Plánování řešení krizí v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí

Shrnutí

V roce 2014 přijala EU právní rámec pro řešení krizí bank v selhání, a to jednotný mechanismus pro řešení krizí (SRM), který je druhým pilířem evropské bankovní unie. Vztahuje se na banky v členských státech eurozóny. Spojuje Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB), což je orgán příslušný k řešení krize významných bank a přeshraničních bank bez ohledu na jejich význam, a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize, které jsou odpovědné za méně významné banky spadající do jejich působnosti.

Účelem mechanismu je chránit finanční stabilitu a zajišťovat organizované řešení krizí bank v selhání s minimálními náklady pro daňové poplatníky a reálnou ekonomiku. Za tímto účelem poskytuje rámec nástroje pro řešení krizí bank, které jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné, jakmile orgán příslušný k řešení krize rozhodne, že banka nemůže projít běžným úpadkovým řízením podle vnitrostátního práva. Orgány se musí připravit tak, že pro každou banku vypracují návrh plánu řešení krize a zpravidla jej každoročně aktualizují.

V roce 2017 jsme zveřejnili první auditní zprávu o tom, zda je SRB s to účinně řešit krizi významných bank. Abychom tvůrce politik a zúčastněné strany informovali o současném stavu připravenosti SRM, provedli jsme tento druhý audit, který se zabývá dohledem, jejž SRB vykonává nad plány řešení krize pro méně významné banky, a který navazuje na výsledky našich předchozích auditů.

Za tímto účelem jsme prověřovali, zda byly rámec politiky a organizační uspořádání vhodné a zda bylo dosaženo pokroku, pokud jde o kvalitu a načasování přijatých plánů řešení krize. Audit probíhal od dubna 2019 do ledna 2020 a zabývali jsme se při něm vzorkem plánů řešení krize, které byly přijaty v letech 2019 až 2020.

Konstatujeme, že existují určité nedostatky, které může odstranit jen normotvůrce, jako například i) financování při řešení krize a ii) skutečnost, že vnitrostátní insolvenční řízení nejsou sladěna. Kromě toho zjišťujeme, že pravidla pro sdílení zátěže se liší podle toho, zda se přistoupí k řešení krize banky, nebo banka obdrží státní podporu v rámci úpadkového řízení.

Náš celkový závěr zní, že SRM učinil v posledních několika letech pokrok, avšak chybí některé klíčové prvky a v plánování řešení krize bank je třeba podniknout další kroky. Konkrétně jsme zjistili, že politiky se dosud nevztahují na všechny relevantní oblasti či odhalené nedostatky. Politiky (s několika výjimkami) pro orgány příslušné k řešení krize týkající se bank v jejich působnosti jim byly poskytnuty až v srpnu 2020, avšak již dříve jim mohly sloužit jako východisko. V srpnu 2020 byl přijat první soubor pokynů pro orgány příslušné k řešení krize týkající se bank v jejich působnosti.

Pokud jde konkrétně o překážky způsobilosti k řešení krize, SRB dosud nestanovil, jaké překážky jsou podstatné. SRB zvolil postupný přístup, při němž nejprve určí možné překážky a teprve poté překážky podstatné. Banky tak mají čas na to, aby odstranily nevyřešené problémy. V důsledku toho není zahájen správní postup zajišťující odstranění podstatných překážek, který je stanoven v právním rámci. Dokud se nedojde k závěru o povaze překážky, nedojde se ani k závěru ohledně způsobilosti banky k řešení krize.

Zjistili jsme, že kvalita plánů řešení krize se zlepšila v tom smyslu, že procentní podíl požadavků stanovených v jednotném souboru pravidel, které byly splněny v případě vzorku plánů roku 2018, se zvýšil na 60 %, přičemž u vzorků plánů roku 2016 to bylo jen 14 %. SRB však přijímal plány řešení krize roku 2018 se zpožděním a v roce 2019 aktualizoval jen omezený počet plánů. Také orgány příslušné k řešení krize s přijímáním plánů pokročily, avšak některé nesplnily své cíle anebo odložily své plány pro složitější banky.

SRB dobře spolupracoval s orgány příslušnými k řešení krize. Totéž platí o vztazích mezi výborem a Evropskou centrální bankou (ECB) jakožto orgánem bankovního dohledu. Účinné řešení problémů však závisí na tom, zda orgán dohledu rozhodne o opatřeních včasného zásahu, která mají banky provést, s dostatečným předstihem, a na tom, zda se jedná o banku v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné. Současný právní základ nestanoví pro takové rozhodnutí objektivní a kvantifikovaná kritéria.

Personální situace SRB se zlepšila, ale dohled nad plány řešení krize méně významných bank předložené orgány příslušnými k řešení krize stále omezuje nedostatek pracovníků. Stav zaměstnanců v orgánech příslušných k řešení krize se značně liší. Rovněž jsme zjistili, že podíl pracovníků vyčleněných z SRB na významné banky a banky s přeshraniční působností se zvýšil. Zároveň orgány příslušné k řešení krize mírně snížily počet pracovníků, které poskytují.

Aby se zvýšila připravenost SRM, doporučili bychom SRB, aby:

• zlepšil soubor politik, kterými se řídí to, jak SRM plánuje řešení krizí,
• zajistil včasné přijetí plánů řešení krize a jejich plný soulad s požadavky předpisů,
• zlepšil organizační uspořádání SRM,
• společně s Komisí vyzval normotvůrce, aby stanovili objektivní a kvantifikovaná kritéria pro včasná opatření v oblasti dohledu.
  

Úvod

Jednotný mechanismus pro řešení krizí – základní informace

Před finanční krizí, která vypukla v letech 2007–2008, byly banky v selhání likvidovány podle vnitrostátního insolvenčního práva. Pokud se velikost bank považovala za takovou, že nedovolovala jejich selhání, vnitrostátní orgány jejich zhroucení bránily pomocí peněz daňových poplatníků. Další rizika mohlo přestavovat také selhání přeshraniční banky. Když krize odhalila, že orgánům chybí postupy a nástroje k likvidaci bank řádným způsobem, zřídila EU v roce 2014 druhý pilíř evropské bankovní unie, kterým je jednotný mechanismus pro řešení krizí (SRM).

Jednotný mechanismus pro řešení krizí (SRM) sdružuje SRB, Radu, Komisi a orgány zúčastněných členských států příslušné k řešení krize. Podporuje jej Jednotný fond pro řešení krizí, který financují banky v eurozóně.

SRM stanoví rámec pro řádnou likvidaci bank¹. Jeho účelem je zabránit významným nepříznivým dopadům na finanční stabilitu, chránit pojištěné vkladatele a zabezpečit veřejné finanční prostředky tím, že se minimalizuje spoléhání se na mimořádnou veřejnou finanční podporu. Řešení krize je poslední možností, která má umožnit pokračování zásadních funkcí banky. Zásadní funkce jsou činnosti, služby nebo operace banky, jejichž přerušení by pravděpodobně vedlo k narušení finanční stability, nebo služby, jež mají zásadní význam pro reálnou ekonomiku. Pokud banka zásadní funkce nemá a její selhání by finanční stabilitu neohrozilo, provede se její likvidace podle vnitrostátního insolvenčního práva.

Během posledních let pracuje EU na harmonizovaných pravidlech v oblasti dohledu a řešení krizí bank. Ta se označují pojmem „jednotný soubor pravidel“. Pokud jde o řešení krizí, jednotný soubor pravidel zahrnuje hlavně směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank (BRRD²), nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí (SRMR³), nařízení Komise v přenesené pravomoci nebo prováděcí nařízení Komise a normy a pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA). Kromě toho se orgány příslušné k řešení krize na řešení krizí připravují tak, že vypracovávají příručky a pokyny, v nichž stanoví příslušné politiky (viz obrázek 1).

Zdroj: EÚD.

Spolupráce v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí

Úloha SRB a orgánů příslušných k řešení krize

Od ledna 2015 odpovídá v případě potřeby za řešení krize všech významných bank v eurozóně a také méně významných bank působících přeshraničně SRB⁴. Ke konci roku -2019 spadalo do působnosti SRB 128 bank, na něž připadá přibližně 85 % všech bankovních aktiv v eurozóně.

Odpovědnost za všechny ostatní banky, tj. méně významné banky (podle pracovního programu SRB na rok 2020 jich je 2 249, viz obrázek 2), nesou orgány příslušné k řešení krize. SRB je však odpovědný za účinné a konzistentní fungování SRM, a byl proto pověřen úkolem dohlížet na to, jak orgány příslušné k řešení krize v eurozóně plánují řešení krize. Je-li to nezbytné k zajištění jednotného uplatňování norem pro řešení krize, může výbor SRB rozhodnout nebo jej o to vnitrostátní orgán může požádat, že veškeré své pravomoci vůči bankám, které byly původně v působnosti vnitrostátního orgánu, bude vykonávat přímo.

Zdroj: EÚD na základě pracovního programu SRB na rok 2020.

Aby byla banka klasifikována jako významná, musí splňovat alespoň jedno z kritérií v tabulce 1, jinak se klasifikuje jako méně významná.

Aby byl orgán příslušný k řešení krize připraven na případné selhání banky:

1. vypracovává plány řešení krize pro všechny banky ve své působnosti;
2. stanoví minimální výši závazků a kapitálu s kapacitou absorbovat ztráty v případě řešení krize (bezpečnostní rezerva označovaná jako minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL)).

Úkoly související se skutečným řešením krize (krizové řízení) zde nejsou popsány, neboť nespadají do rozsahu tohoto auditu.

Plány řešení krize se přinejmenším každoročně přezkoumávají a aktualizují. Doba od vypracování plánu do jeho přijetí se označuje jako plánovací cyklus. Plán řešení krize je komplexní dokument, který by měl mimo jiné podrobně popsat charakteristiky banky, stanovit její zásadní funkce, určit překážky bránící způsobilosti k řešení krize a popsat jejich řešení a stanovit MREL banky. Měl by obsahovat závěry, pokud jde o i) preferovanou strategii řešení krize, tj. zda by měla být banka zlikvidována podle vnitrostátního insolvenčního práva, nebo by měla požádat o řešení krize, a ii) zda je banka způsobilá k řešení krize (tj. její selhání je bezpečné) (viz bod 03).

Pokud se orgán příslušný k řešení krize domnívá, že by banka měla být předmětem řešení krize, měl by plán popisovat, který z nástrojů k řešení krize se má uplatnit (viz obrázek 3). Rovněž by měl podrobně uvést subjekty v bankovní skupině (mateřská společnost anebo dceřiné společnosti), na něž mají být nástroje k řešení krize použity, tedy tzv. vstupní bod (jeden vstupní bod nebo více vstupních bodů).

Zdroj: upravené údaje SRB.

SRB přijímá svá rozhodnutí na výkonných a plenárních zasedáních. Plenárních zasedání se účastní zástupce každého orgánu příslušného k řešení krize (další podrobnosti v příloze I). Plány řešení krize bank v působnosti SRB se předkládají ke schválení na výkonném zasedání.

Spolupráce s dalšími orgány EU a členských států

SRB těsně spolupracuje s orgány příslušnými k řešení krize, Komisí, EBA a orgány dohledu zodpovědnými za banky v eurozóně (ECB a vnitrostátními příslušnými orgány) (viz obrázek 4). Například plány řešení krize pro významné banky vypracovávají vnitřní týmy příslušné k řešení krize (vnitřní týmy), v jejichž čele stojí SRB a v nichž pracují zástupci SRB a dotyčného orgánu příslušného k řešení krize. Hlavní praktická ujednání o spolupráci mezi SRB a orgány příslušnými k řešení krize jsou stanovena v rámcové dohodě o spolupráci přijaté v roce 2016 a pozměněné v roce 2018.

Zdroj: EÚD na základě SRMR.

V rámci spolupráce mezi orgánem příslušným k řešení krize a orgánem bankovního dohledu mimo jiné:

• orgán dohledu předkládá připomínky k návrhu plánu řešení krize,
• orgán příslušný k řešení krize předkládá připomínky k ozdravnému plánu banky posouzenému orgánem dohledu. Ozdravný plán obsahuje opatření, která banka plánuje přijmout, nebudou-li dodrženy určité ukazatele.

Spolupráce a výměna informací mezi SRB a ECB jsou založeny na memorandu o porozumění, které bylo v květnu 2018 revidováno.

K úkolům EBA patří mimo jiné:

• vypracovávat návrhy regulačních a prováděcích technických norem a pokynů, jako je například obsah plnohodnotného plánu řešení krize,
• vypracovávat vzory například pro vykazování a oznamování MREL,
• pomocí pravidelných přezkumů sledovat, zda mají orgány příslušné k řešení krize odborné znalosti, zdroje a provozní kapacitu pro provádění svých činností k řešení krize.

Orgán EBA musí být rovněž informován v případě, že SRB nebo orgán příslušný k  řešení krize dospějí k závěru, že banka není způsobilá k řešení krize.

Povinností Komise je pravidelně přezkoumávat, jak se uplatňuje jednotný soubor pravidel. V dubnu 2019 zveřejnila zprávu o svém prvním přezkumu a dospěla k závěru, že je příliš brzy předkládat a přijímat legislativní návrhy⁵. Regulační a prováděcí technické normy vypracované orgánem EBA přijímá Komise formou prováděcích nařízení a nařízení v přenesené pravomoci.

Rozsah a koncepce auditu

Rozsah a metodika

EÚD kontroloval SRB poprvé v roce 2017 a zaměřil se přitom na to, jak plánuje řešení krize významných bank⁶. Vzhledem k tomu, že SRB byl založen teprve v roce 2015 a že jsme při prvním auditu zjistili, že před ním ještě stojí mnoho práce, rozhodli jsme se provést další audit, který se zaměřuje na plánování řešení krize méně významných bank a je následnou kontrolou zjištění z předchozího auditu. Našim cílem bylo osvětlit současný stav, pokud jde o připravenost SRM na řešení krize bank.

Při zjišťování, jestli je SRM dobře připraven na řešení krize bank, jsme posuzovali, zda:

• SRB má vhodný rámec, který zajišťuje optimální kvalitu plánů řešení krize bank v jeho působnosti;
• příprava plánů řešení krize významných a méně významných bank postupuje podle očekávání;
• SRM má vhodné organizační uspořádání.

Pro účely auditu jsme prověřovali dokumentaci, kterou měl SRB k dispozici, a vedli pohovory s jeho zaměstnanci. Posuzovali jsme vzorek plánů z cyklu roku 2018 (viz bod 09). Cyklus roku 2018 vycházel z finančních údajů bank ke konci roku 2017 a skončil v roce 2020, když byly přijaty poslední plány. Náš vzorek sestával ze šesti plánů pro banky, které neměly kolegium k řešení krize, a dvou plánů týkajících se bank, které kolegium k řešení krize měly. Přezkoumali jsme rovněž vzorek tří posouzení vypracovaných SRB ohledně 16 plánů pro méně významné banky, které předložily orgány příslušné k řešení krize, a vzorek dvou zjednodušených plánů řešení krize rovněž předložených orgány příslušnými k řešení krize.

Vedli jsme pohovory s pracovníky Komise (Generální ředitelství pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů (GŘ FISMA)) a orgánu EBA. Dále jsme vykonali informační návštěvy čtyř orgánů příslušných k řešení krize (v Německu, Itálii, Lotyšsku a Lucembursku), které buď nesly odpovědnost za velký počet bank, nebo již s  řešením krize bank měly zkušenosti. Provedli jsme také průzkum mezi 19 orgány příslušnými k řešení krize v rámci Evropské bankovní unie.

Kontrolní práci v terénu jsme prováděli od dubna 2019 do ledna 2020, a dokončili ji tak před rozšířením onemocnění covid-19. Není-li tedy uvedeno jinak, tato zpráva nezohledňuje vývoj opatření či další změny, k nimž došlo v rámci odezvy na pandemii.

Přístup k důkazním informacím a otázky důvěrnosti

Právo provádět audit a oprávnění k tomuto auditu výkonnosti vyplývají z obecných ustanovení článku 287 SFEU⁷, který uděluje EÚD právo na úplný přístup k veškeré dokumentaci, která je nezbytná pro splnění auditního úkolu. S odvoláním na důvěrnost však zaměstnanci SRB začernili v dokumentech všechny informace a údaje, které by nám umožnily určit banku, na niž se plán řešení krize ve vzorku vztahoval. Nebyli jsme proto s to ověřit výpočty MREL (související s údaji ECB, viz bod 23), posoudit zásadnost funkcí bank či vyhodnotit, zda SRB posuzoval zásadnost funkcí bank v plánech řešení krize jednotně. Nicméně ve srovnání s předchozím auditem se přístup k informacím zlepšil, neboť místo vybraných kapitol jsme měli k dispozici celé plány řešení krize.

Kromě toho jsme nezískali přístup k následujícím dokumentům, které mají původ v ECB, ale uchovává je i SRB: i) ozdravným plánům bank a ii) připomínkám ECB k návrhům plánů řešení krize, které vypracoval SRB. O tyto dokumenty jsme SRB žádali od samého počátku auditu. V okamžiku, kdy nás SRB informoval, že ECB souhlasila s tím, abychom do těchto dokumentů nahlíželi ve fyzické datové místnosti v prostorách SRB, byla v platnosti opatření omezující volný pohyb osob v souvislosti s onemocněním covid-19, což nám znemožnilo dokumenty prostudovat. SRB nás po konzultaci s ECB informoval, že kvůli bezpečnosti údajů neexistuje žádná dohoda o zpřístupnění těchto dokumentů ve virtuální datové místnosti.

Jinak jsme pro připomínky a závěry v této zprávě měli dostatek důkazních informací.

Připomínky

Rámec politiky byl posílen, ale v některých zásadních oblastech přetrvávají nedostatky

SRB vypracoval podrobné politiky, které zajišťují kvalitu a jednotnost plánů řešení krize bank v jeho působnosti a případných opatření k řešení krize v nich. Tyto politiky, které se přijímají na výkonném zasedání SRB, jsou stanoveny v příručce pro plánování řešení krize, v dokumentu o interních politikách SRB a také v horizontálních technických dokumentech. Obsah těchto technických dokumentů, vydaných v letech 2016 až 2019, byl začleněn do aktualizace příručky v roce 2019, i když méně podrobným způsoben. Byly vypracovány i samostatné dokumenty týkající se MREL a v dubnu 2020 vydal SRB podrobný dokument o svých „očekáváních od bank“ (viz obrázek 5).

Zdroj: EÚD.

Kromě politiky týkající se MREL se v období, na něž se vztahuje náš audit, orgány příslušné k řešení krize nemusely těmito politikami v plánech pro méně významné banky řídit. Nicméně vzhledem k jejich významu pro všechny kategorie bank je mohly orgány příslušné k řešení krize využít jako východiska při práci na vlastních politikách.

SRB své politiky seskupil do osmi oblastí, které odrážejí proces, kterým se řešení krize plánuje (viz obrázek 6). Tyto politiky byly vypracovány v úzké spolupráci s orgány příslušnými k řešení krize.

Poznámka: v příručce pro plánování řešení krize se každé z těchto oblastí věnuje zvláštní kapitola.

Zdroj: SRB.

Ve zvláštní zprávě z roku 2017 jsme dospěli k závěru, že SRB nemá úplný systém politik pro plánování řešení krize. Doporučili jsme i) učinit příručku pro plánování řešení krize závaznou, ii) vypracovat jasné a jednotné politiky týkající podstatných překážek a MREL a iii) zahrnout do příručky pokyny týkající se všech scénářů řešení krize.

Posuzovali jsme tedy, zda:

1. SRB přijal všechny příslušné politiky potřebné k přípravě plánů řešení krize bank, které spadají do jeho působnosti;
2. vypracované politiky mají uspokojivou kvalitu.

Stále chybí několik důležitých politik vztahujících se na banky v působnosti SRB

Politiky stanovené v příručce mají sloužit jako vodítko pro vnitřní týmy příslušné k řešení krize, když vypracovávají plány řešení krize pro významné banky. Příručka nebyla označena jako povinná. Rovněž jsme zjistili, že vnitřní týmy nejsou povinny v plánu řešení krize odůvodňovat jakoukoli odchylku od manuálu, a také jsme v žádném z plánů zařazených do vzorku takové odůvodnění nenalezli.

Přezkoumali jsme politiky SRB a podle stavu v dubnu 2020 jsme zjistili, několik z nich chybělo. Zaprvé neexistovala žádná politika týkající se „finanční kontinuity“. Zajistit financování poté, co je řešení krize zahájeno, má zásadní důležitost, neboť například kvůli nejistotě o životaschopnosti banky může banka obtížně získávat likviditu potřebnou k refinancování svých závazků, když nastane jejich splatnost. Význam této otázky je možno doložit na příkladu selhání Hypo Real Estate: německé orgány veřejné správy musely v roce 2008 poskytnout likviditu ve výši 145 miliard EUR. SRB se domnívá, že vypracování politik v této oblasti je víceletý projekt, jehož dokončení nepředpokládá před rokem 2022. A konečně, dokument SRB „Očekávání od bank“ (viz bod 25) stanoví, že banky mají prokázat svou způsobilost v oblasti finanční kontinuity do roku 2023.

S finanční kontinuitou při řešení krize úzce souvisí veřejný mechanismus jištění. SRB by mohl takový mechanismus jištění dočasně využít k zajištění financování banky, která byla prohlášena za banku v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné. V prosinci 2019 se Euroskupina v zásadě dohodla na tom, že evropský mechanismus stability poskytne pojistku ve výši kolem 65–70 miliard EUR. Plánovaná změna Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability⁸ nebyla dosud podepsána. Jištění má nahradit nástroj přímé rekapitalizace, na nějž bylo v Evropském mechanismu stability vyčleněno 60 miliard EUR. Odborníci tvrdí, že jištění by nemuselo dostačovat na pokrytí potřeb financování v souvislosti s řešením krize bank, zejména pokud jde o zajištění likvidity, a vyzývají k dalším opatřením⁹.

Zadruhé, pro oblast řešení krize neexistovala žádná politika týkající se „správy a řízení a komunikace“. To se například týká struktury správy a řízení, která je potřebná k poskytování údajů, a také účinného dohledu a rozhodování při plánování řešení krize a v době krize. Jelikož mnoho rozhodnutí je třeba přijmout v mimořádně krátké době, je spolehlivá struktura správy a řízení a komunikace zásadně důležitá.

Zatřetí, neexistovala žádná jednotící politika týkající se „požadavků na poskytování informací“. Týká se to například údajů, které jsou banky povinny poskytovat SRM za účelem provádění nástrojů k řešení krize nebo z nichž vychází oceňování aktiv v případě řešení krize. „Přesná ocenění mají pro celkový úspěch řešení krize banky zásadní význam. Nepřesná ocenění mohou prodloužit finanční potíže nebo přimět akcionáře a věřitele k podání žaloby a požadování náhrady.“¹⁰

A konečně, příručka pro plánování řešení krize neobsahovala žádnou politiku, která by určovala subjekty ve skupině, na které by se opatření k řešení krize uplatnila (tzv. vstupní bod, viz bod 10). Vstupní bod určuje, kolik orgánů příslušných k řešení krize bude vykonávat své pravomoci a používat nástroj k řešení krize. Při řešení krize v jednom subjektu skupiny (jeden vstupní bod) má pravomoci pouze jeden orgán, zatímco řešení krize ve více subjektech skupiny (více vstupních bodů) provádí více než jeden orgán příslušný k řešení krize.

SRB hodlá v roce 2020 vydat nebo aktualizovat své politiky v řadě oblastí. Jako první krok zveřejnil na konci dubna 2020 dokument, který stanoví jeho „očekávání od bank“. Tento dokument však zatím neobsahuje podrobné politiky týkající se výše uvedených aspektů.

Stanovené politiky trpí určitými nedostatky

Posuzovali jsme kvalitu politik, které platily během kontrolovaného období, a nalezli jsme nedostatky týkající se tří oblastí: i) posouzení veřejného zájmu, ii) určení podstatných překážek způsobilosti k řešení krize a iii) uplatňování požadavku MREL a nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

Posouzení veřejného zájmu

Jednou z podmínek pro řešení krize banky, která je prohlášena za banku, která je v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné, je, aby řešení krize bylo ve veřejném zájmu, tj. účelů řešení krize by nebylo dosaženo ve stejné míře, pokud by banka byla likvidována podle vnitrostátního insolvenčního práva. Jako příklady takových účelů řešení krize lze uvést:

• zajistit kontinuitu zásadních funkcí banky,
• zabránit významným nepříznivým dopadům na finanční stabilitu,
• chránit pojištěné vklady,
• chránit veřejné finanční prostředky.

Z tohoto důvodu musí dotčený orgán příslušný k řešení krize posoudit veřejný zájem. Podle studie provedené na žádost Komise několik zainteresovaných subjektů uvedlo, že toto posouzení by mělo být v celé EU jednotnější¹¹. Někteří rovněž nesouhlasí s názorem SRB, že „řešení krize je jen pro menšinu, nikoli pro většinu“. SRB s přihlédnutím k populaci bank v eurozóně zastává názor, že kvůli posouzení veřejného zájmu se opatření k řešení krize budou nakonec vztahovat pouze na několik bank, neboť většina bank bude likvidována podle vnitrostátního insolvenčního práva¹².

Pokud jde o posouzení toho, zda některé funkce banky mají zásadní význam (viz bod 03), zjistili jsme, že politika SRB nestanoví jasně vymezené prahové hodnoty (jako je například procento podílu na trhu). Na základě svého průzkumu a rozhovorů se zástupci orgánů příslušných k řešení krize a také přezkumu dokumentů SRB jsme dospěli k závěru, že vnitřní týmy příslušné k řešení krize zásadní funkce neposuzují jednotně. Tato nejednotnost a nedostatek jasných pokynů vytváří riziko, že SRB funkci neoznačí jako zásadní, ačkoli selhání banky by mělo na reálnou ekonomiku reálný dopad.

Pokud jde o cíl řešení krize, kterým je ochrana pojištěných vkladů, zjistili jsme následující: jestliže se vyhodnotí, že vnitrostátní systémy pojištění vkladů zřízené v členských státech nejsou pro případ řešení krize dostatečně finančně zajištěny, znamená to, že pojištěné vklady nejsou dobře chráněny. To však není pro SRB dostatečným důvodem pro to, aby se domníval, že řešení krize dotčené banky je ve veřejném zájmu.

Pokud jde o ochranu veřejných finančních prostředků, konstatujeme, že pravidla sdílení zátěže mezi i) akcionáři a některými věřiteli a ii) veřejným sektorem se liší v závislosti na tom, zda se uplatní řešení krize nebo vnitrostátní úpadkové řízení (viz obrázek 7):

• v souladu s právním základem může být veřejná podpora při řešení krize z Jednotného fondu pro řešení krizí bank poskytnuta pouze tehdy, pokud byly ztráty banky pokryty rekapitalizací z vnitřních zdrojů v rozsahu nejméně 8 % jejích celkových závazků a kapitálu. Příspěvek z Jednotného fondu pro řešení krizí je v zásadě omezen na 5 % celkových závazků a kapitálu banky¹³. Mezinárodní měnový fond navrhl zavést výjimku z důvodu finanční stability¹⁴, tj. výjimku, která se má využívat pouze v době krize celé eurozóny nebo celostátní krize. Podle našeho průzkumu většina orgánů příslušných k řešení krize (60 %) s tímto návrhem souhlasí;
• je-li banka likvidována podle vnitrostátního insolvenčního práva, mohou členské státy rovněž považovat za nezbytné poskytnout veřejnou podporu. V souladu se sdělením Komise o bankovnictví¹⁵ se požadavky na sdílení zátěže vztahují na akcionáře a držitele podřízených nástrojů: jsou povinni přispět na náklady opatření v plné výši. Na rozdíl od scénáře spočívajícího v řešení krize držitelé přednostních dluhů nejsou povinni přispět. Mezinárodní měnový fond doporučil zavést přísnější zásady sdílení zátěže v rámci pravidel státní podpory¹⁶.

Zdroj: EÚD na základě citovaného právního základu.

Jak dokládá třetí řádek obrázku 7, na základě současné politiky Komise, formulované v jejím sdělení o bankovnictví, může být ve vnitrostátním úpadkovém řízení poskytnuto více veřejné (státní) podpory, než je tomu v případě řešení krize. Má to svůj význam, když se rozhoduje o tom, co je ve veřejném zájmu. Existují dva druhy posouzení, jedno provádí SRB a druhé Komise:

• v souladu s cíli řešení krize (viz bod 38) by SRB měl posoudit, zda by selhání banky mělo významné nepříznivé důsledky pro finanční stabilitu, a na nejnižší míru omezit poskytnutí mimořádné veřejné finanční podpory;
• Komise by před tím, než schválí státní podporu, kterou by členský stát poskytl v průběhu likvidace banky ve vnitrostátním úpadkovém řízení, měla posoudit, zda by tato podpora byla nutná k tomu, aby se napravila vážná porucha v hospodářství některého členského státu. V jednom ze svých předchozích auditů jsme konstatovali, že Komise se domnívá, že členské státy mohou nejlépe prvotně posoudit, zda neřízené opuštění trhu určitou bankou ohrozí finanční stabilitu (nebo v daném členském státě způsobí jinou vážnou poruchu v hospodářství). Rovněž jsme zjistili, že Komise nezpochybňovala tvrzení členských států, že možné selhání banky ohrožuje finanční stabilitu¹⁸.

V nedávných případech selhání bank SRB stanovil, že banky mohou být zlikvidovány v běžném úpadkovém řízení, aniž by to vyvolalo významné nepříznivé dopady na finanční stabilitu, a dospěl tudíž k závěru, že využití nástrojů k řešení krize není odůvodněno žádným veřejným zájmem. Komise však později schválila státní podporu se zdůvodněním, že likvidace těchto bank v běžném úpadkovém řízení by představovala vážné narušení hospodářství. MMF konstatuje, že „sladěním požadavků na sdílení zátěže platných v případě úpadkového řízení s požadavky platnými v případě řešení krize poté, co by do rámce byla začleněna alternativní flexibilita s výjimkou z důvodu finanční stability, by se snížila nejistota a omezily současné pobídky, aby členské státy hledaly způsoby, jak řešit situaci významných institucí v selhání v rámci vnitrostátního insolvenčního řízen퓹⁹. V neposlední řadě Evropský parlament ve svém usnesení o bankovní unii z roku 2020 uvedl, že „je třeba zajistit rovné podmínky a důsledné posuzování veřejného zájmu“²⁰.

Další otázka, která se v diskusi o této oblasti stává stále důležitější, je sladění vnitrostátních insolvenčních předpisů ve vztahu k bankám²¹. Z 18 orgánů příslušných k řešení krize, které odpověděly na náš průzkum, 14 uvedlo, že by bylo užitečné nebo velmi užitečné, kdyby byly vnitrostátní insolvenční režimy pro banky sladěny. Například „podmínky pro zahájení vnitrostátních insolvenčních řízení nejsou ve většině zemí sladěny s podmínkami pro zahájení řešení krize, a to zejména podmínky, které odůvodňují rozhodnutí, že banka je v selhání nebo její selhání je pravděpodobn铲². Dosáhnout sladění je však složitý proces, neboť se dotýká oblastí práva, které zůstávají v působnosti členských států (například právo obchodních společností).

Plán řešení krize by měl zohledňovat řadu relevantních scénářů, včetně toho, že selhání může být specifické pro danou banku nebo že k němu může dojít v době širší finanční nestability nebo událostí se systémovým dopadem. SRB však zastává názor, že SRMR (článek 8) nepředepisuje, aby tyto události byly zohledněny ve fázi, kdy se posuzuje veřejný zájem, v případech, kdy je upřednostňovanou strategií použití vnitrostátního insolvenčního práva. SRB tedy v příručce pro plánování řešení krize tento aspekt neobjasňuje (viz bod 28). Některé orgány příslušné k řešení krize předpis vykládají odlišně. Komise připouští, že existuje určitý volný prostor pro výklad.

Pokyny k určení podstatných překážek způsobilosti k řešení krize

Jednotný soubor pravidel vyžaduje, aby SRM posoudil, zda banka je či není způsobilá k řešení krize. Banka se považuje za způsobilou k řešení krize, pokud ji lze proveditelně a věrohodně likvidovat podle obvyklého insolvenčního práva nebo řešit její krizi uplatněním opatření a pravomocí k řešení krize. Proto musí orgán příslušný k řešení krize posoudit, zda existují překážky bránící řešení krize banky. Orgán příslušný k řešení krize je také povinen včas oznámit orgánu EBA, když se má za to, že banka je k řešení krize nezpůsobilá.

Jakmile SRB dospěje k závěru, že překážka je podstatná, zahájí správní řízení, aby dotčená banka situaci napravila (viz obrázek 8). Správního řízení se účastní několik subjektů. Může trvat 12 a více měsíců, než banka předloží konečný plán, jak hodlá podstatnou překážku odstranit.

Zdroj: EÚD, upraveno na základě údajů SRB.

Podle doporučení v naší zvláštní zprávě č. 23/2017 (viz bod 28) vydal SRB v září 2018 politiku týkající se identifikace a řešení překážek způsobilosti k řešení krize. SRB tuto politiku uplatnil na menší část plánů řešení krize, které byly vypracovány v roce 2019. SRB své pokyny pro vnitřní týmy příslušné k řešení krize, a zejména pokyny, jak má být jeho metodika používána v praxi, zdokonaluje.

Podle politiky z roku 2018 by vnitřní týmy měly jako první určit potenciální překážky. Pak by měly na škále od nízkého po vysoký posoudit i) dopad potenciálních překážek na strategii řešení krize a ii) pravděpodobnost jejich výskytu. Politika sice obsahuje matici, která ukazuje, kdy by toto posouzení mělo vést k závěru, že se jedná o podstatnou překážku, ale ve skutečnosti je jen orientační. Například potenciální překážky, jejichž dopad a pravděpodobnost výskytu byly vyhodnoceny jako vysoké, se automaticky nepovažují za podstatné překážky.

Posouzení jsou tedy takové povahy, že vnitřní týmy uplatňují ve značném rozsahu svůj úsudek a mají značný prostor pro uvážení. Kromě toho SRB před tím, než překážku prohlásí za podstatnou, zohledňuje řadu skutečností. Pokud má banka například důvěryhodný plán, jak řešit zjištěné potenciální překážky, nemusí být překážka nutně považována za podstatnou. SRB ve skutečnosti považuje odstraňování překážek způsobilosti k řešení krize za postupný proces mezi bankami a SRB, který může nějakou dobu trvat.

Tato politika je potvrzena v dokumentu SRB „Očekávání od bank“ (Expectations for Banks) (viz bod 25): ten stanoví, že banky by měly nejpozději do konce roku 2023 postupně vybudovat svou způsobilost ve všech sedmi oblastech²³ popsaných v dokumentu, a to bez ohledu na svou míru rizika, velikost nebo složitost. Na základě dohody může banka svou způsobilost vybudovat i ve lhůtě po roce 2023. Pro srovnání, na banky v působnosti Bank of England se vztahují přísnější lhůty, protože by všechny měly být způsobilé k řešení krize do 1. ledna 2022²⁴.

Vůdčí zásadou těchto očekávání je spolupráce, tj. SRB a banky spolupracují na tom, aby dosáhly způsobilosti k řešení krize. Banky by měly vypracovat pracovní plán a vlastní hodnocení pokroku při jeho provádění, aby byl plán plněn v daných lhůtách. Z 18 orgánů příslušných k řešení krize, které odpověděly na náš průzkum, se 17 domnívá, že to je vhodný postup. Hrozí však riziko, že motivace banky spolupracovat se SRB na odstraňování překážek může být malá, zejména v případě podnikatelských modelů, například pokud SRB plánoval použít nástroj převodu činnosti (viz obrázek 3).

Kromě toho jednotný soubor pravidel taková přechodná období nepředpokládá. Vyžaduje jasný závěr o tom, zda je banka způsobilá k řešení krize (viz bod 09), což zase vyžaduje, aby byly předem stanoveny případné podstatné překážky. To potvrzuje i rozhodnutí orgánu EBA z roku 2018, v němž se uvádí, že identifikace potenciálních překážek, aniž je stanoveno, zda jsou podstatné, není v souladu s jednotným souborem pravidel. Orgán EBA dospěl k závěru, že jakýkoli přijatý plán řešení krize musí zahrnovat podrobný popis posouzení způsobilosti k řešení krize. Tento podrobný popis musí obsahovat veškeré zjištěné podstatné překážky způsobilosti k řešení krize²⁵.

Vzhledem k postupnému procesu, který SRB zvolil a který vedl k tomu, že nebyly stanoveny podstatné překážky, SRB ještě orgánu EBA nezaslal žádné oznámení (viz bod 47) a orgány příslušné k řešení krize nezaslaly žádné oznámení o méně významných institucích.

V dokumentu vydaném Oddělením pro podporu správy ekonomických záležitostí Evropského parlamentu²⁶ na konci roku 2019 se konstatovalo, že do října 2019 žádný z plánů řešení krize neobsahoval plně rozpracované posouzení překážek způsobilosti k  řešení krize. Dále se v něm uvádělo, že to vyvolává obavy o připravenosti bank na možné řešení krize v nadcházejících letech.

Pokyny k MREL a rekapitalizaci z vnitřních zdrojů

Jedním z klíčových nástrojů, který posiluje způsobilost k řešení krize, je právní požadavek, aby všechny banky splnily cíle MREL stanovené jejich orgánem příslušným k  řešení krize (viz bod 08). Banky jsou povinny udržovat určitý objem vlastního kapitálu a dalších způsobilých závazků, aby byly schopny absorbovat ztráty a obnovit svou kapitálovou pozici bez využití veřejných prostředků.

V souladu s jednotným souborem pravidel musí banky splnit své cíle, pokud jde o MREL, do roku 2024, avšak do ledna 2022 musí splnit průběžný cíl, neboť vydávat cenné papíry typu MREL pro ně může být náročné.

SRB a orgány příslušné k řešení krize mají povinnost stanovenou předpisy vydat formální rozhodnutí o MREL pro každou banku. Osm z 18 orgánů příslušných k řešení krize (44 %), které odpověděly na náš průzkum, se domnívá, že takový formalismus není smysluplný, když se požadavek MREL rovná obezřetnostním kapitálovým požadavkům, jak je tomu obvykle v případě, když má být banka likvidována podle vnitrostátního insolvenčního práva. K těmto osmi orgánům příslušným k řešení krize patří orgány s největším počtem bank. Pro všechny zúčastněné strany (SRB, orgány příslušné k řešení krize a banky) to vytváří administrativní zátěž.

SRB zveřejnil politiku týkající se MREL platnou pro cyklus plánování řešení krize roku 2018 v listopadu 2018 a aktualizoval ji v lednu 2019 (viz bod 28). V květnu 2020 zveřejnil také politiku týkající se MREL platnou pro cyklus plánování řešení krize roku 2020. Většina provedených změn (viz příloha II pro srovnání) plyne z revidovaného SRMR²⁷. Zatím není známo, jak tyto legislativní změny ovlivní cíle MREL v krátkodobém a střednědobém až dlouhodobém výhledu. SRB rovněž oznámil, že se chystá posoudit možný dopad pandemie covid-19 na přechodná období, která jsou potřebná, aby byly cíle pro MREL nakonec splněny (viz bod 58).

Z revidovaného právního rámce vyplývají mimo jiné následující změny:

• již není povinné zahrnout do výpočtu cílové hodnoty MREL rezervu tržní důvěry. Výbor SRB však hodlá tuto rezervu nadále uplatňovat;
• revidovaná BRRD²⁸ zavádí povinný pevný MREL pro tři kategorie bank²⁹;
• revidovaná BRRD vyžaduje minimální úroveň podřízenosti (8 % celkových závazků a kapitálu). Podřízenost znamená, že část cíle MREL musí být splněna pomocí podřízených závazků, a tudíž nikoli pouze pomocí přednostního dluhu. Náklady na vydávání podřízeného dluhu jsou obvykle vyšší.

Jelikož právní základ obsahuje volitelná ustanovení nebo některá ustanovení neobsahuje, orgány příslušné k řešení krize stanovují MREL různě (viz rámeček 1).

Když banka selže, pak bez ohledu na to, zda bude zlikvidována podle vnitrostátního insolvenčního práva nebo bude její krize předmětem řešení, může to mít dopad na retailové investory. Nedávné případy bank v selhání Veneto Banca, Banca Popolare di Vicenza a Banco Popular vedly k veřejné debatě o tom, zda by do procesu rekapitalizace z vnitřních zdrojů měli být zapojeni retailoví investoři. Přednostní dluhy a podřízené dluhy bank v EU, které drželi retailoví investoři v eurozóně v roce 2018, hlavně majitelé dluhopisů v Itálii (51 %) a Německu (19 %), se odhadovaly na 262 miliard EUR³².

Politika SRB týkající se nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů popisuje provozní otázky související s rekapitalizací cenných papírů (akcií a dluhopisů). Nepopisuje však provozní otázky týkající se jiných způsobilých závazků, například vkladů. Kromě toho pokyny SRB nestanoví lhůtu, ve které musí být rekapitalizace z vnitřních zdrojů dokončena. Pro srovnání, německý orgán příslušný k řešení krize požaduje, aby banky v jeho působnosti provedly rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ve svém účetnictví do 24 hodin a byly připraveny zahájit externí provedení vztahující se na majitele dluhopisů a akcionáře do 12 hodin.

Podle jednotného souboru pravidel má orgán příslušný k řešení krize při posuzování proveditelnosti a důvěryhodnosti upřednostňované strategie řešení krize (tj. jaký nástroj se má použít, viz obrázek 3) posuzovat také případné varianty navrhované v rámci této strategie. To je obzvláště důležité v případech, kdy není zajištěno financování při řešení krize (viz bod 31), neboť hrozí, že se řešení krize nezdaří. V případě použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů však politika SRB dostatečně nezdůrazňuje, že je třeba, aby vnitřní týmy příslušné k řešení krize posoudily alternativní strategie.

Při plánování řešení krize bylo dosaženo pokroku, avšak ještě není v souladu s požadavky právních předpisů

Plány řešení krize vypracované orgány příslušnými k řešení krize by měly být plně v souladu s jednotným souborem pravidel a SRB musí stanovit datum, k němuž mají být vypracovány první plány řešení krize. Podle SRMR by měly být plány řešení krize obecně aktualizovány nejméně jednou ročně.

Jak je uvedeno v bodě 06, SRB zodpovídá za dohled nad činností orgánů příslušných k řešení krize v souvislosti s méně významnými bankami. Za tímto účelem je SRB oprávněn vydávat obecné směry a obecné pokyny k úkolům, které mají orgány příslušné k řešení krize vykonávat. V souladu s rámcem pro spolupráci dohodnutým mezi SRB a orgány příslušnými k řešení krize by SRB měl rovněž posoudit jejich plány řešení krize.

Posuzovali jsme, zda:

1. v porovnání s výsledky našeho předchozího auditu se zlepšila kvalita plánů řešení krize přijatých SRB, tj. zda se zvýšil počet požadavků stanovených v jednotném souboru pravidel, které plány splňovaly;
2. SRB schválil plány řešení krize pro banky ve své působnosti včas;
3. SRB analyzoval plány pro méně významné banky předložené orgány příslušnými k  řešení krize jednotným způsobem.

Kvalita plánů řešení krize bank v působnosti SRB se zlepšila

Na základě vzorku šesti plánů řešení krize z cyklu roku 2018 jsme posuzovali, zda splňují požadavky stanovené v jednotném souboru pravidel. Za tímto účelem jsme vybrali 179 těchto požadavků, které jsme seskupili podle oblastí (viz obrázek 6) a ověřili jejich splnění.

Z našich výsledků vyplývá, že bylo splněno 60 % požadavků (viz tabulka 2). Ve srovnání s výsledky našeho předchozího auditu, jehož předmětem byl vzorek plánů z cyklu roku 2016, který splňoval jen 14 % požadavků, je to zlepšení. Kromě toho nebylo splněno 30 % požadavků (2017: 64 %) a 10 % bylo splněno částečně (2017: 22 %).

Stav plánů ve vzorku se značně různil, od 80 % (plán 1) po 40 % (plán 6) splněných požadavků, jak je vidět v tabulce 3.

V tabulce 4 uvádíme příklady požadavků v jednotném souboru pravidel, které plány řešení krize v našem vzorku nesplnily.

Kromě příkladů nedostatků popsaných ve výše uvedené tabulce:

• v žádném z plánů řešení krize ve vzorku jsme nenalezli informace o testu nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v bankách, ačkoli jsme to v naší zvláštní zprávě z roku 2017 doporučovali. Podle nejnovějšího dokumentu SRB „Očekávání od bank“ mají banky do roku 2022 vytvořit potřebnou infrastrukturu, která by údaje nutné pro provedení takového testu poskytovala;
• pokud jde o cyklus roku 2018 a roku 2019, SRB určil pouze „potenciální“ překážky (proto nebylo posouzeno, zda se jedná či nejedná o podstatné překážky), ačkoli příslušný postup pro stanovení podstatných překážek byl u většiny plánů k dispozici (viz bod 49). U cyklu plánování řešení krize roku 2020 určí SRB pouze potenciální překážky. Jak je uvedeno v bodech 51 a 52, SRB vnímá stanovení překážek jako opakující se proces. Dalším výsledkem současného nestanovení podstatných překážek je skutečnost, že SRB dosud neurčil vyšší cílové hodnoty MREL v důsledku překážek, což je podle právního rámce možné. Do listopadu 2019 určil SRB cílové hodnoty MREL na konsolidované úrovni pro 85 bank, přičemž o přibližně 32 bankách nebylo dosud rozhodnuto. Celkem 48 bank, soustředěných převážně v pěti členských státech (Francii, Řecku, Itálii, Nizozemsku a Španělsku), nesplňuje hodnotu MREL o 137 miliard EUR. V rámci cyklu roku 2018 nepřijal SRB žádné rozhodnutí o interním MREL³⁴.

Posoudili jsme také dva plány (viz bod 19), přijaté později než plány v našem prvním vzorku, z hlediska stanovení podstatných překážek, neboť měly být v tomto ohledu pokročilejší. Ověřovali jsme, zda byla uplatněna vlastní politika SRB:

• u jednoho plánu jsme zjistili, že pokyny byly uplatněny pouze v omezeném rozsahu. Nebyly stanoveny ani podstatné, ani potenciální překážky. Byl vypracován jen seznam bodů s upozorněním, že by se z nich mohly stát potenciální překážky;
• ve druhém případě jsme zjistili nedostatky v uplatňování pokynů. Konkrétně vnitřní tým příslušný k řešení krize se odchýlil od doporučení uvedených v pokynech, která se týkají hodnocení pravděpodobnosti výskytu (viz bod 50), tím, že postupoval dle vlastního uvážení, tj. zohlednil určité zmírňující činitele. Bylo například třeba, aby banka ještě více zkrátila dobu potřebnou na předložení údajů o ocenění v případě řešení krize, a skutečnost, že pracovala na řešeních, byla považována za dostatečnou na to, aby překážka nebyla hodnocena jako závažná.

Zjistili jsme, že vnitřní kontrolní systém SRB nemohl odhalit nedostatky nebo z toho plynoucí rozdílnou kvalitu plánů řešení krize (body 69–74). Jedno oddělení SRB (odpovědné za politiku, procesy a metodiku řešení krize) provádělo kontroly kvality tak, že ověřovalo, zda plány řešení krize, za něž odpovídala jiná oddělení, byly v souladu s politikami SRB a jednotným souborem pravidel. Jelikož oddělení mělo nedostatečné zdroje, mělo na tuto kontrolu jen málo času. Kontrolní činnosti navíc nebyly systematicky zaznamenávány.

Zpoždění při přijímání plánů řešení krize v působnosti SRB

I když plány řešení krize byly poprvé vypracovány v rámci cyklu roku 2016 a nejnovější plány nejsou stále v dostatečném souladu s jednotným souborem pravidel (viz body 69–75), SRB nikdy nestanovil datum pro dokončení plánu řešení krize každé banky (viz bod 66). Podobnou připomínku jsme vyjádřili již ve zvláštní zprávě č. 23/2017. Ve svém víceletém pracovním programu z roku 2018 SRB pouze uvedl, že cílem pro konečné vypracování plánů řešení krize je rok 2020. S ohledem na přechodné období poskytnuté bankám na základě dokumentu „Očekávání od bank“ (viz body 31 a 52) je však nepravděpodobné, že všechny plány roku 2020 budou plně v souladu s jednotným souborem pravidel.

Pokud jde o plánovací cykly let 2018 a 2019, SRB plány řešení krize přijímal se zpožděním. Zpoždění jsou uvedena v tabulce 5, v níž jsme srovnali datum plánovaného dokončení se skutečným datem dokončení. I když SRB chce všechny plány cyklu roku 2020 přijmout do 12 měsíců, považujeme riziko časového skluzu za vysoké. Kromě zpoždění, ke kterým došlo u předchozích plánů, má toto riziko ještě následující důvody:

• sladění procesu s dohledovým procesem ECB: SRB zohledňuje výsledek procesu dohledu a hodnocení (SREP) a také posouzení ozdravných plánů předložených bankami, které ECB provádí,
• čas potřebný na konzultace s ECB ohledně navržených plánů řešení krize,
• počet nedokončených dokumentů o politikách (viz bod 31),
• provádění nových regulatorních požadavků (revidované SRMR a revidovaná BRRD),
• pandemie covid-19.

Dokončení plánovacího cyklu roku 2018 bylo oproti původnímu předpokladu zpožděno. Toto zpoždění lze vysvětlit několika důvody:

• neefektivnost procesu vypracování plánu,
• doplnění o přezkum kvality (viz bod 75),
• nedostatek zdrojů, zejména ve vnitřních týmech příslušných k řešení krize,
• uplatnění určitých správních postupů, jako je „právo být vyslechnut“, umožňující bankám vyjádřit se k cíli MREL.

V důsledku tohoto zpoždění se SRB rozhodl nepřijmout aktualizované plány řešení krize pro všechny banky v cyklu plánování řešení krize roku 2019, i když předpisy každoroční aktualizaci vyžadují (viz bod 66), a přijal plány řešení krize jen pro 30 ze 113 bank.

Pokud jde o plánovací cyklus roku 2018, SRB upřednostnil z časového hlediska plány řešení krize bank bez kolegia k řešení krize před plány bank s kolegiem. To nebylo v souladu s duchem SRMR³⁵, který vyžaduje upřednostňování systémově významných bank. Vzhledem k tomu, že plány těchto bank byly v cyklu roku 2018 schváleny jako poslední (poslední v polovině roku 2020 (viz tabulka 5)), nebyly mezi plány, které byly aktualizovány v cyklu roku 2019.

SRB neřídil kvalitu u všech plánů méně významných bank ve stejném rozsahu

Ke konci prvního čtvrtletí roku 2020 vypracovaly orgány příslušné k řešení krize 1 916 plánů řešení krize z 2 260 (85 %). Plány, které je ještě třeba vypracovat (15 %), se týkají 13 orgánů příslušných k řešení krize. Cíle stanovené v pracovním programu SRB na rok 2019 nebylo schopno splnit osm z 19 orgánů příslušných k řešení krize. V některých případech byly cíle splněny tím, že se upřednostnily jednodušeji strukturované banky a složitější banky se ponechaly na později.

Zkoumali jsme, zda SRB orgánům příslušným k řešení krize zodpovědným za méně významné banky poskytl pokyny, a zajistil tak jednotné fungování SRM (viz bod 06). Také jsme se zajímali o to, zda včas vydal stanovisko k plánům řešení krize méně významných bank, které orgány příslušné k řešení krize předložily.

Zjistili jsme, že SRB vydal první soubor pokynů pro orgány příslušné k řešení krize až v srpnu 2020. Aby takové pokyny mohl vydat, potřebuje spolupráci orgánů příslušných k řešení krize a schválení zúženého výkonného zasedání SRB (když byla zohledněna stanoviska vyjádřená na plenárním zasedání, viz příloha I).

Za určitých okolností nemusí orgány příslušné k řešení krize vypracovat plnohodnotné plány řešení krize, ale mohou zvolit zjednodušenou verzi. V roce 2016 přijal SRB na výkonném zasedání dokument o tzv. zjednodušených povinnostech pro méně významné banky, který byl předložen na plenárním zasedání. To k této politice vyjádřilo výhrady. V srpnu 2020 (o čtyři roky později) přijalo výkonné zasedání novou verzi této politiky. Tentokrát většina účastníků plenárního zasedání s politikou vyjádřila obecný souhlas.

Z rozhovorů vedených v orgánu EBA, který v této oblasti zveřejnil pokyny³⁶, jsme zjistili, že orgány příslušné k řešení krize, které se také účastní plenárního zasedání SRB, dosud neměly zájem vypracovat další pokyny ke zjednodušeným plánům řešení krize (tj. k obsahu těchto plánů), přičemž cílem bylo zachovat dostatečnou pružnost, která by odrážela zvláštnosti domácích bankovních odvětví.

I když dokument SRB platil pouze pro banky v jeho působnosti, porovnali jsme s ním dva zjednodušené plány řešení krize vypracované orgány příslušnými k řešení krize (méně významné banky). Ačkoli orgány příslušné k řešení krize nemohou zjednodušený přístup uplatnit, pokud banka nedosáhne minimálního bodového hodnocení podle platných kritérií způsobilosti, nebylo dosažené bodové hodnocení v plánech uvedeno. V obou případech jsme zjistili nedostatky v poskytnutých informacích o i) informačním systému pro řízení, ii) komunikaci s různými zúčastněnými stranami a iii) komunikaci s veřejností.

SRB je povinen posoudit plány řešení krize předložené orgány příslušnými k řešení krize a vyjádřit se k nim, tj. vydat nezávazné stanovisko. Musí tedy své posouzení dokončit v dané lhůtě, což představuje značnou pracovní zátěž, neboť plánů je 2 260 (údaje ke konci roku 2019). Rozhodl se tedy plány podle jejich rozsahu a složitosti rozdělit do tří skupin. Zjistili jsme, že podrobnost posouzení závisela na skupině, přičemž první skupině byla věnována větší pozornost. Prověřovali jsme vzorek tří posouzení zahrnujících 16 plánů řešení krize. U 12 plánů se SRB rozhodl stanovisko nevyjádřit k 11 z nich navzdory svým pochybnostem o důvěryhodnosti zvolené strategie řešení krize a ve zbývajícím plánu chyběl cíl pro MREL.

SRB se také nevyjádřil ke skutečnosti, že nebyly stanoveny podstatné překážky. Z 18 orgánů příslušných k řešení krize, které odpověděly na náš průzkum, 15 uvedlo, že pro banky ve své působnosti podstatné překážky nestanovilo. Zbývající tři orgány příslušné k řešení krize konstatovaly, že pro jejich banky žádné překážky neexistovaly.

Pokud jde o dodržování lhůt, pět z 18 orgánů příslušných k řešení krize, které odpověděly na náš průzkum, uvedlo, že SRB není vždy schopen je splnit.

Organizační uspořádání v rámci SRM ještě není optimální

Ve zvláštní zprávě z roku 2017 jsme konstatovali, že i) rozdělení provozních úkolů mezi orgány příslušné k řešení krize a SRB, včetně rozdělení povinností, je nejasné a ii) memorandum o porozumění mezi SRB a ECB jako orgánem dohledu nezaručuje, že SRB obdrží veškeré potřebné informace včas.

V téže zprávě jsme uvedli závěr, že SRB nemá dostatečné lidské zdroje. Při plnění svých úkolů, pokud jde o plány řešení krize pro významné banky, je závislý také na pracovnících, které orgány příslušné k řešení krize poskytnou pro vnitřní týmy příslušné k řešení krize.

Aby byla zajištěna připravenost na úrovni SRM a s ohledem na vysoký počet méně významných bank, které spadají do působnosti orgánů příslušných k řešení krize (viz bod 06), je nutný odpovídající počet zaměstnanců.

Posuzovali jsme tedy, zda:

1. se zlepšila spolupráce mezi orgány příslušnými k řešení krize a ECB v její roli orgánu dohledu;
2. ve srovnání s výsledky našeho předchozího auditu vzrostl počet pracovníků SRB a vnitřních týmů příslušných k řešení krize;
3. orgány příslušné k řešení krize mají pro každou banku srovnatelný počet ekvivalentů plného pracovního úvazku.

Spolupráce mezi zúčastněnými stranami je dobrá, avšak orgány příslušné k řešení krize závisí na včasné reakci orgánů dohledu

Spolupráce mezi SRB a orgány příslušnými k řešení krize byla vyjasněna v rámci spolupráce, který byl přijat v roce 2016 a pozměněn v roce 2018 a který je veřejně dostupný³⁷. Týká se jak úlohy zaměstnanců orgánů příslušných k řešení krize ve vnitřních týmech příslušných k řešení krize, které se zabývají významnými bankami, tak spolupráce na plánech pro méně významné banky. Kromě toho byly v letech 2017 a 2018 přijaty strategické zásady a cílový provozní model popisující rozdělení práce a dále interní opatření, jimiž se řídí například každodenní práce vnitřních týmů. Tyto dokumenty nejsou veřejně dostupné. Pro velkou většinu orgánů příslušných k řešení krize v našem průzkumu (83 %) je rozdělení úkolů v rámci vnitřních týmů jasné.

V souladu s rámcem spolupráce by SRB měl pravidelně provádět následné posouzení činnosti vnitřních týmů příslušných k řešení krize, aby byla zaručena odpovídající míra jednotnostmi mezi nimi. Zatím byly pomocí průřezové analýzy posouzeny jen některé aspekty. Dosud nebylo v souladu s rámcem spolupráce provedeno žádné úplné posouzení.

Pozitivní je, že 13 z 18 orgánů příslušných k řešení krize, které odpověděly na náš průzkum, uvedlo, že SRB je v plném rozsahu informoval o poznatcích získaných ze svých rozhodnutí o bankách v krizové situaci.

Memorandum o porozumění s ECB bylo revidováno v květnu 2018³⁸. Ustanovení o výměně informací jsme vyhodnotili jako úplná. Spokojenost s postupem vyjádřili i zaměstnanci SRB.

Memorandum o porozumění obsahuje mimo jiné ustanovení o výměně informací v případě, že ECB zahájí opatření včasného zásahu, což může učinit, pokud je splněn určitý počet podmínek. Tyto informace jsou nezbytné k tomu, aby mohl SRB aktualizovat příslušný plán řešení krize a připravit se na možné řešení krize banky a na ocenění jejích aktiv a pasiv.

Komise dospěla v roce 2019 k závěru, že opatření včasného zásahu byla dosud uplatňována jen ve velmi omezené míře³⁹. Ve své zvláštní zprávě o krizovém řízení ECB⁴⁰ jsme konstatovali, že posouzení včasné intervence jsou většinou prováděna v souvislosti s ročním postupem dohledu a hodnocení (SREP), a nikoli v reakci na důkazy o závažném zhoršení finanční situace banky. Rovněž jsme dospěli k závěru, že pokyny pro zjišťování krize nejsou dostatečné a neobsahují objektivní kritéria. Přestože je důležité, aby se opatření včasného zásahu uplatňovala účinně a byla zahájena s dostatečným předstihem, aby se v nejvyšší možné míře snížilo riziko a dopad možného řešení krize, nebyla tato otázka dosud vyřešena změnami právního rámce. Je to důležité proto, že tato opatření by například SRB opravňovala dát bance pokyn, aby se obrátila na možné kupce jejího podnikání. Bereme na vědomí, že dne 26. června 2020 EBA zahájila konzultaci o použití opatření včasného zásahu.

Aby byla opatření k řešení krize uplatněna, zatímco banka má ještě k dispozici značnou likviditu, musí být rozhodnutí, kterým se banka prohlašuje za banku v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné, přijato v dostatečném časovém předstihu. Takové rozhodnutí přijímá orgán dohledu, jemuž banka podléhá. Podle SRMR může banku prohlásit za banku, která je v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné, také SRB „z vlastního podnětu“, tj. i pokud takové prohlášení nevydá ECB. Aby orgán mohl takové rozhodnutí přijmout, musí posoudit skutečnou situaci banky i její situaci v blízké budoucnosti. Ani jednotný soubor pravidel, ani politika SRB nedefinují, co se „blízkou budoucností“ rozumí. Navíc definice „instituce v selhání nebo instituce, jejíž selhání je pravděpodobné“ použitá v BRRD ponechává značný prostor pro vlastní uvážení⁴¹. SRB nicméně zatím normotvůrce neoslovil, aby prosazoval stanovení objektivních a kvantifikovaných kritérií.

Počet zaměstnanců SRM se zvýšil, avšak orgány příslušné k řešení krize mírně snížily svůj příspěvek

Na konci března 2020 zaměstnával SRB s výjimkou národních odborníků 358 pracovníků v přepočtu na plné pracovní úvazky (FTE). Na konci března 2020 stále chybí ve srovnání s plánem pracovních míst přijatým v září 2019 přibližně 11 % (400 FTE).

Jelikož oddělení SRB zodpovědné za politiku, procesy a metodiku řešení krize (viz též bod 75) nemělo dostatek zaměstnanců, ve výše uvedeném plánu pracovních míst pro ně bylo vyčleněno dalších pět FTE (což ve srovnání s rokem 2018 představuje nárůst o 31 %). Na nedostatek pracovníků v tomto oddělení rovněž poukázal náš audit z roku 2017. Oddělení SRB odpovědné za dohled nad plány, které předložily orgány příslušné k řešení krize pro méně významné banky, mělo na konci roku 2018 stav 8,5 FTE. Vzhledem k tomu, že tento počet neumožňuje podrobit všechny plány stejné kontrole, muselo si oddělení stanovit priority (viz bod 87). Navzdory tomuto stavu nebyla ve výše uvedeném plánu pracovních míst vytvořena žádná další pracovní místa.

V roce 2019 bylo téměř 40 % zdrojů SRB přiděleno na vnitřní týmy příslušné k řešení krize, které odpovídají za vypracování plánů řešení krize pro významné banky. V letech 2016 až 2019 (viz tabulka 6) SRB výrazně zvýšil zdroje pro tyto vnitřní týmy, zatímco orgány příslušné k řešení krize svoje zdroje mírně snížily. SRB tak zajišťoval více pracovníků než všechny orgány příslušné k řešení krize dohromady. Poměr pracovníků SRB a pracovníků orgánů příslušných k řešení krize se tudíž zvýšil a na konci roku 2019 činil 4:3 a předpokládá se, že zůstane zachován i v roce 2020. Pro srovnání, ve společných týmech dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu poměr pracovníků ECB a pracovníků vnitrostátních příslušných orgánů v roce 2016 činil 1:3⁴².

Zjistili jsme, že orgány příslušné k řešení krize poskytovaly své zaměstnance do vnitřních týmů ve velmi rozdílném rozsahu: ve vztahu k významným bankám se v roce 2019 toto rozpětí pohybovalo od 0,4 FTE po 3,25 FTE na banku⁴⁴. SRB nemá nad počtem zaměstnanců, které orgány příslušné k řešení krize poskytnou do vnitřních týmů, žádnou kontrolu. V rámci pro spolupráci se pouze stanoví, že SRB a orgány příslušné k řešení krize se musí spolu radit a dohodnout se na využití zdrojů orgánů.

SRB nestanovil standardní složení vnitřních týmů pro řešení krize (tj. počty, poměr mezi pracovníky SRB a pracovníky orgánů příslušných k řešení krize a kvalifikaci). To umožňuje flexibilitu a zvyšuje pravděpodobnost, že personální zajištění vnitřních týmů bude heterogenní.

Významné rozdíly v personálním zajištění orgánů příslušných k řešení krize

I když SRB odpovídá za dohled nad tím, jak orgány příslušné k řešení krize, řešení krize plánují (viz bod 06), předpisy mu nedávají žádné oprávnění ovlivňovat počet jejich zaměstnanců, kteří jsou potřební pro vypracování plánů pro méně významné banky. To je v působnosti vnitrostátních rozpočtových orgánů. Zjistili jsme, že počet FTE na banku se mezi orgány příslušnými k řešení krize výrazně liší, a to od 0,005 FTE po 0,375 FTE na banku. Jedná se o průměrné hodnoty, které nejsou váženy s ohledem na velikost a složitost jednotlivých bank.

Orgán EBA sleduje pomocí pravidelných přezkumů, zda orgány příslušné k řešení krize (tj. SRB a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize) mají odpovídající odborné znalosti, zdroje a provozní kapacitu. Používá k tomuto účelu různé nástroje, včetně dvoustranných jednání a účasti v kolegiích k řešení krize. V roce 2017 provedl orgán EBA také průzkum, který se omezoval na zhodnocení dostupných zdrojů. Jeho výsledky nebyly zveřejněny. Datum příštího přezkumu zatím nebylo stanoveno.

Závěry a doporučení

Náš celkový závěr zní, že SRM učinil v posledních několika letech pokrok, avšak chybí některé klíčové prvky a v plánování řešení krize bank je třeba podniknout další kroky. Je tomu tak z několika důvodů, přičemž některé z nich se týkají normotvůrců, jiné rozpočtových orgánů (členských států i EU) a práce, kterou vykonal SRB a orgány příslušné k řešení krize. SRB pokročil se stanovením politik a zlepšováním kvality plánů řešení krize. Zjistili jsme, že SRB se neřídil některými doporučeními (viz například body 28, 30 nebo 76) v naší zvláštní zprávě z roku 2017.

Normotvůrců se týkají zejména dvě klíčové skutečnosti: i) financování při řešení krize (viz bod 32) a ii) lepší sladění rámce pro řešení krize a různých vnitrostátních insolvenčních rámců (viz bod 45). Dále konstatujeme, že pravidla pro sdílení zátěže a státní podporu se liší podle toho, zda se jako možnost v případě selhání banky zvolí řešení krize nebo platební neschopnost (viz body 42–44).

Tyto skutečnost mají dopad na plánování řešení krize a na výběr nástroje k  řešení krize. SRM zejména nepřijala politiku pro „finanční kontinuitu“, která souvisí s výše uvedeným financováním při řešení krize. Dalšími oblastmi, pro něž není stanovena politika, jsou „správa a komunikace“ a „informace“ (viz body 31–36).

Jednotnému zacházení s bankami v působnosti SRB brání skutečnost, že kvůli nedostatkům v příslušných politikách se postupy mezi vnitřními týmy příslušnými k řešení krize liší (viz body 38–41, 47–51 a 57–65). Tyto rozdíly jsou způsobeny například tím, že i) vnitřní týmy příslušné k řešení krize stanovují, zda jsou překážky podstatné povahy, podle vlastního uvážení a ii) chybí referenční hodnoty nebo konkrétní kritéria pro posouzení jak kritických funkcí, tak veřejného zájmu. A konečně politiky SRB, jak jsou uvedeny v příručce pro plánování řešení krize, nebyly pro týmy příslušné k řešení krize dosud závazné (viz bod 30), a odchylky tak není třeba v plánech řešení krize zdůvodňovat (tj. nemusí se řídit zásadou „dodržet, nebo vysvětlit“).

V dubnu 2020 vydal SRB také dokument o svých „očekáváních od bank“: banky by měly vybudovat svou kapacitu ve všech relevantních oblastech způsobilosti k řešení krize nejpozději do konce roku 2023, ale tuto lhůtu mohou na základě individuální dohody i překročit. Normotvůrci takový časový harmonogram pro banky, aby se staly plně způsobilé k řešení krize, nestanovili. Skutečnost, že SRB dosud nevymezil podstatné překážky a nezahájil proces vedoucí k jejich odstranění, není v souladu s jednotným souborem pravidel (viz body 52–56 a 73).

V zájmu jednotného zacházení s bankami v rámci SRM a s ohledem na stávající právní rámec by SRB měl:

1. vypracovat chybějící politiky, tj. politiky upravující finanční kontinuitu, správu a komunikaci a informace;
2. odstranit nedostatky ve stávajících politikách anebo jejich uplatňování, tj. politikách upravujících posouzení veřejného zájmu, stanovení podstatných překážek způsobilosti k řešení krize a rekapitalizaci z vnitřních zdrojů. Zejména by měl dodržovat jednotný soubor pravidel tím, že v každém plánu řešení krize určí podstatné překážky způsobilosti k řešení krize a bude se řídit řádným postupem pro jejich odstranění;
3. požadovat od vnitřních týmů příslušných k řešení krize, aby se řídily zásadou „dodržet, nebo vysvětlit“, když se odchýlí od politik stanovených v příručce pro plánování řešení krize. Odchylky by měly být sděleny výkonnému zasedání, když přijímá plány řešení krize.

Časový rámec: pro a) a b) březen 2022 a pro c) konec roku 2021

SRB dosud nestanovil přesné datum pro dokončení plánů řešení krize pro každou jednotlivou banku. Dobu potřebnou pro jejich dokončení pravděpodobně ovlivní uplatňování dokumentu „Očekávání od bank“ (viz bod 112). Kvalita plánů řešení krize se ve srovnání s výsledky našeho auditu plánovacího cyklu roku 2016 zvýšila. V plánovacím cyklu roku 2018 bylo ve vzorku plánů řešení krize, které jsme prověřovali, splněno 60 % požadavků jednotného souboru pravidel. I když je zaveden systém vnitřní kontroly, nejsou k dispozici dostatečné zdroje pro řízení kvality. Zjistili jsme, že 10 % požadavků bylo splněno jen částečně a 30 % nebylo splněno vůbec (viz body 69–71 a 75).

Oblasti, v nichž je počet splněných požadavků nejnižší, jsou ty, kde SRB ještě musí vypracovat příslušnou politiku (financování při řešení krize, komunikace a informace), nebo kde jsou v politikách nedostatky. Kromě toho v polovině případů v našem vzorku chybělo jasné stanovisko ke způsobilosti dané banky k řešení krize (viz tabulka 2 a body 69–74).

SRB přijímal plány plánovacího cyklu roku 2018 se zpožděním. Neupřednostňoval z časového hlediska systémově významné banky (tj. jejich plány byly přijaty jako poslední), což nebylo v souladu s právními východisky a odůvodněními SRMR. Následně rozhodl, že cyklus roku 2019 by se měl týkat jen omezeného počtu bank, kdežto cyklus roku 2020 se plánuje jako úplný cyklus. Avšak i bez ohledu na případný dopad pandemie covid-19 a vzhledem k zavedeným postupům, z nichž některé jsou časově náročné, hrozí, že cíl dokončit všechny plány cyklu roku 2020 do března 2021 nebude splněn (viz body 76–80).

Aby byly plány řešení krize přijaty včas a odpovídaly předpisům, měl by SRB:

1. zlepšit kvalitu plánů, aby bylo dosaženo plného souladu s jednotným souborem pravidel;
2. zefektivnit postupy a snížit jejich časovou náročnost, aby nebyl ohrožen cíl přijmout všechny plány v jednoletém cyklu.

Časový rámec: pro a) pro cyklus roku 2021 (březen 2022), pro b) pro cyklus roku 2020 (březen 2021)

Orgány příslušné k řešení krize dosáhly pokroku, pokud jde o počet plánů řešení krize přijatých pro méně významné banky. Osm orgánů příslušných k řešení krize však své cíle nesplnilo. První soubor pokynů, které zajišťují jednotné uplatňování norem pro řešení krize v případě méně významných bank, byl vydán až v srpnu 2020 spolu s pokyny k uplatňování tzv. zjednodušených povinností (viz body 81–85).

SRB sice posoudil kvalitu každého plánu předloženého orgány příslušnými k  řešení krize, avšak obtížně dodržoval k tomu stanovené lhůty. Hloubka hodnocení se lišila podle velikosti banky a zvolené strategie řešení krize. Důvodem byl nedostatek zdrojů v příslušném oddělení SRB. SRB se rovněž rozhodl nezaujmout stanovisko ke všem plánům, v nichž byly zjištěny nedostatky (viz body 87–89 a 102).

Kromě toho SRB na začátku roku 2020 téměř dosáhl počtu zaměstnanců potřebných k plnění svých úkolů (89 %). Nestanovil však standardní složení vnitřního týmu pro řešení krize (tj. počty, poměr mezi pracovníky SRB a pracovníky orgánů příslušných k řešení krize a kvalifikaci). Rovněž jsme zaznamenali, že se v průběhu času zvýšil podíl zaměstnanců SRB (viz body 101–105).

SRB nemá žádné pravomoci, pokud jde o personální zajištění orgánů příslušných k řešení krize, které je v pravomoci vnitrostátních rozpočtových orgánů. Zjistili jsme, že počet zaměstnanců na jednu banku se mezi jednotlivými orgány značně liší. Orgán EBA však má za úkol sledovat odborné znalosti, zdroje a provozní kapacitu orgánů příslušných k řešení krize. Přesto však dosud nezveřejnil žádné komplexní hodnocení těchto aspektů, neboť ke splnění tohoto úkolu použil různé nástroje (viz body 106–107). Pokud nejsou poskytnuty náležité zdroje úměrné cílům organizace, může to vést k rostoucímu nesouladu mezi cíli a reálným stavem.

1. Aby SRB zlepšil svůj dohled nad plánováním řešení krize na úrovni orgánů příslušných k řešení krize, měl by přidělit dostatek zaměstnanců do oddělení zodpovědného za dohled nad méně významnými bankami a jasně se vyjádřit ke kvalitě plánů řešení krize pro méně významné banky, v nichž nalezne nedostatky.
2. SRB a orgány příslušné k řešení krize by se měly dohodnout na standardních kritériích, aby bylo docíleno vhodného složení pracovníků ve vnitřních týmech.

Časový rámec: plánovací cyklus roku 2021 (březen 2022)

Rozdělení úloh mezi SRB a orgány příslušnými k řešení krize bylo vyjasněno v dohodě o spolupráci přijaté v roce 2016 a pozměněné v roce 2018 (viz body 94–95). Výměna informací mezi SRB a orgánem dohledu, kterým je ECB, se řídí podrobným memorandem o porozumění.

Účinné řešení krize však závisí na tom, zda orgán bankovního dohledu i) zahájí opatření včasného zásahu s dostatečným předstihem a účinně je uplatní a ii) ve vztahu k bance, jež je v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné, dostatečně včasně přijme rozhodnutí na základě jasných, objektivních a kvantifikovaných prahových hodnot. Ačkoli opatření včasného zásahu byla využívána jen zřídka a právní rámec nestanoví objektivní a kvantifikovaná kritéria pro vyhlášení banky za banku, jež je v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné, SRB v tomto ohledu normotvůrce neoslovil (viz body 97–100).

Aby byla opatření v oblasti dohledu přijímána v dostatečném předstihu, SRB a Komise by měly oslovit normotvůrce a ECB v její roli orgánu dohledu a prosazovat objektivní a kvantifikované prahové hodnoty pro zahájení opatření včasného zásahu a pro přijetí rozhodnutí, že banka je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné.

Účetní dvůr vyzývá Evropský parlament a Radu, aby zvážily, jak výše uvedených vyjasnění v právním rámci co nejlépe dosáhnout.

Časový rámec: konec roku 2021

Tuto zprávu přijal senát IV, jemuž předsedá Alex Brenninkmeijer, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 24. listopadu 2020.

Za Účetní dvůr

Klaus-Heiner Lehne
předseda

Přílohy

Příloha I — Řídicí orgány SRB

V závislosti na úkolech se SRB schází v různém složení (viz obrázek 9 níže). „Zúžené“ výkonné zasedání se skládá z předsedy a čtyř dalších stálých členů výboru. Místopředseda se zúženého výkonného zasedání účastní jako člen bez hlasovacího práva, který však v nepřítomnosti předsedy vykonává jeho funkci.

Pokud výkonné zasedání jedná o konkrétní bance, je rozšířeno („rozšířené“ výkonné zasedání) o členy výboru, kteří zastupují dotyčné orgány příslušné k řešení krize. Složení „rozšířeného“ výkonného zasedání tedy závisí na konkrétní bance, o níž se jedná. Pokud rozšířené výkonné zasedání není schopno dosáhnout společné dohody, přijmou rozhodnutí předseda a čtyři další stálí členové prostou většinou hlasů.

Plenární zasedání se skládá z předsedy, čtyř dalších stálých členů výboru a členů výboru zastupujících orgány příslušné k řešení krize. Stejně jako v případě výkonného zasedání se místopředseda účastní jako člen bez hlasovacího práva, který však v nepřítomnosti předsedy vykonává jeho funkci.

Komise a ECB mají na všech zasedáních výkonného a plenárního zasedání SRB status stálého pozorovatele. V případě potřeby mohou být v jednotlivých případech na výkonné a plenární zasedání přizváni další pozorovatelé. Pokud „rozšířené“ výkonné zasedání jedná o bance, která má dceřiné podniky nebo významné pobočky v nezúčastněných členských státech, jsou orgány těchto států příslušné k řešení krize přizvány na jednání.

Zdroj: EÚD na základě diagramu SRB.

Příloha II — Cílové hodnoty MREL, které stanovil SRB

V květnu 2020 zveřejnil SRB po veřejné konzultaci svou politiku pro MREL roku 2020. Níže uvedená tabulka obsahuje různé složky cílové hodnoty MREL pro cykly plánování řešení krize roku 2018 a 2020. Rozdíly mezi oběma jsou vyznačeny zeleně.

Zdroj: EÚD, upraveno na základě údajů SRB.

V případě bank, které by měly podléhat běžnému úpadkovému řízení, odpovídá MREL obvykle kapitálovým požadavkům podle nařízení o kapitálových požadavcích, které zahrnují pouze částku k absorpci ztrát (LAA).

Podle nových pravidel celkový objem rizikové expozice (TREA) v rámci MREL pro LAA již nemusí zahrnovat požadavky kombinovaných kapitálových rezerv, a nevyžaduje se taky rezerva tržní důvěry (MCC), avšak SRB může stále upravit RCA o MCC.

V tomto případě bude odpočet z MCC ve výši 1,25 % podle politiky SRB pro MREL roku 2018 nahrazen odpočtem proticyklické kapitálové rezervy. Proticyklická kapitálová rezerva zahrnuje část požadavků kombinovaných kapitálových rezerv. Předchozí zvýšení požadavků kombinovaných kapitálových rezerv kompenzuje odpočet.

V novém bankovním balíčku, kterým se převádí požadavky Basel III, se zavádí pákový poměr ve výši 3 %. V důsledku toho zavedl SRB druhé měřítko MREL založené na expozici pákového poměru.

Zkratková slova a zkratky

BRRD: směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank (Bank Recovery and Resolution Directive)

EBA: Evropský orgán pro bankovnictví

ECB: Evropská centrální banka

FTE: ekvivalent plného pracovního úvazku (full-time equivalent)

LAA: částka k absorpci ztrát (loss-absorption amount)

MCC: rezerva tržní důvěry (market confidence charge)

MREL: minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (minimum requirement for own funds and eligible liabilities)

SFEU: Smlouva o fungování Evropské unie

SRB: Jednotný výbor pro řešení krizí (Single Resolution Board)

SREP: proces dohledu a hodnocení (supervisory review and evaluation process)

SRM: jednotný mechanismus pro řešení krizí (Single Resolution Mechanism)

SRMR: nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí (Single Resolution Mechanism Regulation)

Glosář

Dohled: bankovní dohled spočívá v monitorování finanční výkonnosti a operací bank veřejnými orgány, aby banky fungovaly bezpečně a stabilně a dodržovaly pravidla a předpisy.

Evropská bankovní unie: Evropská bankovní unie je přenesení odpovědnosti za bankovní politiku z vnitrostátní úrovně na úroveň EU. V současnosti se skládá z jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí, které jsou založeny na jednotném souboru pravidel EU. Evropské bankovní unie se účastní členské státy eurozóny.

Hlavní linie podnikání: obory podnikání a související služby, které pro instituci nebo skupinu, jíž je instituce součástí, představují podstatný zdroj příjmů, zisku či franšízové hodnoty.

Kolegium k řešení krize: kolegia k řešení krize jsou subjekty, které zajišťují spolupráci mezi všemi stranami, jako jsou orgány příslušné k řešení krize, centrální banky, příslušná ministerstva nebo EBA, ve všech fázích plánování řešení krize a při řešení krize banky v selhání.

Minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky: požadavek, který musí banky trvale splňovat tím, že budou držet nástroje snadno použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, aby bylo možné absorbovat ztráty a banky rekapitalizovat v případě, že se dostanou do finančních problémů a následně je u nich zahájen režim řešení krize.

Nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů: mechanismus, který umožňuje, aby se v případě řešení krize finanční instituce dluhy s určitými výjimkami, jako jsou pojištěné vklady, odepsaly nebo konvertovaly na vlastní kapitál. Závazky, na které by se mohl nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů vztahovat, jsou označovány jako „použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“.

Obezřetnostní kapitálové požadavky: obezřetnostní kapitálové požadavky se týkají objemu kapitálu, který banky vlastní. Cílem těchto pravidel je posílit jejich odolnost a zároveň zajistit, aby banky nadále financovaly hospodářskou činnost a růst.

Ocenění: jednotný soubor pravidel stanoví formální postup se třemi oceněními, na jejichž základě se stanoví, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné (ocenění 1), rozhodne o použití nástrojů k řešení krize včetně rekapitalizace z vnitřních zdrojů (ocenění 2) a zajistí, aby byla dodržena podmínka, že žádný věřitel se nesmí dostat do méně výhodného postavení (ocenění 3).

Ozdravný plán: ozdravné plány zajišťují, aby byly banky připraveny obnovit svou životaschopnost i v obdobích závažných finančních obtíží.

Plán řešení krize: plán řešení krize je komplexní dokument, v němž se podrobně uvádějí charakteristiky banky a popisuje preferovaná strategii řešení krize dané banky, včetně toho, které nástroje k řešení krize se uplatní na které subjekty. Jsou v něm označeny překážky bránící řešení krize banky a popsáno jejich řešení a také stanoven MREL banky.

Podřízené nástroje/závazky: v případě selhání banky má podřízený dluh nižší prioritu než přednostní dluh, ale vyšší prioritu než vlastní kapitál.

Přednostní dluh: přednostní dluh se v případě selhání banky splácí přednostně. Vzhledem k této prioritě představuje přednostní dluh ve srovnání s podřízeným dluhem nebo vlastním kapitálem nižší riziko.

Řešení krize: řešení krize je řízená likvidace banky v selhání, aby byla zajištěna kontinuita jejích základních činností a zachována finanční stabilita. Jejím cílem je rovněž chránit veřejné finanční prostředky tím, že se minimalizuje spoléhání se na mimořádnou veřejnou finanční podporu (viz článek 2 BRRD).

Systém pojištění vkladů: systém pojištění vkladů chrání do určité výše a v rámci určitých limitů vkladatele před ztrátami v případě úpadku banky.

Vnitřní týmy příslušné k řešení krize: podle článku 83 nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí může Jednotný výbor pro řešení krizí zřídit vnitřní týmy příslušné k řešení krize složené z vlastních zaměstnanců a ze zaměstnanců vnitrostátních orgánů příslušných k řešení krize, včetně případných pozorovatelů z členských států mimo eurozónu. Vnitřní týmy jsou klíčové pro spolupráci a komunikaci mezi SRB a vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize při přípravě plánů řešení krize. Zřizují se pro všechny banky spadající do působnosti SRB. V jejich čele stojí koordinátoři, kteří jsou jmenováni z řad vedoucích zaměstnanců SRB.

Zásadní funkce: činnosti, služby nebo operace banky, jejichž přerušení by pravděpodobně vedlo k narušení finanční stability nebo služeb, jež mají zásadní význam pro reálnou ekonomiku.

Závažné překážky: závažné překážky, které mohou bránit likvidaci nebo řešení krize banky, které zjistí orgány příslušné k řešení krize během posuzování toho, zda je banka způsobilá k řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize mají rozsáhlé pravomoci od bank vyžadovat, aby ve stanovené lhůtě tyto překážky vyřešily nebo odstranily. SRB může například požadovat, aby se banka zbavila konkrétních aktiv, omezila své činnosti nebo změnila svou právní či provozní strukturu.

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát IV, který odpovídá za oblast regulace trhů a konkurenceschopného hospodářství a jemuž předsedá člen EÚD Alex Brenninkmeijer. Audit vedl člen EÚD Rimantas Šadžius a podporu mu poskytovali vedoucí kabinetu Mindaugas Pakštys a tajemník kabinetu Tomas Mackevičius, vyšší manažerka Marion Colonerusová, vedoucí úkolu Helmut Kern a auditoři Marion Schiefeleová, Satu Levelä-Ylinenová, Christian Detry a Rafał Migasiewicz. Jazykovou podporu zajišťovala Cathryn Lindsayová a Victoria Gilsonová.

Poznámky na konci textu

¹ Pojmem „banka“ v této zprávě se označují subjekty uvedené v článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010, Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1.

² Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012, Úř. věst. L 173/190, 12.6.2014, s. 190.

³ Nařízení (EU) č. 806/2014 uvedené v poznámce pod čarou č. 1.

⁴ Přeshraniční méně významnou banku tvoří mateřská společnost se sídlem v eurozóně a alespoň jedna dceřiná společnost se sídlem v jiném členském státě eurozóny.

⁵ Zpráva Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování a přezkumu směrnice 2014/59/EU o ozdravných postupech a řešení krize bank a nařízení č. 806/2014 o jednotném mechanismu pro řešení krizí, COM(2019) 213 final ze dne 30.4.2019, s. 12.

⁶ Zvláštní zpráva EÚD č. 23/2017 „Jednotný výbor pro řešení krizí: náročná práce na projektu bankovní unie začala, ale k jejímu dokončení ještě zbývá dlouhá cesta“ (www.eca.europa.eu).

⁷ Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie, C 202, 7.6.2016, p. 1.

⁸ Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Estonskou republikou, Irskem, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Italskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Maltou, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou a Finskou republikou, podepsaná 2.2.2012.

⁹ Viz například: Providing funding in resolution: Unfinished business even after Eurogroup agreement on EMU reform, Demertzis a Wolff, Bruegel, 7. prosince 2018 nebo Banking Union: Towards new arrangements for the provision of liquidity in resolution, Deslandes a Magnus, Evropský parlament, PE 624.402, červenec 2019.

¹⁰ Hloubková analýza vyžádaná výborem ECON, Valuation reports in the context of banking resolution: What are the challenges?, Willem Pieter de Groen, Evropský parlament, PE 624.418, červen 2018.

¹¹ Study on the differences between bank insolvency laws and on their potential harmonisation, VVA, Grimaldi & Bruegel, listopad 2019.

¹² https://srb.europa.eu/en/node/622.

¹³ Pokud jsou splněny určité podmínky, stanovené v čl. 27 odst. 10) SRMR, může překročit 5 %.

¹⁴ 2018 Euro Area Policies: Financial Sector Assessment Program – Technical Note – Bank Resolution and Crisis management, Mezinárodní měnový fond, červenec 2018, s. 7.

¹⁵ Sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. srpna 2013 („sdělení o bankovnictví“), Úř. věst. C216, 30.7.2013, s. 1.

¹⁶ 2018 Euro Area Policies: Financial Sector Assessment Program – Technical Note, Bank Resolution and Crisis management, Mezinárodní měnový fond, červenec 2018, s. 7.

¹⁷ Zvláštní zpráva EÚD č. 21/2020 „Kontrola státní podpory pro finanční instituce v EU: je zapotřebí prověřit její účelnost“ (www.eca.europa.eu).

¹⁸ Zvláštní zpráva EÚD č. 21/2020 „Kontrola státní podpory pro finanční instituce v EU: je zapotřebí prověřit její účelnost“, body 66 a 68 (www.eca.europa.eu).

¹⁹ 2018 Euro Area Policies: Financial Sector Assessment Program – Technical Note, Bank Resolution and Crisis management, Mezinárodní měnový fond, červenec 2018, s. 21.

²⁰ Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. června 2020 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2019 (2019/2130(INI)), P9_TA(2020)0165, bod 49.

²¹ Viz například článek Eurofi od Elke König – Why we need an EU liquidation regime for banks, 5.9.2018 (www.srb.europa.eu/en/node/622).

²² Tamtéž poznámka pod čarou 11.

²³ Jde o tyto oblasti: správa a řízení, schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, likvidita a financování při řešení krize, provozní kontinuita a přístup ke službám infrastruktury finančního trhu, požadavky na informační systémy a data, komunikace a oddělitelnost a restrukturalizace.

²⁴ Bank of England, Policy Statement: The Bank of England’s approach to assessing resolvability, červenec 2019.

²⁵ Rozhodnutí Evropského orgánu pro bankovnictví o urovnání sporu, určené Jednotnému výboru pro řešení krizí a Banca Naţională a României, 27. dubna 2018.

²⁶ Hloubková analýza vyžádaná výborem ECON, Impediments to resolvability of banks? Banking Union Scrutiny, Willem Pieter de Groen, Oddělení pro podporu správu ekonomických záležitostí Evropského parlamentu, PE 634.358, prosinec 2019.

²⁷ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/877 ze dne 20. května 2019, kterým se mění nařízení (EU) č. 806/2014, pokud jde o schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace úvěrových institucí a investičních podniků, Úř. věst. L 150, 7.6.2019, s. 226, platné od 28. prosince 2020.

²⁸ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/879 ze dne 20. května 2019, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a směrnice 98/26/ES, Úř. věst. L 150, 7.6.2019, s. 296.

²⁹ Orgány příslušné k řešení musí klasifikovat banky do čtyř kategorií. Jsou to i) globální systémově významné banky, ii) nejvýznamnější banky, iii) jiné systémově významné subjekty a iv) všechny banky, které nepatří do žádné z předchozích kategorií. Závazný pevný MREL se vztahuje na první tři kategorie.

³⁰ Příloha 5 kvantitativní zprávy orgánu EBA o MREL, EBA/Rep/2020/07.

³¹ Tamtéž.

³² Statement of the EBA and ESMA on the treatment of retail holdings of debt financial instruments subject to the Bank Recovery and Resolution Directive, květen 2018.

³³ Ve dvou z šesti případů ve vzorku uváděl plán závěr, že banka by byla likvidována podle vnitrostátního insolvenčního práva.

³⁴ Externí cenné papíry typu MREL vydává subjekt, na nějž orgán příslušný k řešení krize hodlá uplatnit nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Vydávají se externím upisovatelům. Interní cenné papíry typu MREL upisují jiné subjekty skupiny patřící do téhož celku, který je předmětem řešení krize.

³⁵ 47. bod odůvodnění SRMR.

³⁶ V roce 2015 zveřejnil orgán EBA pokyny, jak by orgány měly posuzovat, zda je instituce způsobilá pro zjednodušené povinnosti (nyní zrušené a nahrazené regulačními technickými normami na totéž téma), a vypracoval prováděcí technickou normu o předávání příslušných informací orgánu EBA.

³⁷ Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 17. prosince 2018, kterým se stanoví rámec pro praktické ujednání o spolupráci v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí mezi Jednotným výborem pro řešení krizí orgány příslušnými k řešení krize (SRB/PS/2018/15).

³⁸ Memorandum o porozumění mezi Jednotným výborem pro řešení krizí a Evropskou centrální bankou, které se týká spolupráce a výměny informací. https://srb.europa.eu/sites/srbsite/files/mou_with_the_single_resolution_board_on_cooperation_and_information_exchange_2018_.pdf.

³⁹ Zpráva Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování a přezkumu směrnice 2014/59/EU o ozdravných postupech a řešení krize bank a nařízení č. 806/2014 o jednotném mechanismu pro řešení krizí, COM(2019) 213 final ze dne 30.4.2019, s. 6.

⁴⁰ Zvláštní zpráva EÚD č. 2/2018 „Provozní efektivnost krizového řízení ECB pro řešení krizí bank“, bod 125 (www.eca.europa.eu).

⁴¹ Understanding Bank Recovery and Resolution in the EU: A guidebook to the BRRD, World Bank Group, Financial Sector Advisory Centre, duben 2017, s. 106.

⁴² Zvláštní zpráva EÚD č. 29/2016 „Jednotný mechanismus dohledu – dobrý začátek, jsou však zapotřebí další zlepšení“, bod 110 (www.eca.europa.eu).

⁴³ Údaje SRB zahrnují asistenty, nikoli však vyslané národní odborníky. SRB poskytl údaje o FTE za rok 2019 a prognózu na rok 2020 za všechny orgány příslušné k řešení krize kromě Portugalska a Slovenska, u nichž jsme použili údaje za rok 2017.

⁴⁴ Rozpětí bylo podobné, pokud se měřilo podle celkových aktiv bank.

⁴⁵ Čl. 92 odst. 1 nařízení o kapitálových požadavcích, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012, Úř. věs. L 176, 27.6.2013, s. 1, článek 104a a článek 128 směrnice o kapitálových požadavcích, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES, Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338.

⁴⁶ Vztahuje se pouze na banky, u nichž strategie řešení krize stanoví opatření k řešení krize a použití nástrojů k řešení krize.

⁴⁷ Podle politiky SRB pro MREL roku 2020 (s. 12) se RCA může upravit o MCC, což je změna oproti politice SRB pro MREL na rok 2018 (s. 10), podle níž to bylo v případě bank, na něž SRB hodlal uplatnit nástroje a pravomoci k řešení krize, povinné. V politice MREL na rok 2020 SRB také zavedl pro MCC přechodná období.

⁴⁸ Obecné pokyny k výkladu různých podmínek, za nichž se instituce považuje za instituci, jež je v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné, podle čl. 32 odst. 6 směrnice 2014/59/EU.

Harmonogram

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2021

COPYRIGHT

© Evropská unie, 2021.

Politiku opakovaného použití dokumentů Evropského účetního dvora (EÚD) upravuje rozhodnutí Evropského účetního dvora č. 6-2019 o politice týkající se veřejně přístupných dat a opakovaném použití dokumentů.

Pokud není uvedeno jinak (například v jednotlivých upozorněních o ochraně autorských práv), je obsah EÚD vlastněný EU předmětem licence Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0). To znamená, že opakované použití je povoleno za podmínky, že je uveden zdroj a případné změny jsou označeny. Uživatel nesmí zkreslit původní význam nebo sdělení dokumentů. EÚD nenese za jakékoli důsledky opakovaného použití odpovědnost.

Jste povinni vypořádat další práva, pokud konkrétní obsah zobrazuje identifikovatelné fyzické osoby, například na fotografiích zaměstnanců EÚD, nebo obsahuje díla třetích stran. Je-li povolení poskytnuto, ruší toto povolení výše uvedené obecné povolení a musí jasně uvádět veškerá omezení týkající se použití.

K reprodukci obsahu, který není vlastnictvím EU, musíte žádat o povolení přímo od držitelů autorských práv.

Programové vybavení nebo dokumenty, na něž se vztahují práva průmyslového vlastnictví, jako patenty, ochranné známky, zapsané (průmyslové) vzory, loga a názvy, jsou z politiky EÚD pro opakované použití vyloučeny a není vám k nim poskytnuta licence.

Soubor internetových stránek orgánů a institucí Evropské unie využívajících doménu europa.eu obsahuje odkazy na stránky třetích stran. Protože nad jejich obsahem nemá EÚD žádnou kontrolu, doporučujeme seznámit se s jejich vlastními zásadami ochrany soukromí a politikou v oblasti autorských práv.

Používání loga Evropského účetního dvora

Logo Evropského účetního dvora nesmí být použito bez předchozího souhlasu Evropského účetního dvora.

Obraťte se na EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Vyhledávání informací o EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat na adrese: https://op.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1952 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp/cs) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.