecké společnosti závažný dopad. Hlavní sdělení Komise se týkalo schválení pravidel státní podpory, z níž těžily i letecké společnosti a organizátoři souborných služeb. I když je návrh vnitrostátních podpůrných opatření záležitostí dotčeného členského státu, členské státy mají vůči Komisi oznamovací povinnost vztahující se na podniky, jež splňují podmínky pro státní podporu v souladu s požadavky Smlouvy.

Aby se opatření považovalo za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, musí být splněny tyto kumulativní podmínky:

1. opatření musí být přičitatelné státu a musí být financováno ze státních prostředků;
2. opatření narušuje hospodářskou soutěž nebo hrozí jejím narušením a postihuje obchod mezi členskými státy;
3. opatření musí poskytovat příjemci výhodu;
4. tato výhoda musí být selektivní.

Úlohou Komise je posoudit dopad navrhovaných opatření státní podpory na hospodářskou soutěž, a tím i jejich slučitelnost s účinným fungováním vnitřního trhu. Při schvalování státní podpory může Komise ukládat pouze takové podmínky, jež vycházejí z ustanovení Smlouvy, podle níže se podpora oznamuje³⁸, a jsou nutné pro zmírnění narušení hospodářské soutěže zapříčiněná opatřeními na národní úrovni. To není případ práv cestujících.

V březnu 2020 zveřejnila Komise dočasný rámec pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávající krizi COVID-19³⁹, který má zajistit harmonizovaný přístup ve všech členských státech. Tento rámec stanovil možnosti, které členské státy podle pravidel EU mají, pokud jde o poskytování finanční podpory podnikům. Zahrnoval dočasná kritéria týkající se například peněžních limitů, doby trvání a formy opatření, jakož i oznamovacích povinnosti, jejich smyslem je usnadnit přezkum a schválení ze strany Komise.

Součástí dočasného rámce bylo rovněž vysvětlení pro členské státy, aby tuto podporu využily tak, aby bylo zajištěno, že při poskytování podpory poskytovatelům služeb cestovního ruchu a odvětví cestovního ruchu budou uspokojeny žádosti o úhradu nákladů v souvislosti s krizí COVID-19 a bude zajištěna ochrana práv cestujících a spotřebitelů a rovné zacházení s cestujícími⁴⁰. I když členské státy byly povinny zajistit, aby určití příjemci státní podpory (velké společnosti, které čerpaly rekapitalizační podporu) informovali Komisi o tom, jak byla tato podpora využita k pokroku při plnění cílů politiky EU týkajících se ekologické a digitální transformace⁴¹, v případě náhrad cestujícím v letecké dopravě žádná taková povinnost neplatila.

Dočasný rámec umožnil Komisi schválit státní podporu v rekordním čase: v odvětví letecké dopravy bylo v průměru do 13 dnů od oznámení přijato 54 rozhodnutí o státní podpoře, z toho 23 ve lhůtě jednoho týdne.

V březnu 2020 Komise rovněž dále navrhla dočasnou odchylku od dlouhodobých společných pravidel pro přidělování letištních časů pro odlety a přílety, která byla přijata jako nařízení⁴². Cílem bylo zabránit dopravcům, aby provozovali prakticky prázdné lety pouze za účelem udržení svých letištních časů na tradičně přetížených letištích, neboť to by jen zhoršilo jejich finanční situaci a mělo by to negativní dopad na životní prostředí.

Členské státy poskytly podporu leteckým společnostem a provozovatelům služeb v cestovním ruchu, ale v případě leteckých společností ji neprovázaly s úhradou nákladů pro cestující

Členské státy použily během krize COVID-19 na podporu provozovatelů v cestovním ruchu a odvětví cestovního ruchu různé formy státní podpory, obecně na základě ustanovení o „přírodních katastrofách nebo mimořádných událostech“ nebo o „vážných narušeních hospodářství některého členského státu“⁴³. Abychom určili, zda byla státní podpora navázána na práva cestujících, přezkoumali jsme 38 opatření státní podpory určených konkrétně na podporu leteckých společností EU (viz příloha III) a 16 opatření státní podpory na podporu organizátorů souborných služeb (viz příloha IV). Tato opatření Komise schválila v období od března 2020 do dubna 2021 a souhrnná hodnota této státní podpory činila 34,7 miliardy EUR. Tato částka zahrnuje státní podporu ve výši 6 miliard EUR pro určité letecké společnosti v rámci režimů, které se netýkají výhradně sektoru letecké dopravy. Tyto částky představují maximální výši podpory, jež může být dána k dispozici.

Forma a hodnota této podpory se značně různila: přímé úvěry, záruky za úvěry, granty nebo hotovostní injekce ve formě rekapitalizace. Pokud jde o hodnotu, částky schválené v jednotlivých rozhodnutích se pohybovaly mezi 0,8 a 7 000 miliony EUR, přičemž velká část podpory byla schválena v květnu, červnu a červenci 2020 (viz obrázek 4).

Zdroj: analýza EÚD týkající se rozhodnutí o státní podpoře.

Státní podpora se rovněž značně lišila i v jednotlivých členských státech (viz obrázek 5).

Zdroj: analýza rozhodnutí o státní podpoře provedená EÚD.

Z naší analýzy vyplynulo, že většina podpory poskytnutá členskými státy (31,8 miliardy EUR, více než 90 % celkové poskytnuté podpory) byla poskytnuta leteckým společnostem. Šlo o 25,7 miliardy EUR státní podpory pro konkrétní letecké společnosti a víceodvětvovou podporu ve výši 6,1 miliardy EUR. I když každé oznámení je jiné, obecně se všechna zabývala potřebou odškodnit letecké společnosti za ztráty způsobené pandemií, zajistit, aby letecká společnost měla dostatečnou likviditu a mohla pokračovat v provozu anebo aby její kapitálová struktura zůstala během krize i po ní přiměřená.

Rovněž jsme zjistili, že v žádném z 38 zkoumaných případů členské státy výslovně nezahrnuly náhradu nákladů cestujících jako cíl nebo jako podmínku pro poskytnutí podpory, přestože Komise toto doporučila⁴⁴. To v praxi znamená, že členské státy ponechaly proplácení náhrady cestujícím v letecké dopravě pouze v rukou leteckých společností, které, pokud jde o využití státní podpory, sledovaly své vlastní priority. Zajištěním přežití leteckých společností však likvidita poskytnutá prostřednictvím této podpory mohla nepřímo přispět k úhradě nákladů cestujících (viz bod 32(a)).

Pokud jde o opatření státní podpory na podporu organizátorů souborných služeb, situace je odlišná. U těchto 16 opatření (poskytujících celkovou podporu ve výši 2,9 miliardy EUR) jsme zjistili, že obecná opatření na podporu likvidity byla poskytnuta ve třech případech. Ve zbývajících třinácti případech jsme zjistili, že:

• u sedmi z nich (909 milionů EUR)⁴⁵ byl v oznámení výslovně uveden cíl zajistit rychlé vrácení peněz cestujícím;
• ve třech případech (1,1 miliardy EUR)⁴⁶ bylo cílem zvýšit přitažlivost poukazů poskytnutím státní záruky na ochranu jejich hodnoty v případě platební neschopnosti organizátora;
• dva případy⁴⁷ se týkaly nákladů na repatriaci a
• v jednom případě⁴⁸ byla podpora poskytnuta jak na zajištění repatriace cestujících, tak na úhradu nákladů na souborné služby, které byly před odjezdem zrušeny.

To znamená, že koncepce 13 z 16 případů odrážela konkrétní a výslovnou obavu o práva cestujících, kteří si zakoupili souborné služby. Rozdíl oproti opatřením státní podpory pro letecké společnosti je dán požadavkem na ochranu v případě platební neschopnosti ve směrnici o souborných cestovních službách a skutečností, že největší hotovostní náklady pro organizátory souborných cestovních služeb během pandemie COVID-19 byly spojeny s refundací zrušených souborných cestovních služeb.

Komise se snažila chránit práva cestujících v letecké dopravě, její donucovací pravomoci jsou však omezené

Komise již na začátku krize stanovila, že práva cestujících v letecké dopravě musí být respektována, přijala řadu iniciativ na podporu dodržování těchto práv. Harmonogram a přehled těchto iniciativ jsou uvedeny v příloze V. Analyzovali jsme, zda různá opatření, která Komise během krize přijala, účinně chránila právo cestujících v letecké dopravě na náhradu. Rovněž jsme na vzorku 10 členských států testovali přesnost informací na internetových stránkách Re-open.eu, a to ve třech konkrétních časových okamžicích (1., 15. a 28. února 2021), a včasnost jejich aktualizací oproti oficiálním vnitrostátním zdrojům. V neposlední řadě jsme rovněž analyzovali, zda je stávající právní rámec v době krize vhodný pro daný účel.

Komise přijala opatření ke zmírnění dopadů krize na cestující v letecké dopravě

Dne 1. března 2020 zahájila Komise provoz internetové stránky zaměřené na reakci na koronavirus, jejíž jedna část se zaměřuje na dopravu a cestování. Prezentuje informace formou informačních přehledů⁴⁹ a odkazů na internetové stránky s obecnými informacemi⁵⁰, včetně internetových stránek Vaše Evropa⁵¹. Komise rovněž upravila své pokyny k výkladu předpisů o právech cestujících⁵² a vydala informativní poznámku⁵³ ke směrnici o souborných cestovních službách, v níž zopakovala, že cestující mají právo zvolit si mezi náhradou (platbou nebo poukazem) a přesměrováním (což často není možné). Rovněž objasnila, že nabídka poukazu nezbavuje cestujícího práva rozhodnout se pro vrácení peněz, a potvrdila, že pandemie COVID-19 je „nevyhnutelnou a mimořádnou okolností“, což může vylučovat právo na náhradu.

Dne 17. dubna 2020 vyzval Evropský parlament Komisi, aby zajistila řádné provádění pokynů k výkladu v souvislosti s vývojem situace s onemocněním COVID-19⁵⁴. Dne 29. dubna 2020 během neformální videokonference ministrů dopravy⁵⁵ několik členských států Komisi požádalo, aby se dočasně od lhůty pro náhradu nákladů cestujícím ze strany leteckých společností odchýlila. Komise s omezením práv cestujících v letecké dopravě nesouhlasila a dne 13. května 2020 vydala doporučení, aby zajistila, že poukazy budou atraktivní a bezpečnou alternativou k náhradám v hotovosti a podpořila přijetí poukazů cestujícími. Tímto krokem Komise rovněž usilovala zmírnit problémy leteckých společností a organizátorů souborných služeb s likviditou (viz bod 38).

Kromě toho v červenci 2020 zahájila proti členským státům řízení o nesplnění povinnosti týkající se:

• přijetí vnitrostátních právních předpisů, které nejsou v souladu s nařízením č. 261/2004 (proti Itálii a Řecku)⁵⁶. Tato řízení byla mezitím ukončena, neboť vnitrostátní právní předpisy byly opět uvedeny do souladu s právem EU⁵⁷;
• opatření související s onemocněním COVID, která byla v rozporu se směrnicí o souborných cestovních službách. Jednalo se o jedenáct členských států⁵⁸. V době auditu bylo uzavřeno sedm řízení, a to buď proto, že vnitrostátní opatření byla zrušena/pozměněna, nebo proto, že jejich platnost skončila a nebyla obnovena. Chorvatsko, Litva a Slovensko své právní předpisy neupravily, Komise proto přistoupila k další fázi řízení o poručení předpisů – odůvodněnému stanovisku. Bulharsko obdrželo výzvu kvůli vnitrostátním pravidlům zavedeným v srpnu 2020, která byla v rozporu s ustanoveními směrnice o souborných cestovních službách⁵⁹. Tato čtyři řízení v době auditu stále probíhala (Bulharsko, Chorvatsko, Litva a Slovensko).

Kromě toho stále probíhají činnosti:

• V srpnu 2020 zahájila Komise projekt „EU Pilot“ týkající se nařízení č. 261/2004 s cílem posoudit současný stav provádění práv cestujících ve všech členských státech. EU Pilot je mechanismem pro neformální dialog mezi Komisí a dotčeným členským státem o otázkách týkajících se možného nesouladu s právem EU. Slouží jako první krok pokusu vyjasnit nebo vyřešit problémy, aby se pokud možno zabránilo formálnímu řízení o nesplnění povinnosti.
• Od května 2020 byla Komise rovněž v pravidelném kontaktu s vnitrostátními orgány na ochranu spotřebitele, které monitorovaly uplatňování práv cestujících v letecké dopravě. V únoru 2021 zahájila Komise společně se sítí pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele koordinovaný průzkum u 16 leteckých společností působících v EU, který se týkal jejich praxe rušení letů, způsobu, jakým informovali spotřebitele o jejich právech a jak vyřizovali žádosti o náhradu nákladů.
• Dne 17. března 2021 Komise podala návrh nařízení, které zavádí digitální zelený certifikát. S cílem usnadnit volný pohyb se normotvůrci dne 20. května 2021 shodli na znění textu pro „digitální certifikát EU COVID-19“, který sestává z certifikátu o očkování, testu nebo certifikátu o zotavení.

S perspektivou budoucnosti po odeznění současné pandemie COVID-19 již Komise předložila návrhy, jak posílit odolnost EU v případě rozsáhlých narušení cestovních plánů:

• Nový program pro spotřebitele⁶⁰, zahájený v listopadu 2020, předkládá priority a klíčová opatření na příštích pět let. V jeho rámci bude Komise analyzovat, do jaké míry je směrnice o souborných cestovních službách i nadále přiměřená vzhledem k nedávným krizím, přičemž bude vycházet ze zprávy o jejím uplatňování⁶¹ z roku 2021 a bude podporovat a usnadňovat spolupráci mezi sítí pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele a dalšími sítěmi a zúčastněnými stranami.
• Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu⁶², která byla zahájena v prosinci 2020, si stanoví cíl přezkoumat regulatorní rámec pro práva cestujících a prozkoumat možnosti režimů finanční ochrany, jež by zajišťovaly dostatečnou likviditu pro úhradu nákladů cestujícím a jejich případnou repatriaci, a to i v dobách krize. Komise dále plánuje revidovat nařízení o leteckých službách a vypracovat pohotovostní plány postupu pro případ krize v odvětví dopravy. Komise se rovněž snaží zlepšit ochranu práv cestujících v EU a práva cestujících přepravcům i cestujícím vyjasnit, v případě narušení provozu nabízet adekvátní pomoc, náhradu a případně kompenzaci a uplatňovat náležité sankce, pokud pravidla nebudou náležitě uplatňována.

Komise poskytla cestujícím informace o situaci na místě

V červnu 2020 Komise spustila internetové stránky Re-Open EU⁶³, které poskytují cestujícím přehled o situaci v oblasti veřejného zdraví v evropských zemích, informace o cestování a mobilních aplikacích pro sledování kontaktů a varování. Internetové stránky využívají údaje Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a členských států o cestovních omezeních s cílem pomoci cestujícím plánovat cesty. Do ledna 2021 měla 9 milionů návštěv.

Zjistili jsme, že nástroj poskytuje cennou pomoc případným cestujícím u všech druhů dopravy a ve standardizovaném formátu uvádí užitečné informace o požadavcích na testování před odjezdem, o karanténních povinnostech při příjezdu a o veškerých pravidlech platných pro cestující, kteří přes území členského státu pouze projíždějí.

Od zahájení svého provozu byly internetové stránky pravidelně upravovány a vylepšovány. Stále však do značné míry závisí na včasném a přesném poskytování informací ze strany členských států. Sama Komise varovala, že opožděné nebo neúplné informace sníží jejich užitečnost⁶⁴. To naše analýza potvrdila, neboť internetové stránky:

• nebyly aktuální, pokud jde o informace o omezeních platných ve dvou z 10 zkoumaných členských států (Belgie a Lucembursko);
• ne vždy odrážela omezení přijatá členským státem, která měla vstoupit v platnost později, a
• někdy obsahovaly neúplné informace (minimální věk pro testování, prohlášení před cestou) nebo nekonzistentní (různé části internetových stránek s různými požadavky na testování).

Stávající právní rámec na ochranu práv cestujících v letecké dopravě není úplný ani odolný vůči krizím

Z naší analýzy vyplynulo, že:

• ani nařízení č. 261/2004, ani směrnice o souborných cestovních službách nestanoví Komisi jako orgán dohledu nad uplatňováním práv jednotlivců v letecké dopravě. Komise navrhla nástroje pro lepší vynucování v nařízení č. 261/2004 v roce 2013 a tato změna byla také uvedena jako doporučení v naší zvláštní zprávě z roku 2018 (viz rámeček 1 a bod 13). Návrh z roku 2013 byl také odpovědí na problémy, které letecké dopravě způsobil mrak sopečného popela z Islandu v roce 2010, a uváděl řešení, jež mohla přispět k lepšímu prosazování práv cestujících v době krize, jako lepší postupy vyřizování stížností a posílené uplatňování práv a jejich sledování a ukládání sankcí za účelem ochrany práv cestujících.
  
  Evropský parlament vyzval Komisi, aby posoudila a případně přezkoumala směrnici o souborných cestovních službách a odblokovala jednání v Radě o revizi nařízení (ES) č. 261/2004 s cílem zohlednit dopady nedávné krize, zabránit budoucí právní nejistotě a zajistit ochranu práv spotřebitelů⁶⁵.
• Jsou-li lety zrušeny, právní předpisy neupravují potřebu záruky proti platební neschopnosti pro cestující, kteří si zakoupili pouze let (na rozdíl od cestujících, kteří využívají souborné cestovní služby, kde směrnice o souborných cestovních službách stanoví záruky náhrady pro případ, že se organizátor cesty dostane do platební neschopnosti). Evropský parlament v roce 2014 navrhl, aby tato záruka byla zavedena i pro cestující, kteří si zakoupí pouze let. V letech 2020 a 2021⁶⁶ Parlament Komisi vyzval, aby prozkoumala možnost vypracovat, na základě zkušeností s krizí COVID-19 a podobných systémů členských států, systém záruk cestování v EU, jež by společnostem stanovil povinnost zajistit finanční likviditu umožňující garantovat úhrady nákladů cestujících i repatriačních nákladů spolu se spravedlivou náhradou za veškeré škody vzniklé v případě úpadku.
• Na poukazy, které jsou v případě, že přesměrování není možné, v zásadě dočasným odkladem náhrady jízdného cestujícímu (s výjimkou souborných cestovních služeb, u nichž se tři členské státy za tyto poukazy výslovně zaručily využitím státní podpory (viz bod 60), se žádná ochrana nevztahuje.
• V nařízení č. 261/2004 nejsou žádná zvláštní ustanovení o tom, jak mohou cestující prosazovat svá práva, jsou-li zapojeni zprostředkovatelé (viz body 33–36). Ve výsledku bylo několik případů postoupeno k projednání Evropskému soudnímu dvoru.

Také jsme zjistili, že právní rámec pro souborné cestovní služby není plně odolný vůči krizím. Směrnice o platebních službách uvádí⁶⁷, že členské státy zajistí, aby organizátoři sídlící na jejich území poskytli záruku vrácení veškerých plateb uskutečněných cestujícími nebo v jejich prospěch, pokud příslušné služby nejsou poskytnuty v důsledku platební neschopnosti organizátora. Tato záruka zahrnuje „důvodně předvídatelné náklady“.

Komise uvedla⁶⁸, že:

• některé banky již organizátorům ručení nenabízejí a že některé z poměrně omezeného počtu pojišťoven nabízejících ochranu pro případ platební neschopnosti se rozhodly z tohoto trhu odejít (např. v Rakousku a Belgii). Je proto důležité nalézt spolehlivý systém, který bude cestující účinně chránit před rizikem platební neschopnosti. Návrhy předložené k řešení různých problémů uváděly možnost mít více ručitelů na jednoho organizátora nebo ustavení celoevropského záručního fondu jako určitého zajištění pro ručitele v první linii.
• Rizika související s pandemií jsou často vyloučena z pojistných smluv, zejména z pojištění pro případ zrušení cesty⁶⁹. To omezuje možnost cestujících pojistit se proti případným ztrátám v důsledku zrušení cesty z důvodu pandemie.

Cestující, kteří si zakoupili souborné služby, se tedy pohybují v právní nejistotě, ohledně toho, zda jim národní systémy ochrany před platební neschopností nabízejí plnou ochranu v době pandemie, jako v případě pandemie COVID-19, pokud jde o nárok na proplacení nákladů nebo poukazy. Je tomu tak proto, že charakter těchto systémů, jakož i výklad práva, je v jednotlivých členských státech velmi odlišný.

Závěry a doporučení

Dospěli jsme k závěru, že klíčová práva cestujících celkově nebyla v této bezprecedentní krizi, zejména v raných fázích pandemie COVID-19, chráněna. Náhrady pro cestující v letecké dopravě za zrušené lety byly pozastaveny a s cestujícími bylo v rámci EU zacházeno odlišně. Členské státy v té době rovněž poskytly leteckým společnostem a organizátorům souborných služeb státní podporu v bezprecedentní výši. Členské státy tuto podporu nikdy neprovázaly s úhradami nákladů cestujícím leteckých společností, ale v případě organizátorů souborných cestovních služeb tak většina členských států učinila. Členské státy přijaly tato rozhodnutí ohledně leteckých společností navzdory skutečnosti, že Komise jasně uvedla, že podle pravidel platných pro státní podporu tak mohou učinit. Komise se snažila chránit práva cestujících v letecké dopravě a přijala opatření ke zmírnění dopadů krize na cestující, daný právní rámec však dává Komisi jen omezenou pravomoc zajišťovat, aby členské státy tato práva uplatňovaly.

Krize způsobená onemocněním COVID-19 vedla k tomu, že cestující v letecké dopravě nebyli dobře informováni o svých právech, což s sebou nese riziko, že proto přijdou o peníze, na něž mají nárok. Krize rovněž přispěla k omezením, o nichž jsme informovali v roce 2018, pokud jde o způsob, jakým členské státy uplatňují práva cestujících v letecké dopravě. V prvních měsících krize nebyla mnoha cestujícím proplacena náhrada; mnozí neměli jinou možnost než přijmout poukazy. Od června 2020 začaly mnohé letecké společnosti proplácet náklady, i když se značným zpožděním. Schopnost cestujících zajistit si úhradu svých nákladů byla však i nadále omezená, a to jak v případech s účastí zprostředkovatelů (např. cestovních kanceláří), tak v případech, kdy byly cestujícím vnuceny poukazy. Většina letenek a poukazů cestujících navíc není před platební neschopností leteckých společností chráněna. Skutečnost, že nebyly stanoveny příslušné vykazovací povinnosti – není například možné získat přehled o počtu cestujících, kteří požadují vrácení peněz, a o počtu případů nevyřešených v rámci zákonných lhůt v celé EU –, je sama o sobě důležitou součástí problému prosazování práv cestujících v letecké dopravě (body 19–43).

Komise by měla:

1. přijmout opatření, například vypracovat pokyny a využívat sociální média a případě připravit legislativní návrhy s cílem lépe informovat cestující o jejich právech, včetně právech v obdobích zásadního narušení provozu;
2. přijmout opatření, případně předložit legislativní návrhy s cílem posílit proaktivní monitorování vnitrostátními orgány odpovědnými za uplatňování příslušných předpisů, např. prostřednictvím vykazovacích povinností přepravce vůči vnitrostátním orgánům odpovědným za uplatňování příslušných předpisů nebo prostřednictvím kontrol toho, zda letecké společnosti včas, přesně a úplně informují cestující o jejich právech;
3. přijmout opatření, případně předložit legislativní návrhy s cílem dát cestujícím možnost podat leteckým společnostem žádost o úhradu nákladů s využitím celoevropského standardizovaného formuláře; obdobný formulář byl již schválen pro železniční dopravu;
4. podniknout kroky a případně předložit legislativní návrhy s cílem zajistit, aby byly cestujícím náklady propláceny do sedmi nebo 14 dnů v souladu se zákonnými lhůtami, a to i v době krize. Tato opatření by mohla obsáhnout:
   • omezení potřeby proplácení náhrad cestujícím, kteří si koupili pouze letenku, i cestujícím, kteří si zakoupili souborné cestovní služby, omezením možnosti leteckých společností a organizátorů souborných cestovních služeb požadovat předběžné platby v době rezervace;
   • vyjasnění, že ochrana před platební neschopností zajišťovaná směrnicí o souborných cestovních službách rovněž pokrývá žádosti o úhradu nákladů a poukazy, a rozšíření této ochrany na nařízení č. 261/2004, včetně nákladů na repatriaci;
   • vytvoření záručních fondů pro zrušení letů a souborných cestovních služeb zahrnujících lety, z nichž budou letecké společnosti a organizátoři souborných cestovních služeb moci čerpat prostředky na úhrady nákladů cestujících, a v případě potřeby v době krize cestující repatriovat;
   • odkládání určitého fixního procento z předběžné platby letenky („účelového vázání“) u všech letů na pokrytí žádostí cestujících o úhradu.
5. přijmout opatření, případně předložit legislativní návrhy s cílem zmírnit riziko krize likvidity nebo platební neschopnosti dopravců, například přezkoumáním pravidel týkajících se finanční způsobilosti leteckých společností.

Časový rámec: do konce roku 2022.

Vnitrostátní opatření pro boj proti pandemii, jako jsou karantény nebo jednostranné zákazy cestování, přispěla ke zhroucení letecké dopravy. Výsledkem byla náhlá a hluboká krize likvidity leteckých společnosti a organizátorů souborných služeb. Pandemie onemocnění COVID-19 ukázala, že Smlouva EU neobsahuje ustanovení, jež by Komisi umožňovala zajistit účinnou koordinaci opatření na vnitrostátní úrovni. Komise navíc nemá pravomoc stanovovat podmínky, které musí příjemci státní podpory dodržovat s výjimkou případů, kdy jsou tyto podmínky nezbytné ke zmírnění narušení hospodářské soutěže způsobené vnitrostátními opatřeními. To se nevztahuje na oblast práv cestujících.

Dočasný rámec Komise pro státní podporu usnadnil poskytnutí nebývalé státní podpory leteckým společnostem. I když členské státy byly povinny zajistit, aby určití příjemci státní podpory informovali Komisi o tom, jak byla tato podpora využita k pokroku při plnění cílů politiky EU týkajících se ekologické a digitální transformace, v případě náhrad cestujícím v letecké dopravě žádná taková povinnost neplatila. Členské státy poskytly leteckým společnosti a organizátorům souborných cestovních služeb státní podporu ve výši 34,7 miliardy EUR. Nicméně v případě leteckých společností členské státy poskytnutou podporu s úhradou nákladů pro cestující neprovázaly, i když Komise se jasně vyjádřila v tom smyslu, že mohou. To je jeden z důvodů, proč letecké společnosti postupovaly odlišně, pokud jde o načasování a způsob náhrady nákladů cestujícím (body 44–61).

Komise by měla:

1. s členskými státy spolupracovat na zlepšení vzájemné koordinace vnitrostátních opatření a na včasném poskytování informací o vnitrostátních opatřeních s významnými důsledky pro letecké společnosti, jako jsou karantény nebo jednostranné zákazy cestování;
2. přijmout další opatření, jež budou členským státům připomínat, že mohou státní podporu pro letecké společnosti provázat s povinností úhrady nákladů cestujícím v letecké dopravě. Takovým opatřením by například mohlo být zvláštní sdělení nebo upozornění na tento aspekt adresované členským státům.

Časový rámec: do konce roku 2021.

Prostor pro činnost Komise v době krize je ve stávajícím právním rámci pro práva cestujících v letecké dopravě omezený. Během pandemie Komise chránila práva cestujících v letecké dopravě a podnikala kroky ke zmírnění dopadů krize. Internetové stránky Komise „Re-open.EU“ poskytují cenné informace potenciálním uživatelům všech druhů dopravy, závisí ale na informacích od členských států a nejsou vždy aktuální. Pokud jde o vynucování uplatňování práv cestujících v letecké dopravě, dává stávající právní rámec upravující práva cestujících v letecké dopravě Komisi omezené pravomoci. Návrhy, které by mohly přispět k nápravě této situace, byly prezentovány v roce 2013, Rada se ale dosud neshodla na svém stanovisku (body 62–74).

Komise by měla:

1. přijmout opatření, aby členské státy uváděly na portálu Re-open.eu včasné a spolehlivé informace pro cestující, například o uplatňování či zrušení budoucích cestovních omezení, jakmile bude o těchto změnách rozhodnuto;
2. přijmout opatření, případně předložit legislativní návrhy s cílem:
   • zajistit, aby dostávala zprávy od vnitrostátních orgánů odpovědných za uplatňování příslušných předpisů, které jí umožní pravidelně monitorovat stav uplatňování a vymáhání práv cestujících v letecké dopravě, případně i v době ojedinělé krize;
   • poskytnout vnitrostátním orgánům odpovědným za uplatňování příslušných předpisů prostředky nutné pro vynucování uplatňování práv cestujících v letecké dopravě;
   • vyjasnit úlohy a povinnosti, pokud jde o náhradu letenek, pokud jsou zapojeni zprostředkovatelé;
3. kontrolovat, zda členské státy zajišťují, aby orgány pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele prosazující práva cestujících měly nezbytné vyšetřovací a donucovací pravomoci, jak stanoví právní předpisy o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, a aby tyto pravomoci účinně využívaly.

Časový rámec: do konce roku 2022.

Během našeho auditu jsme se setkali s obdobnými problémy v souvislosti s poukazy například na cestu lodí a na cestu vysokorychlostním vlakem.

Komise by měla zvážit význam doporučení obsažených v této zprávě pro jiné druhy dopravy.

Časový rámec: do konce roku 2022.

Tuto zprávu přijal senát II, jemuž předsedá Iliana Ivanova, členka Účetního dvora, v Lucemburku dne 9. června 2021.

Za Účetní dvůr

Klaus-Heiner Lehne
předseda

Přílohy

Příloha I – Systém náhrad pro cestující, kteří si koupili pouze let

Zdroj: EÚD.

Příloha II – Systém náhrad pro cestující, kteří si koupili souborné služby

Zdroj: EÚD.

Příloha III – Seznam rozhodnutí o státní podpoře leteckých společností

Zdroj: EÚD s využitím údajů Komise.

Příloha IV – Seznam rozhodnutí o státní podpoře na podporu organizátorů souborných služeb

Zdroj: EÚD s využitím údajů Komise.

Příloha V – Opatření Komise ke zmírnění dopadů krize na cestující v letecké dopravě: časová osa

Pozn.:

• Podrobnější přehled opatření přijatých Komisí: viz seznam opatření na internetové stránce věnované opatřením EU v reakci na koronavirus Časový přehled opatření EU| Evropská komise (europa.eu).
• Opatření Rady: viz Nejnovější informace o doporučeních Rady ohledně cestovních opatření v reakci na pandemii COVID-19.
• Opatření Evropského parlamentu: viz Reakce EU na koronavirus| Zpravodajství| Evropský parlament (europa.eu).

Zdroj: EÚD na základě informací získaných od Evropské komise.

Glosář

Kontaktní středisko Europe Direct (EDCC): obecná kontaktní místa pro obecné dotazy občanů týkající se Evropské unie. Poskytují spotřebitelům obecné poradenství, ale nezasahují do záležitostí obchodníků nebo členských států.

Orgán na ochranu spotřebitele: veřejný nebo soukromý subjekt určený členským státem, aby spotřebitelům poskytoval bezplatnou pomoc a poradenství ohledně jejich práv v souvislosti s nákupy.

Sdružení leteckých společností: obchodní sdružení, jako je IATA, které zastupuje letecké dopravní společnosti.

Síť evropských spotřebitelských center (síť ESC): síť vytvořená Komisí v roce 2005 s cílem posílit důvěru spotřebitelů v jednotný trh. Síť pomáhá spotřebitelům v celé EU tím, že jim poskytuje informace o jejich právech při nákupu zboží a služeb v jiné zemi EU, poskytuje jim poradenství ohledně veškerých problémů, které v této souvislosti vyvstanou, pomáhá s vyřizováním stížností a spolupracuje s tvůrci politik a donucovacími orgány za účelem podpory a ochrany zájmů spotřebitelů. Síť tvoří 30 středisek, jedno v každém členském státě EU, na Islandu, v Norsku a ve Spojeném království. Jejich hostitelem je buď vnitrostátní orgán pro ochranu spotřebitele, nebo sdružení spotřebitelů.

Souborné cestovní služby: cesta nebo pobyt, kdy jsou kombinovány dvě služby nebo případně více služeb (doprava, ubytování atd.) a jsou splněna určitá kritéria, např. jedna smlouva nebo jedna celková či inkluzivní cena.

Spojené cestovní služby: rezervace cest, kdy například obchodník prodá službu a do 24 hodin usnadní rezervaci jedné nebo více doplňkových služeb pro stejnou cestu nebo pobyt od jiných obchodníků na základě samostatných smluv.

Spolupráce v oblasti ochrany spotřebitelů: spolupráce mezi vnitrostátními orgány dvou nebo více zemí při řešení případů porušení spotřebitelských pravidel v případě, že obchodník a spotřebitel sídlí v různých zemích.

Vnitrostátní orgán odpovědný za uplatňování příslušných předpisů: orgán členského státu zřízený za účelem zajištění souladu s pravidly EU týkajícími se práv cestujících.

Zkratky

AA: sdružení leteckých společností

CPB: orgán na ochranu spotřebitele

GŘ COMP: Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž

GŘ JUST: Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele

GŘ MOVE: Generální ředitelství pro mobilitu a dopravu

PTD: směrnice o souborných cestovních službách

SOOS: spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele

VOUP: vnitrostátní orgán odpovědný za uplatňování příslušných předpisů

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát II, který se zaměřuje na výdajové oblasti týkající se investic ve prospěch soudržnosti, růstu a začleňování a jemuž předsedá členka EÚD Iliana Ivanovová. Audit vedla členka EÚD Annemie Turtelboomová a podporu jí poskytovali vedoucí kabinetu Florence Fornaroliová a tajemník kabinetu Celil Ishik, vyšší manažer Pietro Puricella, vedoucí úkolu Luc T'Joen, auditoři René Reiterer a Sabine Maur-Helmesová. Jazykovou podporu zajišťoval James Verity.

Poznámky na konci textu

¹ https://ec.europa.eu/transport/themes/passengers_en.

² Pokud jde o železnici: nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14).

Pokud se jedná o vodní dopravu: nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1).

Pokud se jedná o autobusovou dopravu: nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1).

³ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2021/782 ze dne 29. dubna 2021 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (přepracované znění) (Úř. věst. L 172, 17.5.2021, s. 1).

⁴ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1.)

⁵ COM(2013) 130 final ze dne 13. března 2013.

⁶ https://www.consilium.europa.eu/en/policies/air-passenger-rights/.

⁷ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS, (Úř. věst. L 326, 11.12.2015, s. 1).

⁸ Směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59).

⁹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitele a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004. (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).

¹⁰ WHO, Koronavirové onemocnění 2019 (COVID-19). Situační zpráva – 39, 28. února 2020.

¹¹ https://www.who.int/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019/events-as-they-happen.

¹² Rozhodnutí Rady ze dne 17. března 2020 o koordinovaném dočasném omezení cest do EU, které nejsou nezbytně nutné, platné do 30. června 2020. Následované doporučením Rady 2020/912 ze dne 30. 6. 2020 o dočasných omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení (EU) 2021/132 ze dne 2. února 2021 (Úř. věst. L 41 ze dne 2.2.2021, s. 1).

¹³ Doporučení Rady (EU) 2020/1475 ze dne 13. října 2020 o koordinovaném přístupu k omezení volného pohybu v reakci na pandemii COVID-19.

¹⁴ https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/situation-updates/weekly-maps-coordinated-restriction-free-movement.

¹⁵ Doporučení Rady (EU) 2020/132 ze dne 2. února 2021, kterým se mění doporučení Rady (EU) 2020/912 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení (Úř. věst. L 41 ze dne 4.2.2021, s. 1).

¹⁶ https://aviationbenefits.org/around-the-world/europe/.

¹⁷ https://www.eurocontrol.int/sites/default/files/2020-06/eurocontrol-prr-2019.pdf.

¹⁸ https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/AVIA_PAOC__custom_828232/default/table?lang=en.

¹⁹ https://www.aci-europe.org/press-release/307-aci-europe-sounds-alarm-bell-over-the-future-of-regional-air-connectivity.html.

²⁰ Na základě srovnání část hotovostních úhrad a průměrné ceny letenky.

²¹ Usnesení Evropského parlamentu „Strategie EU pro udržitelný cestovní ruch“ (2020/2038(INI)) ze dne 25. března 2021.

²² Zdroj: EÚD s využitím údajů Komise.

²³ Zvláštní zpráva č. 30/2018 „Cestující v EU mají ucelená práva, ale musejí za ně i nadále bojovat“. Viz body 28–32.

²⁴ Eurobarometr 93, léto 2020. Viz https://data.europa.eu/euodp/en/data/dataset/S2262_93_1_93_1_ENG.

²⁵ Eurobarometr 93, léto 2020. Viz https://data.europa.eu/euodp/en/data/dataset/S2262_93_1_93_1_ENG.

²⁶ Čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) č. 261/2004.

²⁷ Čl. 12 odst. 4 směrnice 2015/2302.

²⁸ Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách (COM(2021) 90 v konečném znění) ze dne 26. února 2021, bod 5.1.2.

²⁹ http://www.ejustice.just.fgov.be/eli/besluit/2020/03.19.2020040676/staatsblad.

³⁰ https://www.rijksoverheid.nl/documenten/kamerstukken/2020/03/30/aanwijzing-aan-de-ilt-inzake-handhaving-verordening-eg-nr-261-2004.

³¹ https://www.legifrance.gouv.fr/loda/id/JORFTEXT000041755833/.

³² Tyto postupy se vztahovaly i na jiné způsoby dopravy. Například během našeho auditu jsme se setkali s obdobnými problémy v souvislosti s poukazy na cestu lodí a na cestu vysokorychlostním vlakem.

³³ https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/inf_20_1212.

³⁴ Doporučení Komise (EU) 2020/648 ze dne 13. května 2020 o poukazech nabízených cestujícím jako alternativa k vrácení peněz za zrušené souborné cestovní a přepravní služby a v souvislosti s pandemií COVID-19 (Úř. věst. L 151, 14.5.2020, s. 10).

³⁵ Úřad ICAO pro leteckou dopravu – Effects of Novel Coronavirus (COVID‐19) on Civil Aviation: Economic Impact Analysis, březen 2021, https://www.icao.int/sustainability/Documents/Covid-19/ICAO_coronavirus_Econ_Impact.pdf.

³⁶ IATA – COVID-19 Cash burn analysis, březen 2020.

³⁷ Study on the current level of protection of air passenger rights in the EU, https://ec.europa.eu/transport/themes/passengers/news/2020-01-13-air-passenger-rights-study_en.

³⁸ Čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU.

³⁹ Sdělení Komise (2020/C 91 I/01) poprvé vydané dne 20. března 2020 a původně platné do konce roku 2020. Později bylo několikrát pozměněno a v současné době platí do konce roku 2021.

⁴⁰ Sdělení Komise (2020/C 91 I/01), odstavec 9.

⁴¹ Sdělení Komise (2020/C 91 I/01), body 44 a 83.

⁴² Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/459 ze dne 30. března 2020, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 95/93 o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Společenství, Úř. věst. L 99, 31.3.2020, s. 1.

⁴³ Smlouva o fungování Evropské unie, čl. 107 odst. 2 písm. b) a čl. 107 odst. 3 písm. b).

⁴⁴ Bod odůvodnění a bod 15 doporučení Komise (EU) 2020/648 ze dne 13. května 2020 o poukazech nabízených cestujícím jako alternativa k vrácení peněz za zrušené souborné cestovní a přepravní služby a v souvislosti s pandemií COVID-19 (Úř. věst. L 151, 14.5.2020, s. 10).

⁴⁵ Bulharsko, Dánsko (2 případy), Litva, Nizozemsko, Polsko a Švédsko.

⁴⁶ Kypr, Německo a Nizozemsko.

⁴⁷ Lotyšsko a Litva.

⁴⁸ Rakousko.

⁴⁹ https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/travel-during-coronavirus-pandemic_cs#passenger-and-traveller-rights.

⁵⁰ https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/travel-during-coronavirus-pandemic_cs#passenger-and-traveller-rights.

⁵¹ https://europa.eu/youreurope/.

⁵² Výkladové oznámení Komise k předpisům o právech cestujících v EU v souvislosti s vývojem situace s onemocněním COVID-19, (C (2020) 1830 final ze dne 18. března 2020).

⁵³ Viz https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/coronavirus_info_ptd_19.3.2020.pdf.

⁵⁴ https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9.2020.0054_CS.html.

⁵⁵ https://www.consilium.europa.eu/cs/meetings/tte/2020/04/29/.

⁵⁶ Viz https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/INF_20_1212.

⁵⁷ https://ec.europa.eu/atwork/applying-eu-law/infringements-proceedings/infringement_decisions/?lang_code=en.

⁵⁸ Vedle Řecka a Itálie se to týká Bulharska, Česka, Kypru, Francie, Chorvatska, Litvy, Polska, Portugalska a Slovenska. Viz https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/INF_20_1687.

⁵⁹ https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/inf_20_1687.

⁶⁰ Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Nový program pro spotřebitele – Posílení odolnosti spotřebitele pro udržitelné oživení (COM/2020/696 final); https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_20_2069.

⁶¹ COM(2021) 90 final ze dne 26. února 2021.

⁶² Sdělení o strategii pro udržitelnou a inteligentní mobilitu – nasměrování evropské dopravy do budoucnosti (COM(2020) 789 final ze dne 9. prosince 2020), body 91 a 92.

⁶³ https://reopen.europa.eu/cs.

⁶⁴ Sdělení COM (2020) 687 final o dodatečných opatřeních v reakci na COVID-19.

⁶⁵ Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. března 2021 o vytvoření strategie EU pro udržitelný cestovní ruch (2020/2038(INI)), bod 66.

⁶⁶ Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. března 2021 o vytvoření strategie EU pro udržitelný cestovní ruch (2020/2038(INI)), bod 67.

⁶⁷ Čl. 17 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. L 326, 11.12.2015, s. 1).

⁶⁸ Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, COM(2021) 90 final, 26.2.2021, body 4.2.2 a 5.2.6.

⁶⁹ Viz https://www.test-achats.be/argent/assurances-assistance-voyage/dossier/coronavirus.

⁷⁰ https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/timeline-eu-action_cs

⁷¹ COM(2020) 789 final.

⁷² COM(2013) 130 final ze dne 13. března 2013.

⁷³ Viz seznam v poznámce pod čarou č. 3 k 8. bodu odůvodnění doporučení Rady (EU) 2020/1475: Pokyny Komise týkající se opatření správy hranic v zájmu ochrany zdraví a zajištění dostupnosti zboží a základních služeb (Úř. věst. C 86I, 16.3.2020, s. 1), pokyny Komise k výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění COVID-19 (Úř. věst. C 102I, 30.3.2020, s. 12), „Společný evropský plán rušení opatření proti šíření COVID-19“ předsedkyně Evropské komise a předsedy Evropské rady, pokyny Komise pro volný pohyb zdravotnických pracovníků a minimální harmonizaci odborné přípravy v souvislosti s mimořádnými opatřeními v důsledku COVID-19 (Úř. věst. C 156, 8.5.2020, s. 1), sdělení Komise „Směrem k rozfázovanému a koordinovanému přístupu pro obnovu volného pohybu a zrušení kontrol na vnitřních hranicích“ (Úř. věst. C 169, 15.5.2020, s. 30), sdělení Komise o třetím posouzení uplatňování dočasného omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné (COM(2020) 399 final), pokyny Komise týkající se sezónních pracovníků v EU v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19 (Úř. věst. C 235I, 17.7.2020, s. 1), sdělení Komise o zavádění zelených pruhů podle Pokynů týkajících se opatření správy hranic v zájmu ochrany zdraví a zajištění dostupnosti zboží a základních služeb (Úř. věst. C 96I, 24.3.2020, s. 1), pokyny Komise: Usnadnění leteckého nákladního provozu během výskytu onemocnění COVID-19 (Úř. věst. C 100I, 27.3.2020, s. 1) a pokyny Komise pro ochranu zdraví, repatriaci a cestování pro námořníky, cestující a jiné osoby na palubách lodí (Úř. věst. C 119, 14.4.2020, s. 1).

⁷⁴ https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/timeline-eu-action_cs

⁷⁵ https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/coronavirus/covid-19-travel-and-transport/

⁷⁶ Doporučení Rady (EU) 2020/912 ze dne 30. června 2020 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení (Úř. věst. L 208, 1.7.2020, s. 1).

⁷⁷ https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_20_1986

⁷⁸ https://ec.europa.eu/transport/themes/passengers/campaign_cs

⁷⁹ Viz COM(2013) 130 final (nový čl. 14 odst. 6 a 7) a COM(2021) 90 final, s. 21.

⁸⁰ https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/timeline-eu-action_cs

⁸¹ „Připravit nouzový plán (nouzové plány) pro případ krize pro odvětví dopravy, včetně opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví a provozních opatření a stanovení základních dopravních služeb.“

⁸² COM(2020) 789 final.

Harmonogram

https://www.eca.europa.eu/cs/Pages/DocItem.aspx?did=58696

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2021

AUTORSKÁ PRÁVA

© Evropská unie, 2021.

Politiku opakovaného použití dokumentů Evropského účetního dvora (EÚD) upravuje rozhodnutí Evropského účetního dvora č. 6-2019 o politice týkající se veřejně přístupných dat a opakovaném použití dokumentů.

Pokud není uvedeno jinak (například v jednotlivých upozorněních o ochraně autorských práv), je obsah EÚD vlastněný EU předmětem licence Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0). To znamená, že opakované použití je povoleno za podmínky, že je uveden zdroj a případné změny jsou označeny. Uživatel nesmí zkreslit původní význam nebo sdělení dokumentů. EÚD nenese za jakékoli důsledky opakovaného použití odpovědnost.

Jste povinni vypořádat další práva, pokud konkrétní obsah zobrazuje identifikovatelné fyzické osoby, například fotografie zaměstnanců EÚD, nebo obsahuje díla třetích stran. Je-li povolení poskytnuto, ruší a nahrazuje toto povolení výše uvedené obecné povolení a musí jasně uvádět veškerá omezení týkající se použití.

K reprodukci obsahu, který není vlastnictvím EU, musíte žádat o povolení přímo od držitelů autorských práv.

Fotografie, bod 09: © Getty Images / Vertigo3d.

Fotografie, bod 45: © Getty Images / Patrick Foto.

Programové vybavení nebo dokumenty, na něž se vztahují práva průmyslového vlastnictví, jako patenty, ochranné známky, zapsané (průmyslové) vzory, loga a názvy, jsou z politiky EÚD pro opakované použití vyloučeny a není vám k nim poskytnuta licence.

Soubor internetových stránek orgánů a institucí Evropské unie využívajících doménu europa.eu obsahuje odkazy na stránky třetích stran. Protože nad jejich obsahem nemá EÚD žádnou kontrolu, doporučujeme seznámit se s jejich vlastními zásadami ochrany soukromí a politikou v oblasti autorských práv.

Používání loga Evropského účetního dvora

Logo Evropského účetního dvora nesmí být použito bez předchozího souhlasu Evropského účetního dvora.

Obraťte se na EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Vyhledávání informací o EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat na adrese: https://op.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1952 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp/cs) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.