Opatření v oblasti elektronické veřejné správy zaměřená na podniky Opatření Komise byla provedena, dostupnost elektronických služeb se však v EU stále liší

Shrnutí

I Od 90. let 20. století se na úrovni EU prosazuje elektronická veřejná správa. Pojmem elektronické veřejné správy (eGovernment) se označuje využívání informačních a komunikačních technologií k účinnějšímu a efektivnějšímu poskytování služeb veřejné správy občanům a podnikům. Jejím záměrem je snížit administrativní zátěž občanů a podniků tím, že učiní jejich interakce s orgány veřejné moci rychlejší, pohodlnější a nákladově efektivnější, a tím podpoří konkurenceschopnost a hospodářský růst.

II V roce 2016 přijala Komise Akční plán EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020. Tento akční plán měl sloužit ke koordinaci snah o modernizaci veřejného sektoru a zdrojů v oblasti elektronické veřejné správy. Zahrnoval 25 opatření, jejichž provedení bylo úkolem Komise. Akční plán neměl samostatný rozpočet, ale byl podporován prostřednictvím různých programů a doprovodných opatření, které mohly členské státy využít.

III Rozhodnutí k provedení tohoto auditu bylo vedeno rostoucím významem digitálních služeb, který prokázala pandemie COVID-19, a také značnými finančními prostředky na digitalizaci obecně, a to s cílem informovat tvůrce politik o otázkách ovlivňujících podobu a provádění opatření EU na podporu elektronické veřejné správy.

IV Posuzovali jsme, zda jsou opatření Komise v oblasti elektronické veřejné správy účinná. Za tímto účelem jsme zkoumali celkovou koncepci opatření a mechanismů monitorování a provádění. Při hodnocení provádění jsme se zaměřili na opatření zaměřená na podniky, protože význam elektronické veřejné správy spočívá v řešení roztříštěnosti předpisů a překážek, a tím umožňuje podnikům rozšiřovat podnikání a činnost na přeshraniční úrovni.

V Dospěli jsme k závěru, že opatření Komise byly při podpoře provádění a zavádění řešení elektronické veřejné správy členskými státy účinná jen zčásti. Opatření stanovená v rámci Akčního plánu EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020, která byla předmětem našeho auditu, Komise dokončila. Ne všechny nově vyvinuté digitální veřejné služby jsou však dostupné v celé EU, a to důvodu zpoždění při jejich zavádění na úrovni členských států.

VI Ačkoli Akční plán EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020 splňoval potřeby zjištěné v rámci konzultací a hodnocení, zahrnoval pouze opatření, která měla provádět sama Komise, což ztěžovalo naplňování vize akčního plánu, podle níž mají být systémy veřejné správy a veřejné instituce v EU do roku 2020 otevřené, efektivní a inkluzivní.

VII Komise navíc komplexně nemonitorovala provádění akčního plánu jako celku. Stávající ukazatele elektronické veřejné správy (srovnání v oblasti elektronické veřejné správy a index digitální ekonomiky a společnosti) nebyly přímo spjaty s žádným z opatření prováděných v rámci akčního plánu, a nebyly tedy vhodné k měření jeho celkového dopadu. Konstatujeme, že návrh Komise na politický program Cesta k digitální dekádě na rok 2021 zavedl rámec spolupráce, který umožňuje sledovat pokrok členských států při plnění digitálních cílů na úrovni EU.

VIII Komise podporovala realizaci řešení elektronické veřejné správy v členských státech prostřednictvím projektů financovaných z EU a poskytováním technické podpory. Kromě toho Komise aktivně podporovala spolupráci a výměnu osvědčených postupů mnoha způsoby, mimo jiné prostřednictvím expertních skupin a platforem. Členské státy, v nichž jsme vykonali návštěvu, tuto podporu oceňovaly.

IX Nebyla zavedena žádná zastřešující strategie na propagaci řešení elektronické veřejné správy, která jsou k dispozici na úrovni EU, mezi klíčovými uživateli. Propagace řešení elektronické veřejné správy ze strany Komise byla omezená a Komise neměla přehled o opatřeních, která v tomto ohledu podnikly členské státy, přestože koordinované úsilí by mohlo vést k lepším výsledkům.

X Komise nehodnotila povědomí podniků o dostupných službách elektronické veřejné správy a obecně neanalyzovala potřeby v této oblasti, ačkoli se jedná o jednu z klíčových složek zavádění služeb elektronické veřejné správy. Jedinou výjimkou byla studie a znalostní a vzdělávací program mezi malými a středními podniky v oblasti trhu elektronické identifikace a služeb vytvářejících důvěru.

XI Doporučujeme Komisi, aby:

• posílila prováděcí rámec, a přiměla tak členské státy k dokončení služeb elektronické veřejné správy, a
• vypracovala komplexní strategii pro účinnou podporu služeb elektronické veřejné správy.

Úvod

Význam elektronické veřejné správy v EU

01 Pojmem elektronické veřejné správy (eGovernment)se označuje využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) k účinnějšímu a účelnějšímu poskytování služeb veřejné správy občanům a podnikům. Očekává se, že eGovernment zvýší účinnost a efektivitu tím, že sníží i) náklady a dobu nutnou pro provádění operací¹; ii) administrativní informační sila a iii) administrativní zátěž občanů a podniků, protože jejich interakce s orgány veřejné moci budou rychlejší, pohodlnější a méně nákladné, a tím podpoří konkurenceschopnost a hospodářský růst².

02 V 90. letech 20. století byly na evropské úrovni zahájeny první iniciativy v oblasti elektronické veřejné správy. Od té doby:

• Komise v pravidelných intervalech vydává sdělení a akční plány³ a zavedla zvláštní programy financování, zejména na podporu využívání informačních a komunikačních technologií k zajištění přeshraničních služeb (jinými slovy k zajištění interoperability mezi jednotlivými službami),
• bylo na úrovni členských států na význam elektronické veřejné správy poukázáno v několika prohlášeních ministrů⁴. Tato prohlášení rovněž obsahovala řadu opatření, k nimž se členské státy zavázaly, ale také vyzývala Komisi k provedení řady opatření prostřednictvím akčních plánů a navrhovala, aby Komise zajistila společné řízení akčních plánů pro „eGovernment“ (úplný přehled vývoje v EU od roku 2006 naleznete v příloze I).

03 V roce 2016 Komise v rámci strategie pro jednotný digitální trh v Evropě přijala Akční plán EU pro ‚eGovernment‘ na období 2016–2020. V něm je stanoveno 25 opatření, z nichž pět bylo přidáno po přezkumu strategie pro jednotný digitální trh v polovině období v květnu 2017. Povaha opatření v akčním plánu se značně liší. Některé z nich se konkrétně zaměřují na podniky (např. „předložení iniciativy s cílem usnadnit využívání digitálních řešení v celém životním cyklu společnosti“ nebo „zahájení pilotního projektu k zavedení zásady „pouze jednou“ pro podniky“). Jiná se týkala všech občanů (např. „posouzení možnosti, aby se zásada „pouze jednou“ vztahovala i na občany v přeshraničním kontextu“ nebo „prosazování právních předpisů EU v oblasti zemědělsko-potravinářského průmyslu týkajících se internetového prodeje a informací pro spotřebitele“). Úplný seznam opatření naleznete v příloze II.

04 Na akční plán nenavazoval nový akční plán po roce 2020, ale několik dalších iniciativ, z nichž nejvýznamnější jsou:

• program Digitální Evropa⁵, který schválili normotvůrci a jehož celkový plánovaný rozpočet činí 7,5 miliardy EUR (v běžných cenách). Zaměřuje se na zpřístupnění digitálních technologií podnikům, občanům a veřejné správě a bude poskytovat finanční prostředky na projekty v pěti oblastech (superpočítání, umělá inteligence, kybernetická bezpečnost, pokročilé digitální dovednosti a zajištění širokého využití digitálních technologií v hospodářství a společnosti),
• sdělení Komise nazvané Digitální kompas 2030: Evropské pojetí digitální dekády. V souvislosti s tím Komise předložila návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí politický program 2030 Cesta k digitální dekádě. V obou dokumentech jsou stanoveny konkrétní digitální cíle, kterých má EU jako celek dosáhnout do konce desetiletí. Cíle v oblasti digitalizace veřejných služeb zahrnují: online přístup ke klíčovým veřejným službám, přístup ke zdravotnické dokumentaci a používání řešení elektronické identifikace.

