Zvláštní zpráva
č.34 2016

Boj proti plýtvání potravinami: příležitost pro EU, jak zlepšit účinné využívání zdrojů v potravinovém řetězci

(podle čl. 287 odst. 4 druhého pododstavce Smlouvy o fungování EU)

SHRNUTÍ :Plýtvání potravinami je globální problém, o nějž se v posledních letech zvýšil veřejný i politický zájem. Potraviny jsou cennou komoditou a jejich výroba může být velmi náročná na zdroje. Podle odhadů dochází na celém světě k vyplýtvání nebo ztrátě asi jedné třetiny potravin, což s sebou nese obrovské environmentální a hospodářské náklady.
Auditoři zkoumali úlohu, kterou v boji proti plýtvání potravinami hraje EU, dosud přijatá opatření a to, jak různé nástroje politik EU pomáhají omezovat plýtvání potravinami. Soustředili se na prevenci a darování, což jsou v boji proti plýtvání potravinami nejvíce preferované činnosti.
Závěry zprávy znějí, že dosavadní opatření nebyla dostatečná a že strategii EU v oblasti plýtvání potravinami je třeba posílit a lépe koordinovat. Komise by měla hledat způsob, jak proti plýtvání potravinami a jejich ztrátám lépe bojovat pomocí současných politik.

Tato publikace je k dispozici ve 23 jazycích a v těchto formátech:
HTML PDF EPUB PRINT
html logo PDF General Report EPUB General Report Paper General Report

Shrnutí

I

Plýtvání potravinami je globální problém, o nějž se v posledních letech zvýšil veřejný i politický zájem a jehož význam se bude i nadále zvyšovat, zejména s ohledem na potřebu nasytit rostoucí světovou populaci. Potraviny jsou cennou komoditou a jejich výroba může být velmi náročná na zdroje. Podle současných odhadů dochází na celém světě k vyplýtvání nebo ztrátě asi jedné třetiny potravin vyrobených pro lidskou spotřebu, což s sebou nese hospodářské a environmentální náklady.

II

Na pozadí těchto skutečností zkoumal Účetní dvůr úlohu, kterou může v boji proti plýtvání potravinami hrát EU. Zaměřili jsme se na dosud přijatá opatření a na to, jak různé nástroje politik EU pomáhají omezovat plýtvání potravinami. Soustředili jsme se na prevenci a darování, což jsou v boji proti plýtvání potravinami nejvíce preferované činnosti.

III

Audit se zabýval otázkou „Přispívá EU k tomu, aby se v potravinovém řetězci efektivně využívaly zdroje, tím, že účinně bojuje proti plýtvání potravinami?“. Auditoři zjistili, že v současnosti tomu tak není, a ve zprávě upozorňují na to, jak by se pomocí současných politik mohl problém plýtvání potravinami účinněji řešit. Mnohá z možných zlepšení nevyžadují nové iniciativy nebo více veřejných peněz, ale spíše spočívají v tom, aby se lépe sladily stávající politiky, zlepšila se koordinace a aby omezení plýtvání potravinami bylo zřetelně označeno jako jeden z politických cílů. Při auditu bylo konkrétně zjištěno, že:

  1. Přestože význam plýtvání potravinami jako součásti politické agendy vzrůstá, ambice Komise během doby poklesla. Dosud přijatá opatření byla rozdrobená a nedůsledná a koordinace na úrovni Komise je nedostatečná. Další pokrok brzdila také absence společné definice plýtvání potravinami a dohodnutých výchozích hodnot, podle níž by se stanovily cíle pro snížení plýtvání.
  2. Plýtvání potravinami je problémem v celém potravinovém řetězci, a proto je třeba podniknout kroky ve všech fázích řetězce s možnými přínosy pro všechny zúčastněné subjekty. Důraz by se měl klást na prevenci, neboť podaří-li se plýtvání potravinami zabránit, je to výhodnější, než když se musí řešit následně. EU má sice řadu politik, které mají potenciál uplatnit se v boji proti plýtvání potravinami, avšak tento potenciál se nevyužívá a nabízených možností je teprve třeba se chopit. Nápadně chybí vyhodnocování dopadu jednotlivých politik EU na boj proti plýtvání potravinami. Významné politiky jako zemědělství, rybolov a bezpečnost potravin mohou všechny hrát svou úlohu a mohly by být v boji proti plýtvání potravinami lépe využity. Je třeba vzít na vědomí, že postupem času měly změny politik, včetně reformy SZP a změn rybářské politiky, pozitivní dopad. Například odklon od zemědělské politiky založené na intervencích snížil nadvýrobu. Ve zprávě se vyzdvihuje několik osvědčených postupů, ale jejich příznivý dopad byl spíše náhodný, než že by byl výsledkem cílených opatření.
  3. Pokud jde o darování potravin, bylo by možné řešit řadu současných překážek, jako jsou rozdílné výklady právních předpisů, aby se usnadnilo darování potravin, které by se jinak vyplýtvaly.
IV

Ve zprávě se předkládají tři doporučení:

  1. Strategie EU v boji proti plýtvání potravinami by měla být posílena a lépe koordinována. Komise by měla stavět na svých výchozích opatřeních a vypracovat akční plán na budoucí roky.
  2. Při koordinaci jednotlivých politik, které mohou sloužit v boji proti plýtvání potravinami, by Komise měla zahrnout plýtvání potravinami do budoucích posouzení dopadu a jednotlivé politiky EU, které se mohou v boji proti plýtvání potravinami uplatnit, by měla lépe sladit.
  3. Aby Komise usnadnila darování potravin, které by jinak byly vyplýtvány, bylo by užitečné, kdyby mohla vyjasnit výklad právních předpisů, které mohou od darování odrazovat. Komise by měla podpořit další využití stávajících možností darování a zvážit, jak darování potravin usnadnit v dalších oblastech.

Úvod

01

Plýtvání potravinami je známým problémem, který v posledních letech získal na politickém a sociálním významu. V řadě politických prohlášení na vysoké úrovni z posledního desetiletí se hovoří o potřebě proti plýtvání potravinami bojovat. K plýtvání potravinami dochází v celém potravinovém řetězci ve fázi výroby, zpracování, maloobchodního prodeje i spotřeby. Plýtvání potravinami lze definovat mnoha různými způsoby a pro jeho měření neexistuje žádná jednotná metodika. Přesto se má obecně za to, že celosvětově dochází k vyplýtvání nebo ztrátám asi jedné třetiny potravin vyrobených pro lidskou spotřebu1. OSN odhaduje celosvětové související hospodářské a environmentální náklady na přibližně 1,7 bilionu USD ročně.

Téma auditu

Jak definovat plýtvání potravinami?

02

V současnosti neexistuje na úrovni EU žádná odsouhlasená definice plýtvání potravinami. Členské státy používají různé definice a stejně tak Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) používá definici vlastní2.

03

V červenci 2014 byl v rámci evropského výzkumného projektu FUSIONS navržen další rámec pro definici potravinového odpadu3 a v březnu 2016 byla navržena metodika pro měření a monitorování jeho objemu4. Zcela nedávno, v červnu 2016, zveřejnilo mnohostranné partnerství5 globální standard pro výpočet a vykazování potravinových ztrát a plýtvání potravinami.

04

Pro účely této zprávy plýtvání potravinami označuje jakýkoli výrobek nebo část výrobku vypěstovaného, uloveného nebo zpracovaného pro lidskou spotřebu, který mohl být sněden, pokud by s ním bylo jinak nakládáno nebo pokud by byl jinak skladován. I když jsme si vědomi, že tato definice nemusí být přímo slučitelná se současným právním rámcem EU, jiné definice, které používá například projekt FUSIONS, FAO a členské státy navštívené při tomto auditu, se s tímto rámcem také neshodují.

Hierarchie způsobů nakládání s odpady uplatněná na plýtvání potravinami

05

V hierarchii způsobů nakládání s odpady jsou tyto způsoby seřazeny dle své priority od nejvíce preferovaných po nejméně preferované, a to na základě environmentální udržitelnosti. Hierarchii způsobů nakládání s odpady v EU6 stanoví rámcová směrnice EU o odpadech7. Tuto hierarchii lze uplatnit i na plýtvání potravinami, ale je třeba ji mírně upravit, aby zohledňovala zvláštnosti potravin. Několik členských států upravilo hierarchii způsobů nakládání s odpady pro potraviny s pořadím dle preference, jak je zachycuje obrázek 1.

Obrázek 1

Hierarchie způsobů nakládání s odpadem uplatněná na plýtvání potravinami1

1 V současnosti neexistují předpisy nebo zvláštní pokyny EU, jak hierarchii způsobů nakládání s odpady uplatnit na potraviny. Obrázek 1 vychází z těchto hierarchií způsobů nakládání s potravinovým odpadem: Moermanova žebříku univerzity ve Wageningenu, odpadní potravinové pyramidy pro Londýn, hierarchie způsobů nakládání s potravinovým odpadem OVAM (Flanderská veřejná společnost pro odpadové hospodářství), hierarchie způsobů nakládání s potravinovým odpadem FEVIA (Federace potravinářského průmyslu) a hierarchie způsobů nakládání s potravinovým odpadem Úřadu pro ochranu životního prostředí Spojených států amerických.

06

Podle definice použité v této zprávě se plýtvání potravinami nachází ve třech dolních vrstvách uvedené hierarchie (recyklace, jiné využití a odstranění). Horní tři vrstvy (předcházení vzniku, darování a krmivo) jsou opatřeními, jež lze provést před tím, než se z potravin stane odpad, a jsou nejvíce preferovanými řešeními (z pohledu hospodářství a životního prostředí). Tento audit se zaměřuje na dvě nejvyšší vrstvy, tj. předcházení vzniku a darování.

Údaje o plýtvání potravinami

07

Podle Evropské komise dosahuje v EU ročně plýtvání potravinami celkového objemu 88 milionů tun8. Odhaduje se, že pokud nebudou podniknuty další preventivní kroky či opatření, celkový objem potravinového odpadu v EU vzroste do roku 2020 na přibližně 126 milionů tun9. Údaje o plýtvání potravinami se v závislosti na zdroji značně liší. Je zřejmé, že jedním z důvodů je rozdílný výklad toho, co představuje plýtvání potravinami (tj. chybějící odsouhlasená definice), a rozdílná metodika pro jeho měření. V různých studiích se předkládají odlišné údaje o každém ze stupňů potravinového řetězce. Tabulka 1 uvádí výsledky vybraných studií a ukazuje, že k plýtvání potravinami dochází v celém potravinovém řetězci, ačkoli při srovnávání výsledků je potřeba postupovat opatrně, neboť použitá metodika a definice plýtvání potravinami nejsou homogenní.

Tabulka 1

Podíl plýtvání potravinami v jednotlivých fázích potravinového řetězce (v %) podle různých studií1

FAO (Evropa)Foodspill (Finsko)FH Münster (Německo)Bio Intelligence Service (EU)Fusions2 (EU)
Výroba2319–232234,211
Zpracování1717–203619,519
Maloobchod930–3235,117
Spotřebitelé5228–314041,253

1 Analýza WRI založená na publikaci FAO z roku 2011 Global food losses and waste – extent, causes and prevention (Globální potravinové ztráty a odpad – rozsah, příčiny a prevence), Řím, FAO, červen 2013, http://www.mtt.fi/foodspill, 2011; https://www.fh-muenster.de/isun/lebensmittelabfall-projekte.php, 2012, výpočty ITAS založené na metodice SIK (Gustavsson et al., 2013), FUSIONS, Estimates of European food waste levels (Odhadovaná míra plýtvání potravinami v Evropě), 2016.

2 Ve studii se připouští, že o tomto odhadu panuje středně vysoká míra nejistoty (s. 27). Zejména pokud jde o údaje o výrobě, vycházejí odhady z údajů pouze ze šesti zemí a „odhadovaná nejistota ve výši ±17 % je nejspíše podhodnocená“ (s. 21).

K plýtvání potravinami dochází v celém potravinovém řetězci

08

Situace, v nichž dochází k plýtvání potravinami, mohou být velmi odlišné, ale objevují se v každé fázi potravinového řetězce. Jak se plýtvá potravinami, bylo analyzováno v několika studiích10. Některé situace jsou zachyceny na obrázku 2.

Obrázek 2

Situace, v nichž dochází k plýtvání potravinami a jejich ztrátám v potravinovém řetězci

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

Náklady související s plýtváním potravinami

09

Náklady související s plýtváním potravinami se skládají nejméně ze dvou různých druhů nákladů: ekonomických a environmentálních. Ekonomické náklady zahrnují nejen náklady spojené s hodnotou samotných výrobků, ale též náklady spojené s výrobou, přepravou a skladováním vyplýtvaných výrobků a s náklady na jejich zpracování. Z hlediska životního prostředí představuje plýtvání potravinami plýtvání zdroji během celého životního cyklu výrobků; jedná se o zdroje jako půda, voda, energie a další vstupy a následné zvýšení emisí skleníkových plynů.

10

Jelikož o současném objemu plýtvání potravinami je obtížné získat úplné, spolehlivé a harmonizované údaje, všechny odhady souvisejících nákladů budou nedostatečně spolehlivé. Nicméně některé studie se pokusily o odhad nákladů souvisejících s plýtváním potravinami a tyto údaje lze použít jako ukazatele jeho možného rozsahu.

11

FAO odhadla náklady spojené s plýtváním potravinami v celosvětovém měřítku a zjistila, že kromě odhadovaných ekonomických nákladů ve výši 1 bilionu USD ročně (hodnota vyplýtvaných výrobků a dotace na jejich výrobu) dosahují environmentální náklady (jako emise skleníkových plynů, nedostatek vody a eroze) kolem 700 miliard USD11.

Plýtvání potravinami a tržní síly

12

Důvody, proč dochází k plýtvání potravinami, se liší podle role každého účastníka potravinového řetězce. Hospodářské subjekty (výrobci, zpracovatelé a maloobchodníci) obecně přijímají rozhodnutí s cílem maximalizovat zisk, třebaže některá rozhodnutí mohou vést k určitému plýtvání potravinami. Jednotlivé subjekty sice nemají v úmyslu vytvářet potravinový odpad, ten je ale často důsledkem jejich rozhodování.

13

Spotřebitelé přijímají rozhodnutí, která mohou vést k plýtvání potravinami, ze zcela jiných důvodů. U nich se spíše jedná o to, získat uspokojení, ať již naplněním svých výživových potřeb, nebo v jiných ohledech (například jakost, hojnost, rozmanitost, cena apod.).

14

Důvody, proč dochází k plýtvání potravinami, ze své podstaty souvisejí s otázkou, kdo náklady související s plýtváním potravinami hradí. Pokud jde o ekonomické náklady spojené s plýtváním potravinami, existují nejméně tři skupiny subjektů, které je platí: spotřebitelé, konkrétní subjekty v potravinovém řetězci a dobročinné organizace.

  • Subjekty v potravinovém řetězci internalizují náklady spojené s plýtváním potravinami a zahrnují je do konečné spotřební ceny výrobku. Například maloobchodník velmi pravděpodobně stanoví cenu výrobku dostatečně vysoko tak, aby zohledňovala náklady na prodané a předpokládané neprodané výrobky.
  • Část nákladů spojených s plýtváním potravinami lze přesunout od jednoho provozovatele potravinářského podniku na jiného. Když například mezi provozovateli existují výrazné rozdíly ve vyjednávací síle, mohou být náklady související s plýtváním potravinami přesunuty na slabšího provozovatele.
  • Část nákladů spojených s plýtváním lze také externalizovat na dobročinné organizace v podobě darování potravin. Dobročinné organizace často nesou náklady na třídění, skladování, manipulaci a nakládání s odpady, které by jinak platily subjekty, které potraviny darují.

Environmentální náklady způsobené plýtváním potravinami platí celá společnost převážně rostoucím nedostatkem přírodních zdrojů (který se z dlouhodobého hlediska může promítnout do zvýšení ceny těchto zdrojů). Příloha I na dvou konkrétních příkladech ukazuje, jak tržní síly ovlivňují plýtvání potravinami. Ačkoli se zpráva na tyto tržní síly nezaměřuje, jejich význam v boji proti plýtvání potravinami si uvědomujeme. Také Komise a Evropský parlament12 jsou si vědomy role, kterou tyto síly v potravinovém řetězci hrají.

Plýtvání potravinami a EU

15

Plýtvání potravinami je celosvětový problém. Přestože opatření EU v této oblasti budou mít ze své podstaty na celosvětové úrovni omezené dopady, může EU jako důležitý subjekt na mezinárodní scéně ovlivnit objem potravin, k jejichž plýtvání dochází v důsledku různých politik, za něž odpovídá (jako je společná zemědělská politika, společná rybářská politika, politika v oblasti bezpečnosti potravin, odpadová politika). Komise nese v této souvislosti odpovědnost jako iniciátor právních předpisů EU, které mohou plýtvání potravinami ovlivnit.

16

V Evropské komisi odpovídá za oblast plýtvání potravinami Generální ředitelství (GŘ) pro zdraví a bezpečnost potravin. Provádí v této souvislosti řadu činností (například ustavuje pracovní a expertní skupiny) a komunikačních iniciativ. V prevenci plýtvání potravinami je činných také několik dalších generálních ředitelství Komise, neboť na vytváření potravinového odpadu může mít vliv několik politik EU (například zemědělská politika, rybářská politika, politika v oblasti bezpečnosti potravin, odpadová politika) (viz příloha II).

17

Stejně důležitá je odpovědnost, již za plýtvání potravinami nesou členské státy. Ty mohou prevenci plýtvání potravinami a darování potravin napomáhat nebo je omezovat tím, jak provádějí právní předpisy EU. Jejich odpovědnost je pravděpodobně ještě větší, neboť mohou plýtvání potravinami řešit vlastními iniciativami (mimo rámec EU)13.

Audit

Rozsah a koncepce auditu

18

O plýtvání potravinami vyšlo mnoho studií, ale žádná z nich se nezaměřovala na odpovědnost EU14 v této oblasti. Cílem auditu Účetního dvora bylo proto poskytnout komplexní analýzu tématu plýtvání potravinami z celkové perspektivy EU.

19

Jsme si vědomi toho, že politiky a právní předpisy, které jsme při auditu zkoumali, mají jiné cíle než předcházet plýtvání potravinami. Různé nástroje EU sice neřeší konkrétně problém plýtvání potravinami, přesto mají na chování jednotlivých subjektů potravinového řetězce vliv. Důsledkem tohoto chování může být zvýšení či snížení objemu vyplýtvaných potravin. EU je schopna ovlivňovat plýtvání potravinami prostřednictvím různých fondů, jež má k dispozici, a prostřednictvím různých předpisů, které mají dopad na fungování subjektů v potravinovém řetězci. Audit se soustředil výhradně na prevenci a darování, jelikož podle hierarchie způsobů nakládání s potravinovým odpadem se jedná o dva nejvíce preferované způsoby boje proti plýtvání potravinami (viz obrázek 1).

20

příloze II uvádíme nástroje EU (fondy a právní předpisy nesouvisející s fondy), které podle našich zjištění přispívají k prevenci plýtvání potravinami anebo usnadňují jejich darování. Pro účely této zprávy jsme fáze potravinového řetězce rozčlenili do čtyř skupin (výrobci, zpracovatelé, maloobchodníci a spotřebitelé).

21

Hlavním cílem auditu bylo posoudit, zda právní předpisy EU a způsob, jak je členské státy provádí, přispívají k pozitivnímu chování jednotlivých subjektů v potravinovém řetězci ve vztahu k plýtvání potravinami. Hlavní auditní otázka zněla takto:

Přispívá EU k tomu, aby se v potravinovém řetězci efektivně využívaly zdroje, tím, že účinně bojuje proti plýtvání potravinami?

22

Auditoři posuzovali dopad politik a právních předpisů ve vztahu k plýtvání potravinami pouze v samotné EU a nezabývali se jejich dopadem v zemích mimo EU.

23

Ve zprávě se nejprve hodnotí, nakolik Komise jako výkonný orgán EU proměnila politická prohlášení na vysoké úrovni v činy. Zadruhé se v ní popisují příležitosti, jak bojovat s plýtváním potravinami, které stávající politiky nevyužily.

