Režim základní platby pro zemědělce – provozně funkční, ale s omezeným dopadem na zjednodušení, cílení a sbližování úrovní podpory

Shrnutí

Reforma společné zemědělské politiky z roku 2013 zavedla nový režim základní platby (BPS) pro zemědělce, který se uplatňuje v 18 členských státech¹. Cílem BPS, podobně jako jeho předchůdce – režimu jednotné platby, je poskytnout podporu základního příjmu zemědělcům, a tak přispět k ziskové produkci potravin, aniž by tím bylo ovlivněno rozhodování o produkci. S ročními výdaji v přibližné výši 18 miliard EUR rozdělovaných čtyřem milionům zemědělců jde o největší režim podpory příjmů zemědělců v EU.

Hlavní auditní otázkou této zprávy je, zda Komise a členské státy řádným způsobem zahájily fungování režimu základní platby. Dospěli jsme k závěru, že režim je provozně funkční, ale jeho dopad na zjednodušení, cílení a sbližování úrovní podpory je omezený.

Zavedení BPS si vyžádalo značné úsilí vnitrostátních orgánů, nicméně kontrolní systémy členských států, které jsme navštívili, z velké části zmírňovaly riziko nesprávného výpočtu a rozdělování nároků. Výsledné platby v rámci BPS obecně nebyly ve významné (materiální) míře zatíženy chybami. V některých případech však byly hodnoty nároků v rámci režimu základní platby v roce 2017 stále nepřesné, vypočítané pouze provizorně nebo na základě odhadů a některé z navštívených platebních agentur se potýkaly s mimořádnými obtížemi.

Komise poskytla členským státům k tomu procesu rozsáhlé pokyny. I když byla členským státům poskytnuta vyjasnění, ne vždy interpretovaly konkrétní pravidla pro výpočty jednotně a Komisi neposkytly veškeré informace o monitorování. Vlastní audity Komise měly celkově dobré výsledky, Komise však mohla od certifikačních orgánů žádat více.

Jednou z hlavních zásad reformy SZP z roku 2013 bylo zjednodušení. Složitá pravidla EU pro režim základní platby a způsobilou půdu obsahovala četné varianty a výjimky, pokud jde o provádění režimu. Pravidla pro výpočet a varianty, které si členské státy zvolily, ne vždy přispívaly ke zjednodušení, naopak někdy celý proces zkomplikovaly, zvýšily zátěž státní správy a některým zemědělcům umožnily generovat nezasloužený zisk.

Reforma SZP z roku 2013 zavedla tzv. negativní seznam, jehož cílem bylo vyloučit příjemce, jejichž primární funkcí nebylo zemědělství. Používání tohoto seznamu bylo pouze částečně účinné, mohlo vést k různému přístupu k podobným žadatelům a pro platební agentury představovalo velkou administrativní zátěž. Po uvážení těchto obtíží se Rada a Parlament dohodly, že členské státy mohou od roku 2018 samy rozhodovat o tom, zda omezí kritéria, kterými žadatelé mohou prokázat svůj status „aktivního zemědělce“, nebo zda negativní seznam přestanou používat.

Reforma rovněž rozšířila kategorie půdy, na niž lze podporu vyplácet, a umožnila členským státům přijmout opatření ke snížení rizika spekulativních žádostí. Snaha podporu lépe cílit na zemědělskou půdu nicméně vedla ke vzniku řadu problémů s realizací.

Reforma SZP z roku 2013 představovala posun k vyrovnanějším mírám podpory na hektar. Obecně podle pravidel této reformy měly mít všechny platební nároky aktivované v roce 2019 v členském státě nebo regionu jednotnou jednotkovou hodnotu, tuto možnost si však pro celé své území nebo jeho část zvolilo pouze šest z osmnácti členských států a sedmý členský stát ji uplatňuje do roku 2020. Ostatním členským státům bylo v podobě výjimky povoleno zohledňovat při výpočtu platebních nároků, které by zemědělci měli mít v roce 2019, historické faktory. Volby členských států mají významný dopad na míru přerozdělování podpory a v některých případech mohli zemědělci díky úrovni podpory, kterou dostávali v minulosti, zmrazit podporu na obzvláště vysoké míře.

Režim BPS, který ve své podstatě poskytuje podporu na základě plochy, favorizuje velké velké zemědělské podniky. Komise s ohledem na koncepci režimu očekává, že s reformou SZP z roku 2013 se zvýší kapitalizace podpory v cenách půdy, což bude ku prospěchu vlastníků zemědělské půdy.

Podpora BPS je významným zdrojem příjmů pro mnoho zemědělců, ale má přirozené limity. Nebere v úvahu tržní podmínky, využívání zemědělské půdy ani individuální situaci zemědělského podniku a nevychází z analýzy celkové situace zemědělců, pokud jde o jejich příjmy.

Cíl Smlouvy zajistit spravedlivou životní úroveň zemědělců a obecný cíl SZP ziskové produkce potravin a podpory příjmů zemědělců dosud nebyly transformovány do podoby měřitelných cílů; neexistuje rovněž žádná výchozí referenční hodnota, s níž by bylo možné dosažené výsledky porovnávat.

Pokud jde o stávající režim BPS platný do roku 2020, předkládáme Komisi řadu doporučení týkajících se výpočtu a alokace nároků BPS, řešení náležitého provádění klíčových kontrol platebních agentur, systémů Komise pro poskytování informací členským státům a role certifikačních orgánů.

Pokud jde o vývoj návrhů na příští programové období, doporučujeme, aby Komise analyzovala faktory, jež mají dopad na příjmy všech skupin zemědělců, jejich potřeby z hlediska podpory příjmů a hodnotu veřejných statků, které zemědělci poskytují, a od začátku uváděla k navrhovaným opatřením vhodné operační cíle a výchozí referenční hodnoty, s nimiž lze výkonnost podpory porovnávat.

Úvod

Zvyšování produktivity zemědělství a v důsledku toho i zajištění spravedlivého životního standardu pro zemědělce jsou klíčovými cíli Smlouvy a hlavní oblastí zájmu Společné zemědělské politiky (SZP)². Před rokem 1992 se SZP zaměřovala na podporu garantovaných cen (intervenční ceny) zemědělských produktů. Výsledkem byla značná nadprodukce a disproporční růst výdajů EU. Reforma SZP z roku 1992 snížila intervenční ceny pro obiloviny a hovězí maso a donutila větší zemědělce vyjmout z produkce část půdy. Jako vyrovnání očekávaného poklesu příjmů v souvislosti se snížením cen obilovin a hovězího masa začali producenti dostávat přímé platby, které byly vázány na osetou plochu nebo počet zvířat. Celková míra výdajů byla omezena specifickými vnitrostátními či regionálními stropy pro dané odvětví.

Reforma SZP z roku 2003 ponechala obecnou míru přímé podpory beze změny, zavedla však systém podpory příjmů zemědělců navázaný na zemědělskou plochu, ale bez povinnosti produkce („oddělení od produkce“), známý také jako režim jednotné platby (SPS). Obdobný, ale přechodný režim oddělené podpory – režim jednotné podpory na plochu (SAPS), mohli uplatňovat zemědělci v členských státech, které vstoupily do EU v letech 2004 a 2007. Po postupné integraci podpory v různých zemědělských sektorech do SPS se tento režim stal největším režimem EU pro podporu příjmů zemědělců.

V rámci naší předchozí práce na SPS jsme zjistili, že tento režim zajišťuje určitou míru podpory příjmů a dává zemědělcům svobodu produkovat to, po čem je na trzích poptávka. Zjistili jsme však rovněž nepřesnosti v definici klíčových termínů jako „zemědělec“, „způsobilá půda“ a „zemědělská činnost“. Doporučili jsme, aby podpora byla zacílena na „aktivní zemědělce“, aby způsobilá půda a zemědělská činnost byly jasněji definovány a aby výpočet platebních nároků vycházel z aktuálních zemědělských podmínek v různých regionech³. Rovněž jsme zjistili, že režim SPS obsahoval chyby ve výpočtech a nedostatky ve vnitřní kontrole členských států, a doporučili jsme, aby platební agentury chyby opravily a přijaly jasné postupy, které obsáhnou účinné kontroly spolehlivosti údajů, z nichž výpočty vycházejí, a přesnosti platebních nároků⁴.

Reforma zemědělské politiky z roku 2013 zachovala systém oddělení podpory od produkce, ale byla spojena s mírným snížením celkové rozpočtové podpory na přímé platby na období 2014–2020⁵. Zavedla novou strukturu přímých plateb zemědělcům, které sestává z režimu základní platby (BPS)⁶, jenž je rovněž k dispozici členským státům, které zavedly SAPS, platby za zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí⁷ a podpory pro mladé zemědělce⁸. Členské státy mohou dále využívat řadu možností, u nichž se očekává, že lépe zacílí podporu na zemědělce v sektorech nebo regionech s hospodářskými obtížemi nebo na malé zemědělské podniky.