05 Z údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj⁶ vyplývá, že služby elektronické veřejné správy mají větší význam pro podniky než pro fyzické osoby. Podniky omezuje roztříštěnost právních předpisů a překážky, kvůli kterým je pro ně expanze a podnikání přes hranice v rámci jednotného trhu EU obtížnější⁷.

06 Dopad pandemie COVID-19 na globální ekonomiku a život občanů ukázal význam digitálních služeb ve všech oblastech hospodářství a společnosti EU. Nové technologie udržovaly podniky a veřejné služby v chodu a zajišťovaly, že obchod v celé EU mohl nadále volně proudit. Zároveň pomáhaly udržovat vzájemné kontakty mezi občany, umožňovaly pracovat na dálku a podporovaly další vzdělávání mladých lidí.

Úlohy a povinnosti

07 Jak zdůraznili příslušní ministři ve svém prohlášení z roku 2017, digitální transformace veřejné správy je společným úsilím na evropské, celostátní, regionální i místní úrovni, které zohledňuje příslušné rozdělení pravomocí⁸. V souladu se zásadou subsidiarity nesou odpovědnost za digitalizaci služeb veřejné správy na celostátní a regionální úrovni v zásadě členské státy. Komise je však odpovědná za přeshraniční a nadnárodní výzvy, zejména za zamezení vzniku elektronických překážek, které mohou bránit orgánům veřejné správy ve vzájemné komunikaci a občanům a podnikům ve vyhledávání a využívání dostupných digitálních veřejných služeb v jiných než vlastních zemích⁹.

08 Pokrok v oblasti elektronické veřejné správy v EU proto závisí nejen na Komisi, ale také na politické vůli a ambicích členských států. Jak Komise zdůraznila ve své zprávě o stavu elektronické veřejné správy a interoperability z roku 2020, pokud vlády nebudou elektronickou veřejnou správu trvale považovat za jednu ze základních priorit politické agendy, bude celé úsilí marné a neudržitelné.

09 Na úrovni EU je za koordinaci oblasti politiky elektronické veřejné správy odpovědné Generální ředitelství Komise pro komunikační sítě, obsah a technologie. Vzhledem k rozmanitosti 25 opatření, která akční plán na období 2016–2020 zavádí, bylo zapojeno 11 generálních ředitelství, z nichž každé bylo odpovědné za jedno nebo více opatření (viz příloha II).

10 Podobně i na úrovni členských států odpovídají za zavádění konkrétních řešení elektronické veřejné správy různé orgány veřejné správy. Patří mezi ně nejen ústřední ministerstva nebo agentury, ale také regionální a místní orgány, jako jsou obce nebo národní vládní instituce.

11 Za účelem koordinace akčního plánu byl zřízen „řídicí výbor akčního plánu pro eGovernment“. Tomuto výboru předsedá Komise a tvoří jej zástupci členských států odpovědní za vnitrostátní strategie elektronické veřejné správy v jednotlivých zemích.

Financování provádění elektronické veřejné správy

12 Akční plán na období 2016–2020 neměl přidělen samostatný rozpočet. Opatření v oblasti elektronické veřejné správy jsou však obecně podporována z různých zdrojů financování z EU. V tabulce 1 jsou uvedeny údaje o hlavních zdrojích financování z EU (pro období 2014–2020) a naše odhady rozpočtových prostředků přidělených na projekty a opatření v oblasti elektronické veřejné správy.

13 V období 2021–2027 budou k dispozici různé zdroje financování z EU na podporu digitalizace obecně a zejména opatření v oblasti elektronické veřejné správy. Rozpočtové příděly pro některé z nich ještě nebyly stanoveny:

• Nástroj pro propojení Evropy (CEF) i fondy provádějící politiku soudržnosti budou i nadále k dispozici,
• v rámci jedné ze složek nového programu Digitální Evropa (viz bod 04) se plánuje podpora (s rozpočtem 1,1 miliardy EUR) mimo jiné na interoperabilitu a na pokrytí nákladů, které umožní orgánům veřejné správy zavádět nejmodernější digitální technologie a mít k nim přístup,
• Nástroj pro oživení a odolnost přijatý v roce 2021 vyžaduje, aby členské státy vyčlenily alespoň 20 % celkového rozpočtu svých plánů pro oživení a odolnost na opatření, která přispívají k dosažení digitálních cílů. V červenci 2022 bylo přijato 25 těchto plánů a celkové výdaje související s digitálními cíli činí 127 miliard EUR, což představuje 6 % celkových výdajů. Více než třetina (36 %, 46 miliard EUR) je určena na digitalizaci veřejných služeb, včetně digitalizace dopravy.

Rozsah a koncepce auditu

14 Vzhledem k významu elektronické veřejné správy pro veřejné orgány, podniky a občany bylo naším cílem seznámit tvůrce politik s podobou opatření EU na podporu elektronické veřejné správy a upozornit na překážky, které brání jejich úspěšnému provádění.

15 Tento audit akčního plánu na období 2016–2020 jsme se rozhodli provést s ohledem na rostoucí význam digitálních služeb, který se projevil během pandemie COVID-19, a vzhledem k tomu, že na digitalizaci obecně jsou vyčleněny značné finanční prostředky (viz body 12–13). Kromě toho jsme v minulosti neprováděli audit žádné z předchozích iniciativ Komise v digitální oblasti realizovaných od roku 2001 (viz bod 02a příloha I), s výjimkou opatření EU ve specifické oblasti přeshraniční zdravotní péče¹⁰.

16 Ptali jsme se, zda jsou opatření Komise v oblasti elektronické veřejné správy účinná. Při hledání odpovědi na tuto otázku jsme posuzovali, zda:

1. Komise svá opatření v oblasti elektronické veřejné správy vhodně koncipovala;
2. Komise vhodně monitorovala provádění Akčního plánu EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020;
3. opatření elektronické veřejné správy zaměřená na podniky splnila svůj účel a
4. zda Komise vhodně podporovala výměnu osvědčených postupů a nově zavedené digitální veřejné služby.

17 Období, na které se vztahuje tento audit, bylo obdobím, pro které byl navržen a prováděn akční plán na období 2016–2020. V příslušných případech jsme se rovněž zabývali návrhem opatření pro období po roce 2020 (viz bod 04) s cílem ověřit, zda byly odstraněny nedostatky a zda byly zohledněny poznatky získané z akčního plánu na období 2016–2020.

18 Z důvodů uvedených v bodě 05 jsme se při auditu zaměřili na zodpovězení dílčích otázek c) a d) (viz bod 16) k šesti z 25 opatření akčního plánu na období 2016–2020, která se přímo týkala podniků (viz tabulka 2).

19 Prověřovali jsme důkazní informace z mnoha různých zdrojů:

• dokumentárního přezkumu příslušných dokumentů Komise, jakož i dotazníků vyplněných zaměstnanci Komise a dotazování mezi zaměstnanci Komise,
• analýzy příslušných dokumentů týkajících se vzorku čtyř členských států (Dánska, Německa, Polska a Rumunska), jakož i dotazníků vyplněných zaměstnanci příslušných veřejných služeb v těchto zemích a dotazování mezi těmito zaměstnanci. Výběr členských států byl založen na pokroku v oblasti elektronické veřejné správy v daném členském státě, přičemž se dbalo na to, aby vzorek zahrnoval členské státy, které přistoupily k EU před rokem 2004 i po něm,
• analýzy vzorku 24 centrálně řízených projektů financovaných z EU: 13 projektů Nástroje pro propojení Evropy, osm opatření ISA² a tří projektů programu Horizont 2020. Úplný seznam vybraných projektů je uveden v příloze III. Tyto projekty jsme vybrali na základě stavu jejich provádění, významnosti a zeměpisného rozložení (pokud možno v souvislosti se čtyřmi vybranými členskými státy),
• dotazování provedeného mezi příslušnými zúčastněnými stranami, tj. organizacemi zastupujícími evropské malé a střední podniky (MSP)¹¹,
• přehledu odborné literatury, odborných studií a mezinárodních srovnání nebo osvědčených postupů.

Připomínky

Koncepce opatření elektronické veřejné správy se postupně zlepšila

20 Cílem akčních plánů je přispět k tvorbě nebo revizi stávajících právních předpisů, nástrojů a iniciativ EU. Nejsou právně závazné. Komise použila akční plány pro „eGovernment“ jako politické nástroje k urychlení modernizace veřejné správy v celé Evropské unii.

21 Komise by měla navrhnout opatření, která jsou vhodná pro překonání nedostatků systémů elektronické veřejné správy, a zohlednit přitom výsledky hodnocení, názory zúčastněných stran projevené prostřednictvím konzultací a posouzení dopadů (povinné v případě všech nových finančních intervencí, které jsou spojeny s významnými výdaji, tj. nad 5 milionů EUR, a vyžadované v případě iniciativ Komise, které mohou mít významné hospodářské, environmentální nebo sociální dopady)¹².

22 Posuzovali jsme proto, zda Komise vhodně koncipovala:

• akční plán na období 2016–2020 a
• opatření související s elektronickou veřejnou správou po roce 2020.

Opatření obsažená v Akčním plánu pro „eGovernment“ na období 2016–2020 nenaplnila svou vizi

23 Osu akčního plánu tvořila vize a tři politické priority (viz rámeček 1).

24 Za účelem řešení priorit a následného dosažení vize otevřené, účinné a uživatelsky vstřícné veřejné správy v EU bylo v akčním plánu stanoveno 25 opatření, z nichž každé je spjato s jednou z priorit. Povaha těchto opatření byla různá a zahrnovala mimo jiné předkládání právních aktů, vývoj technických řešení nebo podporu členských států (přehled všech opatření je uveden v příloze II). Dospěli jsme k závěru, že odrážejí potřeby zjištěné v příslušných hodnoceních i zpětnou vazbu od správních orgánů členských států, podniků, občanů a zástupců zúčastněných stran. Příklady některých potřeb a souvisejících opatření jsou uvedeny v rámečku 2.

25 Navzdory skutečnosti, že hodnotící zpráva akčního plánu pro „eGovernment“ na období 2011–2015¹³ označila za hlavní důvod, proč opatření nebyla dokončena nebo nebyla splněna v plné míře, dobrovolnou povahu činností členských států, všechna opatření v akčním plánu na období 2016–2020 byla určena pouze Komisi, aniž by akční plán stanovoval jakékoli závazky pro členské státy.

26 U většiny opatření však byly tyto povinnosti zahrnuty do příslušných právních aktů, které buď existovaly už před akčním plánem (např. opatření 9 a 10; viz tabulka 2), nebo byly v důsledku akčního plánu zavedeny (např. opatření 7). U jednoho opatření (opatření 2) stávající právní základ neukládal členským státům žádné povinnosti za účelem zavedení systému elektronické identifikace, přestože bezpečné prostředky elektronické identifikace jsou jedním ze základních prvků zajišťování jednotného digitálního trhu.

27 Vzhledem k tomu, že opatření v akčním plánu se zaměřovala pouze na Komisi, lhůty pro jejich provedení nezohledňovaly čas, který členské státy potřebují ke splnění svých povinností vyplývajících z příslušných právních aktů. V některých případech lhůty pro provádění stanovené v právních aktech přesahovaly dobu trvání akčního plánu a časový horizont jeho vize do roku 2020 (viz příklady v rámečku 3). Vzhledem k tomu, že vize otevřené, účinné a uživatelsky vstřícné veřejné správy v EU zahrnovala všechny veřejné služby na všech vládních úrovních (od unijní přes vnitrostátní až po místní), bylo by jí navíc možné dosáhnout pouze pod podmínkou včasného provedení příslušných opatření na úrovni EU i členských států.

Navrhovaná politika Komise na období po roce 2020 tyto nedostatky řeší, dosud však nebyla přijata.

28 Při navrhování dokumentů k politice v oblasti elektronické veřejné správy po roce 2020 (viz bod 04) vycházela Komise z dokumentů, jejichž vypracování ukládají pokyny ke zlepšování právní úpravy, a řádně přitom zohlednila zjištěné potřeby. Jelikož však návrh politického programu nazvaný Cesta k digitální dekádě prochází stále ještě legislativním procesem (stav v září 2022), a může být tudíž pozměněn, je třeba počkat, zda rozsah a stanovení priorit cílů rozhodnutí v podobě, v níž bude nakonec přijato, bude odpovídat skutečným potřebám.

29 Ačkoli navrhovaný program Cesta k digitální dekádě neobsahuje konkrétní opatření pro členské státy, každý členský stát bude muset Komisi předložit národní strategický plán pro digitální dekádu, který bude v souladu se stanovenými cíli EU a digitálními cíli a bude přispívat k jejich dosažení (viz rámeček 4).

30 V souvislosti s těmito třemi cíli stanovenými v rozhodnutí nazvaném Cesta k digitální dekádě uvádíme následující:

• Cíl (1) odkazuje na „klíčové veřejné služby“, které však nebyly definovány ani ve sdělení Digitální kompas 2030, ani v rozhodnutí Cesta k digitální dekádě. Neexistence společné definice na úrovni EU může vést k rozdílným výkladům ze strany členských států, a tedy k tomu, že budou na internetu dostupné odlišné vnitrostátní veřejné služby.
• Cíl (3) se týká používání řešení v oblasti digitální identity občany, jelikož však občané nemohou být k využívání těchto řešení nuceni, je dosažení daného cíle mimo kontrolu jakékoli veřejné správy.

31 Rovněž bereme na vědomí, že návrh Komise zavedl rámec spolupráce s členskými státy. V souladu s tímto rámcem budou členské státy povinny sladit národní plány s cíli EU a digitálními cíli a včas podávat Komisi zprávy o pokroku při dosahování digitálních cílů pro rok 2030. Rámec tedy poskytuje Komisi základ pro řízení provádění politiky a hodnocení dosaženého pokroku.

Mechanismy monitorování pro akční plán na období 2016–2020 byly neúplné

32 Monitorování je nezbytné kvůli tomu, aby tvůrci politik a zúčastněné strany mohli vyhodnotit, zda je realizace politiky „na dobré cestě“ a zda jsou cíle plněny¹⁴. Za tímto účelem by Komise měla¹⁵ mimo jiné stanovit jasnou vazbu mezi politickými cíli a vhodnými klíčovými ukazateli, které zohledňují mechanismy nezbytné k včasnému shromáždění dostatečných důkazů.

33 Posuzovali jsme tedy, zda Komise:

• vhodně monitorovala provádění akčního plánu,
• zavedla vhodný systém pro monitorování toho, zda bylo dosaženo digitálních cílů stanovených ve sdělení Digitální kompas 2030.

Nebylo provedeno komplexní posouzení akčního plánu

34 Vize ani politické priority Akčního plánu pro „eGovernment“ na období 2016–2020 (viz rámeček 1) nebyly dostatečně konkrétní, aby bylo možné měřit jejich plnění. Komise proto nezavedla žádný konkrétní rámec monitorování, včetně souboru ukazatelů výkonnosti, který by umožnil posoudit pokrok v realizaci opatření a politických priorit a míru jejich plnění. Komise také nevypracovala ani střednědobé, ani závěrečné hodnocení provádění akčního plánu.