24

Audit se týkal tohoto časového období:

  • pokud jde o fondy společné zemědělské politiky (SZP): období 2007–2013 i období 2014–2020,
  • pokud jde o Evropský rybářský fond (ERF): období 2007–2013, a Evropský námořní a rybářský fond (ENRF): období 2014–2020,
  • pokud jde o Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD): období 2014–2020,
  • pokud jde o právní předpisy nesouvisející s fondy: při auditu se přihlíželo k těm předpisům, které platily v době auditu, i ke zveřejněným návrhům předpisů nových.
25

Audit jsme prováděli od července 2015 do května 201615 a důkazní informace jsme shromažďovali prostřednictvím:

  • dokumentárních přezkumů a pohovorů v útvarech Komise. Audit se dotýkal šesti generálních ředitelství: GŘ pro zdraví a bezpečnost potravin (SANTE), GŘ pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (GROW), GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), GŘ pro životní prostředí (ENV), GŘ pro námořní záležitosti a rybolov (MARE) a GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování (EMPL);
  • kontrolních návštěv v pěti členských státech: Itálii (Lazio), Nizozemsku, Portugalsku, Rumunsku a Finsku. V každé z těchto zemí jsme obvykle navštívili ministerstvo zemědělství (v souvislosti se SZP a ENRF), ministerstvo životního prostředí (v souvislosti se strategií a tématy týkajícími se směrnice o odpadech), ministerstvo sociálních věcí (v souvislosti s FEAD), ministerstvo zdravotnictví (v souvislosti s balíčkem předpisů o hygieně potravin) a ministerstvo financí (v souvislosti s finančními stimuly). Provedli jsme též návštěvy na místě u příslušných příjemců z fondů EU;
  • konzultačních jednání s příslušnými zainteresovanými subjekty včetně organizací Copa a Cogeca a uskupení Independent Retail Europe, se zástupci organizace WRAP (charitativní organizace ve Spojeném království), organizace SOMARO (rumunské neziskové organizace) a výzkumného projektu EU FUSIONS, s poslancem francouzského Národního shromáždění, zástupci pracovního výboru Sněmovny lordů ve Spojeném království a se zástupcem Spojeného království na jednání výboru EHK OSN pro standardy.

Připomínky

Politická prohlášení na vysoké úrovni nebyla v dostatečné míře proměněna v činy

26

V posledních letech nabyl boj proti plýtvání potravinami na důležitosti a začal se objevovat ve veřejných prohlášeních na všech politických úrovních (viz příloha III). Evropský parlament opakovaně žádal Komisi (v letech 2011, 2012, 2015 a 2016), aby podnikla kroky snižující plýtvání potravinami. Členské státy začaly vymezovat cíle, jak snížit plýtvání potravinami, a potřebu bojovat proti plýtvání potravinami v celém potravinovém řetězci zdůraznily Rada Evropské unie, skupina G20 a Organizace Spojených národů. Jako příklady lze uvést:

  • Evropský parlament „Komisi žádá, aby učinila konkrétní opatření pro omezení plýtvání potravinami na polovinu do roku 2025 a současně pro předcházení produkci potravinového odpadu“ (2011);
  • Skupina G20 se domnívá, že snížení potravinových ztrát a odpadu je vhodným cílem pro kolektivní opatření skupiny G20 (2015);
  • Organizace spojených národů uvedla ve své agendě pro udržitelný rozvoj, že se snaží do roku 2030 „snížit v přepočtu na hlavu na polovinu globální plýtvání potravinami na maloobchodní a spotřebitelské úrovni a snížit ztráty potravin v celém výrobním a zásobovacím procesu, včetně posklizňových ztrát“ (2015);
  • Rada Evropské unie „podporuje úsilí všech zúčastněných stran o omezení plýtvání potravinami, což přispěje k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 12.3, a sice snížit do roku 2030 plýtvání potravinami na osobu na úrovni maloobchodu i spotřebitelů na polovinu a snížit ztráty potravin ve výrobních a dodavatelských řetězcích, včetně posklizňových ztrát“ (2016)16.

Navzdory opakovaným politickým prohlášením reagovala Komise během doby stále méně ambiciózně a dosud přijatá opatření jsou rozdrobená a nedůsledná.

Ambicióznost ve strategických dokumentech Komise v průběhu doby klesala

27

Komise by jako výkonný orgán EU měla reagovat na politická prohlášení na vysoké úrovni, která byla během doby formulována. Od roku 2011 zveřejnila Komise řadu dokumentů, v nichž se zavázala proti plýtvání potravinami bojovat:

  • v září 2011 ve svém plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje17 Evropská komise uvedla potraviny jako jedno z klíčových odvětví, v němž by se účinné využívání zdrojů mělo zlepšit. V plánu z roku 2011 oznámila, že v roce 2013 zveřejní sdělení o udržitelných potravinách, ve kterém kromě jiného dále vyhodnotí, jak omezit plýtvání potravinami v celém potravinovém řetězci. V červnu 2016 nebylo sdělení stále zveřejněno;
  • po veřejné konzultaci v létě 2013 o udržitelnosti potravinového systému, která obsahovala i oddíl o prevenci a omezování plýtvání potravinami, Komise v červenci 2014 zveřejnila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady18, kterou se kromě jiného mění směrnice o odpadech. Evropská komise však návrh nové směrnice o odpadech v prosinci 2014 stáhla s úmyslem nahradit jej něčím „ambicióznějším“19;
  • v prosinci 2015 přijala Komise balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství, jehož součástí jsou přepracované předpisy o odpadech. Do těchto návrhů je zapracována i otázka boje proti plýtvání potravinami.
28

Když však výše zmíněné dokumenty analyzujeme, zjistíme, že se ambice Komise v souvislosti s plýtváním potravinami v průběhu doby zmenšily. Jak zachycuje obrázek 3, cíle pro snížení plýtvání se snížily, závazek členských států vykazovat plýtvání potravinami byl přesunut na později, lhůta Komise pro přijetí prováděcího aktu, který by stanovil společnou metodiku pro měření potravinového odpadu, byla opakovaně odložena a plýtvání potravinami stále v EU nemá jednotnou definici. Kromě toho nebyla nikdy vymezena výchozí hodnota (referenční hodnota pro daný rok), podle níž by se stanovily cíle pro snížení plýtvání potravinami (viz rámeček 1).

Rámeček 1

Proč je výchozí hodnota důležitá?

Mají-li být stanoveny smysluplné cíle pro snížení plýtvání a má-li být také možné měřit případné vyvíjené činnosti, je zapotřebí dohodnout se na výchozím bodu či výchozí hodnotě, která by stanovila současný objem plýtvání potravinami. Členské státy a nevládní organizace tvrdí, že díky svým iniciativám dosáhly výrazného procentuálního snížení plýtvání, avšak bez společné výchozí hodnoty se relativní úspěch takových iniciativ obtížně posuzuje. Jako součást budoucí politiky EU v oblasti plýtvání potravinami je tudíž zapotřebí dohody o výchozí hodnotě v EU.

Obrázek 3

Vývoj klíčových aspektů ve strategických dokumentech Komise, jež se zabývají plýtváním potravinami

29

Konkrétní politika EU řešící plýtvání potravinami sice neexistuje, avšak různé politiky EU na ně mají nebo mohou mít dopad. Nicméně Komise tyto politiky nepřezkoumala, aby vyhodnotila, zda jsou s potřebou bojovat proti plýtvání potravinami dostatečně sladěny (toto téma se dále rozvíjí v bodech 33–80). Členské státy si uvědomují, že proti plýtvání potravinami je třeba bojovat, a jelikož na úrovni EU neexistuje koordinovaná politika, řeší problém různými způsoby, včetně přijímání legislativy (viz rámeček 2). Některé členské státy také Komisi výslovně vyzvaly, aby se na úrovni EU problémem zabývala (viz rámeček 3).

Rámeček 2

Odpověď členských států na problém plýtvání potravinami: od podpory k legislativním opatřením

Ve Francii byl 11. února 2016 přijat zákon o boji proti plýtvání potravinami. Francouzský zákon se vyznačuje tím, že a) vyjasňuje hierarchii způsobů nakládání s odpady v případě potravinového odpadu, b) zavádí pokuty v případě, že hospodářské subjekty ze své vůle bezpečné potraviny učiní nepoživatelnými, a c) zavádí pro supermarkety povinnost podepsat s neziskovými organizacemi dohodu o darování potravin, z nichž by se jinak stal odpad. Pokud je o poslední bod, podíl darovaných potravin francouzský zákon nestanoví. Když tedy supermarket podepíše dohodu o darování 1 % takových potravin, již zákon dodržuje.

Rámeček 3

Členské státy usilovaly o koordinované opatření EU v boji proti plýtvání potravinami

V červenci 2015 Sněmovna lordů Spojeného království vydala jménem vlády Spojeného království první zelenou kartu20 o plýtvání potravinami, kterou spolupodepsali předsedové výborů 15 dalších národních parlamentů a komor a v níž Evropskou komisi vyzývá, aby přijala strategický přístup k jeho snížení. V zelené kartě se konstatuje, že strategie na úrovni EU by mohla pomoci zajistit koordinovaný přístup k řešení této otázky. Komise ve své odpovědi slíbila, že návrhům věnuje zvláštní pozornost v rámci balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství. (Omezení balíčku ve vztahu k boji proti plýtvání potravinami jsou popsána v bodě 28 a ilustrována na obrázku 3).

Rozdrobená a nedůsledná opatření na odborné úrovni

30

I když plýtvání potravinami bylo předmětem diskusí na různých fórech (například na fóru na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce), na odborné úrovni se Komise pouze omezila na ustavení pracovních a odborných skupin. Tyto skupiny byly vytvořeny proto, aby vedly konzultace se zainteresovanými subjekty a podporovaly Komisi a členské státy při hledání způsobů, jak plýtvání potravinami předcházet a snížit je, aniž by byla ohrožena bezpečnost potravin. V roce 2012 zřídila Komise pracovní skupinu pro potravinové ztráty a plýtvání potravinami (dále označovanou jako „pracovní skupina“). Účastníky pracovní skupiny byli subjekty v potravinovém řetězci21 a zástupci různých útvarů Evropské komise22.

31

V roce 2014 zřídila Komise odbornou skupinu pro potravinové ztráty a plýtvání potravinami (dále označovanou jako „odborná skupina“). Účastníky této odborné skupiny byli zástupci členských států a zástupci dotčených ředitelství Evropské komise23. Odborná skupina se dosud sešla dvakrát. Na podzim roku 2015 pozvala Komise odborníky z členských států, aby se v říjnu 2015 v rámci výstavy Expo 2015 zúčastnili konference o prevenci plýtvání potravinami. V dubnu 2016 zveřejnila Komise výzvu k předkládání návrhů k účasti v nové platformě, která se má zabývat otázkami souvisejícími s plýtváním potravinami. Nebylo jasně řečeno, zda bude platforma fungovat vedle odborné skupiny, nebo ji nahradí.

32

Jednání pracovní skupiny a odborné skupiny se nekonala dostatečně často na to, aby došlo ke skutečným změnám (viz rámeček 4). Opatřením v oblasti plýtvání potravinami navíc chyběla kontinuita, neboť jednak docházelo ke změnám v rozdělení odpovědnosti v Komisi24 a jednak ke změně účastníků jednání.

Rámeček 4

Pracovní skupina a odborná skupina nevykázaly žádné známky skutečného pokroku

  • Od prvního jednání v říjnu 2012 se zdůrazňuje, že je potřeba vyjasnit otázku darování potravin. V květnu 2014 GŘ SANCO uvedlo, že vypracuje pokyny EU usnadňující darování potravin. Do června 2016 nebyly zatím žádné pokyny zveřejněny (viz též bod 72).
  • V únoru 2013 Komise uvedla, že se bude zabývat skutečností, že v některých členských státech se výrobky, jejichž doba minimální trvanlivosti uplynula, stahují z trhu. V listopadu 2014 odborná skupina rozhodla, že je třeba vypracovat pokyny EU pro prodej potravin, které překročily datum minimální trvanlivosti. Do června 2016 žádné takové pokyny nevznikly.
  • V květnu 2014 se Komise zmínila o možnosti rozšířit seznam výrobků, které nepotřebují datum minimální trvanlivosti (příloha X nařízení (EU) č. 1169/201125). Kvůli nedostatku informací (například o skutečném dopadu takového opatření na plýtvání potravinami a na chování spotřebitelů a o tom, jak určit, které výrobky na seznam přidat) nebyly dosud podniknuty žádné konkrétní kroky. Komise naznačila, že vypracuje výzkumnou studii o označování data a prevenci plýtvání potravinami.
  • Několik témat, která se na jednáních probírala, nebylo dále rozvíjeno. Patřily k nim potenciál evropského inovačního partnerství (EIP) pomáhat snižovat plýtvání potravinami, možnost stimulovat krátké dodavatelské řetězce nebo potřeba zohlednit všechny relevantní politiky.

Současné politiky by mohly být lépe sladěny, aby byl boj proti plýtvání potravinami účinnější

33

EU ovlivňuje každodenní život obyvatel Evropy mnoha způsoby, například nařízeními a směrnicemi, někdy také financováním projektů, investicí nebo určitých praktik, čímž podněcuje určité způsoby chování. Zaměřili jsme se na řadu politik EU, které mohou ovlivňovat chování jednotlivých subjektů v potravinovém řetězci ve vztahu k plýtvání potravinami (zemědělství, rybářství, bezpečnost potravin, životní prostředí, sociální věci a daně). I když plýtvání potravinami není prvotním cílem těchto politik, soustředili jsme se na ty aspekty, které mohou buďto podpořit prevenci plýtvání potravinami, nebo usnadnit jejich darování. Nalezli jsme řadu možností, jak boj proti plýtvání potravinami začlenit do stávajících politik. Tyto možnosti teprve čekají na využití.

Sladění politik pro lepší prevenci plýtvání potravinami

Společná zemědělská politika (SZP)
34

K plýtvání potravinami dochází v celém potravinovém řetězci (viz tabulka 1). Prostřednictvím přímých plateb, tržních opatření a plateb na rozvoj venkova může mít SZP vliv na vznik potravinového odpadu ve fázích potravinového řetězce, kterými jsou výroba, zpracování a maloobchodní prodej. Navíc vzhledem k tomu, že nová SZP silně zdůrazňuje účinné využívání zdrojů26, lze rozumně předpokládat, že SZP se bude zabývat i tématem plýtvání potravinami.

Historický vývoj SZP a současná povaha přímých plateb
35

V prvních letech SZP motivovaly pevné ceny výrobků a vývozní náhrady zemědělce k výrobě zemědělských produktů. Mezi 70. lety a počátkem 90. let minulého století vedl tento stav k přebytkům a ohromným zásobám výrobků jako máslo, sušené odtučněné mléko, obiloviny a hovězí v celé EU. Reforma SZP z roku 1992 výrazně snížila míru podpory a byly zavedeny přímé platby vázané na produkci27, které pokles kompenzovaly. Dalším krokem ke SZP založené na trhu bylo od roku 2005 oddělení přímých plateb od produkce. Výdaje EU na vývozní náhrady od 90. let klesaly a všechny sazby vývozních náhrad jsou nyní nastaveny na nulu.

36

Po této sérii reforem SZP se výrobní přebytky drasticky snížily a poklesl objem intervenčních zásob. Přechodem od podpory výrobků k podpoře výrobců se nadvýroba dřívějších let fakticky snížila, což pravděpodobně přispělo i k menšímu plýtvání potravinami.

37

Dnes již většina přímých plateb nepodporuje výrobu konkrétní plodiny nebo výrobku. Přímé platby přispívají pouze nepřímo k výrobě zemědělských výrobků tím, že jsou pro výrobce zdrojem finanční podpory. V roce 2013 činily přímé platby EU 41,7 miliardy EUR. Podle údajů FAOSTAT se v tomtéž roce v EU vyrobily následující objemy výrobků (viz tabulka 2). Obrázek 4 zobrazuje roční celosvětový objem plýtvání potravinami podle zemědělských výrobků. Tyto dva soubory údajů sice nejsou přímo srovnatelné, avšak ukazují, že podpora EU se přímo či nepřímo poskytuje na výrobky, s nimiž se v celosvětovém měřítku výrazným způsobem plýtvá.

Tabulka 2

Objem zemědělské výroby EU v roce 2013 (v mil. tun)

ObilovinyŠkrobovitá kořenová zeleninaOlejniny a luštěninyOvoceMasoMléko a vejceZelenina
309,5554,4434,6262,1944,3164,3364,66

Zdroj: FAOSTAT.

Obrázek 4

Celosvětové roční objemy plýtvání potravinami u zemědělských výrobků podle komodity

Zdroj: FAO Technical Report on Food Wastage Footprint – Impacts on Natural Resources (Odborná zpráva o stopě vytvořené plýtváním potravinami – dopady na přírodní zdroje), Řím, 2013, s. 103 (http://www.fao.org/docrep/018/ar429e/ar429e.pdf).

38

Malá část přímých plateb EU (kolem 6 % v roce 2014) je stále spojena s produkcí. Členské státy mohou v této souvislosti použít dobrovolnou podporu vázanou na produkci. Díky tomuto režimu (jenž je k dispozici od roku 2015) zvýšila většina členských států podíl podpory vázané na produkci na svých přímých platbách. V deseti členských státech podíl plateb vázaných na produkci vzrostl o více než deset procentních bodů (například v Polsku na ně v roce 2014 připadlo 3,5 % přímých plateb a v roce 2015 to již bylo 15 %). V pěti dalších členských státech tento podíl stoupl o více než sedm procentních bodů. Nejdůležitějšími odvětvími, kam proudí platby vázané na produkci, jsou: hovězí maso (41 % celé částky), mléko (20 %), ovce a kozy (12 %) a bílkovinné plodiny (11 %).

39

Podpora vázaná na produkci „může být poskytnuta pouze těm odvětvím nebo těm regionům členského státu, kde zvláštní druhy zemědělské činnosti nebo zvláštní zemědělská odvětví, které jsou obzvláště důležité z hospodářských, sociálních nebo environmentálních důvodů, čelí určitým obtížím“28. Vezmeme-li jako příklad mlékárenství, z čísel vyplývá, že několik členských států (Česká republika, Francie, Polsko, Itálie, Španělsko, Litva, Slovensko a Malta) podporuje všechny své producenty mléka tím, že jim poskytuje dobrovolnou podporu vázanou na produkci. Jelikož je podpora vázána na počet dojnic oznámených členskými státy, v praxi může být pobídkou pro zachování či dokonce zvýšení stávající produkce, přestože nařízení je zamýšleno tak, že tomu má zabránit29. Při auditu jsme nalezli příklady, kdy k uvedené situaci docházelo, a Komise připustila, že její kontroly se na toto riziko nevztahují. Z pohledu plýtvání potravinami podněcují platby vázané na produkci výrobu určitých výrobků, u nichž existuje riziko, že po nich není poptávka.

40

Komise nevypracovala žádné studie o tom, jak postupné reformy SZP (včetně oddělení podpory od produkce) dopadají na množství zemědělské produkce a jak dle odhadů ovlivňují plýtvání potravinami. Ve svých posouzeních dopadu přímých plateb EU nikdy nevyhodnotila plýtvání potravinami a neposoudila, nakolik budou platby vázané na produkci podněcovat nabídku konkrétních výrobků, u nichž existuje riziko, že po nich není poptávka (viz obrázek 4).

Tržní opatření
41

Intervenční zásahy na trhu (veřejná intervence, soukromé skladování, stažení z trhu, sklizeň na zeleno a nesklizení) představují malý díl rozpočtu na SZP a od poloviny 90. let 20. století po reformě SZP z roku 1992 jejich využívání trvale klesá. Těmito zásahy se podporuje odstraňování (budoucích) přebytků nad poptávkou, když ceny slábnou. Výrobky mohou být buďto uskladněny, dokud tržní cena nevzroste, a pak vráceny na trh k prodeji, vývozu či darování, nebo mohou být odstraněny jiným způsobem (například zničeny). Tržní opatření tudíž k plýtvání potravinami vedou přímo (v případě sklizně na zeleno a nesklizení) nebo k němu mohou vést (zejména v případě stažení z trhu).

42

Podle Komise je účelem tržních opatření splnit dva hlavní cíle: a) zajišťovat trvalou tržní orientaci a b) poskytovat záchrannou síť pro zemědělce v případě silného narušení trhu30. Komise však nevymezila rozsah záchranné sítě a v závislosti na tom, jak se tržní opatření použijí, lze splnit jen jeden z těchto dvou cílů. Vztah mezi použitím tržních opatření a plýtváním potravinami dokládá citace z jedné švédské studie31: „Když jsou ceny tak nízké, že situaci lze označit za krizi, nabízí zemědělská politika EU pěstitelům podporu. Pokud se tyto peněžní prostředky použijí na podporu situace strukturální nadvýroby, a to nejen během bezprostředních krizí, může se tím nejen upevnit strukturální nerovnováha, ale též zvýšit plýtvání“.

43

Mechanismus veřejných intervencí se od reformy SZP z roku 1992 využívá stále méně. Většina výrobků uskladněných v rámci veřejné intervence se vrátila na trh nebo byla darována potřebným lidem a současná úroveň zásob je velmi nízká. V nedávné době však začaly zásoby znovu narůstat32. Za tohoto stavu může možnost distribuovat výrobky zdarma získat na významu. Ovšem předpisy, které by to umožnily, v současnosti neexistují (viz body 75 a 76).

44

Mezi lety 2008 a 2015 bylo v EU staženo z trhu 1,8 milionu tun ovoce a zeleniny a byla provedena sklizeň před zralostí nebo nebyla provedena žádná sklizeň na 45 500 ha půdy. EU za to na náhradách dotyčným producentům vyplatila 380 milionů EUR. Podle údajů Komise se z 66 % takto stažených výrobků stal odpad. Celkové náklady na plýtvání potravinami by kromě těchto přímých nákladů (náhrad vyplacených producentům) měly zohledňovat i výrobní náklady a přepravní náklady výrobků a také náklady na nakládání se vzniklým odpadem. Kromě toho by se mělo též přihlédnout k environmentálním nákladům během životního cyklu výrobků.

