Udržitelné využívání vody v zemědělství: finanční prostředky v rámci SZP pravděpodobněji podporují větší, ale ne efektivnější využívání vody

Shrnutí

I

Demografický růst, hospodářská činnost a změna klimatu zhoršují jak sezónní, tak trvalý nedostatek vody v EU. Na podstatné části území se již voda odebírá nad rámec dostupných zdrojů a současné trendy vypovídají o rostoucím nedostatku vody.

II

Zemědělství na dostupnosti vody závisí. Zavlažování pomáhá chránit zemědělce před nepravidelností dešťových srážek a zvyšuje životaschopnost, výnosnost a kvalitu plodin. Zároveň však významně odčerpává vodní zdroje. Zatímco v roce 2016 bylo zavlažováno přibližně 6 % zemědělské půdy v EU, připadalo na toto odvětví 24 % veškerého odběru vody.

III

V roce 2000 zavedla rámcová směrnice o vodě (WFD) do tvorby politik EU koncept kvantity vody. Stanovila ambiciózní cíl „dobrého“ kvantitativního stavu všech útvarů podzemních vod nejpozději do roku 2027. Znamená to, že odběry vody by neměly způsobovat snižování hladiny podzemních vod do té míry, aby došlo ke zhoršení dobrého stavu vody, případně aby se dobrého stavu nepodařilo dosáhnout. Ve většině členských států se situace zlepšila, ale v roce 2015 byl kvantitativní stav přibližně 9 % podzemních vod v EU „nevyhovující“. Komise dospěla k závěru, že rámcová směrnice o vodě je z velké části vhodná pro daný účel, ale zaznamenala značné zpoždění při dosahování cílů.

IV

Společná zemědělská politika (SZP) by mohla stimulovat udržitelné zemědělství v EU provázáním plateb s normami v oblasti životního prostředí. Udržitelné zemědělství, pokud jde o využívání vody, je zakotveno v současných politických cílech SZP a v návrzích týkajících se SZP po roce 2020. Využívání vody v zemědělství ovlivňuje různými způsoby široká škála podporovaných postupů (včetně podpory vázané na specifické produkty, podpory opatření na zadržování vody nebo investic do nových zavlažovacích zařízení).

V

Náš audit se zaměřil na dopad zemědělství na kvantitativní stav vodních útvarů. Zkoumali jsme, do jaké míry rámcová směrnice o vodě a SZP podporují udržitelné využívání vody v zemědělství.

VI

Zjistili jsme, že zemědělské politiky na úrovni EU i členských států nejsou uceleným způsobem sladěny s vodní politikou EU. Systémy pro povolování odběrů vody a mechanismy stanovování cen vody obsahují řadu výjimek pro využívání vody v zemědělství. Jen málo režimů SZP zajišťuje, aby platby byly vázány na přísné požadavky na udržitelné využívání vody. Podmíněnost – mechanismus, který může vést k (obvykle malému) snížení plateb dotací, pokud se zjistí, že zemědělci porušili určité požadavky, – odrazuje od neudržitelného využívání vody, ovšem nevztahuje se na veškerou podporu SZP ani na všechny zemědělce. Ze SZP jsou financovány projekty a postupy, které mají zlepšit udržitelné využívání vody, jako jsou opatření na zadržování vody, zařízení na čištění odpadních vod a projekty zlepšující efektivnost zavlažovacích systémů. Tyto projekty a postupy jsou však méně časté než projekty, které pravděpodobně zvýší tlak na vodní zdroje, jako jsou nové zavlažovací projekty.

VII

Na základě svých zjištění Komisi doporučujeme, aby:

1. požadovala od členských států, aby zdůvodnily stanovené sazby cen a výjimky z povinnosti povolení k odběru vody při uvádění rámcové směrnice o vodě do praxe v zemědělství;
2. provázala platby v rámci SZP s environmentálními normami udržitelného využívání vody;
3. zajistila, aby projekty financované EU přispívaly k dosažení cílů rámcové směrnice o vodě.

Úvod

Dostupnost vody v EU: současný stav a budoucí scénáře

01

Podle Světové banky došlo za posledních 55 let k poklesu obnovitelných vodních zdrojů na obyvatele v celé EU o 17 %¹. I když je to částečně způsobeno růstem počtu obyvatel, tlak hospodářské činnosti a změny klimatu rovněž prohlubuje sezónní a celoroční nedostatek vody v některých částech EU.

02

Změna klimatu s vyššími průměrnými teplotami a častějšími a extrémnějšími povětrnostními jevy (včetně sucha) způsobuje nedostatek sladké vody v EU². Prognózy naznačují, že nedostatek vody se ve významné části EU do roku 2030 pravděpodobně zvýší (obrázek 1).

03

Podle Komise „extrémní sucha v západní a střední Evropě v letech 2018, 2019 a 2020 způsobila značné škody. (…) Při globálním oteplení o 3 °C by k suchu docházelo dvakrát častěji a absolutní roční ztráty v souvislosti se suchem v Evropě by se zvýšily na 40 miliard EUR ročně³.“

Zemědělství potřebuje vodu

04

Zemědělská produkce závisí na dostupnosti vody. Zavlažování přináší zemědělcům četné výhody, jako je vyšší životaschopnost plodin, výnos a kvalita. Zavlažovací voda pochází z potoků, řek a jezer (povrchové vodní útvary), studní (podzemních vodních útvarů), sběru dešťové vody i recyklovaných odpadních vod. V roce 2016 bylo zavlažováno přibližně 6 % zemědělské půdy v EU. Na pitnou vodu pro zvířata připadá jen malá část spotřeby vody v zemědělství.

05

Zemědělství ovlivňuje jak kvalitu vody (např. difúzní znečištění způsobené hnojivy nebo pesticidy), tak množství vody. Nízký průtok vody například snižuje ředění znečišťujících látek, čímž snižuje kvalitu vody, a nadměrný odběr vody v pobřežních oblastech může způsobit vniknutí slané vody do podzemních vod.

06

V nedávné zprávě Evropské agentury pro životní prostředí (EEA)⁴ se uvádí, že zemědělství je odpovědné za 24 % odběrů vody v EU: „za posledních 30 let došlo k určitému snížení tlaků díky vyšší efektivitě při využívání zdrojů. Využívání vody v zemědělství v EU se od roku 1990 snížilo o 28 %, přebytek dusíku se od roku 2000 snížil o 10 % a koncentrace dusičnanů v řekách o 20 %. Druhá dekáda 21. století však přinesla jen mírné přínosy a tlaky nadále zůstávají na vysoce neudržitelné úrovni.“ V roce 2015 informovaly členské státy Komisi o podílu vodních útvarů pod značným tlakem z čerpání vody na zemědělské účely (viz obrázek 2).

Úloha EU v politice kvantity vody

07

Hlavními prvky regulačního rámce EU pro kvantitu vody a zemědělství jsou rámcová směrnice o vodě⁵ (WFD) a společná zemědělská politika (SZP). Hlavní úlohy a povinnosti v rámci EU jsou uvedeny na obrázku 3.

Rámcová směrnice o vodě

08

Od roku 1991 má EU politiky na zlepšení kvality vody (směrnice o čištění městských odpadních vod a směrnice o dusičnanech). V roce 2000 rámcová směrnice o vodě zavedla politiky týkající se také kvantity vody. Směrnice podporuje ekosystémový přístup k hospodaření s vodou, včetně zásad, jako je hospodaření s vodou na úrovni povodí, účast veřejnosti a potřeba zvážit dopad lidských činností na vodní zdroje.

09

Podle rámcové směrnice o vodě musí členské státy vypracovat plány povodí⁶. Tyto dokumenty obsahují podrobné informace o monitorování, hlavních tlacích, cílech, výjimkách a opatřeních pro příští šestileté období. Členské státy poprvé předložily plány Komisi v roce 2009 a opět v roce 2015. Komise posuzuje pokrok každé tři roky⁷.

10

Rámcová směrnice o vodě stanovila cíl dosáhnout dobrého kvantitativního stavu všech útvarů podzemních vod do roku 2015 a nejpozději do roku 2027 v případech, kdy se uplatní odůvodněné výjimky. Znamená to, že odběry vody by neměly způsobovat takové snížení hladiny podzemních vod, které by vedlo ke zhoršení dobrého stavu vody, případně nemožnosti dobrého stavu dosáhnout. Podle poslední zprávy Komise o provádění⁸ se situace ve většině členských států od roku 2009 do roku 2015 zlepšila, avšak kvantitativní stav přibližně 9 % útvarů podzemních vod v EU (podle oblastí) byl stále „nevyhovující“ (obrázek 4). Rámcová směrnice o vodě řeší kvantitativní aspekty útvarů povrchových vod v definici dobrého ekologického stavu, zejména hydromorfologické složky (tj. průtokový režim). Členské státy by měly pro každý útvar povrchových vod stanovit cíle „ekologického průtoku“, aby tak byl zajištěn dostatek vody.

