Mořské prostředí: ochrana EU je široká, ale nesahá do hloubky

Shrnutí

Evropská unie (EU) má rozsáhlou plochu moří s velikým množstvím mořských stanovišť a druhů. EU má politiku ochrany mořského prostředí a udržitelného využívání mořských zdrojů. Vědci a tvůrci politik se shodují, že jednou z hlavních zátěží pro moře EU je rybolov spojený s využíváním zdrojů a poškozováním mořského dna.

Společná rybářská politika EU se vztahuje na rybolov v mořích EU a má zajistit, aby rybolovné činnosti byly udržitelné z hlediska životního prostředí. Komise má v oblasti zachování biologických mořských zdrojů větší úlohu než v oblasti životního prostředí, kde sdílí odpovědnost s členskými státy. Nejvýznamnější politiky týkající se mořského prostředí jsou stanoveny v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí, ve směrnici o ptácích a směrnici o přírodních stanovištích. Finanční prostředky EU jsou rozloženy do různých nástrojů financování.

Rok 2020 byl pro EU klíčovým rokem, pokud jde o plnění cílů v oblasti mořského prostředí. V roce 2021 se bude konat konference o Úmluvě OSN o biologické rozmanitosti. Naše zpráva může pomoci při budoucích diskusích o ochraně mořského prostředí.

Tento audit zkoumal, zda byl ve vybraných částech Atlantického oceánu a Středozemního moře dobře navržen a uplatňován rámec EU pro řešení hlavních zátěží pro biologickou rozmanitost moří a mořská stanoviště a zda využití finančních prostředků EU přineslo výsledky.

Zjistili jsme, že přes existenci rámce na ochranu mořského prostředí se pomocí opatření EU celkově nepodařilo obnovit dobrý stav mořského prostředí ani dosáhnout udržitelné úrovně rybolovu ve všech mořích. Tyto závěry potvrzuje i zpráva Evropské agentury pro životní prostředí zveřejněná v době dokončení naší auditní práce, v níž se uvádí: „Biologická rozmanitost moří v Evropě ohrožena. Z řady hodnocení zaměřených na mořské druhy a stanoviště vyplývá, že jejich stav z hlediska ochrany je nepříznivý nebo není znám.“ Opatření EU sice podle našich zjištění vedla k měřitelnému pokroku v Atlantiku, ale ve Středozemním moři nadále dochází k nadměrnému rybolovu. Navíc jen malý podíl prostředků Evropského námořního a rybářského fondu se vynakládá na ochranu mořského prostředí.

Naše konkrétní zjištění jsou následující:

1. Pravidla EU pro ochranu moří nevedla k obnově významných ekosystémů a stanovišť. Síť chráněných mořských oblastí není z hlediska rozmanitosti moří EU reprezentativní a někdy poskytuje jen malou ochranu. Ustanovení týkající se koordinace rybářské politiky s politikou v oblasti životního prostředí v praxi nefungovala podle původního záměru a seznam stanovišť a druhů chráněných podle směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích vychází ze zastaralých hodnocení ohrožených druhů.
2. V Atlantiku, kde je řízení rybolovu spojeno především s omezením přípustných odlovů, došlo k měřitelnému zlepšení rybích populací a rybolov byl u většiny z nich udržitelný. Řada druhů se však stále loví v nadměrné míře.
3. Ve Středozemním moři, kde je řízení rybolovu spojeno především s omezením intenzity rybolovu (a nikoliv objemu úlovků), přesahovala míra rybolovu udržitelnou úroveň dvojnásobně.
4. Členské státy, které jsme navštívili, využily 6 % svého financování z Evropského námořního a rybářského fondu na opatření, která přímo souvisí se zachováním mořských zdrojů, a dalších 8 % na opatření, která s ním souvisí nepřímo. Zaznamenali jsme rovněž dobré příklady projektů financovaných z programů LIFE a Interreg.

Na základě těchto zjištění předkládáme Komisi doporučení, která mají:

1. pomoci určit regulační a administrativní změny nezbytné pro ochranu citlivých mořských druhů a stanovišť,
2. zlepšit ochranná opatření ve Středomoří,
3. zvýšit potenciál financování, které poskytuje EU

Úvod

Moře a oceány EU

Evropská unie (EU) se snaží podporovat udržitelné využívání oceánů a chránit mořské ekosystémy. EU jako subjekt a její jednotlivé členské státy jsou smluvními stranami několika mezinárodních dohod souvisejících s ochranou mořských stanovišť a mořských druhů. Patří k nim úmluva o mořském právu, úmluva o biologické rozmanitosti, o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva), a úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva). Zásadní úlohu mají také regionální úmluvy pro mořské prostředí a regionální organizace pro řízení rybolovu.

Organizace spojených národů (OSN) přijala v roce 2015 cíle udržitelného rozvoje, v nichž mimo jiné vymezila, čeho je potřeba dosáhnout, pokud jde o „život ve vodě“ (viz rámeček 1). Evropská unie je odhodlána toto ve svých mořích splnit.

Moře EU zaujímají rozsáhlou plochu (pojmem „moře“ se v této zprávě označuje jednak Atlantický oceán a jednak další moře). Nachází se v nich nespočet stanovišť a druhů mořských rostlin a živočichů a jsou pro EU významné z hospodářského, sociálního a environmentálního hlediska, jak ilustruje obrázek 1.

Zdroje: EÚD na základě internetové stránky GŘ ENV a zprávy o stavu moří State of Europe's Seas, EEA, 2015.

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) požaduje, aby EU začlenila do svých politik ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj¹.

Podle SFEU má EU výlučnou pravomoc v oblasti zachování mořských biologických zdrojů prostřednictvím své společné rybářské politiky (SRP)². Odpovědnost za politiky v oblasti životního prostředí sdílí Komise s členskými státy³, přičemž ty nejdůležitější aspekty týkající se moří jsou upraveny rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí⁴, směrnicí o ptácích a směrnicí o přírodních stanovištích⁵.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) informovala v roce 2015 o špatném stavu řady mořských druhů a stanovišť a dospěla k závěru, že evropská moře nelze považovat za „zdravá“ nebo „čistá“⁶. V roce 2020 agentura uvedla, že v evropských mořích se nepodařilo zastavit úbytek biologické rozmanitosti a že z řady hodnocení zaměřených na mořské druhy a stanoviště vyplývá, že jejich stav z hlediska ochrany je nepříznivý nebo není znám⁷. Na obrázku 2 je znázorněna klasifikace stavu biologické rozmanitosti v evropských mořích.

Zdroj: © Agentura pro životní prostředí, EEA Report, Marine messages II, 2020, obrázek 3.1, s. 27.

Rybolov představuje vzhledem k nadměrnému využívání zdrojů a poškozování mořského dna jednu z hlavních zátěží pro mořské prostředí. Evropská agentura pro životní prostředí v roce 2020 uvedla⁸, že některé hlavní tlaky na ekosystémy v evropských mořích jsou způsobeny rybolovem, a podle zprávy Mezivládní vědecko-politické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby z roku 2019⁹ má rybolov největší dopad na mořské ekosystémy. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) uvedla, že „plavidla s vlečnými sítěmi mají závažné dopady na ekosystém včetně fyzického poškozování mořského dna […], nadměrného odlovu druhů žijících při dně […], obrovského množství vedlejších úlovků a s tím souvisejících výmětů“¹⁰. Vztah mezi rybolovem a ochranou mořského prostředí je znázorněn na obrázku  3. Příloha I stručně popisuje některé rybolovné techniky.

Zdroj: EÚD.

Při rybolovu může docházet k nechtěnému výlovu zranitelných druhů (například žraloků) nebo mořských savců, ptáků a želv. Na biologické rozmanitosti moří se podepisuje také změna klimatu, znečištění, rozvoj pobřežních oblastí, narušování mořského dna a šíření nepůvodních druhů. Podle červeného seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody a přírodních zdrojů (IUCN) z roku 2015 je 7,5 % evropských mořských druhů ryb ohroženo vyhynutím a u dalších 20,6 % druhů ryb chybí dostatečné vědecké informace k tomu, aby riziko jejich vyhynutí mohlo být vyhodnoceno¹¹.

Opatření EU

EU má zaveden rámec na ochranu mořského prostředí. Obsahuje různé směrnice v oblasti životního prostředí a nařízení týkající se rybolovu. Přehled opatření EU, která jsou nejrelevantnější pro tento audit, je uveden na obrázku  4.

Zdroj: EÚD.

Společná rybářská politika

Společná rybářská politika (SRP)¹² stanoví pravidla rybolovu v EU. Má také zajistit, aby rybolovné činnosti byly udržitelné z hlediska životního prostředí a měly co nejmenší dopady na mořský ekosystém¹³. Jejím dalším cílem je, aby nejpozději do roku 2020 míra rybolovu nepřekračovala „maximální udržitelný výnos“¹⁴ (viz rámeček 2).

Rámeček  2

Maximální udržitelný výnos

Při uplatnění maximálního udržitelného výnosu by se mělo dosáhnout vysokého výlovu při zachování produktivní populace ryb v rámci zdravých mořských ekosystémů: pokud rybolov tuto míru překračuje, rybí populace klesají. Při maximálním udržitelném výnosu se rybí populace musí udržovat na vyšších úrovních, než jaké vyžaduje „přístup předběžné opatrnosti“ požadovaný v dohodě OSN o rybích populacích, která byla přijata na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji. Přístup předběžné opatrnosti má udržet rybí populace nad bezpečnými biologickými limity a zároveň je nezbytným, nikoliv však jediným předpokladem maximálního udržitelného výnosu. Jak předběžná opatrnost, tak maximální udržitelný výnos jsou nedílnou součástí ekosystémového přístupu k řízení rybolovu a obnášejí snižování úlovků ryb:

Zdroj: EÚD na základě publikace ICES Advice Book, červen 2012 (ICES, 2012. Zpráva poradního výboru ICES, 2012. Doporučení ICES, 2012. Díl 1.).

Cílem společné rybářské politiky je dosáhnout maximálního udržitelného výnosu tam, kde je to možné, do roku 2015, přičemž u všech rybích populací by jej mělo být dosaženo postupně a přírůstkově nejpozději do roku 2020. Agentura EEA považovala v roce 2019 za nepravděpodobné, že by EU ve Středomoří splnila svůj cíl SRP pro rok 2020¹⁵.