45

Každý rok dopadají tato tržní opatření na tisíce tun výrobků a část z nich je zničena. Je tudíž na místě posoudit možný dopad plánovaných tržních opatření na plýtvání potravinami či jeho prevenci. Takové posouzení nebylo provedeno ani v souvislosti s nedávnou reformou SZP ani u tržních opatření přijatých od roku 2014 (která reagovala na ruský zákaz dovozu a krizi produkčních cen); ve druhém z uvedených případů se tak nestalo ani přes usnesení Evropského parlamentu z července 2015 vyzývající Komisi, „aby při posuzování dopadu příslušných nových legislativních návrhů zhodnotila jejich případný dopad na potravinový odpad“ (viz příloha III).

Vývozní náhrady
46

Vývozní náhrady mohly v minulosti motivovat k produkci zemědělských výrobků, u nichž ve světovém měřítku dochází ke značnému plýtvání. Na jednání Světové obchodní organizace 19. prosince 2015 v Nairobi bylo dohodnuto vývozní subvence zrušit. Toto rozhodnutí může napomoci takové potenciální nadvýrobě předcházet.

Program Mléko do škol a Ovoce do škol
47

V rámci projektu Mléko do škol dotuje EU cenu různých mléčných výroků distribuovaných dětem ve školách. V rámci projektu Ovoce do škol nabízí EU dětem ovoce a zeleninu s cílem podporovat u mladých lidí správné stravovací návyky33. U obou projektů se předpokládají doprovodná opatření, která jsou u programu Ovoce do škol povinná a u programu Mléko do škol dobrovolná. Podle současných předpisů doprovodná opatření u obou projektů „mohou zahrnovat informace o opatřeních pro vzdělávání týkající se […] boje proti plýtvání potravinami“34. V době auditu však žádný členský stát zatím této možnosti nevyužil a nepoužil doprovodná opatření u projektu Mléko do škol, aby šířil výchovná sdělení o plýtvání potravinami a jeho prevenci. U projektu Ovoce do škol využily k tomuto účelu povinná doprovodná opatření jen některé členské státy35.

Rozvoj venkova
48

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) by mohl přispívat k omezení plýtvání potravinami v prvovýrobě a ve zpracovatelském odvětví (například snižováním úmrtnosti v zemědělských podnicích, snižováním sklizňových ztrát, zlepšováním skladovacích podmínek nebo snižováním ztrát během zpracování).

49

Navzdory tomu, že různá nařízení o rozvoji venkova se o snižování plýtvání potravinami nezmiňují, lze činnosti na jeho snižování financovat z několika opatření, jako je předávání znalostí a informační činnosti, investice do hmotného majetku (například méně poškozující zařízení, lepší posklizňové skladování, přizpůsobené ustájení zvířat pro snížení nákaz a úmrtnosti), platby na podporu dobrých životních podmínek zvířat nebo činnosti spolupráce36. Schopnost sítě EIP omezovat posklizňové ztráty a plýtvání potravinami se výslovně uvádí pouze v čl. 53 odst. 3 nařízení o rozvoji venkova.

50

Komise členské státy výslovně nevyzvala k tomu, aby pomocí prostředků z EZFRV bojovaly proti plýtvání potravinami. Pokud jde o kontrolované členské státy, ty plýtvání potravinami konkrétně neuvedly ani neoznačily boj proti němu jako potřebu či cíl ve svých programech na období 2007–2013 a 2014–2020, ačkoli k tomu měly příležitost. Nicméně několik navštívených orgánů v členských státech během auditu konstatovalo, že EZFRV by mohl přispívat ke snižování plýtvání potravinami, a doložilo to příklady konkrétních projektů (viz rámeček 5). Tyto příklady však nejsou výsledkem strategického a plánovaného přístupu k boji proti plýtvání potravinami, ale spíše náhodným důsledkem provádění EZFRV v těchto konkrétních členských státech. V době auditu většina členských států teprve začínala uzavírat vlastní smlouvy a vypracovávat projekty v rámci EIP, takže je v současné době obtížné podat přehled o otázkách souvisejících s plýtváním potravinami, jež jsou součástí činností v rámci EIP.

Rámeček 5

Příklady projektů rozvoje venkova v Itálii, které přispěly ke snižování plýtvání potravinami

A. Financování sila na uskladnění obilnin, které drasticky snížilo (z asi 12 % na 0,2 %) ztráty obilnin způsobené plísněmi a znečištěním ptáky a hlodavci.

B. Financování investice do kravína pro dojnice (přechod od vazného k volnému ustájení s matracemi, vyhrnovacím zařízením atd.), jež zlepšila životní podmínky zvířat a hygienické podmínky, které pak vedly ke snížení počtu krav s mastitidou a ztrát mléka.

51

Přes některé dobré příklady nebyly možnosti EZFRV snižovat plýtvání potravinami u producentů a zpracovatelů ještě v plném rozsahu využity.

Společná rybářská politika (SRP)
52

Rybáři neloví jen ryby, na něž se konkrétně zaměřují nebo které mají povoleno chytat. Donedávna se nechtěné části jejich úlovků, často mrtvé, vhazovaly do moře. Mnozí to považovali za nepřijatelné plýtvání omezenými zdroji. V roce 2013 byla schválena reforma společné rybářské politiky (SRP), která měla tuto praxi ukončit tím, že zavedla povinnost vykládky. Členské státy mohly a mohou prostřednictvím evropských rybářských fondů37 financovat projekty, které slouží k přípravě na povinnost vykládky, a které pozitivně ovlivňují míru přežití ryb v akvakultuře. Dalším prvkem reformy SRP s možným dopadem na plýtvání potravinami je zrušení náhrad za stažení ryb z trhu (viz bod 61).

Výměty a povinnost vykládky
53

Evropský parlament a Rada se domnívají, že „[n]ežádoucí úlovky a výměty představují značné plýtvání“ a stanovily povinnost vykládky všech úlovků („povinnost vykládky“)38. Povinnost vykládky se zavádí postupně v letech 2015 až 2019 a stanoví, že všechny úlovky musí být uchovávány na palubě, vyloženy a započítány do příslušných kvót. Z povinnosti mohou být vyňaty druhy, které mají při vypuštění za určitých podmínek vysokou šanci na přežití. Podle nařízení nemohou být podměrečné ryby prodávány k přímé lidské spotřebě.

54

Podle Komise je cílem snížit míru výmětů z 15–25 % na 5 %39. Míra výmětů se však liší podle typu rybolovu, druhu a roku (například výměty při lovu blízko mořského dna nebo na něm (rybolov při dně) v Severním moři představují v průměru 40 % úlovku40, celkové výměty ve Středozemním moři se odhadují na 18,6 % celkového úlovku41). Komise plánuje, že přesnější cíle podle druhu nebo zeměpisné oblasti stanoví ve víceletých plánech EU, na nichž se právě pracuje.

55

Je zřejmé, že povinnost vykládky by při správném uplatňování mohla pomoci omezit plýtvání potravinami – tedy pokud povede k vyšší selektivitě, která sníží množství nechtěných úlovků (jako jsou podměrečné ryby). Pokud se naopak rybolov nestane selektivnější, všechny ulovené jedlé ryby, jež nelze použít k lidské spotřebě (například kvůli požadavkům na minimální velikost), budou podle definice používané v této zprávě představovat plýtvání potravinami.

56

Aby bylo možné účinněji monitorovat, zda je povinnost vykládky plněna, je důležité mít spolehlivé údaje o úlovcích a výmětech. Komise však zatím tyto údaje nemá snadno k dispozici z těchto důvodů:

  • v členských státech nebyl ještě plně zaveden elektronický lodní deník rybolovu42 pro rybářská plavidla určité velikosti;
  • přestože od 1. ledna 2010 jsou rybáři povinni zapisovat do svých lodních deníků rybolovu všechny odhadované výměty nad 50 kg, nejsou členské státy povinny tyto údaje o výmětech zasílat Komisi;
  • požadavek zaznamenávat povolené výměty a druhy nedosahující minimální velikosti pro zachování zdrojů (jež byly dříve předmětem výmětů) v samostatné položce byl zaveden až v květnu 2015.

Pokud tyto údaje chybí, je obtížné získat informace o rozsahu plýtvání potravinami ve vztahu k rybám.

Rybářské fondy
57

Členské státy měly a mají možnost financovat z Evropského rybářského fondu (ERF) a Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) projekty, které napomáhají plnit povinnost vykládky, jako jsou investice do selektivního lovného zařízení a zařízení pro zpracování nežádoucích úlovků na palubě, výzkum týkající se míry přežití ryb, investice do zpracování výmětů na břehu apod. Ve čtyřech z pěti navštívených členských států se z ERF financovaly především výzkumné projekty nebo projekty vývoje a testování selektivnějšího lovného zařízení (viz rámeček 6), ale ve dvou z těchto členských států byl počet projektů tohoto druhu velmi malý. Projekty usnadňující dodržování povinnosti vykládky lze financovat i z ENRF, jelikož však byly operační programy schváleny v prosinci 2015, nebyly v době auditu ještě žádné projekty vybrány k financování.

58

Z ENRF mohou členské státy rovněž financovat projekty, které mají kladný vliv na míru přežití ryb v akvakultuře. V jednom z navštívených členských států se z ERF financovaly projekty boje proti nákazám ryb, čímž se zvýšila míra přežití ryb na dotyčných rybích farmách43.

59

Jak ERF, tak ENRF mohou potenciálně pomoci snížit plýtvání potravinami, i když to v příslušných nařízeních není výslovně uvedeno. Tento potenciál je třeba v navštívených členských státech ještě plně uskutečnit.

Rámeček 6

Dobrý příklad projektu ERF v Nizozemsku, který pomáhá připravit odvětví rybolovu na plnění povinnosti vykládky

Projekt se týkal vývoje 1) selektivnější rybářské sítě pro lov platýsů, 2) automatizovaného systému pro oddělování výmětů na palubě a 3) vylepšení linky na zpracování ryb na palubě, aby se zvýšily šance ryb na přežití (a rybáři mohli získat výjimku z povinnosti vykládky).

Podle výsledků projektu se díky novým rybářským sítím výměty snížily (10–15 % odhadovaných výmětů po projektu oproti 22 % výmětů předtím). Automatizovaný systém pro oddělování výmětů má minimalizovat dodatečnou práci na palubě způsobenou povinností vyložit všechny úlovky. Díky užívání nádrží s vodou na počátku zpracování zůstávají chycené ryby na živu až do vytřídění, a mohou tak mít při výmětu větší naději na přežití. Měření míry přežití je stále předmětem výzkumu.

Selektivnější rybářská síť
© Zeevisserijbedrijf Snoek bv, 2014
Detekční a třídicí systém podporovaný kamerou
© Zeevisserijbedrijf Snoek bv, 2014
Stahování ryb z trhu
60

V období 2007–2013 vyplácela EU členským státům náhrady za ryby stažené z trhu, když byla jejich cena příliš nízká. V období 2007–2014 bylo členským státům za ryby stažené z trhu vyplaceno 25,4 milionu EUR (v průměru 3,2 milionu EUR ročně). To odpovídá 51 386 tunám ryb (v průměru 6 423 tunám ryb ročně). K dispozici nejsou žádné informace o množství ryb, jež byly zlikvidovány nebo použity k jiným účelům, například na rybí moučku. Jedinou jistotou ohledně toho, kde tyto ryby skončily, je, že nebyly použity k přímé lidské spotřebě.

61

Ve svém sdělení o reformě SRP Komise uvádí, že „[v]ydávání veřejných prostředků za ničení ryb je již nadále neobhajitelné“. Potvrdila to i veřejná konzultace, kterou Komise provedla v roce 200944. Systém již navíc neodrážel „měnící se rovnováhu v oblasti nabídky a poptávky“. Podle nového nařízení o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury, které vstoupilo v platnost v roce 201445, se již finanční náhrady za stažení ryb z trhu nebo jejich zničení neposkytují. Organizace producentů se i nadále mohou rozhodnout stáhnout ryby z trhu46, avšak činí tak na své vlastní náklady. Zrušením náhrad za stažení ryb z trhu dala Evropská unie evropskému rybářství jasný signál, aby se vzdalo nehospodárných praktik a lépe sladilo rybolovné činnosti s poptávkou.

Politika v oblasti bezpečnosti potravin
62

Politika Evropské komise v oblasti bezpečnosti potravin zajišťuje, aby potravinové výrobky byly bezpečné pro lidskou spotřebu. Komise za tímto účelem přijímá legislativní opatření a sleduje, zda členské státy kontrolují, jak maloobchodníci, výrobci a výrobci potravin dodržují předpisy. Smyslem předpisů v oblasti bezpečnosti potravin a hygieny je v první řadě zaručit, aby potraviny byly z hlediska spotřeby nezávadné. Při provádění těchto předpisů v praxi je třeba dbát o to, aby se neplýtvalo potravinami tím, že se překračují nezbytné požadavky na bezpečnost potravin. Při auditu jsme určili oblasti, kde by Komise a členské státy měly vyvinout další úsilí, pokud jde o prevenci plýtvání potravinami, které souvisí s výměnou osvědčených hygienických postupů, požadavky na sledovatelnost a označováním data spotřeby.

Pokyny pro správnou hygienickou praxi
63

Pokyny pro správnou hygienickou praxi jsou praktické příručky vypracované konkrétními odvětvími v členských státech (například maloobchodním odvětvím, mlynárenstvím, odvětvím balené vody), které radí, jak dodržovat obecné předpisy upravující hygienu potravin a související požadavky. Pokyny obsahují doporučení a jsou vodítkem pro podniky, jak plnit platné hygienické předpisy, například jak vyhodnocovat rizika pro bezpečnost potravin v podniku, jak přijímat preventivní opatření proti těmto rizikům nebo jak provádět regulaci teploty, bojovat proti škůdcům apod. Tyto pokyny umožňují, aby se bezpečnostní požadavky přizpůsobily konkrétní situaci a aby se potenciálně omezilo plýtvání potravinami, neboť stanovené požadavky jsou přísné jen tak, jak je skutečně potřeba na to, aby bylo dosaženo požadované míry bezpečnosti.

64

Evropská komise vede registr vnitrostátních pokynů pro správnou hygienickou praxi, jehož smyslem je umožňovat výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy a provozovateli potravinářských podniků. V případě některých členských států však registr obsahuje zastaralé informace a pokyny, které již nejsou aktivní. V jiných členských státech nemají soukromé společnosti, které pokyny vypracovaly, povinnost zveřejnit je. Přestože registr existuje, vyjádřilo několik navštívených členských států znepokojení, že v této oblasti neprobíhá v EU dostatečná výměna znalostí.

Stažení výrobků z oběhu a z trhu
65

Jsou-li výrobky kvůli bezpečnosti potravin staženy z oběhu či z trhu, má zásadní význam jejich sledovatelnost. Čím je systém sledovatelnosti propracovanější, tím menší je riziko plýtvání potravinami, neboť výrobky stahované z oběhu či z trhu lze přesněji identifikovat. Obecné potravinové právo47 vyžaduje, aby hospodářské subjekty měly systém sledovatelnosti, který umožňuje výrobek sledovat způsobem „jeden krok vpřed a jeden krok vzad“48. Směrnice 2011/91/EU49 stanoví, že potravina musí být označena údaji nebo značkami určujícími šarži, ke které potravina patří, avšak nevyžaduje žádný údaj o velikosti šarže. V praxi označují společnosti sledovatelnost šarže různě.

66

Čtyři z pěti členských států50 navštívených během auditu nestanovily žádné další požadavky nebo pokyny ohledně velikosti šarží a úřady pouze dvou navštívených členských států51 prohlásily, že výrobce a zpracovatele vyzvaly, aby zavedli malé velikosti šarží (viz rámeček 7). Informace shromážděné v navštívených členských státech ukázaly, že množství výrobků stažených z oběhu se někdy obtížně odhaduje a že informace, které jsou k určení výrobků, jež je třeba stáhnout z oběhu, zapotřebí, jsou příliš neurčité. Kód, jehož pomocí se určuje množství výrobků, které mají být staženy z oběhu, není jednotný. Může se jednat o číslo šarže nebo datum použitelnosti a příslušné množství v jedné šarži může být velmi rozdílné, a to i u podobných výrobků.

Rámeček 7

Osvědčený postup týkající se sledovatelnosti ve Finsku

Finské orgány vypracovaly informační příručku o potravinách, podle níž by se měl maximální objem jedné šarže rovnat výrobě za jeden den. Šarži tak mohou tvořit potraviny vyrobené v tentýž den a obsahující tytéž suroviny.

Podle finských orgánů se prevence plýtvání potravinami v situacích, kdy se výrobky stahují z oběhu, posuzuje případ od případu. Jedním příkladem bylo vládní rozhodnutí z roku 2014, které mělo omezit plýtvání potravinami způsobené ruským zákazem dovozu a umožňovalo za určitých podmínek prodávat potraviny s označením pouze v ruštině, pokud informace o obsahu výrobku byly k dispozici písemně ve finštině v blízkosti výrobku.

Označování data
67

Označování data spotřeby potravin je významným činitelem, jenž přispívá k nejasnostem ohledně bezpečnosti potravin mezi spotřebiteli. Označování datem by mělo být pro spotřebitele dostatečně jasné, aby se vyhnuli požití potravin, jež nejsou bezpečné, a nevyhazovali potraviny, jež bezpečné jsou. Podle předpisů EU52 musí být výrobky označeny buďto datem minimální trvanlivosti, nebo datem použitelnosti. Datum minimální trvanlivosti potraviny označuje datum, do kterého si potravina při správném způsobu skladování uchovává své specifické vlastnosti, a datum použitelnosti pak poslední den, kdy se výrobek považuje za bezpečný.

68

Navzdory snahám orgánů v navštívených členských státech šířit informace o této problematice používají výrobci, zpracovatelé a maloobchodníci datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti různými způsoby. Shodné (nebo velmi podobné) výrobky mohou být označeny buďto datem použitelnosti, nebo datem minimální trvanlivosti, což posiluje nejasnosti a vede k tomu, že se vyhazují zcela jedlé potraviny, jak dokládají příklady shromážděné během auditu (viz rámeček 8). Jak navíc dosvědčují výsledky bleskového průzkumu Eurobarometr 425, spotřebitelé si nejsou rozdílů mezi datem minimální trvanlivosti a datem použitelnosti plně vědomi, neboť pouhých 47 % dotazovaných určilo správnou definici data minimální trvanlivosti a pouhých 40 % data použitelnosti, přičemž mezi členskými státy byly značné rozdíly53.

Rámeček 8

Způsoby označování data spotřeby – příklady

Studie nazvaná „Označování data spotřeby v severských zemích“54 zkoumala, jak společnosti určují dobu skladovatelnosti svých výrobků. U všech výrobků ve studii byly v době skladovatelnosti podobných výrobků nemalé rozdíly. U některých výrobků byla nejdelší doba skladovatelnosti počítaná ve dnech, jak ji označil jeden maloobchodník, dvakrát delší než doba skladovatelnosti stanovená jiným maloobchodníkem.

Účetní dvůr při auditu nalezl několik příkladů výrobků, které byly podobné, avšak používaly různé druhy dat:

  • Parmská šunka (Itálie): jeden výrobek měl datum použitelnosti (da consumare entro) a jiný výrobek měl datum minimální trvanlivosti (da consumarsi preferibilmente entro);
  • sýr (Rumunsko): jeden výrobek měl datum použitelnosti (expira la) a jiný výrobek měl datum minimální trvanlivosti (a se consuma, de preferinta, inainte de).

Různá data mohou u spotřebitelů vyvolat nejasnosti vedoucí k vyhazování potravin, které lze zcela bezpečně konzumovat.

69

Podle předpisů EU lze výrobky vyžadující datum minimální trvanlivosti prodávat i po tomto datu. Přesto jsou dosud členské státy, v nichž zákon zakazuje výrobky po uplynutí doby minimální trvanlivosti prodávat (například Rumunsko či Slovensko) (viz též rámeček 9).

Rámeček 9

Příklady pravidel pro označování data spotřeby, které se nesprávně uplatňují (Rumunsko)

V Rumunsku vnitrostátní předpisy (rozhodnutí vlády č. 984/2005) nerozlišují mezi datem minimální trvanlivosti a datem použitelnosti, ale hovoří o „uplynutí platnosti výrobku“. Tentýž text uvádí, že je v Rumunsku zakázáno prodávat, umisťovat na trh či darovat výrobky, jejichž „datum použitelnosti“ uplynulo. V nařízení vlády OG č. 21/1992 o ochraně spotřebitelů (aktualizovaném v roce 2008) se nepoužívají správné termíny označování data spotřeby, nýbrž se v něm uvádí, že výrobky lze prodávat, jen pokud jsou před datem použitelnosti či datem minimální trvanlivosti. Význam různých dat a možnost prodávat a konzumovat výrobek i po době minimální trvanlivosti tak nebyly v Rumunsku vyjasněny.

Vyjasnění a sladění politik a předpisů umožňujících darovat potraviny

70

Darování potravin je druhou nepreferovanější možností před tím, než se z potravin stane odpad (viz body 5 a 6). V EU existuje silná kultura darování potravin a také Komise si je vědoma, jak důležité je usnadnit darování potravin, aby se jimi v EU méně plýtvalo55. Na úrovni jednotlivých politik EU darování potravin stále brání řada překážek, jako je jasnost stávajících předpisů, chybějící předpisy nebo předpisy, které se v praxi neuplatňují. Pokud by se tyto překážky odstranily, přispělo by to ke sladění politik EU usnadňujících darování potravin.

