Education and Training Monitor 2022

1. Klíčové ukazatele

Obrázek 1: Přehled klíčových ukazatelů

Zdroje: Eurostat (UOE, LFS, COFOG); OECD (PISA). Další informace jsou uvedeny v příloze I a v části Soubor nástrojů monitoru. Poznámky: Průměry EU výsledků PISA v oblasti čtení z roku 2018 nezahrnují Španělsko; použitý ukazatel (ECE) odkazuje na programy předškolního vzdělávání a péče, které jsou Mezinárodní standardní klasifikací vzdělání (ISCED) považovány za „vzdělávací“, a proto tvoří první úroveň vzdělávání v systémech vzdělávání a odborné přípravy – ISCED úroveň 0; ukazatel rovnosti příležitostí ukazuje rozdíl v podílu nedostatečných výsledků ve čtení, matematice a přírodních vědách (v kombinaci) mezi 15letými žáky spadajícími do čtvrtiny s nejnižším a s nejvyšším sociálně-ekonomickým postavením; b = přerušení časových řad, u = nízká spolehlivost, : = není k dispozici, 09 = 2009, 13 = 2013, 18 = 2018, 20 = 2020.

Obrázek 2: Pozice ve vztahu k absolventům s nejlepšími a nejhoršími výsledky

2. Zaměření na inkluzivní vzdělávání

Český vzdělávací systém se vyznačuje velkými rozdíly ve výkonnosti škol. Výsledky vzdělávání jsou silně ovlivněny socioekonomickým zázemím a umístěním školy. Zvýhodnění studenti překonávají své znevýhodněné vrstevníky o 148 bodů PISA, což odpovídá přibližně třem letům školní docházky (EU: 130 bodů). Tento velký rozdíl je částečně spojen s vysokou selektivností vzdělávacího systému. V důsledku toho se znevýhodnění žáci a žáci se špatnými výsledky obvykle koncentrují na určitých školách, jak dokládá hodnocení Česka v indexu izolace PISA (viz obrázek 3). Včasné vysledování 10–25 % žáků – obvykle s vyšším socioekonomickým postavením – víceletými středními školami¹ přispívá k prohlubování rozdílů mezi školami.

Jelikož zjištění programu PISA ukazují, že s lepšími celkovými výsledky je obecně spojena různorodější studentská populace na úrovni škol, vysoká selektivnost českého vzdělávacího systému je pravděpodobně brzdou výsledků vzdělávání obecně. Nedávná analýza prostorových rozdílů „České školství v mapách“ (ČŠI, 2022), kterou provedla Česká školní inspekce, identifikovala další příčiny zeměpisných rozdílů, jako jsou nedostatek kvalifikovaných učitelů, nedostatky v řízení škol a špatná spolupráce se zúčastněnými stranami. Z výzkumu (PAQ, 2022) rovněž vyplynulo, že obce, v nichž si žáci vedli lépe, než se očekávalo na základě jejich sociální situace, usilovaly o souběžné řešení sociálních a vzdělávacích výzev, například snížením segregace, prací se znevýhodněnými komunitami, zlepšením přístupu k předškolnímu vzdělávání a zapojením do sociální práce. Meziodvětvové přístupy jsou o to důležitější, že „ostrovy školní neúspěšnosti“² napříč regiony jsou často spojeny s „destabilizující chudobou rodin“ (PAQ, 2022).

Obrázek 3: Index izolace znevýhodněných studentů a studentů se špatnými výsledky, PISA 2018

V rámci Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ (Strategie 2030+) se zavádí komplexní soubor opatření k řešení nerovností. Stávající nerovnosti prohloubilo uzavření škol v důsledku pandemie. Na konci školního roku 2020/2021 zaostávalo 50 000 žáků kvůli nedostatečné účasti na on-line výuce, a jednalo se většinou o žáky ze znevýhodněného prostředí (ČŠI, 2021b). Dále pak studie (PAQ, 2021) provedená mezi žáky 5. ročníků základních škol (květen/červen 2021) zjistila, že čeští žáci ztratili v průměru ekvivalent tří měsíců prezenční výuky. S cílem kompenzovat ztráty ve výuce byl v září 2021 zahájen rozsáhlý národní plán doučování. Ačkoli program využívají všechny školy, větší podporu dostávají školy s větším počtem žáků ze znevýhodněného prostředí. V posledních letech bylo vynaloženo značné úsilí na řešení nerovností prostřednictvím zvýšené podpory znevýhodněných škol. Počet asistentů pedagoga se neustále zvyšuje a plánují se další opatření, která by řešila potřebu učitelů dostávat podporu od školních psychologů a odborníků na speciální vzdělávání na běžných školách (v rámci Evropského sociálního fondu plus). Tzv. „střední články podpory“, které jsou v současné době v pilotní fázi (viz Evropská komise, 2021) a které poskytují školám metodické pokyny, mají rovněž za cíl řešit nerovnosti mezi školami. Kromě toho se v rámci národního plánu pro oživení a odolnost (Národního plánu obnovy) plánuje poskytnutí dodatečných finančních prostředků pro 400 znevýhodněných škol na podpůrná opatření (např. odborníci na podporu, odborná příprava učitelů pro práci s heterogenními skupinami) doplněná pokyny pro vedoucí pracovníky škol. S ohledem na další revizi financování škol plánovanou na konec roku 2025 bude zásadní vyhodnotit, zda jsou tato opatření účinná. 