Rybářská plavidla EU mohou lovit ve všech mořích EU při dodržení pravidel společné rybářské politiky. V pobřežních vodách řídí přístup na základě dočasné výjimky, jejíž platnost byla od roku 1983 opakovaně prodloužena, členské státy¹⁶.

Řízení rybolovu v EU probíhá v Atlantiku jinak než ve Středomoří: v Atlantiku se většinou používá systém kvót, zatímco ve Středomoří se uplatňuje převážně režim intenzity rybolovu. V případě Atlantiku stanoví EU každý rok limity na odlov ryb, označované jako celkový přípustný odlov, které rozděluje¹⁷ mezi členské státy a jednotlivé rybolovné oblasti. Pro Středomoří platí navíc dvě nařízení EU: nařízení o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři („nařízení o rybolovu ve Středozemním moři“)¹⁸ a nařízení o rybolovu v oblasti dohody Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři („nařízení o rybolovu v oblasti dohody GFCM“)¹⁹, která vymezují řídicí a technická opatření. Rámeček 3 uvádí příklad celkových přípustných odlovů a intenzity rybolovu.

Do roku 2019,kdy vstoupil v platnost víceletý plán řízení pro západní Středomoří a byl přijat víceletý plán řízení GFCM pro druhy žijící při dně v Jaderském moři, byla omezení intenzity rybolovu definována ve vnitrostátních plánech řízení jednotlivých členských států a neexistoval žádný rámec, který by umožňoval sledovat snižování intenzity rybolovu na úrovni EU.

EU, členské státy ve Středomoří a další středomořské země jsou smluvními stranami Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM – General Fisheries Commission for the Mediterranean). Mezi cíle GCFM patří zachování a udržitelné využívání živých mořských zdrojů ve Středozemním moři²⁰. V roce 2017 smluvní strany GFCM včetně EU podepsaly prohlášení ministrů MedFish4Ever²¹.

Environmentální politika

Chráněné mořské oblasti EU (Natura 2000)

Směrnice o ptácích (1979) a směrnice o stanovištích (1992) si kladou cíl chránit ohrožené druhy a stanoviště v celé EU a společně vytvořit síť chráněných oblastí „Natura 2000“. Členské státy odpovídají za vymezení a správu lokalit Natura 2000.Chráněné oblasti na moři jsou označovány jako chráněné mořské oblasti (CHMO). Na konci roku 2019 jich existovalo více než 3 000.

Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí

V roce 2007 přijala Komise integrovanou námořní politiku²², jejímž účelem je zvýšit koordinaci mezi jednotlivými oblastmi politiky. Jejím pilířem v oblasti životního prostředí je rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí z roku 2008 (dále také jen „směrnice o mořském prostředí“).

Rámcová směrnice o mořském prostředí vymezuje mořské oblasti a podoblasti (viz obrázek 5) a členským státům ukládá povinnost, aby nejpozději do roku 2020 dosáhly ve svých mořích „dobrého stavu mořského prostřed퓲³. Členské státy musí tyto strategie ve svých mořských vodách zavést ve spolupráci s dalšími členskými státy, s nimiž sdílejí mořskou oblast nebo podoblast.

Zdroj: EÚD na základě technického dokumentu vymezení článku 4 Mořské oblasti a podoblasti rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Členské státy musely vyhodnotit své mořské vody podle 11 kvalitativních kritérií (deskriptorů) (viz rámeček 4) a předložit programy sledování a opatření k dosažení dobrého stavu mořského prostředí do roku 2020.

V roce 2018 dospěla Komise k závěru²⁴, že všechny programy opatření je potřeba zlepšit a že dosažení dobrého stavu prostředí ve všech mořských oblastech a u všech kritérií do roku 2020 není pravděpodobné²⁵. V roce 2020 uvedla²⁶, že pokrok při dosahování dobrého stavu mořského prostředí není dostatečně rychlý, a stanovila nejdůležitější oblasti pro zlepšení.

Strategie v oblasti biologické rozmanitosti

V roce 2011 přijala Komise sdělení o strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020²⁷, v němž vytyčila cíl zastavit úbytek biologické rozmanitosti a degradaci půdního a mořského ekosystému EU do roku 2020. V roce 2015 se v přezkumu této strategie v polovině období konstatovalo, že stav mořských druhů a ekosystémů v evropských mořích se nadále zhoršuje a že mořská síť Natura 2000 stále není dokončena²⁸. V květnu 2020 vydala Komise novou strategii v oblasti biologické rozmanitosti, v níž usiluje o to, aby do roku 2030 bylo nejméně 30 % mořských oblastí chráněno a alespoň 10 % přísně chráněno.

Odpovědnost Komise a členských států

Vzhledem k tomu, že zachování mořských biologických zdrojů spadá do výlučné pravomoci EU, má Komise v této oblasti významnější úlohu než v případě mořského prostředí, kde je odpovědnost sdílena s členskými státy. Komise navrhuje právní předpisy pro řízení rybolovu (zejména pokud jde o přípustné odlovy, rybolovné techniky, kontrolu rybolovu a financování). U obou politik Komise dohlíží na jejich provádění členskými státy: v případě rybolovu prostřednictvím Generálního ředitelství pro námořní záležitosti a rybolov (GŘ MARE) a v případě mořského prostředí prostřednictvím Generálního ředitelství pro životní prostředí (GŘ ENV). V otázkách řízení rybolovu poskytuje Komisi poradenství skupina odborníků sdružených ve Vědeckotechnickém a hospodářském výboru pro rybářství (STECF). Další vědecké poradenství jí poskytuje Mezinárodní rada pro průzkum moří (ICES), což je mezivládní orgán pro mořský výzkum v severním Atlantiku.

Tabulka 1 znázorňuje rozdělení pravomocí v otázkách životního prostředí a rybolovu mezi Komisí a členskými státy v jednotlivých mořských oblastech. Členské státy odpovídají za provádění směrnic v oblasti životního prostředí a za uplatňování pravidel stanovených ve společné rybářské politice. Patří mezi ně právo přijmout ochranná opatření ve svých mořských vodách (například na základě článků 11 a 20 SRP).

Zdroj: EÚD.

Financování EU

EU má na podporu ochrany mořského prostředí k dispozici několik nástrojů (jako je Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), programy LIFE a Interreg), avšak žádný z nich není konkrétně určen přímo pro ochranu moří. Podle článku 6 nařízení č. 508/2014 se ENRF vztahuje i na podporu zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky. Komise nepředkládá samostatné zprávy o celkovém objemu prostředků EU vyčleněných na ochranu mořského prostředí.

Rozsah a koncepce auditu

Zkoumali jsme politický a výdajový rámec EU a nakolik pomáhá snižovat hlavní zátěže pro biologickou rozmanitost moří a mořská stanoviště a soustředili jsme se zejména na zátěž představovanou komerčním rybolovem. Zjišťovali jsme, zda:

• byl rámec EU dobře navržen a uplatňován Komisí i členskými státy,
• bylo dosaženo pokroku v oblasti Atlantiku a Středozemí,
• Komise a členské státy dosáhly pomocí finančních prostředků EU plánovaných výsledků.

Audit se vztahoval na období od přijetí směrnice o mořském prostředí v roce 2008 do 1. března 2020. Zaměřili jsme se na oblast Biskajského zálivu a pobřeží Iberského poloostrova, Makaronésii a na západní část Středozemního moře a navštívili jsme pobřežní členské státy těchto mořských oblastí – Španělsko, Francii, Itálii a Portugalsko. Zeměpisný rozsah našeho auditu je znázorněn na obrázku 6.

Zdroj: EÚD na základě technického dokumentu vymezení článku 4 Mořské oblasti a podoblasti rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Náš audit se nevztahoval na směrnici o územním plánování námořních prostor²⁹ ani na strategii modrého růstu, protože členské státy budou Komisi předkládat zprávy o územním plánování námořních prostor až v roce 2021.

Při auditu jsme:

• přezkoumali návrhy, pokyny a relevantní zprávy Komise,
• navštívili celostátní a regionální orgány a zástupce odvětví rybolovu a ekologických organizací ve Španělsku, Francii, Itálii a Portugalsku.
• přezkoumali financování EU určené pro projekty ochrany mořského prostředí, tyto projekty zkontrolovali a dále jsme ve vybraných mořských oblastech zkontrolovali 21 dlouho existujících chráněných mořských oblastí, které mají různé cíle ochrany,
• konzultovali s panelem odborníků, abychom na základě jejich odborných znalostí a zkušeností analyzovali souvislosti mezi politikou v oblasti životního prostředí a politikou v oblasti rybolovu,
• přezkoumali příslušné studie a zprávy, včetně těch, které vypracoval Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství a Evropská agentura pro životní prostředí.

Rok 2020 je pro EU klíčovým rokem, pokud jde o plnění cílů týkajících se zachování zdrojů v rámci strategie pro biologickou rozmanitost z roku 2011, společné rybářské politiky a rámcové směrnice o mořském prostředí. V roce 2021 by se měla uskutečnit konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti. Tato zpráva předkládá analýzu dosavadních výsledků v oblasti ochrany biologické rozmanitosti moří, a může tedy sloužit jako příspěvek k diskusi o možném postupu v budoucnu.

Připomínky

Členské státy se při uplatňování rámce EU na ochranu mořského prostředí potýkají s problémy

Právní předpisy EU vyžadují, aby členské státy zajistily ochranu mořského prostředí. Zjišťovali jsme, zda je v EU zaveden a uplatňován rámec, který je v tom nápomocen. Konkrétně jsme zkoumali, zda poskytuje účinné nástroje na ochranu mořských oblastí, zda stanoví jasný základ pro přijímání opatření, zda je začleněn do ostatních oblastí majících dopad na mořské prostředí a zda je založen na nejnovějších vědeckých poznatcích o nejvíce ohrožených druzích a stanovištích.

Chráněné mořské oblasti EU zajišťují v praxi jen omezenou ochranu

Komise definuje chráněné mořské oblasti jako mořské oblasti, které byly zavedeny primárně za účelem ochrany přírody. Aby tento účel mohly plnit, musí mít stanovené jasné cíle a být dobře spravovány na základě nejnovějších vědeckých poznatků³⁰. Podle směrnice o mořském prostředí by členské státy měly do svých strategií zahrnout opatření územní ochrany, která přispějí k vytvoření ucelených a reprezentativních sítí chráněných mořských oblastí³¹.

Chráněné mořské oblasti mají řadu cílů v oblasti ochrany přírody, které plní prostřednictvím nejrůznějších ochranných opatření, mezi něž patří například omezení rybolovu. Členské státy uplatňují v těchto oblastech různé stupně omezení rybolovu (příklad viz rámeček 5). Agentura EEA dospěla v roce 2018 k závěru, že síť chráněných mořských oblastí není z ekologického hlediska reprezentativní³².