Nedostatečně jasné právní předpisy
Hierarchie způsobů nakládání s odpady
71

Jak článek 4 rámcové směrnice EU o odpadech56, tak návrh směrnice z roku 2015, kterou se mění několik směrnic o odpadech, vymezují hierarchii způsobů nakládání s odpady, která se má v Evropské unii používat (viz bod 5), avšak nestanoví, jak se toto pořadí priorit má uplatňovat v konkrétním případě potravin, a neobsahují definici pojmu „plýtvání potravinami“. Texty EU tedy nevyjasňují, zda by se darované potraviny měly počítat jako vyplýtvané, nebo zda by se naopak darování mělo považovat za způsob prevence plýtvání potravinami57. Tento stav pak má důsledky pro monitorování plýtvání potravinami58 a pro přijímání opatření k jeho omezení.

Politika v oblasti bezpečnosti potravin
72

Legislativa z roku 2002 upravující hygienu potravin nevyjasňuje povinnost potravinových bank nebo jiných dobročinných organizací při nakládání s darovanými potravinami. Předpisy EU59 zejména nestanoví, zda mají být potravinové banky a dobročinné organizace považovány za provozovatele potravinářských podniků60, a zda jsou tudíž povinny dodržovat potravinové předpisy. Členské státy tak pro potravinové banky a další dobročinné organizace zabývající se darovanými potravinami přijaly různé výklady (viz rámeček 10). Od roku 2013 některé členské státy samy vypracovaly vlastní pokyny pro potravinové banky a dobročinné organizace, v nichž vyjasnily darování potravin ve vztahu k otázkám odpovědnosti a vysvětlily, jak interpretovat činitele bezpečnosti potravin, jako je datum použitelnosti, sledovatelnost, označování a zmrazování potravin. Komise nyní na svých internetových stránkách shromáždila vnitrostátní a odvětvové pokyny k rozdělování potravin od různých subjektů, aby tak podpořila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy. I když samotná Komise od roku 2012 opakovaně volala po tom, aby se v pokynech EU k darování potravin tato otázka vyjasnila, v době auditu v červnu 2016 uvedla, že stále pracuje na prvním návrhu těchto pokynů61. Komise proto stále může přispět k vyjasnění stávajících právních předpisů v této oblasti.

Rámeček 10

Příklady různých výkladů v členských státech, pokud jde o úlohu a povinnosti potravinových bank a jiných dobročinných organizací v souvislosti s předpisy o hygieně potravin

V Rumunsku se dobročinné a nevládní organizace nepovažují za provozovatele potravinářských podniků. To vede k nejasné situaci, pokud se jedná o jejich odpovědnost při nakládání s darovanými potravinami. V Portugalsku se dobročinné organizace sice řadí k provozovatelům potravinářských podniků, jelikož však nejsou hlavními subjekty, pro něž jsou hygienické předpisy zamýšleny, uplatňují se pravidla a zásady vyplývající z těchto předpisů s určitou mírou pružnosti. V Itálii se na uznané dobročinné organizace, jež zdarma distribuují potraviny znevýhodněným osobám, pohlíží z hlediska odpovědnosti za řádné skladování, přepravu a používání potravin stejně jako na ostatní provozovatele potravinářských podniků.

Daň z přidané hodnoty
73

Daňové pobídky pro darování potravin považují mnohé zainteresované subjekty za nejúčinnější nástroj jak stimulovat darování potravin. Diskuse o daňových pobídkách na úrovni EU se dosud soustřeďovaly na to, jak se má na darované potraviny uplatňovat DPH. Komise na toto téma uspořádala mnoho jednání. Předpisy EU o DPH samy o sobě nepředstavují překážku pro darování těchto typů potravin, ale překážku pro darování potravin může stále představovat výklad těchto předpisů některými členskými státy (viz rámeček 11).

Rámeček 11

Uplatňování DPH na darované potraviny62

Na žádosti členských států z let 2012 a 2013 se evropský výbor pro DPH i Komise při několika příležitostech pokusily vyjasnit, jak se má DPH uplatňovat na darované potraviny v souladu se směrnicí o DPH. Ve svém vysvětlení uvádějí, že DPH z darovaných potravin je třeba odvést, avšak členské státy mohou stanovit, že hodnota, z níž se DPH vypočítává, může být nízká či téměř nulová, pokud k darování dochází blízko data minimální trvanlivosti nebo není-li zboží vhodné k prodeji. Pokud je tedy DPH, jež se má z darovaných potravin odvést, nízká nebo téměř nulová, považují se darované potraviny pro účely DPH za potraviny vyhozené.

Nicméně výraz „nevhodný k prodeji“ lze vykládat různými způsoby, a může tak u potenciálních dárců potravin vyvolat nejistotu, zejména v těch členských státech, kde je výklad ponechán na potenciálním dárci. Zastřešující organizace se obávají, že tato nejistota může od skutečného darování kvůli strachu z porušení předpisů odrazovat. V praxi se DPH z darovaných potravin uplatňuje v různých členských státech různě. V Portugalsku je DPH z darovaných potravin nulová, jsou-li darovány určitým subjektům. V Itálii se nulová DPH počítá jen z určitých druhů potravin. V Nizozemsku a Finsku mohou rozhodnout o tom, kdy jsou potraviny již neprodejné, a podléhají tudíž nulové DPH, sami dárci. V Rumunsku se v době kontrolní návštěvy na příslušných vyjasňujících dokumentech stále pracovalo.

Nevyužité možnosti, jak usnadnit darování, kvůli chybějícím předpisům
Společná rybářská politika
74

Podle Komise se během jednání o reformě SRP s normotvůrcem diskutovalo o příležitosti zahrnout darování do reformované SRP, ale tato možnost byla nakonec zamítnuta. Proto stále neexistuje mechanismus, který by podporoval darování ryb stažených z trhu, ani mechanismus podporující darování ryb, které nelze prodávat (například podměrečných ryb).

Společná zemědělská politika
75

Jak se uvádí v bodě 35, měla EU po mnoho let značné zásoby másla, sušeného odtučněného mléka, obilovin atd. V rámci SZP existoval zvláštní program (Program pro rozdělování potravin mezi nejchudší osoby Společenství) pro darování některých těchto intervenčních zásob potřebným osobám prostřednictvím dobročinných organizací.

76

Od 90. let 20. stolení se mechanismus veřejných intervencí využíval stále méně a současně s tím klesaly i zásoby. Od roku 2014 byl Program pro rozdělování potravin nahrazen jiným programem stojícím mimo SZP, jenž se nazývá FEAD. I když obě příslušná nařízení63 umožňují využívat výrobky z intervenčních zásob prostřednictvím FEAD, chybějí potřebné prováděcí akty Komise stanovující příslušné postupy.

Možnosti usnadnit darování nebyly dostatečně využity
Fond evropské pomoci nejchudším osobám
77

Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) existuje od roku 2014. Na rozdíl od Programu pro rozdělování potravin se FEAD64 nezaměřuje hlavně na poskytování výrobků z intervenčních zásob nejchudším osobám, nýbrž na poskytování materiální a nemateriální pomoci těmto osobám.

78

Nařízení o FEAD65 stanoví způsoby, jak usnadnit darování potravin, ale Komise tento aspekt FEAD u členských států aktivně nepropaguje a pouze několik z nich jej skutečně využilo:

  • Čl. 23 odst. 4 umožňuje zdarma rozdělovat potraviny z intervenčních zásob mezi nejchudší osoby v rámci FEAD. V praxi tuto možnost do svého operačního programu (OP) pro FEAD zařadil jen jeden členský stát z 28 (Finsko).
  • Čl. 26 odst. 2 písm. d) umožňuje financovat výdaje na sběr, dopravu, skladování a distribuci potravinových darů. Podle Komise tuto možnost do svých operačních programů v podobě opatření začlenily jen čtyři členské státy (Estonsko, Itálie, Lucembursko a Slovensko), avšak bez zvláštního samostatného rozpočtu.
Společná zemědělská politika
79

Když výrobci stahují ovoce a zeleninu z trhu, mohou na jejich likvidaci získat financování EU (viz bod 44). Když výrobky určitým subjektům darují, obdrží vyšší náhradu, než když je zničí. Přes tyto vyšší náhrady však údaje získané během auditu ukazují, že v období 2007–2015 bylo skutečně darováno méně než 40 % ovoce a zeleniny stažených z trhu. Údaje se mezi členskými státy a mezi různými roky výrazně liší. Při auditu jsme zjistili, že v jednom členském státě, který jsme při auditu navštívili, jsou se spolehlivostí údajů vážné problémy (viz rámeček 12).

Rámeček 12

Nesrovnalosti v údajích o stažení výrobků z trhu, sklizni na zeleno a nesklizení (Itálie)

Členské státy jsou povinny každoročně hlásit Evropské komisi množství, hodnotu a konečné místo určení ovoce a zeleniny, které byly staženy z trhu. Podle údajů od italských orgánů v regionu Lazio za rok 2011 se celkové množství výrobků poskytnutých k bezplatné distribuci rovnalo 139 kilotunám, což je téměř trojnásobek celkového množství výrobků stažených z trhu (50 kilotun). Tento údaj zkrátka nemůže být jednorázovou chybou, neboť množství zdarma distribuovaných výrobků překročilo celkové množství výrobků stažených z trhu u devíti různých kategorií výrobků.

Kromě toho si auditoři vyžádali tři příklady, kdy organizace producentů darovala výrobky stažené z trhu k bezplatné distribuci. Z předložené dokumentace vyplývalo, že v roce 2014 určitá organizace producentů darovala dobročinné organizaci 24 tun melounů. Z dokumentace rovněž plyne, že v roce 2014 to bylo již posedmé, kdy organizace producentů poskytla výrobky stažené z trhu k bezplatné distribuci. Podle výroční zprávy za rok 2014 zaslané Komisi však uvedená organizace producentů během daného roku nestáhla z trhu žádné množství výrobků.

Orgány uznaly, že v údajích jsou chyby, ale záležitost nedokázaly vysvětlit.

80

Jednou z obtíží, na něž orgány členských států v souvislosti s bezplatnou distribucí ovoce a zeleniny stažených z trhu do určitých veřejných zařízení66 upozorňují, je skutečnost, že podle předpisů EU nesmí bezplatná distribuce nahradit množství běžně nakupovaná těmito zařízeními. Toto ustanovení má sice zabránit zasahování do trhu, v praxi jsou však některé orgány od darování výrobků ve prospěch těchto typů zařízení zcela odrazovány, protože je obtížné zkontrolovat, zda se toto ustanovení dodržuje.

Závěry a doporučení

81

Plýtvání potravinami je globální problém, o nějž se v posledních letech zvýšil veřejný i politický zájem a jehož význam bude pravděpodobně i nadále růst, zejména s ohledem na potřebu nasytit rostoucí světovou populaci. Potraviny jsou cennou komoditou a jejich výroba může být velmi náročná na zdroje. Podle současných odhadů dochází na celém světě k vyplýtvání nebo ztrátě asi jedné třetiny potravin vyrobených pro lidskou spotřebu, což s sebou nese hospodářské a environmentální náklady.

82

Na pozadí těchto skutečností jsme zkoumali úlohu, kterou může v boji proti plýtvání potravinami hrát EU. Při vědomí významu tržních sil pro boj proti plýtvání potravinami se auditoři zaměřili na dosud přijatá opatření a to, jak různé nástroje politik EU pomáhají plýtvání potravinami omezovat. Audit se soustředil na prevenci a darování, což jsou v boji proti plýtvání potravinami nejvíce preferované činnosti.

83

Audit se zabýval otázkou „Přispívá EU k tomu, aby se v potravinovém řetězci efektivně využívaly zdroje, tím, že účinně bojuje proti plýtvání potravinami?“. Auditoři zjistili, že v současnosti tomu tak není, a ve zprávě upozorňují na to, jak by se pomocí současných iniciativ a politik mohl problém plýtvání potravinami účinněji řešit. Mnohá z možných zlepšení nevyžadují nové iniciativy nebo více veřejných prostředků, ale spíše aby se lépe sladily stávající politiky, lépe probíhala koordinace uvnitř Komise a mezi Komisí a členskými státy a aby omezení plýtvání potravinami bylo zřetelně označeno jako jeden z cílů stávajících politik.

84

Evropský parlament, Rada a Komise spolu s členskými státy si přejí proti problému plýtvání potravinami bojovat. Dosud přijatá opatření, kterými by se toto přání mělo naplnit, byla rozdrobená a nedůsledná, neexistuje strategie, na níž by se dohodla celá EU, a koordinace na úrovni Komise je nedostatečná. Přestože význam plýtvání potravinami jako součásti politické agendy vzrůstá, ambice Komise během doby poklesla (body 26–32). To navzdory skutečnosti, že boj proti plýtvání potravinami je oblastí, kde jak se zdá panuje shoda v tom, že Komise může hrát vedoucí úlohu. Další pokrok v této oblasti brzdila také absence společné definice plýtvání potravinami a dohodnuté výchozí hodnoty, podle níž by se stanovily cíle pro snížení plýtvání potravinami. Proto předkládáme následující doporučení:

Doporučení 1

Činnosti EU v boji proti plýtvání potravinami je třeba posílit a lépe koordinovat. EU by přitom mohla na příslušných fórech na celosvětové úrovni převzít významnější úlohu. Předpokládá to, aby orgány EU a členské státy postupovaly jednotně a dohodly se na společné strategii.

Na odborné úrovni by nyní Komise měla vypracovat akční plán na budoucí roky zahrnující různé politiky. V této souvislosti by se mělo dohodnout a popsat, co představuje plýtvání potravinami ve všech fázích potravinového řetězce, a měla by být stanovena metodika měření dopadů její strategie.

85

Zaměřili jsme se na řadu politik EU, které mohou ovlivňovat chování jednotlivých subjektů v potravinovém řetězci ve vztahu k plýtvání potravinami (zemědělství, rybářství, bezpečnost potravin, životní prostředí, sociální věci a daně). Je třeba podniknout kroky ve všech fázích potravinového řetězce s možnými přínosy pro všechny zúčastněné subjekty. Důraz by se měl klást na prevenci, neboť podaří-li se plýtvání potravinami zabránit, je to výhodnější, než když se musí řešit následně.

86

EU má sice řadu politik, které mají potenciál, aby se uplatnily v boji proti plýtvání potravinami, avšak tento potenciál nebyl v plné míře vyčerpán a nabízených možností je teprve třeba využít. Nápadně chybí vyhodnocování dopadu jednotlivých politik EU na boj proti plýtvání potravinami. Významné politiky jako společná zemědělská politika, včetně rozvoje venkova, společná rybářská politika a politika v oblasti bezpečnosti potravin mohou všechny hrát svou úlohu a mohly by být v boji proti plýtvání potravinami lépe využity (body 34–69). Nicméně postupem času měly změny politik, včetně reformy SZP a změn rybářské politiky, pozitivní dopad, například odklon od zemědělské politiky založené na intervencích, která vytvářela nadvýrobu. Ve zprávě se vyzdvihuje několik osvědčených postupů, ale jejich kladný dopad na plýtvání potravinami byl spíše náhodný, než že by byl výsledkem cílených opatření. Proto předkládáme následující doporučení:

Doporučení 2

Aby Komise mohla koordinovat jednotlivé politiky, které mohou sloužit v boji proti plýtvání potravinami, měla by zahrnout plýtvání potravinami do budoucích posouzení dopadu. Komise by měla lépe sladit jednotlivé politiky a zvážit možné způsoby, jak je rozpracovat, aby byly zaměřeny na daný problém. Zejména:

  1. pokud jde o SZP, téma plýtvání potravinami by mělo být součástí nadcházejícího přezkumu této politiky. Komise by také měla vyzvat členské státy, aby cíl bojovat proti plýtvání potravinami stanovily jako prioritu při plánování budoucích výdajů, například tak, že z něj učiní jeden z cílů dalšího programového období rozvoje venkova.
  2. pokud se jedná o společnou rybářskou politiku, je třeba důkladněji monitorovat povinnost vykládky ryb a Komise by od nynějška měla napomáhat tomu, aby se dostupné peněžní prostředky EU využívaly k investicím do boje proti plýtvání potravinami.
  3. v politice bezpečnosti potravin by Komise měla dále napomáhat výměně osvědčených hygienických postupů a monitorovat, jak se plní požadavky na sledovatelnost. Pokud jde o označování potravin, měla by posoudit, zda je potřeba zasáhnout, a zabránit tak označovacím postupům, které vedou k plýtvání potravinami.
87

Darování potravin, které by se jinak proměnily na potravinový odpad, se již v EU provádí například prostřednictvím potravinových bank. Darování nicméně stále brání řada překážek a určité předpisy týkající se potravinových darů nejsou dostatečně jasné a jednotné. Mnoha příležitostí, jak napomoci darování potravin, z nichž by se jinak stal potravinový odpad, nebylo využito (body 70–80). Předkládáme tedy následující doporučení a současně zdůrazňujeme, že úsilí by se mělo v první řadě zaměřit na prevenci plýtvání potravinami:

Doporučení 3

Komise by měla propagovat možnost darovat potraviny, které jsou z hlediska spotřeby nezávadné a které by se jinak proměnily na odpad. Měla by tak učinit co nejdříve to bude proveditelné zejména tím, že:

  1. vyjasní výklad právních předpisů, které od darování potravin odrazují, především rámcové směrnice o odpadech a obecného potravinového práva;
  2. posoudí, jaký dopad by mělo rozšíření darování na ty politiky, kde k němu nedochází, zejména ve vztahu ke společné rybářské politice;
  3. dokončí legislativní požadavek, aby bylo možné využívat potraviny ze zemědělských zásob z veřejné intervence;
  4. bude mezi členskými státy propagovat využívání stávajících předpisů upravujících darování, zejména pokud jde o ovoce a zeleninu stažené z trhu a o FEAD.

Tuto zprávu přijal senát I, jemuž předsedá Phil Wynn Owen, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 10. listopadu 2016.

Za Účetní dvůr

předseda

Klaus-Heiner LEHNE

Přílohy

Příloha I

Role tržních sil v plýtvání potravinami

Cílem tržních ekonomik je zajistit prosperitu celé společnosti a podněcovat konkurenci jako pobídku k inovacím. V celém potravinovém řetězci však mohou vznikat negativní externality1, které vedou k plýtvání potravinami a nákladům pro konkrétní subjekty a pro celou společnost. Na plýtvání potravinami tak lze do určité míry pohlížet jako na výsledek selhání trhu. Kromě toho spotřebitelé nejsou o plýtvání potravinami, které je spojeno s každým výrobkem, jež spotřebovávají, plně informováni. Nebudou-li podniknuta vhodná opatření, aby se tyto negativní externality zvrátily, nebudou subjekty v potravinovém řetězci dostatečně motivovány k tomu, aby plýtvání potravinami snižovaly, a společnost bude stále platit související náklady. Níže uvádíme dva konkrétní příklady vlivu tržních sil na plýtvání potravinami.

První příklad: obchodní normy pro ovoce a zeleninu

Obchodní normy jsou jakostní a estetické normy pro klasifikaci zemědělských výrobků. EU používá systém obchodních norem pro ovoce a zeleninu. Kromě veřejných norem mohou firmy stanovit vlastní soukromé obchodní normy, které mohou zahrnovat i estetické složky.

Obchodní normy jsou užitečné, neboť stanoví společný jazyk, a usnadňují tak obchod. Mohou stimulovat vysoce kvalitní výrobu, zlepšovat ziskovost a chránit zájmy spotřebitelů. Veřejné obchodní normy mohou též zamezit šíření mnoha soukromých norem.

Kvůli těmto normám však mohou být zcela jedlé výrobky z estetických důvodů (například kvůli požadavkům na velikost a tvar) odebrány z potravinového řetězce2. Je velice málo studií, podle nichž výrobky, jež se neprodají jako dvě nejvyšší jakostní kategorie („kategorie I“ nebo „extra“), lze skutečně prodat zpracovatelům. Zpracovatelé navíc mohou mít z technických důvodů na velikost a tvar ještě přísnější požadavky3 4.

Pokud jde o vztah mezi obchodními normami a plýtváním potravinami, je tedy ještě zapotřebí dalších výzkumů5. O plýtvání potravinami v souvislosti s uplatňováním norem se nedávno diskutovalo na jednání pracovní skupiny EHK OSN pro normy jakosti zemědělských výrobků6. Komise a členské státy EU mohou veřejné normy EHK OSN, které EU schválí a následně zavede, ovlivňovat. Na těchto jednáních by se mělo přihlížet i k otázkám veřejnému zájmu, jako je například zabránit plýtvání zdroji tím, že se z ekonomických i environmentálních důvodů zamezí plýtvání potravinami.