Režim BPS vstoupil v platnost od roku podávání žádostí 2015 (s platbami financovanými z rozpočtu EU na rok 2016) a v současné době ho uplatňuje osmnáct členských států⁹. Jde o největší režim přímé podpory EU pro zemědělce, jeho náklady činí přibližně 18 miliard EUR ročně a je v úplnosti financován z rozpočtu EU. V roce 2015 obdržely podporu z BPS čtyři miliony zemědělských podniků v EU. Na základě rozhodnutí členských států o tom, jak v rámci vnitrostátních rozpočtových stropů alokovat prostředky na různé režimy přímé podpory, vypočítává Komise částky, které má režim podpory BPS každoročně k dispozici, a tím je zajištěno, že zemědělcům bude rozděleno maximum dostupného rozpočtu¹⁰. Podíl podpory BSP na celkových přímých platbách se tak u jednotlivých členských států může značně lišit (viz obrázek 1).

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

Právní rámec EU pro reformu SZP z roku 2013 definuje ziskovou produkci potravin jako obecný cíl přímé podpory¹¹. Cílem režimu základní platby, podobně jako jeho předchůdce režimu jednotné platby, je poskytnout základní podporu příjmu pro zemědělce BPS, aniž by bylo narušeno rozhodování o produkci¹². Měl poskytnout bezpečnostní síť pro zemědělce vystavené velké volatilitě tržních cen jejich produktů, a tak jim pomoci stabilizovat příjem a současně jim umožnit rozhodovat o produkci na základě tržní poptávky. Jako režim oddělené podpory je nezávislý na produkci, a tedy v souladu s mezinárodními obchodními dohodami¹³.

Platba podpory je podmíněna udržováním zemědělských ploch ve stavu, který je vhodný k pastvě a pěstování plodin. V důsledku tedy pomáhá zachovat potenciál zemědělské produkce EU a brání opouštění půdy. Zemědělské podniky, které dostávají podporu, musí dodržovat minimální standardy údržby zajišťující dobrý zemědělský a environmentální stav půdy a musí ve svých hospodářstvích respektovat určité závazky v oblasti bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat (podmíněnost). To by mělo přispívat k plnění dalších obecných cílů SZP týkajících se využití půdy, jako je ochrana půdy, biologická rozmanitost a zmírňování klimatických změn.

Klíčové prvky režimu základní platby

Přístup k podpoře v režimu základní platby je podmíněn vlastnictvím platebních nároků („nároky v režimu základní platby“). Každý nárok dává držiteli přenositelné právo na roční platbu stanovené částky podpory režimu BPS, pokud spolu s ním nahlásí hektar způsobilé zemědělské půdy („aktivace“). V zásadě je zahrnuta veškerá orná půda, trvalé travní porosty a půda s trvalými kulturami. Maximální celková hodnota všech nároků režimu základní platby v daném regionu nebo členském státě nesmí překročit pevně stanovený rozpočtový stop.

Způsobilost pro podporu z režimu základní platby (a vlastnictví nároků v režimu základní platby) je pro zemědělce také předpokladem pro přiznání jiných přímých plateb, jako je tzv. ekologická platba, redistributivní platba¹⁴ a platba pro mladé zemědělce. Většina členských států se rozhodla vyplácet ekologickou platbu – a mnoho vyplácí podporu mladým zemědělcům – jako stanovené procento hodnot platebních nároků aktivovaných žadateli. To znamená, že nesprávná alokace nároků v rámci režimu základní platby (z hlediska hodnoty nebo počtu) má rovněž dopad na správnost plateb z jiných režimů přímé podpory.

Režim základní platby je určen zemědělcům. Zemědělec je definován jako fyzická či právnická osoba nebo skupiny osob, které vykonávají zemědělskou činnost, kterou produkují zemědělské produkty, udržují zemědělské plochy ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin nebo provádějí minimální činnosti vymezené členskými státy na zemědělských plochách přirozeně ponechávaných ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin.

Aby bylo zajištěno lepší zacílení podpory na „aktivní zemědělce“, musely od roku 2015 určité podniky, které mohly spravovat pozemky, ale jejichž podnikatelský záměr se zemědělské činnosti týkal jen okrajově – jako letiště, železnice, vodárny, realitní společnosti nebo osoby spravující stálá sportoviště či rekreační objekty – a které obdržely přímé platby na rámec stanovený členským státem¹⁵, v případě žádosti o podporu prokázat, že jejich zemědělské činnosti byly významné. Členské státy byly oprávněny uplatnit přísnější pravidla, a to tak, že na tento seznam zařadily další podniky nebo obecně vyloučily všechny osoby, jejichž zemědělské činnosti představovaly pouze nevýznamnou část jejich souhrnných hospodářských aktivit nebo jejichž hlavní hospodářské činnosti nespočívaly v provádění zemědělských činností.

V předchozím režimu jednotné platby závisely hodnoty platebních nároků ve většině členských států na hodnotě historických plateb podpory odvozených od produkce, kterou každý zemědělec dostával v daném referenčním období¹⁶. Jednotlivé míry podpory na hektar se tak mohly u různých zemědělců v závislosti na jejich historické míře podpory výrazně lišit¹⁷.

Cílem reformy SZP z roku 2013 bylo tyto historické složky v hodnotách platebních nároků časem odstranit – nebo alespoň omezit – a přiblížit je nejpozději do roku 2019 jednotným hodnotám na hektar (vnitřní sbližování). Aby zemědělci nebyli zasaženi ničivými finančními následky, mohly členské státy zachovat historickou složku hodnoty platebních nároků i po roce 2019. To znamená, že hodnota historických plateb zemědělcům v rámci dřívějších režimů podpory navázaných na produkci se bude až do další budoucí reformy SZP i nadále odrážet v hodnotách nároků v rámci režimu základní platby. Nicméně jak se uvádí níže v bodu 67, dopad těchto rozdílů se bude v období do roku 2019 snižovat.

V období 2016–2019 se objemy prostředků disponibilní pro režim základní platby budou dále měnit, neboť národní stropy členských států se budou snižovat nebo zvyšovat („vnější sbližování“)¹⁸.

Členské státy si mohly vybrat ze tří základních modelů stanovování hodnoty nároků v režimu základní platby (viz obrázek 2):

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

V rámci základních modelů režimu základní platby měly členské státy řadu možností, jak režim provádět. Tyto možnosti členským státům umožňují postupovat podle jejich národních preferencí při volbě úrovně, na níž chtějí režim uplatňovat (národní či regionální), výpočtu referenční částky pro zemědělce a hodnoty jejich nároků v rámci režimu základní platby, lepším cílení podpory na „aktivní zemědělce“ a určování oblastí způsobilých pro přidělení nároků v rámci režimu základní platby¹⁹.

Výpočet a přidělování nároků v rámci režimu základní platby

V roce 2015 musely členské státy stanovit nároky v rámci režimu základní platby a přidělit je zemědělcům. Rovněž musely vyčlenit určitou částku disponibilního rozpočtu ve vnitrostátní rezervě na nároky BPS pro mladé zemědělce, zemědělce zahajující zemědělskou činnost nebo zemědělce ve specifických situacích²⁰.

Obecně odpovídal počet platebních nároků přidělených zemědělcům ve všech modelech BPS počtu způsobilých hektarů zemědělské půdy, na níž tito zemědělci hospodařili v roce 2015. Hodnota závisela na konkrétním modelu BPS, který si stát či region zvolil. Pokud členské státy uplatňovaly model plošné sazby BPS již v roce 2015, všichni zemědělci v daném regionu obdrželi nároky v rámci režimu základní platby ve stejné jednotkové hodnotě na hektar (viz obrázek 3).

*⁾ Bez plochy pro platební nárok z vnitrostátní rezervy

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

V těch členských státech, které si zvolily sbližovací model BPS, tj. neuplatňovaly v roce 2015 jednotné hodnoty na hektar, zohledňovaly vnitrostátní orgány při svých výpočtech v zásadě šest prvků (viz obrázek 4)²¹:

• celkovou plochu zemědělské půdy všech „aktivních zemědělců“ v daném členském státě nebo regionu způsobilé v roce 2015;
• plochu zemědělské půdy způsobilé v roce 2015 pro každého jednotlivého žadatele;
• individuální referenční částky žadatelů z roku 2015 pro rok 2014²²;
• celkové referenční částky pro rok 2014 pro všechny „aktivní zemědělce“ roku 2015;
• národní nebo regionální stropy platné v roce 2015 pro BPS;
• národní nebo regionální cílovou hodnotu (národní nebo regionální průměr) pro rok 2019.

*⁾ Bez plochy pro platební nárok z vnitrostátní rezervy

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

Všechny sbližovací modely měly společné to, že platební agentury členského státu musely pro každého zemědělce stanovit individuální referenční částku a poradit si se změnami osobní situace zemědělce, jako slučování podniků, rozdělování podniků či převody půdy, k nimž došlo v letech 2014 a 2015. Pokud si členské státy, které používaly režim jednotné platby na regionálním základě, nechtěly situaci komplikovat, mohly rovněž zachovat stávající nároky SPS, které se staly nároky BPS²³.

Úloha Komise a členských států při zavádění režimu základní platby

Za řízení režimu BPS a jiných režimů přímých plateb odpovídá Komise společně s členskými státy. Celkovou odpovědnost za plnění rozpočtu však nese Komise²⁴. To znamená, že Komise byla povinna zajistit správné provádění režimu BPS prostřednictvím vhodných právních aktů v přenesené pravomoci, monitorováním řízení BPS v členských státech a prováděním auditů souladu kontrolních systémů pro správu režimu. Pokud provádění režimu na úrovni členského státu není v souladu s právním rámcem EU, může Komise uplatnit finanční opravy.