Rámeček  5

Různé stupně ochrany v chráněné mořské oblasti Cinque Terre (Itálie)

Zdroj: EÚD, převzato podle původního obrázku © Ente Parco Nazionale delle Cinque Terre.

Tato chráněná mořská oblast má celkovou plochu 4 554 ha a tři stupně ochrany. Zóna A (zákaz rybolovu) zaujímá pouze 104 ha (2,3 % oblasti). V zóně B a C jsou oprávněni lovit místní rybáři, kterým k tomu řídicí orgán udělil povolení. Zóna C zároveň tvoří předěl mezi oblastmi, které jsou z hlediska biologické rozmanitosti nejcennější, a oblastmi vně chráněné mořské oblasti, pro něž platí méně přísná omezení.

Chráněné mořské oblasti mohou získat označení lokality evropské sítě Natura 2000, pouze pokud se v nich vyskytují stanoviště nebo druhy uvedené ve směrnici o ptácích a směrnici o přírodních stanovištích. Určené mořské oblasti se často překrývají jednak navzájem a jednak s národními chráněnými územími. Příklad takových vzájemných překryvů ukazuje obrázek 7.

Zdroje: INPN, Cartographie des espaces naturels ou protégés: https://inpn.mnhn.fr/viewer-carto/espaces/I056FR9100008 a prohlížeč sítě Natura 2000: https://natura2000.eea.europa.eu/.

Chráněné mořské oblasti, které zohledňují zátěž představovanou rybolovem, zajišťují ochranu prostředí v různé míře. Zkoumali jsme, jak právní ustanovení členských států upravují ochranu 21 dlouholetých chráněných mořských oblastí začleněných do sítě Natura 2000 (viz příloha II), a zjistili jsme, že:

1. ve třech chráněných oblastech (14 %) je rybolov zakázán na většině plochy;
2. v devíti chráněných oblastech (43 %) existují pro rybolov jistá omezení (zákaz některých metod rybolovu, nutnost mít povolení), nebo je rybolov povolen na většině plochy;
3. v devíti mořských oblastech (43 %) členské státy nestanovily žádná zvláštní omezení rybolovu nebo jen velmi malá.

Právní předpisy EU nestanoví žádný požadavek, aby pro chráněné mořské oblasti byly vypracovány plány řízení, avšak podle OECD představují takové plány osvědčený postup³³. Plány řízení definují opatření nutná k ochraně mořských lokalit a určují orgány, jež za tato opatření nesou odpovědnost. Tyto plány mělo pro něco málo přes polovinu chráněných mořských oblastí, které jsme kontrolovali. Světový fond na ochranu přírody (WWF – World Wide Fund for Nature) v roce 2019³⁴ uvedl, že i když chráněné lokality tvoří 12,4 % oblasti moří EU, pouze k 1,8 % z nich existují plány řízení. V roce 2020 agentura EEA uvedla, že za mořské rezervace s plnou ochranou (jakou je např. zákaz rybolovu) lze považovat méně než 1 % evropských chráněných mořských oblastí a že jejich řízení je nutné zlepšit³⁵.

Členské státy mohou vyhlášením chráněných mořských oblastí chránit mořské lokality nejen před zátěží způsobenou rybolovem, ale i řadou dalších faktorů (jako je bagrování mořského dna, těžba, průzkum ložisek ropy a zemního plynu, průmyslové zplodiny, kotvení, lodní doprava, podmořské kabely).

Ve vědecké studii z roku 2019³⁶ se uvádí, že v 59 % analyzovaných chráněných mořských oblastí probíhá intenzivnější komerční rybolov pomocí vlečných sítí než v ostatních lokalitách a že v řadě z těchto oblastí nejsou chráněny ohrožené druhy. Ve studii se konstatuje, že „velká část velmi rozsáhlé sítě chráněných mořských oblastí EU dává falešný pocit, že se v nich úspěšně realizují ochranná opatření“. V těch chráněných mořských oblastech, v nichž je rybolov omezen, jsme našli příklady dalších ochranných postupů (viz rámeček 6).

Rámeček 6

Chráněné mořské oblasti a ochrana před rybolovem

Správa chráněné mořské oblasti Cinque Terre (Itálie) věděla o častých případech tažení vlečných sítí uvnitř chráněné zóny, přestože je v ní rybolov zakázán.Nechala proto v roce 2009 rozmístit protivlečné betonové bloky (viz fotografie), které tažení sítí zabraňují a sítě se do nich zamotávají.

Zdroj: © Parco Nazionale delle Cinque Terre.

V roce 2018 agentura EEA informovala³⁷, že EU splnila cíl zahrnout nejméně 10 % svých vod do roku 2020 do chráněných mořských oblastí, ale že ty se koncentrují u pobřežních vod a dostatečně nepokrývají hlubokomořské oblasti. Dospěla k závěru, že síť chráněných mořských oblastí stále není v plném rozsahu reprezentativní, pokud jde o biologickou rozmanitost, a že biologickou rozmanitost moří je třeba lépe chránit³⁸. Podle odhadů Komise z roku 2020 je v EU přísně chráněno méně než 1 % mořských oblastí³⁹.

Tabulka 1 uvádí odlišnosti, pokud jde o odpovědnost za politiky v oblasti životního prostředí a rybolovu podle typu mořské oblasti. Členské státy jsou povinny splnit závazky týkající se ochrany moří stanovené rámcovou směrnicí o mořském prostředí, směrnicí o ptácích a směrnicí o přírodních stanovištích. Za tím účelem vyhlašují chráněné mořské oblasti, v nichž stanoví omezení rybolovu pro svá vlastní rybářská plavidla. Ve svých teritoriálních vodách mohou omezit rybolov také pro plavidla, která v těchto vodách tradičně loví z přístavů na přilehlém pobřeží, avšak v chráněných mořských oblastech mimo toto pobřežní pásmo tak nemohou učinit jednostranně (viz obrázek 8), ale formou mnohostranných jednání v rámci postupu podle SRP.

Zdroj: EÚD.

Regulační nástroje na propojení politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti moří a společné rybářské politiky v praxi nefungovaly dobře

Právní předpisy EU týkající se biologické rozmanitosti moří a společné rybářské politiky obsahují ustanovení na propojení ochrany mořského prostředí (kde primární odpovědnost nesou členské státy) s opatřeními pro zachování rybolovných zdrojů (v rámci výlučné pravomoci EU). Zjišťovali jsme, jak tato ustanovení fungovala v praxi v kontrolovaných mořských oblastech, vymezených v bodě 26.

SRP, článek  11

Členské státy odpovídají za vytvoření chráněných mořských oblastí a musí dodržovat závazky v oblasti zachování zdrojů plynoucí ze směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích a rámcové směrnice o mořském prostředí. Jelikož je však rybolov v pravomoci EU, článek 11 SRP umožňuje členským státům, které chtějí omezit dopady činnosti rybářských plavidel jiných členských států, předkládat společná doporučení, na jejichž základě může Komise přijmout opatření.

Členské státy, které jsme navštívili, tuto možnost podle článku 11 SRP nevyužily. Hlavním důvodem byla podle jejich vysvětlení skutečnost, že realizovat příslušný proces (na základě společného doporučení, po němž následuje akt Komise v přenesené pravomoci), je komplikované a mohlo by to:

• vést nakonec ještě k menším omezením, než o jaká členský stát původně požádal,
• vyžadovat zdlouhavá jednání, během nichž by oblast zůstala přístupná pro plavidla ostatních členských států, takže poškozování citlivých stanovišť by jen pokračovalo (viz příklad v rámečku 7).

Rámeček 7

Příklad problémů s uplatněním článku 11 SRP

Pokud by například Francie potřebovala ve kterékoliv malé zóně ve svých vodách oblasti ICES 8.a (viz níže) omezit rybolov, aby mohla splnit požadavky rámcové směrnice o mořském prostředí, může tak učinit ve vztahu k francouzským plavidlům. V případě, že by působnost omezení chtěla rozšířit na všechna plavidla EU, musela by se dohodnout na společném doporučení se všemi ostatními členskými státy, které mají v dané oblasti přímý zájem na řízení rybolovu (Komise nás informovala, že v oblasti 8a předložilo hlášení o úlovcích osm členských států).

Zdroj: EÚD, převzato podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Original Scientific Illustrations Archive. Použito se souhlasem.

Není však stanovena žádná časová lhůta, dokdy mají konzultované členské státy na návrh Francie reagovat. Pakliže by tak učinily, mohly by přijmout společné doporučení se slabšími opatřeními, než jaká navrhla Francie. Pokud by Francie nesouhlasila, musela by svou žádost podepřít vědeckými důkazy, přičemž konkrétní přínos ochranných opatření v mořském prostředí se prokazuje složitě. Celý proces se tak může protáhnout na několik let.

Komise uznala, že realizace společných doporučení podle článku 11 SRP trvala dlouho a doporučení se vztahují pouze na některé oblasti Severního a Baltského moře⁴⁰. Během sedmi let přijala šest společných doporučení týkajících se Severního a Baltského moře⁴¹, na která se však nevztahuje územní rozsah našeho auditu, a žádné doporučení ve Středomoří. Domníváme se, že uvedený postup neumožňuje včas ochránit před rybolovem tak vysoký počet chráněných mořských lokalit sítě Natura 2000. Upozorňujeme, že podle slov agentury EEA z roku 2020 vedl postup podle článku 11 nezřídka k tomu, že zájmy komerčního rybolovu byly upřednostněny před ochranou přírody⁴².

V roce 2018 Komise navrhla rozšířit definici oblasti s omezením rybolovu na jakoukoli chráněnou oblast vyhlášenou členskými státy. Pokud by členské státy získaly pravomoc řídit rybolovné činnosti v těchto oblastech⁴³, stávající proces podle článku 11 by se zjednodušil.

Rámová směrnice o mořském prostředí, článek 15

Pokud členské státy v zájmu dosažení dobrého stavu prostředí ve svých mořských oblastech podle požadavků rámcové směrnice o mořském prostředí identifikují opatření, která přesahují rámec jejich pravomocí (například v souvislosti s rybářskou politikou), mohou na tuto záležitost upozornit na úrovni EU na základě článku 15 této směrnice (Doporučení pro činnost Společenství). Ze čtyř navštívených členských států tak učinilo pouze Portugalsko.