Druhý příklad: nekalé obchodní praktiky a významné rozdíly ve vyjednávací síle

Nekalé obchodní praktiky jsou praktiky, které se hrubě odchylují od zásad poctivého obchodního styku a jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním. Nekalé obchodní praktiky obvykle v situaci nerovnováhy vnutí silnější strana straně slabší a mohou existovat na jakékoli straně vztahu mezi podniky7. Nekalé obchodní praktiky a situace nerovnovážné vyjednávací síly mezi hospodářskými subjekty tak jsou dva různé koncepty, které se mohou vyskytovat současně.

Oba typy situací mohou způsobit plýtvání potravinami (viz rámeček). Pokud plýtvání potravinami nastane, v obou případech se silnějšímu a dominantnějšímu subjektu podaří vnutit část nákladů souvisejících s plýtváním potravinami slabšímu a ovládanému provozovateli v obchodním vztahu.

Rámeček

Obchodní vztahy s dopadem na plýtvání potravinami

Příklady nekalých obchodních praktik, jež mohou mít dopad na plýtvání potravinami:

  • absence písemných smluv,
  • jednostranná změna dohodnutých podmínek po uzavření smlouvy.

K plýtvání potravinami může docházet v případě zrušení či změn již objednaného objemu na poslední chvíli, když dodavatel není schopen pro své výrobky najít jiného kupce.

Příklady „poctivých“ obchodních praktik v situacích nerovnováhy ve vyjednávací síle, které mohou mít dopad na plýtvání potravinami:

  • smluvní ujednání stanovující vysokou míru dostupnosti výrobků bez zaručeného odkupu,
  • dodavatelé usilující o vysokou dostupnost výrobků, aby neriskovali, že jejich obchodní vztahy se zákazníkem budou ukončeny.

V takových situacích může docházet k plýtvání potravinami, pokud kupující potřebuje méně výrobků, než dodavatel poskytuje.

Na vztah mezi nerovnováhou ve vyjednávací síle, nekalými obchodními praktikami a plýtváním potravinami opakovaně upozorňuje Evropský parlament a má se za to, že „[p]octivé obchodování by mělo pomoci, aby se zabránilo nadprodukci a plýtvání potravinami“8. Komise a orgány členských států si uvědomují, že nekalé obchodní praktiky mezi podniky existují a že je třeba proti nim zakročit. V nedávné zprávě Komise9 se uvádí, že „[Komise] nespatřuje […] v této fázi ve zvláštním harmonizovaném regulačním přístupu na úrovni EU přidanou hodnotu“.

Avšak přes i) snahy posílit primární odvětví podporou zakládání a rozšiřování organizací producentů10, ii) existenci tzv. iniciativy dodavatelského řetězce (SCI)11 od roku 2011 v rámci fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce12 a iii) existenci konkrétních právních předpisů pro boj s nekalými obchodními praktikami ve většině členských států zůstávají tyto složité otázky alespoň do určité míry nevyřešeny a zohledňování dopadu nekalých obchodních praktik na plýtvání potravinami zůstává problematické.

Příloha II

Přehled nástrojů EU, které mohou mít dopad na boj proti plýtvání potravinami

V Evropské komisi má oblast plýtvání potravinami na starost GŘ pro zdraví a bezpečnost potravin. Provádí v této souvislosti řadu opatření (například zřizuje pracovní a odborné skupiny) a komunikačních iniciativ. V prevenci plýtvání potravinami hraje svou roli také několik dalších generálních ředitelství Komise, protože na plýtvání potravinami mohou mít vliv některé politiky a předpisy EU (jako je zemědělská politika, rybářská politika, politika bezpečnosti potravin, odpadová politika).

Pro účely auditu jsme analyzovali politiky a právní předpisy EU a identifikovali ty nástroje (jak fondy EU, tak právní předpisy, které s žádnými fondy nesouvisejí), které mohou ovlivnit chování různých subjektů potravinového řetězce1, pokud jde o prevenci plýtvání potravinami či darování potravin, z nichž by se jinak stal potravinový odpad. Výsledek předkládáme v níže uvedené tabulce, která podává přehled o nástrojích EU, které mají dopad na boj proti plýtvání potravinami, a označuje, v jaké části potravinového řetězce by bylo možné chování jednotlivých subjektů ovlivnit.

Nástroje EU, které mají dopad na boj proti plýtvání potravinamiPrevence plýtvání potravinamiDarování
VýrobciZpracovateléMaloobchodníciSpotřebitelé
Fondy EUEZZFxxxx
EZFRVxx
ENRFxxx
FEADx
Právní předpisy nesouvisející s fondySměrnice o odpadech1xxxx
Předpisy o bezpečnosti potravin2xxxx
Označování3xxxxx
Sledovatelnost2xxxx
Obchodní normy4xxxx
Nekalé / poctivé obchodní praktikyxxx
DPH5 a finanční stimulyxxxx

1 Nařízení 2008/98/ES.

2 Obecné potravinové právo (nařízení (ES) č. 178/2002) a balíček předpisů EU o hygieně potravin (nařízení (ES) č. 852/2004, nařízení (ES) č. 853/2004, nařízení (ES) č. 854/2004 a směrnice 2004/41/ES).

3 Trvanlivost a označování data (nařízení (ES) č. 1169/2011).

4 Nařízení Komise č. 1580/2007 (ve znění zejména nařízení Komise č. 1221/2008).

5 Směrnice Rady 2006/112/ES.

Výše uvedená tabulka uvádí nástroje EU, které jsou stanoveny buďto v nařízeních Evropského parlamentu a Rady, nařízeních Komise nebo směrnicích Evropského parlamentu a Rady. Vliv na provádění předpisů může být podle typu textu buď přímý (v případě nařízení), nebo nepřímý (v případě směrnic), přičemž členské státy mají při provádění předpisů EU určitý prostor pro výklad.

Povinností členských států ve vztahu k uvedeným nástrojům EU, pokud jde o plýtvání potravinami, je tedy využívat fondy a provádět právní předpisy EU tak, aby se upřednostňovala prevence plýtvání potravinami a jejich darování.

Příloha III

Hlavní politická vyjádření ohledně plýtvání potravinami od roku 2009

2009

Bývalá dánská komisařka Mariann Fischer Boelová1

„Je absurdní vyhazovat bezvadné produkty jen proto, že nemají předpisovou velikost a tvar.“

2010

Společná deklarace proti plýtvání potravinami2

„Přijetím této deklarace chceme výslovně vyjádřit svůj závazek na mezinárodní, regionální a celosvětové úrovni snížit o 50 % objem potravinového odpadu v celém potravinovém řetězci. […] Je třeba naléhavě stanovit, jaká opatření je třeba přijmout, aby se tento cíl stal realistickou metou, které bude dosaženo do roku 2025.“

2011

Evropský parlament: Jak zastavit plýtvání potravinami: strategie pro zlepšení účinnosti potravinového řetězce v EU3

„Rovněž Komisi žádá, aby učinila konkrétní opatření pro omezení plýtvání potravinami na polovinu do roku 2025 a současně pro předcházení produkci potravinového odpadu.“

2012

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2012 o zastavení plýtvání potravinami: strategie pro zlepšení účinnosti potravinového řetězce v EU4

„Rovněž Komisi žádá, aby učinila konkrétní opatření pro omezení plýtvání potravinami na polovinu do roku 2025 a současně pro předcházení produkci potravinového odpadu.“

„Naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby vyhlásily rok 2014 Evropským rokem boje proti plýtvání potravinami.“

2013

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“5

„Závěry konference Rio + 20 uznaly nutnost výrazně snížit posklizňové a jiné ztráty potravin a plýtvání potravinami v potravinovém řetězci. Komise by proto měla předložit komplexní strategii pro boj proti zbytečnému plýtvání potravinami a spolupracovat s členskými státy v boji proti produkování nadměrného potravinového odpadu.“

2015

13 poslanců Evropského parlamentu: písemné prohlášení o plýtvání potravinami6

„Komise se rovněž vyzývá k tomu, aby rok 2016 vyhlásila Evropským rokem boje proti plýtvání potravinami.“

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: „Potrava pro planetu, energie pro život“7

„Vyzývá Komisi, aby proti plýtvání potravinami bojovala na základě ambiciózních, jasně vymezených a závazných cílů, kterými bude členské státy podněcovat k přijímání opatření proti plýtvání potravinami na všech úrovních potravinového dodavatelského řetězce‚ od pole až po vidličku.“

„Vybízí členské státy, aby vzdělávaly své občany, prosazovaly a šířily osvědčené postupy, prováděly analýzy a iniciovaly sociální a vzdělávací kampaně ve školách na téma plýtvání potravinami a důležitosti zdravé a vyvážené stravy při upřednostnění místní zemědělské produkce a aby rok 2016 vyhlásily Evropským rokem boje proti plýtvání potravinami.“

Zasedání ministrů zemědělství G20 – Istanbul 7.–8. května 2015, závěrečné komuniké8

„S velkým znepokojením sledujeme značný rozsah potravinových ztrát a odpadu v potravinovém hodnotovém řetězci a jejich negativní důsledky pro potravinové zabezpečení, výživu, využívání přírodních zdrojů a životní prostředí. Na tuto skutečnost upozorňujeme jako na celosvětový problém nesmírného hospodářského a společenského významu a vyzýváme všechny členy G20, aby zvýšily své úsilí o jeho řešení. Domníváme se, že snížení potravinových ztrát a odpadu je vhodným cílem pro kolektivní opatření skupiny G20 a že skupina G20 se může v tomto ohledu stát celosvětovým vůdcem. Připomínáme doporučení k potravinovým ztrátám a odpadu vypracovaná výborem CFS. V zájmu zachování jednotnosti politik vyzýváme pracovní skupinu pro rozvoj, aby pokračovala ve svých snahách vypracovat opatření na snížení potravinových ztrát a odpadu v rámci jejího plánu provádění pro rámec pro potravinové zabezpečení a výživu G20.“

Usnesení Evropského parlamentu o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství9

„Vyzývá Komisi, aby do konce roku 2015 navrhla cíle, opatření a nástroje pro účinné řešení potravinového odpadu, včetně závazného cíle snížit do roku 2025 alespoň o 30 % potravinový odpad v odvětvích výroby, maloobchodního prodeje, distribuce, stravování, pohostinství a v domácnostech.“

„Vyzývá Komisi, aby při posuzování dopadu příslušných nových legislativních návrhů zhodnotila jejich případný dopad na potravinový odpad.“

Evropský výbor regionů: usnesení k tématu Udržitelné potraviny10

„Opakuje svůj požadavek adresovaný Evropské komisi, aby prosazovala snížení potravinářského odpadu a znovu předložila návrh cíle snížit do roku 2025 potravinářský odpad alespoň o 30 %, který bude vycházet z jejího staženého návrhu z roku 2014 na změnu rámcové směrnice o odpadech v zájmu podpory oběhového hospodářství. V této souvislosti podporuje požadavek Evropského parlamentu, aby byl rok 2016 prohlášen Evropským rokem boje proti plýtvání potravinami.“

OSN: rezoluce č. 70/1 přijatá Valným shromážděním dne 25. září 2015. Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 203011

„12.3 Do roku 2030 snížit v přepočtu na hlavu na polovinu globální plýtvání potravinami na maloobchodní a spotřebitelské úrovni a snížit ztráty potravin v celém výrobním a zásobovacím procesu, včetně posklizňových ztrát.

2016

Návrh zprávy Evropského parlamentu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech. Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, 24. května 201612

„Do směrnice 2008/98/ES by měly být zahrnuty definice […] potravinářského odpadu a dekontaminace za účelem objasnění těchto pojmů. […]

Komise by měla předložit pokyny pro darování jídla, včetně daňových a technických hledisek. […]

Členské státy sledují a posuzují svá opatření na předcházení vzniku potravinového odpadu prostřednictvím měření úrovně potravinového odpadu na základě společné metodiky. Do 31. prosince 2017 přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38a, které stanoví společnou metodiku, včetně minimálních kvalitativních požadavků, pro jednotné měření úrovní potravinového odpadu. […]

Členské státy vypracují v souladu s články 1 a 4 programy předcházení vzniku odpadů zaměřené na dosažení alespoň těchto cílů: […] snížení produkce potravinového odpadu o 50 % do roku 2030.“

Rada Evropské unie. Ztráty potravin a plýtvání potravinami – závěry Rady (28. června 2016)

V těchto závěrech Rady se podrobněji rozvádějí závěry Rady o  akčním plánu EU pro oběhové hospodářství (20. června 2016).

1 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-09-1059_en.htm.

2 Společné prohlášení proti plýtvání potravinami, podepsaná akademiky a výzkumníky z univerzit v různých zemích celého světa, poslanci Evropského parlamentu, politiky a zástupci mezinárodních organizací a občanské společnosti, http://www.lastminutemarket.it/media_news/wp-content/uploads/2010/12/JOINT-DECLARATION-FINAL-english.pdf.

3 Evropský parlament: Jak zastavit plýtvání potravinami: strategie pro zlepšení účinnosti potravinového řetězce v EU (2011/2175(INI)) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2011-0430+0+DOC+XML+V0//CS.

4 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2012 o zastavení plýtvání potravinami: strategie pro zlepšení účinnosti potravinového řetězce v EU (2011/2175(INI)) (2013/C 227 E/05) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2012-0014+0+DOC+XML+V0//CS.

5 Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“.

6 13 poslanců Evropského parlamentu: písemné prohlášení o plýtvání potravinami http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+WDECL+P8-DCL-2015-0001+0+DOC+WORD+V0//CS.

7 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: „Potrava pro planetu, energie pro život“ (2015/2574(RSP)) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P8-TA-2015-0184+0+DOC+XML+V0//CS.

8 Zasedání ministrů zemědělství G20 – Istanbul 7.–8. května 2015, závěrečné komuniké.

9 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství (2014/2208(INI)) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P8-TA-2015-0266+0+DOC+XML+V0//CS.

10 Evropský výbor regionů: usnesení k tématu Udržitelné potraviny.

11 OSN: rezoluce č. 70/1 přijatá Valným shromážděním dne 25. září 2015. Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/70/1&Lang=E.

12 Návrh zprávy o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (COM(2015) 0595 – C8-0382/2015 – 2015/0275(COD)). Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. 2015/0275(COD).

Odpovědi Komise

Shrnutí

I

Komise plně uznává, že plýtvání potravinami je globální problém a přijímá opatření zaměřená na prevenci potravinového odpadu a na optimalizaci využívání zdrojů v celém potravinovém hodnotovém řetězci. V roce 2015 Komise v rámci balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství znovu potvrdila závazek EU dosáhnout cíle, kterým je omezení potravinového odpadu, stanoveného v globální Agendě pro udržitelný rozvoj 2030.

III

Nový balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství přijatý Komisí v roce 2015 považuje prevenci plýtvání potravinami za prioritní oblast a navrhuje ji řešit ve víceúrovňovém akčním plánu vypracovaném ve spolupráci všech generálních ředitelství.

III
i

Komise se domnívá, že v průběhu času její ambicióznost neklesala, nýbrž že zajistila, aby právní předpisy týkající se plýtvání potravinami byly jasné, proveditelné a v souladu s regulačním rámcem EU. Politické dokumenty Komise se tudíž vyvinuly z prohlášení o „vizi“ do konkrétnější podoby návrhů, které jsou nezbytné pro podporu provádění programů určených k prevenci plýtvání potravinami všemi subjekty. Komise přitom těžila od roku 2012 z rozsáhlého dialogu o možných iniciativách vedeného s celou řadou zúčastněných stran.

Komise se domnívá, že není nutná žádná nová společná definice termínu „potravinový odpad“, neboť definice termínu „potraviny“ a „odpad“ jsou v regulačním rámci EU již dobře zavedeny.

EU zahájila práci na metodice měření plýtvání potravinami s cílem zajistit, aby byly vnitrostátní programy určené k prevenci plýtvání potravinami a stanovování cílů založeny na spolehlivých důkazech.

ii

Prevence plýtvání potravinami vyžaduje opatření v celém potravinovém hodnotovém řetězci a posílení meziodvětvové spolupráce. Prevence plýtvání potravinami a optimalizace využívání zdrojů může přispět k novátorským modelům výroby, marketingu, distribuce a spotřeby potravin.

Komise se snažila podpořit úsilí zúčastněných stran prostřednictvím akčního plánu navrženého v akčním plánu pro oběhové hospodářství. Zejména nová platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad hodlá podpořit všechny aktéry při stanovení opatření nutných k prevenci plýtvání potravinami; sdílení osvědčených postupů; a hodnocení pokroku v průběhu času.

iii

Komise bere na vědomí, že různorodé předpisy týkající se darování potravin (například o hygieně potravin, informacích o potravinách pro spotřebitele) jsou v EU vykládány různými způsoby. V důsledku těchto skutečností není využíváno plného potenciálu darování potravin. Jak se uvádí ve sdělení o oběhovém hospodářství1, Komise podnikne kroky pro usnadnění společného pochopení právních předpisů EU týkajících se darování potravin. Patří zde závazek vypracovat pokyny EU ohledně darování potravin určené dárcům potravin a potravinovým bankám, pro které budou návodem, jak dodržovat příslušné právní předpisy EU v současném regulačním rámci (například bezpečnost potravin, hygiena potravin, sledovatelnost, odpovědnost atd.).

IV
i

Specifický akční plán podporující úsilí EU v oblasti prevence a omezení plýtvání potravinami byl přijat jako součást akčního plánu pro oběhové hospodářství z roku 2015. Tímto víceletým akčním plánem se bude řídit Komise, členské státy a aktéři v potravinovém hodnotovém řetězci ve svém úsilí o dosažení cíle stanoveného v rámci cílů udržitelného rozvoje. Platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad podpoří všechny aktéry, mimo jiné při stanovení opatření nutných k prevenci plýtvání potravinami.

IV
ii

Komise se domnívá, že plýtvání potravinami by mohlo být doplňujícím prvkem analyzovaným v budoucích posouzeních dopadu příslušných politik EU.

iii

Komise v současnosti přijímá opatření s cílem vyjasnit právní předpisy EU usnadňující darování potravin (viz odpověď Komise na bod III podbod iii)).

Komise navrhla několik změn nařízení o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) v rámci návrhu revize finančního nařízení přijatého dne 14. září 2016. Jedna z těchto změn, pokud bude-li schválena, nabídne členským státům možnost používat zjednodušené vykazování nákladů při financování potravinových darů. Jedná se o opatření, jehož cílem je usnadnit používání potravinových darů v rámci fondu FEAD.

Společná rybářská politika neupravuje darování ryb stažených z trhu, členské státy však mohou povzbudit a podpořit rozvoj struktur umožňujících darování ryb, které nelze uvádět na trh pro přímou lidskou spotřebu. Darování lze rovněž usnadnit prostřednictvím podpory skladování z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF): účelem tohoto mechanismu je kompenzovat náklady vynaložené na stabilizaci a skladování produktů, které nelze prodat za cenu vyšší, než která byla stanovena. Při opětovném uvedení produktů na trh k přímé lidské spotřebě mohou organizace producentů v oblasti rybolovu tyto produkty po uplynutí jejich doby skladování na trhu nabízet zdarma. Po skončení platnosti tohoto mechanismu v roce 2019 mohou organizace výrobců v oblasti rybolovu zorganizovat podobný mechanismus z vlastních prostředků.

Úvod

01

I přes vysokou nejistotu ohledně údajů o plýtvání potravinami v EU se zdá, že množství potravin vyprodukovaných v EU, s nimiž se plýtvá, je nižší, než uvádí globální odhad. Výzkumný projekt FUSIONS (Využití potravin k sociální inovaci prostřednictvím optimalizace strategií prevence plýtvání) financovaný Evropskou unií odhaduje, že asi 20 % potravin vyprodukovaných v EU skončí jako odpad, přičemž k plýtvání dochází především v oblasti spotřeby2.

02

Komise se domnívá, že k tomu, aby bylo možné předcházet plýtvání potravinami, je nutno popsat, jaký materiál představuje potravinový odpad v každé fázi potravinového řetězce, tj. ve výrobě, distribuci a spotřebě. Za tímto účelem Komise vypracuje metodiku3, která s ohledem na definice „potravin“ a „odpadu“4 používané Evropskou unií objasní, který materiál je v jednotlivých fázích potravinového řetězce považován za potravinový odpad a který nikoli, a to zejména vzhledem k výjimkám vymezeným v článcích 2 a 5 rámcové směrnice o odpadech z roku 2008 (za odpad se například nepovažují vedlejší produkty při výrobě, potraviny používané v zemědělských podnicích či používané k výrobě bioenergie). Právní základ pro monitorování, měření a vykazování úrovní potravinového odpadu je součástí návrhu Komise5 na revizi rámcové směrnice o odpadech z roku 2008.

Metodika stanoví podrobná pravidla určování množství potravinového odpadu; dotčené sektory potravinového řetězce a druh údajů shromažďovaných a vykazovaných při plnění povinností monitorovat a vykazovat údaje, které jsou stanoveny v návrhu na změnu rámcové směrnice o odpadech. Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že navržení zvláštní a jedinečné definice „plýtvání potravinami“ by nemělo žádnou přidanou hodnotu.

