Situační zpráva
2017

Opatření EU v oblasti energetiky a změny klimatu

Tato publikace je k dispozici ve 23 jazycích a v těchto formátech:
PDF
PDF General Report

Shrnutí

I

Energetika hrála klíčovou úlohu při vzniku EU, když šest zakládajících členských států v roce 1952, před 65 lety, založilo Evropské společenství uhlí a oceli. Opatření, která mají řešit problematiku změny klimatu, byla vypracována později. Energie a změna klimatu jsou nyní úzce provázány, neboť na výrobu energie, a to především z přeměny a spalování fosilních paliv, a na spotřebu energie, např. v průmyslu, domácnostech a dopravě, připadá 79 % emisí skleníkových plynů EU. V důsledku toho je pro řešení změny klimatu nezbytné přijmout účinná opatření v oblasti výroby a využití energie. Energetika a změna klimatu přinášejí mnoho otázek, které se nejlépe řeší spoluprací států. Z toho důvodu zaujímají přední místo v agendě EU.

II

Cílem této situační zprávy je poskytnout přehled o činnosti EU v této oblasti, shrnout dosavadní hlavní auditní práci Evropského účetního dvora (EÚD) a ostatních nejvyšších kontrolních institucí v EU, určit nejdůležitější výzvy a poskytnout podklady pro legislativní debatu a budoucí auditní práci.

III

V oblasti energetiky i změny klimatu EU stanoví rámec politiky. Určité oblasti, jako je volba skladby zdrojů energie, zůstávají v pravomoci členských států. V mezinárodním měřítku hrají EU a její členské státy přední úlohu v mezinárodních klimatických dohodách, jako je Pařížská dohoda z roku 2015.

IV

V oblasti energetiky je důležitou součástí opatření EU zřízení vnitřního trhu s energií, který by měl umožnit volný tok plynu a elektřiny a neomezený obchod s těmito komoditami na celém území EU. Cílem vnitřního trhu s energií je nákladově efektivním způsobem plnit cíle energetické politiky EU spočívající v dodávkách cenově dostupné, udržitelné a bezpečné energie za konkurenceschopné ceny.

V

V listopadu 2016 Komise vypracovala balíček s názvem „Čistá energie pro všechny Evropany“, který je souborem návrhů na další reformy trhu s energií. Tyto návrhy v současné době posuzují normotvůrci EU, tj. Evropský parlament a Rada Evropské unie.

VI

V oblasti změny klimatu se většina opatření EU zaměřuje na zmírňování změny klimatu snižováním emisí skleníkových plynů, zatímco opatření v oblasti přizpůsobování se změně klimatu jsou nadále do značné míry neregulovaná.

VII

Toto silné zaměření na zmírňování změny klimatu se odráží i v cílech EU v oblasti klimatu a energetiky. EU si pro roky 2020 a 2030 stanovila cíle spočívající ve snížení emisí skleníkových plynů, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě energie a zvýšení energetické účinnosti. Do roku 2050 má EU v úmyslu snížit emise skleníkových plynů v EU v porovnání s rokem 1990 o 80 až 95 %.

VIII

Metody snižování emisí skleníkových plynů se v jednotlivých odvětvích liší. Systémem EU pro obchodování s emisemi (ETS) EU stanovila limity pro celkové emise některých odvětví v oblasti dodávek energie, energeticky náročných odvětví a letů v rámci EHP a vytvořila trh s emisními kvótami, což znamenalo „stanovení ceny“ uhlíku. U ostatních odvětví tento přístup spočíval ve snižování emisí pomocí závazných cílů snižování emisí, které pro každý členský stát stanoví EU. Členské státy jsou povinny individuálně vymezit a provádět vnitrostátní politiky a opatření k dosažení těchto cílů. Tyto metody doprovází opatření EU i vnitrostátní opatření, která mají zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost.

IX

I pokud budou snahy o snížení emisí skleníkových plynů úspěšné a bude dosaženo cíle Pařížské dohody – tj. udržet globální nárůst teploty pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí –, je přizpůsobení se měnícímu se klimatu nezbytné. Změna klimatu již má dopad na životní prostředí, společnost a hospodářství, přičemž oteplování ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí v současné době překročilo 1°C. Při nárůstu teploty o celé 2 °C bude evropské klima významně odlišné od dnešního. Základem opatření EU v oblasti přizpůsobení je strategie EU pro přizpůsobení z roku 2013, která vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, nestanoví to však jako závazný požadavek.

X

Nejvyšší kontrolní instituce a EÚD v posledních letech provedly audity týkající se široké škály různých témat v oblasti energetiky a změny klimatu. Audity týkající se energie tvoří největší část zpráv a ostatním tématům, jako je přizpůsobení, je věnována menší pozornost. Jakkoli se pokrytí audity různí, lze určit řadu společných zjištění. Audity konstatovaly, že rozdíly ve způsobu, jakým členské státy provádějí právní předpisy EU a spravují své trhy s energií, způsobují zdržení pokroku při dokončování vnitřního trhu s energií v EU. I přes úspěšný nárůst obnovitelných zdrojů a celkové snížení jejich nákladů audity zjistily nedostatečnou nákladovou efektivnost a překážky investic. Také audity energetické účinnosti pravidelně zjišťovaly problémy v oblasti nákladové efektivnosti; v oblasti jaderné energie nejvyšší kontrolní instituce konstatovaly významná zvýšení nákladů a významná prodlení. Audity také ukázaly, že přechod na nízkouhlíkové druhy dopravy neprobíhá v dostatečné míře. V oblasti přizpůsobení se audity zaměřily zejména na povodně. V této oblasti auditoři zjistili problémy týkající se předcházení povodním, protipovodňové ochrany a reakcí na povodně.

XI

Tato situační zpráva určuje sedm oblastí hlavních výzev:

  1. Řádná správa v oblasti energetiky a změny klimatu
  2. Politika založená na důkazech
  3. Transformace energetiky
  4. Účinné využívání výzkumu a inovací
  5. Plánování a řešení problematiky přizpůsobení
  6. Financování
  7. Zapojení občanů EU

Úvod

Základní fakta o energetice a změně klimatu

01

Ke konci roku 2015 dosáhly úrovně atmosférického oxidu uhličitého (CO2) nového maxima 400 ppm1. Rok 2016 byl podle všech nejdůležitějších souborů dat o teplotě zemského povrchu dosud nejteplejším zaznamenaným rokem: v průměru byl svět o 1,1 °C teplejší než v době před průmyslovou revolucí. V roce 2016 se arktická ledová vrstva zmenšila na nejmenší tloušťku od okamžiku, kdy se v roce 1979 začaly pořizovat satelitní záznamy. Francie a Německo v květnu a červnu zažily významné povodně, červenec a srpen však byly ve Francii nejsušší dosud zaznamenané měsíce.

02

Změna klimatu a její příčiny již nejsou předmětem vážného vědeckého sporu. Téměř tři desetiletí tisíce vědců z celého světa přinášejí vědecké poznatky o změně klimatu a jejím environmentálním a socioekonomickém dopadu prostřednictvím Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Podle IPCC je vliv člověka na klimatický systém nezpochybnitelný a je zřejmý ze zvyšujících se koncentrací skleníkových plynů v atmosféře a pozorovaného oteplování2. Vazba mezi tímto nárůstem a zvyšováním teploty Země je dobře známa (viz rámeček 1).

Rámeček 1

Proč skleníkové plyny ohřívají atmosféru

Když se sluneční světlo dostane do atmosféry Země, část se ho odráží od mraků a částic v ovzduší zpět do vesmíru. Většina světla projde atmosférou a dosáhne zemského povrchu. Část tohoto světla je odražena, zejména světlými povrchy, jako je sníh, a další část Země absorbuje prostřednictvím tmavých povrchů, jako jsou vegetace nebo silniční komunikace. Země také emituje energii přirozeně v podobě infračerveného záření. Když energie odražená nebo emitovaná zemským povrchem prochází atmosférou, atmosféra část této energie pohltí.

Čím vyšší je koncentrace skleníkových plynů (GHG) v atmosféře, tím vyšší je podíl energie absorbované atmosférou. Tato energie pak atmosféru ohřívá jako ve skleníku. V dlouhodobém výhledu pak teplejší atmosféra mění klima Země.

Skleníkovým plynem, který je vypouštěn v největším množství, je oxid uhličitý (CO2), který tvoří přibližně 80 % celkových emisí skleníkových plynů v EU, následuje methan (CH4) s 11 %, oxid dusný (N2O) s 6 % a fluorované plyny s 3 %.

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

03

Energetika hrála klíčovou úlohu při vzniku EU, když šest zakládajících členských států v roce 1952 zřídilo společný trh s uhlím a ocelí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 pak založilo Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Od 90. let 20. století se EU snaží vytvořit vnitřní trh s energií, který by umožnil volný tok energie v celé EU.

04

Energie a změna klimatu jsou úzce provázány, neboť na výrobu energie, a to především z přeměny a spalování fosilních paliv, a na spotřebu energie, např. v průmyslu, domácnostech a dopravě, připadá 79 % emisí skleníkových plynů EU. V důsledku toho je pro řešení změny klimatu nezbytná transformace výroby a využití energie. Naplnění energetických potřeb při současném snížení emisí skleníkových plynů představuje pro EU a její členské státy klíčovou výzvu.

05

Proto je budování „odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ hlavní prioritou Evropské komise. Rámec pro dosažení této priority stanoví strategie Evropské unie se svými pěti rozměry (viz rámeček 2). Pro provádění této strategie Komise v roce 2016 předložila návrhy několika důležitých právních předpisů a nelegislativních iniciativ v oblasti energetiky a změny klimatu, především balíček Čistá energie pro všechny Evropany3. Tyto návrhy budou v letech 2017 a 2018 projednány v Radě a Evropském parlamentu. Z finančního hlediska se EU zavázala vynaložit nejméně 20 % svého rozpočtu v období 2014–2020 na opatření v oblasti klimatu, tj. přibližně 212 miliard EUR.

Rámeček 2

Pět úzce propojených a vzájemně se posilujících rozměrů rámcové strategie pro odolnou energetickou unii

Zdroj: Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (COM(2015) 80 final ze dne 25. 2. 2015).

Rozměr „bezpečnost dodávek energie, solidarita a důvěra“ se zaměřuje na diverzifikaci zdrojů energie, dodavatelů a tras, spolupráci mezi členskými státy a zvýšenou transparentnost smluv o dodávkách plynu.

Rozměr „plně integrovaný vnitřní trh s energií“ má umožnit volný tok energie v celé EU pomocí přiměřené infrastruktury a bez technických nebo regulačních překážek.

Rozměr „energetická účinnost“ považuje energetickou účinnost za „vlastní zdroj energie“ a povzbuzuje členské státy, aby upřednostňovaly politiky energetické účinnosti s cílem snížit závislost na dovozu energie, omezit emise a snížit účty za energii.

Rozměr „dekarbonizace hospodářství“ uvádí, že „nedílnou součástí energetické unie je ambiciózní politika v oblasti změny klimatu“, a jeho cílem je učinit EU světovou špičkou v oblasti obnovitelné energie.

Rozměr „výzkum, inovace a konkurenceschopnost“ podporuje průlomy v oboru nízkouhlíkových technologií a technologií čisté energie.

06

Opatření EU v oblasti energetiky a změny klimatu zahrnují dvě vzájemně se doplňující reakce politiky na změnu klimatu: zmírňování a přizpůsobování. Zmírňování změny klimatu se snaží řešit příčiny změny klimatu snižováním nebo omezováním emisí skleníkových plynů a zvyšováním přirozených propadů skleníkových plynů. Přizpůsobování se snaží předvídat účinky změny klimatu a přijímat vhodná opatření k prevenci nebo minimalizaci potenciálních škod.

Cíl a metoda této situační zprávy

07

Cílem této situační zprávy o opatřeních EU v oblasti energetiky a změny klimatu je:

  • nabídnout přehled činnosti EU v této oblasti,
  • shrnout hlavní audity, které jsme dosud provedli my a ostatní nejvyšší kontrolní instituce v EU,
  • určit hlavní problémy a výzvy a poskytnout tak informace pro legislativní debatu a budoucí audity.
08

Zpráva je strukturována takto:

  • Část I popisuje hlavní politiky EU v oblasti energetiky a změny klimatu; emise skleníkových plynů z jednotlivých odvětví; související odvětvové právní předpisy EU; způsob provádění těchto právních předpisů a poskytnuté financování, které mají pomoci dosáhnout cílů EU v oblasti energetiky a klimatu.
  • Část II uvádí analýzu toho, co bylo předmětem auditu EÚD a nejvyšších kontrolních institucí členských států v oblasti energetiky a změny klimatu, a přehled hlavních zjištění těchto auditů. Na našich internetových stránkách je k dispozici souhrn všech zpráv o auditech EÚD spolu se seznamem všech prozkoumaných zpráv nejvyšších kontrolních institucí.
  • Část III upozorňuje na hlavní výzvy pro budoucnost, jak s cílem poskytnout informace pro legislativní debatu, tak s cílem pomoci určit potenciální příležitosti a výzvy pro veřejný audit.
09

Situační zpráva není auditem: jedná se o přezkum do značné míry vycházející z veřejně dostupných informací4. Neopírá se o žádný nový audit a nepředkládá nová auditní zjištění nebo doporučení. Odpovědi Komise na zjištění a doporučení jednotlivých citovaných zpráv EÚD byly zveřejněny v uvedených zprávách, které jsou k dispozici na našich internetových stránkách. Další podrobnosti o naší metodě a zdrojích uvádí příloha.

Část I – Energetika a změna klimatu: činnost EU

10

Část I popisuje činnost EU v oblasti energetiky a změny klimatu. Obsahuje informace k těmto tématům:

  • Přehled pravomocí EU v dané oblasti a práce prováděné na úrovni EU ke zmírňování změny klimatu. Tento oddíl uvádí hlavní cíle a záměry EU v oblasti energetiky a klimatu a stručně popisuje příslušný rámec politiky a jeho dva hlavní pilíře pro dosažení cílů v oblasti snížení emisí: systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a sdílení úsilí.
  • Opatření týkající se zmírňování v každém odvětví, které vypouští skleníkové plyny: dodávky energie, průmysl, budovy, doprava, zemědělství a lesnictví a odpady. Na dodávky a využití energie připadá 79 % emisí skleníkových plynů v EU, je na ně tedy kladen i největší důraz.
  • Přizpůsobování se změně klimatu, se zdůrazněním očekávaných změn a dopadů na společnost a životní prostředí.
  • Ostatní politiky, které podporují provádění opatření EU týkajících se energetiky a změny klimatu, tj. výzkum a inovace, veřejné a soukromé financování pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a opatření, která mají zlepšit tvorbu a provádění politik.

Pravomoci EU v oblasti energetiky a změny klimatu

11

Energetika a změna klimatu představují dvě oblasti, v nichž mají EU a členské státy sdílenou pravomoc5. To znamená, že EU a členské státy mohou vytvářet a přijímat právně závazné akty. Členské státy mohou vykonávat své vlastní pravomoci, pokud EU nestanovila a neprovedla politiky a strategie týkající se energetiky nebo změny klimatu6.

12

Cíle politiky EU v oblasti energetiky stanoví Smlouva o fungování Evropské unie7, která uvádí, že v duchu solidarity mezi členskými státy má energetická politika EU za cíl:

  • zajistit fungování trhu s energií,
  • zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii,
  • podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie a
  • podporovat propojení energetických sítí.
13

Smlouva rovněž stanoví, že opatření prováděná v rámci energetické politiky EU „[se nedotýkají] práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“. Od tohoto ustanovení se však lze odchýlit. Konkrétně může politika EU v oblasti životního prostředí stanovit opatření významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií8.

14

Pravomoc EU v oblasti změny klimatu se odvozuje od pravomoci EU v oblasti politiky životního prostředí. Cíle politiky EU v oblasti životního prostředí stanovené ve Smlouvě jsou následující9:

  • zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,
  • ochrana lidského zdraví,
  • uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů,
  • podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména boj proti změně klimatu.
15

Smlouva rovněž stanoví, že politika EU v oblasti životního prostředí by měla být založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“10. Obecně platí, že požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje11.

16

V oblasti energetiky i změny klimatu má v závislosti na konkrétním tématu EU pravomoc jednat na mezinárodní scéně. EU může například sjednávat mezinárodní dohody nebo vstupovat do mezinárodních dohod se třetími stranami, a to sama nebo společně s členskými státy12.

Mezinárodní dohody v oblasti klimatu

17

Změnu klimatu nelze zvládnout samostatným úsilím jednotlivých zemí nebo regionů. EU tuto skutečnost uznává13. EU a její členské státy vypouští jen přibližně 12 % celosvětových emisí skleníkových plynů14, hrály proto vedoucí úlohu při sjednávání mezinárodních dohod týkajících se klimatu, které zastřešuje Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC)15, pod jejíž záštitou byly sjednány Kjótský protokol a Pařížská dohoda.

18

Kjótský protokol byl přijat v roce 1997 a vstoupil v platnost v roce 2005. Protokol stanovil pro 37 zemí a Evropskou unii cíl snížit emise skleníkových plynů o 5 % v období 2008–2012 v porovnání s rokem 1990. Evropská unie se zavázala snížit své emise o 8 % namísto 5 %16. Podle Kjótského protokolu ve znění pozměněném v Dohá v roce 2012 se EU a její členské státy zavázaly snížit své emise skleníkových plynů o 20 % do roku 2020 v porovnání s rokem 1990.

19

V rámci Pařížské dohody se vlády zavázaly udržet zvýšení průměrné globální teploty v tomto století výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí s cílem omezit nárůst teploty na nejvýše 1,5 °C. Signatáři Pařížské dohody včetně EU a každého členského státu předložili podrobnosti o tom, jak k tomuto cíli přispějí17. Podle sekretariátu UNFCCC tyto příspěvky nebudou stačit k omezení globálního nárůstu teploty pod 2 °C18. Signatáři se tudíž dohodli, že se budou pravidelně každých pět let scházet, aby si navzájem podali zprávy o dosaženém pokroku a stanovili náročnější cíle na základě požadavků vědy. Uznávajíce negativní dopady změny klimatu, zařadili signatáři do Pařížské dohody také ustanovení o přizpůsobování se změně klimatu.

Rámeček 3

Pařížská dohoda: globální závazek

Pařížská dohoda představuje globální závazek ke zmírňování změny klimatu: v roce 2015 ji podepsalo 195 států, tj. všechny smluvní strany úmluvy UNFCCC kromě Nikaragui a Sýrie. Připadá na ně 99,75 % celosvětových emisí.

Spojené státy americké jsou zdrojem 18 % globálních emisí, takže jsou po Číně (20 %) druhým největším zdrojem emisí. V červnu 2017 prezident Spojených států amerických oznámil odstoupení svém země od Pařížské dohody. Zbývajících 147 zemí, které dohodu do června 2017 ratifikovaly, jsou zdrojem 66 % celosvětových emisí, představují tudíž více než 55% prahovou hranici, která byla požadována pro vstup dohody v platnost.

20

Před pařížskou konferencí se již rozvinuté země zavázaly do roku 2020 každoročně poskytnout 100 miliard USD na podporu úsilí rozvojových zemí o zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. V Pařížské dohodě rozvinuté země tento závazek potvrdily a zavázaly se od roku 2025 úroveň podpory zvyšovat19.

Rámec EU pro oblast energetiky a klimatu

Cíle a záměry EU v oblasti energetiky a klimatu

21

Aby splnila své závazky podle Kjótského protokolu a Pařížské dohody, stanovila si EU různé cíle týkající se zmírňování změny klimatu. Tyto cíle zahrnují přímá a kvantifikovaná snížení emisí skleníkových plynů, jakož i specifické cíle v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů a zvýšené energetické účinnosti (viz rámeček 4).

Rámeček 4

Cíle a záměry EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti

  • Do roku 202020:
  • 20% snížení emisí skleníkových plynů (oproti úrovním roku 1990),
  • 20% podíl energie z obnovitelných zdrojů v rámci spotřeby energie,
  • orientační cíl zlepšit energetickou účinnost o 20 % v porovnání s prognózou budoucí spotřeby energie.
  • Do roku 203021:
  • přinejmenším 40% snížení emisí skleníkových plynů (oproti úrovním z roku 1990),
  • přinejmenším 27% podíl energie z obnovitelných zdrojů v rámci spotřeby energie, závazný na úrovni EU,
  • orientační cíl zlepšit energetickou účinnost alespoň o 27 % v porovnání s prognózou budoucí spotřeby energie, v roce 2020 bude tento cíl přezkoumán s ohledem na hodnotu 30 % pro EU22.
  • Do roku 205023: EU má v úmyslu snížit emise skleníkových plynů v EU v porovnání s rokem 1990 o 80 až 95 %.
22

Do roku 2014 se již EU podařilo snížit emise skleníkových plynů o více než 20 % pod úrovně z roku 199024. V roce 2015 se však emise v EU zvýšily oproti roku 2014 o 0,7 %.

23

Aktuální trendy, prognózy a cíle spolu se snížením emisí nutným pro splnění těchto cílů uvádí obrázek 1. Obrázek ukazuje, že cílů a záměrů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 a 2050 nebude dosaženo bez významného dodatečného úsilí. Aby bylo dosaženo cílů pro rok 2030, bude v příštím desetiletí zapotřebí zvýšit úsilí o snižování emisí o polovinu. Nejvýznamnější změnou však bude změna nutná po roce 2030, kdy rychlost snižování emisí bude muset třikrát až čtyřikrát překonat historické úrovně, aby byl splněn cíl pro rok 2050.

Obrázek 1

Trendy emisí skleníkových plynů v EU, prognózy, cíle a záměry v oblasti snižování emisí

Zdroj: Evropská agentura pro životní prostředí, Trends and projections in Europe 2016 – Tracking progress towards Europe’s climate and energy targets (Trendy a prognózy v Evropě v roce 2016 – Sledování pokroku při plnění cílů Evropy v oblasti klimatu a energetiky).

24

Aby těchto cílů a záměrů dosáhla, stanovila EU dílčí cíle pro snižování emisí v odvětvích, která zahrnuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). V odvětvích, která systém EU ETS nezahrnuje, rozděluje EU úsilí mezi členské státy tím, že stanoví závazné vnitrostátní cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů – tento postup je nazýván „sdílení úsilí“. Tyto politiky (EU ETS a sdílení úsilí) jsou popsány v následujících oddílech.

25

S cílem sledovat pokrok dosažený při snižování emisí skleníkových plynů v EU podávají Evropská komise a členské státy sekretariátu UNFCCC každoročně zprávu o svých antropogenních25 emisích skleníkových plynů. EU zavedla i interní systém podávání zpráv o emisích26. Základem tohoto systému je inventura skleníkových plynů v EU, kompilace z inventur členských států, kterou sestavuje Komise. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) provádí každoročně ve spolupráci s Eurostatem a Společným výzkumným střediskem Komise kontroly kvality inventur členských států. Podle úmluvy UNFCCC by mezinárodní odborníci ze zemí mimo EU měli inventury skleníkových plynů EU přezkoumávat nejméně každých pět let.

26

V roce 2015 vyprodukovaly členské státy EU (viz obrázek 2) přibližně 4,6 gigatuny ekvivalentu CO2 (CO2e)27.

Obrázek 2

Emise v roce 2015 podle členských států

(% celkových emisí skleníkových plynů v EU vyjma LULUCF, včetně mezinárodní letecké dopravy a mezinárodní lodní dopravy. Celkem = 4,6 Gt CO2e.)

Zdroj: EEA greenhouse gas – data viewer (Skleníkové plyny v EHP – přehled údajů), EEA, 2017.

Systém EU pro obchodování s emisemi

Cíl a hlavní rysy
27

V roce 2005 zavedla EU systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) „s cílem podpořit snižování emisí skleníkových plynů“28. EU ETS byl první systém na světě pro obchodování s emisemi skleníkových plynů zahrnující více zemí29 a více odvětví. Systém omezuje emise z elektráren, velkých energeticky náročných průmyslových zařízení a od roku 2012 i letecké emise z letů v rámci EHP. Na tato odvětví připadá přibližně 45 % emisí skleníkových plynů v EU.

28

Systém EU pro obchodování s emisemi je znám jako „obchodní systém stanovující stropy emisí“ (cap-and-trade)30. Systém EU ETS stanoví mezní hodnotu celkových ročních emisí skleníkových plynů: celkové emise za kalendářní rok jsou „zastropovány“. S povolenkami, které představují právo vypouštět jednu tunu ekvivalentu CO2, buď obchodují vlády na dražbách, nebo se povolenky bezplatně předávají zařízením, jež vypouštějí emise. Povolenky mohou být volně obchodovány na trhu. Provozovatelé musí každoročně vyřadit počet povolenek odpovídající jejich vykázaným celkovým emisím skleníkových plynů31.

29

První fáze systému EU ETS (2005–2007) byla pilotní. Ve druhé fázi (2008–2012) byla většina povolenek převedena zdarma. Ve třetí, aktuální fázi (2013–2020) se horní mez stanovená na úrovni EU každoročně snižuje o tzv. „lineární redukční koeficient“ ve výši 1,74 %. Cílem je do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů v odvětvích zahrnutých do systému EU ETS o 21 % pod úrovně z roku 200532. Systém EU ETS tudíž podporuje snižování emisí skleníkových plynů předvídatelným způsobem.

30

Podle zásady „znečišťovatel platí“ by měly být draženy všechny povolenky v systému EU ETS. Avšak vzhledem k tomu, že ne všechny země na celém světě oceňují emise skleníkových plynů ve stejném rozsahu jako EU, může mít systém EU ETS teoreticky negativní dopad na mezinárodní konkurenceschopnost průmyslu EU. V důsledku toho by se některé společnosti mohly rozhodnout přesídlit do zemí, které na emise skleníkových plynů uvalují méně omezení, a tudíž by vypouštěly emise jinde. Tento jev se označuje jako „únik uhlíku“. Odvětví, jež mohou prokázat33, že jsou vystavena riziku úniku uhlíku, například ocelářský průmysl, získávají určité množství povolenek zdarma34. V odvětví energetiky, které se nemůže fyzicky přestěhovat, jsou téměř všechny povolenky draženy35.

Cena povolenek v systému EU ETS
31

Základním prvkem systému EU ETS je cena uhlíku. Stanovení absolutní horní hranice („stropu“) emisí vytváří schodek nabídky. Omezená nabídka a pružná poptávka by měly vést k cenovému signálu pro povolenky na CO2. V dobře fungujícím systému by subjekty trhu investovaly do snížení emisí nákladově nejefektivnějším způsobem36. Teoreticky tak budou činit subjekty s nižšími náklady na snižování emisí a budou prodávat své nadbytečné povolenky subjektům, které čelí vyšším nákladům. Se snižujícím se stropem by schodek v systému postupně narůstal, zvedal by cenu uhlíku a zvyšoval by životaschopnost nákladnějších možností investování do snižování emisí.

32

Společnosti budou investovat do nízkouhlíkových technologií, dokud budou tyto technologie levnější než nákup povolenek na trhu. Tržní cena povolenek v systému EU ETS tedy musí být dostatečně vysoká, aby odůvodnila rozhodnutí investovat do nízkouhlíkové technologie36. Přechod k nízkouhlíkovému hospodářství proto podporuje i tržní cena povolenek v systému EU ETS, nikoli jen snižování emisí. Modely, které Komise použila v roce 2011, uváděly cenovou trajektorii 40 EUR za tunu CO2e v roce 2020, 100 EUR v roce 2030 a 250 EUR do roku 205037. Z 30 EUR na začátku fáze 2 se však cena povolenek snížila na přibližně 5 EUR počátkem roku 2017 (viz obrázek 3). To je hluboko pod cenovým rozpětím 36–72 EUR, kterého musí být podle komise na vysoké úrovni pro ceny uhlíku dosaženo do roku 2020, mají-li být splněny cíle v oblasti teploty stanovené v Pařížské dohodě38. Cena klesla, neboť nabídka povolenek byla vyšší než poptávka. Ke konci roku 2015 skutečně stále existoval převis nabídky ve výši 1,8 miliardy povolenek, což byl ekvivalent jednoho roku emisí EU z odvětví zahrnutých do systému EU ETS39. Tento převis nabídky způsobila hospodářská recese po krizi v roce 2008, jakož i nárůst politik v oblasti energetické účinnosti nebo obnovitelných zdrojů (viz bod 168).