Aby Portugalsko dostálo svým závazkům plynoucím ze směrnice o ptácích, směrnice o přírodních stanovištích a rámcové směrnice o mořském prostředí, zakázalo v roce 2014 svým plavidlům používat vlečné sítě pro lov při dně na velké části své výlučné ekonomické zóny a kontinentálního šelfu (viz obrázek 9). V červenci 2015 požádalo Komisi, aby se obrátila na Komisi pro rybolov v severovýchodním Atlantiku s žádostí o rozšíření zákazu na plavidla ostatních států EU a třetích zemí v souladu s článkem 15 rámcové směrnice o mořském prostředí. Komise v roce 2016 Portugalsko požádala, aby poskytlo další vědecké studie, což však portugalské orgány dle svých slov nepovažovaly za nutné. Portugalská plavidla tak nejsou v této oblasti oprávněna k lovu pomocí vlečných sítí, zatímco plavidla ostatních členských států v době našeho auditu toto oprávnění stále měla.

Zdroj: EÚD, převzato na základě portugalského ministerského nařízení č. 114/2014.

Pravidla EU pro ochranu moří nevedla k obnově významných mořských ekosystémů a stanovišť

Právní předpisy EU chrání konkrétní ohrožené druhy a stanoviště uvedené v přílohách směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích, zatímco na některé jiné ohrožené druhy (jako jsou žraloci) se vztahují omezení odlovu podle SRP. Rámcová směrnice o mořském prostředí umožňuje členským státům chránit ohrožené druhy a mořská stanoviště, přičemž rozhodnutí o tom, které druhy a stanoviště chránit, ponechává na jejich uvážení.

Přílohy směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích byly vypracovány před více než 25 lety a nejsou v nich zohledněny poslední vědecké poznatky ani dostatečně nezahrnují mořská stanoviště. Například rejnok maltský (Leucoraja melitensis), považovaný Mezinárodním svazem ochrany přírody za kriticky ohrožený druh⁴⁴, a oblasti jeho líhnutí (písčitá a bahnitá dna v hloubce 60 metrů a více) v těchto směrnicích nefiguruje. Směrnice obsahují postupy pro aktualizaci seznamů chráněných druhů a stanovišť, ale Komise je dosud nevyužila⁴⁵.

Agentura EEA v roce uvedla⁴⁶, že ve směrnicích o ochraně přírody „jsou z formálních systémů ochrany vyloučeny významné aspekty mořského ekosystému“, čímž narážela především na mořské ryby (např. komerčně využívané druhy), druhy bezobratlých (např. slávky jedlé a mořské hvězdice) a mořská stanoviště mimo pevninu (např. písečné mělčiny v hloubce 20 metrů a více nebo stanoviště při měkkém dnu) a v nich žijící společenství živočichů a rostlin.

Začlenění druhů živočichů do příloh směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích by usnadnilo jejich ochranu podle pravidel SRP.Například nařízení o rybolovu ve Středozemním moři zakazuje odlov druhů uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích⁴⁷. Ohrožené druhy, které v příloze této směrnice uvedeny nejsou (např. mořské houby a korály), je podle tohoto nařízení nadále možné lovit. Stejně tak i nařízení o technických opatřeních⁴⁸ často odkazuje na druhy uvedené v této směrnici.

EU přijala iniciativy na ochranu žraloků (viz rámeček 8), ale nevymezila chráněné oblasti. Naproti tomu Spojené státy americké v roce 2006 definovaly základní stanoviště rybí populace pro vysoce stěhovavé druhy v Atlantiku, včetně žraloků.

Pokrok v Atlantiku, ale špatné výsledky ve Středomoří

Společná rybářská politika vyžaduje zachování biologických mořských zdrojů a udržitelné řízení rybolovu a z toho důvodu musí být dodržovány úrovně maximálního udržitelného výnosu. Zjišťovali jsme, zda provádění SRP napomáhalo zachování mořských zdrojů a stanovišť. Konstatujeme, že pro splnění tohoto cíle by SRP měla stanovit opatření na ukončení nadměrného rybolovu, a to v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými poznatky, a předejít nadměrnému využívání mořských zdrojů tím, že rybolovnou kapacitu loďstev upraví tak, aby byla v souladu s udržitelným rybolovem⁵². Za zásadní prvek považujeme účinný systém kontroly rybolovu.

Podle zprávy agentury EEA z roku 2020 je nepravděpodobné, že by se do roku 2020 podařilo splnit cíl SRP lovit všechny populace v rámci maximálního udržitelného výnosu⁵³. V téže zprávě se uvádí, že i přes určitou míru nejistoty „je sdělení jasné – EU nedokázala do roku 2020 zastavit ztrátu biologické rozmanitosti moří“⁵⁴. Tuto skutečnost a dále nedostatek údajů pro posouzení podmínek rozmanitosti v mnoha oblastech ilustruje obrázek 10.

Poznámky: UNEP–MAP: Program OSN pro životní prostředí – Akční plán pro Středomoří; BSC: Černomořská komise; BEAT+: nástroj k posuzování prostorové variability biologické rozmanitosti sloučením existujících ukazatelů;další zkratky jsou vysvětleny jinde v této zprávě o auditu.

Zdroj: © Evropská agentura pro životní prostředí, zpráva EEA: Marine messages II, 2020, tabulka 3.1., s. 26.

Díky společné rybářské politice se nadměrný rybolov v Atlantiku začal v posledních letech snižovat. Ve Středozemním moři však zůstává na neudržitelně vysoké úrovni. Zkoumali jsme faktory, které podle našeho názoru přispěly k takto různým výsledkům, pokud jde o zachování zdrojů.

Měřitelné zlepšení v Atlantiku

U populací, k nimž je k dispozici vědecké doporučení maximálního udržitelného výnosu, byly v posledních letech zvýšeny limity celkových přípustných odlovů, které toto doporučení stanovilo⁵⁵. Komise dospěla k závěru, že 99 % objemu ulovených ryb v roce 2020 a 73 % biologických populací je v mezích udržitelného rybolovu.

V roce 2019 Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (STECF) uvedl, že v severovýchodním Atlantiku se stav průměrné biomasy rybích populací zlepšuje⁵⁶. K výraznému zvýšení rybích populací došlo v oblasti pobřeží Iberského poloostrova a Biskajského zálivu. Výbor STECF však zároveň upozornil, že obecně u řady populací (k nimž byly k dispozici informace z hodnocení) v roce 2017 nadále docházelo k nadměrnému odlovu (40 %) nebo se nacházely mimo bezpečné biologické limity (35 %) a že zlepšení se zdá příliš pomalé na to, aby bylo do roku 2020 dosaženo maximálního udržitelného výnosu.

ICES vydává doporučení k řadě biologických populací ryb. Výbor STECF v roce 2017 upozornil, že kvůli omezením údajů nemůže rada ICES poskytnout odhad maximálního udržitelného výnosu k více než polovině populací⁵⁷. Pokud jde o 156 rybích populací podléhajících kvótám, vydala ICES doporučení v 86 případech (55 %)⁵⁸. V ostatních případech uplatnila princip předběžné opatrnosti, což může vést k vyšší míře rybolovu než v rámci maximálního udržitelného výnosu (viz rámeček 6).

Ze zpráv vyplývá, že Komise v minulosti navrhla limity odlovu, které někdy překračovaly vědecká doporučení, která obdržela od ICES. Rada naopak někdy zvyšovala limity navrhované Komisí (viz rámeček 9).

Řada opatření EU nesnížila nadměrný odlov ve Středomoří

Výbor STECF dospěl v roce 2019 ve zprávě o sledování výkonnosti SRP k závěru, že populace ryb ve Středozemním moři jsou ve špatném stavu⁵⁹. Podle názoru Komise je intenzita rybolovu ve Středozemním a Černém moři 2,2 krát vyšší, než je slučitelné s maximálním udržitelným výnosem rybolovu; od roku 2003 do roku 2016 nedošlo v biomase rybích populací k žádnému významnému nárůstu⁶⁰. EEA v roce 2020 uvedla, že kritéria maximálního udržitelného výnosu byla ve Středomoří splněna pouze u 6 % hodnocených populací⁶¹.

Výbor STECF vzal na vědomí omezení u režimu intenzity rybolovu uplatňovaného ve Středomoří a navrhl zvážit alternativy založené na celkovém přípustném odlovu. Komise taková opatření předložila ve svých návrzích víceletých plánů řízení v západním Středomoří a Jaderském moři, ale spolunormotvůrci tyto návrhy odmítli. STECF uvedl, že snížení intenzity rybolovu nevede automaticky k menším úlovkům⁶².

Podle odhadů výboru STECF mělo loďstvo EU pro drobný rybolov provozované ve Středozemním moři v roce 2016 přibližně 17 500 plavidel⁶³. Velká plavidla chytí podstatně více ryb než malá. Na obrázku 11 je vidět přibližný podíl malých a velkých plavidel na celkovém počtu plavidel a hmotnosti úlovků.

Zdroj: EÚD (na základě informací zahrnutých do STECF 18-07).

Členské státy by měly sledovat vykládky ve svých přístavech, přičemž předpisy EU požadují, aby všechny produkty rybolovu byly nejdříve uvedeny na trh nebo zaregistrovány v dražebním středisku nebo pro registrované odběratele nebo organizace producentů⁶⁴. Orgány členských států a správci míst vykládky by tak měli být schopni předložit komplexní databáze o úlovcích. Výbor STECF zaznamenal pokrok v posuzování populací ve Středozemním moři, ale že zároveň také zjistil, že „dostupné údaje nejsou dostatečně spolehlivé, neboť informace o rybolovu jsou často neúplné, nepřesné a časové řady poměrně krátké“⁶⁵. Dále konstatoval, že monitorování intenzity rybolovu velké části středomořského loďstva členskými státy je nedostatečné⁶⁶.

V roce 2019 výbor STECF zpětně přezkoumal 22 vnitrostátních plánů řízení přijatých v návaznosti na nařízení o rybolovu ve Středozemním moři. Dospěl k závěru, že „starší vnitrostátní plány řízení v rámci nařízení o rybolovu ve Středozemním moři ve většině případů nepomohly zlepšit špatný stav rybích populací ve Středomoří“. Konstatoval také, že realizace některých z těchto plánů byla spojena s žádostmi o odchylky od ustanovení, která zmíněné nařízení obsahuje⁶⁷.

Nařízení o rybolovu ve Středozemním moři se snaží ochránit oblasti líhnutí ryb a citlivá stanoviště⁶⁸. Požadovalo se v něm, aby členské státy do 31. prosince 2007 poskytly Komisi informace, které jsou důležité pro zřízení těchto oblastí, a aby Rada do konce roku 2008 určila „chráněné rybolovné oblasti, vyskytující se v zásadě mimo teritoriální moře členských států, pokud jde o druhy rybolovných činností v takových oblastech zakázané nebo povolené.“ Členské státy tyto informace Komisi nepředložily.

V roce 2019 EU přijala víceletý plán pro šest druhů živočichů žijících u mořského dna v západní části Středozemního moře⁶⁹. Plán obsahuje i ochranná ustanovení⁷⁰ umožňující přijmout nápravná opatření (např. stanovit dobu hájení) v případě, kdy z vědeckých poznatků vyplývá, že jisté populace jsou ohroženy. Sledovat úrovně odlovu a získat přesné údaje je však obtížné (viz bod 62). Komise plán vyhodnotí v roce 2024, tedy velmi blízko cílovému datu pro dosažení objemu rybolovu na úrovni maximálního udržitelného výnosu do 1. ledna 2025.

Technická opatření jsou pravidla, která upravují, jak, kdy a kde mohou rybáři lovit. EU přijala v roce 2019 nařízení o technických opatřeních⁷¹, platné ve všech vodách EU. Jedním z jeho cílů je, aby řízení rybolovu přispělo k provádění směrnice o strategii pro mořské prostředí, směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích⁷².

Před přijetím nařízení o technických opatřeních nebyl k dispozici žádný mechanismus pro monitorování pokroku. Nařízení dává Komisi pravomoc přijmout v případě nutnosti akty v přenesené pravomoci⁷³ a zavádí povinnost podávat zprávy každé tři roky. První z těchto zpráv musí být předložena v roce 2020.

Nařízení o rybolovu ve Středozemním moři⁷⁴ a nařízení o rybolovu v oblasti dohody GFCM⁷⁵ obsahují další technická opatření, která se vztahují pouze na tyto oblasti. EU je smluvní stranou GFCM, ale má právo přijmout přísnější pravidla, pokud se domnívá, že opatření GFCM nejsou pro předcházení ničivým dopadům rybolovu dostatečně přísná⁷⁶. Technická opatření by mohla účinněji přispět k minimalizaci negativního environmentálního dopadu rybolovných činností na mořské prostředí ve Středomoří.

Údaje o rybolovu se získávají v souladu s nařízením o kontrolním režimu⁷⁷ a rámcovým nařízením o shromažďování údajů. Komise ve svém hodnocení nařízení o kontrolním režimu, které provedla v roce 2017, dospěla k závěru, že ne zcela odpovídá svému účelu⁷⁸, což ji přimělo k tomu, aby navrhla nový⁷⁹. Zvláštní otázkou je osvobození od povinnosti hlásit určité informace u plavidel kratších než 12 metrů a povinnosti zaznamenávat úlovky o hmotnosti nižší než 50 kg. Návrh, který je stále v legislativním procesu, obsahuje ustanovení posilující sledování drobného rybolovu a zahrnuje požadavek, aby všechna plavidla byla vybavena systémy sledování plavidel.

Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři určila osm oblastí s omezením rybolovu (jako je oblast Jabuka / Pomo Pit) s cílem chránit citlivá hlubinná stanoviště a základní rybí stanoviště – jde přibližně o 1 % Středozemního moře (viz obrázek 12). V zájmu ochrany málo známých stanovišť při mořském dně také od roku 2005 zakázala v hloubkách větších než 1 000 metrů (které tvoří 59 % Středozemního a Černého moře) používání tažených drapáků a vlečných sítí.

Zdroj: EÚD, převzato podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Original Scientific Illustrations Archive. Použito se souhlasem.

Dalším nesnadným úkolem ve Středomoří je sdílené řízení rybolovu se zeměmi, které nejsou členskými státy EU. V roce 2017 představovaly úlovky zemí EU přibližně 52 % hmotnosti úlovků ve Středozemním moři. Na obrázku 13 je vidět, že téměř všechny úlovky EU připadají na čtyři členské státy EU a přes 80 % úlovků mimo EU připadá na čtyři třetí země⁸⁰.

Zdroj: EÚD na základě databáze poskytnuté GFCM.

Nástroje EU pro řešení nadměrné rybolovné kapacity nejsou sladěny s regionálními potřebami a nezohledňují dopady na životní prostředí

Cílem společné rybářské politiky je zabránit nadměrnému využívání mořských zdrojů úpravou rybolovné kapacity loďstev podle úrovně odlovů, která je v souladu s maximálním udržitelným výnosem⁸¹. Ve své výroční zprávě o činnosti za rok 2017 útvary Komise uvedly, že „překračování rybolovné kapacity se považuje za hlavní příčinu nadměrného rybolovu ve Středozemním moři, a to vzhledem k obecnému nedostatku kontrol odlovu a jelikož regulace úmrtnosti způsobené rybolovem vychází především z intenzity rybolovu“.

Podle nařízení o SRP jsou členské státy povinny upravit rybolovnou kapacitu svých loďstev podle svých rybolovných práv. Nařízení o SRP stanoví pro každý členský stát stropy rybolovné kapacity, tedy maximální prostornosti plavidel a jejich výkonu v kW, a členské státy musí uplatňovat tzv. režim vstupu a výstupu⁸², kdy je zařazení nové kapacity do loďstva možné pouze po stažení kapacity ekvivalentního objemu. V případě, že jsou rybářská plavidla vrakována s veřejnou podporou, se stropy maximální kapacity snižují.

Na konci roku 2019 se kapacity loďstev pohybovaly v mezích upravených kapacitních stropů, v případě prostornosti snížených celkem o 21 % a v případě výkonu motoru o 15 %. Tyto stropy tak nejsou pro členské státy přílišnou motivací k omezení rybolovné kapacity (viz obrázek 14).

Zdroj: EÚD na základě rejstříku loďstva EU.

Režim vstupu/výstupu neobsahuje zvláštní podmínky pro Středozemní moře, kde je zátěž způsobená rybolovem závažnější než v Atlantiku.Na základě tohoto režimu mohou nová plavidla nahradit již neaktivní lodě. Nová plavidla však mohou používat rybolovné metody, které způsobují větší poškození. Například náhrada plavidla lovícího košelkovými nevody novým plavidlem s vlečnými sítěmi ve svém důsledku vede k většímu poškozování stanovišť při mořském dně. Nařízení o SRP dává Komisi možnost přijmout prováděcí akty, které stanoví pravidla pro uplatňování režimu, ale dosud takové akty nebyly přijaty⁸³.

Na podporu ochrany moří se vynakládá málo finančních prostředků EU

Finanční podpora by měla být zaměřena na skutečné potřeby a přispívat k opatřením, která zlepšují ochranu moří. Při našem auditu jsme zkoumali, zda využívání programů ENRF, LIFE a Interreg ve čtyřech navštívených členských státech přispělo k ochraně moří.

Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) podporuje dosažení cílů společné rybářské politiky včetně minimalizace negativního dopadu rybolovných činností na mořský ekosystém a zajištění toho, aby rybolov neznehodnocoval mořské prostředí⁸⁴.ENRF by se neměl využívat k financování opatření, která zvyšují rybolovnou kapacitu loďstev⁸⁵.

Celkové financování z ENRF na období 2014–2020 přesahuje 6 miliard EUR. Pět ze sedmi největších příjemců finančních prostředků z tohoto fondu jsou zeměmi se středomořským pobřežím (viz obrázek 15). Dva největší příjemci z nich mají jak atlantické, tak středomořské pobřeží.

Zdroj: EÚD na základě dokumentu Facts and figures on the common fisheries policy (EU, 2018).

ENRF podporuje rybolov a akvakulturu. Jeho cílem je přispět k provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a napomáhat ochraně mořského prostředí⁸⁶. Z fondu lze opatření pro zachování zdrojů podporovat přímo a také nepřímo prostřednictvím dalších užitečných opatření (včetně vědeckých poznatků, shromažďování a monitorování údajů a prosazování předpisů)⁸⁷. Odhadujeme, že do konce roku 2019 bylo ve čtyřech členských státech, které jsme navštívili, vynaloženo na opatření pro zachování zdrojů, která nejvíce souvisí s rámcovou směrnicí o mořském prostředí, směrnicí o ptácích a směrnicí o přírodních stanovištích, přibližně 6 % prostředků přidělených z ENRF⁸⁸ a dalších 8 % na opatření, která s nimi souvisí nepřímo. Na omezení dopadu rybolovu na mořské prostředí bylo z této částky využito méně než 2 miliony EUR (0,2 %) (viz obrázek 16). Podle studie z roku 2020 financované Komisí⁸⁹ členské státy EU využily do roku 2019 na ochranu citlivých druhů z ENRF 14 milionů EUR. V roce 2020 agentura EEA uvedla, že financování z ENRF je potřeba lépe sladit s rámcovou směrnicí o mořském prostředí⁹⁰.

Zdroj: EÚD na základě informací od členských států.

V roce 2011 jsme uvedli, že nadměrná kapacita rybářského loďstva EU oslabila udržitelnost rybích populací⁹¹. Cílem ENRF bylo financovat udržitelný rybolov a provádění společné rybářské politiky mezi lety 2014 a 2020⁹². Vzhledem k nadměrnému odlovu některých komerčně významných rybích populací byla stanovena podmínka, že fond nesmí být použit ke zvýšení rybolovné kapacity loďstev. Z tohoto důvodu fond nepodporoval výstavbu nových plavidel ani zvýšení rybolovné kapacity stávajících lodí⁹³.

Také v návrhu nového fondu na období 2021–2027 Komise vyloučila finanční podporu na zvýšení rybolovné kapacity stávajících plavidel a naplánovala finanční podporu pro první pořízení drobných pobřežních rybářských plavidel za zvláštních podmínek⁹⁴. V červnu 2019 Rada ve svých závěrech k návrhu Komise⁹⁵ přijala finanční podporu pro pořízení prvních rybářských plavidel za zvláštních podmínek a začlenila výjimku z vyloučení podpory na zvýšení rybolovné kapacity. V době našeho auditu však legislativní orgány tento návrh ještě neschválily. Upozorňujeme, že poskytování podpory na pořízení rybářských plavidel a zvýšení rybolovné kapacity může zvýšit zátěž na populace ryb a zranitelná mořská stanoviště.

Program LIFE⁹⁶ je nástrojem EU, který je konkrétně zaměřen na podporu projektů v oblasti životního prostředí. Od roku 2014 vznikly v rámci programu LIFE integrované projekty, zaměřené přímo na podporu členských států EU při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí a klimatu formou vyšších částek financování. Tři ze čtyř navštívených členských států podporovaly tyto projekty opatřeními na ochranu moří: LIFE-IP Intemares ve Španělsku, LIFE IP Marine Habitats ve Francii a LIFE-IP Azores Natura v Portugalsku. Ve čtyřech členských státech, které jsme navštívili, jsme našli dobré příklady projektů EU v oblasti ochrany moří financovaných z programu LIFE. Zaznamenali jsme také dobré využití financování Interreg. Rámeček 10 uvádí příklady, čeho se podařilo pomocí prostředků EU dosáhnout.

Rámeček  10

Finanční prostředky EU mohou přinést změnu

V souostroví Berlengas (lokalita sítě Natura 2000 v Portugalsku) spolufinancovala EU projekt LIFE Berlengas (v hodnotě přibližně 0,7 milionu EUR). Cílem projektu bylo obnovit populace mořských ptáků a snížit počet ptáků, kteří se stanou vedlejším úlovkem. Opatření zahrnovala vymýcení invazivních druhů (krys) a kontrolu populace predátorů. Na konci projektu došlo na hlavním ostrově k opětovnému zahnízdění buřňáčka madeirského. Zároveň se pomocí draků imitujících dravce podařilo snížit počet mořských ptáků, kteří se stávají nechtěným úlovkem při rybolovu košelkovými nevody. Díky úzké spolupráci biologů a rybářů se navíc zvýšila informovanost o problematice vedlejších úlovků.

© Ana Isabel Fagundes.

© Elisabete Silva.

EU přispěla částkou přibližně 3,5 milionu EUR na projekt Interreg FISHMPABLU2, který se vztahoval na 11 chráněných mořských oblastí v šesti středomořských zemích (Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie a Slovinsko). Snahou projektu bylo podpořit udržitelný drobný rybolov v chráněných mořských oblastech a jejich okolí a za tím účelem byly testovány různé typy opatření (např. zapojení rybářů do sledování a monitorování, rozhodování, náhrada lovných zařízení, snížení intenzity rybolovu atd.). Výsledkem projektu je soubor řídicích nástrojů ke každému opatření, který je určený pro správce chráněných mořských oblastí a drobné rybáře.

Závěry a doporučení

Tento audit zkoumal, zda byl ve vybraných částech Atlantického oceánu a Středozemního moře dobře navržen a uplatňován rámec EU pro řešení hlavních zátěží pro biologickou rozmanitost moří a mořská stanoviště a zda využití finančních prostředků EU přineslo výsledky. Uznávané vědecké subjekty označily rybolov za jednu z hlavních zátěží pro mořské prostředí. Při kontrole rámce politiky, financování EU a způsobu, jakým se uplatňují, jsme se proto soustředili především na otázky související s rybolovem.

Přes existenci rámce na ochranu mořského prostředí nevedla opatření EU k dosažení dobrého stavu mořského prostředí ani k udržitelné úrovni rybolovu ve všech mořích. Zjistili jsme, že opatření EU přispěla k pokroku v oblasti Atlantiku, kde se stav mnoha rybích populací stabilizoval anebo zlepšil, ale ve Středomoří k žádnému zásadnímu zlepšení nedošlo.

Chráněné mořské oblasti představují nejreprezentativnější opatření pro zachování mořských zdrojů. Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí ukládá členským státům povinnost vytvořit ucelené sítě těchto oblastí. EU usiluje o to, aby do roku 2020 bylo nejméně 10 % jejích mořských oblastí chráněno. Náš závěr o roli chráněných mořských oblastí je v souladu se závěry Evropské agentury pro životní prostředí, podle níž chybí účinná, dobře řízená a dobře propojená síť chráněných mořských oblastí (viz bod 31–38). Zajišťují proto jen omezenou ochranu mořské rozmanitosti.

Členské státy nemohou stanovit rybolovná omezení mimo teritoriální vody bez vícestranných jednání. To komplikuje ochranu mořského prostředí (viz bod 39).

Právní předpisy EU týkající se společné rybářské politiky a biologické rozmanitosti moří obsahují zvláštní ustanovení, jejichž cílem je koordinovat opatření v oblasti rybolovu s opatřeními na ochranu mořského prostředí. Zjistili jsme, že v praxi v námi kontrolovaných oblastech nefungovala ustanovení článku 11 nařízení o SRP a článku 15 rámcové směrnice o mořském prostředí tak, jak se plánovalo. Tím se oslabila koordinace mezi těmito oblastmi politiky (viz body 40–46).

Základem úsilí EU o ochranu biologické rozmanitosti je síť Natura 2000, zřízená směrnicí o ptácích a směrnicí o přírodních stanovištích. Dalšími právními předpisy EU jsou pak upravena ochranná ustanovení vztahující se na druhy a stanoviště uvedené v těchto směrnicích. Seznamy ohrožených druhů a stanovišť vypracované před více než 25 lety podle našich zjištění nezohledňují nejnovější vědecké poznatky. V důsledku toho tyto právní předpisy nechrání některé ohrožené druhy (viz body 47–51).

V zájmu posílení vazeb mezi politikou v oblasti životního prostředí a politikou v oblasti rybolovu by Komise měla spolu s členskými státy určit, jaké regulační a administrativní změny jsou nezbytné pro ochranu citlivých mořských druhů a stanovišť tak, aby se:

• urychlilo uplatňování opatření pro zachování zdrojů v rámci společné rybářské politiky a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí;
• rozšířila ochrana na další druhy (zejména ty, které jsou klasifikovány jako kriticky ohrožené) a stanoviště v návaznosti na aktuální vědecké poznatky.

Termín pro splnění doporučení: 2022

V Atlantiku, kde je řízení rybolovu spojeno s omezením přípustných odlovů, došlo k měřitelnému zlepšení rybích populací a podle odhadů Komise je 99 % vykládek ryb ulovených výhradně v rámci EU a 73 % biologických populací v mezích udržitelného rybolovu. U rybích populací, k nimž jsou k dispozici vědecká doporučení maximálního udržitelného výnosu, se biomasa populace zvyšovala. Zjistili jsme však, že u více než poloviny biologických populací nejsou doporučení týkající se maximálního udržitelného výnosu k dispozici, řada populací se i nadále loví v nadměrném množství a že celkový cíl, aby do roku 2020 byly všechny rybí populace loveny v souladu s doporučenými hodnotami maximálního udržitelného výnosu, nebude splněn (viz body 52–58).

Ve Středomoří příslušný vědecký orgán EU (STECF) v roce 2019 uvedl, že rybolov se pohybuje na dvojnásobku udržitelných úrovní (viz body 59 a 60).

Podle našich zjištění nevytvořila opatření na úrovni EU chráněné rybolovné oblasti EU, které vyžaduje nařízení o rybolovu ve Středozemním moři z roku 2006. V případě přímořských oblastí mohou být oblasti omezeného rybolovu vytvořeny pomocí dalších nástrojů. GFCM také umožňuje vytvořit oblasti omezeného rybolovu na základě vědeckých doporučení. Víceletý plán pro západní Středomoří poskytuje od roku 2019 alternativní nástroj pro zřizování oblastí omezeného rybolovu. Plán posouvá obecný cíl týkající se dosažení maximálního udržitelného výnosu z roku 2020 na 1. ledna 2025. Komise vyhodnotí plán v roce 2024, až se bude blížit tato lhůta (body 61 a 65).

K minimalizaci negativního environmentálního dopadu rybolovných činností na mořské prostředí ve Středomoří by mohla účinněji přispět technická opatření. Technická opatření EU platná pro Středomoří jsou obtížně vymahatelná a k ochraně mořských zdrojů zatím nepostačují. V roce 2018 Komise navrhla nové nařízení o kontrolním režimu, které se zabývá některými známými nedostatky v souvislosti s rybolovem ve Středozemním moři, zejména pokud jde o sledování úlovků a polohu plavidel (body 66–69).

EU, členské státy EU ve Středomoří a další středomořské země jsou smluvními stranami Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM). Oblasti omezeného rybolovu stanovené touto komisí se vztahují přibližně na 1 % Středomoří a tato komise zakázala ve všech vodách s hloubkou větší než 1 000 metrů (které tvoří 59 % Středozemního a Černého moře) některé techniky rybolovu poškozující stanoviště při mořském dně (bod 70).

Stropy rybolovné kapacity EU a režim vstupu/výstupu nebyly koncipovány tak, aby reagovaly na zvláštní okolnosti regionálních moří EU, a nezohledňují dopad různých druhů rybolovných technik na životní prostředí (body 72–75).

Vzhledem k dlouhodobé degradaci mořských ekosystémů ve Středomoří by Komise spolu s členskými státy měla:

• přezkoumat důvody pro vytvoření dalších chráněných rybolovných oblastí v oblasti Středozemního moře;
• v rámci víceletého plánu pro oblast západního Středomoří pravidelně podávat zprávy o dosaženém pokroku a o tom, jaké problémy je potřeba vyřešit, aby bylo možné určit a provést nápravná opatření.

Termín pro splnění doporučení: 2023

Politiky EU stanoví, že finanční prostředky EU by měly podporovat ochranu mořského prostředí. EU má pro tento účel k dispozici několik nástrojů. Evropský námořní a rybářský fond je uzpůsoben tak, aby podporoval cíle společné rybářské politiky. Z fondu lze přímo a nepřímo podporovat opatření pro zachování zdrojů. Pokud jde o navštívené čtyři členské státy, odhadujeme, že 6 % celkového financování z ENRF, které využily do konce roku 2019, se přímo týkalo opatření pro zachování zdrojů a dalších 8 % se cílů v této oblasti týkalo nepřímo (body 76–79).

K nadměrnému rybolovu přispívá nadměrná kapacita rybářských plavidel ve Středomoří. Zaznamenali jsme, že návrh Komise týkající se ENRF na programové období 2021–2027 z velké části stávající omezení, pokud jde o vyšší financování rybolovné kapacity, zachoval (body 80 a 81).

Program EU LIFE je zaměřen na podporu projektů v oblasti životního prostředí, zejména prostřednictvím integrovaných projektů. Projekty na podporu mořského prostředí lze financovat také v rámci Interreg. V navštívených členských státech jsme zaznamenali příklady dobrého využití těchto prostředků (bod 82).