11

V roce 2019 Komise posoudila výkonnost rámcové směrnice o vodě v období od konce roku 2017 do poloviny roku 2019⁹. Celkovým závěrem tohoto posouzení bylo, že rámcová směrnice o vodě byla z velké části vhodná pro daný účel, i když Komise rovněž uvedla, že: „provádění směrnice se značně zpozdilo (…). Je to z velké části způsobeno nedostatečným financováním, pomalým prováděním a nedostatečným začleněním cílů v oblasti životního prostředí do odvětvových politik.“

Společná zemědělská politika

12

Udržitelné hospodaření s přírodními zdroji (včetně vody) je vedle životaschopné produkce potravin a vyváženého územního rozvoje jedním ze tří cílů politiky SZP¹⁰ na období 2014–2020. V roce 2018 zveřejnila Komise návrh SZP na období po roce 2020¹¹. Mezi devět navrhovaných specifických cílů patří podpora udržitelného rozvoje a efektivní hospodaření s přírodními zdroji, jako je voda, půda a ovzduší.

13

Největší podíl rozpočtu SZP připadá na přímé platby (71 %)¹². Patří k nim:

• podpora příjmu oddělená od produkce, jako je režim základní platby, režim jednotné platby na plochu a ekologická platba, které dohromady představují 61 % rozpočtu SZP: 35,3 miliardy EUR v roce 2019¹³.
• dobrovolná podpora vázaná na produkci vyplácená podle plochy nebo podle počtu hospodářských zvířat. Členské státy mohou tento nepovinný režim přímých plateb využít k podpoře konkrétních zemědělských odvětví, která se potýkají s obtížemi a jsou obzvláště důležitá z hospodářských, sociálních nebo environmentálních důvodů. V roce 2020 vyčlenily na dobrovolnou podporu vázanou na produkci přibližně 4,24 miliardy EUR¹⁴, přičemž čtvrtina byla určena na podporu na plochu.

14

Producenti ovoce a zeleniny, vína a olivového oleje mají nárok na „společnou organizaci trhu“ s cílem pomoci jim přizpůsobit se změnám na trhu. Opatření společné organizace trhů zahrnují podporu investic s možným dopadem na využívání vody.

15

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) podporuje politiku rozvoje venkova EU prostřednictvím programů rozvoje venkova členských států. Programy rozvoje venkova jsou vypracovávány na celostátním nebo regionálním základě a zaměřují se na priority EU během sedmiletého období. Zahrnují podporu zemědělských postupů a investic s možným dopadem na využívání vody.

16

Opětovné využívání vyčištěných odpadních vod je součástí oběhového hospodářství. Podle studie z roku 2015 vypracované pro Komisi bylo v EU každoročně opětovně využito přibližně 1 100 milionů m³ odpadních vod (přibližně 0,4 % ročních odběrů pitné vody v EU)¹⁵. V květnu 2020 přijala EU nařízení o opětovném využívání odpadních vod pro zavlažování v zemědělství¹⁶. Stanoví minimální požadavky na kvalitu vody, monitorování, řízení rizik a transparentnost a bude účinné od června 2023. Podle posouzení dopadů¹⁷ provedeného Komisí nařízení umožní opětovné využití „více než 50 % celkového objemu vody teoreticky dostupného pro zavlažování z čistíren odpadních vod v EU a zabrání více než 5 % přímého odběru vody z vodních útvarů a podzemních vod, což povede k více než 5 % snížení celkového tlaku na kvantitu dostupné vody“. SZP může financovat infrastrukturu čištění vody za účelem opětovného využívání odpadních vod k zavlažování.

17

Na většinu přímých plateb, jakož i na některé platby v oblasti rozvoje venkova a některé platby pro odvětví vína v rámci společné organizace trhů se vztahuje soubor pravidel známý jako podmíněnost. Patří mezi ně povinné požadavky na hospodaření podle vybraných směrnic a nařízení o životním prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví rostlin, zdraví a dobrých životních podmínkách zvířat a normy dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES), které ukládají udržitelné zemědělské postupy. Příjemcům SZP, u nichž se zjistí, že tato pravidla stanovená národními právními předpisy nedodržují, může být snížen jejich roční grant EU.

18

Například DZES 2 zajišťuje mechanismus hodnotící, zda zemědělci, kteří odebírají vodu pro zavlažování, dodržují povolovací postupy ve svém členském státě. V letech 2015 až 2018 bylo každoročně kontrolováno 1,2 % příjemců SZP, na něž se DZES 2 vztahoval. Při těchto kontrolách bylo zjištěno nízké procento porušení předpisů (1,5 %), z nichž většina byla sankcionována snížením dotace vyplacené dotyčnému zemědělci o 3 % (obrázek 5).

Rozsah a koncepce auditu

19

Tento audit se zaměřuje na dopad zemědělství na kvantitativní stav vod. Vzhledem k tomu, že zemědělství je hlavním uživatelem sladké vody i jedním z prvních odvětví, které bude v případě nedostatku vody zasaženo, posuzovali jsme, do jaké míry politiky EU, konkrétně SZP a vodní politika, podporují udržitelné využívání vody v zemědělství.

20

Rada v roce 2016 prohlásila¹⁸, že cíle vodní politiky EU by se měly lépe odrážet v dalších oblastech politiky, jako je potravinářství a zemědělství. Evropský parlament rovněž vyzval k lepší koordinaci politik. Vody se týká i cíl udržitelného rozvoje OSN č. 6 („voda a hygiena pro všechny“), jehož cíle souvisejí s racionálním hospodařením s vodou a integrovaným hospodařením s vodou.

21

Zkoumali jsme, do jaké míry:

• rámcová směrnice o vodě podporuje udržitelné využívání vody v zemědělství;
• režimy přímých plateb SZP zohledňují zásady rámcové směrnice o vodě týkající se udržitelného využívání vody;
• SZP v oblasti rozvoje venkova a tržních opatření převzala zásady rámcové směrnice o vodě týkající se udržitelného využívání vody.

22

Audit se nezabýval difúzním znečištěním vody v důsledku zemědělství (tj. např. dusičnany nebo pesticidy). Na tuto problematiku se zaměřily předchozí zprávy EÚD¹⁹.

23

Audit probíhal od dubna do prosince 2020. Vedli jsme pohovory se zaměstnanci Komise a orgánů členských států a také konzultace s dalšími zainteresovanými stranami v odvětví vodního hospodářství a zemědělství. Zkoumali jsme:

• strategické dokumenty Komise, pracovní dokumenty, studie, hodnocení, pokyny, statistiky, zprávy o množství vody a zemědělské politiky;
• programy rozvoje venkova a národní a regionální pravidla a pokyny týkající se podmíněnosti, režimů přímých plateb, tržních opatření a opatření pro rozvoj venkova, jakož i studie, výzkum, analýzy a statistické údaje o sankcích;
• plány povodí, pravidla pro odběr vody a cenové politiky;
• další relevantní studie a zprávy, včetně studií a zpráv Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

24

Náš audit se týkal programového období SZP 2014–2020. Provedli jsme rozšířené dokumentární přezkumy pro 11 členských států / regionů (viz obrázek 6) a snažili jsme se nalézt zeměpisnou rovnováhu mezi oblastmi, které se v současné době potýkají s nedostatkem vody, a ostatními oblastmi, kde se tato situace v budoucnu pravděpodobně stane problémem. V šesti členských státech jsme zaměřili svou činnost na jeden nebo dva regiony, neboť některé členské státy mají regionální programy rozvoje venkova a o opatřeních pro hospodaření s vodou se rozhoduje na úrovni povodí. Rovněž jsme získali důkazní informace pro ostatní členské státy/regiony na základě dokumentárního přezkumu 24 dalších programů rozvoje venkova a auditní činnosti provedené pro naši výroční zprávu.

Připomínky

Politika EU v oblasti udržitelného využívání vody obsahuje výjimky, které se vztahují na zemědělství

25

Rámcová směrnice o vodě poskytuje ochranná opatření proti neudržitelnému využívání vody. Vyžaduje, aby členské státy mimo jiné:

• provozovaly systém povolení k odběru vod a registr odběrů vod²⁰;
• přijaly politiky poplatků za vodu, které motivují k efektivnímu využívání vody a zajišťují přiměřenou návratnost nákladů na vodohospodářské služby od různých uživatelů (včetně zemědělců)²¹.

26

Zkoumali jsme, do jaké míry členské státy uplatňují výše uvedené požadavky na řízení odběru vody, stanovování cen vody a návratnost nákladů v odvětví zemědělství a jak Komise monitoruje jejich práci.

Členské státy mají zavedeny systémy povolování a uplatňují mnoho výjimek

27

Rámcová směrnice o vodě vyžaduje, aby členské státy vedly rejstřík odběrů povrchových a podzemních vod a ukládání povrchových vod (tzv. „vzdouvání vody“). Uživatelé vody musí požádat o předchozí povolení k odběru nebo skladování vody, ale členské státy se mohou rozhodnout, že uplatní výjimky, pokud odběr nebo skladování nemá významný dopad na stav vod.

28

V rámci hospodaření s odběrem vody jsou členské státy povinny určit a sankcionovat všechny strany, které vodu používají bez povolení/oznámení nebo nedodržují pravidla pro odběr vody (např. na základě zvláštního povolení).