Obrázek 3

Historická cena emisních povolenek v systému EU ETS (EUR/t CO2e)

Zdroj: Měsíční průměr sedmi futures EUA (analýza EÚD na základě údajů Quandl).

33

Aby obnovila lepší rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, odložila Komise dražby 900 milionů povolenek z období 2014–2016 na období 2019–2020 (tzv. „odklad“) a zřídila stálou rezervu tržní stability, v níž bude od roku 2019 uložena část povolenek mimo trh s uhlíkem.

34

I při těchto opatřeních a legislativním návrhu Komise40 pro čtvrtou fázi EU ETS (2021–2030) potrvá převis nabídky povolenek alespoň do roku 203041.

Rozhodnutí o sdílení úsilí a navrhovaná regulace

35

Snížení emisí v odvětvích nezahrnutých do systému EU ETS upravuje rozhodnutí o sdílení úsilí z roku 2009. K těmto odvětvím patří doprava (vyjma letecké a mezinárodní lodní dopravy), zemědělství a lesnictví, budovy a nakládání s odpady, jakož i průmyslová odvětví, která nezahrnuje systém EU ETS. Emise z uvedených odvětví tvoří přibližně 55 % celkových emisí EU.

36

Emisní cíle členských států pro rok 2020 jsou stanoveny na základě HDP na obyvatele. Bohatší členské státy musí do roku 2020 snížit své emise o 20 % ve srovnání s úrovněmi z roku 2005. Méně bohaté členské státy mohou své emise do roku 2020 zvyšovat42. Důvodem je skutečnost, že dohánění jejich hospodářského růstu bude pravděpodobně spojeno s vyššími emisemi. Komise však upozornila, že stanovené cíle „představují mezní hodnotu jejich emisí v porovnání s mírami růstu prognózovaného pokračování činnosti. O snížení emisí tedy musí usilovat všechny členské státy“43. Členské státy nesou odpovědnost za vymezení a provádění vnitrostátních politik a opatření k omezení emisí z odvětví zahrnutých do působnosti rozhodnutí o sdílení úsilí44.

37

Očekává se, že do roku 2020 tyto cíle členských států přispějí k naplnění poloviny cíle EU spočívajícího ve snížení emisí o 20 %, přičemž druhou polovinu zajistí odvětví zahrnutá do systému EU ETS. Podle Komise, která dodržování předpisů sleduje, je EU na dobré cestě ke snížení emisí z odvětví, na která se vztahuje rozhodnutí o sdílení úsilí45.

38

Nahrazení rozhodnutí o sdílení úsilí se v Evropském parlamentu a Radě projednává od roku 2016. Návrh Komise zahrnuje závazná roční snížení emisí skleníkových plynů ze strany členských států s cílem snížit emise z odvětví nezahrnutých do systému EU ETS o 30 % do roku 2030 oproti roku 2005.

Zdroje emisí skleníkových plynů: význam energetického odvětví

39

Na výrobu energie, zejména z přeměny a spalování fosilních paliv, a na spotřebu energie ve všech hospodářských odvětvích připadá přibližně 79 % emisí skleníkových plynů (viz obrázek 4). Další emise skleníkových plynů pocházejí z průmyslových procesů jiných než spotřeba energie (viz body 8084), ze zemědělských postupů (viz body 103110) nebo z nakládání s odpady (viz body 111113). Tyto procentní podíly se od roku 1990 podstatně nezměnily.

40

Uvedených 79 % u spotřeby energie zahrnuje výrobu elektřiny a tepla, jakož i spalování paliv v průmyslu, budovách, dopravě a zemědělství. Změny ve způsobu, jakým vyrábíme elektřinu a teplo a jakým používáme energii v našem hospodářství, mají proto klíčový význam pro snižování emisí skleníkových plynů46.

Obrázek 4

Emise skleníkových plynů v EU v roce 2015 podle zdrojů

*Včetně spotřeby energie v mezinárodní lodní a letecké dopravě.

**Vyjma LULUCF.

Zdroj: EEA greenhouse gas – data viewer (Skleníkové plyny v EHP – přehled údajů), EEA, 2017.

41

Vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů jsou výroba a spotřeba energie, může mít na snižování emisí skleníkových plynů významný dopad energetická účinnost. Kromě toho se snižuje poptávka po investicích do energetiky a dovozech energie a spotřebitelé šetří peníze. Účinné využívání energie je popsáno jako nejrychlejší a nejméně nákladná metoda řešení bezpečnosti dodávek energie i environmentálních a ekonomických problémů47. Právě z toho důvodu EU právními předpisy zavedla soubor opatření napříč několika odvětvími, která vypouštějí emise skleníkových plynů48, a stanovily cíle v oblasti energetické účinnosti pro roky 2020 a 2030.

42

EU si stanovila nezávazný cíl nárůstu energetické účinnosti o 20 % do roku 2020 v porovnání s prognózami budoucí spotřeby primární energie (viz bod 21)49. Členské státy samy rozhodly o svých orientačních vnitrostátních cílech energetické účinnosti, které by teoreticky měly společně naplnit 20 % cíl stanovený pro EU jako celek. Podle Evropské agentury pro životní prostředí by však vedly k úspoře 17,7 % spotřeby primární energie do roku 2020, což pro 20 % cíl EU nestačí50.

43

Cílem EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 je zlepšit energetickou účinnost „alespoň o 27 % na úrovni EU“ v porovnání s prognózou budoucí spotřeby energie, přičemž v roce 2020 bude proveden přezkum „s ohledem na cíl ve výši 30 %“. V roce 2016 Komise navrhla zvýšit cíl na 30 % a učinit jej závazným na úrovni EU51.

44

Všechny hospodářské sektory, například průmysl, doprava a zemědělství, spotřebovávají energii. Další metodou posuzování emisí skleníkových plynů je analýza emisí podle odvětví (viz obrázek 5), a nikoli podle zdroje (viz obrázek 4). Při použití tohoto základu produkuje 29 % celkových emisí odvětví energetiky, zejména výroba elektřiny a tepla52, což je činí největším jednotlivým původcem emisí skleníkových plynů. Následují odvětví dopravy (26 % emisí), průmysl (19 %) a budovy (12 %).

Obrázek 5

Emise skleníkových plynů v EU v roce 2015 podle odvětví

*Včetně mezinárodní lodní a letecké dopravy.

**Vyjma LULUCF.

Zdroj: EEA greenhouse gas – data viewer (Skleníkové plyny v EHP – přehled údajů), EEA, 2017.

45

Následující oddíly uvádějí opatření přijatá EU ke snížení emisí skleníkových plynů v uvedených odvětvích. U každého odvětví malý sloupcový graf vpravo ukazuje, jak se tyto emise sčítají.

Dodávky energie

Přehled odvětví dodávek energie

46

V roce 2015 vypouštělo 29 % skleníkových plynů odvětví dodávek energie, zejména z výroby elektřiny a tepla. V celé EU se elektřina a teplo vyráběly z pěti hlavních zdrojů: energie z obnovitelných zdrojů, uhlí, jaderná energie, plyn a ropa.

47

Členské státy mají velmi odlišné skladby zdrojů energie, což vysvětluje, proč se potýkají s velmi odlišnými problémy z hlediska bezpečnosti dodávek energie a dekarbonizace (viz obrázek 6).

Obrázek 6

Hlavní zdroje výroby elektřiny a tepla v EU a členských státech v roce 2015

(sestupně podle objemu výroby elektřiny a tepla)

(% celku, na základě tun ropného ekvivalentu)

Zdroj: Eurostat, 2017.

48

V posledních deseti letech byl zaznamenán rychlý růst využívání energie z obnovitelných zdrojů k výrobě elektřiny a tepla v celé EU (viz obrázek 7). Podíl plynu se zvyšoval do roku 2010 a od té doby se snižuje. Podíl jaderné energie zůstával poměrně stabilní. Využití uhlí a ropy se snížilo. Tento nárůst obnovitelných zdrojů energie spočíval do značné míry ve využití větrné energie, které se v letech 1990 až 2015 zvýšilo 387krát. V poměrném vyjádření nejvíce vzrostlo využití solární energie; v letech 1990 až 2015 se zvýšilo více než 7 750krát.

Obrázek 7

Vývoj skladby zdrojů energie pro výrobu elektřiny a tepla v EU-28, 1990–2015

Zdroj: Eurostat, 2017.

49

V EU se elektřina vyrábí z obnovitelných zdrojů, jaderným štěpením nebo spalováním fosilních paliv. Hlavní obnovitelné zdroje pro výrobu elektřiny tvoří vodní energie, vítr a solární energie.

50

Nejdůležitějším zdrojem pro výrobu tepla je plyn, následuje uhlí a obnovitelné zdroje. Hlavními obnovitelnými zdroji pro výrobu tepla jsou pevná biopaliva53, jako jsou dřevěné pelety, piliny nebo sušený chlévský hnůj, a spalování obnovitelných odpadů54, například potravinových odpadů.

51

Zatímco elektřinu lze přepravovat na velké vzdálenosti, je přeprava obtížnější v případě tepla, které, pokud se vůbec přepravuje, se obvykle distribuuje jen lokálně pomocí rozvodů horké vody ve městech. Produkce elektřiny a tepla mají tudíž velmi odlišné výrobní a distribuční profily. Kvůli těmto rozdílům se dekarbonizace v odvětvích elektřiny a tepla potýká se značnými problémy.

52

Zdroje energie se velmi liší z hlediska množství emisí skleníkových plynů, které produkují (viz obrázek 8). V důsledku toho je pro snížení emisí nezbytná změna odvětví dodávek energie ve prospěch dekarbonizace výroby energie. V následujících odstavcích stručně popisujeme každý z uvedených zdrojů energie, počínaje těmi, které způsobují nejvyšší emise skleníkových plynů.

Obrázek 8

Vyrobená elektřina a teplo a vypuštěný CO2 podle jednotlivých zdrojů energie v 22 členských státech EU* v roce 2015

*Nejsou zahrnuty Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Litva, Malta a Rumunsko (nejsou k dispozici údaje).

Zdroj: Emise CO2 ze spalování paliv, OECD (předběžné vydání 2017), Mezinárodní energetická agentura, 2017; Eurostat; analýza EÚD.

Uhlí
53

V roce 2015 na uhlí připadalo přibližně 25 % výroby elektřiny a tepla v EU, což znamenalo pokles z původních 90 % počátkem 50. let 20. století55. Uhlí je v některých členských státech nadále velmi rozšířené, neboť je levnější a dostupnější než jiná fosilní paliva, jako např. zemní plyn a ropa56. Členským státům, které je těží a spotřebovávají, umožňuje snížit závislost na dovozu57.

54

Uhlí produkuje více CO2 na jednotku vyrobené energie než jiná fosilní paliva. V roce 2015 byla čtvrtina elektřiny a tepla v EU vyrobena z uhlí, ale emise CO2 z uhlí tvořily 72 % celkových emisí CO2 v EU z výroby elektřiny a tepla (viz obrázek 8).

Ropa a plyn
55

Přibližně 22 % elektřiny a tepla v EU se vyrábí z ropy a zemního plynu. V roce 2015 EU dovezla 89 % ropy a 69 % zemního plynu58. Vlády členských států si udržují kontrolu nad rezervami ropy a zemního plynu na svém území.

56

Aby omezila emise skleníkových plynů ze zemního plynu a uhlí, podporuje EU rozvoj technologií pro zachycování a ukládání CO2 (CCS)59. Tyto technologie jsou však v současné době nákladné a jsou dosud v rané fázi vývoje60.

Jaderná energie
57

Jaderná energie se vyrábí jaderným štěpením, což je proces, který při výrobě elektřiny nevypouští žádné skleníkové plyny61. V roce 2015 na jadernou energii připadalo 22 % výroby elektřiny a tepla v EU. To znamenalo 47 % nízkouhlíkové elektřiny v EU.

58

V roce 2017 je ve čtrnácti zemích EU v provozu 129 jaderných reaktorů. Existuje dalších 90 reaktorů, které byly uzavřeny; z nich byly tři zcela vyřazeny z provozu. Odhaduje se, že do konce roku 2025 bude v EU uzavřeno více než 50 nyní provozovaných reaktorů. V Evropě tedy vzniká významný trh pro vyřazování jaderných elektráren z provozu62.

59

Podle zprávy Komise vycházející z údajů členských států činily odhadované celkové náklady na nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem 400 miliard EUR a koncepce ukládání středně aktivního odpadu, vysoce aktivního odpadu a vyhořelého paliva (např. výběr lokality, vytvoření projektu) nejsou ve většině členských států konkrétní63.

60

Členské státy přijaly vůči jaderné energii různé politiky. Některé členské státy, například Česká republika, Maďarsko a Spojené království, plánují vybudovat nová jaderná zařízení, zatímco jiné snižují svou závislost na jaderné energii – například Německo se v roce 2011 rozhodlo v rámci své politiky energetické transformace do roku 2022 jadernou energetiku postupně utlumit a Francie se rozhodla snížit svou závislost na jaderné energii.

61

EU přistupuje k jaderné energii z několika hledisek, z nichž některá spadají do působnosti smlouvy o Euratomu:

  • právní předpisy týkající se jaderné bezpečnosti stanoví rámec pro zajištění jaderné bezpečnosti např. u jaderných zařízení64 a pro nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým palivem65,
  • právní předpisy týkající se jaderných záruk, které mají zajistit, aby byly jaderné materiály používány pouze pro účely deklarované jejich uživateli,
  • jaderný výzkum, včetně zásadního přínosu k Mezinárodnímu termonukleárnímu experimentálnímu reaktoru (ITER), jehož cílem je prokázat budoucí proveditelnost jaderné fúze66 jako životaschopného zdroje energie,
  • vyřazování jaderných zařízení z provozu: EU poskytuje finanční pomoc při vyřazování osmi sovětských jaderných reaktorů první generace z provozu v Litvě, Bulharsku a na Slovensku.
Energie z obnovitelných zdrojů
62

Do roku 2020 by mělo 20 % konečné spotřeby energie v EU pocházet z obnovitelných zdrojů67 (viz bod 21). Tento cíl zahrnuje spotřebu obnovitelných zdrojů ve všech odvětvích, v nichž je možná, tj. jejich využití pro výrobu elektřiny a tepla, ale i v dopravě. Obrázek 9 uvádí závazné vnitrostátní cíle pro všechny členské státy na základě jejich relativního bohatství a pokroku dosaženého od roku 2005. V roce 2015 pocházelo 16,7 % hrubé konečné spotřeby energie v EU z obnovitelných zdrojů.

Obrázek 9

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v EU a členských státech v letech 2005 a 2015 a cíle pro rok 2020 (%)

Zdroj: Upraveno z Second Report on the State of the Energy Union (Druhá zpráva o stavu energetické unie), Evropská komise, 2017.

63

Cíl 27 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie pro rok 2030 nezahrnuje cíle pro jednotlivé členské státy68.

64

Celosvětový nárůst výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a investice do ní vedly v posledním desetiletí k významnému snížení nákladů na mnoho obnovitelných zdrojů. Například náklady na využitelnou fotovoltaiku, resp. větrnou energii se v letech 2009 až 2015 snížily o 85 % a 65 %69. Očekává se další pokles70. V důsledku toho může nyní několik technologií výroby energie z obnovitelných zdrojů konkurovat při výrobě elektřiny tradičním zdrojům energie (viz obrázek 10).

Obrázek 10

Konkurenceschopnost obnovitelných a neobnovitelných zdrojů elektřiny

*Metoda používaná ke srovnání nákladů na energii z různých zdrojů posouzením celkových nákladů na vlastnictví elektrárny a produkce elektrárny za dobu její životnosti.

**Zdroje energie pro základní zatížení jsou elektrárny, které mohou hospodárně vyrábět elektrickou energii potřebnou k uspokojení minimální poptávky. Zdroje energie pro maximální odběr se používají k uspokojení špičky poptávky, např. v ranních nebo večerních hodinách nebo při nedostupnosti alternativních zdrojů (např. u větrných elektráren při nízké rychlosti větru nebo při údržbě elektráren), mají však vyšší náklady na palivo.

Zdroj: Upraveno z European Energy Markets Observatory, 2015 and Winter 2015/2016 Dataset – Eighteenth Edition, Capgemini (Observatoř evropských energetických trhů, 2015 a zima 2015/2016 – 18. vydání, Capgemini), 2016, s. 37 (BNE, Eurelectric – analýza Capgemini, EEMO18).

Vnitřní trh s energií a bezpečnost dodávek energie

65

Vnitřním trhem s energií se rozumí takové uspořádání předpisů a infrastruktury, které by mělo umožnit volný tok a hranicemi členských států neomezený obchod s plynem a elektřinou v celé EU, jakmile bude plně zavedeno. Cílem vnitřního trhu s energií je nákladově efektivním způsobem plnit cíle energetické politiky EU spočívající v dodávkách cenově dostupné, udržitelné a bezpečné energie za konkurenceschopné ceny71. Tento trh má také potenciál podpořit rozvoj nízkouhlíkových zdrojů energie: na otevřeném trhu s energií by se mohla energie z obnovitelných zdrojů pohybovat přes hranice a byla by trvaleji dostupná i v případech, kdy dříve mohla působit problém volatilita.

66

Pro rozvoj vnitřního trhu s energií je nutné jednak stanovit pravidla fungování trhů s plynem a elektřinou, jednak zajistit, aby pro tento účel existovala přiměřená infrastruktura. Postupně se rozvíjel legislativní rámec liberalizace vnitrostátních, často státem vlastněných a monopolizovaných trhů s energií (viz rámeček 5). Podrobnější pravidla stanoví obecné pokyny a kodexy sítí72, které určují jednotné technické normy.

Rámeček 5

Příprava tří energetických balíčků k provedení vnitřního trhu s energií

Liberalizace trhu s elektřinou a plynem byla zahájena prvním balíčkem právních předpisů v roce 1996 pro elektřinu a v roce 1998 pro plyn73.

Druhý balíček právních předpisů74 měl umožnit nových dodavatelům vstup na trhy s elektřinou a zemním plynem v členských státech a spotřebitelům měl usnadnit výběr dodavatele75.

Poté co zjistila, že vnitřní trh s energií dosud nebyl vybudován76, přijala EU v roce 2009 komplexní třetí balíček, který zahrnuje:

  • oddělení výroby energie od provozování přenosových sítí,
  • nová ustanovení pro zajištění nezávislosti vnitrostátních regulačních orgánů,
  • zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), agentury EU, která má podporovat spolupráci mezi evropskými energetickými regulačními orgány77,
  • vytvoření Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) a Evropské sítě plynárenských přepravních soustav (ENTSO-G) ke zlepšení přeshraniční spolupráce,
  • vypracování desetiletých plánů rozvoje sítě sítěmi ENTSO-E a ENTSO-G s cílem zvýšit informovanost o investicích do elektroenergetických a plynárenských přenosových soustav.

V roce 2016 Komise uveřejnila balíček legislativních a nelegislativních iniciativ – balíček Čistá energie pro všechny Evropany.

67

Za provádění právních předpisů a obecných pokynů jsou odpovědné členské státy. Komise toto provádění sleduje a je oprávněna zahájit řízení o nesplnění povinnosti, které může vést k předložení věci Evropskému soudnímu dvoru.

68

Záměrem bylo dokončit vnitřní trh s energií do roku 201478. I přes významný pokrok v některých regionech EU nebylo vnitřního trhu s energií dosud dosaženo79. Komise tuto skutečnost uznala a v roce 2015 vydala „Rámcovou strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu80 (viz bod 5) a v roce 2016 balíček legislativních a nelegislativních iniciativ – balíček Čistá energie pro všechny Evropany81. Strategie pro energetickou unii i balíček z roku 2016 se netýkají jen rozvoje vnitřního trhu s energií, ale také slučují několik proudů politiky – ty jsou řešeny v příslušných oddílech této situační zprávy.

69

Rozvoj vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem je základem pro nákladově efektivní zajišťování dodávky energie82, neboť otevírá možnosti větší diverzifikace dodávek tím, že vytváří pružný obchod v rámci členských států a mezi nimi. Právní předpisy EU týkající se elektřiny a zemního plynu procházejí aktualizací. Návrhy zahrnují přechod od vnitrostátního k regionálnímu přeshraničnímu přístupu při řešení případů narušení dodávek83.

70

Vhodná infrastruktura je pro fungování vnitřního trhu a zvýšení bezpečnosti dodávek právě tak nezbytná jako struktury trhu a účinná regulace. Zahrnuje infrastrukturu mezi členskými státy i v rámci členských států. EU stanovila cíl, podle něhož má kapacita přeshraničních propojovacích elektroenergetických vedení84 do roku 2020 činit nejméně 10 % instalované kapacity výroby elektrické energie v daném členském státě85 a do roku 2030 dosáhnout nejméně 15 %86. Propojovací vedení mohou usnadnit propojení vnitrostátních trhů s energií, což by mělo zlepšit bezpečnost dodávek a snížit ceny energie. EU podporuje rozvoj přeshraniční infrastruktury, například tím, že vyžaduje zjednodušené postupy povolování, usnadňuje rozdělování nákladů mezi členské státy a částečně financuje vybrané infrastrukturní projekty87.

71

Hodnocení Komise z roku 2017 dochází k závěru, že bylo dosaženo pokroku, upozorňuje však na několik přetrvávajících problémů týkajících se provádění vnitřního trhu s energií, jako jsou například tyto88:

  • stále existují úzká místa v důsledku chybějící nebo málo využívané infrastruktury pro elektřinu a zemní plyn. Například je ještě zapotřebí zlepšit propojení elektrických soustav a případně vnitřní vedení v jihozápadní Evropě, jako je Španělsko a Francie, a v zemích severní a východní Evropy, jako je Německo, Polsko a Česká republika,
  • vnitrostátní velkoobchodní ceny plynu se v letech 2013 až 2015 sbližovaly, zatímco rozdíly na velkoobchodním trhu s elektřinou byly nadále značné89.

Přechod k nízkouhlíkové výrobě energie

72

Přechod k nízkouhlíkovému odvětví dodávek energie vyžaduje významné další změny výroby energie90. Podle stávajícího rámce politiky91 se má skladba zdrojů energie v budoucnosti změnit (viz obrázek 11), přičemž se má v EU silně snížit domácí produkce u všech fosilních paliv (uhlí92, ropa a plyn) a má nastat posun směrem k energii z obnovitelných zdrojů. Je tudíž zapotřebí dodatečná kapacita pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Obrázek 11

Prognóza výroby energie v EU podle druhu paliva

Zdroj: Evropská komise, EU Reference Scenario 2016 (Referenční scénář EU 2016), 2016 (simulace modelu PRIMES).

73

Nárůst v oblasti obnovitelných zdrojů energie se bude muset odehrát hlavně v odvětví výroby elektřiny, neboť potenciál pro větší využití obnovitelných zdrojů k výrobě tepla je v současné době omezenější93. Hluboká transformace energetického systému je spojena s několika zásadními problémy. Za prvé navýšení a integrace některých volatilních forem obnovitelných zdrojů, hlavně větrné a solární energie, v elektroenergetickém systému, kde je zapotřebí soustavně vyvažovat nabídku a poptávku a kde jsou v současné době omezené možnosti skladování, představuje technické výzvy. Dalším problémem je decentralizace výroby energie, zejména z obnovitelných zdrojů, v elektrické síti a v rámci trhu vzniklého na základě jasného oddělení výrobců, distributorů a spotřebitelů94.

74

Kromě toho vytvářejí klesající velkoobchodní ceny a nadbytečná výrobní kapacita malou motivaci k investicím do nových kapacit a sítí. Výroba z obnovitelných zdrojů bude vyžadovat další investice, stávající právní předpisy však „nezajišťují dostatečné pobídky pro soukromé investice do nových výrobních kapacit a sítě“95.

75

Nebudou-li vládní intervence na trhu s elektřinou navrženy obezřetně, jakkoli s dobrým záměrem, mohou dále narušit fungování trhu s energií a mohou vést k vyšším nákladům nebo nekalé hospodářské soutěži. Podobně jako v jiných odvětvích je proto takováto státní podpora povolena jen za určitých okolností v rámci EU a členské státy musí dodržovat obecné pokyny týkající se státní podpory, které vydává Komise, a to zejména v odvětví energie z obnovitelných zdrojů, kde míra veřejné podpory zůstává významná. Od roku 2017 je pro poskytnutí jakékoli podpory na infrastrukturu týkající se energie z obnovitelných zdrojů požadováno otevřené konkurenční výběrové řízení96.

76

Aby vyrovnaly volatilitu obnovitelných zdrojů a vzhledem k tomu, že řešení pro skladování elektřiny97 nebo řízení poptávky98 dosud nejsou obecně rozšířená, udržují členské státy určitou kapacitu konvenční výroby elektřiny, aby předešly případnému nedostatku elektřiny v případech, kdy je například poptávka vysoká, ale je málo větru nebo slunce. Dodavatelům elektřiny lze nabídnout platby pro zachování dostupnosti výroby nevolatilní elektřiny (například výrobních zařízení na uhlí nebo plyn). Tyto platby známé jako „kapacitní mechanismy“ mohou narušovat hospodářskou soutěž, pokud nejsou koncipovány správně99.

77

Energetické společnosti v EU uznávají, že elektřina vyráběná z uhlí znamená více emisí skleníkových plynů než elektřina vyráběná z jiných zdrojů (viz bod 54). V dubnu 2017 se elektrárenské podniky ze všech členských států vyjma Polska a Řecka zavázaly neinvestovat po roce 2020 do nově budovaných uhelných elektráren100, aby přispěly k zajišťování „čisté energie pro Evropany“. Spojené království také ohlásilo záměr uzavřít do roku 2025 všechny uhelné elektrárny a nahradit chybějící kapacitu především plynovými a jadernými elektrárnami.

78

Uzavření jaderných (viz bod 58) a uhelných elektráren a uhelných dolů, často významných regionálních zaměstnavatelů, může vytvářet sociální problémy. Komise101 zvažuje, jak nejlépe podpořit strukturální transformaci v regionech s významným uhelným a uhlíkově náročným průmyslem v souladu s pravidly pro státní podporu, například pomocí pokynů k využití stávajících fondů a výměny osvědčených postupů102.

79

S cílem řešit mnohé z uvedených problémů navrhla Komise v listopadu 2016 celou řadu legislativních a nelegislativních opatření. Diskuse probíhající v Parlamentu a Radě zahrnují například pravidla pro další posílení vnitřního trhu s energií103 včetně větší regionální spolupráce členských států, poprvé na úrovni EU některé aspekty skladování elektřiny104, jakož i přípravu integrovaných národních plánů v oblasti energetiky a změny klimatu, které mají zlepšit správu EU v oblasti energetiky a klimatu105.

Průmysl

80

Přímé emise z průmyslu v roce 2015 tvořily 19 % emisí skleníkových plynů v EU. Nepřímé emise prostřednictvím spotřeby elektřiny a tepla se započítávají do kategorie „dodávek energie“.

81

Přibližně polovina emisí průmyslového sektoru je způsobena spalováním paliv. Zbývající část je vypouštěna v průmyslových procesech, například během výroby cementu, a při použití produktů.

82

Velká a energeticky náročná průmyslová zařízení jsou zařazena do systému EU pro obchodování s emisemi, který tvoří hlavní rámec opatření EU v oblasti zmírňování v tomto odvětví (viz bod 27). Systém EU ETS zahrnuje přibližně dvě třetiny průmyslových emisí skleníkových plynů. Zbytek pokrývá sdílení úsilí (viz body 3538). V rámci systému EU ETS musí společnosti zohledňovat cenu uhlíku a teoreticky jsou tak motivovány snižovat své emise. V praxi je odvětvím, která čelí mezinárodní hospodářské soutěži, poskytován významný počet povolenek zdarma. Míra povolenek zdarma je stanovena tak, aby se postupně pomalu snižovala s tím, jak celosvětová opatření v oblasti klimatu snižují rizika „úniku uhlíku“ (viz bod 30).