Komise by měla spolu s členskými státy v kontextu příštího plánovacího období ENRF určit, jak zvýšit přínos financování z ENRF zhlediska cílů v oblasti ochrany mořských zdrojů.

Termín pro splnění doporučení: 2023

Tuto zprávu přijal senát I, jemuž předsedá Nikolaos MILIONIS, člen Účetního dvora, v Lucemburku dne 28. října 2020.

Za Účetní dvůr

Klaus-Heiner Lehne
předseda

Přílohy

Příloha I — Rybolovné techniky

Tato příloha podává stručný popis hlavních rysů několika rybolovných technik⁹⁷.

Vlečná síť pro lov při dně je síť kuželovitého tvaru, která je tažena jednou nebo dvěma loděmi po mořském dně. Obvykle má dvě postranní křídla vybíhající z ústí sítě směrem dopředu a zužuje se do úzké, uzavřené kapsy, která zachycuje úlovek. Je určena k odlovu druhů žijících na mořském dně nebo v blízkosti dna.

Košelkový nevod je dlouhá kruhová síť s uzavíracími okraji. Na spodním okraji je opatřena ocelovým drátem nebo lanem, s jejichž pomocí se síť stahuje, zachycuje ryby a následně se uzavře, podobně jako měšec. Jedná se o nejúčinnější zařízení pro rybolov na volném moři.

Unášené tenatové sítě jsou síťové závěsy svisle umístěné ve vodě, které na horním okraji drží bóje („horní lano“) a na spodním okraji jsou upevněny závažím („spodní lano“). Tyto sítě jsou unášeny proudem, většinou u hladiny nebo ve střední hloubce, a ryby, které do nich vplují, se v nich zachytí za žábry. Tenatové sítě mohou být připevněny k lodi nebo mohou volně plout v moři a být vytaženy později.

Nástražné lovné šňůry se skládají z dlouhé hlavní šňůry, k níž jsou v rovnoměrných rozestupech navázány kratší šňůry („návazce“) zakončené háčky. Lovné šňůry mohou být uchyceny při dně nebo (což je méně časté) ve střední hloubce nebo u hladiny. Jejich délka se pohybuje od několika stovek metrů v případě pobřežního rybolovu po více než 50 km v širokém mechanizovaném rybolovu. V případě volně unášené lovné šňůry je hlavní šňůra držena blízko hladiny nebo v určité hloubce pomocí pravidelně rozmístěných bójí.

Příloha II — Vybrané chráněné mořské oblasti (CHMO)

Mořské podoblasti: Biskajský záliv a pobřeží Iberského poloostrova (BIC); Makaronésie (MAC); západní Středomoří (WM)
Rok: rok podání návrhu na označení lokality významné pro Společenství

ŠPANĚLSKO

FRANCIE

ITÁLIE

PORTUGALSKO

Zkratková slova a zkratky

EEA: Evropská agentura pro životní prostředí

ENRF: Evropský námořní a rybářský fond

EU: Evropská unie

FAO: Organizace OSN pro výživu a zemědělství (UN Food and Agriculture Organization).

GFCM: Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (General Fisheries Commission for the Mediterranean)

CHMO: chráněná mořská oblast

ICES: Mezinárodní rada pro průzkum moří (International Council for the Exploration of the Sea)

IUCN: Mezinárodní svaz ochrany přírody (International Union for Conservation of Nature)

NEAFC: Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (North East Atlantic Fisheries Commission)

OSN: Organizace spojených národů

SFEU: Smlouva o fungování Evropské unie

SRP: Společná rybářská politika

STECF: Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (Scientific, Technical and Economic Committee for Fisheries)

Slovník pojmů

Bezpečné biologické limity: Sada parametrů, které pokud jsou při řízení rybích populací dodrženy, zajistí nízkou pravděpodobnost kolapsu rybích populací, ale jsou méně přísné než maximální udržitelný výnos.

Biologická populace: skupina jedinců náležejících k jednomu druhu ve vymezené oblasti.

Biomasa populace: souhrnná hmotnost všech jednotlivých ryb populace, která je schopná reprodukce.

Celkový přípustný odlov: maximální objem, který lze každoročně odlovit z populace ryb v rámci společné rybářské politiky.

Ekosystémový přístup k řízení rybolovu: integrovaný přístup, který zohledňuje celý ekosystém. Jeho cílem je zachovat ekosystémy ve zdravém, čistém, netoxickém, produktivním a odolném stavu a zajistit, aby využívání živých mořských zdrojů mělo vysoké přínosy a zároveň aby rybolov měl na mořské ekosystémy malý dopad a nepoškozoval ekosystémy do budoucna.

ENRF: nástroj EU pro financování námořní a rybářské politiky EU od roku 2014.

Chráněná mořská oblast: oblast moře vymezená právními nebo jinými předpisy pro ochranu a zachování biologické rozmanitosti, přírodních zdrojů a míst kulturního dědictví.

Intenzita rybolovu: ukazatel rybolovné činnosti, který zohledňuje kapacitu plavidla nebo loďstva a počet dní strávených rybolovem.

Interreg: soubor programů financovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj, který podporuje přeshraniční spolupráci formou financování projektů. Jeho cílem je řešit společné problémy a nalézat sdílená řešení v různých oblastech včetně životního prostředí.

LIFE: nástroj EU pro financování opatření v oblasti životního prostředí a klimatu od roku 1992.

Maximální udržitelný výnos: maximální množství ryb, které lze za stávajících podmínek trvale lovit bez vyčerpání zásob.

Pelagické druhy: mořští živočichové, kteří tráví většinou času mimo pobřeží a mořské dno.

Regionální organizace pro řízení rybolovu (Regional Fisheries Management Organisations, RFMO): mezinárodní organizace zřízené státy s rybolovnými zájmy v určité oblasti. Tyto organizace řídí rybolov jak vysoce stěhovavých druhů (např. Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku), tak rybích populací podle zeměpisné oblasti (např. NEAFC).

Regionální úmluvy pro mořské prostředí (Regional Sea Conventions, RSC): mechanismy spolupráce s cílem chránit mořské prostředí zapojením členských států a sousedních zemí, které sdílejí mořské vody. V Evropě existují čtyři regionální úmluvy: OSPAR (Úmluva o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku), HELCOM (Úmluva o ochraně mořského prostředí oblasti Baltského moře), Barcelonská úmluva (Úmluva o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří) a Bukurešťská úmluva (Úmluva o ochraně Černého moře).

Režim intenzity rybolovu: přístup k řízení rybích populací prostřednictvím omezení intenzity rybolovu.

Režim vstupu/výstupu: právní rámec pro řízení velikosti rybářského loďstva EU v souladu se stanovenými stropy. Mimo jiné zajišťuje, aby členské státy nemohly zařazovat do své flotily nová plavidla, aniž by zohlednily vyřazenou kapacitu.

Ryby žijící při dně: druhy nebo skupina ryb, které většinu života žijí při mořském dně nebo v jeho blízkosti.

Úmluva o biologické rozmanitosti: vícestranná smlouva uzavřená v roce 1992 pod záštitou OSN. Jejím cílem je ochrana biologické rozmanitosti, udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé a rovnoměrné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů.

Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva): vícestranná smlouva uzavřená v roce 1979 pod záštitou Rady Evropy. Jejím cílem je ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a jejich přírodních stanovišť, a to zejména ohrožených nebo zranitelných druhů.

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva): vícestranná smlouva uzavřená v roce 1979 pod záštitou OSN. Jejím cílem je ochrana stěhovavých druhů živočichů ve všech oblastech jejich rozšíření.

Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu: vícestranná smlouva uzavřená v roce 1982 pod záštitou OSN, která vymezuje práva a povinnosti národů, pokud jde o využívání světových moří a oceánů, a stanoví obecné zásady pro životní prostředí a řízení mořských zdrojů.

Výlučná ekonomická zóna: oblast moře bezprostředně za teritoriálními vodami pobřežní země, ve které má tato země určitá práva a povinnosti podle Úmluvy OSN o mořském právu.

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát I, který se zaměřuje na udržitelné využívání přírodních zdrojů a jemuž předsedá člen EÚD Samo Jereb. Audit vedl člen EÚD João Figueiredo a podporu mu poskytovali vyšší manažer Colm Friel a auditorky Michela Lanzuttiová a Antonella Stasiová. Jazykovou podporu zajišťoval Michael Pyper. Grafickou podporu poskytovala Marika Meisenzahlová.

Poznámky na konci textu

¹ Článek 7 a 11 SFEU.

² SFEU, článek 3: „1. Unie má výlučnou pravomoc v těchto oblastech: […] zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky.“

³ SFEU, článek 4: „2. Sdílená pravomoc Unie a členských států se uplatňuje v těchto hlavních oblastech: E) […] životní prostředí“.

⁴ Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí). Úř. věst. L 164, 25.6.2008.

⁵ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

⁶ EEA: State of Europe’s Seas, 2015.

⁷ Zpráva agentury EEA č. 17/2019: Marine messages II, Navigating the course towards clean, healthy and productive seas through implementation of an ecosystem‑based approach, 2020.

⁸ Zpráva agentury EEA č. 17/2019: Marine messages II, obrázek 4.1.

⁹ IPBES 2019: Global assessment report on biodiversity and ecosystem services.

¹⁰ Viz studie FAO: Ecosystem Effects of Fishing in the Mediterranean: An Analysis of the Major Threats of Fishing Gear and Practices to Biodiversity and Marine Habits, 2004.

¹¹ IUCN: European Red List of Marine Fishes, 2015.

¹² Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice. Úř. věst. L 354, 28.12.2013. Toto nařízení je základním aktem této politiky a je doplněno řadou dalších právních aktů. Pro zjednodušení budeme uvedené nařízení označovat jako „SRP“.

¹³ SRP, článek 2.

¹⁴ SRP, čl. 2odst. 1 a 2.

¹⁵ EEA: Status of marine fish and shellfish stocks in European seas, 2019.

¹⁶ SRP, článek 5.

¹⁷ Pokud jde o rybolovná práva pro rok 2020, viz nařízení Rady (EU) 2020/123 ze dne 27. ledna 2020, kterým se pro rok 2020 stanoví rybolovná práva ve vodách Unie a rybolovná práva, jimiž disponují rybářská plavidla Unie v některých vodách mimo Unii, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací (Úř. věst. L 25, 30.1.2020).

¹⁸ Nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 ze dne 21. prosince 2006 o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři. Úř. věst. L 409, 30.12.2006.

¹⁹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1343/2011 ze dne 13. prosince 2011 o některých ustanoveních pro rybolov v oblasti dohody GFCM (Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři). Úř. věst. L 347, 30.12.2011.

²⁰ GFCM, článek 2: „Cílem této dohody je zajistit na biologické, sociální, ekonomické a environmentální úrovni zachování a udržitelné využívání živých mořských zdrojů […] v oblasti použití“.

²¹ Konference ministrů o udržitelnosti rybolovu ve Středozemním moři 2017, Malta, ministerské prohlášení Medfish4ever. Egypt toto prohlášení nepodepsal.

²² COM(2007) 575 final ze dne 10. října 2007: sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, „Integrovaná námořní politika pro Evropskou unii“.

²³ Směrnice o mořském prostředí, článek 1.

²⁴ COM(2018) 562 final ze dne 31. července 2018: Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě – Posouzení programů opatření členských států podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

²⁵ COM(2018) 562 final ze dne 31. července 2018: Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě – Posouzení programů opatření členských států podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

²⁶ COM(2020) 259 final ze dne 25. června 2020: Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

²⁷ COM(2011) 244 ze dne 3. května 2011: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“, KOM/2011/0244 v konečném znění.

²⁸ COM(2015) 478 final ze dne 2. října 2015: Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě „Přezkum strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“.

²⁹ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/89/EU ze dne 23. července 2014, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor.

³⁰ COM(2015) 481 final ze dne 1. října 2015: Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokroku při zřizování chráněných mořských oblastí (podle článku 21 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES).

³¹ Článek 13 odst. 4.

³² EEA: Marine Protected Areas: Designed to conserve Europe's marine life, marine protected areas are a globally recognised tool for managing and enhancing our marine ecosystems, 2018.

³³ Marine Protected Areas Economics, Management and Effective Policy Mixes https://www.oecd.org/environment/resources/Marine-Protected-Areas-Policy-Highlights.pdf.

³⁴ WWF: Protecting Our Ocean - Europe’s Challenges to Meet the 2020 Deadlines, 2019.

³⁵ EEA: Marine messages II, rámeček 3.2, 2020.

³⁶ Dureuil et al.: Elevated trawling inside protected areas undermines conservation outcomes in a global fishing hot spot, Science, Vol. 362, Issue 6421, s. 1403–1407, 2018.

³⁷ EEA: EU reaches the Aichi target of protecting ten percent of Europe's seas, 2018.

³⁸ EEA: Marine Protected Areas, 2018.

³⁹ COM(2020) 380 final ze dne 20. května 2020: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – Navrácení přírody do našeho života.

⁴⁰ Viz COM(2019) 274 final ze dne 7. června 2019: Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o aktuálním stavu společné rybářské politiky a konzultacích o rybolovných právech na rok 2020.

⁴¹ Viz https://ec.europa.eu/fisheries/cfp/fishing_rules_en.

⁴² EEA: Marine messages II, rámeček 3.2, 2020.

⁴³ COM(2018) 368 final ze dne 30. května 2018: Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 a kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 768/2005, (ES) č. 1967/2006, (ES) č. 1005/2008 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/1139, pokud jde o kontrolu rybolovu.

⁴⁴ IUCN: European Red List of Marine Fishes, 2015.

⁴⁵ Směrnice o přírodních stanovištích, článek 19; směrnice o ptácích, článek 15 a 16.

⁴⁶ Zpráva agentury EEA č. 3/2015: Marine protected areas in Europe's seas.

⁴⁷ Nařízení o rybolovu ve Středozemním moři, článek 3.

⁴⁸ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241 ze dne 20. června 2019 o zachování rybolovných zdrojů a ochraně mořských ekosystémů pomocí technických opatření. Úř. věst. L 198, 25.7.2019.

⁴⁹ COM(2009) 40 final ze dne 5. února 2009: „Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o akčním plánu Evropského společenství na zachování a řízení populací žraloků“.

⁵⁰ STECF 19–17.

⁵¹ Nařízení Rady (ES) č. 1185/2003 ze dne 26. června 2003 o odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel. Úř. věst. L 167, 4.7.2003.

⁵² SRP, článek 2 a 3.

⁵³ EEA: Marine messages II, 2020, s. 11.

⁵⁴ EEA: Marine messages II, 2020, s. 25.

⁵⁵ Pracovní dokument útvarů Komise, viz s. 9.

⁵⁶ STECF: Monitoring the performance of the Common Fisheries Policy (STECF-Adhoc-19-01). Jedná se o zprávu expertní skupiny výboru z března 2019. Údaje jsou z let do roku 2017. Viz str. 7, 11.

⁵⁷ STECF 19–01, s. 11.

⁵⁸ Pracovní dokument útvarů Evropské komise, průvodní dokument ke sdělení COM (2019) 274 final, viz s. 7.

⁵⁹ STECF-ADhoc-19-01.

⁶⁰ COM(2019) 274 final ze dne 7. června 2016.

⁶¹ EEA: Marine messages II, 2020, s. 17.

⁶² Viz zprávy STECF: PLEN 17-02, PLEN 18-01, STECF 18-09 a STECF 18-13.

⁶³ STECF: „The 2018 Annual economic report on the EU fishing fleets“ (STECF 18–07), s. 163.

⁶⁴ Viz bod odůvodnění č. 21 a článek 59 směrnice Rady (ES) č. 1224/2009.

⁶⁵ Viz STECF 17-02.

⁶⁶ Viz STECF PLEN 17-02.

⁶⁷ Viz STECF PLEN 19-01.

⁶⁸ Viz bod odůvodnění č. 18 a článek 5 a 6 nařízení Rady (ES) č. 1967/2006.

⁶⁹ Nařízení (EU) 2019/1022, přijaté 20. června 2019.

⁷⁰ Článek 17 a 6.

⁷¹ Nařízení (EU) 2019/1241.

⁷² Viz čl. 3 písm. d).

⁷³ Viz např. čl. 10odst. 4, čl. 12odst. 2, čl. 15odst. 2, čl. 23odst. 1 a 5), čl. 27odst. 7 a čl. 31odst. 4.

⁷⁴ Nařízení č. 1967/2006.

⁷⁵ Nařízení č. 1343/2011.

⁷⁶ COM(2007) 604 final ze dne 17. října 2007: sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Destruktivní metody rybolovu na volném moři a ochrana citlivých hlubokomořských ekosystémů“.

⁷⁷ STECF PLEN 17-02.

⁷⁸ COM(2017) 192 final ze dne 24. dubna 2017: Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění a hodnocení nařízení (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Unie k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky podle požadavků článku 118 REFIT.

⁷⁹ COM(2018) 368 final ze dne 30. května 2018.

⁸⁰ Zdroj: databáze GFCM.

⁸¹ Viz čl. 2odst. 5 písm. d) SRP.

⁸² SRP, článek 23.

⁸³ Viz SRP, čl. 23odst. 2.

⁸⁴ Čl. 2 odst. 3 nařízení o SRP.

⁸⁵ Viz článek 1 nařízení o ENRF (nařízení (EU) č. 508/2014).

⁸⁶ Bod odůvodnění č. 10 nařízení o ENRF.

⁸⁷ Článek 6 nařízení o ENRF.

⁸⁸ Články 37 až 40 nařízení o ENRF, „Podpora přípravy a provádění opatření pro zachování zdrojů a regionální spolupráce“, „Omezení dopadu rybolovu na mořské prostředí a přizpůsobení rybolovu ochraně druhů“, „Inovace související se zachováním mořských biologických zdrojů“, „Ochrana a obnova mořské biologické rozmanitosti a ekosystémů a režimy vyrovnání v rámci udržitelného provozování rybolovných činností“.

⁸⁹ EMFF use for the protection of sensitive species, závěrečná zpráva, březen 2020.

⁹⁰ EEA: Marine messages II, 2020, s. 53.

⁹¹ Evropský účetní dvůr zvláštní zpráva č. 12/2011: „Přispěla opatření EU k přizpůsobení kapacity rybářského loďstva dostupným rybolovným právům?“

⁹² Nařízení o ENRF: Článek 5.

⁹³ Nařízení o ENRF: Článek 11.

⁹⁴ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014. COM(2018) 390 final ze dne 12. června 2018: články 13 a 16.

⁹⁵ Závěry Rady k návrhu Komise o novém Evropském námořním a rybářském fondu, červen 2019.

⁹⁶ Nařízení (EU) č. 1293/2013.

⁹⁷ Na základě informací na internetové stránce FAO.

Harmonogram

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2020

COPYRIGHT

© Evropská unie, 2020.

Politiku opakovaného použití dokumentů Evropského účetního dvora (EÚD) upravuje rozhodnutí Evropského účetního dvora č. 6-2019 o politice týkající se veřejně přístupných dat a opakovaném použití dokumentů.

Pokud není uvedeno jinak (například v jednotlivých upozorněních o ochraně autorských práv), je obsah EÚD vlastněný EU předmětem licence Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0). To znamená, že opakované použití je povoleno za podmínky, že je uveden zdroj a případné změny jsou označeny. Uživatel nesmí zkreslit původní význam nebo sdělení dokumentů. EÚD nenese za jakékoli důsledky opakovaného použití odpovědnost.

Jste povinni vypořádat další práva, pokud konkrétní obsah zobrazuje identifikovatelné fyzické osoby, například na fotografiích zaměstnanců EÚD, nebo obsahuje díla třetích stran. Je-li povolení poskytnuto, ruší toto povolení výše uvedené obecné povolení a musí jasně uvádět veškerá omezení týkající se použití.

K reprodukci obsahu, který není vlastnictvím EU, musíte žádat o povolení přímo od držitelů autorských práv.

Programové vybavení nebo dokumenty, na něž se vztahují práva průmyslového vlastnictví, jako patenty, ochranné známky, zapsané (průmyslové) vzory, loga a názvy, jsou z politiky EÚD pro opakované použití vyloučeny a není vám k nim poskytnuta licence.

Soubor internetových stránek orgánů a institucí Evropské unie využívajících doménu europa.eu obsahuje odkazy na stránky třetích stran. Protože nad jejich obsahem nemá EÚD žádnou kontrolu, doporučujeme seznámit se s jejich vlastními zásadami ochrany soukromí a politikou v oblasti autorských práv.

Používání loga Evropského účetního dvora

Logo Evropského účetního dvora nesmí být použito bez předchozího souhlasu Evropského účetního dvora.

OBRAŤTE SE NA EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ O EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat na adrese: https://op.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1952 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp/cs) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.