Členské státy vypočetly nároky BPS a zanesly je do zvláštní databáze. Rovněž musely zajistit, aby akreditované platební agentury následně vyplatily podporu BPS zemědělcům. Za tímto účelem byly vnitrostátní orgány povinny používat integrovaný administrativní a kontrolní systém (IACS), který zajišťuje správnost plateb a předcházení nesrovnalostem. Používá spolehlivé informace o zemědělských plochách a systém automatických křížových kontrol; rovněž by měl podporovat zemědělce a umožňovat jim podávat správná hlášení, a tedy i efektivně zjišťovat možné nesrovnalosti. Legalitu a správnost všech výdajů EU, které platební agentury vyplatily, musel navíc zkontrolovat nezávislý národní certifikační orgán. Obrázek 5 ilustruje úlohu Komise a členských států při zavádění režimu základní platby.

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

Rozsah a koncepce auditu

Cílem tohoto auditu bylo určit, zda Komise a členské státy zavedly v roce 2015 režim základní platby v souladu s právním rámcem EU a cíli SZP. V tomto kontextu jsme rovněž provedli přezkum prvků, které souvisejí s koncepcí režimu BPS jako režimu podpory příjmů zemědělců oddělené od produkce. Hledali jsme odpověď na následující hlavní auditní otázku:

Režim základní platby pro zemědělce: zahájily Komise a členské státy řádným způsobem fungování tohoto režimu?

Při hledání odpovědi jsme zjišťovali, zda:

• kontrolní systémy členských států zmírňovaly riziko nesprávného výpočtu platebních nároků v režimu BPS;
• Komise adekvátně podporovala zavedení základní platby členskými státy a zda na členské státy v dostatečné míře dohlížela a kontrolovala je;
• zavedení BPS přispělo ke zjednodušení jak pro zemědělce, tak pro správní orgány a bylo v souladu s cíli SZP.

Audit jsme prováděli od září 2016 do dubna 2017 a jeho součástí byl:

• průzkum zaslaný všem 18 členským státům, které BPS zavedly, s cílem získat klíčové údaje a informace o uspořádání a používání systému. V náležitých případech jsme výsledky použili pro přípravu naší zprávy;
• návštěvy Evropské komise – Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova – a šesti členských států (Německa (Dolní Sasko), Řecka, Španělska, Francie, Itálie a Spojeného království (Anglie a Skotska)) vybraných podle jejich podílu na disponibilním rozpočtu EU pro BPS a specifického modelu, který si zvolily pro provádění režimu. Prováděli jsme pohovory, analyzovali jsme postupy a údaje a zkoumali jsme příslušné dokumenty;
• audit vzorku 400 souborů platebních nároků zemědělců za rok podání žádosti 2015. Vybrali jsme je zčásti náhodně a zčásti na základě vyhodnocení rizik, abychom mohli přezkoumat výpočty nároků BPS a provedené klíčové kontroly.

Dále jsme zohlednili výsledky naší práce na prohlášení o věrohodnosti za rok 2016.

Zjištění

Kontrolní systémy navštívených členských států převážně zmírňovaly riziko nesprávného výpočtu a rozdělení nároků v režimu základní platby, ale pro některé platební agentury byly obzvláštní výzvou možnosti, o nichž se rozhodlo na národní úrovni

Většina členských států se s výzvami vypořádala a platby v režimu základní platby nebyly obecně zatíženy významnou (materiální) mírou chyb…

Všechny členské státy, které jsme navštívili, se při zavádění režimu základní platby potýkaly s řadou výzev. Jejich povaha závisela ve značné míře na variantách, které si zvolily. Konkrétně musely:

• kontrolovat nároky žadatelů na podporu v režimu základní platby, tj. zda byli příjemci přímé podpory v roce 2013 a zda byli „aktivními zemědělci“ v roce 2015;
• stanovit individuální referenční částku pro každého zemědělce, pokud členský stát neuplatňoval paušální sazbu na hektar;
• stanovit způsobilou zemědělskou plochu každého zemědělce na základě nejaktuálnějších informací ze systému evidence půdy (LPIS – Land Parcel Identification Systems) a kontrol na místě. Součástí tohoto postupu může rovněž být určení plochy, která nebyla před zavedením režimu BPS způsobilá;
• po provedení všech kontrol a výpočtů stanovit hodnotu nároků v rámci režimu BPS za roky 2015 až 2019;
• informovat o těchto skutečnostech dotčené zemědělce do konce roku 2015 nebo do 1. dubna 2016, pokud vnitrostátní orgány měly k dispozici pouze předběžné údaje;
• vyplatit BPS a další přímou podporu do 30. června 2016.

Většina členských států se s výzvami vypořádala a své výpočty dokončila před uplynutím lhůt stanovených v právních předpisech nebo krátce poté. Nicméně v případě Španělska, Francie, Itálie, Nizozemska, Rakouska, Švédska a Spojeného království (Skotsko), které nebyly schopny provést konečné platby všem zemědělcům ve lhůtě stanovené právními předpisy na 30. června 2016, povolila Komise platby bez snížení až do 15. října 2016²⁵.

Podle dostupných údajů z celé EU nebyly platby na základě nároků v rámci režimu základní platby ve významné (materiální) míře zatíženy chybami²⁶. Chyby ve výpočtech by nicméně mohly mít dopad na platby mnoha jednotlivých zemědělců a snížit spolehlivost databáze nároků v rámci režimu základní platby, jak je vysvětleno níže.

…ale v některých případech byly hodnoty nároků v režimu základní platby nepřesné, vypočítané pouze předběžně nebo na základě odhadů…

Zjistili jsme, že členské státy (nebo regiony) povětšinou uplatňovaly obecná pravidla pro výpočet správně a, s výjimkou Itálie a jednoho německého regionu (Meklenbursko-Přední Pomořansko), dodržovaly platné národní a regionální stropy. V některých případech jsme nicméně zjistili, že hodnoty nároků v rámci režimu základní platby byly nepřesné, což mělo dopad na rozdělení prostředků mezi jednotlivé zemědělce:

1. Ve Spojeném království (Skotsko) orgány neuplatňovaly správně pravidla pro výpočet cílových hodnot paušální sazby pro rok 2019 a roční rozpočtové opravy až to tohoto roku. Nizozemské orgány vypočetly nesprávnou sbližovací hodnotu pro úpravu platebních nároků směrem k paušální sazbě v roce 2019. Celkovou hodnotu plateb ve Skotsku a v Nizozemsku to však neovlivnilo a dopad na rozdělení plateb mezi jednotlivé zemědělce byl jen malý.
2. Francie a Spojené království (Anglie a Skotsko) používaly předběžné údaje nebo odhady, protože pro ně bylo obzvláště náročné včas zajistit výpočet konečných hodnot nároků v rámci režimu základní platby. To mělo dopad na přesnost hodnot nároků v rámci režimu základní platby, protože změny v jednom prvku výpočtu (jako je celková způsobilá plocha) s sebou nesly možné změny jiných prvků (jako je hodnota nároků) a mohly mít další důsledky pro výpočet sbližování. Rovněž to znamenalo, že zemědělci před podáním žádosti na další rok žádosti neznali konečnou hodnotu svých nároků v rámci režimu BPS. Některé z těchto různých problémů popisujeme níže.
   1. V květnu 2015 francouzská platební agentura ještě neměla dokončen výpočet konečné hodnoty platebních nároků v rámci BPS a zemědělcům je formálně nepřidělila. Toto zpoždění bylo způsobeno pozdním zavedením nového systému evidence půdy, obtížemi při identifikaci nezemědělských ploch a významným zpožděním kontrol zemědělců na místě v roce 2015, které francouzské orgány dokončily až v prosinci 2016²⁷.
   2. Spojené království (Anglie a Skotsko) se potýkaly s významnými zpožděními ve výpočtu hodnot platebních nároků, protože v Anglii, které se rozhodla zachovat někdejší nároky režimu jednotné platby, nebyly včas k dispozici úplné informace o celém území. Orgány tedy mohly konečnou způsobilou plochu, která byla klíčovým prvkem nutným pro přesný výpočet hodnot platebních nároků, pouze odhadnout. Nový počítačový systém pro zpracování žádostí navíc nefungoval podle očekávání a platební agentura byla nucena vrátit se k papírovým žádostem. To způsobilo značné problémy při úpravách nároků v rámci režimu základní platby podle způsobilé plochy a s plněním lhůt pro platby²⁸. I ve Skotsku se orgány v souvislosti s včasným zpracováním všech žádostí potýkaly s obtížemi, zčásti proto, že byly pozadu s identifikací způsobilých trvalých travních porostů. Prováděly pouze ilustrativní výpočty hodnot nároků v rámci BPS, aby splnily lhůty pro výplatu podpory, ale ani v květnu 2017 ještě neměly stanovené konečné hodnoty²⁹.

…některé navštívené platební agentury se potýkaly s obzvláštními obtížemi

Platební orgány musely nastavit účinné klíčové kontroly zajišťující přesnost počtu a hodnoty nároků režimu základní platby přidělených zemědělcům. Součástí této činnosti byly i křížové kontroly způsobilosti ploch, které zemědělci nahlásili ve svých žádostech o podporu, s údaji v systému LPIS³⁰ a s historickými referenčními údaji a také ověřování pravosti podkladové dokumentace poskytnuté zemědělci a přezkum výpočtu nároků BPS. V následujících odstavcích popisujeme některé z různých problémů, s nimiž se navštívené členské státy potýkaly.

V Itálii odpovídal za výpočet nároků BPS a jejich rozdělení mezi zemědělce ústřední koordinační orgán, který není součástí rámce vnitřní kontroly italských platebních agentur. Neprovedl všechny kontroly, pokud jde o způsobilost zemědělců, a rovněž zde stále panovala nejistota ohledně způsobilosti výrazného podílu trvalých travních porostů. Ve výsledku musel tento koordinační orgán přepočítávat hodnoty přibližně jedné třetiny nároků BPS poté, co tyto nároky byly přiděleny. Jejich celková hodnota nakonec překročila národní rozpočtový strop. Podle právních předpisů EU vyžadovala tato situace další úpravu hodnoty všech italských nároků v rámci režimu základní platby. Dopad plateb na podporu pro zemědělce bude v souhrnu pravděpodobně malý, ale na úrovni jednotlivých zemědělců by mohl být významný. V dubnu 2017 přepočet stále probíhal, což mělo dopad na hodnotu nároků BPS a následných plateb podpory v budoucích letech³¹.

Dalším klíčovým faktorem správného stanovení nároků v rámci režimu základní platby byly spolehlivé informace v systému LPIS o skutečné způsobilé výměře pozemků, v souvislosti s nimiž byla podána žádost o podporu. U dvou ze šesti členských států, které jsme navštívili, jsme zjistili, že informace v systémy LPIS byly obecně aktuální. Ve Francii, Itálii a ve Spojeném království právě paralelně s výpočtem nároků v režimu BPS probíhala aktualizace systému³². Řecká platební agentura, která v uplynulých letech vyvinula velké úsilí, aby správně identifikovala trvalé travní porosty, neměla nezbytné vnitrostátní prostředky, které by jí umožnily aktualizovat celý systém LPIS a zanést do něj nejaktuálnější dostupné informace. V roce 2015 tedy orgány musely při výpočtu nároků BPS u více než poloviny příslušného území vycházet ze snímků z roku 2008³³.

Přibližně 90 % všech trvalých travních porostů v Řecku a více než 25 % zemědělské půdy je ve veřejném vlastnictví. U tohoto typu půdy řecké orgány počítaly nároky BPS na základě průměrného regionálního počtu zvířat na hektar a počtu zvířat, která každý zemědělec nahlásil ve své žádosti o podporu³⁴. Přesný výpočet počtu nároků BPS přidělených zemědělcům nicméně komplikovaly nespolehlivé informace v registru zvířat³⁵.

Komise adekvátně podporovala zavedení režimu základní platby, ale od certifikačních orgánů mohla žádat více

Obecně Komise dohlížela na zavádění režimu dobře a poskytovala rozsáhlé pokyny…

Široká škála možností, které podle právních předpisů mohly členské státy uplatnit, daná ustanovení zkomplikovala a vedla k riziku chybného výkladu a nejednoznačnosti. Komise zvládla poskytnout prováděcí ustanovení včas³⁶. Členské státy nicméně potřebovaly od Komise další pokyny ke svým specifickým prováděcím modelům. S cílem zajistit hladkou implementaci režimu BPS a jiných režimů přímé podpory EU proto Komise vydala členským státům více než 400 pokynů a pořádala bilaterální jednání s vnitrostátními orgány. I přes poskytnutá vyjasnění však členské státy ne vždy interpretovaly specifická pravidla pro výpočet jednotně.

…členské státy ale neposkytovaly veškeré informace z monitorování

Jelikož za monitorování režimu odpovídá Komise, musely ji všechny členské státy uplatňující režim základní platby informovat o zvolených možnostech, což Komisi umožnilo provést hloubkovou analýzu jejich souladu s právním rámcem EU a přijmout nápravná opatření. Nicméně v květnu 2017 Komisi stále chyběly klíčové informace, jako celková hodnota nároků BPS roku 2015 přidělených zemědělcům z Francie a Itálie, na něž v souhrnu připadalo 31 % dostupného rozpočtu. Bez těchto informací bylo monitorování režimu těžší. V souladu s právními předpisy EU nebyla Komise oprávněna platby členským států snížit, ani když nepředložily specifické informace k režimu základní platby včas.

Vlastní audity Komise měly celkově dobré výsledky…

Komise včas zahájila audit provádění režimu základní platby v členských státech, který měl dobré výsledky, i když nedostatek zdrojů jí znemožnil provést všechny naplánované audity na místě. Kvůli časnému naplánování většiny návštěv však Komise nebyla schopna posoudit kvalitu přezkumu výpočtu nároků v rámci režimu základní platby provedeného certifikačními orgány.

Auditní práce Komise se soustředila hlavně na přezkum vzorků operací a způsobilosti nahlášených ploch. Menší důraz kladla na potvrzování platnosti obecných výpočtů, používané vnitřní kontroly a na to, zda členské státy zavedly systémy, které jim umožňovaly podrobně monitorovat správu nároků režimu základní platby, jako výpočet přijatelných stropů a soulad s těmito stropy, a správu vnitrostátní rezervy včetně postupů pro rušení nároků režimu základní platby.

…ale od certifikačních orgánů mohla žádat více

Veškeré výdaje EU, které vyplácejí platební agentury členských států, jsou každoročně předmětem certifikačního auditu prováděného organizačně nezávislým orgánem. Tito auditoři by měli poskytnout stanovisko vypracované v souladu s mezinárodně uznávanými auditorskými standardy ohledně úplnosti, přesnosti a věcné správnosti roční účetní závěrky platební agentury, řádného fungování jejího vnitřního kontrolního systému a legality a správnosti výdajů, o jejichž proplacení byla Komise požádána³⁷. Jelikož hodnota nároků BPS je klíčovým prvkem pro výpočet částek podpory vyplácených zemědělcům, kontrola výpočtu nároků v režimu základní platby prováděná certifikačními orgány byla obzvláště důležitá. S pokračujícím sbližováním a možnými úpravami hodnot nároků BPS to bude relevantní i v následujících rozpočtových letech.

Komise ve svých pokynech pro certifikační orgány specifikovala, že jejich kontroly by měly zahrnovat posouzení zavedených postupů zajišťujících správnou alokaci nároků BPS, a certifikační orgány požádala, aby vyjádřily své stanovisko k tomu, zda platební agentury ustavily řádný systém identifikace a registrace nároků BPS a uplatňovaly při ustavování režimu náležité kontroly. Podle pokynů Komise bylo nutno otestovat soulad deseti operací, v pokynech však nebylo uvedeno, jaké kontroly by certifikační orgány měly provádět, pokud jde o přesnost výpočtů.

V členských státech, které jsme navštívili, si certifikační orgány vykládaly pokyny Komise různě a počet operací, které Komise doporučila k testování souladu, byl příliš nízký a neumožňoval formulovat platné obecné závěry o přesnosti výpočtu nároků v rámci režimu základní platby.

Komise ve svých pokynech nespecifikovala úlohu certifikačních orgánů v případech, kdy se na výpočtech nároků BPS podílely jiné orgány než platební agentury. V důsledku toho:

• v Německu (Dolní Sasko) přesnost tohoto výpočtu žádný certifikační orgán nezkoumal, protože vypočet provedl ústřední koordinační orgán, na něhož se certifikační audit nevztahuje;
• v Itálii certifikační orgán prostě zmínil, že v době, kdy pracoval na návrhu své zprávy, nebyl výpočet nároků BPS prováděný koordinačním orgánem ještě dokončen;
• ve Francii certifikační orgán potvrdil, že platební agentura správně uplatnila výpočetní metodu stanovenou ministerstvem zemědělství, ale nahlásil, že údaje nejsou zatím konečné a že nebyl proveden přezkum určitých výpočtů.

Některá pravidla pro výpočet a varianty, které si členské státy zvolily, by mohly zvýšit složitost systému i zátěž státní správy a některým zemědělcům umožnit generovat neočekávaný zisk

Některá pravidla pro stanovení nároků v režimu základní platby vyžadovala složité výpočty

Jedním z hlavních cílů a klíčových požadavků reformy SZP je snížení administrativní zátěže a Komise a členské státy to musí mít při vytváření příslušných ustanovení pro režim přímé podpory stále na zřeteli³⁸.

Výběr modelu pro výpočet nároků BPS měl významný dopad na složitost systému, s nímž musely vnitrostátní orgány pracovat. Zatímco model paušální sazby používaný v Německu, Francii (Korsika), na Maltě a ve Spojeném království (Anglie) sliboval jednoduché výpočty hodnot a počtů nároků, o sbližovacích modelech s jejich podrobnými a specifickými výpočetními pravidly, které členské státy často doplňovaly národními či vnitrostátními prováděcími předpisy, uplatňovaných v ostatních členských státech či regionech to až tolik neplatilo. Nejenže mohlo docházet k chybám ve výpočtech, ale platebním agenturám to také podstatně navýšilo objem dodatečné práce³⁹.

Varianty zvolené členskými státy mohly pro státní správu představovat významnou zátěž…

Členské státy mohly své území dále podle objektivních kritérií diferencovat a uplatňovat režim základní platby na regionální úrovni. K takovým kritériím patřila institucionální struktura (např. Německo), regionální zemědělský potenciál (např. Spojené království (Anglie a Skotsko)) nebo agronomické rysy (např. Řecko a Španělsko).

V tomto kontextu vytvořilo Španělsko 50 nových regionů pro účely režimu základní platby, které národní orgány definovaly na základě agronomických rysů a využívání půdy v roce 2013. Tyto regiony se nacházely na území 316 comarcas agrarias, což znamená, že půda jednoho regionu režimu základní platby se nacházela v několika comarcas a autonomních komunitách pevninského Španělska. V mnoha regionech se však průměrné jednotkové hodnoty nároků režimu základní platby lišily jen marginálně. I když tato regionalizace byla v souladu s právním rámcem EU, správu půdy zkomplikovala. Zemědělci mohli používat své nároky pouze v regionu, k němuž byly původně přiřazeny, což se mohlo týkat i jednotlivých zemědělských pozemků v téže vesnici (viz obrázek 6).

Zdroj: Evropský účetní dvůr na základě údajů španělských orgánů (FEGA).

Na rozdíl od Španělska používalo Řecko mnohem jednodušší model založený na zemědělských charakteristikách, který má pouze tři regiony.

Výzvu pro bezproblémové zavedení režimu BPS představovala nejen volba modelu BPS členským státem, ale i varianty, s nimiž právní předpisy EU počítají při stanovování způsobilých ploch. Tím se mělo posílit cílení podpory, ale zároveň to mohlo vést i k závažným zpožděním ve výpočtu nároků BPS a ovlivnit přesnost jejich hodnoty (viz rámeček 1).

…a někteří zemědělci mohli výrazným snížením velikosti svých hospodářství generovat neočekávané zisky

V členských státech, které v režimu BPS uplatňovaly koncepci sbližování⁴¹, vzniklo specifické riziko nadměrné kompenzace zemědělců zavedením režimu BPS, pokud zemědělci mezi referenčním obdobím (2014) a rokem 2015 výrazně snížili počet obdělávaných hektarů. Bylo totiž možné koncentrovat referenční částku stanovenou na základě velké plochy na menší plochu, což těmto zemědělcům umožnilo realizovat neočekávaný zisk.

Členské státy však mohou tyto neočekávané zisky získat zpět⁴². Sedm ze 13 členský států, kde tato možnost existovala, jí využilo⁴³, což jim také umožnilo tyto prostředky účinněji realokovat, například přidělením nároků v rámci režimu BPS mladým zemědělcům. Italské orgány nicméně řádně neidentifikovaly všechny zemědělce, kterým takto vznikly neočekávané zisky, nebo v jiných případech uplatňovaly tato pravidla nesprávně. Francouzské orgány se původně rozhodly ustanovení o neočekávaných ziscích uplatňovat, ale v praxi se jim to nedařilo (viz rámeček 2)⁴⁴.

Nová pravidla usilovala o lepší zacílení podpory, ale byla pouze částečně účinná

Nová pravidla zavedla povinnost provádět u určitých kategorií žadatelů o podporu zvláštní kontroly …

Reforma SZP z roku 2013 usilovala o lepší cílení přímé podpory EU na skutečné zemědělce a zavedla koncept „aktivního zemědělce“⁴⁶. Tento koncept stanoví další povinné podmínky způsobilosti pro dvě kategorie uchazečů: osoby, které převážně hospodařily na půdě, jež je přirozeně ponechávána ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin⁴⁷, a osoby vykonávající komerční činnosti uvedené na negativním seznamu. Osoby ve druhé skupině mohly být do režimu znovu zařazeny, pokud byly schopny prokázat, že jejich zemědělské činnosti „nebyly nevýznamné“.

Nová pravidla umožnila členským státům vyloučit žadatele, kteří pobírali přímé platby ve výši až 5 000 EUR ročně, z jakýchkoliv kontrol či stanovit vlastní alternativní kritéria, v souladu s nimiž žadatelé mohli být do režimu opětovně zařazeni a mít prospěch z přímé podpory EU. Jedenáct z 18 členských států uplatňovalo maximální práh ve výši 5 000 EUR na celém svém území nebo na jeho části⁴⁸. Členské státy byly oprávněny nevyplácet podporu osobám, jejichž zemědělské činnosti představovaly pouze nevýznamnou část jejich souhrnných hospodářských aktivit nebo jejichž hlavní hospodářské činnosti nespočívaly v provádění zemědělských činností.

Jelikož je režim základní platby oddělen od zemědělské produkce, nebylo možné podmínit způsobilost pro podporu tím, že zemědělci budou generovat příjem z vykonávání zemědělské činnosti. Příjemci v zásadě mohli všechny zemědělské činnosti prováděné na jejich půdě zadat třetím stranám, aniž by o svůj status „aktivního zemědělce“ přišli. Rozhodovací pravomoci, přínosy a finanční rizika zemědělců by však měla poměrně odpovídat zemědělským činnostem vykonávaným na půdě, na kterou se žádá podpora.

…a některé členské státy dosáhly dobrých výsledků…

Z dat státní správy, jako jsou obchodní a daňové rejstříky, jsme zjistili, že Španělsko a Itálie dosahovaly, pokud jde o identifikaci žadatelů nevykonávajících zemědělské činnosti nebo vykonávajících zemědělské činnosti pouze okrajově, dobrých výsledků⁴⁹. Nizozemsko nás informovalo o tom, že vnitrostátní orgány vyloučily přibližně 4 % žadatelů, protože jejich hlavní obchodní činnost nebo předmět podnikání se netýkaly zemědělské činnosti, a kteří proto nemohli být takto zapsáni do obchodního rejstříku.

Přestože orgány obecně po žadatelích požadovali nahlásit, zda provozují činnosti uvedené na negativním seznamu, ve všech navštívených členských státech bylo obtížné patřičně identifkovat žadatele, u nichž bylo nutno kontrolovat status „aktivního zemědělce“, a to buď proto, že informace ve formuláři žádosti nebyly dostatečně jasné, nebo proto, že v některých případech nebyly případy možného obcházení předpisů dostatečně vyšetřeny.

…ale zavádění bylo pouze částečně účinné a pro platební agentury představovalo významnou administrativní zátěž…

V závislosti na možnosti, kterou si členský stát zvolil, se počet žadatelů, u nich se kontrolovala významnost jejich zemědělských činností, výrazně lišil: v některých případech byla většina žadatelů v členském státě nebo regionu pod stanovenou prahovou hodnotu a ve většině případů se členské státy rozhodly negativní seznam nerozšiřovat. Žadatelé na negativním seznamu a nad prahovou hodnotou mohli předložit důkazy o tom, že: i) jejich přímé platby v posledním fiskálním roce činily alespoň 5 % jejich příjmu z nezemědělské činnosti, ii) jejich hlavním předmětem podnikání byla zemědělská činnost nebo iii) jejich zemědělské činnosti nebyly okrajové povahy. V prvním případě měly členské státy při stanovování kritérií značnou volnost. Zatímco některé členské státy uplatňovaly kritéria jako podíl nezemědělského příjmu na celkovém příjmu, Německo a Spojené království (s výjimkou Skotska) akceptovaly jako „aktivní zemědělce“ i žadatele, kteří nahlásili, že provozují činnosti uvedené na negativním seznamu, pokud počet jejich způsobilých hektarů přesáhl velikost blížící se národnímu nebo regionálnímu průměru. Mohla tak vzniknout situaci, kdy žadatelé s činnostmi uvedenými na negativním seznamu byly vyloučeni, pokud se rozloha jejich půdy nacházela pod tímto prahem, zatímco žadatelé s počtem hektarů, který tento práh převyšoval, mohli být do režimu zařazeni bez ohledu na to, zda jejich činnosti byly okrajové povahy či nikoliv.

Vnitrostátní orgány většiny navštívených členských států vyloučily pouze několik osob, protože většina těch, jichž se negativní seznam týkal, splňovala jednu z podmínek umožňujících opětovné zařazení do režimu. Například v Německu orgány původně provedly hloubkovou kontrolu přibližně 1 000 žadatelů, kteří nahlásili, že provozují činnosti uvedené na negativním seznamu. To představovalo významnou administrativní zátěž, ale nakonec bylo z přístupu k režimu základní platby vyloučeno pouze 26 žadatelů.

…a mohla vést k tomu, že se s různými žadateli zacházelo různě

Kritéria, která členské státy přijaly, mohla vést k tomu, že se s různými žadateli v obdobných situacích zacházelo různým způsobem, protože vnitrostátní orgány si právní předpisy EU vykládaly různě nebo nerozšířily negativní seznam na subjekty, které obvykle provádějí pozemkovou správu a zemědělské činnosti provozují pouze okrajově, nebo jejichž hlavním předmětem podnikání nebyla zemědělská činnost (viz rámeček 3).

Od roku 2018 se členské státy mohou rozhodnout zjednodušit kritéria nebo negativním seznam přestat používat

V rámci revize finančních pravidel platných pro souhrnný rozpočet EU Komise navrhla dát členským státům větší prostor k volnému uvážení při uplatňování definice „aktivního zemědělce“, aby systém nepředstavoval takovou zátěž, a to buď omezením počtu kritérií, jimiž žadatelé prokazují status „aktivního zemědělce“, nebo upuštěním od uplatňování souvisejících ustanovení⁵⁰. Druhý návrh byl odůvodněn obavou, že obtíže a administrativní náklady na uplatňování ustanovení o aktivních zemědělcích převáží přínosy plynoucí z vyloučení velmi omezeného počtu neaktivních příjemců z režimů přímé podpory. V říjnu 2017 se Rada a Parlament dohodly, že členské státy mohou od roku 2018 samy rozhodovat o tom, zda omezí kritéria, kterými žadatelé mohou prokázat svůj status „aktivního zemědělce“, což bude pro žadatele znamenat méně možností pro opětovné zařazení do režimu, nebo negativní seznam přestanou používat⁵¹.

Nová pravidla rozšířila kategorie půdy, na něž se vyplácí podpora, …

Zemědělci mohli obdržet nároky v rámci režimu základní platby a platby podpory v tomto režimu, jakož i jinou přímou podporu odvozenou od plochy, pouze pokud disponovali způsobilou zemědělkou půdou. Členské státy dále mohly rozšířit způsobilost trvalých travních porostů na plochy, na nichž trávy a jiné bylinné pícniny nepřevažují. V praxi se to týkalo vřesovišť a lesů v regionech, kde je využívání takové půdy zavedenou místní praxí⁵². U předchozího režimu jednotné platby nebyla způsobilost takové půdy pro podporu dostatečně jasná⁵³.

…a umožnila členským státům přijmout opatření snižující riziko spekulativních žádostí…

V minulosti jsme zjistili, že v rámci režimu jednotné platby mohli investoři získat platební nároky vysoké hodnoty a nahlásit je spolu s půdou nízké hodnoty, která vyžadovala jen minimální údržbové práce nebo takové práce nevyžadovala vůbec⁵⁴. Ve výsledku byla podpora příjmu z rozpočtu EU vyplácena osobám, které se zemědělské činnosti nevěnovaly. Nalezli jsme členské státy, které přijaly opatření v rámci režimu základní platby, jež tento stav částečně napravovala nebo jež zamýšlela riziko spekulativních žádostí omezit (viz rámeček 4).

…ale také způsobila složité problémy s realizací

V rámci právních předpisů EU je půda obecně způsobilá pouze tehdy, pokud ji zemědělci využívají k zemědělské činnosti⁵⁵. Tato zásada pomáhá zabránit opouštění půdy a zhoršování stanovišť. Zjistili jsme, že většina členských států vymezila pravidelnou minimální roční činnost, jako pastvu nebo případně sečení, která byla vhodná pro zachování zemědělského potenciálu půdy nebo prevenci zhoršování stanovišť. Členské státy mohly rovněž definovat určité znaky zemědělské půdy, a pokud se tyto znaky vyskytly, byla půda považována za půdu využívanou k zemědělské činnosti⁵⁶. Pro členské státy, které si zvolily tuto možnost, bylo obtížné tyto zvláštní znaky vymezit: Francie a Spojené království (Anglie) například přišly s obecnějšími popisy jako „půda, která není pokrytá hustými křovisky“ (Anglie) nebo na níž „nepřevládá nežádoucí plevel“ (Francie). Zemědělci by tak mohli být ponecháni v nejistotě, pokud jde o způsobilost jejich půdy, a mohlo se stát, že nároky BPS budou přiděleny na opuštěné plochy.

Dále u ploch v regionech se specifickými klimatickými podmínkami či špatnou kvalitou půdy se pro zachování zemědělského potenciálu nemusí konkrétní pravidelné činnosti vyžadovat. Nová pravidla stanovila, že takové plochy „přirozeně ponechávané ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin“ jsou způsobilé pouze tehdy, pokud na nich zemědělci prováděli určité minimální činnosti⁵⁷.

Členské státy mohly samostatně rozhodnout, zda mají „plochy přirozeně ponechávané ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin“. Například Francie a Itálie takto vymezily oblasti v horských regionech nad určitou nadmořskou výškou, u nichž jako minimální zemědělskou činnosti vyžadovaly pravidelnou pastvu nebo sečení. Nicméně orgány ve Spojeném království (Skotsku) měly za to, že podle platných právních předpisů EU taková minimální činnost nemusí nutně být činností zemědělskou či souviset se správou pozemků (viz rámeček 5).

Rámeček 5

Minimální činnosti na půdě ponechávané ve stavu vhodném k pastvě nebo k pěstování plodin

Spojené království (Skotsko) definovalo jako „půdu ponechávanou ve stavu vhodném k pastvě nebo k pěstování plodin“ nekvalitní trvalé travní porosty („extenzivní pastviny“). Tyto plochy byly způsobilé, pouze pokud je zemědělci využívali k zemědělské produkci nebo alternativně v každém kalendářním roce prováděli na půdě posouzení vlivů na životní prostředí. Součástí posouzení byla mapa a popis prostředí zemědělského podniku, průzkumy hnízdících ptáků, savců, motýlů a zdraví rostlin a monitoring stanovišť. V roce 2015 byla taková posouzení k dispozici pro přibližně 190 000 ha.

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

V souvislosti s posouzením vznikly příjemců značné náklady, posouzení však poskytla hodnotné údaje o životním prostředí. Jejich vztah k cíli podpory příjmů zemědělců byl však slabý.

Nová pravidla rovněž umožnila členským státům alokovat nároky v rámci BPS na zemědělské plochy, kde nepřevládal travní porost ani jiné bylinné pícniny. Mohlo jít o pastviny s dřevinami nebo o vřesoviště využitelná k pastvě, pokud zemědělci tuto půdu tradičně využívali k pastvě zvěře. Pastva je zpravidla jediná činnost, jíž je možné udržovat takovou půdu v dobrém stavu, odlišit ji od nezemědělské půdy a vyhnout se jejímu poškození či opuštění⁵⁸. Podmínění podpory vlastnictvím zvířat by však nebylo v souladu s oddělenou povahou režimu základní platby. Členské státy se tak musely vyrovnat s úkolem nastavit taková pravidla, která zajistí dostatečnou údržbu půdy.

Reforma SZP byla krokem k jednotnější distribuci podpory na hektar a stanovit efektivnost podpory BPS pro příjmy zemědělců je i nadále obtížné

Reforma společné zemědělské politiky z roku 2013 byla pojata jako posun k jednotnější míře podpory na hektar…

V rámci reformy SZP z roku 2003 se podpora příjmů zemědělců odvozovala převážně od míry přímé podpory v letech 2000–2002. I když omezení těchto historických prvků hodnot nároků v rámci režimu základní platby či jejich přiblížení jednotné částce na hektar umožnila členským státům již reforma SZP z roku 2003, pouze několik členských států se rozhodlo tak učinit⁵⁹.

Reforma SZP z roku 2013 představovala posun k vyrovnanějším mírám podpory na hektar. Podle pravidel této reformy měly mít všechny platební nároky aktivované v roce 2019 v členském státě nebo v regionu jednotnou jednotkovou hodnotu⁶⁰. Aby zemědělci nebyli zasaženi destabilizujícími finančními důsledky tohoto kroku, bylo členským státům formou výjimky povoleno zohledňovat při výpočtu platebních nároků, které by zemědělci měli mít v roce 2019, historické faktory. Šest z 18 členských států, které režim uplatňovaly, bude do roku 2019 vyplácet na hektar částku jednotné hodnoty a sedmý stát tak učiní do roku 2020 (viz obrázek 7)⁶¹.

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

…ale většina členských států si zvolila možnost částečného sbližování…

Přechod k paušálnímu modelu režimu základní platby by mohl vést k významné redistribuci podpory mezi zemědělci a zemědělskými sektory, a tím výrazně ovlivnit příjmovou situaci jednotlivých zemědělců.

Za této situace se jedenáct členských států rozhodlo pro model částečného sblížení. Díky tomuto modelu budou mít do roku 2019 všechny nároky v režimu základní platby jednotkovou hodnotu odpovídající minimálně 60 % národního nebo regionálního průměru. (Pevninská) Francie si vybrala ambicióznější model, v jehož rámci budou mít všichni zemědělci do roku 2019 nárok na 70 % průměrné národní jednotkové hodnoty na hektar. Následný krok k jednotné podpoře na hektar se tím zjednoduší. Většina z těchto jedenácti členských států se rozhodla v souladu s právními předpisy EU omezit snížení hodnoty nároků těch zemědělců, kteří byli nad průměrem roku 2019, na maximálně 30 %.

Zjistili jsme, že na míru redistribuce mohla mít významný dopad nejen volba modelu režimu základní platby, ale také kritéria pro regionální alokaci rozpočtových stropů a že zemědělci si mohli ponechat obzvláště vysoké míry podpory odvozené od produkce v minulosti (viz rámeček 6).

Stanovení národních stropů na základě historické míry podpory a různé možnosti členských států, pokud jde o rozdělení disponibilních prostředků pro přímé platby mezi stávající režimy na národní úrovni, znamená, že průměrné míry podpory v režimu základní platby se významným způsobem různí (viz tabulka 1).

Zdroj: Evropský účetní dvůr.

U zemědělců v obdobné situaci je zde navíc riziko, že výrazně odlišné míry podpory budou mít negativní vliv na podmínky hospodářské soutěže a budou narušovat aspekt společných rysů SZP.