35 Zjistili jsme, že se Komise zaměřila pouze na monitorování pokroku při dokončování individuálních opatření. Komise nemonitorovala jejich dopad. V rámci přehledu ukazatelů v oblasti akčního plánu pro eGovernment se monitorovalo pouze to, zda bylo určité opatření dokončeno, nebo stále probíhá.

36 Kromě toho Komise projednávala pokrok s členskými státy na zasedáních řídícího výboru (viz bod 11) a jeho příslušných podskupin. V případě individuálních opatření probíhaly tyto výměny názorů také na pravidelných zasedáních příslušných expertních skupin, jako je expertní skupina eIDAS, koordinační skupina pro jednotnou digitální bránu či expertní skupina pro Nástroj pro propojení Evropy.

37 Komise však nepožadovala od členských států žádnou systematickou zpětnou vazbu za účelem sledování provádění konkrétních opatření na vnitrostátní úrovni.

38 Avšak pro některá opatření zahrnutá do akčního plánu (opatření 1 – elektronické zadávání veřejných zakázek, opatření 2 – eIDAS, opatření 4 – Evropský rámec interoperability a opatření 7 – jednotná digitální brána) zavedly příslušné útvary Komise zvláštní mechanismy monitorování. Příklad je uveden v rámečku 5.

39 Namísto zvláštního monitorovacího rámce použila Komise k monitorování své stávající ukazatele, zejména srovnání v oblasti elektronické veřejné správy a index digitální ekonomiky a společnosti (DESI) (viz rámeček 6).

40 Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy zohledňuje politické priority na vysoké úrovni akčního plánu na období 2011–2015 a akčního plánu na období 2016–2020 (viz rámeček 1). Jeho hlavním cílem je však analyzovat stav digitálních služeb poskytovaných evropskými orgány veřejné správy obecně, nikoli sledovat provádění a plnění akčních plánů. Ukazatele používané v rámci Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy nejsou přímo spjaty s žádným z opatření prováděných v rámci akčního plánu, a proto nejsou srovnávací zprávy k elektronické veřejné správě vhodné k měření jejich plnění.

41 Totéž platí pro index DESI, kde tři z pěti ukazatelů, které v indexu DESI tvoří rozměr digitálních veřejných služeb, jsou ve skutečnosti ukazateli Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy. V důsledku toho nemůže Komise přiřadit výsledky obou ukazatelů k výsledkům a dopadu akčního plánu v členských státech.

42 Porovnali jsme celkové výsledky Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy pro jednotlivé země na začátku a na konci provádění akčního plánu. Zjistili jsme, že průměrné bodové hodnocení (všech 27 členských států, EU-27) se zvýšilo z 58,5 % na začátku na 71,9 % na konci provádění akčního plánu. Všechny členské státy zaznamenaly v poskytování služeb elektronické veřejné správy pokrok. Některé země však pokročily výrazně více (např. Maďarsko a Lucembursko) než jiné (např. Švédsko a Německo) (viz obrázek 1). Změnu bodového hodnocení nelze přiřadit k opatření Komise, protože chybí vhodné ukazatele spojené s těmito opatřeními. Klíčová opatření a nástroje v tomto ohledu závisí na samotných členských státech (viz bod 08).

43 Rovněž konstatujeme, že vzhledem k tomu, že Komise v roce 2021 změnila metodiku, která byla použita k sestavení části ukazatelů, nelze výsledky Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy použít k porovnání pokroku členských států v oblasti elektronické veřejné správy před rokem 2020 a po něm. Tuto skutečnost Komise uznala ve srovnávací zprávě. Kromě toho jsou výsledky v oblasti elektronické veřejné správy za jednotlivé země ve Srovnávací zprávě k elektronické veřejné správě za rok 2021 nekonzistentní, protože byly agregovány jako průměr dvou ukazatelů odhadnutých různými metodikami, aniž by byly provedeny příslušné úpravy.

44 V rámci Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy Komise rovněž měří výkonnost zemí na základě životních událostí. Životní události představují soubor nejběžnějších digitálních veřejných služeb pro podniky i občany. Životní události v podnikání zahrnují zahájení podnikání a úkony související se zahájením podnikatelské činnosti (např. registrace společnosti nebo zaměstnanců) i běžné úkony v rámci podnikání (např. přiznání k dani a placení daní online)¹⁶.

45 Analýza výsledků pro životní události v podnikání zahrnutá do Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy ukázala, že došlo ke zvýšení průměrného bodového hodnocení v EU-27 ze 71,1 % na začátku na 79,9 % na konci provádění akčního plánu (viz obrázek 2). Z těchto výsledků vyplývá, že:

• služby elektronické veřejné správy pro podniky jsou vyspělejší než služby nabízené občanům,
• většině evropských správních orgánů se podařilo zlepšit digitální služby pro podniky, přičemž tento proces urychlila i pandemie COVID-19,
• v členských státech byl rozvoj nerovnoměrný. Některé země, většinou ty, které se nacházejí pod průměrem bodového hodnocení (např. Maďarsko, Slovensko a Lucembursko), dosáhly v tomto období významného pokroku. Jiné země (jako Švédsko a Dánsko) naopak ve stejném období zaznamenaly mírný pokles.

Navrhovaná politika Komise na období po roce 2020 počítá se systémem monitorování

46 Jak již bylo uvedeno v bodech 30–31, na rozdíl od akčního plánu na období 2016–2020 obsahuje nově navrhovaný politický program Cesta k digitální dekádě kvantifikované cíle a předpokládá rámec, který členským státům ukládá, aby včas podávaly zprávy o dosaženém pokroku a aby za tímto účelem aby poskytovaly příslušné údaje a statistiky. Kromě toho:

• pro každý digitální cíl by Komise měla v prováděcích aktech stanovit klíčové ukazatele výkonnosti, jakmile rozhodnutí vstoupí v platnost. Komise může v případě potřeby ukazatele aktualizovat, aby zohlednila technologický vývoj,
• Komise v úzké spolupráci s členskými státy je povinna stanovit plánované trajektorie pro dosažení každého digitálního cíle na úrovni Unie, které poslouží jako základ pro sledování a pro národní strategické plány pro digitální dekádu,
• plánovaná výroční zpráva o pokroku předkládaná Evropskému parlamentu a Radě může stanovit opatření a akce, které mají členské státy přijmout v oblastech, kde je pokrok při plnění digitálních cílů považován za nedostatečný.

47 Podle návrhu by se monitorování mělo opírat o rozšířenou verzi indexu DESI, tj. mělo by odrážet stanovené cíle. Zjistili jsme, že vydání indexu DESI pro rok 2021 již bylo upraveno tak, aby i) bylo do určité míry sladěno s cíli obsaženými v rozhodnutí Cesta k digitální dekádě, ii) byla zlepšena metodika a iii) byl zohledněn nejnovější technologický vývoj a vývoj v oblasti politik. Struktura indexu DESI je nyní tvořena čtyřmi rozměry Digitálního kompasu 2030, jež nahradily předchozí strukturu ve formě pěti rozměrů (viz rámeček 6).

48 Vzhledem k tomu, že návrh rozhodnutí Cesta k digitální dekádě stále prochází legislativním procesem (stav v září 2022), rozhodla se Komise zavádět změny v indexu DESI postupně, což znamená, že index zatím nezahrnuje všechny cíle. Do indexu DESI nebyly začleněny dva ze tří digitálních cílů (cíl 2 a cíl 3, viz rámeček 4): cíl 1) začleněn byl, ale vzhledem k tomu, že stále chybí definice „klíčových“ veřejných služeb (viz odstavec 30), není jasné, co bude měřeno.

Komise provedla akční plán, ale opatření na úrovni členských států měla zpoždění

49 Akční plán zahrnoval opatření různého druhu, například požadavek, aby Komise předložila legislativní návrhy, poskytla digitální řešení a zahájila pilotní projekty.