03

Rámec pro definici navrhovaný projektem FUSIONS byl prvním krokem při přípravě manuálu, který má podpořit členské státy při vytváření soudržných metod získávání údajů o objemu potravinového odpadu na vnitrostátní úrovni ve všech sektorech potravinového hodnotového řetězce. Komplexní manuál pro kvantifikaci potravinového odpadu vypracovaný projektem FUSIONS byl navržen jako funkční nástroj na základě vlastního rámci pro definici tohoto výzkumného projektu, který se překrývá s regulačním rámcem EU (v případě „odpadu“ a „potravin“), ale není vždy v souladu s definicemi obsaženými v regulačním rámci. Definice používaná projektem FUSIONS zejména zahrnuje více zemědělského materiálu, než se považuje za odpad podle regulačního rámce EU (viz bod 2). 

05

Komise se domnívá, že hierarchie způsobů nakládání s odpady stanovená v rámcové směrnici o odpadech se plně vztahuje na potravinový odpad. Komise nepovažuje za nutné v právních předpisech EU o odpadech stanovovat zvláštní hierarchii způsobů nakládání s potravinovým odpadem.

07

Údaje EU o plýtvání potravinami jsou k dnešnímu datu nedostatečné. Návrh právního předpisu o odpadech má tento nedostatek řešit, neboť „to, co se neměří, nelze řídit“.

15

Dialog na úrovni EU a na mezinárodní úrovni týkající se optimalizace snah v oblasti prevence a snižování plýtvání potravinami bude pokračovat a bude intenzivnější, neboť klíčoví aktéři na mezinárodní úrovni (Organizace pro výživu a zemědělství, Program OSN pro životní prostředí) jsou přizváni k účasti v platformě EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad.

Prevence plýtvání potravinami vyžaduje integrované akční plány, které svedou dohromady všechny aktéry v potravinovém hodnotovém řetězci i veřejné subjekty6. Jsou nutná legislativní i nelegislativní opatření; tento přístup k prevenci plýtvání potravinami se odráží v akčním plánu podpory oběhového hospodářství.

Boj proti plýtvání potravinami nepatří k cílům společné zemědělské politiky podle vymezení v článku 39 Smlouvy o fungování Evropské unie. Stávající společná zemědělská politika nabízí celou řadu opatření pro prevenci a omezení ztrát potravin a potravinového odpadu v primární výrobě a při zpracování. Společná zemědělská politika nemá žádný právní základ, podle něhož by mohla zasahovat do dalších fází potravinového řetězce.

Připomínky

26

Komise vydala již v roce 2011 pokyny pro prevenci plýtvání potravinami 7 a Evropská agentura pro životní prostředí organizuje od roku 2012 zvláštní webináře zaměřené na prevenci plýtvání potravinami ve snaze usnadnit výměnu informací a znalostí mezi členskými státy, včetně zvláštních kurzů zabývajících se potravinovým odpadem (např. webinář z října 2013).

Komise od roku 2012 jednala a aktivně spolupracovala se všemi aktéry s cílem určit, kde v potravinovém řetězci dochází k plýtvání potravinami, kde se nacházejí překážky znemožňující prevenci plýtvání potravinami a kde je potřeba přijmout opatření na úrovni EU. To vedlo k vypracování integrovaného akčního plánu pro řešení plýtvání potravinami, který Komise přijala jako součást balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství v roce 2015.

Společná odpověď na bod 26 a nadpis před bodem 27

Komise se domnívá, že v průběhu času její ambicióznost neklesala, nýbrž že zajistila, aby právní předpisy týkající se plýtvání potravinami byly jasné, proveditelné a v souladu s regulačním rámcem EU. Politické dokumenty Komise se tudíž vyvinuly z prohlášení o „vizi“ do konkrétnější podoby návrhů, které jsou nezbytné pro podporu provádění programů určených k prevenci plýtvání potravinami všemi aktéry v celém potravinovém hodnotovém řetězci. V prvé řadě je pro dosažení ambicí uvedených v balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství zásadně důležitý závazek členských států EU týkající se prevence plýtvání potravinami, včetně stanovení národních cílů a vymezení ukazatelů umožňujících vyhodnotit průběžný pokrok.

Společná odpověď na první a druhou odrážku bodu 27

Komise v souladu s politickými směry zapracovanými do jejího pracovního programu na rok 2015 uplatnila u všech nedořešených návrhů zásadu politické diskontinuity za účelem souladu s těmito prioritami. To platilo rovněž pro sdělení o udržitelných potravinových systémech. Práce odvedená v oblasti prevence plýtvání potravinami, včetně veřejných konzultací8 realizovaných v souvislosti s přípravou sdělení o udržitelných potravinových systémech, posloužila jako vstupní informace při přípravě akčního plánu prevence plýtvání potravinami, který byl předložen v rámci balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství. Komise se tudíž domnívá, že samostatné zveřejnění uvedeného sdělení by v této fázi přineslo jen omezenou přidanou hodnotu.

28

Komise se domnívá, že její úroveň ambicí v souvislosti s plýtváním potravinami byla zachována a že byly zdokonaleny nástroje navržené s cílem dosáhnout výsledků a sledovat dosažený pokrok. Návrh Komise ohledně právního předpisu o odpadech vyžaduje, aby členské státy vyhodnocovaly dosažený pokrok měřením objemu potravinového odpadu a používaly ukazatele a cíle k monitorování plýtvání potravinami. Výchozí hodnotu lze pro EU stanovit pouze tehdy, až členské státy jednotným způsobem shromáždí dostatečné údaje. Kromě toho platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad, která se sejde poprvé v listopadu 2016, usnadní pokrok všech aktérů.

K otázkám definice plýtvání potravinami, resp. potravinového odpadu, a výchozí hodnoty viz také odpověď Komise na bod 2.

Rámeček 1 – Proč je výchozí hodnota důležitá?

Identifikaci výchozí hodnoty nelze oddělit od práce na vytváření nástrojů k měření úrovní plýtvání potravinami, stanovení ukazatelů a cílů a sledování opatření v oblasti prevence plýtvání potravinami na vnitrostátní úrovni. Údaje o plýtvání potravinami shromážděné podle společné metodiky EU budou užitečné při definování společné výchozí hodnoty pro účely stanovení cílů v oblasti prevence plýtvání potravinami.

Problematika bude dále zvážena společně s členskými státy: v rámci případných oznamovacích povinností předložených Organizací spojených národů v souvislosti s cíli udržitelného rozvoje; při projednávání návrhu právních předpisů o odpadech souvisejících s oznamovacími a monitorovacími povinnostmi; při přípravě společné metodiky pro měření plýtvání potravinami; a v platformě EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad. Tyto procesy budou zohledňovat stávající opatření a postupy v členských státech, zejména vnitrostátní výchozí hodnoty a způsoby měření pro účely vnitrostátních ukazatelů a cílů.

29

Viz odpověď Komise na body 26 a 32.

30

Má-li být prevence plýtvání potravinami účinná, vyžaduje opatření na všech úrovních (globální, EU, vnitrostátní, regionální a místní) a zapojení všech klíčových subjektů. Všichni aktéři souhlasí s potřebou předcházet plýtvání potravinami a většina z nich již přijímá opatření.

Komise jednala s celou řadou zúčastněných stran ve snaze zjistit problémy, které je potřeba řešit na úrovni EU a podpořit tak jejich práci na místě. Byl uplatněn inkluzivní přístup, neboť Komise usilovala o jednání se soukromými aktéry i veřejnými subjekty. Vzhledem k víceúrovňové povaze prevence plýtvání potravinami bylo toto téma řešeno nejen v odborných skupinách zabývajících se tímto problémem, ale také jinými fóry s širšími kompetencemi9.

Skupina zúčastněných stran svolaná Komisí řešila od roku 2012 celou řadu témat souvisejících s prevencí plýtvání potravinami (například rozdělování potravin, označování data, bezpečné využití vyřazených potravin v krmivu, měření plýtvání potravinami atd.) a objasnila, kde se dotčení aktéři setkali s překážkami při prevenci plýtvání potravinami. Vstupní informace od této skupiny tudíž pomohly nasměrovat a zaměřit definici akčního plánu EU na boj proti plýtvání potravinami. Tato skupina rovněž přispěla ke sdílení osvědčených postupů a pomohla s poskytováním informací pro účely databáze zveřejňované na webových stránkách Komise10.

31

Specifickou úlohou dané odborné skupiny členských států je poskytovat Komisi i členským státům poradenství a odborné znalosti při přípravě možných politických iniciativ a zdokonalovat soudržné provádění právních předpisů EU, programů a politik týkajících se prevence plýtvání potravinami.

V této fázi Komise neuvažuje o tom, že by nová platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad (na jejíž činnosti se podílejí veřejné i soukromé subjekty) nezbytně nahradila danou odbornou skupinu členských států. Komise tuto problematiku znovu posoudí po zřízení platformy, vymezení souvisejících pracovních procesů a objasnění závazků všech stran.

32

Přestože odborné skupiny mohou přispět k mobilizaci, usnadnění a optimalizaci změn, pokrok v oblasti prevence plýtvání potravinami není závislý pouze na počtu uskutečněných setkání. Pro Komisi je důležité zajistit, aby opatření přijatá na úrovni EU přinášela skutečnou přidanou hodnotu a zaměřovala se na klíčové výstupy. Neměnili se účastníci setkání jako takoví, nýbrž spíše potřeba Komise zapojit zúčastněné subjekty i členské státy. Společné setkání se například konalo 22. června 2016 k projednání pracovního dokumentu zabývajícího se přípravou pokynů EU k darování potravin. Nová platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad spojí všechny relevantní aktéry (z veřejného sektoru i soukromé subjekty) ve snaze posílit spolupráci všech aktérů a usnadnit vypracování integrovaných programů a řešení, jak bojovat proti plýtvání potravinami.

Rozhodnutí Komise soustředit problematiku plýtvání potravinami do jednoho generálního ředitelství (GŘ pro zdraví a bezpečnost potravin), prováděnou jako součást organizace nové Komise v roce 2014, pomohlo zefektivnit práci díky jasnému vymezení odpovědnosti a zajistilo, aby se v souvislosti s bezpečností potravin a krmiv vždy přihlíželo k prevenci plýtvání potravinami. Byla zajištěna kontinuita opatření a po celou dobu byly zachovány relevantní odborné znalosti a důsledný přístup.

Rámeček 4 – Pracovní skupina a odborná skupina nevykázaly žádné známky skutečného pokroku:

Odpověď na první odrážku týkající se pokynů EU k darování potravin

Při vytváření pokynů v tak složité oblasti, jako je tato, kdy je potřeba shromáždit důkazy sloužící jako podkladové informace pro politiku ve více oblastech i informace o skutečné praxi na trhu, je nezbytné zajistit rozsáhlé konzultace. Komise předloží návrh pokynů nové platformě EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad na jejím prvním zasedání v listopadu 2016, aby Komise mohla přijmout konečnou verzi pokynů do konce roku 2017.

Odpověď na druhou odrážku

Skutečnost, že pravidla EU nezakazují uvádět na trh potraviny, jejichž doba minimální trvanlivosti uplynula, byla zopakována na několika odborných setkáních. Komise bude tento problém rovněž řešit v souvislosti s prací na pokynech EU, aby usnadnila darování potravin.

Odpověď na třetí odrážku: Označování data

Komise zahájila studii, jejímž účelem je prošetřit, jak provozovatelé potravinářských podniků a kontrolní orgány chápou a využívají označování data, a jaký bude možný dopad postupů na plýtvání potravinami. Poznatky z tohoto výzkumu, na kterém dodavatel začal pracovat v září 2016, se očekávají do konce roku 2017 a podpoří vytváření budoucí politiky týkající se označování data a prevence plýtvání potravinami. V souvislosti s označováním data byly zveřejněny další informace o práci Komise11 včetně zpracovaných informačních a komunikačních materiálů ve všech jazycích EU, jejichž cílem je podpořit lepší pochopení významu pojmů „datum minimální trvanlivosti“ a „datum spotřeby“.

Odpověď na čtvrtou odrážku

Úvodní setkání uskutečněná v letech 2012/2013 určila celou řadu oblastí s potenciálním dopadem na prevenci plýtvání potravinami. Opatření obsažená v akčním plánu pro prevenci plýtvání potravinami v rámci balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství jsou výsledkem konzultací a stanovení priorit v rámci Komise.

Informace o činnostech operačních skupin, o projektech a vytváření sítí v rámci evropského inovačního partnerství EIP-AGRI, o závěrečné zprávě pracovní skupiny EIP o krátkých dodavatelských řetězcích a o nedávném semináři EIP-AGRI „Města a potraviny – spojení spotřebitelů a producentů“ jsou k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/eip/agriculture. Kromě toho byly vypracovány a na webové stránce Evropské sítě pro rozvoj venkova (ENRD) zveřejněny informace o práci ENRD na inteligentních dodavatelských řetězcích, včetně vybraných příkladů a doporučení pro lepší provádění. Evropská síť pro rozvoj venkova rovněž zorganizovala seminář pro řídicí orgány ohledně lepšího provádění opatření v oblasti spolupráce, což je opatření sloužící k podpoře rozvoje krátkých dodavatelských řetězců a místních trhů v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). Navíc jsou potravinové ztráty a odpad považovány za jedno z předních témat v pracovním programu EIP-AGRI na rok 2017.

34

Viz odpověď Komise na bod 15.

35

Postupné reformy politiky, naposledy uskutečněné v roce 2013, doznaly vývoj od podpory vázané přímo na produkci konkrétních produktů k podpoře zemědělců, která nenarušuje fungování trhu ani obchod.

37

Komise se domnívá, že podpora EU je nezávislá na rozsahu plýtvání a že přímé platby neslouží přímo ani nepřímo jako pobídky k produkci zemědělských produktů. Většina přímých plateb (asi 90 %) je oddělená od produkce a nesouvisí s žádnou konkrétní produkcí. Zemědělci, kteří je dostávají, mohou vykonávat zemědělskou činnost, jako je udržování zemědělské půdy ve stavu vhodném pro pastviny nebo obdělávání bez produkce. K většímu plýtvání zjevně dochází u potravin podléhajících zkáze.

Společná odpověď na body 38 a 39

Dobrovolnou podporu vázanou na produkci lze poskytnout pouze v rozsahu nezbytném pro vytvoření pobídky k udržení stávajících úrovní produkce v dotčených odvětvích nebo regionech. Od roku 2015 může tato podpora představovat 10 % všech přímých plateb. Zvýšené podíly podpory vázané na produkci jsou odrazem volby členských států ve prospěch odvětví, která se potýkají s obtížemi, v nezbytném rozsahu, aby bylo možné vytvořit pobídku k zachování úrovní produkce. Překročení těchto referenčních úrovní Komise přísně monitoruje.

40

Přestože nebyla provedena žádná studie EU zabývající se konkrétně problémem potenciálního plýtvání potravinami v souvislosti s přímými platbami, studie a hodnocení tržních politik běžně zahrnují analýzu vyprodukovaných množství.

Společná odpověď na body 41 a 42

Komise se domnívá, že intervenční zásahy na trhu nepřispívají k plýtvání potravinami. Produkty zakoupené v rámci veřejné intervence nebo uložené s přispěním finanční podpory skladování je nutno uchovávat tak, aby byla zachována jejich kvalita. Bez těchto opatření by produkty nebyly sklízeny, pakliže by ceny byly nižší než náklady na sklizeň, a tudíž by „s nimi bylo plýtváno“.

Tržní opatření, jako např. veřejná intervence nebo soukromé skladování, lze využít pouze jako beupečnostnígg síť pro případ závažné krize ovlivňující trh, aby nebyla podporována strukturální nerovnováha.

Opatření zaměřená na prevenci a řízení krizí, jako je stažení z trhu nebo zelená sklizeň a nesklízení, mají zabránit zneužití. Podpora je v takové výši, aby bylo pro producenty výhodnější své produkty prodávat než je z trhu stahovat.

Bezplatná distribuce ani stahování z trhu pro jiné účely nejsou zamýšleny jako alternativní odbytiště, ale jako nástroj pomáhající zvládnout krizi. Množství, která lze z trhu stáhnout, jsou omezená. Stahování produktů z trhu umožňuje specifické používání stažených produktů (např. ve prospěch charitativních organizací nebo škol).

43

Komise v současnosti připravuje způsoby možného použití intervenčních zásob členskými státy v rámci režimu pro nejchudší osoby.

Viz rovněž odpověď Komise na bod 41.

44

Komise poznamenává, že 1,8 milionu tun představuje asi 0,002 % produkce v letech 2008 až 2015 a že produkty stažené z trhu musejí splňovat environmentální požadavky na likvidaci.

Komise se domnívá, že opatření v oblasti prevence a řízení krize nevedou k plýtvání potravinami. Zelená sklizeň například nemá žádný vliv na produkci potravin.

45

Veřejná intervence nepřispívá k plýtvání potravinami. Jedná se o stahování produktů s nedostatečnými odbytišti na trhu, u kterých by jinak hrozilo, že se stanou potravinovým odpadem. Jakmile se tržní cena zvýší, jsou produkty uvolněny k prodeji na trhu nebo distribuovány alternativními způsoby anebo uvolněny pro použití jako potraviny v režimu rozdělování potravin nejchudším osobám.

Vzhledem k výjimečným opatřením zavedeným v reakci na ruský zákaz a k naléhavé potřebě mít skutečný vliv na krizi na trhu, již ze samotné podstaty opatření vyplývá, že posouzení dopadu není nezbytné (postup pro naléhavé případy).

47

Ve svých strategiích k programu Mléko do škol do škol stanovilo doprovodná opatření 10 členských států (Bulharsko, Estonsko, Španělsko, Finsko, Chorvatsko, Irsko, Litva, Lucembursko, Malta a Rumunsko). Strategie jednoho členského státu pro školní rok 2016–2017 (Chorvatsko) obsahuje odkaz na vzdělávací činnost, která přispívá k prevenci plýtvání potravinami.

49

Další opatření, například investice do hmotného majetku, jejichž cílem je zvýšit efektivitu zpracování zemědělských produktů nebo používat účinnější stroje a zařízení, přispívají ke snižování plýtvání potravinami v EU.

Společná odpověď na body 50 a 51

Boj proti plýtvání potravinami není zvláštním cílem politiky rozvoje venkova, členské státy tudíž nejsou povinny výslovně tento boj zahrnout do svých strategií. Členské státy však měly možnost řešit problém plýtvání potravinami ve svých strategiích a programech prostřednictvím několika opatření, jako je předávání znalostí, informační činnosti, investice do hmotného majetku, dobré životní podmínky zvířat a spolupráce.

56

Komise se ztotožňuje s připomínkami Účetního dvora, že jsou zapotřebí spolehlivější údaje, aby bylo možné efektivně monitorovat provádění povinnosti vykládky.

Odpověď na druhou odrážku

Přestože nařízení o kontrole neobsahuje výslovné ustanovení ohledně vykazování výmětů, Komise začala shromažďovat údaje o výmětech za účelem monitorování provádění povinnosti vykládky. Údaje o výmětech může rovněž shromažďovat k vědeckým účelům prostřednictvím rámce pro shromažďování údajů.

Odpověď na třetí odrážku

Přesné a ilustrativní údaje o podílu výmětů chybí zejména vzhledem ke skutečnosti, že revizi prováděcích pravidel pro prohlášení o deníku obsahující bližší informace a rozlišující jednotlivé druhy výmětů (pod minimální referenční velikostí pro účely zachování zdrojů, zakázané druhy a jiné) bylo možné přijmout až v říjnu 2015 po dosažení dohody o souhrnném nařízení v květnu 2015. Přechod k zařazení nových požadavků ohledně prohlášení o deníku do každodenního fungování odvětví i změny vyžadované kontrolními orgány vyžadují čas. Mezitím se Komise a správní orgány spoléhají na odhady úlovků vykazovaných jako výměty na základě údajů o řízení intenzity rybolovu a rámce pro shromažďování údajů.

63

Nařízení o hygieně potravin12 podporuje vytváření pokynů pro správnou hygienickou praxi. Buď se jedná o pokyny EU vyhodnocené a schválené Stálým výborem pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva, nebo o vnitrostátní pokyny posuzované vnitrostátními orgány (k posledně jmenovanému případu viz bod 64).

Jak stanovuje uvedené nařízení, iniciativa ohledně vypracování pokynů EU musí vycházet od zúčastněných organizací. Komise tyto organizace při každé příležitosti vybízí k používání tohoto nástroje pro zavádění hygienických požadavků a nabízí bezplatný překlad do všech jazyků. Byly vydány pokyny pro přípravu takových pokynů13 a Komise zatím nikdy neodmítla předložené návrhy posoudit. Komise se chopila iniciativy a některé pokyny začala vytvářet sama. Konkrétně, pokud jde o omezování plýtvání potravinami, stálý výbor nedávno přezkoumal pokyny EU pro darování potravin „Na každém jídle záleží“, které zatím nebyly s konečnou platností schváleny.

64

Přestože odpovědnost za vypracování a aktualizaci vnitrostátních pokynů spočívá na vnitrostátní úrovni, Komise odpovídá za provozování registračního systému a jeho zpřístupnění členským státům.

V létě 2016 byl zaveden nový elektronický formát a registr. Zjednodušuje také vyhledávání určitých témat ve více než 700 vnitrostátních pokynech zveřejněných v registru14.