…a i nadále je obtížné stanovit míru efektivnosti podpory příjmů zemědělců z režimu základní platby

Na základě reformy SZP z roku 2013 budou zemědělci do roku 2019 dostávat minimální podporu na hektar. Standardní částka podpory na hektar ze své podstaty nezohledňuje konkrétní podmínky zemědělského podniku, jako náklady na zemědělskou činnost, generovaný příjem, ziskovost zemědělského podniku nebo potřebu podpory příjmu ze strany EU. Jelikož celková částka podpory vyplacená zemědělskému podniku je poměrná k počtu obdělávaných hektarů, je režim základní platby výhodnější pro větší zemědělské podniky, které mohou realizovat úspory z rozsahu ve větší míře než menší zemědělské podniky⁶³. Podpora příjmů některých velkých extenzivně hospodařících zemědělských podniků nebo některých pozemkových správců s historicky nízkou podporou ze strany EU by se mohla podstatně zvýšit, aniž by tato změna byla spojena se změnou způsobu hospodaření, nákladů či trhu (viz rámeček 7).

Plné účinky reformy SZP z roku 2013 na příjem zemědělců a ziskovost jejich zemědělských podniků jsme zatím nebyli schopni posoudit. Již v našich dřívějších zprávách jsme však upozornili, že systém výlučně vázaný na plochu vedl ke zvýšení tržní ceny zemědělské půdy a nájmu půdy a ke vzniku nových kategorií žadatelů o podporu⁶⁵. Komise očekává, že reforma SZP z roku 2013 bude s ohledem na koncepci režimu základní platby a jiných plateb podpory vázaných na plochu spojena s dalším zvýšení kapitalizace oddělené podpory v hodnotách půdy⁶⁶. Jinak řečeno, z velkého podílu podpory v režimu základní platby mají prospěch především vlastníci zemědělské půdy.

I když je podpora BPS významným zdrojem příjmů pro mnoho zemědělců, má tento režim přirozené limity. Podpora se vyplácí bez ohledu na to, zda má zemědělec nízký či vysoký příjem, a jeho případnou potřebu veřejné podpory a bez ohledu na typ využívané půdy a náklady související s jejím užíváním. O jiných příjmech zemědělců, které nepramení ze zemědělské činnosti, toho není příliš známo, a není tedy možné zhodnotit, zda je poskytovaná podpora vhodná⁶⁷. Pouze několik členských států se rozhodlo alokovat nároky v rámci režimu základní platby na základě agronomických či sociálně-hospodářských faktorů regionů, čímž náležitě rozlišily podporu poskytovanou těmto jednotlivým regionům⁶⁸, nebo z přidělování pomoci vyjmout oblasti, u nichž se mělo za to, že zdejší zemědělci obecně nijak zvlášť podporu z režimu základní platby nepotřebují⁶⁹.

Cíl Smlouvy zajistit spravedlivou životní úroveň zemědělců a obecný cíl SZP spočívající v ziskové produkci potravin, který je přímo spojen s režimem základní platby, nebyly jasně definovány a transformovány do podoby měřitelných cílů; neexistuje rovněž žádná výchozí referenční hodnota, s níž by bylo možné účinnost a efektivitu podpory příjmů zemědělců měřit. Rovněž není známo, jaká forma rozdělení podpory mezi zemědělce je z hlediska zajištění ziskové produkce potravin v celé EU a spravedlivé životní úrovně zemědělců nejúčinnější a nejefektivnější. Posuzovat výkonnost podpory z režimu základní platby, pokud jde o dosažení jejího hlavní cíle a toho, zda by bylo možné tohoto cíle dosáhnout jiným rozdělením podpory a s nižšími rozpočtovými náklady, je tedy i nadále obtížné⁷⁰.

Závěry a doporučení

Hlavní auditní otázkou této zprávy je, zda Komise a členské státy řádným způsobem zahájily fungování režimu základní platby. Dospěli jsme k závěru, že režim je provozně funkční, ale jeho dopad na zjednodušení, cílení a sbližování úrovní podpory je omezený.

Zavedení režimu základní platby si vyžádalo značné úsilí ze strany vnitrostátních orgánů, které musely stanovit a rozdělit nároky v rámci tohoto režimu přibližně čtyřem milionům zemědělců. Celkově většina členských států těmto výzvám dostála. Povětšinou snížily riziko nesprávného výpočtu a platby podpory nebyly zatíženy významnou (materiální) mírou chyb. V několika členských státech však byly hodnoty nároků v režimu základní platby vypočteny v roce 2017 stále pouze předběžně, na základě odhadů nebo byly zatíženy výpočetními chybami a některé platební agentury, které jsme navštívili, měly značné problémy v souvislosti s klíčovými kontrolami a při určování způsobilých oblastí (body 26 až 33).

Doporučení 1

Komise by měla zajistit, aby členské státy náležitě uplatňovaly klíčové kontroly a opravovaly nároky v rámci BPS, jejichž hodnoty jsou významně ovlivněny neuplatněním příslušných pravidel či absencí aktuálních informací o využívání půdy.

Termín pro splnění doporučení: 2018.

Celkově Komise vykonávala dohled nad prováděním režimu základní platby dobře, ne vždy to však zajistilo jednotný výklad složitých výpočetních pravidel. Některé členské státy také řádně neposkytly klíčové informace, což Komisi monitorování režimu zkomplikovalo (body 34 a 35).

Vlastní audity Komise měly obecně dobré výsledky, ale Komise mohla od certifikačních orgánů žádat více, pokud jde o jejich klíčové kontroly alokace nároků v rámci BPS a přesnosti ročního výpočtu nároků v rámci BPS (body 36–41).

Doporučení 2

Komise by měla:

1. přezkoumat a inventarizovat účinnost svých systémů pro poskytování informací členským státům, aby tak maximalizovala jednotnost jejich výkladu a uplatňování právního rámce BPS;
2. posoudit možnosti, pokud jde o budoucí právní přepisy, která by jí umožnily vymáhat od členských států předávání klíčových informací o provádění režimů přímé podpory;
3. vyjasnit příslušné role Komise a certifikačních orgánů, pokud jde o kontrolu existence účinných kontrol a ústřední výpočet nároků v tomto režimu.

Termín pro splnění doporučení: 2018.

Složitá pravidla pro výpočet platebních nároků v režimu základní platby a řada možností a výjimek, jež si členské státy zvolily, pokud jde o způsobilost půdy a koncepci regionů, zvýšila zátěž jejich státních správ. K dosažení obecného cíle zjednodušení to tedy nepřispělo (body 42–46).

Pokud členské státy nevyužily možnost poskytovanou právními předpisy EU, zemědělci, kteří mezi lety 2014 a 2015 výrazně zredukovali obhospodařovanou plochu, mohli generovat neočekávané zisky (body 47 a 48).

Smyslem nových pravidel bylo lepší cílení podpory BPS a ostatních přímých plateb na aktivní zemědělce. Přestože některé členské státy dosáhly dobrých výsledků, uplatňování pravidel souvisejících s konceptem „aktivního zemědělce“ bylo účinné pouze zčásti, způsobilo značnou správní zátěž a mohlo vést k různému zacházení s žadateli v obdobné situaci, aniž by realizovalo očekávané výsledky. Rada a Parlament se proto dohodly, že členské státy mohou od roku 2018 samy rozhodnout o tom, zda kritéria, kterými žadatelé mohou prokázat svůj status „aktivního zemědělce“, omezí nebo „negativní seznam“ přestanou používat úplně (body 49–57).

Reforma SZP z roku 2013 rovněž rozšířila kategorie půdy, na něž lze podporu vyplácet, a umožnila členským státům přijmout opatření ke snížení rizika spekulativních žádostí. Snaha podporu lépe cílit na zemědělskou půdu nicméně vedla ke vzniku řadu problémů s realizací (body 58–63).

Reforma SZP z roku 2013 představovala posun k vyrovnanějším mírám podpory na hektar. Podle pravidel této reformy měly mít všechny platební nároky aktivované v roce 2019 v členském státě nebo v regionu jednotnou jednotkovou hodnotu. Členským státům bylo v podobě výjimky povoleno zohledňovat při výpočtu platebních nároků, které by zemědělci měli mít v roce 2019, historické faktory. Šlo o možnost tzv. částečného sblížení. Šest z 18 členských států, které režim uplatňovaly, bude do roku 2019⁷¹ na celém území nebo jeho části vyplácet na hektar částku jednotné hodnoty a sedmý stát tak bude činit do roku 2020. Zbývajících jedenáct členských států se rozhodlo pro model částečného sblížení. Volba členského státu má významný dopad na míru přerozdělování podpory a zemědělci byli v některých případech schopni zmrazit obzvláště vysoké míry podpory díky úrovni podpory, kterou dostávali v minulosti (body 64–69).

Nároky přidělené v režimu základní platby v roce 2015 proporčně odpovídaly plochám obdělávaným v tomto roce. Posun k jednotnějším sazbám na hektar měl významný dopad na rozdělování podpory mezi zemědělce. Jako režim, který je ve své podstatě odvozen od plochy, favorizuje BPS velké zemědělské podniky. S ohledem na koncepci režimu základní platby a jiných plateb podpory odvozených od plochy Komise očekává, že reforma SZP z roku 2013 bude spojena s dalším zvýšením kapitalizace oddělené podpory v hodnotách půdy, a bude tedy ku prospěchu majitelů zemědělské půdy (body 70 a 71).

Podpora BPS je významným zdrojem příjmů pro mnoho zemědělců, ale má přirozené limity. Nebere v úvahu tržní podmínky, využívání zemědělské půdy ani individuální situaci zemědělského podniku a nevychází z analýzy celkové situace zemědělců, pokud jde o jejich příjmy (bod 72).

Cíl Smlouvy zajistit spravedlivou životní úroveň zemědělců a obecné cíle SZP pro ziskovou produkci potravin a příjmy zemědělců nebyly dosud transformovány do podoby měřitelných ukazatelů a neexistuje rovněž žádná výchozí referenční hodnota, s níž by bylo možné dosažené výsledky porovnávat. V budoucích scénářích snížených rozpočtů to zkomplikuje měření výkonnosti podpory i určování toho, zda by bylo možné tohoto cíle dosáhnout jiným rozdělením podpory a s nižšími rozpočtovými náklady (bod 73).

Doporučení 3

Před formulací případných návrhů budoucí koncepce SZP by Komise měla posoudit příjmovou situaci všech skupin zemědělců a analyzovat jejich potřeby z hlediska podpory příjmů s ohledem na stávající distribuci podpory EU a vnitrostátní podpory, zemědělský potenciál půdy, rozdíly v plochách převážně určených pro zemědělskou produkci nebo údržbu, náklady a ziskovost zemědělské činnosti, příjem z produkce potravin a jiné zemědělské produkce i příjem z jiných než zemědělských zdrojů a faktory ovlivňující efektivnost a konkurenceschopnost zemědělských podniků a hodnotu veřejných statků, které zemědělci poskytují.

Komise by měla od začátku uvádět k navrhovaným opatřením vhodné provozní cíle a výchozí referenční hodnoty, s nimiž by bylo možné výkonnost podpory srovnávat.

Termín pro splnění doporučení: 2019.

Tuto zvláštní zprávu přijal senát I, jemuž předsedá Phil WYNN OWEN, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 7. února 2018.

Za Účetní dvůr

předseda

Klaus-Heiner LEHNE

Zkratky

BPS: Režim základní platby (Basic Payment Scheme)

EU: Evropská unie

GŘ: Generální ředitelství

ha: hektar

IACS: Integrovaný administrativní a kontrolní systém (Integrated Administration and Control System)

LPIS: Systém evidence půdy (Land Parcel Identification System)

PN: Platební nárok

SAPS: Režim jednotné platby na plochu (Single Area Payment Scheme)

SFEU: Smlouva o fungování Evropské unie

SPS: Režim jednotné platby (Single Payment Scheme)

SZP: Společná zemědělská politika

VZ: Výroční zpráva

WTO: Světová obchodní organizace

ZZ: Zvláštní zpráva

Glosář

Aktivní zemědělec: Zemědělci, kteří buď na plochách přirozeně ponechávaných ve stavu vhodném k pastvě nebo k pěstování plodin vykonávají minimální činnost, nebo jejichž zemědělské činnosti nejsou okrajové povahy. Členské státy mají při stanovování příslušných podrobných kritérií značnou volnost. Uchazeči musí být schopni prokázat, že jsou oprávněni u každé půdní parcely, v souvislosti s níž požádali o platební nároky, rozhodovat o zemědělské činnosti, mít z ní prospěch a nést finanční rizika.

Dohoda WTO o zemědělství: Výsledek jednání tzv. Uruguayského kola konaného v letech 1986–1994, v jehož rámci se členské státy Světové obchodní organizace (WTO) dohodly na zlepšení přístupu na trh a snížení zemědělských dotací, které fungování trhu narušují.

Negativní seznam: Seznam podniků nebo činností, jako jsou letiště, vodní díla, realitní společnosti nebo dočasná sportoviště a rekreační plochy, které se za „aktivní zemědělce“ nepovažují, pokud nemohou prokázat, že jejich zemědělské činnosti nejsou okrajové povahy.

Neočekávané zisky: Neočekávaně vytvořený zisk, například v důsledku změn právních předpisů.

Platba za ekologizaci: Platba na plochu za uplatňování postupů příznivých pro životní prostředí a klima.

Platební agentura: Orgán členského státu odpovědný za správu zemědělských dotací.

Platební nárok (nárok v rámci režimu základní platby, nárok BPS): Přenositelné právo, které aktivnímu zemědělci dává nárok na stanovenou částku podpory, pokud spolu s ním nahlásí hektar způsobilé zemědělské půdy.

Podpora oddělená od produkce: Podpora, která není svázaná s produkcí určitého zemědělského produktu.

Přímé platby: Režimy podpory pro zemědělce poskytované z Evropského zemědělského záručního fondu, označovaného za „pilíř 1“ SZP. Jejich primárním cílem je fungovat jako podpora příjmů zemědělců, přispívají však i k dosahování jiných cílů v oblasti využívání půdy, jako je ochrana půdy, podpora biologické rozmanitosti a zmírňování změny klimatu. Každý členský stát má vnitrostátní rozpočtový strop.

Reforma SZP z roku 1992: První velká reforma SZP (tzv. MacSharryho reforma), která obnášela snížení intervenčních cen v sektoru orné půdy a hovězího masa. Jako kompenzaci za očekávanou ztrátu příjmů zavedla tato reforma přímé platby pro producenty plodin na orné půdě a platby za půdu vyňatou z produkce (půdu ležící ladem).

Reforma SZP z roku 2003: V jejím rámci došlo k oddělení přímé podpory od zemědělské produkce za účelem posílení tržní orientace zemědělců a podmínění plateb plněním základních norem péče o půdu, ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a rostlin a dobrých životních podmínek zvířat (známé jako požadavky podmíněnosti).

Reforma SZP z roku 2013: Kladla důraz na tři cíle opatření (ziskovou produkci potravin, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu a vyvážený územní rozvoj), z nichž první konkrétně zmiňuje příjem ze zemědělské činnosti. Pokračovala v systému přímých plateb oddělených od produkce zavedených reformou SZP z roku 2003.

Režim jednotné platby: Režim podpory příjmů zemědělců oddělený od produkce, zavedený reformou SZP v roce 2003. Aby mohli dostávat přímé platby, musí mít zemědělci platební nároky a musí je spolu se způsobilou zemědělskou půdou „aktivovat“.

Režim základní platby (BPS): Režim základní platby pro zemědělce založený na platebních nárocích. Aby mohli dostávat přímé platby, musí zemědělci své platební nároky spolu se způsobilou zemědělskou půdou „aktivovat“. Podpora je nezávislá na zemědělské produkci a příjmech ze zemědělské činnosti („podpora oddělená od produkce a příjmu“).

Sbližování: Proces úpravy platebních nároků směrem ke spravedlivějším hodnotám na hektar. Do roku 2019 budou platební nároky upraveny tak, aby odpovídaly národní nebo regionální průměrné hodnotě (vnitřní sbližování). Současně budou na základě rozhodnutí EU o spravedlivějším rozdělování přímé podpory mezi členské státy (vnější sbližování) upraveny i hodnoty platebních nároků v režimu základní platby.

Společná zemědělská politika (SZP): Evropská politika, jejímž cílem je zisková produkce potravin, stabilizace zemědělských trhů a příjmů zemědělců, plynulé zásobování potravinami, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu a vyvážený územní rozvoj ve venkovských oblastech.

Úspory z rozsahu: Schopnost zemědělce snížit průměrné náklady produkce rozšířením obhospodařované plochy.

Vnitrostátní rezerva: Pro účely rozdělování platebních nároků primárně novým zemědělcům a zemědělcům ve zvláštních situacích má každý členských stát vnitrostátní rezervu. Vnitrostátní rezerva zahrnuje rozdíl mezi příslušnými vnitrostátními stropy BPS a celkovou hodnotou všech přiznaných platebních nároků.

Zemědělec: Fyzická nebo právnická osoba či skupina fyzických nebo právnických osob, bez ohledu na právní formu této skupiny a jejích členů podle vnitrostátních právních předpisů, jejíž zemědělský podnik se nachází na území EU a která vykonává zemědělskou činnost.

Zemědělská činnost: i) Produkce nebo pěstování zemědělských produktů, chov nebo držení zvířat pro zemědělské účely, ii) udržování zemědělských ploch ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin nebo iii) provádění minimální činnosti, vymezené členskými státy, na zemědělských plochách přirozeně ponechávaných ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin.

Zemědělský podnik: Soubor všech produkčních jednotek využívaných k zemědělské činnosti a spravovaných zemědělcem, které se nacházejí na území jednoho členského státu.

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů výkonnosti a auditů souladu s předpisy zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu či témata z oblasti správy a řízení. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát I, který se zaměřuje na udržitelné využívání přírodních zdrojů a jemuž předsedá člen EÚD Phil Wynn Owen. Audit vedl člen EÚD João Figueiredo. Vedoucím úkolu byl Sven Kölling. Členy auditního týmu byli zástupci vedoucího úkolu Blanka Happachová a Jan Huth a dále Felipe Andres Miguelez, Ingrid Ciabattiová, Michail Konstantopoulos a Anžela Poliulianaitėová.

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2018

© Evropská unie, 2018

K jakémukoli použití či reprodukci fotografií nebo jiných materiálů, které nejsou chráněny autorskými právy Evropské unie, je nutno získat povolení přímo od držitelů autorských práv.

OBRAŤTE SE NA EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ O EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: http://europa.eu.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat prostřednictvím internetových stránek EU Bookshop na adrese: https://publications.europa.eu/cs/web/general-publications/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz http://europa.eu/contact).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1951 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.