Systémy předchozího povolení

29

V osmi z 11 členských států / regionů, jichž se náš audit týkal, musí být všechna místa odběru vody oznámena příslušným orgánům. Všechny členské státy / regiony, jichž se náš audit týkal, mají systém předchozího povolení pro odběr vody. Při udělování povolení orgány členského státu zohlední stav dotčeného vodního útvaru a uvedou maximální roční (nebo měsíční) množství, které může být odebráno.

30

Členské státy uplatňují četné výjimky (viz obrázek 7). Ty mohou mít významný dopad na kvantitativní stav dotčených vodních útvarů. Tam, kde rovněž neexistuje povinné měření, nemohou orgány sledovat, zda odběr zůstává pod významnou úrovní. Tak je tomu v případě některých druhů odběrů v Belgii (Vlámsku), Bulharsku, Německu (Berlín-Braniborsko), Itálii (Emilia-Romagna), na Kypru a v Portugalsku.

Systémy pro odhalování nelegálního využívání vody

31

Oficiální nejnovější oficiální údaje o nezákonném odběru vody v EU jsou vzácné. Dle odhadu OECD provedeného v roce 2015 je například na Kypru 50 000 nezákonných vrtů a ve Španělsku přesahuje počet nepovolených nebo nezákonných vrtů více než půl milionu²². Podle Světového fondu na ochranu přírody je tento problém obzvláště naléhavý v regionech Kastilie a La Mancha a Andalusie²³. V Maďarsku odborníci odhadují spotřebu vody bez povolení na téměř 100 milionů m³/rok, tj. 12 % registrovaných odběrů²⁴.

32

Deset členských států / regionů, které jsme prověřovali, má zaveden kontrolní systém pro odhalování a trestání nelegálního využívání vody. Provádějí kontroly na místě u evidovaných míst odběru na základě ročního plánu kontrol, analýzy rizik anebo stížností. K takto zjištěným porušením patří neoprávněné používání vody, neměřené čerpání vody, nadměrné čerpání a různá další porušení podmínek povolení. Obrázek 8 znázorňuje míru porušení zjištěných při inspekcích míst odběru vody.

33

Kromě kontrol na místě registrovaných zařízení pro odběr vody některé členské státy zavedly nebo vyvíjejí další kontrolní mechanismy. Patří k nim:

• satelitní dálkové snímání (viz rámeček 1);
• povinná akreditace vrtných společností pro nové odběry podzemních vod. Vrtné společnosti v Belgii (Vlámsko) musí pravidelně podávat zprávy o vrtných činnostech a informovat orgány před datem zahájení, aby bylo možné provést kontroly během prací. Nedodržení požadavků může mít za následek pozastavení nebo odnětí akreditace;
• pravidelné kontroly správného fungování průtokoměrů pro odběr podzemní vody v Belgii (Vlámsko). Měřené hodnoty se porovnají s údaji zemědělského podniku a ročními prohlášeními o čerpání podzemních vod.

34

V některých členských státech jsou díky praktickým obtížím stávající systémy boje proti nelegálnímu využívání vody méně účinné. Belgie (Vlámsko) a Bulharsko oznámily, že kvůli nedostatku pracovníků nebyly schopny zavést své příslušné systémy tak, jak bylo zamýšleno. Na Kypru až do října 2020 orgány jen zřídka ukládaly pokuty nebo sankce, neboť viníci měli dva měsíce na to, aby vyhověli a předložili změněnou licenci. Bulharsko a Maďarsko opakovaně prodlužovaly lhůty pro zajištění souladu s nezákonnými odběry bez pokuty.

35

Regionální orgány ve dvou španělských regionech, které jsme zkoumali (Andalusie a Kastilie a La Mancha), nám neposkytly žádné informace o tom, zda nebo jakým způsobem odhalují a postihují nezákonné využívání vody.

Členské státy zavedly mechanismy pobídek k tvorbě cen, ale návratnost nákladů je v zemědělství nižší než v jiných odvětvích

36

Rámcová směrnice o vodě vyžaduje, aby členské státy přijaly zásadu návratnosti nákladů na vodohospodářské služby v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“. To znamená uplatňovat cenové politiky a zajistit, aby všechny kategorie uživatelů vody (průmysl, domácnosti, zemědělství atd.) přiměřeně přispívaly k návratnosti nákladů.

Stimulace tvorby cen

37

Několik členských států / regionů zavedlo mechanismy stanovování cen, které motivují k efektivnějšímu využívání vody. Některé z těchto mechanismů se vztahují pouze na zemědělství a jiné na všechny uživatele vody. Například:

• Německo (Berlín-Braniborsko), Maďarsko a Portugalsko uplatňují daň z vodních zdrojů na základě měřeného objemu využití;
• Kypr ukládá příplatek za každý metr krychlový vody používaný nad povolený objem;
• Itálie (Emilia-Romagna) plánuje systém proměnlivých cen vody podle efektivnosti zavlažovacího systému;
• Bulharsko účtuje více za vodu využívanou nad určitý pevný objem pro danou plodinu;
• Belgie (Vlámsko) používá progresivní stanovování cen u některých druhů podzemních vod (čím větší objem se odebírá, tím vyšší je cena).

38

Jiné členské státy / regiony zavedly cenovou diferenciaci s cílem odradit od využívání vody nebo naopak využívání vody podpořit v závislosti na použitém zdroji. Například:

• ceny jsou vyšší v oblastech s nedostatkem vody nebo pod větším kvantitativním tlakem v Belgii (Vlámsko), Francii (Centre-Val de Loire), Maďarsku a Portugalsku;
• podzemní vody jsou dražší než povrchové vody v Bulharsku, Německu (Berlín-Braniborsko) a Francii (Centre-Val de Loire);
• sladká voda je na Kypru dražší než recyklovaná voda.

39

Členské státy na měření vody využívané pro zemědělství používají celou škálu metod (viz obrázek 9). Stanovení objemových cen na vhodné úrovni může motivovat k přechodu na vodohospodářské zavlažovací technologie a postupy nebo na plodiny, které vyžadují méně vody. Španělsko (Andalusie a Kastilie a La Mancha) účtuje většinu zavlažované vody na základě zavlažované oblasti, zatímco v Itálii (Emilia-Romagna) poplatek za zavlažovací vodu obvykle závisí na čerpací kapacitě.

Nižší ceny vody v zemědělství

40

V osmi z 11 členských států / regionů, jichž se náš audit týkal, je voda výrazně levnější, pokud se používá v zemědělství. Obrázek 10 porovnává některé poplatky za odběr vody na zemědělské využití s poplatky účtovanými za použití v jiných odvětvích. Některé členské státy / regiony uplatňují zvláštní výjimky pro zavlažovací vodu (viz obrázek 11).

41

Šest členských států/regionů nevyžaduje žádnou platbu za odběr vody do určitého objemu. Cenová prahová hodnota se liší. Činí 500 m³/rok v Belgii (Flandry) a Maďarsku, 10 m³/den v Bulharsku, 7 000 m³/rok ve Španělsku (Andalusie) a ve Francii (oblasti s vodním stresem), 10 000 m³/rok ve Francii (mimo oblasti s vodním stresem) a 16 600 m³/rok v Portugalsku (soukromý odběr). V každém případě se vztahuje na všechny uživatele, nejen zemědělce.

Návratnost nákladů na vodohospodářské služby

42

Rámcová směrnice o vodě vyžaduje, aby členské státy provedly ekonomickou analýzu využívání vody. Tento výpočet by měl pomoci posoudit, do jaké míry jsou náklady na vodohospodářské služby (např. odběr vody pro zavlažování) hrazeny uživateli (zásada návratnosti nákladů). Podle pokynů EU²⁵ by členské státy měly zvážit, zda do ekonomické analýzy zahrnout:

1)  Finanční náklady na poskytování a správu vodohospodářských služeb:

• náklady na provoz a údržbu (např. energie);
• kapitálové náklady (např. odpisy infrastruktury);
• administrativní náklady (vyúčtování, správa a kontrola).

2)  Environmentální náklady a náklady na zdroje vodohospodářských služeb:

• škody na životním prostředí způsobené odběrem, skladováním a vzdouváním vody;
• alternativní náklady na alternativní využití vody (např. náklady spojené s nadměrným odběrem vody), neboť stávající a budoucí uživatelé utrpí vyčerpáním vodních zdrojů.

43

Některé členské státy / regiony ve svých hospodářských analýzách posuzují environmentální náklady odhadem nákladů na opatření potřebná k dosažení dobrého stavu vod v celé oblasti povodí. Orgány v Itálii (Emilia-Romagna) a Španělsku (Andalusie a Kastilie a La Mancha) považují náklady na zdroje za relevantní pouze tehdy, pokud mají za to, že je vody nedostatek. Bulharské a německé orgány (Berlín-Braniborsko) uvádějí, že stále neexistuje společná dohoda o metodice výpočtu environmentálních nákladů a nákladů na zdroje.

44

Osm národních a regionálních orgánů členských států, jichž se náš audit týkal, se domnívalo, že návratnost nákladů na vodohospodářské služby v zemědělství není úplná. Je tomu tak mimo jiné proto, že environmentální náklady a náklady na zdroje se (zatím) neodrážejí v cenách vody. Komise ve své kontrole účelnosti rámcové směrnice o vodě (viz bod 11) poukázala na to, že tím společnosti vznikají skryté náklady a vytváří se tlak na potenciální zdroj příjmů pro financování opatření k provádění rámcové směrnice o vodě.

Komise se domnívá, že provádění rámcové směrnice o vodě postupuje pomalu

45

Komise je povinna sledovat, jak členské státy provádějí rámcovou směrnici o vodě. Za tímto účelem každé tři roky hodnotí pokrok při provádění (viz bod 09), přičemž vychází především ze zpráv členských států, a zveřejňuje svou vlastní zprávu o provádění. Poslední zpráva Komise (únor 2019) se týkala druhého kola plánů povodí a obsahovala celounijní přehled a posouzení jednotlivých zemí spolu s doporučeními.

Systémy předchozího povolení

46

Pracovní dokument útvarů Komise²⁶ informoval o pokroku ve vytváření a provozu systémů předchozího povolení, jako jsou zlepšení měření, kontroly odběru vody, licence a soubory údajů o odběru vody. Jak však potvrzují naše připomínky (body 29–30), pracovní dokument útvarů Komise dospěl k závěru, že „je třeba dosáhnout většího pokroku zejména v těch členských státech, v nichž jsou malé odběry vyňaty z kontrol anebo registrů, ale vodní útvary jsou současně vystaveny významným tlakům na odběr vody, a proto nedosahují dobrého stavu“. Dokument dospěl k závěru, že od prvního kola plánů povodí bylo dosaženo jen malého pokroku při zlepšování stavu v důsledku snížení tlaků na odběr vody, ale že celkový odběr vody se mezi lety 2002 a 2014 snížil přibližně o 7 %.

Stanovování cen vody a návratnost nákladů

47

V programovém období 2014–2020 byl nařízením o společných ustanoveních²⁷ pro několik fondů EU včetně fondu pro rozvoj venkova zaveden mechanismus známý jako „předběžné podmínky“. Pokud do 30. června 2017 nebyla zcela splněna některá předběžná podmínka, měla Komise možnost pozastavit průběžné platby na příslušnou prioritu PRV až do přijetí nápravných opatření.

48

Jedna taková podmínka se týká vodohospodářského odvětví. V praxi financování investic do zavlažování naplánovaných v prioritní oblasti 5 a) „efektivnější využívání vody v zemědělství“ závisí na tom, zda členský stát nebo region má politiku poplatků za vodu, která:

1. poskytuje uživatelům odpovídající pobídky k efektivnímu využívání vody a
2. zohledňuje návratnost nákladů na vodohospodářské služby.

49

Celkově se Komise domnívá, že mechanismus předběžných podmínek byl účinným způsobem, jak přimět členské státy, aby zlepšily své politiky stanovování cen vody²⁸: „Byly podniknuty kroky za účelem definování vodohospodářských služeb, výpočtu finančních nákladů, měření, provádění ekonomických analýz a posouzení environmentálních nákladů i nákladů na zdroje“. Komise zároveň uznává, že návratnost nákladů na vodohospodářské služby je ve většině členských států neúplná.

50

Navzdory pozitivnímu dopadu předběžných podmínek pro vodohospodářské odvětví v období 2014–2020 se mechanismus předběžných podmínek v návrhu Komise na SZP po roce 2020 neobjevil.

Soulad s rámcovou směrnicí o vodě

51

Pokud se Komise domnívá, že členský stát neplní povinnosti vyplývající z rámcové směrnice o vodě, může proti tomuto členskému státu zahájit řízení o nesplnění povinnosti u Soudního dvora EU. Ve věci C-525/12²⁹ Soudní dvůr shledal, že členské státy mohou svobodně zvolit kombinaci politik a financování, které jsou nezbytné k dosažení cílů rámcové směrnice o vodě. V souladu se svou obecnou politikou v oblasti porušování právních předpisů nyní Komise upřednostňuje spíše strukturální než jednotlivé případy nedodržování předpisů.

52

Komise se nedávno rozhodla pojednat o konkrétních bodech, jimž je třeba věnovat pozornost, v dopisech zaslaných všem členským státům. Na základě svého posouzení informací, které členské státy oznámily v druhém kole plánů povodí, rozeslala tyto dopisy v období od září 2020 do března 2021. Uvádí v nich zjevné případy nesouladu a žádá členské státy, aby tyto problémy vysvětlily, napravily nebo objasnily, jak již byly nebo budou řešeny ve třetím kole plánů povodí. V prosinci 2020 zaslala Komise všem členským státům další soubor dopisů, v nichž se konkrétně zabývala jejich mechanismy pro zajištění dodržování předpisů a sankcemi v oblasti odběru a znečištění z bodových zdrojů / difúzního znečištění. Členské státy požádala, aby poskytly podrobné informace o svých národních předpisech týkajících se odběru vody podle čl. 11 odst. 3 písm. e) RSV.

Přímé platby SZP výrazně nepodporují efektivní využívání vody

53

Podle Smlouvy o fungování Evropské unie musí být „požadavky na ochranu životního prostředí […] zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje“. Zkontrolovali jsme proto, zda se cíle vodní politiky EU odrazily v hlavních nástrojích financování SZP.

54

Jak režimy oddělené od produkce (podpora příjmu), tak režimy vázané na produkci (na plochu) rozdělují podporu na základě obhospodařované plochy. Posuzovali jsme, zda:

1. tyto platby podpory byly podmíněny udržitelným využíváním vody;
2. byly pobídkou k zavlažování nebo odrazovaly od zavlažování.

Podpora příjmu v rámci SZP nepodporuje efektivní využívání vody ani zadržování vody

55

Platby v rámci SAPS i v rámci režimu základní platby jsou v současné době neutrální, pokud jde o zavlažování: nemotivují k efektivnímu využívání vody ani k zavlažování či většímu využívání vody. Sazba plateb na hektar v rámci SAPS je stejná pro všechny příjemce a typy plodin ve všech deseti členských státech, které uplatňují SAPS. Sazbu plateb v rámci režimu základní platby stanoví členské státy a může se mezi jednotlivými příjemci lišit, částečně v závislosti na jejich historii plateb SZP. V některých členských státech (např. ve Španělsku a Řecku) se může rovněž lišit podle typu zemědělské půdy. Účetní dvůr již dříve informoval³⁰ o významných rozdílech, které přetrvávají v některých členských státech, jako je Španělsko.

56

Ani jeden z těchto dvou režimů přímých plateb, ani režim ekologické platby neukládají zemědělcům povinnosti týkající se udržitelného využívání vody. Ekologizace však může mít nepřímé pozitivní účinky v podobě požadavku, aby zemědělci zachovali trvalé travní porosty (které na rozdíl od orné půdy obvykle nejsou zavlažovány). Zaměřuje se rovněž na ochranu teras, dalších krajinných prvků a ploch využívaných v ekologickém zájmu, jako jsou neobdělávané ochranné pásy, které mohou zvýšit kapacitu pro přirozené zadržování vody. Jak jsme uvedli v roce 2017³¹, vedla ekologizace ke změnám zemědělských postupů v praxi pouze na přibližně 5 % veškeré zemědělské půdy v EU.

57

Podpora v rámci SZP motivuje spíše k odvodňování polí než k zadržování vody. Podle SZP na období 2014–2020 jsou odvodněná rašeliniště způsobilá pro podporu příjmů, zatímco inspekce někdy vyhodnocují obhospodařované mokřady za nezpůsobilé. Kromě negativního dopadu na zásoby podzemní vody uvolňuje odvodňování rašelinišť skleníkové plyny³². Pozměňovací návrhy Evropského parlamentu k návrhu Komise o SZP po roce 2020³³ zohledňují obhospodařování mokřadních stanovišť (zemědělství a lesnictví na mokrých půdách, převážně rašeliništích) jako zemědělskou činnost způsobilou pro podporu příjmu v rámci SZP.

EU podporuje plodiny náročné na vodu v oblastech s vodním stresem prostřednictvím dobrovolné podpory vázané na produkci

58

Dobrovolnou podporu vázanou na produkci používají všechny členské státy s výjimkou Německa k zachování nebo zvýšení produkce některých plodin v odvětvích, které se potýkají s obtížemi³⁴. EU omezuje podporu na konkrétní odvětví³⁵, včetně plodin náročných na vodu, jako je rýže, skořápkové ovoce a ovoce a zelenina (viz obrázek 12).

59

Pravidla EU týkající se dobrovolné podpory vázané na produkci stanoví, že „podpora vázaná na produkci […] musí být v souladu s ostatními opatřeními a politikami Unie“³⁶, což by mělo Komisi umožnit odmítnout neslučitelné režimy. Komise neposoudila dopad navrhovaných opatření na udržitelné využívání vody.

60

Žádný z členských států/regionů, které jsme přezkoumali, nezavedl ochranná opatření týkající se využívání vody, jako například omezení podpory v oblastech s vodním stresem nebo na pozemcích bez efektivních zavlažovacích systémů.