83

Emise z průmyslu jsou ovlivněny i opatřeními EU v jiných oblastech, například opatřeními týkajícími se energetické účinnosti106 a normami kvality ovzduší107. Velké společnosti například musí nejméně každé čtyři roky provádět energetické audity, aby snižovaly svou spotřebu energie108. Ke snižování emisí CO2109 nepřímo přispěla i směrnice o průmyslových emisích, která stanoví emisní limity pro emise jiných než skleníkových plynů a minimální technologické normy pro zařízení.

84

Emise z použití produktů tvoří zejména fluorované plyny. Byly zavedeny, aby nahradily chlorfluoruhlovodíky, které poškozují ozonovou vrstvu a používaly se v mnoha průmyslových a spotřebitelských aplikacích, například v chladničkách a klimatizátorech vzduchu. V dnešní době na fluorované plyny připadá přibližně 2,7 % celkových emisí skleníkových plynů v EU; emise těchto plynů se v letech 1990 až 2015 zvýšily o 66 %. Tyto plyny mají vysoký potenciál globálního oteplování110, EU proto přijala právní předpisy, které stanovily cíl spočívající ve snížení jejich emisí na dvě třetiny úrovně z roku 2014 do roku 2030.

Budovy

85

Výroba energie na místě a spalování paliv za účelem výroby tepla nebo vaření v budovách vytváří 12 % celkových skleníkových plynů v EU. Kromě toho budovy spotřebovávají elektřinu, například na osvětlení, IT, vytápění a ve stále větší míře i chlazení. Emise skleníkových plynů vyplývající z této spotřeby se započítávají do odvětví energetiky. Celkem budovy spotřebovávají 40 % celkové energie v EU111.

86

Přibližně 75 % budov v EU není energeticky účinných112. EU proto zavedla několik opatření k dosažení úspor energie v budovách, například jednotnou certifikaci energetické spotřeby budov113, cíle pro renovaci veřejných budov114 a normu pro „budovu s téměř nulovou spotřebou energie“, která je závazná pro nové veřejné budovy od roku 2019 a pro všechny budovy postavené od roku 2021112. Investice do energetické účinnosti budov se potýkají s určitými překážkami, jako jsou rozdílné motivace pro vlastníky a nájemce budov, vysoké počáteční náklady a často dlouhá období návratnosti. V roce 2016 Komise navrhla revizi právních předpisů týkajících se budov115.

87

Vedle energetické účinnosti budov se opatření EU zaměřují i na energeticky účinné výrobky pro domácnost116. Ve spolupráci s členskými státy117 Komise vypracovala minimální povinné požadavky týkající se energetické spotřeby pro určité výrobky118 a zavedla povinné označování, které má informovat spotřebitele119. Podle Komise se očekává, že tyto politiky účinnosti výrobků ušetří EU přibližně ekvivalent roční spotřeby primární energie Itálie a do roku 2020 zajistí téměř polovinu 20 % cílové energetické účinnosti120.

Doprava

Odvětví a jeho emise CO2

88

Na odvětví dopravy v současné době připadá 26 % emisí skleníkových plynů v EU121. Přibližně tři čtvrtiny emisí z dopravy pocházejí z dopravy silniční, zejména z osobních automobilů (viz obrázek 12).

*Včetně mezinárodní lodní a letecké dopravy

Obrázek 12

Emise skleníkových plynů v odvětví dopravy EU v roce 2015

Zdroj: EEA greenhouse gas – data viewer (Skleníkové plyny v EHP – přehled údajů), EEA, 2017; analýza EÚD.

89

Emise z jiných odvětví se od roku 1990 obecně snižují, emise z odvětví dopravy však nikoli: v současné době je vypouštěno významně více skleníkových plynů než v roce 1990 a po klesajícím trendu v letech 2007 až 2013 začal trend v letech 2014 a 2015 opět stoupat v důsledku vyšší poptávky po dopravě v souvislosti s hospodářským oživením.

Silniční doprava

90

EU stanovila normy týkající se emisí CO2 pro osobní a lehká užitková vozidla prodávaná v EU (viz rámeček 6). Nové osobní automobily musí nést označení s údaji o svých emisích CO2122.

Rámeček 6

Emisní limity CO2 pro osobní automobily

EU stanovila postupně se snižující cíle pro průměrné emise CO2 z vozového parku osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel vyráběných kterýmkoli výrobcem123. Ke konci roku 2020 nesmí emise nových automobilů překročit 95 gramů na kilometr: to je o 40 % méně, než činily průměrné emise v roce 2007. U lehkých užitkových vozidel je cílem pro rok 2020 hodnota 147 gramů CO2 na kilometr, tedy o 19 % méně, než činily průměrné emise v roce 2012. Těchto cílů bylo dosaženo dříve, než se očekávalo.

Současný testovací postup používaný k určení emisí vozového parku a sledování pokroku na cestě k cílovým hodnotám však podhodnocuje skutečné emise o přibližně jednu třetinu124. Od září roku 2017 bude používán nový postup125.

91

Těžká nákladní vozidla, jako jsou nákladní automobily, autobusy a autokary, v roce 2015 tvořila 14 % všech vozidel na pozemních komunikacích EU a vytvářela přibližně 26 % emisí CO2 ze silniční dopravy v EU: 4 % celkových emisí skleníkových plynů v EU126. Na rozdíl od automobilů a lehkých užitkových vozidel těžká nákladní vozidla nepodléhají žádným emisním standardům pro CO2. Strategie EU z roku 2014127 si klade za cíl určit metody monitorování emisí, které těžká nákladní vozidla produkují128, nikoli metody jejich snižování. Komise129 tuto strategii považuje za nezbytný krok na cestě k dalším opatřením. V důsledku toho Komise navrhla nové právní předpisy pro monitorování a vykazování emisí CO2 z nových těžkých nákladních vozidel uváděných na trh v EU130.

Letecká, námořní a říční doprava a multimodální doprava

92

Letecká doprava v roce 2015 vypouštěla 3,4 % emisí skleníkových plynů v EU. Přibližně 3,1 % těchto emisí byly způsobeny lety mezi zeměmi EHP131 a mimo EHP, zbývající část lety v rámci EHP. Předpokládá se, že do roku 2020 budou celosvětové emise z mezinárodní letecké dopravy přibližně o 70 % vyšší než v roce 2005. Do roku 2050 by podle prognózy mohly znovu vzrůst až na sedminásobek své úrovně z roku 2005132.

93

Emise z letů v rámci EHP jsou od roku 2012 zahrnuty do systému EU ETS (viz bod 27). Lety mezi zeměmi EHP a zeměmi mimo EHP upravuje dohoda dosažená v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) v říjnu 2016, podle níž budou muset velké letecké společnosti133 kompenzovat část svých emisí nákupem mezinárodních uhlíkových kreditů134. Účast v tomto programu bude povinná od roku 2027. ICAO rovněž zavedla normu k certifikaci emisí CO2 u letadel.

94

Námořní a vnitrozemská vodní doprava v roce 2015 vytvářela 3,3 % emisí skleníkových plynů v EU, z toho většina pocházela z mezinárodní lodní dopravy, tj. lodní dopravy mezi přístavy v EU a mimo EU135. Na mezinárodní námořní dopravu připadá přibližně 2,1 % celosvětových emisí skleníkových plynů a předpokládá se další nárůst v rozmezí 50 až 250 % do roku 2050136. Tyto emise nejsou započteny v cílech EU v oblasti snižování a v současné době nejsou mezinárodně regulované.

95

Ačkoli je u plavidel známa spotřeba paliva, dosud chybí postupy vykazování a ověřování137. Aby tento problém řešila a zajistila prostor pro pozdější potenciální opatření ke snižování emisí, zavedla EU systém pro monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů z plavidel138. Souběžně EU spolupracovala s Mezinárodní námořní organizací (IMO), která v roce 2016 dosáhla celosvětové dohody o systému monitorování, vykazování a ověřování skleníkových plynů z lodní dopravy139.

96

Vodní a železniční doprava vypouštějí významně méně skleníkových plynů na cestující osobu nebo na tunu nákladu než letecká nebo silniční doprava (viz obrázek 13). Využívání vodní a železniční dopravy v kombinaci s leteckou a silniční dopravou tudíž může pomoci snižovat emise skleníkových plynů z dopravy. EU podporuje kombinaci druhů dopravy pomocí opatření, která mají odstranit omezení140, a pomocí opatření v oblasti financování141. V roce 2015 se však 76 % nákladu stále přepravovalo po silnici142 (viz také bod 173).

Obrázek 13

Průměrné emisní přepočítací koeficienty pro CO2e u nákladní dopravy, 2016

Zdroj: EÚD na základě: Greenhouse gas reporting - Conversion factors 2016 (Vykazování skleníkových plynů – přepočítací koeficienty), Ministerstvo pro obchod, energetiku a průmyslovou strategii, Spojené království, 2016.

Obnovitelné pohonné hmoty

97

EU také přijala opatření s cílem snížit emise způsobené všemi druhy dopravy tím, že podpoří používání obnovitelných pohonných hmot, zejména biopaliv a elektřiny. Do roku 2020 musí 10 % veškeré energie používané v dopravě pocházet z obnovitelných zdrojů143. EU také podporuje používání jiných forem nízkoemisních alternativních paliv, jako je vodík nebo zkapalněný ropný plyn (LPG), stanovila společné standardy pro infrastrukturu těchto alternativních paliv, například dobíjecí a čerpací stanice, a vyžaduje, aby členské státy vypracovaly politiku týkající se infrastruktury144.

98

Na biopaliva145 připadá přibližně 70 % energie z obnovitelných zdrojů používané v dopravě146. Vyrábějí se z biomasy, například z biologicky rozložitelných produktů zemědělství či lesnictví, nebo z domácího či průmyslového odpadu. V zásadě mají biopaliva potenciál vytvářet méně skleníkových plynů než paliva fosilní, protože množství CO2, které bylo vypuštěno při spalování biopaliva, bylo z atmosféry odebráno během pěstování zdrojových materiálů a ropa, která by jinak byla spálena, zůstává v zemi.

99

Na počátku 21. století vedly vysoké ceny ropy k obnovenému zájmu o biopaliva. Očekávalo se, že biopaliva sníží závislost zemí dovážejících ropu, vytvoří nové vývozní příležitosti pro rozvojové země a přispějí ke snížení emisí skleníkových plynů147. Z těchto důvodů stanovila EU minimální požadavek na podíl obnovitelných zdrojů v dopravě (viz bod 97). To odstartovalo investice do výrobní kapacity pro biopaliva. Biopaliva však jsou při snižování emisí skleníkových plynů účinná jen tehdy, pokud nejsou emise, kterým se zabrání nespalováním fosilních paliv, vyrovnány emisemi skleníkových plynů během celého výrobního cyklu biopaliv, během pěstování, přepravy a přeměny vstupních surovin biopaliv nebo změnami ve využívání půdy. Například pokud se odlesní zalesněná plocha, aby vznikla plocha pro produkci biopaliv, je ztracena kapacita lesa pro ukládání uhlíku.

100

Tato změna využívání půdy může být přímá nebo nepřímá. Například je-li vykácen les, aby vznikla plocha pro pěstování surovin k výrobě biopaliv, jedná se o přímou změnu využívání půdy (direct land-use change, DLUC). Je-li pro pěstování surovin k výrobě biopaliv využita stávající zemědělská půda a nic dalšího se nezmění, dojde ke snížení produkce potravin. To by pak mohlo vyvolat nutnost vykácení lesa, aby vznikla plocha pro produkci potravin: změna využívání půdy je v tomto případě označována jako nepřímá (indirect land-use change, ILUC – viz obrázek 14).

Obrázek 14

Přímá a nepřímá změna využívání půdy

Zdroj: EÚD.

101

Obavy týkající se změny využívání půdy v souvislosti s produkcí biopaliv a následná legislativní debata omezily rozvoj biopaliv148. V roce 2013 zaznamenala spotřeba biopaliv první pokles od provedení první směrnice o biopalivech v roce 2003. Debata vedla EU k tomu, aby stanovila kritéria udržitelnosti, jež musí biopaliva splňovat, aby byla započtena do 10 % cíle obnovitelných pohonných hmot v dopravě. Například jsou vyloučena biopaliva pěstovaná na půdě získané vykácením, kde dříve existovaly mokřady nebo lesy. Kritéria však nezahrnují nepřímou změnu využívání půdy, přestože ke ztrátě kapacity vykáceného lesa k ukládání uhlíku dojde v obou případech, má-li zemědělská půda zůstat nezměněna. Důvodem je skutečnost, že emise z nepřímé změny využívání půdy nelze zjišťovat přímo a lze je pouze modelovat. Aby byly tyto nepřímé účinky zohledněny, je stanovena horní hranice podílu biopaliv z potravinových plodin, který lze započíst do 10 % cíle149.

102

Biopaliva vyráběná přímo z potravinových nebo krmivových plodin jsou známa jako biopaliva první generace nebo konvenční biopaliva. Biopaliva vyráběná z odpadů, zemědělských zbytků, nepotravinových plodin a řas jsou známa jako moderní biopaliva. Moderní biopaliva přímo nesoutěží s potravinovými a krmivovými plodinami o půdu. Biopaliva z odpadu, jako je použitý olej na vaření, jsou již komerčně dostupná. Některé další procesy výroby moderních biopaliv, například využití zbytků slámy, jsou v rané fázi vývoje150.

Zemědělství a lesnictví

103

Na sektor zemědělství EU v roce 2015 připadalo 11 % emisí skleníkových plynů. Emise ze zemědělství se v letech 1990 až 2013 snížily o 20 %, například díky snížení stavů skotu a zlepšení zemědělských postupů151. Od roku 2014 se emise ze zemědělství znovu zvyšují.

*Včetně mezinárodní lodní a letecké dopravy

**Vyjma LULUCF

104

Zemědělské emise skleníkových plynů obsahují zejména oxid dusný a methan, což jsou silnější skleníkové plyny než CO2152. Emise pocházejí zejména z trávicího procesu skotu a z obdělávání zemědělské půdy (viz obrázek 15).

Obrázek 15

Emise skleníkových plynů ze zemědělství podle zdroje, 2015

*„Jiné“ zahrnují: vápnění, aplikaci močoviny, pěstování rýže, vypalování zemědělských zbytků na polích, jiná hnojiva s obsahem uhlíku.

Zdroj: EEA greenhouse gas – data viewer (Skleníkové plyny v EHP – přehled údajů), EEA, 2017.

105

EU reguluje zemědělské odvětví zejména prostřednictvím společné zemědělské politiky (SZP). Politika v oblasti lesnictví zůstává v pravomoci členských států, přestože je v rámci SZP k dispozici určité financování pro lesnická opatření. Všichni příjemci přímých plateb v rámci SZP musí dodržovat pravidla podmíněnosti153. Některá z těchto pravidel přinášejí prospěch pro životní prostředí a jsou zaměřena i na změnu klimatu, například prosazováním zachování organické hmoty v půdě. Zemědělci dostávají dodatečné platby („ekologické platby“), pokud splní dobrovolné závazky, které přispívají k environmentálním a klimatickým cílům154.

106

SZP také financuje opatření pro rozvoj venkova, z nichž některá se týkají změny klimatu, včetně investic do energie z obnovitelných zdrojů nebo lesnických opatření k podpoře ukládání uhlíku.

107

Řešení pro snížení emisí v sektoru zemědělství existují, například účinnější používání hnojiv nebo odlišné postupy chovu skotu155. Existuje však často nezpochybňovaná premisa, podle níž jsou taková řešení nákladnější než zmírňující opatření v jiných odvětvích156. Podle Komise lze od zemědělského odvětví realisticky očekávat jen poměrně omezený přínos ke snižování emisí157. Komise navrhla začlenit část potenciálu půd a vegetace k ukládání uhlíku do nařízení o sdílení úsilí pro rok 2030 (viz bod 38).

108

V rámci politiky v oblasti změny klimatu vznikl pojem LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví), který má zohledňovat potenciál tohoto odvětví založeného na půdě z hlediska ukládání a emisí (viz rámeček 7). V roce 2015 sektor LULUCF absorboval dost CO2 na to, aby vyrovnal přibližně 7 % celkových emisí skleníkových plynů v EU; jinými slovy absorboval dost CO2 na to, aby vyrovnal celkové množství emisí skleníkových plynů, které vypouští Španělsko. Od roku 2008 se však kapacita odvětví pro ukládání uhlíku snížila v důsledku činitelů, jako je stárnutí lesů.

Rámeček 7

Přirozená absorpce skleníkových plynů souší, oceánem a ovzduším

Souš nyní zachycuje nebo ukládá přibližně třetinu ročních celosvětových hrubých emisí CO2; oceány zachycují obdobné množství. Zbytek se akumuluje v atmosféře. Například nárůst lesů a travních porostů vede k akumulaci uhlíku ve větvích, listech, kořenech a půdě. Tento uhlík se přeměňuje zpět na skleníkové plyny při spalování, odumírání a rozkladu rostlin nebo při využití rostlin jako paliva.

109

Kapacita sektoru LULUCF pro ukládání skleníkových plynů dosud nebyla zohledňována ve výpočtech pokroku při plnění cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů v EU do roku 2020. Důvodem je zčásti to, že účinky sektoru na emise skleníkových plynů se posuzují daleko složitěji než účinky jiných sektorů. Současně ovlivňují kapacitu sektoru pro ukládání rozhodnutí přijatá v jiných sektorech. Například narůstající využívání biomasy k výrobě obnovitelné energie a současné snižování emisí v odvětví energetiky by mohlo přinést pokles kapacity pro ukládání uhlíku (viz bod 100).

110

Jako první krok k začlenění činností v sektoru LULUCF do svého závazku ke snižování emisí CO2 vypracovala EU účetní pravidla na základě pravidel OSN pro vykazování podle Kjótského protokolu158. V červenci 2016 Komise navrhla, jak by bylo možné započítávat tento sektor do cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030159. Znamenalo by to, že emise z jiných sektorů by mohly být do určitých limitů započteny proti kapacitě LULUCF pro ukládání uhlíku160. Použití tohoto mechanismu flexibility „by potenciálně mohlo pokrýt nesplnění cíle nařízení o sdílení úsilí pro rok 2030 o zhruba dva procentní body“161.

Odpady a oběhové hospodářství

111

Zbývající část emisí skleníkových plynů v EU pochází z odpadů, na které připadají 3 % celkových emisí skleníkových plynů v EU. Emise z odpadů se v letech 1990 až 2015 snížily o 42 %.

*Včetně mezinárodní lodní a letecké dopravy

**Vyjma LULUCF

112

Opatření EU v oblasti odpadů, zejména v podobě právních předpisů, zahrnují snižování emisí skleníkových plynů přímo snižováním emisí ze skládek162 a nepřímo prevencí odpadů a recyklací materiálů, které by jinak byly vytěženy a zpracovány. V důsledku toho lepší nakládání s odpady předchází emisím v jiných odvětvích hospodářství, jako jsou energetika, zemědělství, zpracovatelský průmysl a doprava. Například recyklace odpadů ve Francii v roce 2014 ušetřila ekvivalent 5 % vnitrostátních emisí skleníkových plynů163.

113

Jednou z koncepcí podporujících předcházení odpadům a jejich recyklaci je „oběhové hospodářství“164. Například design výrobku lze upravit tak, aby usnadnil opětovné použití nebo recyklaci výrobku, a to volbou odlišných materiálů, standardizací dílů a zajištěním snadné separace na konci životnosti.

Přizpůsobování

Očekávané změny teploty a srážek

114

Přizpůsobování se změně klimatu znamená „proces přizpůsobování se skutečné nebo očekávané změně klimatu a jejím účinkům“165. V roce 2016 byl již svět v průměru o 1,1 °C teplejší než v období před průmyslovou revolucí. I pokud bude dosaženo cíle Pařížské dohody (udržet globální nárůst teploty v tomto století pod 2 °C), je přizpůsobení se změně klimatu nezbytné. Scénář růstu o 2 °C znamená celosvětový průměr: i pokud ho bude dosaženo, teploty v některých regionech vzrostou mnohem více než o 2 °C (viz obrázek 16). Během zimy by se teploty v některých částech Skandinávie mohly zvýšit v průměru o 5 až 8 °C. V létě by ve většině Španělska a na severu Skandinávie mohly teploty vzrůst v průměru o 3 až 4 °C166.

Obrázek 16

Sezónní změna teploty (°C) pro období 2071–2100 ve srovnání s obdobím 1961–1990 (scénář celosvětového nárůstu o 2 °C)

Zdroj: Upraveno z Climate Impacts in Europe (Klimatické dopady na Evropu), projekt JRC PESETA, 2014. Údaje Dosio a Paruolo 2011 a Dosio a kol. 2012167.

115

I změny z hlediska vzorců dešťových a sněhových srážek by mohly být významné (viz obrázek 17). Zimní srážky by v některých částech střední Evropy a Skandinávie mohly vzrůst o více než 25 %. Letní srážky by se na většině pobřeží Středozemního moře v EU mohly snížit o více než 50 %.

Obrázek 17

Změna sezónních srážek (%) pro období 2071–2100 ve srovnání s obdobím 1961–1990 (scénář celosvětového nárůstu o 2 °C)

Zdroj: Climate Impacts in Europe (Klimatické dopady na Evropu), projekt JRC PESETA, 2014. Údaje Dosio a Paruolo 2011 a Dosio a kol. 2012167

116

Tyto změny množství srážek zvýší riziko povodní a eroze půdy v mnoha částech Evropy. Roční počet povodní vyžadujících výplaty pojistných náhrad se od roku 1980 ztrojnásobil (z 10 v roce 1980 na 38 v roce 2015 a 29 v roce 2016)168. Zvýšení střední hladiny moře povede k častějším a závažnějším záplavám v pobřežních oblastech. Bouře budou ničivější169.

117

Eroze půdy v kombinaci s nedostatkem vody a vysokými teplotami, které zvyšují odpar, zvyšuje riziko desertifikace. Studie naznačují, že až 44 % Španělska, 33 % Portugalska a téměř 20 % Řecka a Itálie je vysoce ohroženo erozí170. Tyto členské státy budou trpět v důsledku zvýšené teploty a nižších srážek (viz obrázek 16 a obrázek 17). Dvanáct členských států EU prohlásilo, že jsou ohroženy desertifikací171.

Dopad změny klimatu na společnost

118

Změna klimatu bude mít i dalekosáhlé společenské důsledky, například důsledky pro lidské zdraví: extrémní povětrnostní jevy jako bouře a povodně, období extrémního horka nebo chladu či větší rozšíření chorob mohou znamenat závažná zdravotní rizika a úmrtí. Například v období 1980 až 2013 vlny veder způsobily dvě třetiny všech úmrtí v důsledku přírodních jevů v EU172.

119

Změna klimatu zasáhne i klíčová hospodářská odvětví, což se již děje173. Zemědělství bude postiženo z hlediska dostupnosti vody, teploty, nových škůdců a invazních druhů. Zatímco v severních oblastech by se výnosy mohly zvýšit, produkce v jižních oblastech by mohla klesnout o 30 %174. Dopady na mořské prostředí ovlivní rybolovný průmysl175. Odvětví lesnictví zaznamená posuny ve škále druhů dřevin, nárůst rizika lesních požárů a zvýšený výskyt škodlivého hmyzu. Kratší období sněhu či sucha a vlny veder ovlivní cestovní ruch.

120

Mohlo by dojít k přesunu hospodářské činnosti, a tudíž i pracovních míst mezi hospodářskými odvětvími. Zatímco čisté účinky jsou nadále nejisté, mohly by vzniknout pracovní příležitosti v oblastech, jako je zpevňování nebo budování protipovodňových nebo pobřežních hrází, a v oblasti energie z obnovitelných zdrojů176.

121

Vzorce poptávky po energii se změní: bude nižší poptávka po energii v zimě a vyšší poptávka po energii na chlazení v létě. Kapacita výroby energie by mohla být omezena, například kvůli nižší kapacitě vodních elektráren nebo chlazení jaderných elektráren.

122

Extrémní povětrnostní jevy, například povodně, sucha a bouře, a postupné změny, jako vzestup hladiny moří, by mohly vést více lidí k migraci v rámci Evropy i do Evropy177. Například několik zpráv178 naznačuje, že nedávné tříleté sucho v Sýrii bylo faktorem, který přispěl k vypuknutí syrské občanské války. Existuje riziko nedostatečné přípravy na migraci vyvolanou změnou klimatu179.

EU a vnitrostátní strategie přizpůsobení

123

Vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu se mezi regiony EU, a dokonce i v rámci členských států významně liší, je pravděpodobné, že většina iniciativ v oblasti přizpůsobení bude probíhat na regionální nebo místní úrovni. Některé dopady změny klimatu však překračují hranice jednotlivých členských států – například povodí řek členských států zaplavené v důsledku změny klimatu by mohlo obsáhnout území více než jedné země.

124

Oproti včasným reakcím v oblasti zmírňování byl základ opatření EU v oblasti přizpůsobování, strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, přijat až v roce 2013180. Strategie vyzývá členské státy a města, aby přijímaly opatření, namísto aby k nim jen poskytovaly mandát. Uvádí například, že členské státy by měly přijmout vnitrostátní strategii pro přizpůsobení do roku 2017 a začít ji provádět do roku 2020. Některá města zahájila dobrovolné závazky na základě iniciativy Pakt starostů a primátorů. Komise nabízí podporu, například v rámci své evropské platformy pro přizpůsobování se změně klimatu, Climate-ADAPT, která uživatelům umožňuje přístup a sdílení údajů, správných postupů a informací o očekávané změně klimatu v Evropě.

125

Komise monitoruje a posuzuje vnitrostátní strategie pro přizpůsobení, a budou-li opatření členských států považována za nedostatečná, zváží v roce 2017 návrh právně závazného nástroje181. Do dubna 2017 přijalo vnitrostátní strategie pro přizpůsobení 22 členských států182.

126

Otázkou přizpůsobování se do různé míry zabývají i odvětvové předpisy EU. Například rámcová směrnice o vodě183 se týká aspektů kvality a množství vody, nepřímo se tedy zaměřuje na problematiku sucha; směrnice o povodních184 se zabývá prevencí povodní; směrnice o ochraně ptáků185 a směrnice o ochraně přírodních stanovišť186 se mimo jiné zabývají problematikou biologické rozmanitosti.

Podpora opatření EU týkajících se politik v oblasti energetiky a změny klimatu

127

Opatření EU v rámci politik v oblasti energetiky a změny klimatu podporují tři klíčová průřezová témata:

  • výzkum a inovace,
  • financování,
  • tvorba a provádění politik založených na důkazech.

Výzkum a inovace

128

Celosvětové dosažení cílů v oblasti energetiky a změny klimatu a transformace EU na nízkouhlíkovou společnost bude záviset na vývoji nových technologií v řadě odvětví, jako jsou dodávky energie nebo doprava187. U většiny těchto odvětví dosud nejsou k dispozici nízkouhlíkové alternativy, přinejmenším s konkurenceschopnými náklady.

129

Rámcový program EU pro výzkum a inovace, známý jako Horizont 2020, je hlavním nástrojem EU pro financování výzkumu a inovací188. V rámci svého závazku vynaložit každé páté euro na opatření v oblasti klimatu (viz bod 133) EU přislíbila vynaložit nejméně 35 % finančního krytí programu Horizont 2020 (27 miliard EUR v období 2014 až 2020) na výzkum v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Kromě toho iniciativy jako Integrovaný strategický plán pro energetické technologie stanovily cíle na evropské úrovni s cílem snížit náklady a zlepšit výkonnost hlavních nízkouhlíkových technologií a zvýšit tak jejich konkurenceschopnost vůči konvenčním zdrojům energie, jakož i urychlit dekarbonizaci energetického systému EU.

130

V několika oblastech souvisejících s energetikou má Evropa „schodek v zavádění“, neboť se potýká s problémy při uvádění slibných inovací na trh189. Uvedení technologií na trh si vyžádá nové průlomové obchodní modely a služby, společenské inovace a nové politické a finanční mechanismy190.