Společná odpověď na body 65 a 66

Velikost šarže musí stanovit provozovatel potravinářského podniku. Závisí to na systému výroby provozovatele, např. u jakého množství vyráběných potravin lze zjistit riziko, a na možnosti zajistit vyčištění a dezinfekci mezi různými výrobními šaržemi, na tom, jak velcí jsou příjemci (a na tom, jak často se vyčerpají), na možnosti interní sledovatelnosti atd. Stažení menších šarží potravin z oběhu lze odůvodnit pouze v případě, jestliže lze prokázat, že výroba takové šarže probíhala odděleně od jiných šarží a nebyla možná žádná křížová kontaminace. Dále by bylo nutno podrobněji posoudit, zda by menší dávky skutečně přispěly k naplňování strategie zaměřené na omezování plýtvání potravinami během výroby.

Vzhledem k celkové vysoké úrovni bezpečnosti potravin v EU představují výrobky stažené z oběhu a z trhu jen velmi omezenou část vyprodukovaného potravinového odpadu.

67

Za označování data nesou odpovědnost provozovatelé potravinářských podniků, kteří určují, zda je nutno výrobek označit „datem spotřeby“ nebo „datem minimální trvanlivosti“, i délkou doby použitelnosti s ohledem na bezpečnost, kvalitu a marketing. Pro některé potraviny, jako je čerstvé ovoce a nekazící se potraviny, např. sůl, cukr a ocet, platí výjimka z povinnosti označovat je „datem minimální trvanlivosti“. Jedinou kategorií potravin, pro kterou je nařízeno označování data podle právních předpisů EU, jsou konzumní vejce15.

68

Komise aktivně zkoumá způsoby, jak zajistit, aby všichni aktéři v potravinovém řetězci i kontrolní orgány lépe využívali a chápali označování data16 (viz odpověď na bod 32 ohledně probíhající studie zahájené Komisí).

70

Komise bere na vědomí, že různorodé předpisy týkající se darování potravin (například o hygieně potravin, informacích o potravinách pro spotřebitele) jsou v EU vykládány různými způsoby. V důsledku těchto skutečností není využíváno plného potenciálu darování potravin. Jak se uvádí ve sdělení o oběhovém hospodářství17, Komise podnikne kroky pro usnadnění společného pochopení právních předpisů EU týkajících se darování potravin. Patří zde závazek vypracovat pokyny EU ohledně darování potravin určené dárcům potravin a potravinovým bankám, pro které budou návodem, jak dodržovat příslušné právní předpisy EU v současném regulačním rámci (například bezpečnost potravin, hygiena potravin, sledovatelnost, odpovědnost atd.).

71

Darování potravin je formou opatření zaměřeného na prevenci plýtvání. To se rovněž projevilo v pokynech pro prevenci plýtvání potravinami vydaných Generálním ředitelstvím pro životní prostředí18. Potraviny mohou být dostupné koncovým uživatelům buď prostřednictvím obchodních distribučních kanálů, nebo organizací pro rozdělování potravin (tj. potravinových bank a/nebo charitativních organizací). Darování potravin je tudíž součástí potravinového řetězce a může rovněž pomoci zabránit plýtvání potravinami.

Monitorování rozdělování potravin jako součásti prevence plýtvání potravinami bude dále projednáno v platformě EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad.

72

Právní předpisy EU obsahují celou řadu odkazů na činnosti, pro které platí výjimky nebo méně zatěžující požadavky. Výklad těchto předpisů, např. v oblasti hygieny a označování potravin, se však v různých částech EU liší. Komise tudíž při přípravě pokynů EU usnadňujících darování potravin (viz odpověď Komise na bod III podbod iii) a bod 32) dále objasní povinnosti provozovatelů potravinářských podniků a potravinových bank a/nebo charitativních organizací při nakládání s darovanými potravinami.

Darování potravin je složitá záležitost týkající se většího počtu různorodých aktérů s postupy, které se průběžně vyvíjejí na základě potřeb dárců (zemědělci, výrobci potravin, maloobchodníci atd.) i příjemců (potravinové banky, charitativní organizace a koncoví uživatelé). Mají-li pokyny EU tyto postupy usnadnit, je nutno v nich zohlednit všechny tyto faktory a zajistit zavedení bezpečných postupů, jejichž dodržování mohou regulační orgány kontrolovat (viz rovněž odpovědi Komise na bod 32 a rámeček 4).

73

Uplatňování pravidel pro DPH u darovaných potravin je jedním z problémů, které bude Komise řešit při rozpracování pokynů EU usnadňujících darování potravin (viz bod III bodbod iii) a bod 32).

Rámeček 11 – Uplatňování DPH na darované potraviny

Komise se domnívá, že hodnota, ze které se DPH vypočítá, může být nízká nebo téměř nulová, pokud se darování uskuteční blízko „data minimální trvanlivosti“ nebo pokud zboží není vhodné k prodeji. Jestliže potraviny skutečně nemají žádnou hodnotu, může být dokonce nulová

74

Nová společná rybářská politika neupravuje darování ryb stažených z trhu, členské státy však mohou povzbudit a podpořit rozvoj struktur umožňujících darování ryb, které nelze uvádět na trh pro přímou lidskou spotřebu.

Darování lze rovněž usnadnit prostřednictvím mechanismu skladování s podporou z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF). Tento mechanismus přispívá ke kompenzaci nákladů vynaložených na stabilizaci a skladování produktů, které by nebylo možné prodat za cenu vyšší, než která byla stanovena. Při opětovném uvedení produktů určených k přímé lidské spotřebě na trh mohou organizace producentů v oblasti rybolovu tyto výrobky po uplynutí jejich doby skladování na trhu nabízet zdarma. Platnost tohoto mechanismu končí v roce 2019, ale organizace producentů v oblasti rybolovu mohou zorganizovat podobný mechanismus z vlastních prostředků.

76

Postupy umožňující využívat intervenční zásoby ve prospěch nejchudších osob nebyly dosud zahrnuty do příslušného prováděcího aktu a jednání s členskými státy pokračují. Je též nutno podotknout, že v roce 2014 neexistovaly žádné intervenční zásoby. Intervenční nákup sušeného odstředěného mléka byl zahájen v roce 2015 a pokračoval v roce 2016 v reakci na klesající ceny v odvětví mléka. Trhy s mlékem a mléčnými výrobky se dosud nevzpamatovaly, proto podle čl. 16 odst. 1 písm. a) nařízení o jednotné společné organizaci trhů podmínky na trhu stále ještě neumožňují intervenční zásoby uvolnit. V této fázi neexistují kromě sušeného odstředěného mléka jiné produkty, u kterých by byla prováděna intervence.

78

Primárním zájmem Komise při plánování zdrojů Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) bylo zajistit, aby programy fondu FEAD byly rovněž v souladu s výše uvedenými cíli fondu FEAD. Členské státy měly možnost výběru z různých možností stanovených nařízením o FEAD a mohly přizpůsobit podporu s ohledem na potřeby nejchudších osob.

Společná odpověď na první a druhou odrážku

Článek 9 nařízení o FEAD stanovuje postup pro změnu operačních programů. Vzhledem ke konečnému termínu způsobilosti výdajů podle FEAD (31. prosince 2023) nebrání současné znění programů jejich možným budoucím změnám.

Avšak i v případě, že možnost usnadnit darování potravin v programu není výslovně obsažena, neznamená to, že v členském státě neexistují žádné darované potraviny. Například finský operační program se zaměřuje na zakoupené potraviny, ale na místě partnerské organizace rovněž distribuují darované potraviny, které tvoří převážně čerstvé potraviny.

79

Za kvalitu údajů přebírají odpovědnost členské státy.

Komise provádí pravidelné audity s cílem zajistit řádné provádění politiky a získat zpět neoprávněně vynaložené finanční prostředky. Komise rovněž provádí kontroly kvality výročních zpráv ve snaze předejít nesrovnalostem. Platí se pouze za provedené a zkontrolované operace.

Komise rovněž konstatuje, že organizace producentů mohou produkty předat k bezplatné distribuci, aniž by žádaly o podporu EU.

80

Je potřeba zajistit, aby opatření v oblasti prevence a řízení krizí plnila svůj účel a aby finanční prostředky EU byly řádně vynakládány.

Právní předpisy stanovují vyšší podporu pro bezplatnou distribuci než pro stahování z trhu, ke kterému dochází z jiných důvodů. Jednoznačně se upřednostňuje poskytování pomoci prostřednictvím charitativních organizací a jiných institucí schválených členskými státy.

Závěry a doporučení

81

Komise plně uznává potřebu přijmout opatření zaměřená na prevenci potravinového odpadu a na optimalizaci využívání zdrojů v celém potravinovém hodnotovém řetězci. V roce 2015 Komise v rámci balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství znovu potvrdila závazek EU dosáhnout cíle, kterým je omezení potravinového odpadu, stanoveného v globální Agendě pro udržitelný rozvoj 2030.

83

Prevence plýtvání potravinami je zdůrazněna jako prioritní oblast v balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství z roku 2015. Byl předložen integrovaný akční plán obsahující legislativní i nelegislativní iniciativy pro řešení plýtvání potravinami v EU. Nová platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad spojuje veřejné subjekty a aktéry z potravinového hodnotového řetězce, včetně organizací na ochranu spotřebitelů a dalších nevládních organizací. Bude všem aktérům pomáhat přijímat opatření pro naplňování cíle v oblasti snižování potravinového odpadu v rámci cílů udržitelného rozvoje a pro sdílení osvědčených postupů. Platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad by podle očekávání měla nacházet nové iniciativy a příležitosti zaměřené na prevenci plýtvání potravinami na úrovni EU.

84

Komise se domnívá, že její ambice v průběhu času neklesaly. V roce 2015 přijala Komise balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství, který považuje prevenci plýtvání potravinami za prioritní oblast a navrhuje ji řešit ve víceúrovňovém akčním plánu vypracovaném ve spolupráci všech útvarů Komise. Posiluje začlenění opatření zabraňujících plýtvání potravinami nejen do politiky prevence odpadu, ale také do programů prevence odpadu zavedených členskými státy. Komise se snažila zajistit, aby předpisy týkající se plýtvání potravinami byla jasné, proveditelné a v souladu s regulačním rámcem EU.

Návrh Komise vyžaduje, aby členské státy omezily plýtvání potravinami v každé fázi potravinového řetězce, sledovaly úrovně plýtvání potravinami a vykazovaly pokrok dosažený v prevenci plýtvání potravinami. Provádění programů pro monitorování plýtvání potravinami v členských státech EU, podpořených harmonizovanou metodikou měření, poslouží jako zdroj informací potřebný ke stanovení účinných opatření pro prevenci plýtvání potravinami na vnitrostátní úrovni a ke stanovení cílů v oblasti snižování potravinového odpadu.

Doporučení 1

Komise přijímá doporučení 1 týkající se její vlastní úlohy při podporování snah v členských státech EU.

Již probíhá realizace několika opatření. Zapojení mezinárodních organizací (Organizace pro výživu a zemědělství, Program OSN pro životní prostředí) do platformy EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad pomůže usnadnit spolupráci a koordinaci úsilí na vnitrostátní úrovni, na úrovni EU a na globální úrovni.

Komise již zavádí iniciativy zaměřené na boj proti plýtvání potravinami jako součást akčního plánu pro oběhové hospodářství z roku 2015. Komise již připravuje metodiku, která názorně ukáže, co je podle stávajícího právního rámce potravinovým odpadem v jednotlivých fázích potravinového hodnotového řetězce. Tato metodika podpoří důsledné měření úrovní plýtvání potravinami nutné k posouzení dopadu přijatých opatření.

86

Komise souhlasí s tím, že prevence plýtvání potravinami vyžaduje opatření v celém potravinovém hodnotovém řetězci a rovněž posílenou meziodvětvovou spolupráci. Prevence plýtvání potravinami a optimalizace využívání zdrojů může přispět k novátorským modelům výroby, marketingu, distribuce a spotřeby potravin.

Komise se snažila podpořit úsilí zúčastněných stran prostřednictvím akčního plánu navrženého v akčním plánu pro oběhové hospodářství. Zejména nová platforma EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad hodlá podpořit všechny aktéry při stanovení opatření nutných k prevenci plýtvání potravinami, při sdílení osvědčených postupů a hodnocení pokroku v průběhu času.

Boj proti plýtvání potravinami nepatří k cílům společné zemědělské politiky podle vymezení v článku 39 Smlouvy o fungování Evropské unie. Stávající společná zemědělská politika nabízí celou řadu opatření pro prevenci a omezení potravinového odpadu v primární výrobě a při zpracování. Společná zemědělská politika nemá žádný právní základ, podle něhož by mohla zasahovat do dalších fází potravinového řetězce.

Doporučení 2
a)

Komise nepřijímá doporučení 2 písm. a), avšak zváží potravinové ztráty a potravinový odpad ve své práci související s přípravou příští společné zemědělské politiky, přičemž vezme v úvahu tyto skutečnosti:

  • v primární zemědělské výrobě vzniká pouze omezený objem potravinových ztrát, což je naprosto jiný problém než potravinový odpad (jak se uvádí v rámcové směrnici o odpadech). Potravinový odpad vzniká především ve zbývajících fázích potravinového řetězce zahrnujících zpracování, maloobchod a spotřebu;
  • politika rozvoje venkova již nabízí soubor opatření, kterých lze využít k prevenci a omezení potravinového odpadu a potravinových ztrát;
  • investice v rámci programů pro rozvoj venkova již podporují prevenci plýtvání potravinami ve zpracovatelském odvětví (např. prostřednictvím družstev umožňujících zlepšit skladovací kapacity) a budoucí snahy by měly být úměrné významu problému, který je omezený.
b)

Komise přijímá doporučení 2 písm. b).

Komise přijímá doporučení Účetního dvora, že pokud se jedná o společnou rybářskou politiku, je třeba důkladněji monitorovat povinnost vykládky. Přestože boj proti plýtvání potravinami není sám o sobě cílem společné rybářské politiky, jejímž účelem je zajistit udržitelnost rybolovu a akvakultury z environmentálního, ekonomického a sociálního hlediska, Komise souhlasí, že boj proti plýtvání potravinami lze usnadnit prováděním stávajících mechanismů na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

c)

Komise přijímá doporučení 2 písm. c). Pokud jde o hygienu potravin, v roce 2016 byl zaveden lepší webový přístup k pokynům týkajícím se hygieny potravin, který dále usnadňuje výměnu osvědčených postupů. Pokud jde o sledovatelnost, Komise již provádí audit kontrolních systémů členských států týkající se provádění požadavků stanovených v rámci právního rámce pro bezpečnost potravin. Pokud jde o označování data, jak uvádí akční plán pro oběhové hospodářství, Komise zkoumá možnosti efektivnějšího využití a pochopení označování data na potravinách všemi dotčenými aktéry. Aby o této práci informovala, zahájila Komise novou studii, jejíž výsledky by podle očekávání měly být k dispozici v roce 2017 (viz oddíl věnovaný „označování data“ v bodě 32).

87

Jak se uvádí ve sdělení o oběhovém hospodářství19, Komise přijme opatření s cílem vyjasnit právní předpisy EU, aby usnadnila možnosti darování potravin. Patří zde závazek vypracovat pokyny EU ohledně darování potravin určené dárcům potravin a potravinovým bankám, pro které budou návodem, jak dodržovat příslušné právní předpisy EU v současném regulačním rámci (např. bezpečnost potravin, hygiena potravin, sledovatelnost, odpovědnost atd.).

Doporučení 3
a)

Komise přijímá a již provádí doporučení 3 písm. a). Komise ve snaze podpořit harmonizovaný výklad příslušných právních předpisů Evropské unie zpracuje ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými subjekty pokyny EU usnadňující darování potravin. První návrh bude přezkoumán platformou EU pro potravinové ztráty a potravinový odpad v listopadu 2016 a předpokládá se, že konečnou verzi pokynů Komise přijme do konce roku 2017.

b)

Komise nepřijímá doporučení 3 písm. b), protože v rámci reformy společné rybářské politiky a jednoho z jejích pilířů, tj. společné organizace trhů, Komise navrhla „bezplatnou distribuci vyložených produktů pro dobročinné nebo charitativní účely“. Rada a Parlament to zamítly.

c)

Komise přijímá doporučení 3 písm. c). Zemědělské produkty nakoupené v rámci veřejné intervence lze zařadit do režimu distribuce potravin nejchudším osobám v Unii, jestliže to daný program umožňuje.

d)

Komise přijímá doporučení 3 písm. d) a již podniká kroky podporující darování potravin.

Komise navrhla několik změn nařízení o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) v rámci návrhu revize finančního nařízení přijatého dne 14. září 2016. Jedna z těchto změn, pokud bude-li schválena, nabídne členským státům možnost používat zjednodušené vykazování nákladů při financování potravinových darů. Jedná se o opatření, jehož cílem je usnadnit používání potravinových darů v rámci fondu FEAD.

Přestože Komise usiluje o zjednodušení provádění Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD), a to i v souvislosti s darováním potravin, bude se vždy soustředit na plnění cílů fondu, mezi něž patří zlepšení sociální soudržnosti a začleňování a přispění ke zmírňování nejhorších forem chudoby v EU. Omezování plýtvání potravinami není samo o sobě cílem FEAD.

Stahování výrobků z trhu z charitativních důvodů je v současnosti jednou z forem organizovaného „bezplatného“ darování konečným příjemcům. Související právní předpisy poskytují vyšší podporu bezplatné distribuci (stahování výrobků z trhu z charitativních důvodů) než v případech stahování z trhu pro jiné účely. Předpokládá se rovněž zvláštní označení propagující zdroj a využití finančních prostředků EU. Při stažení produktů z trhu je jednoznačně upřednostňováno poskytování pomoci potřebným prostřednictvím charitativních organizací a jiných institucí schválených členskými státy. Ostatní využití stažených výrobků jsou alternativami bezplatné distribuce.

Pojmy a zkratky

COPA Cogeca: COPA – Výbor profesních zemědělských organizací v Evropské unii (evropská organizace zástupců zemědělců), Cogeca – Všeobecný výbor pro zemědělské družstevnictví

DAS: Roční prohlášení o věrohodnosti předkládané Evropským účetním dvorem

DPH: Daň z přidané hodnoty

EHK OSN: Evropská hospodářská komise OSN

EIP: evropské inovační partnerství

ENRF: Evropský námořní a rybářský fond

ERF: Evropský rybářský fond

Eurostat: Statistický úřad Evropské unie

EZFRV: Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova

EZZF: Evropský zemědělský záruční fond

FAO: Organizace OSN pro výživu a zemědělství

FAOSTAT: Statistická divize Organizace OSN pro výživu a zemědělství

FEAD: Fond evropské pomoci nejchudším osobám

G20: (neboli skupina dvaceti) je mezinárodní fórum vlád a guvernérů centrálních bank z 20 významných ekonomik

GŘ AGRI: Generální ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova

GŘ CNECT: Generální ředitelství Evropské komise pro komunikační sítě, obsah a technologie

GŘ EMPL: Generální ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování

GŘ ENER: Generální ředitelství Evropské komise pro energetiku

GŘ ENV: Generální ředitelství Evropské komise pro životní prostředí

GŘ GROW: Generální ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky

GŘ MARE: Generální ředitelství Evropské komise pro námořní záležitosti a rybolov

GŘ MARKT: Generální ředitelství pro vnitřní trh a služby. Nový název: Generální ředitelství pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů (FISMA)

GŘ RTD: Generální ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace

GŘ SANCO: Generální ředitelství Evropské komise pro zdraví a spotřebitele. Nový název: Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin (SANTE)

GŘ SANTE: Generální ředitelství Evropské komise pro zdraví a bezpečnost potravin

GŘ TAXUD: Generální ředitelství Evropské komise pro daně a celní unii

GŘ ENTR: Generální ředitelství Evropské komise pro podniky a průmysl. Nový název: Generální ředitelství pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (GROW)

: Oddělení a útvary Evropské komise označované jako generální ředitelství (GŘ)

Nesklizení: Nesklizení komerční produkce z obdělávané plochy během obvyklého výrobního cyklu. Nezahrnuje zničení výrobků vlivem klimatické události či nákazy.

Podpora soukromého skladování: Podpora pro uskladnění výrobků. Pomáhá stabilizovat trh s daným výrobkem, pokud existuje jeho přebytek a ceny slábnou.

Rozvoj venkova: Politika EU v oblasti rozvoje venkova doplňuje systém přímých plateb a tržních opatření a zlepšuje určité aspekty hospodářské, environmentální a sociální situace venkovských oblastí EU.

Sklizeň na zeleno: Úplné sklizení neprodejných (avšak nepoškozených) výrobků na dané obdělávané ploše před obvyklou sklizní

SRP: Společná rybářská politika

Stažení z trhu: Stažení výrobků z trhu (jejich nenabízení k prodeji)

SZP: Společná zemědělská politika

Veřejná intervence: Když tržní ceny určitých zemědělských výrobků klesnou pod předem stanovenou úroveň, Evropská komise se může rozhodnout stabilizovat trh nákupem přebytků, které pak mohou být uskladněny v členských státech, dokud tržní cena nestoupne.

Vývozní náhrady: EU může vývozní náhrady vyplácet obchodním společnostem, jež prodávají určité zemědělské výrobky ve třetích zemích. Náhrada obvykle pokrývá rozdíl mezi vnitřní cenou v EU a cenou na světových trzích.