61

Dobrovolnou podporu vázanou na produkci pro plodiny využívá devět z jedenácti členských států / regionů zahrnutých do našeho auditu. Osm z těchto členských států / regionů podporuje plodiny náročné na vodu bez zeměpisného omezení. Členské státy tedy využívají finanční prostředky EU k podpoře plodin náročných na vodu v oblastech s vodním stresem. Obrázek 13 ukazuje, že šest členských států využívá dobrovolnou podporu vázanou na produkci pro plodiny náročné na vodu v oblastech s vysokým nebo velmi vysokým vodním stresem.

Na protiprávní odběr vody se vztahuje podmíněnost, ale kontroly jsou málo časté a sankce jsou nízké

62

Podmíněnost spojuje přímé platby (a některé další platby v rámci SZP) s určitými povinnostmi v oblasti životního prostředí. Jedna z těchto povinností (DZES 2) se týká schvalovacích postupů členských států pro odběr vody. Vyžaduje, aby národní/regionální orgány zkontrolovaly 1 % určitých skupin zemědělců, kteří zavlažují svá pole, a uložily sankce (obvykle 3 % snížení jejich dotací v rámci režimu základní platby nebo režimu jednotné platby na plochu) těm, kteří nedodržují národní/regionální schvalovací postupy pro odběr vody.

63

V praxi se opatření od té doby, co jsme o tomto problému informovali v roce 2014, příliš neměnila³⁷. DZES 2 je formulován obecně: „V případech, kdy využití vody k zavlažování podléhá schválení, dodržování schvalovacích postupů“. Komise nevyžadovala, aby členské státy stanovily zvláštní požadavky, jako je instalace vodoměrů a podávání zpráv o využívání vody. Dobrý zemědělský a environmentální stav nebude mít žádný dopad v členských státech se slabými schvalovacími postupy. Potenciál tohoto DZES dále snižuje skutečnost, že se nevztahuje na všechny příjemce SZP (např. příjemce režimu pro malé zemědělce, jiné než roční platby na rozvoj venkova nebo podporu společné organizace trhů v odvětví ovoce a zeleniny nebo odvětví oliv) a že členské státy neprovádějí řádné kontroly.

64

Návrh Komise týkající se SZP po roce 2020 pokračuje v koncepci podmíněnosti (nyní nazývané angl. conditionality). Rozšiřuje oblast působnosti na režim pro malé zemědělce, zároveň však vylučuje příjemce plateb na víno v rámci společné organizace trhu.

65

Podle zásady subsidiarity mohou členské státy svobodně provádět a prosazovat povinnost povolování čerpání vody, jak považují za vhodné. Deset z členských států / regionů, jichž se náš audit týkal, zaujímá k DZES 2 selektivní přístup a ve svých kontrolách často opomíjí určité národní nebo regionální regulační požadavky na odběr vody (obrázek 14).

66

Jedinou kontrolou společnou pro všechny kontrolní systémy, které jsme přezkoumávali, je nutnost mít povolení k odběru vody na zavlažování. Ve většině případů zahrnují kontroly také vizuální kontrolu pozemků s cílem odhalit nelegální odběr nebo zavlažování. To platí pro Belgii (Vlámsko), Německo (Berlín-Braniborsko), Španělsko (Andalusie a Kastilie a La Mancha), Itálii (Emilia-Romagna), Maďarsko a Portugalsko. Tři z jedenácti členských států a regionů kontrolují přítomnost vodoměrů – Belgie (Vlámsko), Francie (Centre-Val de Loire), Kypr. Deset z 11 členských států nekontrolovalo obsah povolení, jako je maximální objem odběru a doba zavlažování (všechny členské státy / regiony zahrnuté do našeho auditu kromě Belgie (Vlámsko)). Podobný nedostatek je uveden v hodnotící podpůrné studii o dopadu SZP na vodu³⁸.

67

Statistické údaje o kontrolách podmíněnosti, které členské státy oznamují Komisi, vykazují významné rozdíly jak mezi zeměmi, tak mezi regiony. Například ve Španělsku je průměrná míra nesouladu výrazně vyšší u regionu Kastilie a La Mancha než u regionu Andalusie (obrázek 15). Ve všech členských státech / regionech, za které jsme získali údaje, je míra nesouladu GAEC 2 nižší než u ostatních kontrol odběru vody, jak je popsáno v bodě 32 (viz obrázek 15). Existuje významné riziko, že kontroly podmíněnosti neodhalí případy nezákonného odběru vody.

68

V roce 2013 Evropský parlament a Rada vyzvaly Komisi³⁹, aby monitorovala provádění rámcové směrnice o vodě členskými státy do vnitrostátního práva a její implementaci a aby předložila návrh na začlenění příslušných částí rámcové směrnice o vodě do oblasti podmíněnosti. Komise nepředložila návrh na začlenění žádné části rámcové směrnice o vodě do rámce podmíněnosti na období 2014–2020. Návrh SZP po roce 2020 však výslovně odkazuje na článek rámcové směrnice o vodě o kontrole odběru vody⁴⁰ a činí z nich povinný požadavek (PPH 1) podle nových pravidel podmíněnosti. Tím se vytváří jasná vazba mezi rámcovou směrnicí o vodě a platbami v rámci SZP zemědělcům a článek by takto mohl mít větší váhu.

Fondy pro rozvoj venkova a tržní opatření udržitelné využívání vody výrazně nepodporují

69

Kromě přímých plateb jsou se SZP rovněž financovány investice zemědělců do dlouhodobých aktiv a podporují se konkrétní opatření, jako je závazek dodržovat určité zemědělské postupy. Některé investice a opatření mají pozitivní dopad na využívání vody, zatímco jiné spotřebu vody zvyšují (viz též obrázek 16). Dopad na využívání vody může mít také financování zemědělských poradenských systémů nebo projektů spolupráce, i když nepřímo.

Programy rozvoje venkova se jen zřídka využívají ke zvýšení kvantity vody

70

Prostřednictvím programů rozvoje venkova mohou národní nebo regionální orgány podporovat:

1. zemědělské postupy nebo zelenou infrastrukturu s pozitivním dopadem na dostupnost vody v zemědělských půdách (opatření na zadržování vody);
2. zemědělce v souvislosti s dodatečnými náklady a ušlým příjmem vyplývajícím z provádění požadavků rámcové směrnice o vodě;
3. infrastrukturu pro čištění odpadních vod pro opětovné využívání vody při zavlažování.

Zkoumali jsme, do jaké míry jsou tyto možnosti využívány.

71

Členské státy mohou využít finanční prostředky na rozvoj venkova k financování opatření na přirozené zadržování vody (viz obrázek 17). Pět členských států / regionů, jichž se náš audit týkal, této příležitosti využilo:

• Belgie (Flandry), Španělsko (Andalusie), Maďarsko, Itálie (Emilia-Romagna) a Portugalsko financovaly agroenvironmentálně-klimatické závazky⁴¹, jejichž hlavním účelem je chránit půdu, vytvářet organické hmoty a snižovat erozi, a přispět tak ke zvýšení zadržování vody.
• Belgie (Vlámsko) financovala jeden projekt týkající se zelené infrastruktury pro zadržování vody⁴² a Maďarsko osm projektů.

72

Opatření pro přirozené zadržování vody mohou přinést četné výhody, včetně doplňování podzemních vod, zvládání sucha a snižování povodňových rizik, ale jejich účinnost je omezená, pokud se používají v malé oblasti⁴³. Sedm z jedenácti členských států / regionů zahrnutých do našeho auditu tato opatření nefinancuje prostřednictvím opatření pro rozvoj venkova (viz též obrázek 18).

73

Členské státy mohou využít finanční prostředky na rozvoj venkova⁴⁴ k tomu, aby zemědělcům kompenzovaly dodatečné náklady a ušlé příjmy vyplývající z požadavků plánu povodí. Žádný z členských států / regionů zahrnutých do našeho auditu tuto možnost nevyužil.

74

Národní/regionální orgány mohou do svých plánů rozvoje venkova začlenit i podporou pro investice do infrastruktury pro opětovné využívání odpadních vod k zavlažování⁴⁵. Pět členských států / regionů, které jsme zkoumali, tuto možnost do svých programů rozvoje venkova nezahrnulo. Ve třech členských státech / regionech je tato možnost zahrnuta jako součást dílčího opatření, ale nebyla využita k financování žádných projektů. Dva členské státy financovaly příslušné projekty (viz rámeček 2).

Financování zavlažovacích projektů ze strany EU má slabá ochranná opatření proti neudržitelnému využívání vody

75

Na financování zavlažovacích projektů jsou k dispozici různé formy finančních prostředků EU. Členské státy mohou využívat fondy pro rozvoj venkova na investice do hmotného majetku nebo na podporu společné organizace trhu v určitých odvětvích (ovoce a zelenina, olivový olej, víno), nebo k financování modernizace nebo první instalace zavlažovacího zařízení (např. v zemědělských podnicích) nebo infrastruktury (např. sítí).

76

Zkoumali jsme:

1. rozsah, v jakém jsou tyto prostředky využívány na podporu projektů zavlažování;
2. zda Komise a členské státy definovaly ochranná opatření proti neudržitelnému využívání vody;
3. zda členské státy kontrolovaly příslušné povinnosti.

77

Modernizace stávajících zavlažovacích systémů může zvýšit efektivnost využívání vody, například opravou prosakujících kanálů, pokrytím otevřených kanálů ke snížení vypařování nebo přechodem na efektivnější zavlažovací systémy. Zlepšení efektivnosti však ne vždy obecně vede k úsporám vody, neboť ušetřená voda může být přesměrována k jiným účelům, jako jsou plodiny náročné na vodu nebo zavlažování širší oblasti. Jedná se o tzv. zpětný účinek⁴⁶. Kromě toho u jevu známého jako „hydrologický paradox“ může zvýšená efektivnost zavlažování snížit návrat povrchové vody do řek a zároveň snížit základní toky, které jsou přínosné pro následné uživatele a citlivé ekosystémy⁴⁷.

78

Instalace nové zavlažovací infrastruktury, která rozšíří zavlažovanou plochu, pravděpodobně zvýší tlak na sladkovodní zdroje, pokud systém nepoužívá dešťovou vodu nebo recyklovanou vodu. Podpůrná studie Komise týkající se dopadu SZP na vodu (viz poznámka pod čarou č. 38) toto riziko potvrdila: „dosud je obtížné zaručit, aby investice do zavlažování byly prospěšné pro vodní útvary, zejména pokud se zavlažovaná plocha zvětšuje tam, kde jsou vodní útvary pod tlakem.“

Podpora investic do rozvoje venkova

79

Všechny členské státy / regiony kromě jednoho, které jsme posuzovali, využívají fondy pro rozvoj venkova k financování investic s dopadem na využívání vody (viz obrázek 18). Nová zavlažovací zařízení a infrastruktura jsou způsobilé ve všech deseti členských státech / regionech a investice do infrastruktury pro odběr (např. vrty) jsou způsobilé nejméně ve třech. Polovina z 24 programů rozvoje venkova v našem dodatečném vzorku umožňovala investice do nové zavlažovací infrastruktury.

80

Podpora z EZFRV pro investice do zavlažování podléhá podmínkám stanoveným v předpisech EU⁴⁸ (viz obrázek 19). Členské státy mohou rovněž stanovit další požadavky. U některých investic vyžadují tři členské státy / regiony, jichž se náš audit týká, potenciální úsporu vody o více než 5 %. U nové zavlažovací infrastruktury vyžaduje pět členských států / regionů doklad o vlastnickém právu k půdě anebo platné oprávnění k odběru vody.

81

Některé požadavky popsané na obrázku 19 nejsou v právních textech dále vysvětleny. Například rámcová směrnice o vodě nedefinuje, co se rozumí kvantitativním stavem útvarů povrchových vod. Členské státy proto musí kvantitativně definovat, co považují za „horší než dobrý“ stav útvarů povrchových vod. V osmi členských státech / regionech, jichž se náš audit týkal, není jasné, jak a zda je tato definice stanovena. Komise poskytla k této otázce nezávazné pokyny⁴⁹. Členské státy také odlišně interpretují, co je rozšíření zavlažované oblasti, neboť takováto oblast může zahrnovat plochy, které byly v nedávné minulosti zavlažovány jako zavlažovaná oblast. Některé z členských států považují za nedávnou minulost období až pěti minulých let, zatímco jiné tento pojem vykládají, že znamená dokonce od roku 2004.

82

Vzhledem k tomu, že pravidla EU umožňují mnoho možných výkladů a výjimek (viz obrázek 19), existuje riziko, že EU financuje projekty zavlažování, které jsou v rozporu s cíli rámcové směrnice o vodě. Pokud jde o SZP po roce 2020, Komise navrhla určité zjednodušení podmínek pro financování projektů zavlažování. Investice do zavlažování by byly výslovně vyloučeny z financování, pokud by nebyly v souladu s dosažením cíle rámcové směrnice o vodě, kterým je dosažení dobrého stavu. Rozšíření zavlažované oblasti by nebylo způsobilé, pokud by zavlažování mělo dopad na vodní útvary, jejichž stav byl stanoven jako horší než dobrý⁵⁰. Bylo by na členských státech, aby tuto zásadu začlenily do svých podmínek způsobilosti.

83

Splnění podmínek na obrázku 19 se nekontroluje důkladně. Osm členských států / regionů, které jsme posuzovali, uvádí, že kontrolují základní požadavky (např. potřebu měření vody a potenciální úspory vody) na základě projektové žádosti nebo ex post. Sedm členských států / regionů předložilo doklady o následných kontrolách skutečných úspor vody. Ve čtyřech případech nebylo z dokumentů jasné, jak se posuzuje zvětšení zavlažované plochy. Dva členské státy / regiony jsme požádali o podrobnější informace o projektech. Z dokumentace, kterou jsme obdrželi v odpovědi, bylo někdy nejasné, jak byly požadavky zkontrolovány: pro některé kontroly jsme nenalezli žádné důkazy, včetně základního ověření měření vody nebo možných úspor vody.

Společná organizace trhů

84

EU rovněž financuje zavlažovací infrastrukturu prostřednictvím společné organizace trhů ve třech odvětvích: ovoce a zelenina, olivy a olivový olej a víno. Odvětví ovoce a zeleniny dostává podporu na zavlažovací infrastrukturu v deseti z 11 členských států / regionů zahrnutých do našeho auditu, odvětví oliv a olivového oleje ve dvou a v odvětví vína ve třech. Všechny členské státy / regiony nabízejí podporu jak pro novou infrastrukturu, tak pro modernizaci stávajících systémů – s výjimkou odvětví oliv a olivového oleje, kde jsou pro podporu EU způsobilá pouze zlepšení. Pravidla platná pro investice financované v rámci společné organizace trhů se liší od pravidel platných v rámci rozvoje venkova.

85

V posledních letech bylo financování zavlažovacích projektů v odvětví ovoce a zeleniny nejvyšší ve Španělsku (Andalusie) a Portugalsku (viz obrázek 20). Francie a Kypr zaznamenaly jen malé nebo nulové využívání dostupných opatření. V Itálii (Emilia-Romagna) nebyly orgány schopny poskytnout údaje o zavlažovacích projektech a souvisejících finančních prostředcích, kontrolách a sankcích.

86

Investice do snížení spotřeby vody v odvětví ovoce a zeleniny, jsou-li financovány z okruhu „Investice přínosné pro životní prostředí“⁵¹, by:

• měly snížit spotřebu vody alespoň o 5 % pomocí kapkové závlahy nebo podobných systémů;
• neměly vést k čistému nárůstu zavlažované plochy, pokud celková spotřeba vody pro zavlažování v celém zemědělském podniku, a to i po rozšíření plochy, nezůstane pod průměrnou hodnotou v období pěti let před investicí.

87

Zavlažovací infrastrukturu lze financovat i z jiných okruhů, jako je „Plánování produkce“. Tam, kde tomu tak je, nevyžadují pravidla EU žádná ochranná opatření bránící neudržitelnému využívání vody, jako je tomu v případě financování z EZFRV (viz bod 80). Ve Španělsku (Andalusie) se 98 % výdajů v roce 2018 na opatření týkající se zavlažování a udržitelného využívání vody týkalo projektů plánování produkce. Tři z 11 členských států, které jsme posuzovali, šly nad rámec pravidel EU a stanovily dodatečné požadavky pro některé nebo všechny projekty zavlažování (obrázek 21).

88

Orgány členských států nekontrolují dostatečně soulad s podmínkami pro investice, které budou přínosem pro životní prostředí (bod 86). Po přezkoumání pokynů, administrativních kontrolních seznamů a zpráv z kontrol na místě jsme ve většině členských států / regionů nezjistili žádné důkazy o kontrolách souladu s environmentálními požadavky, jimiž se řídí financování společné organizace trhů.

89

Financování nové zavlažovací infrastruktury v rámci společné organizace trhů a zlepšení stávajících systémů má celkově méně environmentálních ochranných opatření, než poskytuje EZFRV. Na určité druhy investic se vztahují podmínky týkající se úspor vody a zvětšení zavlažované plochy, ale nejsou stanoveny žádné požadavky na instalaci vodoměru před investicí nebo jako její součásti.

Závěry a doporučení

90

EU zavedla rámcovou směrnici o vodě v roce 2000 s cílem zajistit do roku 2015 nebo nejpozději do roku 2027 (v případě odůvodněných výjimek) „dobrý“ stav všech vodních útvarů EU. To zahrnovalo cíle týkající se kvantity vody. Z našeho auditu vyplynulo, že podpora zemědělství není uceleným způsobem sladěna s cíli vodní politiky.

91

Ačkoli jsou stanovena ochranná opatření proti neudržitelnému využívání vody, odchylky v rámci vodní politiky EU se často vztahují na zemědělské výrobce. Od roku 2009 dosáhly členské státy pokroku při zavádění systémů předchozího povolení pro odběr vody, systémů pro odhalování nezákonného využívání vody a mechanismů stanovování cen, které by mohly motivovat k efektivnímu využívání vody. Avšak:

• v členských státech, které jsme kontrolovali, stále existuje mnoho výjimek pro zemědělce, pokud jde o povolení k odběru vody (včetně oblastí s vodním stresem) (body 27–30);
• mnoho členských států neuplatňuje zásadu návratnosti nákladů na vodohospodářské služby v zemědělství stejným způsobem jako v jiných odvětvích (body 36–44).

92

Komise sleduje provádění rámcové směrnice o vodě členskými státy a domnívá se, že by mohlo postupovat rychleji (body 45–52).

Doporučení 1 – Vyžadovat odůvodnění výjimek z provádění rámcové směrnice o vodě v zemědělství

Komise by měla:

po členských státech požadovat, aby odůvodňovaly stanovené cenové sazby pro zemědělské účely a výjimky z povolení odběru vody a vysvětlovaly důvody pro závěr, že výjimky nemají významný dopad na stav vodních útvarů.

Časový rámec: 2025

93

Režimy přímých plateb v rámci společné zemědělské politiky přímo neukládají zemědělcům povinnosti týkající se udržitelného využívání vody. Pravidla EU týkající se dobrovolné podpory vázané na produkci umožňují členským státům financovat plodiny náročné na vodu v regionech s vodním stresem bez jakýchkoli kontrol či environmentálních ochranných opatření. Předběžné podmínky platné pro vodohospodářství a financování rozvoje venkova podporovaly členské státy v tom, aby aktualizovaly své politiky v oblasti stanovování poplatků za vodu. Zdá se však, že předběžné podmínky budou v rámci SZP po roce 2020 pravděpodobně ukončeny (body 47–49 a 53–61).

94

Několik členských států využívá dobrovolnou podporu vázanou na produkci na financování plodin náročných na vodu v oblastech s vodním stresem (body 60–61).

95

Druhý požadavek na dobrý zemědělský a environmentální stav (DZES 2) v rámci systému podmíněnosti má potenciál snížit nadměrné využívání vodních zdrojů v zemědělství tím, že bude zemědělce podporovat v tom, aby dodržovali schvalovací postupy členských států pro odběr vody. Pravidla EU však neukládají povinnost řídit se pravidly podmíněnosti všem zemědělcům, kteří dostávají finanční prostředky ze SZP, a členské státy k ochraně vodních zdrojů využívají DZES 2 jen v omezené míře. Žádný z členských států v rámci našeho auditu neprovádí komplexní kontroly požadavků DZES 2 (body 62–68).

Doporučení 2 – Provázat platby ze SZP s dodržováním environmentálních norem

Komise by měla:

1. podmínit podporu rozvoje venkova na investice do zavlažování prováděním politik, které podporují udržitelné využívání vody v členských státech;
2. provázat všechny platby SZP zemědělcům (včetně plateb v rámci společné organizace trhu) s výslovnými environmentálními požadavky na udržitelné využívání vody, a to i prostřednictvím podmíněnosti;
3. požadovat ochranná opatření, která u plodin financovaných prostřednictvím dobrovolné podpory vázané na produkci zabrání neudržitelnému využívání vody.

Časový rámec: 2023 (začátek nového období SZP)

96

Komise částečně začlenila zásady udržitelného využívání vody do pravidel pro mechanismy financování SZP, jako je rozvoj venkova a podpora trhu. Z fondů pro rozvoj venkova lze financovat zemědělské postupy a infrastrukturu, které zvyšují kvantitu vody. Z prostředků rozvoje venkova a podpory trhu se mohou financovat i zavlažovací projekty. Platby tohoto typu jsou spojeny s určitými povinnostmi, ale pravidla EU stanovená pro jednotlivé programy jsou nejednotná, což umožňuje různé výklady a výjimky (body 69–89).

97

Členské státy částečně využily podporu rozvoje venkova a podporu trhu s cílem stimulovat udržitelné využívání vody v zemědělství. Zjistili jsme, že:

• programy rozvoje venkova zřídkakdy podporují opatření na zadržování vody a infrastrukturu pro opětovné využívání vody 70–72);
• finanční prostředky EU jsou využívány na podporu nových projektů zavlažování v členských státech / regionech zahrnutých v našem auditu 75–79 a 84–85);
• členské státy nekontrolují dostatečně soulad s environmentálními podmínkami spojenými s financováním rozvoje venkova a podporou trhu 80–83 a 86–89).

98

Návrh Komise týkající se SZP po roce 2020 by výslovně vyloučil financování investic do zavlažování, které nejsou v souladu s dosažením cílů rámcové směrnice o vodě týkajícím se dosažení dobrého stavu. Rozšiřování zavlažované plochy by již nebylo způsobilé, pakliže by mělo dopad na vodní útvary, jejichž stav je horší než dobrý (bod 82).

Doporučení 3 – Využívat finanční prostředky EU ke zlepšení kvantitativního stavu vodních útvarů

Komise by měla:

1. při schvalování strategických plánů SZP členských států zajistit, aby členské státy uplatňovaly pravidla SZP po roce 2020 tak, aby financované projekty zavlažování přispívaly k plnění cílů rámcové směrnice o vodě;
2. vyhodnotit dopad financování rozvoje venkova a podpory trhu na využívání vody v rámci SZP po roce 2020.

Časový rámec: 2023 (začátek nového období SZP) a 2026 (průběžné hodnocení)

Tuto zprávu přijal senát I, jemuž předsedá Samo Jereb, člen Účetního dvora, v Lucemburku dne 14. července 2021.

Zkratky

DPP: dobrovolná podpora vázaná na produkci

DZES: dobrý zemědělský a environmentální stav

EEA: Evropská agentura pro životní prostředí

EZFRV: Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova

OECD: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

PPH: povinný požadavek na hospodaření

PRV: program rozvoje venkova

RJPP: režim jednotné platby na plochu

RSV: rámcová směrnice o vodě

RZP: režim základní platby

SZP: společná zemědělská politika

Glosář

Copernicus: systém EU pro pozorování a monitorování Země, který shromažďuje a zpracovává údaje ze satelitů a pozemských senzorů za účelem poskytování informací o životním prostředí a bezpečnosti.

Dobrovolná podpora vázaná na produkci: volitelný způsob, jak mohou členské státy provádět přímé zemědělské platby EU na základě objemů produkce zemědělcům, kteří se rozhodnou o ně na tomto základě požádat.

Dobrý zemědělský a environmentální stav: stav, v němž musí zemědělci udržovat veškerou zemědělskou půdu, zejména půdu, která není v současné době využívána k produkci, aby mohli dostávat určité platby v rámci SZP. Zahrnuje problematiku jako hospodaření s vodou a půdou.

Kontrola účelnosti: hodnocení za účelem zjištění případných překrývání, nedostatků, nesrovnalostí nebo zastaralých opatření v regulačním rámci pro danou oblast politiky.

Konvergence: proces přizpůsobování platebních nároků zemědělcům tak, aby odrážely národní nebo regionální průměry a aby bylo zajištěno spravedlivější rozdělování přímé zemědělské podpory.

Kvantitativní stav: vyjádření míry, do jaké je vodní útvar přímo a nepřímo ovlivněn odběrem.

Odběr: odstranění nebo odklon vody z vodního prostředí.

Oddělená podpora: platby EU zemědělcům, které nejsou vázány na produkci konkrétního produktu.

Plán povodí: dokument týkající se správy určeného povodí v EU, který stanoví opatření plánovaná pro splnění cílů rámcové směrnice o vodě.

Platba na ekologizaci: platba na plochu za zemědělské postupy, které jsou prospěšné pro životní prostředí a klima.

Podmíněnost: mechanismus, v němž platby zemědělcům závisí na tom, jak plní požadavky týkající se životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a obhospodařování půdy.

Povinný požadavek na hospodaření: evropské nebo národní pravidlo pro správu zemědělské půdy chránící zdraví lidí, zvířat a rostlin, dobré životní podmínky zvířat a životní prostředí.

Program rozvoje venkova: soubor národních nebo regionálních víceletých cílů a opatření schválených Komisí pro provádění politiky rozvoje venkova EU.

Přímá platba: platba zemědělské podpory, jako například podpora na plochu, poskytovaná přímo zemědělcům.

Režim základní platby: zemědělský režim EU, který poskytuje platby zemědělcům na základě plochy, na kterou lze poskytnout podporu.

Úhrada nákladů: zásada, podle níž uživatel služby platí za náklady na tuto službu a celkové příjmy poskytovatele služby se rovnají nákladům na poskytnutí služby (nebo je přesahují).

Vodní útvar: jezero, nádrž, potok, řeka nebo kanál, brakická oblast vody podél pobřeží, úsek pobřežních vod nebo příslušný objem podzemních vod.

Odpovědi Komise

https://www.eca.europa.eu/cs/Pages/DocItem.aspx?did=59355

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát I, který se zaměřuje na udržitelné využívání přírodních zdrojů a jemuž předsedá člen EÚD Samo Jereb. Audit vedla členka EÚD Joëlle Elvingerová a podporu jí poskytovala vedoucí kabinetu Ildikó Preissová a tajemnice kabinetu Charlotta Törnelingová, vyšší manažer Emmanuel Rauch, vedoucí úkolu Els Bremsová, zástupce vedoucího úkolu Paulo Braz a auditoři Greta Kapustaiteová, Georgios Karakatsanis, Szilvia Kelemenová, Dimitrios Maniopoulos, Dainora Venckevicieneová a Krzysztof Zalega. Jazykovou podporu zajišťoval Thomas Everett. Grafickou podporu poskytla Marika Meisenzahlová.

Poznámky na konci textu

¹ Světová banka, Renewable internal freshwater resources per capita (cubic meters) - European Union.

² Evropská komise – Společné výzkumné středisko, World Atlas of Desertification, Change in aridity - shifts to drier conditions.

³ Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu – nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (COM(2021) 82 final).

⁴ Evropská agentura pro životní prostředí, Water and agriculture: towards sustainable solutions, EEA Report No 17/2020.

⁵ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1–73).

⁶ Evropská komise, Status of implementation of the WFD in the Member States.

⁷ Směrnice 2000/60/ES, článek 18.

⁸ Evropská komise, SWD(2019) 30 final, European Overview - River Basin Management Plans.

⁹ Evropská komise, EU Water Legislation - Fitness Check.

¹⁰ Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Budoucnost SZP po roce 2020: řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky, COM(2010) 0672 final.

¹¹ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV),COM(2018) 392 final.

¹² Evropská komise, ukazatele SZP – Financing the CAP.

¹³ wEvropská komise, SWD(2020) 168 final.

¹⁴ Evropská komise, Voluntary coupled support – Review by the Member States of their support decisions applicable as from claim year 2020.

¹⁵ BIO by Deloitte (ve spolupráci s ICF a Cranfield University), Optimising water reuse in the EU – Final report prepared for the European Commission (DG ENV), část I.

¹⁶ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/741 ze dne 25. května 2020 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (Úř. věst. L 177, 5.6.2020, s. 32–55).

¹⁷ Evropská komise, SWD(2018) 249 final/2 - 2018/0169 (COD).

¹⁸ Udržitelné hospodaření s vodou – závěry Rady, 17. října 2016.

¹⁹ Zvláštní zpráva EÚD č. 4/2014: „Začlenění cílů vodní politiky EU do SZP: částečný úspěch“; zvláštní zpráva EÚD č. 23/2015: „Kvalita vod v povodí Dunaje: provádění rámcové směrnice o vodě zaznamenalo určitý pokrok, ještě však není dovršeno“; zvláštní zpráva EÚD č. 3/2016: „Boj proti eutrofizaci v Baltském moři: jsou zapotřebí další a účinnější opatření“.

²⁰ Směrnice 2000/60/ES, čl. 11 odst. 3 písm. e).

²¹ Směrnice 2000/60/ES, článek 9.

²² OECD, Drying Wells, Rising Stakes: Towards Sustainable Agricultural Groundwater Use.

²³ WWF, Illegal water use in Spain: Causes, effects and solutions.

²⁴ Druhý plán povodí Dunaje (2015), bod 2, s. 10.

²⁵ Evropská komise, Společná strategie pro provádění rámcové směrnice o vodě, Guidance document no. 1 Economics and the environment a Information Sheet on Assessment of the Recovery of Costs for Water Services for the 2004 River Basin Characterisation Report (Art 9).

²⁶ Evropská komise, SWD(2019) 30 final.

²⁷ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).

²⁸ Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES) a směrnice o povodňových rizicích (2007/60/ES), COM(2019) 95 final.

²⁹ Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 11. září 2014 ve věci C-525/12.

³⁰ Zvláštní zpráva EÚD č. 10/2018: „Režim základní platby pro zemědělce – provozně funkční, ale s omezeným odpadem na zjednodušení, cílení a sbližování úrovní podpory“.

³¹ Zvláštní zpráva EÚD č. 21/2017: „Ekologizace: komplexnější režim podpory příjmů, dosud bez environmentálních účinků“.

³² Peatlands in the EU - position paper.

³³ Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 23. října 2020 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány.

³⁴ Evropská komise, Voluntary coupled support – Review by the Member States of their support decisions applicable as from claim year 2020.

³⁵ Nařízení (EU) č. 1307/2013, čl. 52 odst. 2.

³⁶ Nařízení (EU) č. 1307/2013, čl. 52 odst. 8.

³⁷ Zvláštní zpráva EÚD č. 4/2014, „Začlenění cílů vodní politiky EU do SZP: částečný úspěch“, body 38–48.

³⁸ GŘ AGRI a EEIG Alliance Environnement, Evaluation of the impact of the CAP on water. Final report.

³⁹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549–607), společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady o podmíněnosti.

⁴⁰ Směrnice 2000/60/ES, čl. 11 odst. 3 písm. e).

⁴¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487), článek 28.

⁴² Nařízení (EU) č. 1305/2013, čl. 17 odst. 1 písm. d).

⁴³ EEA Report No 17/2020, s. 68.

⁴⁴ EEA Report No 17/2020Článek 30 nařízení (EU) č. 1305/2013.

⁴⁵ Článek 17 nařízení (EU) č. 1305/2013.

⁴⁶ OECD (2016), Mitigating Droughts and Floods in Agriculture: Policy Lessons and Approaches, OECD Studies on Water, OECD Publishing, Paříž.

⁴⁷ EEA Report No 17/2020.

⁴⁸ Článek 46 nařízení (EU) č. 1305/2013.

⁴⁹ Dokument s pokyny. Support through the EAFRD for investments in irrigation (verze: z listopadu 2014).

⁵⁰ COM(2018) 392 final, čl. 68 odst. 3 písm. f).

⁵¹ V souladu s čl. 3 odst. 4 posledním pododstavcem prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/892 ze dne 13. března 2017, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. L 138, 25.5.2017, s. 57–91).

Harmonogram

https://www.eca.europa.eu/cs/Pages/DocItem.aspx?did=59355

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2021

PDF	ISBN 978-92-847-6683-3	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/21511	QJ-AB-21-022-CS-N
HTML	ISBN 978-92-847-6680-2	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/17003	QJ-AB-21-022-CS-Q

AUTORSKÁ PRÁVA

© Evropská unie, 2021.

Politiku opakovaného použití dokumentů Evropského účetního dvora (EÚD) upravuje rozhodnutí Evropského účetního dvora č. 6-2019 o politice týkající se veřejně přístupných dat a opakovaném použití dokumentů.

Pokud není uvedeno jinak (například v jednotlivých upozorněních o ochraně autorských práv), je obsah EÚD vlastněný EU předmětem licence Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0). To znamená, že opakované použití je povoleno za podmínky, že je uveden zdroj a případné změny jsou označeny. Uživatel nesmí zkreslit původní význam nebo sdělení dokumentů. EÚD nenese za jakékoli důsledky opakovaného použití odpovědnost.

U následujících fotografií je povolena reprodukce pod podmínkou uvedení držitele autorských práv, zdroje a jména fotografa či architekta (je-li označeno):

Obrázek 1: © World Resources Institute Aqueduct, přístup dne 22. 3. 2021.

Obrázky 5, 9, 14, 18 a 20: ikony vytvořené Pixel perfect z https://flaticon.com.

Obrázek 13: © Evropský účetní dvůr World Resources Institute, Aqueduct, přístup dne 22. 3. 2021

Obrázek 17:

Obrázek vlevo nahoře: © Evropská unie, Evropská komise 2021 / Xavier Lejeune.

Obrázek vpravo nahoře: © Evropská unie, Evropská komise 2021 / Lukasz Kobus.

Obrázek vlevo dole: © Evropská unie, Evropská komise 2021 / Michal Cizek.

Obrázek vpravo dole: © Evropská unie, Evropská komise 2021 / Pedro Rocha.

Jste povinni vypořádat další práva, pokud konkrétní obsah zobrazuje identifikovatelné fyzické osoby, například fotografie zaměstnanců EÚD, nebo obsahuje díla třetích stran. Je-li povolení poskytnuto, ruší a nahrazuje toto povolení výše uvedené obecné povolení a musí jasně uvádět veškerá omezení týkající se použití.

K reprodukci obsahu, který není vlastnictvím EU, musíte žádat o povolení přímo od držitelů autorských práv.

Programové vybavení nebo dokumenty, na něž se vztahují práva průmyslového vlastnictví, jako patenty, ochranné známky, zapsané (průmyslové) vzory, loga a názvy, jsou z politiky EÚD pro opakované použití vyloučeny a není vám k nim poskytnuta licence.

Soubor internetových stránek orgánů a institucí Evropské unie využívajících doménu europa.eu obsahuje odkazy na stránky třetích stran. Protože nad jejich obsahem nemá EÚD žádnou kontrolu, doporučujeme seznámit se s jejich vlastními zásadami ochrany soukromí a politikou v oblasti autorských práv.

Používání loga Evropského účetního dvora

Logo Evropského účetního dvora nesmí být použito bez předchozího souhlasu Evropského účetního dvora.

Obraťte se na EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Vyhledávání informací o EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat na adrese: https://op.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1951 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp/cs) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.