131

Tento problém se pokusilo řešit několik iniciativ. Například iniciativa Komise z roku 2016 týkající se urychlení inovací v oblasti čisté energie stanovila celou řadu opatření pro zlepšení regulačního, hospodářského a investičního prostředí pro inovace v oblasti technologií a systémů čisté energie191. Iniciativa zdůraznila vazby na agendu Komise pro růst a zaměstnanost a na konkurenceschopnost EU190. Dále navrhla, aby se budoucí financování z EU zaměřilo na tyto oblasti:

  • dekarbonizace fondu budov v EU do roku 2050: od budov s téměř nulovou spotřebou energie k energeticky přebytkovým zónám,
  • posílení vedoucího postavení EU v oblasti obnovitelných zdrojů,
  • vývoj cenově dostupných a integrovaných řešení skladování energie
  • elektromobilita a integrovanější městský dopravní systém.

Veřejné a soukromé financování pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně

132

Rozsah ekonomických nákladů změny klimatu pro EU zůstává nejistý, pravděpodobně však budou podstatné (několik odhadů viz rámeček 8).

Rámeček 8

Příklady odhadů ekonomických nákladů na změnu klimatu pro EU

Zmírňování:

Aby bylo dosaženo cílů EU pro rok 2030, je zapotřebí v období 2021 až 2030 každoročně investovat 1 115 miliardy EUR v těchto odvětvích:

  • 736 miliard EUR do odvětví dopravy,
  • 282 miliard EUR do odvětví bydlení a služeb,
  • 78 miliard EUR do rozvodné sítě, výroby energie a průmyslových kotlů, 19 miliard EUR do průmyslu192.

Přizpůsobování:

Při scénáři „bez opatření“ by očekávaná změna klimatu do roku 2080 připravila domácnosti v celé EU o 190 miliard EUR v dnešních cenách, tj. téměř o 2 % současného HDP EU, nebudou-li přijata žádná veřejná opatření193. Odklad přizpůsobení nebo úplná nečinnost by mohly celkové náklady na změnu klimatu podstatně zvýšit194.

133

Financování bude muset být zajištěno z veřejných i soukromých zdrojů. Poměrně malý rozsah rozpočtu EU dovoluje financovat jen zlomek této práce přímo. Aby byla zajištěna soudržnost v legislativní činnosti a aby byl rozpočet EU využit co nejlépe, rozhodla EU začlenit nebo zahrnout klimatické aspekty do všech nástrojů politiky a financování. To znamenalo i stanovení cíle, kterým je vynaložit každé páté euro, tj. přibližně 212 miliard EUR, na opatření související se změnou klimatu ve finančním rámci EU na období 2014–2020.

134

EU jedná i v mezinárodním měřítku, zejména prostřednictvím financování opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích (viz bod 20). Například v roce 2015 poskytly EU, EIB a členské státy 17,6 miliardy EUR na pomoc rozvojovým zemím ke zvládání změny klimatu195.

135

Kromě toho EU ve stále větší míře využívá finanční nástroje, aby přilákala soukromé investice, a to jak v rámci rozpočtu EU196, tak z vnějších zdrojů, například pomocí Evropského fondu pro strategické investice (EFSI)197 a několika partnerství soukromého a veřejného sektoru s průmyslem198. EIB také vyčlenila nejméně 25 % svého úvěrového portfolia na nízkouhlíkový a vůči klimatickým změnám odolný růst.

136

Investice soukromého sektoru nemusí být omezeny na zmírňování změny klimatu, ale mohly by zahrnovat i opatření pro přizpůsobení, a to jak pro budování odolnosti vůči důsledkům změny klimatu, tak pro získání prospěchu z nových obchodních příležitostí, které tyto investice vytvářejí199.

Tvorba a provádění politik založených na důkazech

137

I ve veřejném sektoru by političtí činitelé při přípravě nových politik měli řádně posuzovat pravděpodobný dopad různých možností politiky. Cílem Komise je přijímat politická rozhodnutí „otevřeným a transparentním způsobem, za využití nejlepších dostupných poznatků a s podporou díky širokému zapojení zúčastněných stran“200. Komise například připravuje posouzení dopadů201, která jsou povinná pro všechny iniciativy s významnými hospodářskými, environmentálními nebo sociálními dopady202, a provádí hodnocení provádění politik.

138

V posouzeních dopadů Komise rozsáhle využívá data a modelování ke srovnávání alternativ politiky. Data poskytuje Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Eurostat nebo různé iniciativy financované z EU, například útvar Komise pro otázky klimatu, program Copernicus nebo portál Climate-Adapt203. Pro simulaci lze využít více modelů, například nabídku energie a poptávku po energii a příslušné ceny, emise skleníkových plynů z různých odvětví a sociální a hospodářské výstupy. V rámci Komise nabízí tuto kapacitu pro modelování Společné výzkumné středisko (JRC).

139

Jakkoli jsou cenné, mají všechny takové modely určitá omezení, kterých si jejich uživatelé musí být vědomi204. V závislosti na použitých modelech tato omezení zahrnují:

  • citlivost výsledků vůči jednotlivým předpokladům, například diskontním sazbám při výpočtu návratnosti investic,
  • omezenou míru podrobnosti, například vlivy na jednotlivé domácnosti205,
  • problém se zohledněním budoucích technologických průlomů, společenských změn a vzájemně provázaných účinků změny klimatu206.
140

I přes tato omezení se má obecně za to, že politická rozhodnutí by měla vycházet z obezřetného využití různých modelů a scénářů.

Část II – Činnost EÚD a nejvyšších kontrolních institucí v EU v oblasti energetiky a změny klimatu

Úloha nejvyšších kontrolních institucí v EU v oblasti energetiky a změny klimatu

141

Nejvyšší kontrolní instituce (NKI) provádějí nezávislý externí audit řízení veřejných financí. Mohou hrát klíčovou úlohu při prosazování transparentnosti, odpovědnosti, efektivnosti a účinnosti veřejné správy. NKI provádějí kontrolu nejen finančních účtů a legality a správnosti finančního řízení, ale také efektivnosti nákladů (hospodárnosti, účinnosti a efektivnosti) plné škály činností vlády v rámci veřejné správy207.

142

NKI členských států EU a EÚD, v tomto dokumentu souhrnně označované jako NKI EU, vypracovávají zprávy týkající se energetiky a změny klimatu. V oblasti energetiky a změny klimatu také spolupracují, jmenovitě v rámci pracovních skupin INTOSAI208 a EUROSAI209 pro environmentální audit a v kontaktním výboru nejvyšších kontrolních institucí Evropské unie. Spolupráce zahrnuje vývoj auditních standardů, pokynů, sdílení auditních metodik a zpráv; některé audity také provádějí společně210.

143

Tato zpráva uvádí syntézu činnosti NKI EU týkající se energetiky a změny klimatu za posledních pět let. Zahrnuje 269 zpráv NKI EU zabývajících se energetikou a změnou klimatu z doby od roku 2012 do března 2017211. Obsahuje přehled oblastí, kde NKI EU provedly audity výkonnosti, a v možných případech upozorňuje na nové vzorce zjištění. Seznam auditů NKI EU a souhrn 41 zpráv EÚD zařazených do této analýzy je k dispozici na internetových stránkách EÚD. Tato analýza sleduje strukturu části I situační zprávy: začíná audity v odvětví energetiky a systému EU ETS, následují audity v jiných odvětvích produkujících skleníkové plyny, audity přizpůsobování se změně klimatu a audity horizontálních a průřezových témat. Závěrem určujeme oblasti, v nichž bylo provedeno méně auditů.

Přehled činnosti nejvyšších kontrolních institucí v EU v oblasti energetiky a změny klimatu

144

Analýza zpráv o auditech NKI EU ukazuje, že:

  • NKI EU se zabývaly širokou škálou různých témat v oblasti energetiky a změny klimatu,
  • ročně provedly v průměru 50 auditů týkajících se energetiky a změny klimatu: přibližně dva audity na NKI EU za rok,
  • rozložení zpráv o auditu mezi NKI EU se různí. Většina NKI v našem průzkumu odpověděla, že energetika a změna klimatu mají v jejich plánování činnosti nízkou prioritu,
  • největší část vypracovaných zpráv tvořily audity týkající se energie (38% – viz obrázek 18),
  • audity týkající se zmírňování změny klimatu, tj. energetiky, systému EU-ETS a jiných odvětví, která vypouštějí skleníkové plyny (190 zpráv), svým počtem převýšily audity týkající se přizpůsobení (53 zpráv) v poměru 4 ku 1.

Obrázek 18

Zprávy o auditech nejvyšších kontrolních institucí v EU v oblasti energetiky a změny klimatu

Počet zpráv, podle tématu (procento zpráv)

Zdroj: Zprávy NKI v EU (leden 2012–březen 2017).

Energetika

145

Většina energetických auditů se týká energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti a v mírně nižším počtu trhu s energií a bezpečnosti dodávek energie a jaderné energie (viz obrázek 19). Následující oddíly se budou zabývat zjištěními auditů v každé z uvedených oblastí, počínaje vnitřním trhem s energií a bezpečností dodávek energie.

Obrázek 19

Zprávy o auditech NKI v EU týkajících se energetiky

Počet zpráv podle tématu

Zdroj: Zprávy NKI v EU (leden 2012–březen 2017).

Vnitřní trh s energií a bezpečnost dodávek energie

146

Cílem vnitřního trhu s energií je umožnit volný tok a neomezený obchod s plynem a elektřinou na celém území EU (viz bod 65). Fungující vnitřní trh s energií je základem bezpečnosti dodávek energie v EU. Auditní zprávy NKI EU určily tyto problémy:

  • bylo dosaženo pokroku, ale cíl EU, kterým bylo dokončit vnitřní trh s energií, nebyl splněn a přetrvávají rozdíly ve způsobu, jakým členské státy provádějí právní rámec EU a spravují své trhy,
  • energetická infrastruktura v Evropě obecně dosud není navržena pro plně integrované trhy a v současné době účinně nezajišťuje bezpečnost dodávek,
  • otázky spolupráce mezi členskými státy týkající se přeshraniční infrastruktury stále způsobují problémy.
147

V roce 2015 EÚD212 konstatoval, že bylo dosaženo pokroku při spojování trhů v Evropě, přetrvávají však problémy týkající se provádění právního rámce EU. Důležité rozdíly213 ve způsobech, jakými členské státy organizují své trhy s energií, brzdily pokrok při dokončování vnitřního trhu s energií v EU; znamenaly také přetrvávání významných rozdílů ve velkoobchodních cenách.

148

Vnitrostátní NKI došly k podobným zjištěním: například NKI v Bulharsku v roce 2013214 a ve Francii215 v roce 2015 zveřejnily zprávy, v nichž uvádějí, že podmínky obchodování s energií stále nepřipomínají volný trh nebo že se neuskutečnily slibované přínosy otevřených trhů s energií pro malé a střední podniky a domácnosti.

149

Audit EÚD v roce 2015 také zjistil, že energetická infrastruktura v členských státech a mezi nimi zatím obecně není koncipována pro plně integrované trhy, a proto nezajišťuje účinnou bezpečnost dodávek energie.

150

Náš audit z roku 2015 také ukázal, že cíl pro propojení elektrických sítí (viz bod 70) mezi členskými státy často nebyl naplněn a že budovaná infrastruktura často nebyla využívána v plné kapacitě. Rovněž jsme zjistili, že kromě omezené dostupnosti fyzických propojovacích vedení mezi Španělskem a Francií vyžadovala integrace Španělska a Portugalska do vnitřního trhu EU s energií zlepšení systémů interní elektrorozvodné sítě ve Španělsku i Francii.

151

Rozvoj přeshraniční spolupráce infrastruktury vyžaduje spolupráci sousedních členských států. Náš audit z roku 2015 nalezl několik dobrých příkladů, jako byl plán propojení pobaltského trhu s elektrickou energií (BEMIP), spolupráce několika členských států a Komise216.

152

Existují však i příklady toho, že problémy v oblasti infrastruktury v jednom státě vedou k problémům v sousední zemi. Například v roce 2014 polská NKI217 zjistila, že neplánované toky elektřiny z Německa přes Polsko do české a slovenské rozvodné sítě destabilizovaly polskou energetickou síť a omezily její kapacitu přijímat dováženou elektřinu.

153

Jedním z mála auditů NKI EU, který se komplexně zabýval transformací energetiky (viz body 7279), byl audit německé NKI z roku 2016218 týkající se opatření k provedení transformace energetiky v Německu. Tento audit konstatoval, že Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky nemá přehled o celkových nákladech na transformaci energetiky, jednotlivé vrstvy státní správy nejsou koordinované a podporovaná opatření byla zvolena, aniž by byla zvážena jejich nákladová efektivnost. Jakkoli audit uvítal, že vláda zveřejnila zprávu o monitorování spolu s nezávislým hodnocením, nebyly dostatečně řešeny cíle a otázky hodnocení cenové dostupnosti a bezpečnosti dodávek energie. Audit uvedl, že německou transformaci energetiky nelze realizovat bez zohlednění vnitřního trhu s energií v EU.

Energie z obnovitelných zdrojů
154

Na globální makroúrovni došlo v posledních letech k rychlému růstu odvětví obnovitelných zdrojů a ke snížení nákladů, například u větrné a solární energie. Na mikroúrovni, na úrovni členských států a na úrovni EU však zprávy NKI EU týkající se energie z obnovitelných zdrojů zjistily:

  • překážky pro investice,
  • nedostatečnou nákladovou efektivnost,
  • problémy v oblasti monitorování a hodnocení.
155

Zprávy NKI EU zjistily překážky narušující investice do energie z obnovitelných zdrojů v těchto oblastech:

  • Regulační prostředí: zprávy včetně našeho auditu z roku 2014223 upozornily na institucionální a právní překážky a četné revize vnitrostátních právních rámců včetně retroaktivních změn dotačních režimů, jako na překážky pro investice. V roce 2012 italská NKI219 upozornila na značné odlišnosti v právním rámci v jednotlivých regionech a polská NKI220 zjistila zpoždění v přípravě nových pravidel upravujících výrobu energie z obnovitelných zdrojů221.
  • Problémy při integraci elektřiny z obnovitelných zdrojů na trh: audit švédské NKI z roku 2016222 upozornil na problémy na trhu s elektřinou. Zjistil, že očekávaná nízká cena elektřiny neposkytuje trhu dostatečné pobídky k investování do kapacity nutné k vyvážení zvyšujícího se podílu volatilní energie z obnovitelných zdrojů v rozvodné síti. Náš audit z roku 2014 zjistil problémy týkající se způsobu, jakým výrobci energie z obnovitelných zdrojů zajišťují povolení pro připojení k síti.
  • Omezené využívání rozpočtu EU pro energii z obnovitelných zdrojů: členské státy financují oblast energie z obnovitelných zdrojů zejména z vnitrostátních prostředků a nízké využívání dostupných fondů EU by mohlo narušovat investice. Naše zpráva z roku 2014 zjistila pomalé čerpání finančních prostředků EU na projekty týkající se energie z obnovitelných zdrojů v porovnání například s projekty energetické účinnosti. V případech, kdy byly použity fondy EU, jsme zjistili, že kontrolované projekty přinesly plánované výstupy a většina byla dostatečně propracovaná a připravená k realizaci223. V letech 2013 až 2015 došly italská219 a rumunská224 NKI k obdobným zjištěním týkajícím se omezeného využití finančních prostředků EU pro obnovitelné zdroje.
156

Nákladová efektivnost opatření a míra veřejné podpory patřily k opakujícím se tématům v auditních zprávách o energii z obnovitelných zdrojů (příklady viz rámeček 9). V roce 2014 jsme zjistili, že při plánování a provádění projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů nebyla nákladová efektivnost hlavní zásadou. Rovněž jsme nalezli příklady, kdy bylo poskytnuto více veřejného financování, než bylo pro ekonomickou životaschopnost projektů nezbytné.

Rámeček 9

Příklady zpráv NKI upozorňujících na nedostatečnou nákladovou efektivnost a vysokou míru veřejné podpory projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů

  • V roce 2016 německá NKI225 zjistila, že program tržních pobídek zaměřený na výrobu tepla z obnovitelných zdrojů financoval neúčinné technologie a technologie, které již měly zavedený trh. Tento program navíc nezohledňoval to, zda žadatelé skutečně potřebovali finanční podporu.
  • V roce 2014 zjistila česká NKI226, že vysoká míra finanční provozní podpory poskytnuté na fotovoltaické elektrárny vedla k době návratnosti v délce přibližně sedmi let, přestože výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů měly zůstat na stejné úrovni po více než 20 let.
  • Kyperská NKI227 konstatovala, že v letech 2008 až 2013 byla financována zařízení pro energii z obnovitelných zdrojů, ačkoli jejich vnitřní míra návratnosti převyšovala definovanou prahovou hranici, což vedlo k nadměrnému financování.
  • V roce 2014 upozornila dánská NKI228 na to, že náklady na výstavbu solárních elektráren klesají a ceny elektřiny (včetně daní) rostou, a uvedené elektrárny tudíž získávají příliš vysokou podporu.
  • NKI ve Spojeném království229 v roce 2014 nalezla důkazy toho, že první zakázky týkající se energie z obnovitelných zdrojů byly zadány bez soutěže a za ceny, které mohou dodavatelům přinášet vyšší výnosy, nežli jsou výnosy nutné k zajištění investice.
157

Dalším tématem, které zjistilo několik auditů NKI, bylo nedostatečné monitorování a vyhodnocování programů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Například v roce 2016 německá NKI konstatovala, že v programech chyběly cíle, což vedlo k nemožnosti monitorování jejich výsledků230. Podobně v roce 2014 audit české NKI a audit EÚD231 došly k závěru, že cíle a ukazatele výkonnosti stanovené pro kontrolované programy byly nepřesné a/nebo nevycházely ze spolehlivých základních údajů.

Energetická účinnost
158

V auditech týkajících se energetické účinnosti NKI EU konstatovaly:

  • zpoždění při dosahování cílů a zahajování programů,
  • nedostatečnou nákladovou efektivnost,
  • mezery v monitorování a vyhodnocování programů.
159

Zpoždění a související rizika při dosahování cílů EU nebo cílů členských států uvedlo v období 2013–2015 několik NKI. Například portugalská232 a slovenská233 NKI uvedly zpoždění při provádění opatření zaměřených na účinné využívání energie ve veřejných budovách. Česká234 a dánská235 NKI vypočítaly, že jejich země nedosáhnou svých cílů v oblasti energetické účinnosti. Slovenská NKI (2015), bulharská NKI (2015), rumunská NKI (2014) a portugalská NKI (2013)236 zpoždění při zahajování programů energetické účinnosti a nedostatek dostupných zaměstnanců pro řízení těchto programů.

160

Ve svém auditu z roku 2012237 jsme zjistili, že při výběru opatření v oblasti energetické účinnosti pro veřejné financování byla často opomíjena nákladová efektivnost. Na tyto problémy upozornily i audity opatření k renovaci veřejných budov, které provedly polská NKI (2015), slovenská NKI (2015) a rumunská NKI (2014)238. Naopak slovenská zpráva o auditu z roku 2017 konstatovala, že vnitrostátní financování a financování z EU vynaložené na renovaci obytných budov bylo nákladově efektivní239.

161

Nedostatky při monitorování a hodnocení programů energetické účinnosti zjistily německá NKI (2016), slovenská NKI (2015), polská NKI (2015), slovinská NKI (2013) a portugalská NKI (2013). Opatření měla například nedostatečně vymezené cíle240 nebo neexistovaly spolehlivé ukazatele pro měření stupně dosažení cílů241.

Jaderná energie
162

Většina zpráv NKI o jaderné energii se týkala nákladů na provoz a údržbu jaderných elektráren nebo jejich vyřazování z provozu242. NKI EU zjistily:

  • významný nárůst nákladů a nejistoty,
  • nedostatky v rezervách na náklady nebo schodky financování,
  • zpoždění.
163

V roce 2016 jsme provedli audit243, který měl posoudit pokrok dosažený ve třech programech pomoci EU pro vyřazování jaderných zařízení z provozu v Litvě, Bulharsku a na Slovensku od našeho posledního auditu v roce 2011. Zjistili jsme, že bylo dosaženo pokroku v oblasti zařízení o nízké radioaktivitě, jako jsou turbínové haly, nicméně dosud ani nezačalo vyřazování z provozu u budov s reaktory. Mnoho projektů vyřazování z provozu zaznamenalo zpoždění a nárůst nákladů.

164

Došli jsme k závěru, že tři členské státy se potýkají s finančními problémy, konkrétně Litva, která měla v roce 2015 mezeru s mezerou ve financování do konce vyřazování z provozu ve výši 1,56 miliardy EUR v roce 2015. Závazky z titulu budoucích nákladů nebyly ve třech uvedených členských státech řádně zaúčtovány.

165

Při šetření problematiky konečného uložení odpadů náš audit zjistil, že celkové odhadované náklady tří programů vyřazování z provozu by se zdvojnásobily, kdyby měly být započteny náklady na konečné uložení vysoce aktivního odpadu a vyhořelého paliva. Rozhovory týkající se možných řešení konečného uložení byly jen ve fázi přípravy koncepcí, přestože provedení takových řešení vyžaduje několik desetiletí.

166

Zprávy ostatních NKI EU vykazují podobné poznatky o navýšení nákladů a nejistotách. Audit francouzské NKI z roku 2014244 konstatoval, že v letech 2010 až 2013 se náklady na jadernou energii zvýšily z 50 EUR/MWh na 60 EUR/MWh. Tento 21 % nárůst způsobily zvyšující se náklady na údržbu v důsledku prodloužení doby provozu některých jaderných elektráren. Zpráva také zjistila zvyšující se budoucí náklady a zdůraznila vysokou nejistotu spojenou s náklady na vyřazování z provozu a konečným uložením jaderného odpadu. V roce 2016 francouzská NKI odhadla celkové náklady na údržbu francouzských jaderných elektráren v období 2014–2030 na 100 miliard EUR245. NKI ve Spojeném království v roce 2015 podala zprávu o nárůstech nákladů a nejistotách odhadování nákladů při vyřazování jaderných zařízení z provozu246.

Systém EU pro obchodování s emisemi

167

Téměř všechny audity NKI EU týkající se systému EU ETS, které byly zveřejněny po roce 2012, se vztahovaly k druhé fázi systému, která trvala od roku 2008 do roku 2012. Pouze jedna zpráva NKI247 se zabývala třetí fází systému EU ETS, která trvá od roku 2013 do roku 2020. Tyto zprávy NKI vyjadřovaly pochybnosti týkající se:

  • účinnosti systému vzhledem k přebytku povolenek a výsledným nízkým cenám povolenek,
  • nedostatečně řádného zdůvodnění vnitrostátní podpory poskytované energeticky náročným odvětvím, u nichž údajně existuje riziko úniku uhlíku,
  • konkrétních aspektů provádění.
168

Po několik let byla cena povolenek v systému EU ETS významně nižší, než bylo prognózováno (viz bod). Audit, který ve vzájemné spolupráci provedlo v roce 2012 sedm NKI248, zjistil, že tyto nízké ceny narušují účinnost systému EU ETS; německá249 a francouzská NKI250 dospěly v roce 2014 k obdobnému závěru. Nízké ceny povolenek v systému EU ETS snížily motivaci podniků investovat do čistší technologie a v dlouhodobém výhledu tak snižovat emise. Podle zjištění byly nízké ceny zejména důsledkem přebytku nabídky povolenek251, ale také růstu politik týkajících se energetické účinnosti252 nebo energie z obnovitelných zdrojů253. Když v roce 2014 německá NKI zkoumala „odklad“ povolenek, který měl být řešením této nerovnováhy trhu v systému EU ETS (viz bod), upozornila, že tato opatření nenabídnou dlouhodobé řešení254.

169

Dvě auditní zprávy NKI EU se zabývaly „vyrovnávací“ podporou, kterou některé členské státy poskytují v souvislosti s rizikem „úniku uhlíku“ (viz bod 30). Švédská zpráva o systému EU ETS a daních souvisejících s klimatem v roce 2012255 konstatovala, že švédské vládě, švédským agenturám a parlamentu chybí základ pro posouzení toho, zda u jednotlivých odvětví skutečně existuje riziko úniku uhlíku. Zpráva NKI z roku 2016256, která zkoumala náhrady vyplácené odvětvím náročným na elektřinu v Německu, došla k závěru, že odpovědné ministerstvo neprovedlo šetření toho, zda vysoké náklady na elektřinu skutečně vedou podniky k přemisťování, nebo zda jsou tyto náklady vyrovnány zisky v oblasti energetické účinnosti.

170

NKI EU také posuzovaly provádění systému EU ETS a upozorňovaly na problémy, které se týkaly:

  • účinnosti mechanismů pro snižování emisí v zemích mimo EU (Lucembursko, 2014; Německo, 2014; Portugalsko, 2011)257,
  • podvodů s daní z přidané hodnoty (DPH), které postihly obchodování s emisemi přinejmenším v letech 2008 a 2009 (společný audit Dánska, Finska, Lotyšska, Litvy, Norska, Polska, Švédska, 2012; Německo, 2014; Portugalsko, 2011)258. Od té doby začalo nejméně 22 členských států používat k boji proti daňovým podvodům mechanismus přenesení daňové povinnosti; to by mělo teoreticky snížit riziko podvodů s DPH týkajících se systému EU ETS,
  • opatření zaměřených na ochranu integrity trhu, která nebyla dostatečně robustní, a systémů pro monitorování a vykazování emisí, které nebyly dostatečně harmonizovány a obsahovaly nedostatky (EÚD, 2015)259.

Doprava

171

Relevantní audity v oblasti dopravy se zabývaly přímo snižováním emisí skleníkových plynů v odvětví dopravy, nebo nízkouhlíkovými druhy dopravy či přechodem na takové druhy dopravy. Jakkoli mohou audity vysokouhlíkových druhů dopravy, jako je doprava silniční a letecká, vyvolávat důležité otázky týkající se neoptimálního využití prostředků260, nebyly tyto zprávy považovány za relevantní, pokud se přímo nezabývaly problematikou energetiky nebo změny klimatu. Kromě auditů zaměřených na biopaliva jsme nalezli jen jeden audit vysokouhlíkových druhů dopravy s takto přímou vazbou, konkrétně zprávu o emisích z automobilů, kterou vypracovala maltská NKI261.

172

Relevantní audity NKI EU týkající se dopravy zjistily následující:

  • v oblasti přepravy zboží není dosahováno přesunu od silniční dopravy na železnici a námořní/vnitrozemské vodní cesty,
  • existují problémy týkající se koncepce a účinnosti politiky v oblasti biopaliv.
173

Několik zpráv NKI EU (Česká republika, 2017 a 2014; Rakousko, 2015) zjistilo, že není dosahováno potřebného přesunu přepravy zboží od silniční dopravy k druhům dopravy, které vypouštějí méně emisí, jako je železniční doprava a námořní/říční doprava262. V letech 2015263 a 2016264 jsme konstatovali, že vnitrozemská vodní doprava i železniční doprava nekonkurují silniční dopravě dostatečně. V roce 2016265 jsme také zjistili neefektivní a neudržitelné investice do přístavů.

174

Režimy biopaliv byly předmětem auditu několika NKI EU (EÚD, 2016; Francie, 2016 a 2012; Bulharsko, 2015; Portugalsko, 2014; Polsko, 2014; Slovensko, 2014)266. Ve zprávě z roku 2016 jsme zjistili nedostatky postupů Komise pro uznávání nepovinných režimů certifikace udržitelných biopaliv a pro dohled na nimi267. Podkladové statistické údaje byly nespolehlivé, neboť členským státům nic nebránilo vykazovat ve svých statistikách i biopaliva, jejichž udržitelnost nebyla ověřena.

175

V letech 2014 a 2015 NKI členských států (Bulharsko, Portugalsko, Polsko)268 zjistily, že průběžné vnitrostátní cíle v oblasti biopaliv269 nejsou splněny. Zpráva z Francie z roku 2016 uváděla, že cíle pro bionaftu mohlo být dosaženo, vyjádřila však pochyby týkající se dosažení cíle u bioethanolu270. NKI Slovenska (2014) a Francie (2012) upozornily na omezený dopad biopaliv na energetickou nezávislost271 nebo na snížení celkových emisí skleníkových plynů272.