WRAP: (Waste and Resources Action Programme – Akční program v oblasti odpadů a zdrojů) Dobročinná organizace a společnost ve Spojeném království, která spolupracuje se státní správou, podniky a obcemi a poskytuje jim praktická řešení, která zlepšují efektivitu zdrojů a urychlují přechod k udržitelnému hospodářství efektivně využívajícímu zdroje.

Poznámky

1 Měřeno na váhu. FAO, 2011. Global food losses and food waste – extent, causes and prevention (Globální potravinové ztráty a odpad – rozsah, příčiny a prevence), Řím, FAO.

2 Ztráta potravin se definuje jako „snížení množství nebo kvality potravin“. Plýtvání potravinami je součástí ztráty potravin a označuje se jím vyhazování nebo alternativní (nepotravinové) využití bezpečných a výživných potravin určených pro lidskou spotřebu, jež probíhá v celém potravinovém řetězci od prvovýroby po konečnou spotřebu v domácnosti (http://www.fao.org/platform-food-loss-waste/food-waste/definition/en/).

3 Potravinový odpad zahrnuje jakékoli potraviny a nepoživatelné části potravin, které byly odstraněny z potravinového řetězce, aby byly využity nebo odstraněny (včetně kompostování, zaorání či nesklizení plodin, anaerobní digesce, výroby bioenergie, kogenerace, spalování, odstranění do kanalizace, na zavážkovou skládku nebo do moře) (http://www.eu-fusions.org/index.php/about-food-waste/280-food-waste-definition).

4 http://www.eu-fusions.org/index.php/download?download=254:fusions-quantification-manual.

5 Jeho hlavními partnery jsou FAO, Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Světová podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (WBCSD), Fórum spotřebního zboží, projekt EU FUSIONS a Waste and Resources Action Programme (http://flwprotocol.org/).

6 a) předcházení vzniku, b) příprava k opětovnému použití, c) recyklace, d) jiné využití, například energetické využití, a e) odstranění.

7 Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).

8 Číslo vychází z údajů za rok 2012 (http://ec.europa.eu/food/safety/food_waste/index_en.htm). Údaj 88 milionů tun uváděný Komisí odpovídá posledním odhadům potravinového odpadu vzniklého v zemích EU-28, které byly zveřejněny v rámci projektu FUSIONS spadajícího pod 7. RP (Estimates of European food waste levels (Odhady objemu potravinového odpadu v Evropě), FUSIONS, 2016 http://www.eu-fusions.org/phocadownload/Publications/Estimates%20of%20European%20food%20waste%20levels.pdf). Tento údaj není rozčleněn na potraviny vyrobené v EU a na potraviny dovezené.

9 Evropská komise, Generální ředitelství pro životní prostředí, Preparatory study on food waste across EU 27 (Přípravná studie o plýtvání potravinami v EU-27), 2010.

10 Franke, U., Einarson, E., Andrésen, N., Svanes, E., Hartikainen, H., L. Mogensen, Kartläggning av matsvinnet i primärproduktionen, Severská rada, Kodaň, 2013. (www.norden.org/sv/publikationer/publikationer/2013-581); Hanssen, O. J., Ekegren P., Gram-Hanssen, I., et al., Food Redistribution in the Nordic Region (Přerozdělování potravin v severském regionu), Severská rada ministrů, Kodaň, 2014. (http://norden.diva-portal.org/smash/record.jsf?pid=diva2%3A784307&dswid=9068), zpráva Sněmovny lordů Counting the Cost of Food Waste: EU Food Waste Prevention (Náklady spojené s plýtváním potravinami: prevence plýtvání potravinami v EU), výbor pro Evropskou unii, 10. zpráva ze zasedání 2013–2014, s. 12.

11 FAO, Food wastage Footprint. Impacts on natural resources (Stopa vytvořená plýtváním potravinami. Dopady na přírodní zdroje), FAO, Řím, 2013 (http://www.fao.org/nr/sustainability/food-loss-%c2%adand-waste/en/).

12 Informační zpráva Evropského parlamentu, vnitřní trh a ochrana spotřebitelů, Unfair Trading Practices in the Business-to-Business Food Supply Chain (Nekalé obchodní praktiky mezi podniky v rámci potravinového řetězce)
(http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2015/563430/IPOL_BRI(2015)563430_EN.pdf).

13 Vlastní iniciativy členských států do rozsahu tohoto auditu nespadají. Pro dokreslení uvádíme jen příklad konkrétních praktik.

14 EU se chápe jako orgány a instituce EU (jež odpovídají za koncepci jednotlivých politik a stanovení příslušných právních předpisů) spolu s členskými státy (jež za provádění těchto politik a předpisů odpovídají).

15 Zpráva však zahrnuje relevantní politická prohlášení k plýtvání potravinami až do 1. července 2016.

16 Závěry Rady o akčním plánu EU pro oběhové hospodářství ze dne 20. června 2016 (10444/16 – výsledek 3476. jednání Rady). Tyto závěry byly podrobněji rozvedeny v závěrech Rady o ztrátách potravin a plýtvání potravinami ze dne 28. června 2016 (10730/16 – výsledek 3479. jednání Rady).

17 http://ec.europa.eu/environment/resource_efficiency/about/roadmap/index_en.htm.

18 COM(2014) 397 final ze dne 2. července 2014, návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech, směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů, směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.

19 http://europa.eu/rapid/press-release_STATEMENT-14-2723_en.htm.

20 Zelená karta je nová iniciativa v souladu s článkem 9 protokolu č. 1 Lisabonské smlouvy, která parlamentům členských států EU umožňuje spojit síly a předkládat Komisi návrhy, a ovlivňovat tak tvorbu politik EU.

21 Hlavně evropské zastřešující organizace zastupující výrobce, zpracovatele, stravovací zařízení, maloobchodníky, obalová odvětví a výzkumné subjekty.

22 GŘ SANCO, GŘ ENV a GŘ AGRI na všech jednáních a GŘ RTD, GŘ TAXUD, GŘ ENER, GŘ ENTR a GŘ MARKT na některých jednáních.

23 GŘ SANCO/SANTE a GŘ AGRI a v závislosti na jednání: GŘ CNECT, GŘ ENTR, GŘ TAXUD, GŘ GROW, GŘ RTD a Eurostat.

24 Ačkoli oblast plýtvání potravinami koordinovalo od roku 2012 GŘ SANTE, 1.1.2015 byla agenda převedena z GŘ ENV na GŘ SANTE (oddělení A6). Dne 1.2.2016 byla agenda znovu přesunuta v rámci GŘ SANTE na oddělení E1.

25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18).

26 Podle čl. 39 odst. 1 písm. a) a c) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je cílem SZP v první řadě podporovat ekonomickou životaschopnost zemědělství a stabilitu trhů se zemědělskými výrobky. Avšak čl. 39 odst. 1 písm. a) také vyžaduje „optimální využití výrobních činitelů“, tj. vyžaduje udržitelné a efektivní využívání přírodních zdrojů. V této souvislosti je relevantní i článek 11: „Požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje.“

27 Vyrovnávací platby zemědělcům, které se odvíjejí buďto od stanovených ploch (případně stanovených výnosů), nebo od stanoveného počtu zvířat.

28 Čl. 52 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).

29 Čl. 52 odst. 5 nařízení (EU) č. 1307/2013.

30 SEC(2011) 1153 v konečném znění/2 ze dne 20. října 2011 Posouzení dopadu – Společná zemědělská politika do roku 2020, příloha 5 Tržní opatření, s. 12.

31 Mattson, K., Why do we throw away edible fruit and vegetables? (Proč vyhazujeme jedlé ovoce a zeleninu), zpráva 2014:5 EN, Divize pro obchod a trhy, financováno Švédskou národní agenturou pro potraviny (s. 22).

32 Údaje, jež v srpnu 2016 zveřejnilo středisko Komise pro sledování trhu s mlékem, ukazují, že zásoby se v nedávné době zvýšily. http://ec.europa.eu/agriculture/market-observatory/milk/pdf/eu-stocks-butter-smp_en.pdf.

33 Od 1. srpna 2017 jsou programy Mléko do škol a Ovoce do škol sloučeny.

34 Čl. 23 odst. 2 a čl. 26 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).

35 Výchovná sdělení v souvislosti s plýtváním potravinami začlenily do doprovodných opatření projektu Ovoce do škol jen Itálie, Nizozemsko, Chorvatsko, Slovensko a Belgie.

36 Články 14, 15, 17, 33 a 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487).

37 Evropský rybářský fond (ERF) v období 2007–2013 a Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) v období 2014–2020.

38 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22).

39 V čl. 15 odst. 5 nařízení (EU) č. 1380/2013 se označuje jako „[výjimky] de minimis až do 5 % celkových ročních úlovků všech druhů“.

40 Discard Atlas of North Sea Fisheries (Atlas výmětů v rybolovných oblastech Severního moře), IMARES Wageningen UR, Wageningen, srpen 2014.

41 The obligation to land all catches – consequences for the Mediterranean. In-depth analysis (Povinnost vykládky všech úlovků – důsledky pro Středozemní moře. Hloubková analýza), Evropský parlament, 2014.

42 Ten požaduje článek 15 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Unie k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).

43 Od ledna 2007 do listopadu 2015 schválily finské úřady 14 projektů boje proti nákazám ryb (tři výzkumné a 11 pilotních projektů).

44 KOM(2011) 417 v konečném znění, SEK(2011) 884 v konečném znění a SEK(2010) 428 v konečném znění.

45 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 1).

46 Například v roce 2014 nizozemské organizace producentů stáhly z trhu na vlastní náklady 875 tun platýsa (kolem 2 % vydražených vykládek), protože nebylo dosaženo limitní ceny. V roce 2015 činilo díky lepší ceně toto množství jen pět tun.

47 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).

48 To znamená, že musí být schopny určit podnik, jemuž výrobky dodaly, a sledovat vstupy do potravinového řetězce zpět k bezprostřednímu dodavateli.

49 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/91/EU ze dne 13. prosince 2011 o údajích nebo značkách určujících šarži, ke které potravina patří. (Úř. věst. L 334, 16.12.2011, s. 1).

50 Itálie, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko.

51 Portugalsko a Finsko.

52 Nařízení (EU) č. 1169/2011.

53 Bleskový průzkum Eurobarometr 425, Food waste and date marking (Plýtvání potravinami a označování data), září 2015.

54 Møller, H., Lødrup, N., et al., Date labelling in the Nordic countries: Practice of legislation (Označování data spotřeby v severských zemích: zákonodárná praxe), Severská rada ministrů, 2014.

55 http://ec.europa.eu/food/safety/food_waste/eu_actions/index_en.htm.

56 Směrnice 2008/98/ES.

57 Pokud chybí jasná definice, stejným způsobem mohou podle některých členských států potraviny určené pro zvířata představovat plýtvání potravinami a podle jiných nikoli.

58 Z definice plýtvání potravinami použité v této zprávě je zřejmé, že darované potraviny považujeme za způsob prevence potravinového odpadu.

59 Nařízení (ES) č. 178/2002.

60 Článek 3 nařízení (ES) č. 178/2002: „provozovatelem potravinářského podniku“ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí.

61 Také Evropský parlament Komisi požádal, aby předložila pokyny k darování potravin (Výbor EP pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Návrh zprávy o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (COM(2015)0595 – C8-0382/2015 – 2015/0275(COD)).

62 Systém EU pro daň z přidané hodnoty je popsán ve směrnici Rady 2006/112/ES, přičemž darování zboží upravuje její článek 16. Podle daňových pravidel EU je DPH z darovaných potravin splatná v situacích, které určí členské státy. Hodnota, z níž se DPH odvozuje, může být poměrně nízká nebo se může dokonce blížit nule.

63 Nařízení (EU) č. 1308/2013 a nařízení (EU) č. 223/2014.

64 Podle článku 3 je cílem FEAD podporovat sociální soudržnost, posilovat sociální začlenění, a v konečném důsledku tak napomáhat dosahování cíle strategie Evropa 2020, jímž je vymýcení chudoby v Unii. FEAD přispívá k dosahování specifického cíle, jímž je zmírnění nejhorších forem chudoby, tím, že poskytuje nejchudším osobám pomoc nefinanční povahy.

65 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 ze dne 11. března 2014 o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (Úř. věst. L 72, 12.3.2014, s. 1).

66 Nápravná zařízení, školy, zařízení uvedená v článku 22, dětské prázdninové tábory, nemocnice a domovy důchodců určené členskými státy.

1 Negativní externalita vzniká, když osoba nebo firma činící rozhodnutí nemusí hradit plné náklady tohoto rozhodnutí (http://economics.fundamentalfinance.com/negative-externality.php).

2 FAO, Global food losses and food waste—extent, causes and prevention (Globální potravinové ztráty a odpad – rozsah, příčiny a prevence), Řím: FAO, 2011.

3 http://www.fao.org/docrep/V5030e/V5030E0q.htm#Chapter.

4 J. Aked, Maintaining the post-harvest quality of fruits and vegetables (Zachování posklizňové jakosti ovoce a zeleniny), Cranfield University.

5 http://www.unece.org/index.php?id=41420#/.

6 ECE/TRADE/C/WP.7/GE.1/2015/10, ECE/CTCS/WP.7/GE.1/2016/2, ECE/CTCS/WP.7/GE.1/2016/10. V diskusním dokumentu vypracovaném několika delegacemi se navrhovala možná revize rozvržení norem a norem pro jablka, rajčata a pórek. Když se v dubnu 2015 o dokumentu jednalo, bylo rozhodnuto zabývat se revizí norem pro pórek a rajčata. Jednání se účastnili také zástupci světového sdružení producentů jablek a hrušek (WAPA).

7 Informační zpráva Evropského parlamentu, vnitřní trh a ochrana spotřebitelů, Unfair Trading Practices in the Business-to-Business Food Supply Chain (Nekalé obchodní praktiky mezi podniky v rámci potravinového řetězce) (http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2015/563430/IPOL_BRI(2015)563430_EN.pdf).

8 Tisková zpráva – Zemědělství/Průmysl – 7.6.2016 ve 13:14.

9 COM(2016) 32 final „Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce“.

10 Podpora pro zakládání a rozšiřování organizací producentů se nabízí v rámci druhého pilíře SZP a v rámci SRP. Určité prvky prvního pilíře SZP mají také snižovat rozdíl ve vyjednávací síle mezi zemědělci a ostatními subjekty v potravinovém řetězci.

11 http://www.supplychaininitiative.eu/about-initiative

12 Cílem iniciativy bylo zvýšit spravedlnost ve vertikálních obchodních vztazích, přičemž subjekty v potravinovém řetězci se iniciativy účastní dobrovolně.

1 I když jsme si vědomi, že se jedná o zjednodušení mnoha různých úrovní, jež existují, pro účely této zprávy jsme odvětví potravinového řetězce rozdělili do čtyř skupin (výrobci, zpracovatelé, maloobchodníci a spotřebitelé).

1 COM(2015) 614 final.

2 Odhadované evropské úrovně plýtvání potravinami, FUSIONS, březen 2016 (http://www.eu-fusions.org/phocadownload/Publications/Estimates%20of%20European%20food%20waste%20levels.pdf)

3 Plánovaný přístup Komise k vypracování metodiky pro měření plýtvání potravinami v jednotlivých fázích potravinového řetězce byl projednán na jednání s odborníky z členských států dne 22. června 2016. http://ec.europa.eu/food/safety/docs/fw_eu-actions_ms_20160622_p06.pdf

4 V právu EU jsou potraviny definovány v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Odpad je definován na základě směrnice 2008/98/ES.

5 COM(2015) 595 final: Návrh Komise na změnu směrnice 2008/98/ES o odpadech.

6 Výbor pro celosvětové zajišťování potravin (2014). Politická doporučení. Ztráty potravin a plýtvání potravinami v kontextu udržitelných potravinových systémů (http://www.fao.org/3/a-av037e.pdf)

7 http://ec.europa.eu/environment/waste/prevention/pdf/prevention_guidelines.pdf

8 http://ec.europa.eu/environment/archives/eussd/pdf/food_results.pdf

9 Fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce projednávalo v letech 2010 až 2014 způsoby, jak zlepšit udržitelnost potravinového systému, včetně prevence plýtvání potravinami (https://ec.europa.eu/growth/sectors/food/competitiveness/supply-chain-forum_en). Evropský kulatý stůl pro udržitelnou spotřebu a výrobu potravin, iniciativa, které předsedala Komise společně s partnery z potravinového řetězce, rovněž zvažuje plýtvání potravinami ve své práci zaměřené na posuzování environmentální stopy evropského potravinového řetězce (http://www.food-scp.eu/). Maloobchodní fórum zřídila Komise v roce 2009 společně se zástupci EuroCommerce a evropského maloobchodního kulatého stolu za účelem výměny osvědčených postupů a zavádění opatření k posílení udržitelnosti evropského maloobchodního odvětví, včetně prevence plýtvání potravinami (http://ec.europa.eu/environment/industry/retail/index_en.htm). Evropská agentura pro životní prostředí a Komise zorganizovaly semináře s členskými státy k výměně zkušeností a šíření osvědčených postupů v oblasti prevence vzniku odpadů, včetně potravinového odpadu. Projekt FP7 FUSIONS, spojující 21 projektových partnerů z 13 zemí, zpracoval soupis sociálních inovací s cílem předcházet plýtvání potravinami a souvisejících pilotních projektů (http://www.eu-fusions.org/index.php/social-innovations) a usnadnil zapojení většího počtu zúčastněných stran (vláda, odvětví, nevládní organizace na místní, regionální, vnitrostátní úrovni a na úrovni EU) v letech 2012 až 2016. Projekt REFRESH programu Horizont 2020 (http://eu-refresh.org/about-refresh) podpoří pokrok EU při naplňování cíle v oblasti snižování potravinového odpadu v rámci cílů udržitelného rozvoje zřízením „rámců opatření“ pro plýtvání potravinami, které budou rozvíjeny a testovány v Německu, Maďarsku, Španělsku a Nizozemsku společně s partnery z podnikatelského sektoru, občanské společnosti a vlád.

10 (http://ec.europa.eu/food/safety/food_waste/good_practices/index_en.htm).

11 http://ec.europa.eu/food/safety/food_waste/eu_actions/date_marking/index_en.htm

12 Nařízení (ES) č. 852/2004.

13 http://ec.europa.eu/food/safety/docs/biosafety_fh_legis_guidelines_good_practice_en.pdf

14 Viz: https://webgate.ec.europa.eu/dyna/hygienelegislation/

15 „Datum minimální trvanlivosti“ platí pro vejce prodávaná jako třída „A/čerstvá“ (konzumní vejce) a požadavek je stanoven v nařízení (ES) č. 589/2005 (článek 2) o obchodních normách pro vejce. „Doporučené datum prodeje“ je dále stanoveno jako 21 dní v nařízení (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (oddíl X kapitola 1 bod 3 přílohy III).

16 http://ec.europa.eu/food/safety/food_waste/eu_actions/date_marking/index_en.htm

17 COM(2015) 614 final.

18 http://ec.europa.eu/environment/waste/prevention/pdf/prevention_guidelines.pdf

19 COM(2015) 614 final.

ČinnostDatum
Přijetí memoranda o plánování auditu / zahájení auditu15.7.2015
Oficiální zaslání návrhu zprávy Komisi (nebo jinému kontrolovanému subjektu)16.9.2016
Přijetí závěrečné zprávy po řízení o sporných otázkách10.11.2016
Obdržení odpovědí Komise (nebo jiného kontrolovaného subjektu) ve všech jazycích6.12.2016

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů výkonnosti a auditů souladu s předpisy zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu či témata z oblasti řízení. EÚD vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát I, jemuž předsedá člen EÚD Phil Wynn Owen a který se zaměřuje na udržitelné využívání přírodních zdrojů. Audit vedla členka EÚD Bettina Jakobsenová a podporu jí poskytovali vedoucí kabinetu Katja Mattfolková, tajemník kabinetu Kim Storup, vyšší manažer Michael Bain a vedoucí úkolu Maria Eulàlia Reverté i Casasová. Členy auditního týmu byli Els Bremsová, Klaus Stern, Diana Voineaová a Paulo Oliveira.

Zleva doprava: K. Storup, K. Mattfolková, D. Voineaová, B. Jakobsenová, M. Bain, M. E. Reverté i Casasová, P. Oliveira.

O této publikaci

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2017

PDFISBN 978-92-872-6466-4ISSN 1977-5628doi:10.2865/60921QJ-AB-16-032-CS-N
HTMLISBN 978-92-872-6869-3ISSN 1977-5628doi:10.2865/94252QJ-AB-16-032-CS-Q

© Evropská unie, 2017

Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje.

K jakémukoli použití či reprodukci obrázku 4 na s. * a fotografií v rámečku 6 na s. * je nutno získat povolení přímo od držitele autorských práv.

JAK ZÍSKAT PUBLIKACE EU

Bezplatné publikace:

(*) Informace jsou poskytovány zdarma, stejně jako většina telefonních hovorů (někteří operátoři, telefonní automaty nebo hotely však mohou telefonické spojení zpoplatnit).

Placené publikace: