Informační systémy EU na podporu ochrany hranic – důležitý nástroj, ale je třeba se více zaměřit na včasnost a úplnost údajů

Shrnutí

Vytvořením schengenského prostoru byly zrušeny hraniční kontroly mezi účastnickými zeměmi. Těmi je 22 členských států EU a čtyři další evropské země. Zrušení vnitřních hranic však zároveň zvýšilo důležitost účinné ochrany a ostrahy vnějších hranic schengenského prostoru. Ochrana vnějších hranic je zároveň vysoce důležitou otázkou jak pro občany EU, tak pro další zainteresované strany.

Aby EU napomohla pohraniční stráži chránit vnější hranice schengenského prostoru, zavedla tyto informační systémy nebo společné rámce pro výměnu informací: Schengenský informační systém (SIS II), Vízový informační systém (VIS) a Eurodac (databáze evropského systému pro porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl). Další podporu pohraničním orgánům poskytují také Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) a systémy jmenné evidence cestujících (PNR).

Zavedení a údržba těchto systémů si vyžádaly významné investice jak ze strany EU, tak účastnických států schengenského prostoru. Na základě dostupných informací odhadujeme, že EU na zřízení daných systémů poskytla přes 600 milionů EUR. Vzhledem k rostoucímu tlaku na vnější hranice EU způsobenému bezpečnostní situací a migrací v posledních letech se náš audit zaměřil na určení těch prvků koncepce a používání těchto systémů, které mohou napomoci pracovníkům pohraniční stráže efektivněji provádět své úkoly. Naše zjištění a doporučení také mohou pomoci při zacílení financování EU, které bude na podporu těchto systémů k dispozici v příštím víceletém finančním rámci.

Naší hlavní auditní otázkou bylo: „Poskytují hlavní informační systémy EU pro vnitřní bezpečnost efektivním způsobem podporu ochraně hranic?“ Dospěli jsme k závěru, že příslušníci pohraniční stráže tyto systémy při provádění hraničních kontrol používají stále více a že se na ně v rostoucí míře také spoléhají. Některé údaje však v současnosti nejsou v systémech obsaženy, zatímco jiné údaje nejsou buď úplné, nebo nejsou do systémů zadávány včas. To snižuje efektivnost některých hraničních kontrol.

Zjistili jsme, že tyto systémy mají obecně dobrou koncepci na to, aby usnadňovaly pohraniční kontroly, a že členské státy, které jsme navštívili (Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko a Polsko), postupovaly obecně v souladu s příslušným právním rámcem. V některých zemích však národní prvky systémů SIS II a VIS umožňují efektivnější hraniční kontroly než v jiných.

Při zavádění řešení v oblasti IT byla u systémů Eurosur a PNR dlouhá zpoždění, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států. V důsledku toho nemohli příslušníci pohraničních stráží a další orgány plně využít očekávané přínosy těchto systémů.

Schengenský hodnoticí mechanismus hraje při ochraně vnějších hranic EU důležitou roli. Hodnocení jsou zpravidla podrobná a metodická a zabývají se klíčovými aspekty systémů. Státům schengenského prostoru však trvá dlouho odstraňovat nedostatky. Je to zapříčiněno neexistencí závazných lhůt pro schválení hodnoticích zpráv a realizaci nápravných akčních plánů.

Ačkoli členské státy informační systémy využívají ve stále rostoucí míře, mohly by tak činit systematičtěji. Realizovali jsme průzkum mezi příslušníky pohraniční stráže a zjistili, že více než polovina z nich někdy umožnila osobám překročit hranice, aniž by nahlédli do příslušných systémů. Kromě toho jsme zjistili i nesoulad mezi počtem vystavených a kontrolovaných víz.

Příslušníci pohraniční stráže používají údaje v systémech jako základ pro rozhodnutí, která mohou mít dopad na bezpečnost evropských občanů. Kvalita těchto údajů má tedy zásadní důležitost. Podle právních předpisů EU za ni mají odpovědnost členské státy. V právních aktech, jimiž se řídí dané evropské informační systémy, jsme našli jen málo odkazů na problematiku kontroly kvality údajů. Ačkoli agentura eu-LISA provádí automatické měsíční kontroly kvality údajů v systému SIS II, výsledky kontrol jsou k dispozici jen příslušným členským státům. Agentura ani Komise tedy nemohou posoudit pokrok jednotlivých zemí při řešení problémů s kvalitou údajů. Ani agentura eu-LISA, ani Komise nemá také žádné vymáhací pravomoci, jimiž by se zajistilo, aby členské státy včas řešily problémy s kvalitou údajů.

Příslušníci pohraniční stráže ne vždy dostávají z informačních systémů včasné a úplné údaje. Může tak například dojít k situaci, že příslušníci pohraniční stráže při kontrole určitého jména v systému SIS II obdrží stovky výsledků (většinou falešně pozitivních), které pak musí, jak jim to ukládají právní předpisy, zkontrolovat ručně. V důsledku toho jsou nejen hraniční kontroly méně efektivní, ale zvyšuje se riziko, že budou přehlédnuty skutečné shody. Neúplné záznamy v systému SIS II mají rovněž dopad na další systémy, které jsou na něj napojeny.

S výjimkou systému Eurodac neexistují obecně žádné závazné lhůty pro vkládání údajů do systémů. Například systém Eurosur má poskytovat informace v reálném čase o situaci na hranicích. Ačkoli některé ze zemí, které byly předmětem našeho auditu, informace do systému Eurosur skutečně zadávají v reálném čase, jiné toto provádějí pouze jednou za týden. Od doby zahájení provozu systému Eurodac v roce 2013 nebyl jediný rok, v němž by všechny členské státy předaly vyžadované informace včas. Zpožděné předání údajů může zapříčinit, že jako odpovědný za zpracování žádosti o azyl bude označen nesprávný členský stát.

Komisi předkládáme tato doporučení:

• prosazovat využívání školicího prostředí systému SIS II a VIS,
• urychlit nápravu nedostatků zjištěných v průběhu schengenských hodnocení,
• analyzovat nesoulad v kontrolách víz,
• zkvalitnit postupy na kontrolu kvality údajů,
• omezit zpoždění při zadávání údajů.

Úvod

Schengenský prostor

Vytvoření schengenského prostoru, který v současné době zahrnuje 26 států (viz obrázek 1), umožnilo všem cestujícím překračovat vnitřní hranice, aniž by byli podrobováni hraničním kontrolám. Kromě zrušení hraničních kontrol se účastnické státy dohodly na společné vízové politice a formálně schválily policejní a justiční spolupráci.

Zdroj: Evropský parlament.

Dvě třetiny občanů EU považují schengenský prostor za jeden z největších úspěchů EU. Téměř 70 % si však zároveň přeje, aby EU vyvíjela na ochranu svých vnějších hranic větší úsilí¹.

Informační systémy používané pro ochranu vnějších hranic schengenského prostoru

Zrušení vnitřních hranic vyžaduje účinnou ochranu a ostrahu vnějších hranic, aby se zabránilo trestné činnosti a terorismu a aby mohla být pod kontrolou migrace. Aby EU podpořila ochranu vnějších hranic schengenského prostoru pohraniční stráží, zavedla řadu informačních systémů nebo společných rámců na výměnu informací. Nejběžněji používanými systémy jsou Schengenský informační systém (SIS II), Vízový informační systém (VIS), Eurodac (databáze evropského systému pro porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl), Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) a systémy jmenné evidence cestujících (PNR) (viz obrázek 2). EU kromě toho vyvíjí dva další informační systémy pro oblast bezpečnosti hranic. Jedná se o Systém vstupu/výstupu (EES), který by měl být uveden do provozu v roce 2020, a Evropský systém pro cestovní informace a povolení, který by měl začít fungovat v roce 2021.

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

Příslušníci pohraniční stráže ve státech schengenského prostoru používají ke kontrole osob na hraničních přechodech systémy SIS II, VIS a Eurodac. Pro získání informací o událostech, ke kterým dochází na vnější hranici EU a mimo ni, a o cestujících v leteckých spojích přilétajících na hranice se pak používají systémy Eurosur a PNR. Tyto systémy pomáhají předvídat situace, které jsou relevantní z hlediska bezpečnosti hranic. Obrázek 3 ilustruje, jak mají příslušníci pohraniční stráže tyto systémy při hraničních kontrolách používat. Podrobný popis včetně toho, které z těchto informačních systémů jsou k dispozici jednotlivým zemím, je pak uveden v příloze.

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

Uživateli systémů jsou i různé národní donucovací orgány a také celní, vízové a justiční orgány. Tyto orgány jsou zároveň odpovědné za zadávání relevantních údajů do těchto systémů. V případě systému PNR informace poskytují aerolinie.

Příslušníci pohraniční stráže (a další orgány), používající systémy v jednotlivých členských státech, mají přístup do centrálních systémů EU prostřednictvím svých vlastních národních systémů, které byly vytvořeny speciálně pro tento účel. Pro zavedení národních informačních systémů stanovili tvůrci právních předpisů EU v unijním právu minimální požadavky².

Na úrovni EU má celkovou odpovědnost za vývoj a financování daných informačních systémů Evropská komise, konkrétně Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci (GŘ HOME), s výjimkou systému PNR, který nemá centrální prvek na úrovni EU (ale který může využívat financování EU). Od roku 2012 Komise pověřuje uchováváním údajů a údržbou systémů SIS II, Eurodac a VIS Evropskou agenturu pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva („eu-LISA“). Systém Eurosur potom spravují Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (EBCGA), známá pod názvem Frontex, a členské státy.

Na základě dostupných informací odhadujeme, že z rozpočtu EU bylo na pokrytí nákladů na zavedení prvků na úrovni EU pro systémy, kterých se náš audit týkal, poskytnuto přes 600 milionů EUR³. Celkové roční náklady na provoz systémů činily přibližně 61,5 milionu EUR⁴. Členské státy navíc přispívají ze svých vlastních rozpočtů na vývoj a údržbu národních systémů. Ačkoli informace o nákladech členských států na jejich vnitrostátní systémy nejsou vždy k dispozici, určité skutečnosti naznačují, že jsou tyto částky významné. Členské státy například vynaložily přibližně 235 milionů EUR na zavedení systému SIS II navíc k částce 95 milionů EUR financované z rozpočtu EU⁵.

Rozsah a koncepce auditu

Evropská unie se snaží neustále zvyšovat bezpečnost hranic EU, což je pro občany EU důležité téma. Vzhledem k rostoucímu tlaku na vnější hranice Unie, způsobenému situacemi v oblasti bezpečnosti a migrace v posledních letech, se náš audit zaměřil na identifikování těch aspektů v koncepci a používáni těchto systémů, které mohou napomoci pracovníkům pohraniční stráže provádět efektivněji své úkoly. Naše zjištění a doporučení také mohou pomoci při zacílení financování EU, jež bude na podporu těchto systémů k dispozici v příštím víceletém finančním rámci.

Hlavní auditní otázka zněla:

• Poskytují hlavní informační systémy EU pro vnitřní bezpečnost efektivním způsobem podporu ochraně hranic?

Tato auditní otázka byla dále rozčleněna do následujících dílčích otázek:

• Mají informační systémy EU pro vnitřní bezpečnost dobrou koncepci na to, aby usnadňovaly efektivní pohraniční kontroly?
• Poskytují informační systémy EU pro oblast vnitřní bezpečnosti pracovníkům pohraniční stráže při hraničních kontrolách relevantní, včasné a úplné informace?

Při našem auditu bylo prověřováno pět systémů: Schengenský informační systém (SIS II), Vízový informační systém (VIS), Eurodac (databáze evropského systému pro porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl), Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) a systémy jmenné evidence cestujících (PNR).

Posuzovali jsme, nakolik dobře tyto systémy (tj. jak národní, tak centrální prvky systémů EU) umožňovaly pracovníkům pohraniční stráže a ostatním úředníkům kontrolovat osoby, které vstupují do schengenského prostoru na povolených hraničních přechodech⁶. Těmi jsou pozemní hraniční přechody, přístavy a letiště (která jsou v případě některých členských států jedinými vnějšími hranicemi EU).

Přezkoumali jsme a analyzovali strategické dokumenty, hodnocení a statistiky týkající se pěti systémů, které byly předmětem našeho auditu, a také celou škálu dokumentů souvisejících se zaváděním těchto systémů na úrovni jednotlivých států i celé EU. Rovněž jsme navštívili hraniční přechody a provedli pohovory s pohraničními orgány ve Finsku, Francii, Itálii, Lucembursku a Polsku. Provedli jsme také pohovory s pracovníky GŘ HOME a agentur Frontex a eu-LISA.

Realizovali jsme též průzkum mezi příslušníky pohraniční stráže EU ve 28 členských státech EU a čtyřech státech přidružených k Schengenské úmluvě (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko), abychom zjistili jejich názory jako uživatelů daných systémů. Obdrželi jsme 951 odpovědí.

Připomínky

Koncepce informačních systémů usnadňuje efektivní hraniční kontroly, ale řešení nedostatků trvá dlouho

Posuzovali jsme, zda navštívené státy schengenského prostoru zavedly dané informační systémy takovým způsobem a v takové době, jak to stanovují příslušné právní předpisy EU. Přezkoumávali jsme rovněž schengenský hodnoticí mechanismus a míru, v níž státy schengenského prostoru využily finanční prostředky EU, které byly k dispozici, na zavedení a zkvalitnění svých národních systémů.

Informační systémy byly obecně v souladu s požadavky EU, ale nefungovaly všechny se stejnou efektivností

I když má každý stát schengenského prostoru výhradní odpovědnost za ochranu svých vlastních hranic, je pro účinnou spolupráci mezi těmito státy nezbytná určitá úroveň harmonizace pohraničních kontrol. Minimální požadavky v oblasti řízení a kontroly pomáhají zajistit jednotnost a kvalitu pohraničních kontrol a také údajů zadávaných do informačních systémů.

Každý stát schengenského prostoru musí zavést své vlastní doplňkové národní systémy, které jsou napojeny na ústřední systémy EU. Všechny státy schengenského prostoru, které jsme v rámci auditu navštívili, toto v souladu s požadavky příslušných právních předpisů realizovaly. Zjistili jsme nicméně, že i když všechny národní systémy splňují minimální společné požadavky, ne všechny jsou stejnou měrou efektivní. Několik příkladů je uvedeno v následujících bodech.

V některých zemích nejsou všechny funkce, které nabízejí ústřední systémy EU, v národních systémech k dispozici, což omezuje efektivnost pohraničních kontrol. Například ústřední systém SIS II nabízí možnost archivace a kontroly otisků prstů. To je důležitý prvek, neboť ze základních osobních údajů (jako je jméno nebo datum narození) není vždy jednoznačně možné danou osobu identifikovat. Takovéto údaje lze padělat, případně je daná osoba může odmítnout poskytnout. Otisky prstů umožňují osoby identifikovat s daleko větším stupněm jistoty. Možnost provádět biometrické vyhledávání na základě otisků prstů archivovaných v systému SIS však ještě není ve všech národních systémech států schengenského prostoru k dispozici, neboť některé z těchto států potřebují více času na zavedení potřebných technických řešení. Když se zavedla možnost identifikace otisků prstů na centrální úrovni, pouze deset států schengenského prostoru potvrdilo, že jsou připraveny tuto identifikaci používat.

Příslušníci pohraniční stráže, kteří kontrolují víza nebo pasy, někdy dostávají ze systémů chybová hlášení. Chyby mohou mít různé příčiny, například nedostatečnou kvalitu otisků prstů, problémy se spojením nebo problémy s načtením víz. Zatímco ústřední systémy EU zpravidla povahu takovéto chyby oznamují, některé národní systémy – jako například v Lucembursku nebo Finsku – pouze signalizují, že k ní došlo, aniž by zobrazily její analýzu. Znamená to, že příslušníci pohraniční stráže musí po příčině chyby pátrat a případně předat cestujícího k dalšímu prověření (známému pod názvem „kontrola ve druhé linii“), což zdržuje jak kontroly, tak cestu cestujícího.

V případě systému SIS II mohou státy schengenského prostoru buď vstupovat do ústřední databáze a zadávat tam dotazy, nebo pro tento účel vytvářet vlastní vnitrostátní kopie. Většina států využívá své vnitrostátní kopie, ale některé státy (Dánsko, Finsko, Lichtenštejnsko, Norsko a Slovinsko) se připojují přímo do evropské databáze. V případě, že státy schengenského prostoru využívají vnitrostátní kopie systému SIS II, je třeba je neustále synchronizovat s centrální evropskou databází, aby se zajistilo, že pohraniční kontroly budou vycházet z těch nejaktuálnějších informací. U dvou států v našem vzorku (Polsko a Francie) však hodnocení upozornila na nesrovnalosti mezi záznamy ve vnitrostátních kopiích a v ústřední databázi.

Rovněž jsme zjistili, že určitá omezení daná právními předpisy na úrovni členských států (předpisy o ochraně údajů a vnitrostátními bezpečnostními předpisy) zabraňují efektivnímu sdílení lidských zdrojů. Příslušníci pohraniční stráže, kteří navštíví jiný stát schengenského prostoru (např. aby pomohli při zintenzivněných kontrolách v průběhu migrační krize v Řecku nebo Itálii), nesmí použít vnitrostátní systémy dané země. Ze zásady tedy nemohou kontroly provádět samostatně, ale mohou jen pomáhat vnitrostátním pracovníkům pohraniční stráže. Ačkoli tak mohou poskytovat různé druhy pomoci při kontrole v druhé linii (např. stát schengenského prostoru může využít odborníka na falšované dokumenty z jiného státu schengenského prostoru), jejich pomoc při kontrole dokumentů na hraničních přechodech (tj. při kontrole v první linii) může být jen omezená. Další překážku představují jazykové problémy spojené s prací v jiném státu schengenského prostoru.

Přínosy, které systémy mají pro příslušníky pohraniční stráže, závisí na tom, jak dobře jsou tito pracovníci vyškoleni na jejich používání. Zjistili jsme, že v navštívených členských státech neexistuje pro systémy SIS II a VIS žádné školicí prostředí, které by bylo na národní úrovni zavedeno. Příslušníci pohraniční se tak na tyto systémy musí zaškolovat přímo v praxi namísto toho, aby používali „bezpečné“ prostředí, kde by si mohli nacvičit prvky a scénáře, s nimiž se při své práci nesetkávají často (např. když systém na hraničním přechodu identifikuje osobu podezřelou z terorismu nebo hledanou nezletilou osobu).

V důsledku zpoždění při zavádění systému Eurosur a PNR nemohly pohraniční orgány mezi sebou sdílet důležité informace

U systémů Eurosur a PNR se mechanismy zavádění lišily od systémů, které vyvinula a spravuje agentura eu-LISA. Zavádění obou těchto systémů doprovázely z různých důvodů určité nesplněné lhůty a také zpoždění. V důsledku toho řadu měsíců chyběly důležité informace, které měly tyto systémy poskytovat.

Systém Eurosur vytvořily společně agentura Frontex (jeho evropskou složku) a členské státy (jednotlivé národní složky systému). Jeho rozhraní pro koncové uživatele je stejné pro všechny zúčastněné vnitrostátní orgány. Systém má prohloubit spolupráci mezi Frontexem a členskými státy EU, aby se zvýšilo jejich povědomí o situaci na vnějších hranicích EU a schopnost reakce na ni. Členské státy by do systému měly přispívat informacemi o situaci na svých hranicích (tzv. „vnitrostátní situační přehledy“, které podávají informace o případech nedovoleného překročení hranice, přeshraniční trestné činnosti, krizových situacích a jiných událostech relevantních z hlediska ochrany vnějších hranic), aby se tak vytvářely sdílené informace a obrázek o situaci v celoevropském měřítku. To je užitečné například při stanovování priorit pro nasazení příslušníků pohraniční stráže nebo při zjišťování podezřelých vozidel/plavidel.

Zpoždění u systému Eurosur se týkala zřizování národních koordinačních center. Národní koordinační centra koordinují výměnu informací mezi všemi orgány, které mají odpovědnost za ostrahu vnějších hranic. Nařízení o systému Eurosur ukládalo členským státům povinnost zřídit jejich národní koordinační centra do prosince 2014. Při hodnocení provedeném téměř o čtyři roky později však bylo zjištěno, že několik členských států tyto požadavky dosud plně nedodržuje⁷. Dobrovolné informace o využití svých zdrojů na ostrahu a další informace ze svých vnitrostátních situačních přehledů navíc sdílela jen polovina členských států.

Také na úrovni EU mělo zavádění systému Eurosur zpoždění. Agentura Frontex získala potřebnou certifikaci bezpečnosti pro svou síť až na konci roku 2017, tj. tři roky poté, co příslušné právní předpisy vstoupily v platnost. Bez této certifikace nebylo možné sdílet přes síť systému Eurosur utajované informace. Tato zpoždění při zavádění systému Eurosur vedla k tomu, že přehled o situaci na úrovni EU nebyl úplný, což omezovalo spolupráci mezi členskými státy.

Systém PNR není dosud plně funkční. Na rozdíl od ostatních systémů byl zřízen na základě směrnice, a nikoli nařízení. V důsledku toho bylo ponecháno na iniciativě členských států, aby nezávisle zřídily své vlastní systémy PNR, přičemž neexistovala žádná společná evropská platforma. Rozhodnutí ve prospěch takovéhoto decentralizovaného zavedení bylo zapříčiněno hlavně nedostatkem konsensu ohledně ochrany, uchovávání a zveřejňování osobních údajů.

Mnoho členských států systém PNR nezavedlo včas. Čtrnáct členských států nezavedlo pravidla pro údaje v systému jmenné evidence cestujících v příslušné lhůtě⁸. Měly provést směrnici⁹ do 25. května 2018. Ke konci března 2019, tedy deset měsíců po lhůtě, Španělsko, Nizozemsko a Finsko stále Komisi neoznámily žádná opatření na vnitrostátní zavedení systému PNR¹⁰.

Systém PNR vyžaduje předávat údaje o cestujících u všech letů směřujících z a do schengenského prostoru. V době tohoto auditu žádný z navštívených členských států s výjimkou Lucemburska neuzavřel pro tento účel dohodu se všemi příslušnými aeroliniemi.

Systém PNR byl navržen jako důležitý nástroj na prevenci, zjišťování a vyšetřování terorismu a dalších forem závažné trestné činnosti. Porovnání údajů z PNR s informacemi obsaženými v bezpečnostních databázích umožňuje příslušným orgánům zjišťovat nebezpečné osoby. Skutečnost, že některé ze systémů PNR dosud nejsou zavedeny, připravuje pohraniční orgány v daných zemích o možnost dostávat informace předem o vysoce rizikových osobách, které překračují jejich hranice.

Vzhledem k tomu, že systém PNR shromažďuje pouze informace o identifikaci cestujících a o jejich cestě, potřebuje ještě další databáze k ověření toho, zda daný cestující představuje hrozbu pro bezpečnost. Většina členských států pro tento k tomu využívá systém SIS II. Nařízení však umožňuje odlišné výklady. Francie například interpretovala nařízení o SIS II tak, že toto nařízení neumožňuje zadávat v systému SIS II dotazy týkající se seznamu cestujících. V praxi to znamená, že při kontrolách toho, zda na seznamech cestujících nejsou osoby podezřelé z terorismu, Francie využívá informace pouze ze svých národních databází. Existuje-li tedy v systému SIS II záznam o podezřelé osobě a tato podezřelá osoba je známa jiným evropským orgánům, ale nikoliv francouzským, kontrola v PNR prováděná francouzskou stranou tuto osobu nezjistí.

Schengenská hodnocení posuzují národní kontroly na hranicích, ale řešení nedostatků trvá dlouho

Od roku 2013 jsou státy schengenského prostoru a Komise společně odpovědné za zavedení mechanismu monitorování a hodnocení, který je stanoven v pravidlech pro schengenský prostor („schengenské acquis“). Cílem tohoto mechanismu je zajistit, aby státy schengenského prostoru uplatňovaly schengenská pravidla účinně, jednotně a transparentně. Zkoumali jsme, zda se cíle tohoto mechanismu daří dosahovat.

Současný víceletý program hodnocení byl vytvořen v roce 2014 na období 2015–2019 a týká se všech 26 států schengenského prostoru. V průběhu pětiletého období je každý ze států hodnocen jednou.

Rámeček 1 popisuje standardní hodnoticí návštěvu. Členové hodnoticího týmu jsou jmenováni státy schengenského prostoru na základě výzvy Komise (každé hodnocení má samostatnou výzvu ke jmenování hodnotitelů a státy schengenského prostoru mají lhůtu dvou týdnů na to, aby ji splnily). Těchto návštěv se mohou účastnit i hodnotitelé z agentury eu-LISA, ale neúčastní se jich pravidelně. Náklady schengenského hodnocení jsou v porovnání s výdaji na příslušné informační systémy relativně nízké. Pro období 2014–2018 Komise na schengenské hodnocení vyčlenila 11,9 milionu EUR. Současný víceletý program byl realizován prostřednictvím ročních hodnoticích programů v souladu s plánem.

Prověřovali jsme schengenská hodnocení zemí, které jsme v rámci auditu navštívili. Zjistili jsme, že tato hodnocení jsou podrobná a metodická a že se zabývají klíčovými aspekty systémů. Poskytla podrobný soubor operačních doporučení a také konkrétní doporučení na zlepšení informačních systémů. Řešení zjištěných nedostatků si však může vyžádat i několik let.

Návrh hodnoticí zprávy je dokončen šest týdnů po hodnoticí cestě, ale Komisi může trvat až rok, než ji schválí, a Radě stejnou dobu, než přijme doporučení. Proces schvalování obnáší četné konzultace jak s daným členským státem, tak s Komisí. Pro tyto konzultace neexistují dohodnuté lhůty.

Jakmile Rada schválí doporučení, mají příslušné státy schengenského prostoru tři měsíce na vypracování akčního plánu pro realizaci doporučení Rady. Tento akční plán musí být přezkoumán a schválen Komisí a hodnoticím týmem.

Pro provedení akčních plánů nejsou stanoveny žádné lhůty, nicméně státy schengenského prostoru musí začít podávat zprávy o jejich provádění šest měsíců po schválení plánů. To znamená, že od zjištění nedostatku to může trvat téměř dva roky, než daný stát schengenského prostoru začne podávat zprávy o nápravných opatřeních, které podnikl. Obrázek 4 ilustruje postup, který následuje po hodnoticí návštěvě.

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

V žádném státu schengenského prostoru se dosud v současném cyklu hodnocení nekonala více než jedna oznámená hodnoticí návštěva. Komise se spoléhá na zprávy samotných členských států o plnění dohodnutého akčního plánu. Existuje proto riziko, že nedostatky nebudou řešeny až do dalšího kola hodnocení o pět let později. Následně by mohlo trvat další dva roky, než orgány daného státu realizují nápravná opatření.

Komise může navrhnout kontrolní návštěvy v případě, že stát schengenského prostoru neprovede svůj akční plán, ale na prosazení jeho realizace nejsou zavedeny žádné další mechanismy. Rada může teoreticky v případě, že jsou u státu schengenského prostoru zjištěny ve správě vnější hranice přetrvávající vážné nedostatky, na základě návrhu Komise doporučit, aby daný stát opět zavedl kontroly na svých hranicích s ostatními státy schengenského prostoru.

Podle nařízení o schengenském hodnoticím mechanismu z roku 2013¹¹ má Komise povinnost každoročně podávat Parlamentu a Radě zprávy o provedených hodnoceních, o souvisejících doporučeních a o aktuálním stavu nápravných opatření. Komise takovouto zprávu dosud nevypracovala.

S výjimkou Finska, jehož hodnoticí zpráva nebyla v době auditu ještě dokončena, ve všech státech schengenského prostoru, které jsme v rámci auditu navštívili, hodnocení proběhlo. Kontrolovali jsme pokrok těchto států při realizaci příslušných akčních plánů a zjistili, že se míra jejich plnění různí. Podle poskytnutých důkazních informací Polsko dva roky po hodnoticí návštěvě realizovalo 79 % daných doporučení, Francie čtyři roky po hodnoticí návštěvě provedla 87 % doporučení a Lucembursko, které bylo předmětem hodnocení v roce 2018, realizovalo 92 % doporučení. Z důkazních informací z Itálie pak vyplývá, že dva roky po hodnoticí návštěvě tato země realizuje 15 % příslušných doporučení.

Členské státy EU využívají dostupné finanční prostředky EU na zkvalitňování systémů pro ochranu hranic jen omezeně

Hlavním nástrojem EU na podporu ochrany hranic je Fond pro vnitřní bezpečnost (ISF), jehož původně přidělené finanční prostředky na období 2014–2020 činily 3,8 miliardy EUR. Fond tvoří tyto složky:

• ISF – hranice a víza (2,76 miliardy EUR), z něhož je poskytována podpora pro řízení vnějších hranic a společnou vízovou politiku. Provádění nástroje ISF – hranice a víza se účastní všechny členské státy EU s výjimkou Irska a Spojeného království. Na nástroji ISF – hranice a víza participují rovněž čtyři země přidružené k Schengenu (Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko).
• ISF – policie (1,04 miliardy EUR), z něhož je poskytována finanční podpora pro spolupráci policejních orgánů v oblasti předcházení trestné činnosti a boje proti ní (včetně převaděčství migrantů). Provádění nástroje ISF – policie se účastní všechny členské státy EU s výjimkou Dánska a Spojeného království.

Většina členských států nevykázala až do roku 2017 žádné výraznější výdaje. Jelikož byly výdaje zahájeny se zpožděním, využití finančních prostředků ze strany členských států bylo pomalé. Podle údajů Komise jsou hlavním důvodem složitá zadávací řízení. Auditované členské státy rovněž poukazovaly na související administrativní zátěž. Tyto členské státy například konstatovaly, že i malé zvýšení částky přidělené pro národní program vyžaduje úplnou revizi takovéhoto programu.

Státy, kterých se týkal náš audit, věnovaly na pět kontrolovaných systémů mezi 3 % až 29 % svých přidělených finančních prostředků v rámci Fondu pro vnitřní bezpečnost (61,2 milionu EUR) (viz obrázek 5). Z toho 43 % prostředků (26,5 milionu EUR) alokovaly na projekty údržby a 57 % (34,7 milionu EUR) na projekty rozšiřování systémů. Tyto finanční prostředky většinou použily na údržbu systémů SIS II a VIS a rozšiřování systémů Eurosur a PNR.

Zdroj: Evropský účetní dvůr na základě údajů Evropské komise.

Příslušníci pohraniční stráže ne vždy dostávají ze systémů úplné údaje, což narušuje efektivnost kontrol

Posuzovali jsme, nakolik členské státy sdílejí prostřednictvím kontrolovaných systémů relevantní, včasné a úplné informace. Přezkoumávali jsme dostupné statistické údaje, abychom posoudili, do jaké míry státy schengenského prostoru používají tyto systémy pro své pohraniční kontroly a výměnu informací. Kromě toho jsme kontrolovali, zda tyto státy zadávají úplné údaje bez prodlení.

Členské státy systémy stále víc využívají na sdílení informací, ale kontroly by mohly být systematičtější

Od okamžiku, kdy se osoba dostaví na hraniční přechod do schengenského prostoru, potřebují příslušníci pohraniční stráže evropské informační systémy, aby s jejich pomocí mohli potvrdit identitu dané osoby a ověřit, zda může do schengenského prostoru vstoupit.

SIS II

Každý stát schengenského prostoru, který má informace o osobě, jež má být zadržena na hranici (jak je stanovují příslušné právní předpisy), by měl v systému SIS II vytvořit záznam. To příslušníkům pohraniční stráže kteréhokoliv účastnického státu umožní jednat, jakmile na takovouto osobu při hraniční kontrole narazí (viz rámeček 2).

Zjistili jsme, že mezi lety 2013 až 2017 se počet shod týkajících se hledaných osob nebo objektů na základě záznamů vytvořených původně v jiné zemi téměř ztrojnásobil (viz obrázek 6).

Zdroj: EÚD na základě údajů z agentury eu-LISA.

Rostoucí počet případů shody je v souladu s trvalým nárůstem počtu záznamů v systému SIS II, a to z 50 milionů v roce 2013 na více než 76 milionů v roce 2017. Většina záznamů (76 %) se týká ztracených či zcizených dokumentů.

Podle údajů Eurostatu¹² se počet státních příslušníků třetích zemí, kterým byl na vnější hranici odepřen vstup, pohyboval od 440 000 v roce 2017 (nejnižší hodnota) do téměř 500 000 z roku 2009 (nejvyšší hodnota). Informační systémy poskytují nezbytnou podporu při identifikaci nejtypičtějších důvodů odmítnutí vstupu. Státy schengenského prostoru však ne vždy konkretizují či zaznamenávají důvod, proč byl určité osobě vstup na vnější hranici odepřen.

Jak bylo popsáno výše, počet dotazů zasílaných do informačních systémů stále roste. V průběhu auditních pohovorů vnitrostátní orgány uvedly, že kontrolují každou osobu, která má v úmyslu překročit vnější hranice. Z našeho průzkumu však vyplynulo, že více než polovina příslušníků pohraniční stráže se již ocitla v situaci, kdy se musela rozhodnout, zda povolit někomu vstup bez nahlédnutí do údajů ze systému.

Zdroj: průzkum provedený EÚD.

Využití informačních systémů také záleží na vnějším prostředí, v němž jsou kontroly prováděny. Některé typy hraničních přechodů jsou z hlediska kontroly náročnější než jiné. Například kontroly na palubách lodí často provázejí problémy se spojením. Během našich návštěv jsme ve dvou zemích byli podobných problémů, které neumožnily provést úplné hraniční kontroly, svědky. Podobné technické obtíže se vyskytují i při kontrolách v jedoucích vlacích.

Eurodac

Dalším příkladem rostoucí výměny údajů mezi státy schengenského prostoru je systém Eurodac, který jim umožňuje pomocí snímání otisků prstů registrovat žadatele o azyl a osoby pokoušející se o nedovolené překročení hranic. Od roku 2003 existuje mezi členskými státy EU dohoda¹³ o tom, že žádosti o azyl se mají zpracovávat v zemi, kde žadatel vyjádří poprvé svůj úmysl žádat o azyl. Když vnitrostátní orgán porovná otisky prstů určité osoby s otisky registrovanými v systému Eurodac, systém signalizuje shodu vždy v případě, že daná osoba již předtím žádala o azyl v jiné zemi EU. Takováto osoba by měla do dané země být vrácena.

Počet žádostí o azyl ze strany osob, které již o něj zažádaly v jiném členském státě, výrazně stoupal do roku 2016, kdy vrcholila migrační krize. Většina uchazečů o azyl ve Francii či Německu původně přicestovala do jiného státu EU, jak ukazuje obrázek 8.

Zdroj: EÚD na základě údajů z agentury eu-LISA.

Jmenná evidence cestujících

Jmenná evidence cestujících (PNR) je novým systémem. Ačkoli členské státy sdílejí společný právní základ pro její zavedení, jejich schopnost používat systém k výměně informací zůstává omezená, jak je vysvětleno v bodě 28.

Eurosur

Používání systému Eurosur je mezi členskými státy velmi nerovnoměrné. V letech 2013–2017 bylo v systému Eurosur zaznamenáno přes 140 000 incidentů. Mnoho účastnických zemí však do systému výraznější počet incidentů nezaneslo¹⁴. Rakousko, Belgie, Kypr, Česká republika, Německo, Dánsko, Francie, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko a Slovinsko zaznamenaly méně než 5 000 incidentů, zatímco Maďarsko, které bylo nejaktivnější zemí, jich zaznamenalo přes 25 000. Také typy informací sdílených členskými státy se různí. Mohou si zvolit, zda budou do systému zadávat pouze povinné informace (např. údaje týkající se ilegální migrace a přeshraniční trestné činnosti a informace z ostrahy pozemních a námořních hranic), nebo také rozšířené dodatečné informace, například o právních nebo administrativních opatřeních po zadržení osob a o vzdušných hranicích a kontrolách na hraničních přechodech. Finsko se například rozhodlo sdílet veškeré informace ze svého vnitrostátního situačního přehledu, tedy jak povinné, tak nepovinné, zatímco Polsko a Francie do systému zaznamenávají jen povinné informace.

VIS

Státy schengenského prostoru mají společnou vízovou politiku. Mohou vydávat společná krátkodobá víza, která držitele opravňují k pobytu v délce až 90 v jakémkoli z 26 států schengenského prostoru. V roce 2018 vydaly státy schengenského prostoru celkem přes 14 milionů krátkodobých schengenských víz¹⁵.

Systém umožňuje ověřit identitu držitele schengenského víza kdekoli v schengenském prostoru. Držitel schengenského víza může opakovaně překračovat vnější hranice schengenského prostoru a může tak učinit v různých státech schengenského prostoru. Statistické údaje systému VIS ukazují, kolikrát jsou víza na hranicích kontrolována. V průběhu prvních devíti měsíců roku 2017 proběhlo na hranicích celkem 35 milionů kontrol víz. Ve stejném období bylo vydáno 12 milionů víz. Počet provedených kontrol se mezi státy schengenského prostoru výrazně liší.

Zjistili jsme, že v období od října 2015 do září 2017 pět zemí (Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Řecko), které vydaly největší počet víz, provedlo na svých hranicích méně vízových kontrol, než byl počet jimi vydaných víz. S celkovým společným počtem 18 milionů vydaných víz tyto země realizovaly méně než 14 milionů vízových kontrol.

Důvodem by mohlo být teoreticky to, že značný počet cestujících s vízy vystavenými těmito zeměmi vstoupil do schengenského prostoru přes jinou zemi nebo že svou cestu odložil či zrušil. Jelikož lze však předpokládat, že většina cestujících žádá o vízum zemi, do níž se chystá vstoupit, a s ohledem na to, že schengenské vízum je zpoplatněno¹⁶, může to svědčit i o tom, že se na hraničních přechodech víza nekontrolují systematicky.

V některých systémech nebyly informace úplné

Naprosto zásadní význam má kvalita údajů v informačních systémech. Za zadávání údajů do systému odpovídají soudní a donucovací orgány a rovněž vnitrostátní pohraniční orgány členských států. Příslušníci pohraniční stráže tyto údaje používají jako základ pro rozhodnutí, která mohou mít dopad na bezpečnost evropských občanů.

V souladu s právními předpisy EU nesou odpovědnost za kvalitu údajů členské státy. Nalezli jsme tudíž jen málo odkazů na postupy zajišťování kvality údajů na úrovni EU. Pouze nařízení o systému Eurodac stanovuje základ pro rámec pro kontrolu kvality otisků prstů – dle nařízení je agentura eu-LISA odpovědná za stanovení standardů kvality.

Nařízení o systému SIS II do procesu kvality údajů nezahrnuje ani Komisi, ani agenturu eu-LISA. Odpovědnost za přesnost, včasnost a relevantnost údajů v systému namísto toho ukládá členským státům¹⁷. Fungování systému SIS II koordinují národní centrály, které jsou odpovědné rovněž za ověřování kvality informací vkládaných do systémů¹⁸.

Problematika kvality údajů se více zviditelnila v roce 2018, kdy bylo přijato nové nařízení o agentuře eu-LISA¹⁹, které pro Komisi a agenturu eu-LISA stanovuje různou odpovědnost v procesu zajišťování kvality údajů. Toto nařízení ukládá agentuře eu-LISA povinnost provádět automatické kontroly kvality údajů a podávat zprávy o ukazatelích kvality údajů pro systémy SIS II, VIS a Eurodac.

Od dubna 2017 provádí agentura eu-LISA automatické měsíční kontroly kvality údajů u různých záznamů v systému SIS II (zaměřené například na problémy s přepisy jmen z abeced, které nepoužívají latinku, nebo automatické kontroly vynechané z důvodu zadání obecných slov jako například „NEZNÁMÝ“). Výstupem z těchto kontrol je zpráva se seznamem příslušných záznamů, u nichž jsou potenciální problémy s kvalitou, která je pak přímo předána příslušné zemi. V souladu s právními požadavky na ochranu údajů však agentura eu-LISA sama nahlížet do těchto jednotlivých záznamů nemůže a vidí pouze souhrnné údaje o problémech s kvalitou u každého typu záznamu a každou zemi.

Měsíční zprávy obsahují přibližně 3 miliony varování ohledně potenciálních problémů s kvalitou údajů (z celkového průměrného počtu 82 milionů záznamů), což znamená, že tyto údaje nemusí splňovat požadavky na kvalitu údajů pro systém SIS II. Zjistili jsme, že ani agentura eu-LISA, ani Komise nemá žádné vymáhací pravomoci, jimž by se zajistilo, aby členské státy včas řešily problémy s kvalitou údajů. Toto potvrzuje skutečnost, že měsíční zprávy nevykazují žádné výraznější snížení počtu varování týkající se kvality údajů v SIS II. Navíc vzhledem k tomu, že agentura eu-LISA nemůže nahlížet do jednotlivých záznamů, nemůže nijak zjistit, zda jsou příslušné záznamy v daném měsíci nové, nebo zda zůstávají nevyřešeny z předchozích zpráv. Kromě tohoto přehledu, který lze jako nástroj na řízení kvality použít jen v omezené míře, jsme nezískali žádné důkazní informace o jiných automatických kontrolách kvality údajů na úrovni EU.

Jak vyplývá z hodnocení systému SIS II provedeného Komisí²⁰, státy schengenského prostoru uvádějí nedostatečnou kvalitu údajů jako častý a opakující se problém. V zemích, které jsme navštívili, se obecně vyskytují dva hlavní problémy s údaji: jednak jejich úplnost a jednak zpoždění při jejich zadávání do systémů.

Údaje v systému by měly příslušníkům pohraniční stráže umožňovat jedinečně identifikovat kontrolovanou osobu a rozhodnout, zda lze této osobě překročení hranice povolit. Zjistili jsme, že příslušníci pohraniční stráže v některých případech ze systému nedostávají dostatečné informace na to, aby takovéto rozhodnutí mohli provést.

Nalezli jsme například záznamy, u nichž křestní jméno osoby bylo vloženo jako příjmení, nebo záznamy s chybějícím či neúplným datem narození, které tak činí identifikaci osoby obtížnou²¹. Může se pak stát, že příslušníci pohraniční stráže při kontrole určitého jména v systému SIS II obdrží stovky výsledků (většinou falešně pozitivních), které musí zkontrolovat ručně. V důsledku toho jsou nejen hraniční kontroly méně efektivní, ale zvyšuje se riziko, že budou přehlédnuty skutečné shody.

Neúplné záznamy v systému SIS II rovněž snižují efektivnost dalších systémů, které jsou na něj napojeny. Například když orgány států schengenského prostoru kontrolují informace o cestujících na seznamu ze systému PNR, obvykle tyto informace kontrolují oproti záznamům v systému SIS II. Neúplné záznamy vytvářejí velký počet falešně pozitivních shod, které chybně ukazují, že je cestující podezřelou osobou. Vzhledem k tomu, že každý záznam musí být zkontrolován manuálně, vzniká výrazná pracovní zátěž pro útvary odpovědné za informace o cestujících, které zpracovávají seznamy PNR. Kromě toho mohou být údaje ze systému PNR také neúplné. Údaje poskytnuté z rezervačních systémů mohou totiž obsahovat pouze jména cestujících a číslo letu.

Systém VIS je schopen zaznamenávat pouze krátkodobá schengenská víza, přestože státy schengenského prostoru stále používají více než 200 různých typů národních víz a povolení k pobytu, na jejichž základě mohou státní příslušníci třetích zemí vstoupit do schengenského prostoru a pohybovat se v něm. Tato povolení jsou přitom registrována pouze v národních databázích, které nejsou sdíleny s jinými zeměmi. V roce 2017 bylo v schengenském prostoru vydáno téměř 2,6 milionu takovýchto povolení²². V současné době neexistuje žádný právní základ na to, jak tato povolení zaznamenávat v centrálním systému VIS.

Komise tuto informační mezeru zjistila a v současné době pracuje na nařízení, které má této problém vyřešit²³. Jelikož však tyto cestovní doklady mohou být platné až deset let, zůstanou mimo systém celou řadu let, než bude daná informační mezera odstraněna.

Co se týče systému Eurosur, jedním z jeho nedostatků je to, že členské státy předkládají své zprávy v různých formátech. Příslušné informace proto nelze snadným způsobem agregovat a nemusí být dokonce z technických důvodů přístupné jiným členským státům.

Údaje jsou do systému Eurosur většinou zadávány ručně. Dojde-li ke zvýšení počtu událostí na hranicích, pro uživatele systému může být obtížné je urychleně do systému zadávat. To může mít negativní dopad na kvalitu údajů²⁴. Kromě toho některé z členských států informují o každém jednotlivém incidentu, zatímco jiné poskytují pouze agregované údaje. Některé členské státy vytvářejí zprávu o události za každou osobu, zatímco jiné zpracovávají jednu zprávu o více osobách. V důsledku toho jsou pak statistické údaje o počtu událostí vykazované členskými státy nerelevantní, neboť neodrážejí skutečný rozsah problému. Agentuře Frontex to rovněž ztěžuje monitorování vývoje a stanovování priorit pro alokaci dodatečných zdrojů, jsou-li potřeba.

Události nejsou v systémech vždy zaznamenávány včas

Aby mohli příslušníci pohraniční stráže vykonávat svou práci efektivně, potřebují mít přístup k aktuálním informacím o osobách překračujících hranice. Členské státy však v některých případech informace nezaznamenávají v okamžiku, kdy se o nich dozví.

Údaje v systému PNR se generují během rezervace, přičemž aeroliniím jsou v případě pozdního předání seznamu cestujících ukládány pokuty. V systému VIS jsou údaje generovány automaticky při vystavení víza. V systému Eurodac existuje lhůta daná právními předpisy pro zadávání informací o žadatelích o azyl. U systémů SIS II a Eurosur však žádné takovéto konkrétní lhůty pro zadávání informací nejsou²⁵.

Systém Eurosur má poskytovat informace o situaci na hranicích v reálném čase, ale včasnost informací závisí na tom, jak rychle je členské státy do systému zadají. Některé ze zemí, které byly předmětem našeho auditu, informace do systému Eurosur skutečně zadávají v reálném čase, zatímco jiné toto provádějí pouze jednou za týden. Případný incident na hranici (např. příjezd velké skupiny migrantů) se tak může v evropském systému objevit až o týden později.

Dublinské nařízení²⁶ stanoví, že země, jíž žadatel o azyl poprvé vstoupil do Evropské unie, má odpovědnost za přezkoumání žádosti o azyl. Členské státy mají maximální lhůtu 72 hodin²⁷ na pořízení otisků prstů a na jejich zaslání do systému Eurodac, a to od chvíle, kdy osoba zažádá o azyl nebo je zadržena při nelegálním přechodu hranic. V případě, že se osoba ucházející o azyl přemístí do jiného členského státu, může v důsledku zpoždění s předáním údajů dojít k tomu, že jako odpovědný za zpracování žádosti o azyl bude označen nesprávný členský stát (viz body 55–56).

©EU, 2015/zdroj: EK – audiovizuální služba/autor fotografie: Angelos Tzortzinis

Od zahájení provozu systému Eurodac všechny členské státy ani v jednom roce nepředaly vyžadované informace včas. V roce 2017 překročilo časovou lhůtu pro zadávání otisků prstů celkem patnáct zemí – viz obrázek 9. Ačkoli nařízení umožňuje výjimky u lhůt pro zadávání údajů, není zaveden žádný mechanismus, s jehož pomocí by bylo možné takovéto výjimky odlišit od neobvyklých zpoždění.

Zdroj: EÚD na základě údajů z agentury eu-LISA, výroční zpráva o činnostech centrálního systému Eurodac za rok 2017.

Jak je patrné z obrázku 9, Španělsku v roce 2017 v průměru trvalo předání otisků prstů do systému Eurodac 30 dní. Osoba zachycená při pokusu o nezákonný přechod hranice do Španělska tak měla průměrně 30 dní na to, aby se přesunula do jiného členského státu a zažádala tam o azyl. Orgány tohoto jiného členského státu by při srovnání otisků prstů s údaji v systému Eurodac nezjistily žádnou shodu. V důsledku toho by tento jiný stát měl povinnost zpracovat žádost dané osoby o azyl.

Závěry a doporučení

Zkoumali jsme, zda hlavní informační systémy EU pro vnitřní bezpečnost poskytují efektivní podporu při ochraně hranic. Dospěli jsme k závěru, že příslušníci pohraniční stráže tyto systémy při provádění hraničních kontrol používají stále více a že se na ně v rostoucí míře také spoléhají. Některé údaje však v současnosti nejsou v systémech obsaženy, zatímco jiné údaje nejsou úplné nebo nejsou do systémů zadávány včas. To snižuje efektivnost některých hraničních kontrol.

Zjistili jsme, že informační systémy EU pro vnitřní bezpečnost jsou obecně dobře nastaveny na to, aby usnadňovaly pohraniční kontroly. Země, které jsme navštívili, zavedly své systémy v souladu s příslušným právním rámcem. Některé prvky národních systémů SIS II a VIS však v porovnání s jinými usnadňovaly efektivnější hraniční kontroly (viz body 17–21).

Ačkoli členské státy sdílejí prostřednictvím daných systémů čím dál tím více informací, sdílení lidských zdrojů zabraňují právní překážky (předpisy týkající se ochrany údajů a vnitrostátní bezpečnostní předpisy). Příslušníci pohraniční stráže, kteří navštíví jiný členské stát, nemají přístup do informačního systému této hostitelské země, aby mohli vykonávat hraniční kontroly. Zjistili jsme rovněž, že dané systémy byly zavedeny bez školicího prostředí, v němž by si příslušníci pohraniční stráže mohli zkoušet scénáře, se kterými se při své každodenní práci nesetkávají často (viz body 22–23).

Komise by měla podporovat členské státy v tom, aby využívaly školicí prostředí pro centrální systémy SIS II a VIS, které by umožnilo příslušníkům pohraniční stráže simulovat během jejich odborné přípravy reálné situace.

Časový rámec: konec roku 2020.

Zavádění řešení z oblasti IT bylo někdy zpožděné, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států. Čtyři roky poté, co vstoupilo v platnost nařízení o systému Eurosur, sdílí prostřednictvím platformy Eurosur veškeré povinné i dobrovolné informace pouze polovina členských států. Čtrnáct členských států nezavedlo včas pravidla pro údaje v systému jmenné evidence cestujících. V důsledku toho pohraniční orgány členských států neměly úplný přehled o situaci na vnějších hranicích schengenského prostoru ani informace předem o vysoce rizikových osobách, které tyto hranice překračují (viz body 24–32).

Schengenský hodnoticí mechanismus hraje důležitou roli v monitorování toho, jak státy schengenského prostoru dodržují schengenská pravidla. Zjistili jsme, že tato hodnocení jsou obecně podrobná a metodická a že se zabývají klíčovými aspekty systémů. Státům schengenského prostoru však trvá dlouho odstraňovat nedostatky, které jsou při těchto hodnoceních zjištěny. Způsobeno je to tím, že neexistují lhůty pro schválení hodnoticích zpráv a provedení nápravných akčních plánů (viz body 33–41).

Komise nesplnila svou povinnost podávat každoročně Parlamentu a Radě zprávy o provedených hodnoceních. Zjistili jsme, že čtyři roky po hodnocení neprovedl žádný ze států schengenského prostoru, které byly předmětem našeho auditu, plně svůj akční plán. Vyplývá z toho, že proces hodnocení nevede k urychlenému odstraňování zjištěných nedostatků (viz body 42–43).

Komise by měla:

1. zahrnout do hodnoticí zprávy předkládané Parlamentu a Radě podle článku 22 nařízení č. 1053/2013 také informace o zpožděních, která byla u států schengenského prostoru zjištěna při realizaci jejich akčních plánů vycházejících z doporučení Rady.
2. navrhnout vhodná legislativní a procedurální opatření na to, aby se zkrátil časový rámec schengenského hodnoticího cyklu.

Časový rámec: konec roku 2020.

EU poskytuje členským státům na vývoj a údržbu informačních systémů, které byly předmětem našeho auditu, financování z Fondu pro vnitřní bezpečnost. Navštívené země věnovaly na daných pět systémů v průměru 15 % svých přidělených finančních prostředků z Fondu pro vnitřní bezpečnost. Tyto finanční prostředky EU většinou použily na údržbu systémů SIS II a VIS a rozšiřování systémů Eurosur a PNR (viz body 44–46).

Zjistili jsme, že členské státy tyto systémy používají stále více. Mezi lety 2013 až 2017 se počet shod týkajících se hledaných osob nebo věcí na základě záznamů vytvořených původně v jiné zemi téměř ztrojnásobil (viz body 47–58).

Mohly by je však používat systematičtěji. Z našeho průzkumu vyplývá, že více než polovina příslušníků pohraniční stráže se již ocitla v situaci, kdy musela rozhodnout o povolení vstupu určité osoby bez nahlédnutí do údajů ze systému. Zjistili jsme zejména nesoulad mezi počtem vystavených a kontrolovaných víz. Kromě toho systém VIS může zpracovávat pouze krátkodobá schengenská víza – v současné době není nastaven tak, aby mohl zahrnout i údaje o národních vízech, která také umožňují držiteli vstup do jakéhokoliv členského státu. Pouze v roce 2017 bylo vydáno téměř 2,6 milionu takovýchto víz (viz body 59–62). Komise tuto informační mezeru zjistila a předložila návrh na revizi právního rámce pro systém VIS.

Komise by měla analyzovat důvody nesouladu mezi počtem vydaných schengenských víz a počtem zkontrolovaných víz a navrhnout nápravná opatření.

Časový rámec: konec roku 2020.

Příslušníci pohraniční stráže používají údaje v systémech jako základ pro rozhodnutí, která mohou mít dopad na bezpečnost evropských občanů. Kvalita těchto údajů má tedy zásadní význam. V právních aktech, jimiž se řídí dané evropské informační systémy, jsme našli jen málo odkazů na problematiku kvality údajů. Nařízení o systému SIS II ukládá odpovědnost za kvalitu údajů členským státům a Komisi ani agenturu eu-LISA do tohoto procesu nezahrnuje (viz body 63–65).

Ačkoli agentura eu-LISA provádí automatické měsíční kontroly kvality údajů v systému SIS II a výsledky předkládá příslušným zemím, vidí pouze souhrnná čísla za problémy s kvalitou u každého typu záznamu a každou zemi. Tato zpráva není dostatečně podrobná na to, aby umožnila sledovat pokrok při řešení problémů s kvalitou údajů. Kromě toho ani agentura eu-LISA, ani Komise nemá žádné vymáhací pravomoci, jimž by se zajistilo, aby státy schengenského prostoru řešily problémy s kvalitou údajů včas (viz body 67–70).

Zjistili jsme, že příslušníci pohraniční stráže ne vždy dostávají z informačních systémů úplné údaje, což snižuje efektivnost hraničních kontrol. Může tak například dojít k situaci, že příslušníci pohraniční stráže při kontrole určitého jména v systému SIS II obdrží stovky výsledků (většinou falešně pozitivních), které pak musí zkontrolovat ručně. V důsledku toho jsou nejen hraniční kontroly méně efektivní, ale zvyšuje se riziko, že budou přehlédnuty skutečné shody (viz body 71–76).

Komise by měla:

1. požádat agenturu eu-LISA, aby do svého měsíčního monitoringu zahrnovala také statistické údaje o opravách provedených členskými státy.
2. v případě, že z monitoringu kvality údajů nevyplynou zlepšení, podniknout nezbytná opatření, např. prostřednictvím pokynů nebo stávajících poradenských skupin, aby podnítila členské státy k tomu, aby svá nápravná opatření zintenzivnily.

Datum realizace: do konce roku 2020

S výjimkou systému Eurodac neexistují obecně žádné závazné lhůty pro vkládání údajů do systémů. Například systém Eurosur má poskytovat informace v reálném čase o situaci na vnějších hranicích. Ačkoli některé ze zemí, které byly předmětem našeho auditu, informace do systému Eurosur skutečně zadávají v reálném čase, jiné toto provádějí pouze jednou za týden. Od zahájení provozu systému Eurodac v roce 2013 nebyl jediný rok, v němž by všechny členské státy předaly vyžadované informace včas. Zpoždění při předávání údajů může zapříčinit, že jako odpovědný za zpracování žádosti o azyl bude označen nesprávný členský stát (viz body 77–82).

Komise by měla:

1. analyzovat příčiny neobvyklých zpoždění u zadaných údajů v systému Eurodac a přijmout vhodná opatření ve vztahu k příslušným členským státům.
2. navrhnout v průběhu příští revize příslušné legislativy pro systém Eurosur, aby byly zavedeny pro zadávání údajů závazné lhůty.

Časový rámec: konec roku 2021.

Tuto zprávu přijal senát III, jemuž předsedá Bettina JAKOBSENOVÁ, členka Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 8. října 2019.

Za Účetní dvůr

Klaus-Heiner Lehne
předseda

Příloha

Stručný popis vybraných informačních systémů

SIS II

Schengenský informační systém (SIS) je nejvíce využívaným a největším systémem na sdílení informací pro bezpečnost a správu hranic v Evropě. Systém SIS II umožňuje příslušným vnitrostátním orgánům (např. policii a příslušníkům pohraniční stráže) zadávat a prohlížet si záznamy o osobách či věcech. Záznam v SIS obsahuje nejen informace o konkrétní osobě nebo věci, nýbrž také pokyny pro příslušné orgány, jak postupovat v případě jejich nalezení.

SIS II má tři hlavní složky: centrální systém, národní systémy a komunikační infrastruktura (síť) mezi systémy. Záznam zadaný do systému SIS II v jednom členském státě se v reálném čase předává do centrálního systému. Následně je k dispozici pro všechny ostatní členské státy.

Každý stát schengenského prostoru, který používá systém SIS II, je odpovědný za zavedení, provozování a údržbu svého národního systému a národní centrálu SIRENE, která slouží jako jediné kontaktní místo pro výměnu doplňujících informací a koordinaci činností souvisejících se záznamy v systému SIS II.

Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA) je odpovědná za provozní řízení centrálního systému a za komunikační infrastrukturu.

Evropská komise je odpovědná za obecný dohled nad tímto systémem a za jeho hodnocení a za přijímání prováděcích opatření.

Systém SIS II je v provozu ve 30 evropských zemích, včetně 26 členských států EU (do tohoto systému ještě nejsou připojeny pouze Irsko a Kypr) a čtyř zemí přidružených k Schengenu (Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko).

VIS

Vízový informační systém (VIS) podporuje provádění společné vízové politiky EU. Umožňuje státům schengenského prostoru sdílet údaje o vízech. Systém může provádět porovnání biometrických údajů, zejména otisků prstů, pro účely zjišťování totožnosti a ověřování.

Systém VIS umožňuje příslušníkům pohraniční stráže ověřit, že osoba, která předkládá vízum, je jeho právoplatným držitelem, že je vízum pravé a že daná osoba splňuje požadavky daného víza.

Od všech osob, které žádají o vízum, se shromažďují digitální fotografie a deset otisků prstů. Tyto biometrické údaje společně s údaji ve formuláři žádosti o vízum jsou zaznamenány v zabezpečené centrální databázi. Používání biometrických údajů na potvrzení identity držitele víza umožňuje rychlejší, přesnější a také bezpečnější kontroly. Tento systém rovněž usnadňuje proces vydávání víz.

Systém VIS tvoří centrální IT systém a komunikační infrastruktura, která propojuje centrální systém s národními systémy. Systém VIS propojuje konzuláty v nečlenských zemích EU a všechny hraniční přechody států schengenského prostoru na vnějších hranicích. Zpracovává a uchovává údaje a rozhodnutí týkající se žádostí o krátkodobá víza.

Jako schengenský nástroj se systém VIS vztahuje na všechny státy schengenského prostoru. Za provozní řízení systému VIS je odpovědná Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA).

Eurodac

Systém EURODAC je databází EU s otisky prstů žadatelů o azyl. Jeho hlavním cílem je sloužit k provádění nařízení (EU) č. 604/2013 („dublinského nařízení“). Když určitá osoba zažádá o azyl, jsou její otisky (bez ohledu na to, kde se v EU nachází) zadány do centrálního systému EURODAC.

Od svého zřízení v roce 2003 pomáhá systém EURODAC zjišťovat, který členský stát je odpovědný za zpracování dané žádosti o vízum.

Systém EURODAC shromažďuje pouze otisky prstů (společně s datem a místem jejich registrace), ale žádné další osobní informace. Tento systém používá 28 členských států EU a země přidružené k Schengenu: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

Eurosur

Evropský systém ostrahy hranic (EUROSUR) zajišťuje správní rámec pro spolupráci mezi členskými státy a agenturou EBCGA („Frontex“) s cílem zlepšit v Evropě informovanost o situaci a zvýšit schopnost reakce na vnějších hranicích. Jeho cílem je předcházet přeshraniční trestné činnosti a nelegální migraci a přispívat k ochraně životů migrantů.

Podle nařízení o systému Eurosur má každý stát schengenského prostoru své národní koordinační centrum, které provádí koordinaci a výměnu informací mezi orgány odpovědnými za ostrahu vnějších hranic a rovněž s dalšími národními koordinačními centry a agenturou Frontex.

Agentura Frontex je odpovědná za koordinaci tzv. společného využívání nástrojů ostrahy: členské státy mohou požádat agenturu Frontex o asistování při sledování vybraných území nebo lodí pro účely systému Eurosur využitím nástrojů, jako jsou satelitní snímky nebo systémy hlášení lodí. Tyto nástroje mohou být použity k zjištění případů nelegální migrace nebo případů přeshraniční trestné činnosti, ale mohou rovněž lokalizovat plavidlo v nouzi.

Systém Eurosur je používán ve všech zemích schengenského prostoru a rovněž v Bulharsku, Rumunsku a Chorvatsku.

PNR

Systém jmenné evidence cestujících popisuje informace poskytnuté cestujícími aeroliniím při provádění rezervace a procesu odbavení k letu. Může obsahovat informace jako datum cesty, itinerář cesty, informace o letence, kontaktní podrobnosti, cestovního zprostředkovatele, způsob platby, číslo sedadla a informace o zavazadlech. Dne 27. dubna 2016 Evropský parlament a Rada schválily směrnici (EU) 2016/681 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti.

Všechny členské státy EU s výjimkou Dánska²⁸ mají povinnost zřídit specifické subjekty odpovědné za sběr, uchování a zpracování údajů pro systém jmenné evidence cestujících, tzv. útvar pro informace o cestujících. Tyto útvary shromažďují údaje pro účely systému jmenné evidence cestujících od leteckých přepravců za použití specializovaného systému IT a porovnávají údaje v systému PNR s relevantními databázemi donucovacích orgánů. Tyto údaje také zpracovávají na základě předem stanovených kritérií, aby se identifikovaly osoby, které mohou být zapojeny do teroristického trestného činu nebo do závažného trestného činu. Tyto útvary mají také odpovědnost za poskytování údajů z PNR příslušníkům pohraniční stráže a dalším příslušným národním orgánům, dále Europolu a útvarům pro informace o cestujících jiných států.

Zkratková slova a zkratky

EBCG: Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž

eu-LISA: Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva

Eurodac: Evropský systém pro porovnávání otisků prstů

Eurosur: Evropský systém ostrahy hranic

Frontex: viz EBCG

GŘ HOME: Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci

ISF: Fond pro vnitřní bezpečnost

NCC: Národní koordinační centrum

PNR: Jmenná evidence cestujících

SIS II: Schengenský informační systém II

VIS: Vízový informační systém

Glosář

Hraniční přechod: jakýkoliv přechod určený příslušnými orgány pro překračování vnějších hranic.

Interoperabilita: interoperabilitou se běžně rozumí schopnost různých informačních systémů navzájem komunikovat, vyměňovat si údaje a používat informace, které byly předmětem výměny údajů.

Kontrola ve druhé linii: další kontrola, již lze provádět na zvláštním místě mimo místo (v první linii), kde se kontrolují všechny osoby.

První linie: místo, kde se na hraničním přechodu kontrolují všechny osoby.

Příslušník pohraniční stráže: jakýkoliv veřejný činitel, který je v souladu s vnitrostátními právními předpisy přidělen na hraniční přechod nebo na hranice nebo do bezprostřední blízkosti takové hranice a který plní úkoly ochrany hranic.

Státy přidružené k Schengenské úmluvě: čtyři členské státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko), které nejsou členy EU, ale podepsaly dohody o přidružení k Schengenské úmluvě.

Státy schengenského prostoru: 26 evropských zemí, které na svých společných hranicích odstranily veškeré kontroly pasů, z nichž 22 jsou členské státy EU a čtyři jsou státy ESVO: Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát III, který odpovídá za audit oblastí vnější činnost a bezpečnost a právo, a vedla ho členka EÚD Bettina Jakobsenová. Podporu jí poskytovali vedoucí kabinetu Katja Mattfolková, tajemník kabinetu Kim Storup, vyšší manažer Alejandro Ballester Gallardo a auditoři Piotr Senator, Alexandre Tan a Mirko Iaconisi. Jazykovou podporu zajišťoval Michael Pyper.

Zleva doprava: Mirko Iaconisi, Piotr Senator, Michael Pyper, Bettina Jakobsenová, Alejandro Ballester Gallardo, Katja Mattfolková.

Poznámky na konci textu

¹ Eurobarometr 89.2, 2018.

² Nařízení (EU) č. 1987/2006 pro SIS II, rozhodnutí Rady 2001/886/SVV pro SIS II, nařízení č. 767/2008 pro VIS, nařízení (EU) č. 603/2013 pro Eurodac, nařízení (EU) č. 1052/2013 pro Eurosur. Směrnice (EU) 2016/681 pro PNR.

³ Tato částka vychází z informací obsažených v dokumentech zveřejněných Komisí nebo získaných z jejích účetních systémů (pro systémy SIS II a VIS). Částka nezahrnuje náklady na vývoj systému Eurodac, pro nějž nebyly k dispozici žádné souhrnné údaje.

⁴ Toto zahrnuje závazky agentury eu-LISA z roku 2017 související přímo s informačními systémy, které byly předmětem tohoto auditu, závazky Frontexu z roku 2017 týkající se systému Eurosur a prostředky na platby GŘ Home z roku 2017 týkající se zavedení systémů SIS/VIS/Eurodac.

⁵ Evropský účetní dvůr, zvláštní zpráva č. 3/2014, „Poznatky z vývoje druhé generace Schengenského informačního systému (SIS II) Evropskou komisí“.

⁶ Některými z otázek týkající se nelegální migrace jsme se již zabývali ve zvláštní zprávě č. 6/2017 „Reakce EU na uprchlickou krizi: přístup založený na hotspotech“ a budeme je dále analyzovat v chystaných publikacích.

⁷ Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o hodnocení Evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR), COM(2018) 632 final.

⁸ https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/MEMO_18_4486

⁹ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/681 ze dne 27. dubna 2016 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti.

¹⁰ http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-19-1472_cs.htm

¹¹ Článek 20 nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013.

¹² https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/migr_eirfs

¹³ Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států („nařízení Dublin II“).

¹⁴ Hodnocení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se zřizuje Evropský systém ostrahy hranic, SWD(2018) 410, 19.12.2018.

¹⁵ https://ec.europa.eu/home-affairs/what-we-do/policies/borders-and-visas/visa-policy#stats

¹⁶ Vízum do schengenského prostoru stojí 60 EUR.

¹⁷ Článek 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006.

¹⁸ Článek 7 téhož nařízení.

¹⁹ Článek 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA).

²⁰ Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o hodnocení Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) v souladu s čl. 24 odst. 5, čl. 43 odst. 3 a čl. 50 odst. 5 nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 59 odst. 3 a čl. 66 odst. 5 rozhodnutí 2007/533/SVV, 21.12.2016, s. 11.

²¹ Podle Komise řada členských států v jejím hodnocení systému SIS II uvedla problémy s kvalitou údajů jako častý a opakující se problém. Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o hodnocení Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) v souladu s čl. 24 odst. 5, čl. 43 odst. 3 a čl. 50 odst. 5 nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 59 odst. 3 a čl. 66 odst. 5 rozhodnutí 2007/533/SVV, 21.12.2016.

²² Statistické údaje Eurostatu (první povolení v roce 2017): http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=migr_resfirst&lang=en

²³ COM(2018) 302, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 767/2008, nařízení (ES) č. 810/2009, nařízení (EU) 2017/2226, nařízení (EU) 2016/399, nařízení XX/2018 [nařízení o interoperabilitě] a rozhodnutí 2004/512/ES a kterým se zrušuje rozhodnutí Rady 2008/633/SVV.

²⁴ Zdroj: Hodnocení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se zřizuje Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) 12.9.2018, s. 44.

²⁵ Údaje v systému PNR se generují během rezervace, přičemž aeroliniím jsou v případě pozdního předání seznamu cestujících ukládány pokuty. V případě systému VIS jsou údaje generovány automaticky při vystavení víza.

²⁶ Nařízení (EU) č. 604/2013.

²⁷ Čl. 9 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 nařízení o systému Eurodac.

²⁸ Na základě protokolu č. 22 Smluv se Dánsko na systému jmenné evidence cestujících (PNR) nepodílí.

Harmonogram

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2019

© Evropská unie, 2019

Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje.
K veškerému použití nebo reprodukci fotografií či jiného materiálu, k nimž Evropské unie nemá autorská práva, je nutné získat svolení přímo od držitelů těchto práv.

Obraťte se na EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Vyhledávání informací o EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat na adrese: https://op.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1952 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp/cs) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.