Zemědělství a lesnictví

176

Kromě jednoho auditu EÚD v roce 2012273 se všechny zprávy NKI EU analyzované v odvětví zemědělství a lesnictví, které měly potenciální vazbu na emise a ukládání skleníkových plynů, týkaly výhradně lesnictví. Nenalezli jsme žádné zprávy o emisích skleníkových plynů ze zemědělství.

177

NKI v Belgii (2016) a Rumunsku (2014), jakož i EÚD (2015) zjistily různé problémy týkající se odlesňování, například nesystematické náhrady na odlesněnou půdu nebo nedostatečná opatření proti nelegální těžbě dřeva274. Zpráva EÚD z roku 2014275 došla k závěru, že financování z EU týkající se předcházení lesním požárům a obnovy poškozených lesů nebylo řízeno správně.

178

Jiné zprávy se zabývaly nákladovou efektivností lesnických opatření. V roce 2017 kritizovala portugalská NKI výběr projektů a kvalitu předběžných a následných hodnocení276. V roce 2016 litevská NKI zjistila vysoké náklady na správu, nízké míry čerpání a prodlení277. V roce 2015 francouzská NKI upozornila na nedostatečnou koordinaci lesnických programů278.

Odpady a oběhové hospodářství

179

Zprávy NKI EU týkající se odpadu se zabývaly zejména těmito tématy:

  • provádění a prosazování právních předpisů souvisejících s odpady,
  • účinnost nakládání s komunálními odpady.
180

Několik zpráv NKI EU (Portugalsko, 2015; Litva, 2013; Rumunsko, 2013; EÚD, 2012; a společná zpráva osmi NKI členských států z roku 2012)279 určilo problémy týkající se nedostatečného nebo zpožděného provádění právních předpisů v oblasti odpadů, zejména pokud jde o skládkování odpadů.

181

Několik většinou novějších zpráv (Francie, 2017; Lotyšsko, 2017 a 2015; Estonsko, 2016; Slovinsko, 2015; Spojené království, 2014; Litva, 2013) se zaměřilo na účinnost nakládání s komunálními odpady, například s odpadem z domácností, institucí a malých podniků280. Audity zjistily nedostatky v oblasti správy nakládání s komunálními odpady, například chybějící řádnou strukturu nebo dohled nad dosahováním cílů a nízké míry recyklace.

182

Zpráva EÚD z roku 2016 o plýtvání potravinami281 došla k závěru, že dosavadní opatření EU nebyla dostatečná a že strategii EU v oblasti plýtvání potravinami je třeba posílit a lépe koordinovat.

Přizpůsobování

183

Přibližně 20 % zpráv NKI EU se zabývalo přizpůsobováním se změně klimatu. Třetina z nich se zaměřila na povodně (podrobnosti o zjištěních viz rámeček 10).

Rámeček 10

Příklady auditních zjištění týkajících se prevence povodní, ochrany před povodněmi a reakcí na povodně:

  • roztříštění odpovědnosti za problematiku povodní a nedostatek koordinace mezi jednotlivými vrstvami státní správy nebo úřadů (Bulharsko, 2016; Německo, 2016; Itálie, 2015)282,
  • nedostatečná omezení územního plánování v povodňových oblastech (Slovinsko, 2014; Francie, 2012)283,
  • zpoždění při provádění povodňových plánů, programů nebo projektů (Bulharsko, 2016; Irsko, 2015; Itálie, 2015; Polsko, 2015; Slovinsko, 2014)284,
  • chybějící nebo zastaralé plány varování před povodněmi (Rumunsko, 2014; Francie, 2012)285;
  • špatná údržba protipovodňové infrastruktury (EÚD, 2014; Spojené království, 2014; Slovinsko, 2014; Polsko, 2013 a 2012)286.
184

Další audity se zabývaly problematikou, jako jsou opatření týkající se dodávek a kvality vody287, prevence a zvládání katastrof288 a biologické rozmanitosti.

185

Strategiemi přizpůsobení se v roce 2012 zabýval společný audit devíti NKI z EU a ze třetích zemí289. Audit došel k závěru, že vlády nejsou dostatečně připraveny na očekávaný dopad změny klimatu. EU od té doby přijala strategii přizpůsobování se změně klimatu, která vyzývá všechny členské státy, aby přijaly komplexní strategie přizpůsobení (viz bod 124).

Audity průřezových témat

186

Přibližně 10 % auditů se týkalo průřezových otázek, které mohou ovlivnit různá hospodářská odvětví nebo různé oblasti opatření týkajících se energetiky a změny klimatu. Byla zjištěna čtyři seskupení:

  • výzkum v oblasti energetiky a změny klimatu,
  • financování opatření v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, včetně daní,
  • metaaudity/přezkumy nebo audity celé oblasti energetiky a změny klimatu,
  • tvorba a provádění politik založených na důkazech.
187

Šest NKI EU vypracovalo konkrétní zprávy týkající se výzkumu v oblasti energetiky a změny klimatu. V roce 2014 francouzská NKI290 upozornila, že úspěch transformace energetiky vyžaduje technologické průlomy, ale že žádná ze stávajících vyspělých technologií patrně nebude schopna zajistit bezpečnost systému dodávek energie v roce 2030 a že neexistuje záruka, že jakékoli budoucí průlomy budou technicky a ekonomicky dostupné. Tři zprávy (Dánsko, 2013; Švédsko, 2012; Finsko, 2011)291 se týkaly obecných programů výzkumu nebo konkrétních projektů. Ve svých zprávách NKI obvykle zdůrazňovaly význam výzkumu a inovací pro oblasti klimatu a energetiky, uváděly však, že jejich potenciál nebyl plně prozkoumán nebo jasně pochopen. Tři další audity (Spojené království, 2017 a 2012; Polsko, 2015)292 se týkaly „čistých uhelných technologií“ a zdůraznily neúčinné postupy zadávání zakázek a neúčinnou podporu rozvoje takových technologií.

188

Některé audity (např. Lotyšsko, 2017; EÚD, 2013 a 2016; Nizozemsko, 2014, Španělsko, 2012) se týkaly financování investic napříč odvětvími, jako je energetická a dopravní infrastruktura v členských státech v rámci EU i ve třetích zemích293. Například v našem auditu z roku 2016294 jsme zjistili závažné riziko, že cíl vynaložit nejméně každé páté euro z rozpočtu EU v období 2014–2020 na opatření související s klimatem nebude splněn. Větší a lépe zacílené financování opatření v oblasti klimatu jsme nalezli v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti, nezaznamenali jsme však významný posun ve prospěch opatření v oblasti klimatu v oblastech zemědělství, rozvoje venkova a rybolovu. Také jsme konstatovali, že jsou zapotřebí okamžitá opatření v oblasti výzkumu, neboť příspěvek z oblasti financování výzkumu značně zaostává.

189

Některé audity se zabývaly daněmi souvisejícími s oblastí klimatu nebo účinkem změn daňového systému na ekologické investice. Například švédská NKI295 zjistila, že zprávy vlády a agentur neposkytují komplexní obraz nákladů a účinků daní souvisejících s klimatem. Upozornila také na omezení modelů, které vláda používá k modelování ekonomických účinků. Francouzská auditní zpráva z roku 2016296 konstatovala, že daňové výhody a podpora pro environmentálně nepříznivé činnosti mají větší váhu než podpora pro udržitelné činnosti.

190

Některé NKI vypracovaly audity svých vnitrostátních strategií v oblasti změny klimatu297. NKI Nizozemska (2015), Francie (2014), Švédska (2013) a Finska (2012) zveřejnily metaaudity a přehledy, které sloučily jejich vnitrostátní zjištění v oblasti energetiky a změny klimatu298.

191

Některá auditní zjištění se týkala údajů a metod používaných vládami k přípravě a provádění politik. Například náš audit z roku 2016 v oblasti bezpečnosti dodávek energie299 upozornil na problémy při modelování poptávky po zemním plynu. Zpráva švédské NKI z roku 2012 také upozornila na omezení ekonomických modelů, které používá švédská vláda300.

Oblasti, v nichž bylo provedeno jen málo auditů

192

NKI EU se v oblasti energetiky a změny klimatu věnovaly nejrůznějším tématům a došly k mnoha relevantním zjištěním. Některým oblastem energetiky a změny klimatu se však dosud dostávalo menšího auditního pokrytí:

  • přizpůsobení (viz bod 144),
  • inventury skleníkových plynů EU a členských států a využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF),
  • třetí fáze systému EU ETS (viz bod 167),
  • emise ze silniční dopravy (viz bod 171),
  • emise ze zemědělství (viz bod 176).
193

Provedli jsme průzkum u 28 NKI EU týkající se problémů, s nimiž se potýkaly při auditech v oblasti energetiky a změny klimatu. Nejčastěji zmiňovanými problémy byly: nízká priorita témat z oblasti energetiky a změny klimatu; nejasné cíle politiky, a tudíž nedostatečná kritéria pro audit; nedostatečné odborné zkušenosti.

194

Přizpůsobení se změně klimatu bylo předmětem auditů daleko méně často než zmírňování změny klimatu (viz bod 144). Třetina zpráv zabývajících se oblastí přizpůsobování se týkala povodní. Některé ze zpráv se věnovaly nedostatku vody v systémech zásobování pitnou vodou nebo zvláštních systémech zavlažování, žádná však nezkoumala vztah mezi nedostatkem vody a změnou klimatu. Rovněž jsme nezjistili žádné audity zaměřené na přizpůsobování v konkrétních odvětvích, jako je zemědělství, plánování infrastruktury, zdravotnictví nebo biologická rozmanitost. Kolem roku 2012 bylo provedeno několik počátečních auditů připravenosti členských států na přizpůsobování, od okamžiku, kdy strategie EU pro přizpůsobení v roce 2013 doporučila členským státům vypracovat národní strategie přizpůsobení, však žádný audit proveden nebyl.

195

Na dotaz, proč nebyla oblast přizpůsobení kontrolována více, NKI EU odpověděly:

  • přizpůsobování je dosud novou politikou,
  • opatření pro přizpůsobení často spočívají v malých a rozptýlených projektech; pokud tyto projekty financují obce, nemusí mít NKI potřebný mandát k auditu,
  • opatření pro přizpůsobení jsou pro provedení auditu příliš komplexní kvůli své mezioborové/přeshraniční a dlouhodobé povaze,
  • NKI některých členských států posoudily riziko spojené s přizpůsobováním jako nízké.
196

Cíle v oblasti snižování emisí používají jako srovnávací základ inventury skleníkových plynů EU a členských států (viz bod 26). Tyto inventury jsou používány i ke kontrole toho, zda jsou emise členských států v souladu s rozhodnutím o sdílení úsilí (viz bod 35) a mezinárodními závazky v rámci UNFCCC (viz bod 18). Důležitou úlohu mohou hrát i v budoucnosti v rámci Pařížské dohody. Nalezli jsme jeden audit NKI EU z roku 2009301, který se jimi přímo zabýval. Estonská NKI provedla audit úsilí svého členského státu při snižování emisí skleníkových plynů a došla k závěru, že existuje riziko, že z několika důvodů mohou být estonské emise vyšší, než je deklarováno:

  • nedostatek údajů a metodické nedostatky, nebyla zahrnuta všechna odvětví a všechny znečišťující látky,
  • metoda používaná k výpočtu množství skleníkových plynů absorbovaných lesními porosty vykazovala vady,
  • nebyl posuzován účinek změn ve využití půdy.
197

Rumunská NKI302 v roce 2011 neprovedla audit těchto inventur přímo, ale využila odkaz na zprávu UNFCCC z roku 2010, která zjistila problémy týkající se neplnění předpisů u rumunské inventury skleníkových plynů. V důsledku toho byla pozastavena účast Rumunska v mezinárodním systému obchodování s emisemi zřízeném podle Kjótského protokolu. Litva303 se s podobnými problémy potýkala v první polovině roku 2012. V roce 2011 zjistila portugalská NKI304 nesrovnalosti mezi metodami pro vyúčtování emisí, které používaly portugalské úřady, a metodami, které požaduje Kjótský protokol.

198

Podle NKI EU byla kontrolní činnost týkající se inventur skleníkových plynů EU a členských států a oblasti využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví omezená kvůli omezené finanční důležitosti těchto inventur a nedostatku odborných znalostí.

Část III – Hlavní výzvy

199

Část I této situační zprávy popisovala, co EU činí v oblasti energetiky a změny klimatu, a část II upozorňovala na zjištění NKI EU v této oblasti. Na základě této práce jsme určili sedm oblastí, kde spatřujeme zásadní výzvy v oblasti energetiky a změny klimatu. V každé oblasti identifikujeme problémy s cílem poskytnout souvislosti pro aktuální zohlednění významných probíhajících transformací, podnítit debatu zúčastněných subjektů a určit potenciální příležitosti a rizika pro audity v budoucnosti.

1. Řádná správa v oblasti energetiky a změny klimatu

200

EU si stanovila cíle týkající se energetiky a změny klimatu pro roky 2020 a 2030 a cíle pro rok 2050: snížit emise skleníkových plynů, zlepšit energetickou účinnost a zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů (viz bod 21). Rovněž si stanovila cíle spočívající v rozvoji funkčního vnitřního trhu s energií, zajištění bezpečnosti dodávek energie a integrace obnovitelných zdrojů energie. Bylo dosaženo velkých pokroků (viz bod 22). Aktuální prognózy ukazují, že dosažení cílů pro roky 2030 a 2050 však vyžaduje další pokrok (viz bod 23).

201

Plnění cílů EU lze dosáhnout pouze pomocí kombinace legislativních a nelegislativních opatření na úrovni EU, na úrovni členských států a na regionální a místní úrovni. V oblasti energetiky i změny klimatu mají EU a členské státy sdílenou pravomoc (viz bod 11) a musí spolupracovat v duchu solidarity a důvěry305. Členské státy si ponechávají výhradní pravomoc v některých oblastech, jako je jejich vnitrostátní struktura zásobování energií.

202

Oblasti energetiky a změny klimatu je třeba řešit společně. Na výrobu a spotřebu energie připadá 79 % emisí skleníkových plynů v EU (viz bod 39). Kromě toho rozhodnutí v jednom členském státě mohou ovlivňovat situaci v ostatních členských státech a dosahování celkových cílů EU. V EU jsou zapotřebí účinné systémy správy pro řízení a monitorování opatření v oblasti energetiky a změny klimatu, pro snižování rizik, předcházení překryvům a pro zajištění pokroku při současném hledání nákladově efektivních řešení.

203

EU a vlády členských států se zavázaly snížit emise skleníkových plynů (viz bod 19). Inventury skleníkových plynů hrají zásadní úlohu při monitorování pokroku v dosahování cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů (viz bod 26). EU, orgány členských států a sekretariát UNFCCC provádějí ověření těchto inventur, které často obsahují složité odhady.

204

Sledování toho, do jaké míry jsou plněny finanční závazky týkající se transformace energetiky a změny klimatu, je velmi náročné. EU se zavázala vynaložit alespoň každé páté euro ze svého rozpočtu na opatření v oblasti klimatu v období let 2014 až 2020 (viz bod 133). Audit EÚD z roku 2016 ukázal, že splnění tohoto cíle je vážně ohroženo (viz bod 188). Rozvinuté země se zavázaly poskytovat ročně 100 miliard USD do roku 2020 na podporu úsilí rozvojových zemí při zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně (viz bod 20), ačkoli odpovědnost za splnění tohoto cíle není sdílena.

205

Veřejné audity mohou hrát důležitou úlohu při zajišťování veřejné odpovědnosti za dosahování cílů a závazků vlád. Tyto audity mohou hrát klíčovou úlohu při udržování důvěry občanů v jejich vlády a v Evropskou unii. Úlohy nejvyšších kontrolních institucí v EU jsou však dosud omezeny na kontrolu určitých důležitých systémů správy v oblasti energetiky a změny klimatu a na monitorování procesů, jako jsou například inventury skleníkových plynů (viz body 196197).

2. Politika založená na důkazech

206

Tvorba a provádění politik by měly vycházet z nejlepších dostupných údajů, modelování a analýz (viz bod 137). To u témat v oblasti energetiky a změny klimatu představuje velkou výzvu vzhledem k tomu, že se jedná o témata složitá a některé z údajů jsou poměrně nové, a vzhledem k rychlosti změn vyplývajících z transformace energetiky a ze změny klimatu.

207

Evropská komise vychází ze široké škály údajů, technik modelování a analýzy dopadů, které jí pomáhají posuzovat alternativní možnosti politiky v oblasti energetiky a změny klimatu (viz bod 138). Předešlé audity upozornily na problémy týkající se shromažďování údajů (viz body 157 a 161), modelů a analýzy dopadů (viz bod 191).

208

Kvalitní údaje, analýzy a modely nadále představují důležité nástroje pro posuzování možností politiky v oblasti energetiky a změny klimatu a budou zapotřebí pro integrované národní plány v oblasti energetiky a klimatu, které by členské státy měly vypracovávat podle navrhovaného nařízení o správě energetické unie (viz bod 79), budou-li stávající návrhy schváleny.

3. Transformace energetiky

209

Na výrobu a spotřebu energie připadá 79 % emisí skleníkových plynů v EU (viz bod 39). V posledních desetiletích dosáhla EU pokroku při zvyšování udržitelnosti, cenové dostupnosti a bezpečnosti svého odvětví energetiky. Přechod odvětví energetiky EU na nízkouhlíkové zdroje energie však před sebou má ještě velmi dlouhou cestu a musí překonat mnoho problémů.

210

Očekává se významný pokles výroby energie v EU z fosilních paliv spolu s pokračujícím růstem výroby energie z obnovitelných zdrojů (viz bod 48). Výroba energie z obnovitelných zdrojů pomáhá zmírňovat změnu klimatu a snižováním závislosti na dovozu zvyšuje bezpečnost dodávek energie v EU. Současně představuje začleňování výroby energie z obnovitelných zdrojů do energetického systému určité výzvy. Jsou stále zapotřebí hluboké změny elektroenergetického systému, aby se vyrovnal s problémy, jako je variabilita výroby energie z volatilních obnovitelných zdrojů, ukládání, decentralizovaná výroba energie a dynamičtější řízení poptávky (viz body 7376). Energetická infrastruktura v rámci členských států a mezi nimi dosud není plně koncipována pro integrované trhy (viz body 6871). Podobně bude muset i odvětví dopravy projít hlubokými změnami z hlediska spotřeby energie a přejít na uhlíkově méně náročné druhy dopravy a využívat biopaliva a alternativní paliva, jako je elektřina (viz bod 98). Energetickou soustavu by měla dále transformovat opatření v oblasti energetické účinnosti (viz body 4243).

211

Investice do infrastruktury se budou muset opírat o dlouhodobé pochopení jejich klimatických a jiných dopadů. Například uhlí je energetický zdroj, který vypouští největší relativní množství skleníkových plynů (viz obrázek 8). Investice do jakýchkoli nových uhelných dolů a elektráren spalujících uhlí by pro energetické společnosti znamenaly pevnou vazbu k použití těchto aktiv na několik desetiletí, a to bez jakékoli jistoty, že budou k dispozici účinné a efektivní technologie k zachycování nebo omezování jejich emisí skleníkových plynů (viz bod 56). Namísto toho by takové investice vedly k další nadměrné kapacitě na nasyceném trhu (viz bod 74), a tím k dalším problémům se získáváním investic do kapacit pro energii z obnovitelných zdrojů.

212

Existující zařízení bude možná nutné odstavit dříve, než se předpokládalo – a tím se stanou tzv. „nevyužitými aktivy“ v důsledku nárůstu ceny uhlíku nebo změny právních předpisů v oblasti energetiky či změny klimatu. Tyto investice, například do uhelných nebo jaderných elektráren, se často koncentrují v určitých regionech, které mohou být vysoce závislé na související hospodářské činnosti a pracovních místech (viz bod 77). To vyvolává potřebu plánování sociálních opatření v případech, kdy podpora transformace energetiky vyžaduje uzavření zavedených odvětví energetiky.

213

Vedle svých účinků na zmírňování změny klimatu může transformace energetiky nabídnout přínosy v oblastech, jako je zlepšování kvality ovzduší a snižování závislosti na dovozu, a je také třeba přihlížet i k nárůstu počtu tzv. zelených pracovních míst.

4. Účinné využívání výzkumu a inovací

214

Dosahování dlouhodobějších cílů v oblasti energetiky a změny klimatu bude vyžadovat rozvoj a široké využití nových technologií v několika odvětvích (viz body 128129). Výzkum a inovace proto musí hrát významnou úlohu při transformaci EU na nízkouhlíkovou společnost, a to tím, že zajistí výkonnější a nákladově efektivní nízkouhlíkové technologie. Velkého pokroku bylo dosaženo například v oblasti technologií týkajících se energie z obnovitelných zdrojů, stále však existuje významný potenciál pro další rozvoj. Odvětví energetiky bude potřebovat i kvalitnější a nákladově efektivnější technologie pro skladování energie a zachycování CO2, např. pro zbývající elektrárny spalující zemní plyn (viz body 56 a 57). Dosažení významného snížení emisí v dopravě bude vyžadovat vývoj alternativních paliv (viz body 97102), vozidla využívající tato paliva však vykazují technická omezení, například omezený dojezd a vysoké náklady.

215

Často trvá mnoho let, než se nová technologie stane využitelná v průmyslovém měřítku. V příštím desetiletí proto bude třeba zásadně pokročit ve vývoji technologií potřebných ke snížení emisí v letech 2030 až 2050. V současné době neexistuje jistota, že takové budoucí technologické průlomy budou do roku 2030 technicky možné a široce ekonomicky dostupné (viz bod 187). EU je stále významným centrem inovací a investic do výzkumu a vývoje v oblasti zmírňování změny klimatu. Celosvětové investice do energie z obnovitelných zdrojů vedly k poklesu nákladů a k významnému růstu. V některých oblastech však má EU stále „schodek v zavádění“ v rámci své snahy o komerční využití slibných inovací v oblasti energetiky (viz bod 130).

216

Energetické inovace závisejí na příspěvcích široké škály zúčastněných subjektů, od podniků a spotřebitelů po místní, regionální a celostátní orgány, k činnosti orgánů EU. Při zajišťování prostředí umožňujícího inovace hrají zásadní úlohu struktura trhu a veřejné orgány. Veřejné financování má přitom často jen poměrně malou roli, může však přesto mít klíčový význam v určitých oblastech, jako jsou inovace v počátečních fázích. Audit EÚD z roku 2016 ukázal, že plánovaný cíl vynaložit 35 % rozpočtu programu Horizont 2020 na opatření v oblasti klimatu je ohrožen (viz bod 188).

5. Plánování a řešení problematiky přizpůsobení

217

Účinky změny klimatu již pociťujeme. Změna klimatu ovlivní občany EU v mnoha směrech, včetně zvýšeného výskytu období sucha a povodní, lesních požárů, vlivů na produkci potravin, škod na soukromé a veřejné infrastruktuře a požadavků na větší ochranu, měnících se zdravotních rizik, dopadů na zaměstnanost, migraci atd. (viz body 118122). EU a členské státy musí plánovat, jak se přizpůsobí. Pařížská dohoda je první mezinárodní dohodou, která uznává potřebu přizpůsobení se změně klimatu (viz bod 19). V roce 2013 již EU vypracovala strategii pro přizpůsobení a vyzvala členské státy, aby připravily vlastní národní strategie (viz bod 124).

218

K popisování a prognózování dopadů změny klimatu lze využít klimatické, environmentální, společenské a ekonomické modely. To je důležitý, ale náročný úkol (viz body 138139)306. Například vzestupy hladin moří nebo desertifikace v některých regionech by mohly vyvolat pohyby obyvatelstva v rámci Evropy a směrem do Evropy (viz bod 122). Pro EU a členské státy bude velkou výzvou správně předvídat a plánovat přizpůsobení a omezovat nutnost pozdějších opatření v reakci na nastalé události, která by byla nákladnější a znamenala by nepředpokládaný tlak na veřejné rozpočty.

6. Financování

219

Komise odhadla, že k dosažení cílů EU v oblasti energetiky a změny klimatu pro rok 2030 bude v období let 2020–2030 ročně zapotřebí investic ve výši přibližně 1 115 miliard EUR: většinou v odvětví dopravy a v odvětví bydlení a služeb (viz rámeček 8). Tyto investice do zmírňování změny klimatu budou muset být zajištěny z veřejných i soukromých zdrojů. V případě selhání regulace nebo trhu mohou zasáhnout státy, jak se stalo v případě energie z obnovitelných zdrojů (viz bod 75), a mohou tak pomoci přispět k celosvětovému růstu tohoto nového odvětví a k výslednému významnému snížení nákladů na obnovitelnou energii (viz bod 64). Mocným nástrojem by byla i robustnější cena uhlíku, která by měla potenciál stimulovat více soukromých investic do nízkouhlíkových aktiv a energetické účinnosti (viz bod 32).

220

Náklady na přizpůsobení se změně klimatu je obtížné předvídat (viz rámeček 8), ještě obtížněji pak lze prognózovat pravděpodobné přínosy investic do přizpůsobení, což znamená problémy pro tradiční posuzování v rámci auditů optimálního využití prostředků, analýzy nákladů a přínosů a monitorování výkonnosti. Přizpůsobování vyžaduje dlouhodobé plánování a rozhodování o zásadní infrastruktuře, jako je infrastruktura pro zásobování vodou, zavlažovací systémy a protipovodňové zábrany. Pokud chybí správné pobídky, nemusí tržní síly a konvenční analýzy nákladů a přínosů u takovýchto dlouhodobých opatření pro přizpůsobení vést k optimálním investicím. Aby byla překonána selhání trhu, může být zapotřebí mobilizovat rozsáhlé veřejné financování. Do přizpůsobování by však měly významně investovat i společnosti ze soukromého sektoru, neboť je v jejich dlouhodobém zájmu být odolné vůči změně klimatu a zkoumat související nové podnikatelské příležitosti (viz bod 136).

221

V odvětví energetiky je jednou z klíčových výzev, před nimiž EU a příslušné členské státy stojí, vyřazování jaderných elektráren z provozu. V EU již bylo uzavřeno 90 jaderných elektráren, dosud však nebyly vyřazeny z provozu. Odhaduje se, že do konce roku 2025 bude v EU uzavřeno dalších 50 nyní provozovaných reaktorů. Podle Komise činí odhadované celkové náklady na nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem přibližně 400 miliard EUR (viz bod 59).

222

Nedávný audit EÚD týkající se vyřazování jaderných elektráren z provozu ve třech členských státech EU zjistil, že celkové odhadované náklady by se zdvojnásobily, pokud by do nich měly být zahrnuty náklady na konečné uložení vysoce aktivního odpadu a vyhořelého paliva (viz bod 163). Podle zprávy Komise nejsou koncepce pro ukládání středně aktivního odpadu, vysoce aktivního odpadu a vyhořelého paliva, například výběr lokality nebo vytvoření projektu, ve většině členských států konkrétní (viz bod 59).

223

Proto vyřazování jaderných elektráren z provozu a ukládání jaderného odpadu představuje pro EU a její členské státy naléhavou a nákladnou výzvu. Nabízí však také mnoho příležitostí pro podnikání a zaměstnanost (viz bod 58).

7. Zapojení občanů EU

224

Přechod k nízkouhlíkovému hospodářství ovlivní všechny sektory ekonomiky a společnosti. Bude mít vliv na život občanů, na jejich cestování, spotřebu, plánování a investice. V roce 2014 představovaly přímé emise domácností 24 % emisí skleníkových plynů307; spotřební volby domácností ovlivňují mnoho dalších zdrojů emisí skleníkových plynů. Začlenění občana do transformace energetiky je nyní považováno za naprosto nezbytné, a to jak pro pochopení, podporu a hrazení nákladů potřebných transformací, tak pro povzbuzení aktivní účasti. Bude to vyžadovat změnu chování, například způsobu, jakým se vyrábí a spotřebovává energie. Občané EU mohou přímo snižovat emise v EU, například nákupem energeticky účinných bytů a domů, používáním energeticky účinných zařízení (viz body 8587), výrobou energie z obnovitelných zdrojů (viz body 6264) a používáním udržitelných druhů dopravy (viz body 90 a 96).