50 Kromě opatření Komise byly členské státy v některých případech povinny provést opatření na základě právních aktů, které buď existovaly už před akčním plánem (viz tabulka 2), nebo byly zavedeny v jeho důsledku.

51 Posuzovali jsme tedy, zda:

• Komise dokončila svá opatření včas,
• členské státy splnily své právní povinnosti.

Komise provedla opatření obsažená v akčním plánu

52 Na základě přezkumu příslušných dokumentů jsme zjistili, že Komise uskutečnila šest opatření Akčního plánu EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020, která byly zahrnuta do rozsahu auditu. Ohledně podrobností viz tabulka 3 a příloha IV.

53 Zjistili jsme, že opatření 9 a 10 byla sice provedena, avšak ve vytvořených systémech chyběl nástroj pro zpracování plateb, protože došlo ke zpoždění jeho vývoje (ohledně podrobností viz rámeček 7). Vývoj platebního nástroje nepatřil mezi zákonné požadavky. Systémy tak sice poskytují informace požadované právními akty s obecnou působností, absence platebního nástroje však nutí uživatele, aby se v případě potřeby informací nebo dokumentů, u nichž je vyžadován poplatek, obraceli na vnitrostátní platformy.

54 Posuzovali jsme také, zda Komise následně řešila doporučení vyplývající z hodnocení nařízení eIDAS z roku 2014, které souvisí s opatřením 2 (eIDAS). Cílem nařízení bylo vytvořit jednotný rámec pro elektronickou identifikaci (eID) a služby vytvářející důvěru, a usnadnit tak poskytování služeb v celé EU bez ohledu na zemi, kde poskytování probíhá. Nařízení neharmonizovalo vnitrostátní elektronickou identifikaci, ale umožnilo vzájemné uznávání prostřednictvím procesu oznamování a vzájemného hodnocení.

55 Hodnocení nařízení eIDAS bylo vydáno v roce 2021. Byly v něm zjištěny následující nedostatky:

• Nařízení neukládalo členským státům, aby pro své občany a podniky vytvořily elektronickou identifikaci, která by umožňovala bezpečný přístup k veřejným službám online. I když tak učinily, nebyly povinny tyto systémy oznamovat. Hodnocení navíc dospělo k závěru, že pouze omezený počet veřejných služeb nabízí ověření eIDAS nebo je napojen na infrastrukturu, přičemž v účinném ověřování brání uživatelům technické chyby.
• Rámec elektronické identifikace nemůže řešit nové požadavky trhu mimo jiné kvůli i) svému omezení na veřejný sektor a na zajištění přeshraničního přístupu k veřejným službám (což znamená, že služby, na které se nařízení eIDAS zaměřuje, se týkaly malého podílu obyvatel EU), ii) složitosti připojení k systému pro soukromé poskytovatele online služeb a iii) nedostatečné dostupnosti ve všech členských státech.
• Rámec je založen na vnitrostátních systémech elektronické identifikace, které se řídí odlišnými standardy, což brání využívání služeb eIDAS; tento nedostatek byl rovněž zjištěn v rámci projektu Nástroje pro propojení Evropy (viz rámeček 8).

56 V reakci na tyto nedostatky jsme zjistili, že navrhovaná revize nařízení eIDAS vyžaduje, aby každý členský stát vydal evropskou peněženku digitální identity všem fyzickým a právnickým osobám v EU, a zajistil jim tak bezpečný, důvěryhodný a bezproblémový přístup k přeshraničním veřejným a soukromým službám. Každý členský stát musí rovněž oznámit alespoň jeden systém elektronické identifikace, včetně alespoň jednoho prostředku k identifikaci. Z toho vyplývá, že teprve až bude peněženka digitální identity používána, nebude již třeba harmonizovat technické normy vnitrostátních uzlů eIDAS, neboť poskytovatelé služeb se nebudou muset k systému připojovat.

57 Vzhledem k tomu, že nařízení o jednotné digitální bráně bylo přijato na základě opatření 7 (jednotná digitální brána), posuzovali jsme rovněž, zda Komise splnila požadavek nového nařízení, totiž vyvinout a udržovat společné uživatelské rozhraní (včetně internetového vyhledávače a nástrojů pro zpětnou vazbu uživatelů). Jednotná digitální brána usnadňuje online přístup k informacím, správním postupům a asistenčním službám, které mohou občané a podniky EU potřebovat v jiné zemi EU.

58 Zjistili jsme, že Komise vytvořila rozhraní, tj. jednotné kontaktní místo, kterým je portál Vaše Evropa (viz obrázek 3). Prostřednictvím tohoto portálu se uživatelé dostanou na příslušné vnitrostátní webové stránky, kde se nachází služba, kterou hledají. Aby byly tyto stránky přístupné prostřednictvím portálu, musí členské státy nejpozději do prosince 2023 digitalizovat 21 postupů. Příklady postupů, které se týkají podniků, jsou: žádost o povolení výkonu hospodářské činnosti nebo registrace pro důchodové a sociální zabezpečení zaměstnavateli. První služby dostupné na tomto portálu byly spuštěny 12. prosince 2020.

59 Pokud jde o opatření 7 (jednotná digitální brána) a 13 (pilotní projekt k zavedení zásady „pouze jednou“ pro podniky), zjistili jsme, že pilotní projekt financovaný z výzkumného programu EU Horizont 2020 (projekt k zavedení zásady „pouze jednou“, financování 8 milionů EUR) dosáhl v provádění zásady „pouze jednou“ pokrok. Cílem této zásady je, aby občané a podniky poskytovali informace veřejné správě v EU pouze jednou. V rámci projektu byla vytvořena architektura řešení, která propojuje 40 informačních systémů. Plán architektury vytvořený v rámci projektu byl navíc začleněn do nařízení o jednotné digitální bráně. V důsledku toho byl projekt, který byl zahájen v roce 2017 a jehož hlavním cílem byla interoperabilita, po přijetí nařízení o jednotné digitální bráně upraven tak, aby umožňoval zavedení technického systému stanoveného v nařízení.

Zpoždění při zavádění některých digitálních veřejných služeb v členských státech

60 Ačkoli akční plán zahrnoval pouze opatření pro Komisi, dostupnost digitálních řešení do značné míry závisí na provádění doplňkových akcí na úrovni členských států. U opatření zahrnutých do rozsahu auditu jsme zjistili, že navzdory úsilí Komise byla tři ze šesti opatření provedena pouze částečně z důvodu nedostatečné nebo opožděné reakce členských států (viz tabulka 4). V důsledku toho opatření Komise v letech 2016–2020 zatím nevedla k podstatným změnám pro podniky a občany v celé EU.

61 Pokud jde o opatření 2 (eIDAS), byla odpověď členských států dobrovolná. V důsledku toho nebylo ještě na konci roku 2021, tj. pět let po vstupu nařízení v platnost, součástí rámce devět členských států, které představují 41 % populace. Tento značný počet nezúčastněných členských států významně omezuje možnosti bezpečnější, rychlejší a účinnější elektronické interakce pro občany a podniky.

62 V případě opatření 9 (propojení obchodních rejstříků) a opatření 10 (propojení insolvenčních rejstříků) musela Komise vytvořit a aktualizovat platformu a rozhraní hlavních služeb, zatímco členské státy musely digitalizovat své vnitrostátní obchodní a insolvenční rejstříky a připojit je k systému (viz obrázek 4). Jako rozhraní použil Komise portál e-justice, přičemž na podporu členských států byly poskytnuty finanční prostředky z Nástroje pro propojení Evropy (v Nástroji pro propojení Evropy označované jako „obecné služby“).

63 Pokud jde o opatření 9 (propojení obchodních rejstříků), systém propojení obchodních rejstříků byl spuštěn 8. června 2017 a umožňuje uživatelům vyhledávat informace o společnostech registrovaných v kterékoli zemi EU (a v Lichtenštejnsku a Norsku). Funkce vyhledávání a základní informace jsou přeloženy z příslušných národních jazyků do všech úředních jazyků EU. Šest členských států zaznamenalo zpoždění v připojení¹⁷, přičemž poslední se připojil v březnu 2022, téměř pět let po lhůtě stanovené v příslušné směrnici a až poté, co Komise v červenci 2021 postoupila věc Evropskému soudnímu dvoru. Pokud jde o používání, v průběhu roku 2021 bylo provedeno mezi 17 300 a 39 100 vyhledávání měsíčně.

64 Pokud jde o systém pro opatření 10 (propojení insolvenčních rejstříků), příslušné prováděcí nařízení ukládalo členským státům, aby zajistily propojení do 30. června 2021. V červenci 2022 bylo propojeno pouze 17 z 26 členských států (Dánsko nebylo nařízením vázáno¹⁸). Dalších pět¹⁹ je ve fázi vývoje a testování. U čtyř zbývajících členských států²⁰ Komise stále čeká na zpětnou vazbu. Dokud nebude připojeno zbývajících devět členských států, nemohou uživatelé prostřednictvím jednotného vícejazyčného internetového vyhledávače vyhledávat subjekty v platební neschopnosti registrované v těchto členských státech. Centrální veřejný elektronický přístupový bod k údajům o dlužnících, kteří jsou předmětem insolvenčního řízení, je užitečný zejména pro stávající nebo potenciální věřitele či třetí strany, kterých se toto řízení nepřímo týká. V průběhu roku 2021 bylo provedeno 2 500 až 6 500 vyhledávání měsíčně.

65 V důsledku opatření 11 (využívání digitálních řešení v celém životním cyklu společnosti) musely členské státy provést směrnici (EU) 2019/1151 o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností ve vnitrostátním právu do srpna 2021, pokud Komisi neoznámily, že uplatňují možné prodloužení o jeden rok. V době našeho auditu toto oznámení zaslalo 17 členských států. Z toho vyplývá, že společnosti ve většině členských států zatím nemohou využívat digitální nástroje a postupy zakládání obchodních společností, registrace poboček a podávat dokumenty a informace online.

66 Konstatujeme, že bodové hodnocení Srovnání v oblasti elektronické veřejné správy většiny členských států, které potřebovaly více času na provedení opatření 2 (eIDAS), opatření 10 (propojení insolvenčních rejstříků) a opatření 11 (využívání digitálních řešení v celém životním cyklu společnosti), bylo v roce 2017 i 2020 nižší než průměr EU (viz obrázek 1).

67 Jak už bylo uvedeno (viz tabulka 1 a bod 62), členské státy mohly na připojení svých systémů k platformám vyvinutým Komisí získat finanční prostředky. Členské státy využily financování z Nástroje pro propojení Evropy zejména na:

• opatření 2 (eIDAS), 25,35 milionu EUR pro 26 členských států,
• opatření 9 (propojení obchodních rejstříků), 2,44 milionu EUR pro 10 členských států,
• a opatření 10 (propojení insolvenčních rejstříků), 1,16 milionu EUR pro 7 členských států.

Na základě našeho auditu vzorku projektů financovaných z EU (viz bod 19) jsme zjistili, že některé členské státy vnímaly dostupnost financování z EU jako příležitost a s jeho pomocí urychlily zavádění služeb elektronické veřejné správy. Projekty v rámci Nástroje pro propojení Evropy také pomohly rozpoznat některé nedostatky stávajících řešení (viz rámeček 8).

68 23 z 24 kontrolovaných projektů a opatření (tj. těch, které byly dokončeny v době našeho auditu) splňovalo stanovené cíle. Zejména zajišťovaly interoperabilitu vyvinutých řešení a opětovně používaly existující „stavební kameny“ Nástroje pro propojení Evropy (tj. základní infrastruktury digitálních služeb, které jsou klíčovými prostředky opětovného použití ve složitějších digitálních službách), nebo infrastruktury digitálních služeb (tj. řešení, která podporují provádění projektů v rámci celé EU a poskytují transevropské interoperabilní služby společného zájmu).

69 Členské státy, v nichž probíhalo dotazování, ocenily průběžnou technickou podporu, kterou jim poskytovala Komise při využívání infrastruktury digitálních služeb financované z Nástroje pro propojení Evropy nebo když potřebovaly integrovat systémy jiných členských států, které tyto infrastruktury digitálních služeb zavedly, zejména pro služby eIDAS. Podle jejich názoru opatření Komise umožnila vytvořit udržitelná propojení mezi systémy různých členských států.

Komise podporovala výměnu osvědčených postupů, ale podpora nových digitálních veřejných služeb nebyla dostatečná

70 V posledních prohlášeních ministrů (viz bod 02) byl uznán význam podpory výměny osvědčených postupů a vytváření vazeb mezi příslušnými orgány a dostupnými digitálními veřejnými službami. Podobně i Evropský parlament poukázal²¹ na význam šíření osvědčených postupů.

71 Posuzovali jsme tedy, zda Komise vhodně:

• podporovala spolupráci a výměnu osvědčených postupů,
• propagovala nově dostupné digitální veřejné služby.

Komise vytvořila mnoho příležitostí pro spolupráci a výměnu osvědčených postupů

72 Posuzovali jsme nástroje, které Komise využívala k podpoře výměny osvědčených postupů. Zjistili jsme, že nejen vytvořila skupiny, v nichž se zúčastněné strany mohly setkávat, ale také v tomto ohledu financovala konkrétní projekty.

73 Tyto skupiny zahrnují:

• řídící výbor akčního plánu (viz bod 11), který se scházel dvakrát až třikrát ročně a kde členské státy představovaly svůj pokrok v oblasti vývoje řešení elektronické veřejné správy nebo příklady osvědčených postupů či výzvy, s nimiž se potýkají při vývoji konkrétních řešení. Vzhledem k tomu, že akční plán skončil, ukončil výbor v roce 2021 svou činnost,
• expertní skupiny pro konkrétní témata nebo řešení, jako např. expertní skupinu peIDAS (opatření 2), koordinační skupinu pro jednotnou digitální bránu (opatření 7), expertní skupinu pro právo obchodních společností (opatření 9 a 11) a expertní skupinu pro interoperabilitu evropských veřejných služeb. Tyto expertní skupiny nadále fungují.

74 Dotčené projekty byly financovány především v rámci:

• programu ISA², kde spolupráce a výměna osvědčených postupů byly ve skutečnosti základními prvky politiky Komise v oblasti interoperability a podpůrných akcí (viz články 3 a 8 rozhodnutí 2015/2240). Příkladem velmi komplexní iniciativy je platforma Joinup popsaná v rámečku 9 (financovaná v rámci dvou opatření programu ISA² zahrnutých v kontrolovaném vzorku ve výši 6 milionů EUR). Po skončení programu ISA² poskytla Komise další financování pro platformu Joinup v rámci programu Digitální Evropa, a to nejméně na roky 2021 a 2022,
• programu Horizont 2020, který dal vzniknout hlavně ad hoc iniciativám pro řešení konkrétních otázek. Jedním z příkladů je projekt SCOOP4C, který dal vzniknout komunitě zúčastněných stran, která sdílela zkušenosti a osvědčené postupy s ohledem na uplatňování zásady „pouze jednou“ (financování z programu Horizont 2020 ve výši 1 milionu EUR). Neexistují však žádné důkazy o tom, že by činnost této komunity pokračovala i po skončení financování projektu, přestože je tato problematika stále aktuální.

75 Na základě našeho přezkumu čtyř opatření programu ISA² (viz příloha III), zápisů ze zasedání řídícího výboru a expertních skupin a provedeného dotazování mezi pracovníky v členských státech jsme dospěli k závěru, že Komise poskytovala vhodnou podporu spolupráci a výměně osvědčených postupů a že výměny mezi zúčastněnými stranami se týkaly otázek, které byly pro zúčastněné strany zajímavé.

76 Zjistili jsme také, že Komise při přípravě programů na období 2021–2027 náležitě zohlednila potřebu pokračovat v podpoře spolupráce a osvědčených postupů:

• pracovní program, kterým se provádí program Digitální Evropa na roky 2021 a 2022, zahrnuje koordinační a podpůrná opatření, jejichž hlavním cílem je podpora spolupráce a/nebo poskytování podpory politikám EU,
• v návrhu rozhodnutí Cesta k digitální dekádě se počítá s mechanismem každoroční spolupráce mezi členskými státy a Komisí (viz bod 31).

Komise nepodporovala digitální veřejné služby komplexním a koordinovaným způsobem

77 Posuzovali jsme propagační činnosti Komise v oblasti digitálních veřejných služeb a zjistili jsme, že jim chybí zastřešující strategie. V praxi byla propagace buď obecná, nebo spojená s konkrétními opatřeními či programy financování, pokud to vyžadoval právní základ.

78 Obecnou propagaci politiky v oblasti elektronické veřejné správy a/nebo řešení elektronické veřejné správy Komise prováděla prostřednictvím:

• elektronického zpravodaje eGovernment, který je vydáván jednou měsíčně a zasílán na adresy přihlášených odběratelů. Poskytuje nejnovější informace o přeshraničních digitálních veřejných službách EU, cloudu veřejných služeb a inovacích ve veřejném sektoru,
• skupiny eGovernment4EU na platformě Futurium. Ta byla přístupná široké veřejnosti a poskytovala informace o Akčním plánu EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020 a budoucí politice v oblasti elektronické veřejné správy. Skupina na platformě již není aktualizována, protože akční plán skončil,
• sociálních médií (Facebook, LinkedIn a Twitter).

79 Pokud jde o komunikační strategii požadovanou příslušným právním základem, v případě opatření 7 zahájila Komise propagační kampaň v prosinci 2020, kdy začala fungovat jednotná digitální brána (viz bod 58). Zjistili jsme, že je komplexní, a považujeme za dobrou praxi, že Komise každý měsíc projednávala kampaň a příslušné vnitrostátní akce s vnitrostátními koordinátory prostřednictvím videokonferencí (tzv. „komunikačních kaváren“). Na obrázku 5 jsou uvedeny údaje o počtu návštěv portálu Vaše Evropa.

80 Podobně rozhodnutí o zřízení programu ISA² vyžadovalo podporu provádění Evropské strategie interoperability, Evropského rámce interoperability a referenční architektury, jakož i příslušných specifikací a norem. Zjistili jsme, že propagační kampaň byla proaktivní a komplexní. Kromě zřízení a provozování platformy Joinup (viz bod 74 a rámeček 9) financoval program ISA² jedno opatření (ve výši 3,62 milionu EUR), které podporovalo spolupráci a usnadňovalo interakci mezi zúčastněnými stranami programu.

81 V rámci Nástroje pro propojení Evropy bylo rovněž nutné provést komunikační strategii. Zjistili jsme, že:

• vytvořená strategie propagovala řešení Nástroje pro propojení Evropy, která byla především zajímavá pro vývojáře řešení. Zaměstnanci, mezi nimiž jsme prováděli dotazování v členských státech, tato řešení hodnotili kladně a potvrdili, že je opětovně používají, zejména pro přeshraniční služby. Opětovné použití infrastruktur digitálních služeb má zajistit rychlejší, snazší a nákladově efektivnější vývoj digitálních služeb s využitím stávajících technologií, aby každá organizace nebyla nucena vyvíjet tyto služby samostatně. Podle přehledu opětovného použití Nástroje pro propojení Evropy byly do konce roku 2021 „stavební kameny“ použity v 353 projektech převážně v EU,
• Komise dosud nepořádala žádné zvláštní osvětové nebo propagační kampaně s cílem informovat potenciální uživatele o existenci systému propojení obchodních rejstříků (který funguje od roku 2017) ani systému propojení insolvenčních rejstříků (který funguje od roku 2021) vyvinutých v rámci Nástroje pro propojení Evropy. Komise nás informovala, že kampaň tohoto druhu plánuje i) pro systém propojení obchodních rejstříků, jakmile bude k dispozici nástroj pro zpracování plateb (viz rámeček 7), a ii) pro systém propojení insolvenčních rejstříků, jakmile k němu budou připojeny všechny členské státy (zatím je připojeno 17 států) (viz bod 64). Na konci roku 2021 Komise zahájila online komunikační kampaň pro portál evropské e-justice, ale pouze s velmi omezeným odkazem na systém propojení obchodních rejstříků.

82 Ačkoli má informovanost uživatelů pro zajištění využívání služeb elektronické veřejné správy klíčový význam, zjistili jsme, že Komise nehodnotila, do jaké míry jsou podniky informovány, ani neanalyzovala potřeby v této oblasti. Zástupci evropských hospodářských sdružení, mezi nimiž jsme prováděli dotazování, uvedli, že podniky jsou informovány o službách elektronické veřejné správy, které jim zákon ukládá využívat, mnohem méně jsou však informovány o dalších podobných službách.

83 Zjistili jsme, že přesto existuje jeden aspekt, a to eIDAS, k němuž Komise zadala studii, jejímž cílem bylo analyzovat trh služeb elektronické identifikace, autentizace a služeb vytvářejících důvěru a vyvinout a spustit pilotní program s cílem zvýšit povědomí o těchto řešeních mezi malými a středními podniky:

• studie zveřejněná v roce 2019 zjistila obecně nízkou úroveň povědomí o řešeních eIDAS mezi malými a středními podniky. To bylo považováno za klíčovou překážku,
• pilotní program proběhl koncem roku 2018 a zahrnoval znalostní a vzdělávací program, soubor nástrojů eIDAS pro malé a střední podniky a strategii propagace tohoto souboru nástrojů pro malé a střední podniky. Znalostní a vzdělávací program i soubor nástrojů eIDAS pro malé a střední podniky jsou stále k dispozici online. Kromě toho Středisko pro sledování eIDAS (online platforma pro spolupráci, kterou spustila Komise) vytváří virtuální komunitu zúčastněných stran, jejímž cílem je podpořit společný pohled na otázky související s prováděním a využíváním nařízení eIDAS.

84 Přestože studie doporučila, aby byl soubor nástrojů dále rozvíjen s ohledem na specifičtější potřeby uživatelů a aby byla vytvořena dlouhodobá struktura řízení zúčastněných stran, která by zahrnovala členské státy a regionální zástupce, sdružení malých a středních podniků a poskytovatele služeb, Komise v tomto ohledu nepřijala žádná opatření. Komise nijak nezdůvodnila, proč doporučení ze studie neprovedla.

85 Posuzovali jsme také, zda Komise měla přehled o propagačních aktivitách prováděných členskými státy a zda se snažila i) tyto případné aktivity nějak koordinovat nebo ii) šířit osvědčené postupy v tomto ohledu. Zjistili jsme, že Komise nemá přehled o opatřeních členských států na podporu evropských nebo vnitrostátních řešení elektronické veřejné správy. V důsledku toho neurčila osvědčené postupy ani nebyla schopna koordinovat stávající činnosti.

Závěry a doporučení

86 Dospěli jsme k celkovému závěru, že opatření Komise byla při podpoře provádění a využívání řešení elektronické veřejné správy členskými státy účinná jen zčásti. I když Komise dokončila opatření stanovená v Akčním plánu pro „eGovernment“ na období 2016–2020, který byl předmětem našeho auditu, ne všechny nově vyvinuté digitální veřejné služby jsou dostupné v celé EU, protože v členských státech docházelo ke zpožděním. Komise navíc tyto služby komplexně nepropagovala mezi podniky a uživateli obecně.

87 Ačkoli Akční plán EU pro „eGovernment“‘ na období 2016–2020 splňoval potřeby zjištěné v rámci konzultací a hodnocení, zahrnoval pouze opatření, která měla provádět sama Komise, což ztěžovalo naplňování stanovené vize. Akční plán nestanovoval žádné povinnosti pro členské státy, přestože hodnotící zpráva předchozího akčního plánu označila dobrovolnost činností členských států za jeden z hlavních nedostatků. Tento problém však byl zmírněn skutečností, že u většiny opatření tyto povinnosti ukládaly příslušné právní akty, které buď existovaly už před akčním plánem, nebo byly přijaty v jeho důsledku. V některých případech však provádění opatření pokračovalo i po roce 2020, a tedy po datu ukončení akčního plánu (viz body 23–27).

88 Zaznamenali jsme, že návrh Komise na rok 2021, kterým se stanoví politický program Cesta k digitální dekádě, zavedl rámec spolupráce, který Komisi umožňuje každoročně sledovat pokrok členských států při plnění digitálních cílů stanovených na úrovni EU. Jeden ze tří cílů je však definován nejasně, takže existuje riziko, že si jej členské státy budou vykládat různě, což může ohrozit dosažení cíle. Podle návrhu na rok 2021, kterým se stanoví Cesta k digitální dekádě, by Komise měla v prováděcích aktech pro každý digitální cíl vymezit klíčové ukazatele výkonnosti (viz body 28–31 a 46–48).

89 Monitorování provádění akčního plánu bylo roztříštěné, neboť Komise nestanovila rámec monitorování (včetně ukazatelů) pro akční plán jako celek. Takový rámec však byl zaveden pro řadu jednotlivých opatření (čtyři ze šesti, na něž se vztahoval náš audit). Stávající ukazatele pro elektronickou veřejnou správu (srovnávací standard v oblasti elektronické veřejné správy a index digitální ekonomiky a společnosti), které Komise každoročně zveřejňuje, nebyly přímo spjaty s žádným z opatření prováděných v rámci akčního plánu, a nebyly tedy vhodné k měření jeho dopadu (viz body 32–45).

90 Komise dokončila šest opatření, která byla zaměřena na podniky, a na něž se tedy vztahuje náš audit. Podporovala také zavádění řešení elektronické veřejné správy v členských státech prostřednictvím projektů financovaných z EU a poskytováním technické podpory, což ocenili zaměstnanci členských států, mezi nimiž jsme prováděli dotazování (viz body 49–69).

91 Navzdory tomuto úsilí byla tři ze šesti opatření v celé EU provedena pouze částečně. Ve dvou případech (propojení insolvenčních rejstříků a digitální řešení v průběhu celého životního cyklu společnosti) to bylo způsobeno zpožděním v několika členských státech (u některých z nich nemá Komise informace o pokroku). V jednom případě (elektronická identifikace, autentizace a služby vytvářející důvěru, eIDAS) ponechalo příslušné nařízení členským státům možnost volby. V důsledku toho opatření Komise v letech 2016–2020 zatím nevedla k podstatným změnám pro podniky a občany v celé EU. Další opatření (systém propojení obchodních rejstříků) bylo v některých členských státech provedeno se zpožděním, ale od března 2022 je řešení k dispozici ve všech členských státech (viz body 60–65).

92 Připomínáme, že v návrhu na rok 2021, kterým se stanoví Cesta k digitální dekádě, Komise zavedla koncept i) plánů digitální dekády, které mají vypracovat členské státy, a ii) trajektorií, které mají být stanoveny pro každý členský stát s ohledem na dosažení digitálních cílů. Jelikož však návrh stále prochází legislativním procesem (stav v září 2022), může dojít k jeho pozměnění (viz bod 46).

93 Pokud jde o eIDAS, Komise v roce 2021 předložila v reakci na hodnocení stávajícího nařízení návrh na jeho změnu. Návrh řeší většinu nedostatků a – což je nejdůležitější – nyní ukládá všem členským státům povinnost zajistit systém elektronické identifikace (viz body 54–56).

Doporučení 1 – Posílit prováděcí rámec, a přimět tak členské státy k dokončení služeb elektronické veřejné správy

Vzhledem k návrhu rozhodnutí Komise, kterým se zavádí politický program Cesta k digitální dekádě 2030, by Komise měla podporovat další rozvoj služeb elektronické veřejné správy a jejich monitorování tím, že:

1. jednoznačně vymezí pojmy používané v digitálních cílech, aby je bylo možné uplatňovat stejným způsobem v celé EU;
2. bude analyzovat národní plány pro digitální dekádu a podnikne potřebné kroky, pokud usoudí, že politiky, opatření a akce v nich stanovené jsou nedostatečné, a ohrožují tak včasné dosažení cílů stanovených v rozhodnutí;
3. podnikne kroky, pokud členské státy zaznamenají zpoždění při dosahování digitálních cílů ve srovnání s jejich plánovanými trajektoriemi.

Cílové datum provedení: po přijetí návrhu rozhodnutí, kterým se stanoví Cesta k digitální dekádě, v souladu s lhůtami stanovenými v rozhodnutí

94 Komise aktivně podporovala spolupráci a výměnu osvědčených postupů mnoha způsoby (např. prostřednictvím expertních skupin a platforem), což pracovníci v členských státech hodnotili kladně. Ve svém návrhu politického dokumentu Cesta k digitální dekádě po roce 2020 Komise náležitě zohlednila potřebu v této podpoře pokračovat (viz body 70–76).

95 Komise neměla žádnou zastřešující strategii, která by mezi klíčovými uživateli propagovala řešení elektronické veřejné správy dostupná na úrovni EU. To znamená, že její propagační činnosti nebyly komplexní ani koordinované. Podporovala řešení pouze v případech, kdy to vyžadovaly příslušné právní akty, a nebyla proto pokryta všechna (viz body 77–78).

96 Pokud Komise vedla komunikační kampaně, byly vedeny dobře. Komise však sice propagovala technická řešení vyvinutá v rámci Nástroje pro propojení Evropy mezi vývojáři, dosud ale nepropagovala nové služby – jako je systém propojení obchodních rejstříků a systém propojení insolvenčních rejstříků – mezi uživateli. Komise rovněž nemá přehled o opatřeních přijatých členskými státy na podporu vnitrostátních nebo evropských řešení elektronické veřejné správy, ačkoli koordinované úsilí může přinést lepší výsledky (viz body 79–81 a 85).

97 Komise nehodnotila povědomí podniků o dostupných službách elektronické veřejné správy a neanalyzovala potřeby v této oblasti, ačkoli se jedná o jednu z klíčových složek zavádění služeb elektronické veřejné správy. Jedinou výjimkou byl trh eIDAS: Komise provedla studii a realizovala pilotní znalostní a vzdělávací program mezi malými a středními podniky. Jejím výsledkem byl soubor nástrojů pro tuto kategorii podniků. Ačkoli studie doporučila, aby tento soubor nástrojů dále rozpracován, Komise v tomto ohledu nepodnikla žádné kroky (viz body 82–84).

Doporučení 2 – Vypracovat komplexní strategii pro účinnou podporu služeb elektronické veřejné správy

V zájmu účinnější podpory dalšího zavádění celoevropských služeb elektronické veřejné správy by Komise měla vypracovat komplexní strategii účinné propagace služeb elektronické veřejné správy, která by vycházela z posouzení úrovně povědomí uživatelů o dostupných službách elektronické veřejné správy. Strategie by měla zohlednit činnosti, které v tomto ohledu provádějí členské státy, a to buď s cílem usnadnit jejich úsilí, nebo zajistit, aby nedocházelo k jeho zdvojování.

Cílové datum provedení: konec roku 2024

Tuto zprávu přijal senát IV, jemuž předsedá Mihails Kozlovs, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 11. října 2022.

Přílohy

Příloha I – Vývoj elektronické veřejné správy v EU od roku 2006

Příloha II – Akční plán pro „eGovernment“ – seznam opatření

Příloha III – Seznam projektů financovaných z EU, které byly zahrnuty do auditu

Příloha IV – Provádění opatření, která byla zahrnuta do rozsahu auditu