225

Občany lze zapojit na individuální, místní, městské, regionální, celostátní a evropské úrovni, často jsou jim však nejblíže místní správy. Ty mají velký potenciál pro zapojení většího počtu občanů prostřednictvím zdola nahoru vedených akcí a hnutí, jako je například „Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky“ (viz bod 124).

Tuto situační zprávu přijal senát I na svém zasedání dne 21. června 2017.

Za Účetní dvůr

předseda
Klaus-Heiner LEHNE

Příloha

Příloha – Metodika

Tato situační zpráva vychází z následujících podkladů:

  • dokumentární analýza směrnic, nařízení, rozhodnutí, strategií, posouzení dopadů, hodnocení a studií EU, příslušná judikatura EU a dle potřeby zveřejněný akademický výzkum,
  • pohovory s 21 generálními ředitelstvími Komise308, včetně Společného výzkumného střediska (JRC), jakož i s Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA), Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a se sekretariátem Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC),
  • informativní návštěvy Německa, Španělska a Polska,
  • spolupráce s 28 nejvyššími kontrolními institucemi v EU:
    • shromáždění více než 650 zpráv NKI o auditech výkonnosti zaměřených na energetiku, politiku v oblasti změny klimatu a investice týkající se zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, které byly zveřejněny od roku 2010. Výběr nejvíce relevantních zpráv309 k důkladnému prostudování: 269 zpráv nejvyšších kontrolních institucí v EU včetně zpráv EÚD, které byly zveřejněny v době od ledna 2012 do března 2017310,
    • průzkum NKI týkající se témat jejich auditů a problémů, s nimiž se potýkají. Odpověděly všechny NKI. Výsledky byly představeny na zasedání kontaktního výboru NKI v říjnu 2016,
    • seminář s NKI v lednu 2017, včetně prezentace předběžných výsledků a úvah o výzvách a příležitostech pro auditory v oblasti energetiky a změny klimatu,
    • odkazy na jednotlivé zprávy NKI byly ověřeny u příslušných NKI a byly provedeny nezbytné opravy,
  • využití odborníka v oboru ekonomiky v oblasti energetiky a změny klimatu,
  • návrh byl zaslán Komisi k věcné kontrole. Výzvy uvedené v části byly projednány s představiteli vedení generálních ředitelství pro energetiku, oblast klimatu a výzkum. Jejich připomínky byly vzaty v úvahu.

Glosář a zkratky

Antropogenní emise: Emise, které vznikají při činnosti člověka, na rozdíl od emisí, jež se vyskytují přirozeně bez zásahu člověka.

Ekvivalent CO2 (CO2e): Tato jednotka se používá ke konsolidaci množství všech skleníkových plynů do jediného číselného údaje. Představuje množství emisí oxidu uhličitého (CO2), které by za dané období způsobilo stejné oteplení klimatu jako vypuštěné množství emisí určitého skleníkového plynu nebo směsi skleníkových plynů.

Energie z obnovitelných zdrojů: Energie získaná z obnovitelných zdrojů, které se v lidském časovém měřítku přirozeně obnovují, jako je sluneční světlo, vítr, biomasa a geotermální teplo.

Evropský hospodářský prostor (EHP): EHP zajišťuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu na jednotném evropském trhu. Zahrnuje všechny členské státy EU, Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

Konference smluvních stran (Conference of the Parties, COP): Nejvyšší rozhodovací organizace Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu o změně klimatu (UNFCCC). V konferenci smluvních stran jsou zastoupeny všechny státy, které jsou smluvními stranami úmluvy. V rámci konference přezkoumávají úmluvu a veškeré ostatní právní nástroje, které konference smluvních stran přijme, a přijímají rozhodnutí nezbytná k podpoře účinného provádění. EU a její členské státy jsou smluvními stranami úmluvy a rovněž se účastní konferencí smluvních stran.

Maloobchodní ceny energie a velkoobchodní ceny energie: Maloobchodní ceny energie jsou ceny, které platí konečný spotřebitel energie. Zahrnují daně, další přirážky a slevy, které se v jednotlivých členských státech liší. Velkoobchodní ceny jsou ceny, které dovozcům nebo výrobcům energie platí poskytovatelé, kteří prodávají energetické produkty konečným spotřebitelům.

Mezinárodní letecká doprava / mezinárodní lodní doprava: V této zprávě pojem mezinárodní letecká doprava / lodní doprava označuje lety/plavby mezi EU a letištěm/přístavem ve třetí zemi. Důvodem tohoto rozlišení je skutečnost, že v inventurách skleníkových plynů jsou emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké/lodní dopravy a letecké/lodní dopravy v rámci EU vykazovány odděleně.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC): Přední mezinárodní vědecký subjekt pro hodnocení změny klimatu. Tento panel v roce 1988 zřídily Program Organizace spojených národů pro životní prostředí (UNEP) a Světová meteorologická organizace (WMO), aby světu poskytoval jasný vědecký pohled na aktuální stav znalostí v oblasti změny klimatu a jejích potenciálních environmentálních a socioekonomických dopadů.

Nákladová efektivnost: Poměr mezi použitými zdroji a dosaženými výsledky. Vysoká nákladová efektivnost je požadavkem pro výdaje EU.

Nevyužitá aktiva: Aktiva, u nichž došlo k neočekávanému nebo předčasnému uzavření, odpisu, snížení hodnoty nebo převodu na pasiva.

Politika soudržnosti: Politika EU, jejímž cílem je zlepšovat hospodářskou, územní a sociální soudržnost v Evropské unii zmenšováním rozdílů v rozvoji různých regionů. Politika soudržnosti se realizuje prostřednictvím tří hlavních fondů: Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Evropského sociálního fondu (ESF) a Fondu soudržnosti (FS). Společně s Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropským námořním a rybářským fondem (ENRF) tvoří tyto fondy evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy).

Potenciál globálního oteplování (global warming potential, GWP): Poměrný koeficient vyjadřující množství tepla, které tuna konkrétního skleníkového plynu zadrží v atmosféře, v porovnání s množstvím tepla, které zadrží obdobné množství oxidu uhličitého.

Propad: Jakýkoli proces, činnost nebo mechanismus, které odstraňují skleníkový plyn z atmosféry.

Přizpůsobování se změně klimatu: Proces přizpůsobování se skutečné nebo očekávané změně klimatu a jejím účinkům.

Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (United Nations Framework Convention on Climate Change, UNFCCC): Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) je mezinárodní environmentální úmluva sjednaná na summitu Země v Riu de Janeiru v roce 1992. Cílem úmluvy UNFCCC je dosáhnout stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečnému narušení klimatického systému lidskou činností. Této úrovně by mělo být dosaženo v takovém časovém období, které umožní ekosystémům, aby se přirozenou cestou přizpůsobily změně klimatu, přičemž by nebyla ohrožena produkce potravin, a hospodářskému rozvoji, aby mohl pokračovat udržitelným způsobem. UNFCCC je i název sekretariátu Rámcové Organizace spojených národů, který je pověřen podporou fungování uvedené úmluvy.

Sdílení úsilí: Snížení emisí v odvětvích nezahrnutých do systému EU pro obchodování s emisemi upravuje rozhodnutí o sdílení úsilí z roku 2009. K těmto odvětvím patří doprava (vyjma letecké a mezinárodní lodní dopravy), zemědělství a lesnictví, budovy a nakládání s odpady, jakož i průmyslová odvětví, která nezahrnuje systém EU pro obchodování s emisemi.

Skleníkové plyny (greenhouse gases, GHG): Plyny, které v atmosféře Země tvoří určitý plášť, pod nímž se drží teplo a který zahřívá povrch Země prostřednictvím tzv. „skleníkového efektu“. Hlavními skleníkovými plyny jsou oxid uhličitý (CO2), methan (CH4), oxid dusný (N2O) a fluorované plyny (HFC, PFC, SF6 a NF3).

Vnitrostátně stanovený příspěvek (nationally determined contribution, NDC): V rámci Pařížské dohody mají všechny smluvní strany dobrovolně navrhnout vnitrostátní cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů v podobě „vnitrostátně stanovených příspěvků“. Strany budou vést usnadňující dialogy s cílem vyhodnocovat společné úsilí o pokrok na cestě k dlouhodobému cíli a aktualizovat své vnitrostátně stanovené příspěvky.

Volatilita: Za volatilní se označují energetické zdroje, které nevyrábějí energii nepřetržitě kvůli určitému faktoru, který nelze přímo řídit. Například větrné turbíny nevyrábějí energii, pokud nevane vítr. Solární elektrárny nevyrábějí v noci nebo v případech, kdy silná vrstva oblačnosti zakryje slunce.

Výkupní ceny: Cenové tarify, které provozovatelům zařízení produkujících energii z obnovitelných zdrojů zaručují kontinuální maloobchodní ceny pro dané období.

Využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (land use, land use change and forestry, LULUCF): Pojem využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví, který byl zaveden v Kjótském protokolu v roce 1997, definuje sekretariát Organizace spojených národů pro změnu klimatu jako „sektor inventur skleníkových plynů, který zahrnuje emise a odstraňování skleníkových plynů vyplývajících z člověkem přímo vyvolaného využívání půdy, změn ve využívání půdy a lidských činností“.

Zachycování a ukládání CO2 (carbon capture and storage, CCS): Soubor technologií, jejichž cílem je zachycovat, přepravovat a ukládat CO2 vypouštěný z elektráren a průmyslových zařízení. Cílem zachycování a ukládání CO2 je zabránit tomu, aby se CO2 dostal do atmosféry, a to jeho ukládáním ve vhodných geologických útvarech.

Zmírňování změny klimatu: Zásah člověka, jehož cílem je omezit zdroje nebo zvýšit propady skleníkových plynů. Zásah člověka, jehož cílem je omezit zdroje skleníkových plynů nebo zvýšit kapacitu jejich propadů.

Poznámky na konci textu

1 Světová meteorologická organizace, WMO Statement on the State of the Global Climate in 2016 (Prohlášení WMO ke změně klimatu), 2017.

2 Mezivládní panel pro změnu klimatu, Intergovernmental Panel on Climate Change’s Fifth Assessment Report (Pátá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu), 2009.

3 Evropská komise, Čistá energie pro všechny Evropany, COM(2016) 860 final ze dne 30. 11. 2016.

4 Situační zprávy „jsou zaměřeny na obecná témata volená na základě výzkumů Účetního dvora a jeho získaných znalostí a zkušeností [a] představují důležitý základ pro konzultace a dialog se zúčastněnými stranami EÚD a jeho budoucí auditní činnost. Účetnímu dvoru umožňují předkládat připomínky k záležitostem, které samy o sobě nutně nepodléhají auditu, jsou však důležité, pokud jde o vyvozování odpovědnosti vůči veřejnosti a auditní činnost EÚD“.

5 Článek 4 Smlouvy o fungování Evropské unie.

6 Čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

7 Článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie.

8 Čl. 192 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Taková opatření musí být přijata konsenzem v Radě.

9 Čl. 191 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

10 Článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie.

11 Článek 11 Smlouvy o fungování Evropské unie.

12 Čl. 3 odst. 2 a článek 216 Smlouvy o fungování Evropské unie.

13 Rada Evropské unie, Příprava na 21. zasedání konference smluvních stran (COP 21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a 11. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP 11) v Paříži v roce 2015, 2015; Evropská komise, sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Po pařížské konferenci: posouzení dopadů Pařížské dohody, připojené k návrhu rozhodnutí Rady o podpisu Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie, COM(2016) 110 final, 2016.

14 Institut Climate Analytics, Paris Agreement ratification tracker (nástroj sledování ratifikace Pařížské dohody).

15 Například v roce 2015 byla EU součástí koalice rozvinutých a rozvojových zemí podporující vysoké ambice, které formovaly Pařížskou dohodu. Viz také Oberthür, S., Groen, L., Explaining goal achievement in international negotiations: the EU and the Paris Agreement on climate change (Vysvětlení k dosahování cílů v mezinárodních jednáních: EU a Pařížská dohoda o změně klimatu), Journal of European Public Policy, r. 24, zveřejněno on-line dne 22. 2. 2017.

16 Rozhodnutí Rady ze dne 25. dubna 2002 o schválení Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících (2002/358/ES), 2002.

17 Ve svých vnitrostátně stanovených příspěvcích (NDC).

18 Ve své aktualizaci souhrnné zprávy na téma souhrnného vlivu zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků (INDC) (FCCC/CP/2016/2) z dubna 2016 sekretariát UNFCCC odhaduje, že na celosvětové úrovni se očekává, že souhrnná úroveň emisí skleníkových plynů vyplývající z provádění těchto zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků bude v roce 2030 o 36 % vyšší než úroveň, kterou povoluje scénář zvýšení teploty o 2 °C.

19 Pařížská dohoda tento cíl nekvantifikuje. Částka 100 miliard USD se uvádí v rozhodnutí 21. konference smluvních stran (rozhodnutí COP21) (FCCC/CP/2015/L9).

20 Evropská komise, 20 a 20 do roku 2020: Změna klimatu je pro Evropu příležitostí (klimaticko-energetický balíček do roku 2020), KOM(2008) 30 v konečném znění ze dne 23. 1. 2008.

21 Evropská komise, Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030 (Rámec v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030), COM(2014) 15 final ze dne 22. 1. 2014.

22 Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 uváděl, že v roce 2020 bude cíl týkající se energetické účinnosti pro rok 2030 přezkoumán s ohledem na hodnotu 30 % (Závěry ze zasedání Evropské rady ze dne 23. a 24. října 2014, EUCO 169/14). V listopadu 2016 Komise navrhla pro rok 2030 cíl EU v oblasti energetické účinnosti ve výši 30 %.

23 Evropská komise, Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112 v konečném znění ze dne 8. 3. 2011. Tento přístup navržený Komisí potvrdila Evropská rada v únoru 2013 a Evropský parlament v březnu 2013.

24 23 % v roce 2014 a 22 % v roce 2015 (zdroj: Evropská agentura pro životní prostředí, Trends and projections in Europe 2016 – Tracking progress towards Europe’s climate and energy targets (Trendy a prognózy v Evropě v roce 2016 – Sledování pokroku při plnění cílů Evropy v oblasti klimatu a energetiky, 1. 12. 2016).

25 Emise způsobené nebo vyprodukované člověkem.

26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18. 6. 2013, s. 13).

27 Jednotka používaná ke srovnání potenciálu globálního oteplování emisí různých skleníkových plynů pomocí potenciálu globálního oteplování CO2 jako referenční hodnoty. Zdroj: Approximated EU greenhouse gas inventory: proxy greenhouse gas estimates for 2015 (Přibližná inventura emisí skleníkových plynů v EU: proxy odhady emisí skleníkových plynů v roce 2015), zpráva EEA č. 23/2016, 8. 11. 2016.

28 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 275, 25. 10. 2003, s. 32).

29 EU a Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

30 Jiné nástroje, například přímá daň z uhlíku, se také snaží snižovat emise skleníkových plynů, mají však jiné účinky a znaky. Podle Komise jsou hlavní výhody takového obchodního systému stanovujícího stropy emisí v porovnání s jinými nástroji, například s přímou daní z uhlíku, následující: zaručuje absolutní snížení množství emisí; dražby zajišťují vládám dodatečný tok příjmů; systém je předvídatelnější než vnitrostátní daňové systémy a je nákladově efektivní.

31 Od roku 2008 je v případě nedodržení požadavků stanovena sankce ve výši 100 EUR za tunu překročených emisí plus povinnost vyrovnat schodek.

32 Rok 2005 se používá jako referenční rok pro odvětví zahrnutá do systému obchodování s emisemi, neboť je to první rok, pro který existují srovnatelné údaje o monitorování, vykazování a ověřování za všechna zařízení zahrnutá do systému. Proto se tento referenční rok liší od referenčního roku použitého pro jiné cíle týkající se snižování skleníkových plynů (rok 1990).

33 Tato odvětví EU určila s ohledem na jejich intenzitu obchodu (tj. jejich expozici mezinárodní hospodářské soutěži) a podíl jejich nákladů na emise skleníkových plynů v jejich výrobních procesech.

34 Rozhodnutí Komise č. 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 130, 17. 5. 2011, s. 1).

35 To je v souladu s nařízením Komise (EU) 1031/2010 ze dne 12. listopadu 2010 o harmonogramu, správě a jiných aspektech dražeb povolenek na emise skleníkových plynů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 302, 18. 11. 2010, s. 1).

36 Evropská komise, EU Climate Policy explained (Vysvětlení politiky EU v oblasti klimatu), 2015.

37 Evropská komise, Posouzení dopadů, které je přílohou sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112 v konečném znění ze dne 8. 3. 2011.

38 Koalice Carbon Pricing Leadership Coalition, Report of the High-Level Commission on carbon prices (Zpráva komise na vysoké úrovni o cenách uhlíku), 2017.

39 Evropská agentura pro životní prostředí, Trends and projections in the EU ETS in 2016 (Trendy a prognózy systému EU pro obchodování s emisemi v roce 2016), zpráva EEA č. 24/2016, 17. 10. 2016, s. 77.

40 Evropská komise, Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem zlepšení nákladově efektivního snížení emisí a nízkouhlíkových investic, COM(2015) 337 final ze dne 15. 7. 2015.

41 Evropská agentura pro životní prostředí, Trends and projections in the EU ETS in 2016 — The EU Emissions Trading System in numbers (Trendy a prognózy systému EU pro obchodování s emisemi v roce 2016 – Systém EU pro obchodování s emisemi v číslech), zpráva EEA č. 24/2016.

42 Týká se to třinácti členských států, a to od nárůstu o 1 % pro Portugalsko po nárůst o 20 % v Bulharsku.

43 Internetové stránky Komise: https://ec.europa.eu/clima/policies/effort_en.

44 Na rozdíl od odvětví zahrnutých do systému EU ETS, u nichž jsou emise regulovány na úrovni EU.

45 Zpráva konstatovala, že „[r]ozhodnutí se dosud nachází v počátečních fázích provádění. Z důkazů, které byly doposud získány, je však zřejmé, že cíle rozhodnutí jsou účinné při podněcování nových vnitrostátních politik a opatření podporujících účinné snižování emisí skleníkových plynů v odvětvích, jež do oblasti působnosti rozhodnutí spadají.“ (Evropská komise, Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o hodnocení provádění rozhodnutí č. 406/2009/ES podle článku 14 uvedeného rozhodnutí, COM(2016) 483 final ze dne 20. 7. 2016).

46 Mezinárodní energetická agentura, World Energy Outlook Special Report 2015: Energy and Climate Change (Světový energetický výhled, zvláštní zpráva 2015: energetika a změna klimatu), OECD/IEA, 2015.

47 Mezinárodní energetická agentura, 25 Energy Efficiency Policy recommendations (25 doporučení k politice energetické účinnosti), aktualizace 2011.

48 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti (Úř. věst. L 315, 14. 11. 2012).

49 To znamená, že spotřeba primární energie v EU v roce 2020 by měla být o 20 % nižší než prognózovaná spotřeba primární energie podle scénáře „bez opatření“. „Spotřeba primární energie“ znamená hrubou domácí spotřebu energie vyjma všech neenergetických použití nosičů energie (např. zemní plyn nepoužitý ke spalování, ale k výrobě chemických látek).

50 Evropská agentura pro životní prostředí, Trends and projections in Europe 2015 – Tracking progress towards Europe’s climate and energy targets (Trendy a prognózy v Evropě v roce 2015 – Sledování pokroku při plnění cílů Evropy v oblasti klimatu a energetiky), zpráva EEA č. 4/2015.

51 Evropská komise, návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, COM(2016) 761 final ze dne 30. 11. 2016.

52 Na výrobu elektřiny a tepla připadá 87 % těchto emisí. Zbytek pochází zejména z rafinace ropy a výroby pevných paliv.

53 Zahrnují organické nefosilní materiály biologického původu, které lze použít jako palivo k výrobě tepla nebo elektřiny.

54 Odpad produkovaný domácnostmi, průmyslem, nemocnicemi a terciárním sektorem, který obsahuje biologicky rozložitelné materiály, jež se spalují ve specifických zařízeních.

55 V uvedené době se to týkalo Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a Německé spolkové republiky.

56 Viz obrázek 10.

57 Dováží se 43 % uhlí a ostatních pevných paliv oproti 89 % ropy a 69 % zemního plynu (zdroj: Eurostat, Energy dependence (Energetická závislost), 2017).

58 Nejen pro výrobu elektřiny a tepla, ale i pro dopravu, průmysl a budovy (zdroj: Eurostat, Energy dependence (Energetická závislost), 2017).

59 Soubor technologií, jejichž cílem je zachycovat, přepravovat a ukládat CO2 vypouštěný z elektráren a průmyslových zařízení. Cílem zachycování a ukládání CO2 je zabránit tomu, aby se CO2 dostal do atmosféry, a to jeho ukládáním ve vhodných podpovrchových geologických útvarech.

60 Podle Komise „je v příštím desetiletí nezbytné zvýšené úsilí v oblasti výzkumu a vývoje a komerční demonstrační činnosti“ (viz Evropská komise, opatření v oblasti klimatu, Carbon Capture and Geological Storage (Zachycování a geologické ukládání CO2)).

61 Těžba, zpracování a přeprava jaderného paliva a likvidace vyhořelého paliva určitý objem emisí skleníkových plynů produkují, avšak v daleko menší míře než elektrárny na fosilní paliva (zdroj: Nuclear Energy Institute, Life-Cycle Emissions Analyses (Analýzy emisí v jaderném cyklu)).

62 Evropská komise, sdělení Komise o jaderném ukázkovém programu předložené v souladu s článkem 40 Smlouvy o Euratomu - v konečném znění (na základě stanoviska EHSV), COM(2017) 237 final ze dne 12. 5. 2017. Viz též Evropská komise, Conclusions of the 10th European Nuclear Energy Forum (Závěry 10. Evropského jaderného fóra), Evropské jaderné fórum, 2015.

63 Zpráva upozorňuje, že Komise údaje neověřovala, že tento údaj u některých členských států zahrnuje náklady na vyřazování z provozu a že do programů členských států by měly být zařazeny doplňující informace o nákladech a předpokladech, „aby bylo možné dojít k závěru, že uváděná čísla jsou přesná a úplná“. Evropská komise, zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o pokroku v provádění směrnice Rady 2011/70/EURATOM a inventáři radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva, které se nacházejí na území Společenství, a výhledu do budoucna, COM(2017) 236 final ze dne 15. května 2017.

64 Směrnice Rady 2014/87/Euratom ze dne 8. července 2014, kterou se mění směrnice 2009/71/Euratom, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení (Úř. věst. L 219, 25. 7. 2014, s. 42).

65 Směrnice Rady 2011/70/Euratom ze dne 19. července 2011, kterou se stanoví rámec Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem (Úř. věst. L 199/48, 2. 8. 2011, s. 48). Viz také Evropská komise, zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o pokroku v provádění směrnice Rady 2011/70/EURATOM a inventáři radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva, které se nacházejí na území Společenství, a výhledu do budoucna, COM(2017) 236 final ze dne 15.5. 2017.

66 Fúze produkuje energii pomocí sloučení atomů s nízkou atomovou hmotností, například vodíku, při extrémně zvýšených tlacích a teplotách.

67 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5. 6. 2009, s. 16).

68 Evropská komise, Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030, COM(2014) 15 final ze dne 22. ledna 2014 (Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030). Viz také Evropská komise, návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (přepracované znění), COM(2016) 767 final/2 ze dne 23. 2. 2017.

69 Energy Transitions Commission, Better energy, greater prosperity, Achievable paths to low-carbon energy systems (Lepší energie, větší prosperita, dosažitelné cesty k nízkouhlíkovým energetickým systémům), 2017.

70 Viz například Evropská komise, EU Reference Scenario 2016 – Energy, transport and GHG emissions, Trends to 2050 (Referenční scénář EU 2016 – energetika, doprava a emise skleníkových plynů, trendy do roku 2050), 2016: očekává se, že střední měrné výrobní náklady na energii z obnovitelných zdrojů v období 2015 až 2025 klesnou o 29 % u fotovoltaiky, o 12 % u pevninské větrné energie a 17 % u pobřežní větrné energie. Viz také IRENA, The Power to Change: Solar and Wind Cost Reduction Potential to 2025 (Energie pro změnu: potenciál snížení nákladů solární a větrné energie do roku 2025), 2016: investiční náklady na energii z obnovitelných zdrojů v období 2015 až 2025 by mohly klesnout o 43–65 % u využitelné fotovoltaiky, o 26 % u pevninské větrné energie a o 35 % u pobřežní větrné energie.

71 Evropská komise, Pokrok na cestě k dokončení vnitřního trhu s energií, COM(2014) 634 final ze dne 13. 10. 2014.

72 Ty vycházejí z cílového modelu pro elektřinu a cílového modelu pro plyn, které vymezují, jak by měly trhy fungovat. Některé kodexy sítí jsou stále ve fázi přípravy.

73 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (Úř. věst. L 27, 30. 1. 1997, s. 20) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (Úř. věst. L 204, 21. 7. 1998, s. 1).

74 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES (Úř. věst. L 176, 15. 7. 2003, s. 37) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (Úř. věst. L 176, 15. 7. 2003, s. 57).

75 Tato opatření mimo jiné vyžadují, aby členské státy například zajistily možnost přístupu třetích osob k přenosové a distribuční soustavě na základě sazeb používaných pro všechny oprávněné zákazníky, aby dodržovaly pravidla hospodářské soutěže EU a zajišťovaly, aby žádná ze stran nebyla diskriminována, a aby zřídily nezávislé regulační orgány odpovědné za zajištění účinné hospodářské soutěže a řádné fungování trhu.

76 Evropská komise, Inquiry into the European gas and electricity sectors (Šetření evropského odvětví zemního plynu a elektřiny), SEC(2006) 1724 FIN ze dne 10. 1. 2007.

77 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. L 211, 14. 8. 2009, s. 1).

78 V únoru 2011 stanovila Evropská rada cíl spočívající v dokončení vnitřního trhu s energií do roku 2014 a vybudování propojení s cílem ukončit izolaci rozvodných sítí některých členských států do roku 2015 (Evropská rada, závěry ze zasedání Rady ze dne 4. února 2011).

79 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 k tématu „Na cestě k novému uspořádání energetického trhu“, 2015/2322(INI); Evropská komise, Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu, COM(2015) 80 final ze dne 25. 2. 2015.

80 Viz také Evropská komise, Second Report on the State of the Energy Union (Druhá zpráva o stavu energetické unie), 1. 2. 2017.

81 Evropská komise, Čistá energie pro všechny Evropany, COM(2016) 860 final ze dne 30. 11. 2016.

82 Viz Evropská komise, Evropská strategie energetické bezpečnosti, COM(2014) 330 final ze dne 28. 5. 2014; Evropská komise, Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu, COM(2015) 80 final ze dne 25. 2. 2015; Evropská rada, výsledky 3429. zasedání Rady ve složení pro dopravu, telekomunikace a energetiku, 14632/15, 26. 11. 2015; Evropská rada výsledky 3472. zasedání Rady ve složení pro dopravu, telekomunikace a energetiku, 9736/16, 7. 6. 2016; Evropský parlament, usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 k tématu „Na cestě k novému uspořádání energetického trhu“, (2015/2322(INI)) 13. 9. 2016.

83 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu (Úř. věst. L 295, 12. 11. 2010, s. 1); Evropská komise, návrh nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, COM(2016)52/F1 ze dne 16. 2. 2016; Evropská komise, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny, COM(2016) 862 final ze dne 30. 11. 2016.

84 Na trhu s plynem není stanoven přímý cíl v oblasti propojení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 (Úř. věst. L 295, 12. 11. 2010) o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu má zajistit, aby na každém trhu existovali alternativní dodavatelé plynu. Toto pravidlo ukládá členským státům, které jsou závislé na jediném důležitém plynovodu, podzemním skladovacím zařízení nebo jiném druhu základní infrastruktury, aby zajistily, že poptávku v mimořádně chladných dnech bude možné pokrýt i v případě selhání hlavní dovozní infrastruktury.

85 Evropská rada, Conclusions of the Barcelona European Council of 15 and 16 March 2002 (Závěry ze zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002). Tento cíl znamená, že každý členský stát by měl instalovat elektroenergetické vedení, které umožní přenos nejméně 10% elektřiny vyrobené jeho elektrárnami přes hranice do sousedních zemí.

86 Evropská rada, Závěry ze zasedání Evropské rady 169/14 ve dnech 23. a 24. října 2014.

87 Nařízení (EU) Evropského parlamentu a Rady č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě (Úř. věst. L 115, 25. 4. 2013).

88 Evropská komise, Second Report on the State of the Energy Union (Druhá zpráva o stavu energetické unie), 1. 2. 2017.

89 Velkoobchodní ceny se používají k porovnání cen energie z toho důvodu, že nezahrnují daně a jiné přirážky a slevy.

90 Evropská komise, Posouzení dopadů, SWD(2016) 410 final ze dne 30. 11. 2016.

91 Ten nezahrnuje navrhovaný rámec politiky v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030.

92 Unie odvětví elektroenergetiky EURELECTRIC dne 5. dubna 2017 oznámila svůj záměr od roku 2020 neinvestovat do nově budovaných uhelných elektráren. Toto prohlášení nepodpořily členské asociace z Polska a Řecka.

93 Can Oxford save the world (Může Oxford spasit svět?), Oxford Today, r. 29 č. 2, Roger Highfield, 2017.

94 Evropská komise, Commission Impact Assessment (Posouzení dopadů), SWD(2016) 410 final ze dne 30. 11. 2016; Capgemini, European Energy Markets Observatory – 18th Edition, (Observatoř evropských energetických trhů – 18. vydání), 2016.

95 Evropská komise, Evaluation Report covering the Evaluation of the EU‘s regulatory framework for electricity market design and consumer protection in the fields of electricity and gas - Evaluation of the EU rules on measures to safeguard security of electricity supply and infrastructure investment (Directive 2005/89) (Hodnotící zpráva týkající se hodnocení regulačního rámce EU pro uspořádání trhu s elektřinou a ochranu spotřebitele v oblastech elektřiny a plynu – Hodnocení pravidel EU pro opatření na ochranu bezpečnosti dodávek elektřiny a investic do infrastruktury (směrnice 2005/89), SWD(2016) 412 final ze dne 30. 11. 2016. Aby tento problém řešila, předložila Komise návrhy týkající se uspořádání trhu.

96 Kromě malých zařízení a určitých výjimečných případů, které musí členský stát zdůvodnit.

97 Skladovací kapacita EU se téměř výhradně týká přečerpávání v hydroelektrárnách, které leží zejména v horách. Jiné formy skladování se používají buď jen minimálně, nebo jsou v rané fázi vývoje (viz Inline, Energy storage technologies – will they be able to flourish within current regulatory frameworks? (Technologie skladování energie – může se jim dařit ve stávajících regulačních rámcích?), 3. 8. 2016).

98 Řízení poptávky spočívá ve snížení spotřeby v době nedostatečných dodávek. V současné době je však jen velmi málo spotřebitelů elektřiny schopno reagovat na změny cen v reálném čase a snížit svou spotřebu v době špičky, kdy jsou ceny vysoké (viz Evropská komise, Závěrečná zpráva o šetření v oblasti kapacitních mechanismů, COM(2016) 752 ze dne 30. 11. 2016).

99 V listopadu 2016 Komise navrhla charakteristiky ideálního kapacitního mechanismu, které mají předcházet narušování trhu. Evropská komise, Závěrečná zpráva o šetření v oblasti kapacitních mechanismů, COM(2016) 752 final ze dne 30. 11. 2016.

100 Eurelectric, European electricity sector gears up for the energy transition (Evropské elektrárenské odvětví se chystá na transformaci energetiky), 5. 4. 2017.

101 Evropská komise, Second Report on the State of the Energy Union (Druhá zpráva o stavu energetické unie), 1. 2. 2017.

102 Evropská komise, sdělení Čistá energie pro všechny Evropany, COM(2016) 860 final ze dne 30. 11. 2016.

103 Evropská komise, návrh směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, COM(2016) 864 final/2 ze dne 23. 2. 2017.

104 Regulační aspekty skladování elektřiny dosud na úrovni EU nebyly řešeny. V současné době se skladování potýká s technologickými a regulačními problémy (viz Evropská komise, Energy storage – the role of electricity (Skladování energie – úloha elektřiny), SWD(2017) 61 final ze dne 1. 2. 2017).

105 Evropská komise, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o správě energetické unie, COM(2016) 759 final ze dne 30. 11. 2016.

106 Zejména prostřednictvím směrnice o energetické účinnosti (směrnice 2012/27/EU ze dne 25. 10. 2012); další podrobnosti viz také Ademe, Energy Efficiency Trends and Policies in Industry (Trendy a politiky v oblasti energetické účinnosti), září 2015.

107 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17. 12. 2010, s. 17).

108 Článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti (Úř. věst. L 315, 14. 11. 2012, s. 1).

109 Například ve Spojeném království se devět zařízení spalujících uhlí vyčlenilo z působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (Úř. věst. L 309, 27. 11. 2001) a došlo k jejich předčasnému uzavření.

110 Potenciál globálního oteplování je poměrný koeficient vyjadřující množství tepla, které tuna konkrétního skleníkového plynu zadrží v atmosféře, v porovnání s množstvím tepla, které zadrží obdobné množství oxidu uhličitého.

111 Evropská komise, Putting energy efficiency first: consuming better, getting cleaner (Energetická účinnost na prvním místě: lepší spotřeba, větší čistota), 30. 11. 2016.

112 Evropská komise, návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, COM(2016) 765 final, 30. 11. 2016.

113 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18. 6. 2010, s. 13).

114 Směrnice o energetické účinnosti (směrnice 2012/27/EU, Úř. věst. L 315, 25. 10. 2012); od roku 2014 by každoročně měla být renovována 3 % celkové podlahové plochy veřejných budov ústředních vládních institucí.

115 Evropská komise, revize směrnice o energetické náročnosti budov, COM(2016) 765 final ze dne 30. 11. 2016. Zahrnuje témata, jako jsou mimo jiné cíle v oblasti renovace, certifikáty energetické náročnosti, inspekce, monitorování a kontrola spotřeby energie a existence dobíjecích míst.

116 Například varné spotřebiče, chladničky, vysavače, pračky, elektronická zařízení.

117 Postupem projednávání ve výborech, tj. za pomoci výborů zástupců ze zemí EU.

118 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31. 10. 2009, s. 10).

119 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (Úř. věst. L 153, 18. 6. 2010, s. 1). Komise navrhla změnu této směrnice (návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro označování energetické účinnosti štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU, COM(2015) 341 final ze dne 15. 7. 2015).

120 Evropská komise, Zpráva o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku, COM(2015) 345 final ze dne 15. 7. 2015.

121 Tento údaj nezahrnuje spotřebu elektřiny ve vozidlech, například vlacích, neboť emise spojené s výrobou elektřiny se započítávají do odvětví energetiky.

122 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů (Úř. věst. L 12, 18. 1. 2000, s. 16).

123 Nařízení (EU) č. 333/2014 (Úř. věst. L 103, 5. 4. 2014, s. 15) a (EU) č. 253/2014 (Úř. věst. L 84, 20. 3. 2014, s. 38).

124 Mezinárodní rada pro čistou dopravu (ICCT) odhadla rozdíl mezi naměřenými emisemi a skutečnými emisemi na 35 % (ICCT, Quantifying the impact of real-world driving on total CO2 emissions from UK cars and vans (Vyčíslení dopadu reálné jízdy na celkové emise CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel ve Spojeném království), září 2015). Tento rozdíl je způsoben například tím, že testy prováděné v laboratorních podmínkách neodpovídají reálným podmínkám provozu (např. není zahrnuto žádné nepovinné vybavení), jakož i tím, že přínosy nové technologie jsou nadhodnocovány. Kromě toho mohou výrobci vozidel využívat řady tolerancí a možností flexibility. Této záležitosti se dostalo velké mediální a politické pozornosti v roce 2015, kdy se zjistilo, že velký výrobce automobilů v EU již několik let používá software k manipulaci emisního výkonu svých automobilů (viz například Evropská agentura pro životní prostředí, Air quality in Europe – 2016 report (Kvalita ovzduší v Evropě – zpráva za rok 2016), 2016 a vyšetřovací výbor Evropského parlamentu pro „Dieselgate“). Debata se týkala hlavně emisí oxidů dusíku (NOx) a jiných plynů zvláště škodlivých pro lidské zdraví, nikoli CO2. Tyto dva problémy však jsou propojeny v tom smyslu, že postupy pro měření emisí z automobilů podhodnocují emise CO2 i NOx. V roce 2016 Komise navrhla zpřísnit právní předpisy (Evropská komise, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, COM(2016) 31 final ze dne 27. 1. 2016). V době od prosince 2016 do května 2017 zahájila Komise řízení o nesplnění povinnosti proti osmi členským státům.

125 Bude zaveden nový celosvětový postup testování, světový harmonizovaný postup testování lehkých vozidel, který poskytne realističtější a přesnější hodnoty oxidu uhličitého a spotřeby paliva.

126 Nákladní automobily, silniční tahače, autokary, autobusy a trolejbusy, vozidla zvláštního určení (zdroj: Eurostat).

127 Evropská komise, Strategie pro snižování spotřeby paliva těžkých nákladních vozidel a jejich emisí CO2, COM(2014) 285 final ze dne 21. 5. 2014.

128 Monitorování a certifikace emisí u těžkých nákladních vozidel je obtížnější než u osobních automobilů. Velká rozmanitost modelů a vysoký stupeň individuálních úprav znemožňují testování všech modelů. Je proto nutné emise nákladních automobilů simulovat. Za tímto účelem Komise vypracovala počítačový nástroj (VECTO) k výpočtu emisí CO2 z nových vozidel.

129 Evropská komise, opatření v oblasti klimatu, Reducing CO2 emissions from Heavy-Duty Vehicles (Snižování emisí CO2 u těžkých nákladních vozidel).

130 Evropská komise, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o sledování a vykazování emisí CO2 a spotřeby paliva u nových těžkých vozidel, COM(2017) 279.

131 EU a Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

132 Evropská komise, opatření v oblasti klimatu, Reducing emissions from aviation (Snižování emisí z letecké dopravy).

133 Vypouštějící více než 10 000 tun CO2e ročně.

134 Certifikované snížení emisí (CER) a jednotky snížení emisí (ERU). Viz UNFCCC, International Emissions Trading, United Nations Framework Convention on Climate Change (Mezinárodní obchodování s emisemi, Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu).

135 2,94 % celkových emisí skleníkových plynů v EU.

136 Mezinárodní námořní organizace, Third IMO Greenhouse Gas Study 2014 (Třetí studie skleníkových plynů IMO z roku 2014).

137 Evropská komise, Začlenění emisí z námořní dopravy do politiky EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, COM(2013) 479 final ze dne 28. 6. 2013.

138 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy (Úř. věst. L 123; 19. 5. 2015, s. 55).

139 Na rozdíl od systému EU se celosvětový systém týká jen velkých plavidel (10 000 brutto tun) a údaje budou shromažďovány v anonymizované podobě.

140 Například daně, správní povolení a kvóty. Viz směrnice Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy (Úř. věst. L 368, 17. 12. 1992, s. 38).

141 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy (Úř. věst. L 348, 20. 12. 2013, s. 129).

142 Pokles ze 77 % v roce 2009. Viz Eurostat, Freight transport statistics - modal split (Statistiky nákladní dopravy – podle druhů dopravy).

143 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5. 6. 2009, s. 16).

144 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28. 10. 2014, s. 1).

145 Hlavně bioethanol (z cukerných plodin a obilnin) používaný jako náhrada benzinu a bionafta (vyráběná hlavně z rostlinných olejů) používaná jako náhrada motorové nafty.

146 Zbytek tvoří elektřina (Eurostat, Shares (Renewables) (Podíly (obnovitelné zdroje), 2017).

147 Wandesforde-Smith, G., Kurdusiewicz, I., Bursting the Biofuel Bubble: Comparative Dynamics of Transitions to Freedom from Oil (Propíchnutí bubliny biopaliv: srovnávací dynamika transformací usilujících o osvobození od ropy), SSRN, březen 2008, revize březen 2015; Světová energetická rada, Biofuels: Policies, Standards and Technologies (Biopaliva: politiky, normy a technologie), 2010.

148 Evropská komise, Study on Technical Assistance in Realisation of the 2016 Report on Renewable Energy, in preparation of the Renewable Energy package for the Period 2020–2030 in the European Union (Studie technické asistence při vypracování zprávy o energii z obnovitelných zdrojů za rok 2016 v rámci příprav balíčku týkajícího se obnovitelné energie pro období 2020–2030 v Evropské unii), ENER/C1/2014-688, 22. 2. 2017.

149 V roce 2015 směrnice o nepřímých změnách využívání půdy omezila podíl biopaliv z plodin pěstovaných na zemědělské půdě, který lze započítat do plnění cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020, na 7 % (směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 239, 15. 9. 2015, s. 1-29)). V roce 2017 Komise navrhla tuto 7% horní hranici snížit na 3,8 % do roku 2030 (Evropská komise, návrh směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, COM(2016) 767 final/2 ze dne 23. 2. 2017).

150 Evropská komise, State of the Art on Alternative Fuels Transport Systems in the European Union (Situace v oblasti dopravních systémů využívajících alternativní paliva v Evropské unii), červenec 2015.

151 Společné výzkumné středisko Evropské komise, An economic assessment of greenhouse gas mitigation policy options for EU agriculture (Ekonomické hodnocení možností politiky zmírňování skleníkových plynů pro zemědělství v EU), 2016.

152 Evropský parlament, The Consequences of Climate Change for EU agriculture, Follow-up to the COP21 – UN Paris Climate Change Conference (Důsledky změny klimatu pro zemědělství v EU, studie v návaznosti na COP21 – pařížskou konferenci OSN o změně klimatu), studie výboru AGRI, 2017. Potenciál globálního oteplování za stoleté období (GWP 100) CO2 činí 1, hodnota GWP 100 pro methan je 21 a pro oxid dusný 310. Podle údajů UNFCCC.

153 Podmíněnost se opírá o dva hlavní soubory pravidel. Povinné požadavky na hospodaření jsou požadavky vybrané ze stávajících směrnic a nařízení týkajících se životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví rostlin, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat. Normy pro dobrý zemědělský a environmentální stav půdy jsou dodatečnými pravidly, která jsou použitelná jen na příjemce plateb v rámci SZP. Ukládají udržitelné postupy týkající se zemědělské půdy a zabývají se ochranou vody, půdy, ukládáním uhlíku a udržováním půdy a krajinných prvků.

154 „Ekologická platba“ kompenzuje zemědělcům tři postupy prospěšné z hlediska životního prostředí a změny klimatu:

  • plochy využívané v ekologickém zájmu na 5 % orné půdy, které mají chránit a zlepšovat biologickou rozmanitost v zemědělských podnicích,
  • diverzifikace plodin s přínosy pro kvalitu půdy,
  • zachování trvalých travních porostů se souvisejícími environmentálními přínosy, zejména ukládáním uhlíku, a ochrana environmentálně citlivých travních porostů (Evropská komise, Review of greening after one year (Přezkum ekologických opatření po roce), 2016).

155 Viz OECD, Cost-effectiveness of greenhouse gas mitigation measures for agriculture: a literature review (Nákladová efektivnost opatření ke zmírňování skleníkových plynů v zemědělství: přezkum literatury), OECD Food, Agriculture and Fisheries Papers, 1. 8. 2015; JRC, An economic assessment of GHG mitigation policy options for EU agriculture (Ekonomické hodnocení možností politiky zmírňování skleníkových plynů pro zemědělství v EU), EcAMPA 1, 2015; JRC, An economic assessment of GHG mitigation policy options for EU agriculture (Ekonomické hodnocení možností politiky zmírňování skleníkových plynů pro zemědělství v EU), EcAMPA 2, 2016.

156 Evropský parlament, The Consequences of Climate Change for EU agriculture, Follow-up to the COP21 – UN Paris Climate Change Conference (Důsledky změny klimatu pro zemědělství v EU, studie v návaznosti na COP21 – pařížskou konferenci OSN o změně klimatu), studie výboru AGRI, 2017, s. 10.

157 Viz např. Evropská komise, Impact assessment accompanying the document proposal for a regulation of the European Parliament and of the Council on binding annual greenhouse gas emission reductions by Member States from 2021 to 2030 for a resilient Energy Union and to meet commitments under the Paris Agreement and amending Regulation No 525/2013 of the European Parliament and the Council on a mechanism for monitoring and reporting greenhouse gas emissions and other information relevant to climate change (Posouzení dopadů, průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu, SWD(2016) 247 final ze dne 20. 7. 2016, s. 22.

158 Rozhodnutí č. 529/2013/EU o pravidlech započítávání týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a lesnictvím a o informacích o opatřeních týkajících se těchto činností (Úř. věst. L 165, 18. 6. 2013, s. 80).

159 Evropská komise, návrh nařízení o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, COM(2016) 479 final ze dne 20. 7. 2016.

160 Navrhované maximální množství pro EU je 280 milionů tun ekvivalentu CO2 na období 2020 až 2030, přičemž pro každý členský stát jsou stanoveny horní meze (vnitrostátní stropy vycházejí z váhy zemědělského odvětví v každém z těchto členských států).

161 Evropská komise, Impact assessment accompanying the document proposal for a regulation of the European Parliament and of the Council on binding annual greenhouse gas emission reductions by Member States from 2021 to 2030 for a resilient Energy Union and to meet commitments under the Paris Agreement and amending Regulation No 525/2013 of the European Parliament and the Council on a mechanism for monitoring and reporting greenhouse gas emissions and other information relevant to climate change (Posouzení dopadů, průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu, SWD(2016) 247 final ze dne 20. 7. 2016, s. 73.

162 Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (Úř. věst. L 182, 16. 7. 1999, s. 1) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (Úř. věst. L 332, 28. 12. 2000).

163 Ademe, Recycling in France: Results of the environmental assessment (Recyklace ve Francii: výsledky environmentálního posouzení), květen 2017.

164 Evropská komise, Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství, COM(2015) 614 final ze dne 2. 12. 2015; Evropská komise, První zpráva o provádění akčního plánu pro oběhové hospodářství, COM(2017) 33 final ze dne 26. 1. 2017.

165 Climate Change 2014: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change (Souhrnná zpráva. Příspěvek pracovních skupin I, II a III k páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu), IPCC, 2014.

166 Společné výzkumné středisko Evropské komise, Climate Impacts in Europe (Klimatické dopady na Evropu), projekt JRC PESETA II, 2014. Údaje Dosio a Paruolo 2011 a Dosio a kol. 2012.

167 Dosio, A., Paruolo, P. (2011). Bias correction of the ENSEMBLES high-resolution climate change projections for use by impact models: Evaluation on the present climate. (Korekce neobjektivity prognóz změny klimatu s vysokým rozlišením ENSEMBLES pro použití v modelech dopadů: hodnocení současného klimatu). Journal of Geophysical Research D: Atmospheres, 116(16), DOI: 10.1029/2011JD015934. Dosio, A., Paruolo, P. a Rojas, R. (2012). Bias correction of the ENSEMBLES highresolution climate change projections for use by impact models: Analysis of the climate change signal. (Korekce neobjektivity prognóz změny klimatu s vysokým rozlišením ENSEMBLES pro použití v modelech dopadů: analýza signálu změny klimatu). Journal of Geophysical Research D: Atmospheres, 117(17), DOI:10.1029/2012JD017968.

168 Munich RE NatCatSERVICE.

169 Náklady stoleté bouře by se mohly do roku 2080 zdvojnásobit (zdroj: Evropská komise, The climate change challenge for European regions (Výzva změny klimatu pro evropské regiony), březen 2009).

170 P. Zdruli, Land resources of the Mediterranean: Status, pressures, trends and impacts on future regional development (Zdroje půdy ve Středomoří: stav, tlaky, trendy a dopady na budoucí regionální rozvoj), Mezinárodní centrum pokročilých agronomických studií ve Středomoří, 2012; a Zdruli, P., Land resources of the Mediterranean: status, pressures, trends and impacts on future regional development, Land Degradation & Development 25.4 (2014): 373–384.

171 V rámci Úmluvy o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací (UNCCD) Bulharsko, Kypr, Řecko, Španělsko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Malta, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko uvedly, že jsou dotčeny desertifikací (zdroj: Evropská komise, Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Provádění tematické strategie pro ochranu půdy a probíhající činnosti, COM(2012) 46 final ze dne 13. 2. 2012).

172 Evropská agentura pro životní prostředí, Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2016 (Dopady změny klimatu a zranitelnost v Evropě), 2017.

173 Například v období 1980–2013 byly ztráty vyplývající z extrémních klimatických jevů v celé EU odhadovány na 368 miliard EUR. Evropská agentura pro životní prostředí, Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2016 (Dopady změny klimatu a zranitelnost v Evropě), 2017. Agentura EEA použila celý soubor dat Munich RE, který představuje jednu z nejobsáhlejších databází o ztrátách v důsledku přírodních katastrof.

174 Společné výzkumné středisko Evropské komise, Peseta II project, projekt JRC PESETA II, 2014.

175 Například účinky na zdraví ryb, viz Marcogliese, D.J., The impact of climate change on the parasites and infectious diseases of aquatic animals (Dopad změny klimatu na parazity a infekční onemocnění vodních živočichů), 2008; Wilcox, C., Changing Oceans Breed Disease (Měnící se oceány plodí choroby), 1. 7. 2016. Nárůst teplot a změny složení vody mohou rovněž vést k migracím ryb.

176 Komise uznala, že se zvyšuje poptávka po zelených pracovních místech, přičemž se předpokládá, že do roku 2020 budou v odvětví energetické účinnosti zaměstnány 2 miliony osob a v odvětví energie z obnovitelných zdrojů 3 miliony osob. Viz pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Využití potenciálu zeleného růstu pro oblast zaměstnanosti“ ze dne 18. dubna 2012.

177 Evropská agentura pro životní prostředí, Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2016 (Dopady změny klimatu a zranitelnost v Evropě), 2017. Evropská komise, Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, COM(2013)216 final ze dne 16. 4. 2013.

178 Kelley, C. a kol., Climate change in the Fertile Crescent and implications of the recent Syrian drought (Změna klimatu v úrodném půlměsíci a důsledky nedávného syrského sucha), 2015; Gleick, P.H., Water, Drought, Climate Change, and Conflict in Syria (Voda, sucho, změna klimatu a konflikt v Sýrii), 2014; Voski, A., The Role of Climate Change in Armed Conflicts across the Developing World and in the Ongoing Syrian War (Úloha změny klimatu v ozbrojených konfliktech v rozvojovém světě a v pokračující válce v Sýrii), 2016. Viz také ECC Platform library on the role of climate change in the civil war (Knihovna platformy ECC týkající se úlohy změny klimatu v občanské válce).

179 Richard Youngs, Climate Change and EU Security Policy: An Unmet Challenge (Změna klimatu a bezpečnostní politika EU: nenaplněná výzva), Carnegie Europe, 21. 5. 2014.

180 Evropská komise, Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, COM(2013)216 final ze dne 16. 4. 2013.

181 Evropská komise, Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, COM(2013)216 final ze dne 16. 4. 2013, s. 6.

182 Chorvatsko, Kypr, Bulharsko, Maďarsko, Lotyšsko, Lucembursko svou vnitrostátní strategii pro přizpůsobení nepředložily (internetové stránky Climate-ADAPT).

183 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22. 12. 2000, s. 1).

184 Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (Úř. věst. L 288, 6. 11. 2007, s. 27).

185 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26. 1. 2010, s. 7).

186 Směrnice Rady 92/43/EHS dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22. 7. 1992, s. 7).

187 Evropská komise, Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112 v konečném znění ze dne 8. 3. 2011; Rockström, J. Gaffney, O., Rogelj, J. a kol., A roadmap for rapid decarbonisation (Plán pro rychlou dekarbonizaci), Science, r. 355 č. 6331, 24. 3. 2017.

188 Inovace a výzkum jsou financovány i v rámci evropských strukturálních a investičních fondů nebo programu NER 300 pro demonstrace zachycování a ukládání CO2 (CCS) bezpečného pro životní prostředí a inovativních technologií pro obnovitelné energie v komerčním měřítku. NER 300 znamená 300 milionů emisních povolenek pro financování tohoto programu z „rezervy pro nové účastníky“ v systému ETS. Komise navrhla rozšířit tento program na fázi 4 ETS (viz bod 34).

189 I24C a Cap Gemini, Scaling Up Innovation in the Energy Union (Rozšíření inovací v energetické unii), 2016, zmíněno odkazem v: Evropská komise, sdělení Urychlení inovací v oblasti čisté energie, COM(2016) 763 final ze dne 30. 11. 2016; Evropská komise, Towards an Integrated Strategic Energy Technology (SET) Plan: Accelerating the European Energy System Transformation (Směrem k integrovanému strategickému plánu (SET) pro energetické technologie: urychlení transformace evropského energetického systému)(C/2015/6317) ze dne 15. 9. 2015.

190 I24C, Scaling up innovation in the Energy Union (Rozšíření inovací v energetické unii), 2016, s. 14.

191 Evropská komise, sdělení o urychlení inovací v oblasti čisté energie, COM(2016) 763 ze dne 30. 11. 2016, 2016.

192 Evropská komise, Impact assessment accompanying the document „Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 2012/27/EU on Energy Efficiency“ (Posouzení dopadů, průvodní dokument k „návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti“), SWD(2016) 405 final/2 ze dne 6. 12. 2016, tabulka 22 (scénář EUCO30 – Zdroj: model Primes).

193 Ciscar, M. a kol., Climate Impacts in Europe. The JRC PESETA II Project (Dopady změny klimatu v Evropě. Projekt JRC PESETA II), 2014.

194 Model použitý OECD ukazuje, že pokud by podniky a domácnosti nebyly vůbec schopny se přizpůsobit změně klimatu, související náklady by se mohly zdvojnásobit (OECD, The Economic Consequences of Climate Change (Ekonomické důsledky změny klimatu), 3. 11. 2015).

195 Evropská komise, Provádění Pařížské dohody – pokrok EU při plnění cíle snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 %, COM(2016) 70 final ze dne 8. 11. 2016.

196 Například finanční nástroj pro přírodní kapitál (NCFF), program LIFE pro energetickou účinnost (NCFF a PF4E) nebo fond Zelenou energií k růstu (GFG).

197 Plán fondu EFSIfoměl za cíl v letech 2015 až 2017 využít pákový efekt u 315 miliard EUR. V EFSI 2.0 byl tento záměr rozšířen na využití 500 miliard EUR v období 2015–2020. Viz Evropská komise, Posílení evropských investic ve prospěch zaměstnanosti a růstu: na cestě k druhé fázi Evropského fondu pro strategické investice a novému evropskému plánu vnějších investic, COM(2016) 581 final ze dne 14. 9. 2016; Provádění Pařížské dohody – pokrok EU při plnění cíle snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 %, COM(2016) 707 final ze dne 8. 11. 2016.

198 Průmysl a evropské orgány zahájily několik partnerství veřejného a soukromého sektoru, například Sustainable Process Industry through Resource and Energy Efficiency (Průmysl udržitelných procesů pomocí účinného využívání zdrojů a energie, Evropská komise, Výzkum a inovace).

199 Viz například A.T. Kearney, Adapting to the Inevitable (Přizpůsobení se nevyhnutelnému), A.T. Kearney – série prognóz, Thinkforward, 2013; Pauw, W. P. a kol., Private finance for adaptation: do private realities meet public ambitions? (Soukromé financování pro přizpůsobení: naplňuje skutečnost v soukromém sektoru veřejné ambice?), 2014.

200 Evropská komise, balíček předpisů ke zlepšování právní úpravy, 2016.

201 Další podrobnosti o posouzení dopadů viz glosář nebo internetové stránky Komise (Komise, zlepšování právní úpravy, Guidelines on Impact Assessment (Pokyny k posouzení dopadů).

202 Seznam všech posouzení dopadů viz internetové stránky Komise (Komise, Posuzování dopadu).

203 Útvar pro otázku klimatu poskytuje data, která podporují oblast migrace, přizpůsobování a řízení rizik katastrof. Program Copernicus, dříve známý jako Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti a klíčová součást těchto služeb, je evropský systém pro monitorování Země. Shromažďuje data z družic pro pozorování Země a čidel na místě. Jednou z jeho šesti tematických oblastí je změna klimatu. Portál Climate-Adapt podporuje Evropu v přizpůsobování se změně klimatu shromažďováním a šířením informací z výzkumných projektů, případových studií a osvědčených postupů.

204 Komise tato omezení uznala, viz například Evropská komise, Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, SEC(2011) 288 ze dne 8. 3. 2011, 2011 a Evropská komise, EU Reference Scenario 2016 (Referenční scénář EU 2016), 2016.

205 Například obecná rovnováha nebo makroekonomické modely používané k posouzení hospodářských důsledků politik obvykle modelují příjmové dopady v jedné reprezentativní domácnosti. Pro analýzu distribučních dopadů ve skupinách podle příjmů domácností jsou zapotřebí dodatečná rozšíření modelů a modelová data.

206 Změna klimatu má například v různých podobách dopady na vodní zdroje a následně ovlivňuje i dostupnost vody pro vodní elektrárny; globální oteplování má vliv na vytápění a chlazení.

207 INTOSAI, Limská deklarace směrnic o principech auditu, kterou přijala Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí, 1977.

208 INTOSAI je Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí.

209 EUROSAI je Evropská organizace nejvyšších kontrolních institucí.

210 Například pokyny pracovní skupiny INTOSAI pro environmentální audit z roku 2010 Auditing the Government Response to Climate Change: Guidance for Supreme Audit Institutions (Audit reakce vlád na změnu klimatu: pokyny pro nejvyšší kontrolní instituce), 2010, nebo pracovní skupina EUROSAI pro environmentální audit – Cooperative Audit: Adaptation to Climate Change - are Government prepared? (Kooperativní audit: přizpůsobování se změně klimatu – jsou vlády připraveny?) z roku 2012. Pokyny a zprávy jsou k dispozici na internetových stránkách pracovní skupiny INTOSAI pro environmentální audit a pracovní skupiny EUROSAI pro environmentální audit.

211 Prostudovali jsme i zprávy z veřejných auditů publikované před rokem 2012, pokud se zabývaly specifickými problémy v oblasti energetiky a změny klimatu, které v našem vzorku nebyly zastoupeny, nebo byly zastoupeny jen málo. Prostudovali jsme i zprávy z některých regionálních veřejných kontrolních úřadů. Tyto zprávy jsme však nezařadili do naší statistiky, která by měla odrážet jen celkovou činnost NKI členských států EU a jen za období od ledna 2012 do března 2017.

212 Zvláštní zpráva č. 16/2015 Zlepšení bezpečnosti dodávek energie rozvíjením vnitřního trhu s energií: je zapotřebí většího úsilí, EÚD, 2015.

213 Například různé mechanismy obchodování, zásahy státu, vývoj a zavádění kodexů sítí a úroveň integrity a transparentnosti trhu.

214 Regulace cen a její kontrola ze strany bulharského energetického regulačního orgánu pro elektřinu, vodu a zemní plyn za období 2007–2013, Сметна палата на Република България, Bulgaria, 2013.

215 Otevření trhu s elektřinou hospodářské soutěži: nedokončená struktura, Cour des Comptes, Francie, 2015.

216 Litva, Polsko, Lotyšsko, Dánsko, Estonsko, Švédsko, Finsko a Německo.

217 Fungování a bezpečnost elektrické rozvodné sítě, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2014.

218 Opatření Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky k provádění transformace energetiky, Bundesrechnungshof, Německo, 2016.

219 Energie z obnovitelných zdrojů, úspory a energetická účinnost v rámci politiky soudržnosti EU, Corte dei Conti, Itálie, 2012.

220 Rozvoj a využití obnovitelných zdrojů elektřiny, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2012.

221 V Polsku byla příslušná ustanovení přijata v roce 2015.

222 Podmínky bezpečného přenosu energie – správa Svenska Kraftnät při provádění transformace energetiky, Riksrevisionen, Švédsko, 2016.

223 Zvláštní zpráva č. 6/2014 Dosáhla podpora z fondů politiky soudržnosti na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dobrých výsledků?, EÚD, 2014.

224 Audit výkonnosti trhu s elektrickou energií v období 2010–2014, Curtea de Conturi, Rumunsko, 2015.

225 Opatření Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky k provádění transformace energetiky, Bundesrechnungshof, Německo, 2016.

226 Peněžní prostředky určené na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká republika, 2014.

227 Obnovitelné zdroje energie, Ελεγκτική Υπηρεσία της Δημοκρατίας της Κύπρου, Kypr, 2016.

228 Zpráva o změnách právních předpisů týkajících se podpory fotovoltaiky, Rigsrevisionen, Dánsko, 2014.

229 První zakázky týkající se elektřiny z obnovitelných zdrojů, National Audit Office, Spojené království, 2014.

230 Opatření Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky k provádění transformace energetiky, Bundesrechnungshof, Německo, 2016.

231 Např. Peněžní prostředky určené na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká republika, 2014; zvláštní zpráva č. 6/2014 Dosáhla podpora z fondů politiky soudržnosti na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dobrých výsledků?, EÚD, 2014.

232 Audit programu energetické účinnosti ve veřejné správě, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2013.

233 Kontrola úspor energie ve veřejné správě, Najvyšší kontrolný úrad, Slovensko, 2015.

234 Peněžní prostředky státu poskytované na podporu úspor energie, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká republika, 2015.

235 Úspory energie ve veřejných institucích, Rigsrevisionen, Dánsko, 2015.

236 Např. Kontrola úspor energie ve veřejné správě, Najvyšší kontrolný úrad, Slovensko, 2015; Projekty energetické účinnosti bytového fondu a obytných budov v Bulharsku v období 2012 až 2015, Сметна палата на Република България, Bulharsko, 2015; Audit výkonnosti veřejného financování zateplování budov v Bukurešti v období 2010–2014, Curtea de Conturi, Rumunsko, 2014; Audit programu energetické účinnosti ve veřejné správě, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2013.

237 Zvláštní zpráva č. 21/2012 Nákladová efektivita investic do energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti, EÚD, 2012.

238 Např. Investice do energetické účinnosti ve veřejných zařízeních, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2015; Kontrola úspor energie ve veřejné správě, Najvyšší kontrolný úrad, Slovensko, 2015; Audit výkonnosti veřejného financování zateplování budov v Bukurešti v období 2010–2014, Curtea de Conturi, Rumunsko, 2014.

239 Kontrola poskytování finančních prostředků na podporu bydlení – zateplování bytových domů, Najvyšší kontrolný úrad, Slovensko, 2017.

240 Např. Opatření Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky k provádění transformace energetiky, Bundesrechnungshof, Německo, 2016; Efektivnost provádění opatření pro účinné využívání energie, Računsko sodišče, Slovinsko, 2013.

241 Např. Kontrola úspor energie ve veřejné správě, Najvyšší kontrolný úrad, Slovensko, 2015; Investice do energetické účinnosti ve veřejných zařízeních, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2015; Audit programu energetické účinnosti ve veřejné správě, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2013.

242 Ačkoli jsme audity týkající se jaderné bezpečnosti do statistických údajů zařadili, nezačlenili jsme související auditní úkony do tohoto oddílu.

243 Zvláštní zpráva č. 22/2016 Programy pomoci EU pro vyřazování jaderných zařízení z provozu v Litvě, Bulharsku a na Slovensku: od roku 2011 bylo dosaženo určitého pokroku, zásadní výzvy však teprve čekají, EÚD, 2016.

244 Náklady na jadernou energii: aktualizace 2014, Cour des Comptes, Francie, 2014.

245 Údržba jaderných elektráren, Cour des Comptes, Francie, 2016.

246 Pokrok v elektrárně Sellafield: aktualizace, National Audit Office, Spojené království, 2015.

247 Výdaje dotací pro podniky náročné na spotřebu elektřiny jako kompenzace zvýšených cen elektřiny v důsledku obchodování s emisemi, Bundesrechnungshof, Německo, 2016.

248 Obchodování s emisemi k omezení změny klimatu: funguje?, Dánsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Norsko, Polsko, Švédsko, 2012.

249 Příjem spolkového státu ze systému obchodování s emisemi, Bundesrechnungshof, Německo, 2014.

250 Provádění balíčku pro energetiku a klima ve Francii, Cour des Comptes, Francie, 2014.

251 Např. Daně související s klimatem – kdo je platí?, Riksrevisionen, Švédsko, 2012; Soulad správy povolenek na emise skleníkových plynů s právními požadavky a účinnost systému v Lotyšsku, Latvijas Republikas Valsts Kontrole, Lotyšsko, 2012; Audit mechanismů kontroly a snižování CO2 – Národní alokační plán pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů 2008–2012 a Portugalský uhlíkový fond, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2011.

252 Energetická účinnost v průmyslu – účinky opatření centrální vlády, Riksrevisionen, Švédsko, 2013.

253 Finské politiky v oblasti změny klimatu – shrnutí auditů, Valtiontalouden tarkastusvirasto, Finsko, 2012.

254 Příjem spolkového státu ze systému obchodování s emisemi, Bundesrechnungshof, Německo, 2014.

255 Daně související s klimatem – kdo je platí?, Riksrevisionen, Švédsko, 2012.

256 Výdaje dotací pro podniky náročné na spotřebu elektřiny jako kompenzace zvýšených cen elektřiny v důsledku obchodování s emisemi, Bundesrechnungshof, Německo, 2016.

257 Např. Zvláštní zpráva o provádění Kjótského protokolu, Cour des Comptes, Lucembursko, 2014; Příjem spolkového státu ze systému obchodování s emisemi, Bundesrechnungshof, Německo, 2014; Audit mechanismů kontroly a snižování CO2 – Národní alokační plán pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů 2008–2012 a Portugalský uhlíkový fond, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2011.

258 Např. Obchodování s emisemi k omezení změny klimatu: funguje?, Dánsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Norsko, Polsko, Švédsko, 2012; Podvody s DPH u uhlíkových kvót, Cour des Comptes, Francie, 2012; Fungování systému správy emisí skleníkových plynů a ETS, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2012.

259 Zvláštní zpráva č. 6/2015 Integrita a provádění EU ETS, EÚD, 2015.

260 Například audit EÚD z roku 2014 zjistil neoptimální využití prostředků u letištní infrastruktury financované z EU, které vedlo k nadměrné velikosti infrastruktur a nadbytečné kapacitě (zvláštní zpráva č. 21/2014 Letištní infrastruktury financované EU: neoptimální využití prostředků, EÚD, 2014). Ve zvláštní zprávě č. 5/2013 Jsou prostředky z fondů politiky soudržnosti EU vynakládány na silnice řádně? (EÚD, 2013) jsme došli k závěru, že silniční projekty částečně přinesly výsledky a naplnily svůj účel, nebyla však věnována dostatečná pozornost zajištění nákladové efektivity projektů.

261 Vehicle Emissions Control Schemes (Systémy kontroly emisí z vozidel), Ufficcju Nazzjonali tal-Verifika, Malta, 2012.

262 Např. Peněžní prostředky určené na zajištění interoperability na stávajících železničních tratích, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká republika, 2017; Udržitelná nákladní doprava – intermodální síť; následný audit, Rechnungshof, Rakousko, 2015; Peněžní prostředky určené na rozvoj a modernizaci vodních cest a přístavů a na podporu multimodální nákladní přepravy, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká republika, 2014.

263 Zvláštní zpráva č. 1/2015 Vnitrozemská vodní doprava v Evropě: od roku 2001 se významně nezvýšil podíl tohoto způsobu dopravy ani se nezlepšila splavnost, EÚD, 2015.

264 Zvláštní zpráva č. 8/2016 Železniční nákladní doprava v EU: stále není na správné cestě, EÚD, 2016.

265 Zvláštní zpráva č. 23/2016 Námořní doprava v EU: v neklidných vodách – mnoho neúčinných a neudržitelných investic, EÚD, 2016.

266 Např. zvláštní zpráva č. 18/2016 Systém EU pro certifikaci udržitelných biopaliv, EÚD, 2016; Biopaliva: lepší výsledky, nutné úpravy, Cour des Comptes, Francie, 2016; Cíle EU a vnitrostátní cíle pro výrobu a používání biopaliv v období 2008–2012, Сметна палата на Република България, Bulharsko, 2015; Audit výroby a mísení biopaliv, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2014; Využívání biopaliv a biosložek v dopravě, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2014; Plnění cílů a závazků vyplývajících z členství Slovenské republiky v Evropské unii v oblasti biopaliv v dopravě, Najvyšší kontrolný úrad, Slovensko, 2014; Politika podpory biopaliv, Cour des Comptes, Francie, 2012.

267 Zvláštní zpráva č. 18/2016 Systém EU pro certifikaci udržitelných biopaliv, EÚD, 2016.

268 Např. Cíle EU a vnitrostátní cíle pro výrobu a používání biopaliv v období 2008–2012, Сметна палата на Република България, Bulharsko, 2015; Audit výroby a mísení biopaliv, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2014; Využívání biopaliv a biosložek v dopravě, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2014.

269 Orientační trajektorie uvedená ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie a stanovení orientačních vnitrostátních cílů pro každé období dvou let od roku 2011 do roku 2018.

270 Biopaliva: lepší výsledky, nutné úpravy, Cour des Comptes, Francie, 2016.

271 Politika podpory biopaliv, Cour des Comptes, Francie, 2012.

272 Plnění cílů a závazků vyplývajících z členství Slovenské republiky v Evropské unii v oblasti biopaliv v dopravě, Najvyšší kontrolný úrad, Slovensko, 2014.

273 V roce 2012 zveřejnil EÚD audit dodatečných finančních prostředků přidělených na SZP v rámci „kontroly stavu“, jejichž část měla zajistit financování priorit EU, jako byly investice zemědělských podniků související se změnou klimatu, energií z obnovitelných zdrojů a účinným využíváním energie (zvláštní zpráva č. 8/2012 Zacílení podpory určené na modernizaci zemědělských podniků, EÚD, 2012).

274 Zvláštní zpráva o obnovování lesů ke zlepšení kvality životního prostředí zalesňováním poškozených pozemků, ekologickou obnovou a udržitelným lesním hospodařením, Curtea de Conturi, Rumunsko, 2015; Odlesňování a náhrady – Provádění povinnosti náhrad za odlesňování a fungování Kompenzačního fondu pro lesy, Cour des Comptes, Belgie, 2016.

275 Zvláštní zpráva č. 24/2014 Je podpora EU určená na prevenci škod způsobených v lesích požáry a přírodními katastrofami a na obnovu lesů dobře řízena?, EÚD, 2014.

276 Stálý lesní fond, Fond ochrany přírody a biodiverzity a Fond pro elektřinu z vodních elektráren Baixo Sabor, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2017.

277 Provádění programu financování obecných potřeb v lesnictví, Valstybės kontrolė, Litva, 2016.

278 Podpora pro průmyslové lesní hospodářství, Cour des Comptes, Francie, 2014.

279 Např. Audit vydávání povolení pro skládky tuhých odpadů a provozu těchto skládek, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2015; Výkonnost regionálních systémů nakládání s odpady, Valstybės kontrolė, Litva, 2013; Účinnost a efektivita využití finančních prostředků při opatřeních v oblasti nakládání s odpady a ekologických opatření v oblastech dotčených průmyslovou činností v období 2011–2013, Curtea de Conturi, Rumunsko, 2013; Koordinovaný audit prosazování evropského nařízení o přepravě odpadů: společná zpráva na základě osmi vnitrostátních auditů z Bulharska, Řecka, Maďarska, Irska, Nizozemska, Norska, Polska, Slovinska, 2012; zvláštní zpráva č. 20/2012 Je financování strukturálních opatření určené na projekty v oblasti infrastruktury pro nakládání s komunálním odpadem účelné, a pomáhá tak členským státům plnit cíle odpadové politiky EU?, EÚD, 2012.

280 Např. Nakládání s domácími odpady v regionu Ile-de-France: cílů nebylo dosaženo, Cour des Comptes, Francie, 2017; Lze vysledovat poplatek za nakládání s odpady z domácností, který vypočítala společnost ZAAO?, Latvijas Republikas Valsts Kontrole, Lotyšsko, 2017; Činnost státní správy a místní samosprávy při organizaci nakládání s odpady z domácností, Riigikontroll, Estonsko, 2016; Nakládání s komunálními odpady, Računsko sodišče, Slovinsko, 2015; Dodržování plánovaných cílů a zákonných požadavků v oblasti nakládání s komunálními odpady, Latvijas Republikas Valsts Kontrole, Lotyšsko, 2015; Dohled nad třemi projekty iniciativy soukromého financování v oblasti odpadů, National Audit Office, Spojené království, 2014; Výkonnost regionálních systémů nakládání s odpady, Valstybės kontrolė, Litva, 2013.

281 Zvláštní zpráva č. 34/2016 Boj proti plýtvání potravinami: příležitost pro EU, jak zlepšit účinné využívání zdrojů v potravinovém řetězci, EÚD, 2016.

282 Např. Účinnost prevence a překonávání následků povodní, Сметна палата на Република България, Bulharsko, 2016; Povinnosti řídících orgánů Národního programu protipovodňové ochrany, Bundesrechnungshof, Německo, 2016; Strategické plány a programy k omezení hydrogeologického rizika, Corte dei Conti, Itálie, 2015.

283 Např. Účinnost využití evropských fondů k protipovodňové ochraně Računsko sodišče, Slovinsko, 2014; Poučení z povodní v roce 2010 na atlantickém pobřeží (Xynthia) a ve Varu, Cour des Comptes, Francie, 2012.

284 Např. Příprava plánů řízení povodňových rizik, Сметна палата на Република България, Bulharsko, 2016; Strategické plánování řízení povodňových rizik, Office of the Comptroller and Auditor General, Irsko, 2015; Strategické plány a programy k omezení hydrogeologického rizika, Corte dei Conti, Itálie, 2015; Omezení vlivu sucha a povodní zlepšením retence vody v malém měřítku, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2015; Účinnost využití evropských fondů k protipovodňové ochraně, Računsko sodišče, Slovinsko, 2014.

285 Např. Audit výkonnosti týkající se účinnosti a efektivnosti programů a opatření k prevenci a odstraňování následků povodní v Rumunsku v období 2005–2013, Curtea de Conturi, Rumunsko, 2014; Poučení z povodní v roce 2010 na atlantickém pobřeží (Xynthia) a ve Varu, Cour des Comptes, Francie, 2012.

286 Např. zvláštní zpráva č. 4/2014 Začlenění cílů vodní politiky EU do SZP: částečný úspěch, EÚD, 2014; Strategické řízení povodňových rizik, National Audit Office, Spojené království, 2014; Účinnost využití evropských fondů k protipovodňové ochraně, Računsko sodišče, Slovinsko, 2014; Fungování systému protipovodňové ochrany na řece Serafa, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2013; Plnění vodohospodářských úkolů v povodí Odry v kraji Opolskie, se zvláštním důrazem na protipovodňovou ochranu, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2012; Řízení vodních zdrojů pro zemědělství (program rozvoje venkova 2007–2013), Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2012.

287 Například audit provádění rámcové směrnice o vodě: Provádění evropské rámcové směrnice o vodě ve Valonsku – Posouzení systému řízení kvality vodních útvarů, Cour des Comptes, Belgie, 2016; Správa vodních zdrojů na Kypru, Ελεγκτική Υπηρεσία της Δημοκρατίας της Κύπρου, Kypr, 2016.

288 V rámci i mimo EU. Například ve své zprávě z roku 2016 o odezvě EU na katastrofy mimo EU jsme posuzovali, jak EU reagovala na tři nedávné mezinárodní katastrofy včetně povodní v zemích západního Balkánu v roce 2014. Došli jsme k závěru, že EU pomáhala s koordinací reakce členského státu na místě (včetně poskytování satelitních map a odborníků EU), aby tak zlepšila rozhodovací proces, a také usnadňovala koordinovaný a postupný odchod týmů EU (zvláštní zpráva č. 33/2016 Mechanismus civilní ochrany Unie: koordinace odezvy na katastrofy mimo EU byla obecně účinná, EÚD, 2016). Příklad auditu mechanismů zaměřených na katastrofy v rámci členského státu viz Fond prevence zásadních přírodních rizik, Cour des Comptes, Francie, 2016.

289 Přizpůsobování se změně klimatu – jsou vlády připraveny?, EUROSAI, 2012. Přispěly NKI z členských států i třetích zemí: Bulharsko, Evropský účetní dvůr, Kypr, Malta, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Rusko a Ukrajina.

290 Provádění balíčku pro energetiku a klima ve Francii, Cour des Comptes, Francie, 2014.

291 Např. Zpráva o veřejném financování pro výzkum, vývoj a demonstrace v oblasti energetiky, Rigsrevisionen, Dánsko, 2013; Švédský výzkum klimatu – jaké jsou švédské náklady a výsledky?, Riksrevisionen, Švédsko, 2012; Podpora pro technologie v oblasti energetiky a klimatu, Valtiontalouden tarkastusvirasto, Finsko, 2011.

292 Zachycování a ukládání CO2: druhá soutěž týkající se státní podpory, National Audit Office, Spojené království, 2017; Zachycování a ukládání CO2:poučení ze soutěže týkající se první demonstrační činnosti ve Spojeném království, National Audit Office, Spojené království, 2012; Alternativní metody využití uhlí k výrobě plynu a kapalných paliv, Najwyższa Izba Kontroli, Polsko, 2015.

293 Jediným auditem, který se podle našich zjištění zabýval financováním v oblasti klimatu v rozvojových zemích, byl náš audit zveřejněný v roce 2013: zvláštní zpráva č. 17/2013 Financování opatření v oblasti klimatu Evropskou unií v kontextu vnější pomoci, EÚD, 2013.

294 Zvláštní zpráva č. 31/2016 Alespoň pětina rozpočtu EU by měla být vynaložena na opatření v oblasti klimatu: na tomto cíli se ambiciózně pracuje, ale existuje vážné riziko, že nebude splněn, EÚD, 2016.

295 Daně související s klimatem – kdo je platí?, Riksrevisionen, Švédsko, 2012.

296 Efektivita daňových výdajů souvisejících s udržitelným rozvojem, Cour des Comptes, Francie, 2016. Zpráva o auditu zmiňuje výdaje na „udržitelné“ daně a tento výraz se v příslušném auditu týká zejména environmentálního a klimatického aspektu udržitelnosti.

297 Např. Jsou finanční prostředky určené na omezení změn klimatu, které spravuje Ministerstvo ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje, plánovány a využívány účinně a v souladu s požadavky stanovenými v právních předpisech?, Latvijas Republikas Valsts Kontrole, Lotyšsko, 2017; Provádění balíčku pro energetiku a klima ve Francii, Cour des Comptes, Francie, 2014. Zmírňování změny klimatu, Valtiontalouden tarkastusvirasto, Finsko, 2011.

298 Např. Energetická politika: potřeba soudržnosti, Algemene Rekenkamer, Nizozemsko, 2015; Provádění balíčku pro energetiku a klima ve Francii, Cour des Comptes, Francie, 2014; Klima za peníze?Audity v oblasti klimatu 2009–2013, Riksrevisionen, Švédsko, 2013; Finské politiky v oblasti změny klimatu – shrnutí auditů, Valtiontalouden tarkastusvirasto, Finsko, 2012.

299 Zvláštní zpráva č. 16/2015 Zlepšení bezpečnosti dodávek energie rozvíjením vnitřního trhu s energií: je zapotřebí většího úsilí, EÚD, 2015.

300 Daně související s klimatem – kdo je platí?, Riksrevisionen, Švédsko, 2012.

301 Úsilí státu při snižování emisí skleníkových plynů, Riigikontroll, Estonsko, 2009.

302 Zjištění týkající se správy a obchodování s certifikáty emisí skleníkových plynů, Curtea de Conturi, Rumunsko, 2011.

303 Systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, Valstybės kontrolė, Litva, 2012.

304 Audit mechanismů kontroly a snižování CO2, Tribunal de Contas, Portugalsko, 2011.

305 Smlouva o fungování Evropské unie (viz bod 12).

306 Viz také OECD, The Economic Consequences of Climate Change (Ekonomické důsledky změny klimatu), OECD Publishing, Paříž, 2015.

307 Zdroj: Eurostat.

308 Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti, pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, pro hospodářskou soutěž, pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování, pro zemědělství a rozvoj venkova, pro energetiku, pro mobilitu a dopravu, pro oblast klimatu, pro životní prostředí, pro výzkum a inovace, pro námořní záležitosti a rybolov, pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů, pro regionální a městskou politiku, migraci a vnitřní věci, pro spravedlnost a spotřebitele, pro politiku sousedství a jednání o rozšíření, pro mezinárodní spolupráci a rozvoj, pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci, Eurostat a Generální sekretariát.

309 V podkladech jsme neponechali zprávy o auditu, které se týkaly:

  • účetních závěrek (finančních auditů),
  • energetických společností,
  • místních projektů infrastruktury nesouvisejících s klimatem, např. projektů výstavby silnic,
  • bezpečnosti nebo údržby pozemních komunikací / železnic / leteckého provozu,
  • výběru mýtného,
  • zdravotnického odpadu,
  • kvality vody nebo znečištění vody,
  • přírodních katastrof bez vazby na změnu klimatu,
  • zemědělství bez vazby na energetiku nebo změnu klimatu,
  • biologické rozmanitosti bez vazby na změnu klimatu (např. výkonnost národních parků),
  • správních pravomocí národních nebo regionálních organizací, správních procesů (povolení, koncesí atd.) nebo dodržování smluv,
  • jiných témat s omezenými vazbami na energetiku a změnu klimatu.

310 228 zpráv NKI členských států a 41 zpráv EÚD.

Tým EÚD

Tato situační zpráva EÚD se zaměřuje na obecná témata zvolená na základě výzkumů Účetního dvora a znalostí a zkušeností, jež získal, a vychází zároveň z jeho zvláštních zpráv i ze zpráv nejvyšších kontrolních institucí členských států EU zveřejněných od roku 2012. Má se stát východiskem pro konzultace a dialog se zúčastněnými stranami EÚD a pro jeho budoucí auditní činnost.

Tuto zprávu přijal senát I, který se zaměřuje na udržitelné využívání přírodních zdrojů. Audit vedl člen EÚD a předsedající senátu I Phil Wynn Owen. Vedoucím úkolu byl Olivier Prigent a zástupcem vedoucího úkolu Bertrand Tanguy.


Zleva doprava: Tomasz Plebanowicz, Vivi Niemenmaaová, Gareth Roberts, Katharina Bryanová, Marco Bridgford, Olivier Prigent, Mushfiqur Chowdhury, Emese Fesusová, Joao Nuno Coelho Dos Santos, Bertrand Tanguy, Phil Wynn Owen, Armando Do Jogo.

Na úkolu dále spolupracovali Robert Markus, Paul Toulet-Morlanne, Balazs Kaszap, Ingrid Ciabattiová, Tomasz Kapera a Ide Ni Riagainová. Na jazykové redakci zprávy se podílel Richard Moore.

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel. +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditorsECA

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu. Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2017

Print ISBN 978-92-872-7595-0 doi:10.2865/971473 QJ-02-17-490-CS-C
PDF ISBN 978-92-872-7604-9 doi:10.2865/18092 QJ-02-17-490-CS-N
HTML ISBN 978-92-872-7692-6 doi:10.2865/745301 QJ-02-17-490-CS-Q

© Evropská unie, 2017

Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje. K jakémukoli použití či reprodukci fotografií nebo jiných materiálů, které nejsou chráněny autorskými právy Evropské unie, je nutno získat povolení přímo od držitelů autorských práv.

OBRAŤTE SE NA EU

Osobně

Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: http://europa.eu/contact.

Telefonicky nebo e-mailem

Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

  • prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
  • na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
  • e-mailem prostřednictvím internetové stránky: http://europa.eu/contact.

Vyhledávání informací o EU

  • On-line
    Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: http://europa.eu.
  • Publikace EU
    Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat prostřednictvím internetových stránek EU Bookshop na adrese: http://publications.europa.eu/eubookshop. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz http://europa.eu/contact).
  • Právo EU a související dokumenty
    Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1951 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.
  • Veřejně přístupná data od EU
    Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.