Segregace romských žáků přetrvává navzdory legislativním změnám na podporu inkluzivního vzdělávání. Přibližně polovina všech romských žáků (ve věku od 6 do 15 let) uvádí, že navštěvují školy, kde jsou všichni jejich spolužáci nebo většina z nich také Romové, což je významný nárůst oproti 29 % v roce 2016 (FRA RS, 2022). Ve většině případů nelze segregaci vysvětlit převahou Romů žijících ve spádových oblastech škol. Vyplývá spíše z umístění romských žáků do zvláštních tříd a také z postupů při přijímání do škol. Ve snaze podpořit inkluzivní vzdělávání byly v roce 2016 zrušeny tzv. praktické školy pro žáky s lehkým mentálním postižením. Namísto toho byl vytvořen nový program s upravenými výsledky učení, který by mohl být poskytován v běžných zařízeních. Byla však zachována možnost umístit žáky do speciálních škol nebo do speciálních tříd (minimálně šest žáků), což vyžaduje souhlas rodičů. Vzhledem k nedostatkům v provádění se toho v případě romských žáků změnilo málo. Počet žáků v programech s upravenými výsledky učení, se do značné míry rovná počtu žáků, kteří dříve navštěvovali praktické školy. Většina (85 %) žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je umístěna v segregovaných školách, speciálních třídách nebo studijních skupinách. Podle celostátních údajů založených na kvalifikovaných odhadech tvořili romští žáci v letech 2019–2020 čtvrtinu všech žáků s diagnostikovaným lehkým mentálním postižením (oproti 3,5% podílu v populaci ve školním věku) (Vláda České republiky, 2021). Velké rozdíly v podílu romských žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v jednotlivých regionech (v rozmezí od 7,3 % ve znevýhodněném Karlovarském kraji po více než 20 % v Praze a ve Zlínském a Libereckém kraji) navíc vyvolávají pochybnosti o objektivitě diagnózy a naznačují vliv dalších faktorů souvisejících se školou.

Nedostatečná společenská shoda o přínosech inkluzivního vzdělávání omezuje příležitosti romských žáků. Vyhlídky romských žáků na vzdělání jsou mnohem nižší než vyhlídky jejich vrstevníků, přičemž pouze 22 % žáků dokončuje vyšší sekundární vzdělání (ISCED 3) (oproti 89,3 % v celkové populaci) (FRA RS, 2022). Jejich znevýhodnění v oblasti vzdělávání začíná již v raném věku, a to nižší účastí na předškolním vzdělávání a péči (viz část 3). Většina žáků ze segregovaných základních škol má tendenci volit profesní dráhy, které nenabízejí maturitní zkoušku, a je u nich vyšší riziko předčasného ukončení studia z důvodu nedostatečné přípravy na primární úrovni. Kromě nižších akademických očekávání zhoršuje segregované prostředí také sociální znevýhodnění vyplývající z omezených kontaktů s neromskými vrstevníky. Pokroku brání obecný nedostatek odhodlání k inkluzivnímu vzdělávání spolu s nedostatkem pobídek k odstranění segregace. Chybná diagnóza zvláštních potřeb je motivována mechanismy financování škol, které přímo souvisejí s počtem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Existuje tak tendence, aby segregované školy byly dobře financovány a vnímány jako vhodnější pro řešení potřeb zranitelných žáků než běžné školy. Často přitahují romské rodiny mimo jejich spádovou oblast, které se v nich cítí lépe podporovány než v běžných školách. Cílem vnitrostátní Strategie romské integrace na období 2021–2030 je snížit rozdíly ve vzdělávání Romů, a to se silným zaměřením na včasné intervence. Ty budou částečně podporovány v rámci programu Jan Amos Komenský (Evropský sociální fond plus), který obsahuje specifický cíl pro Romy (112 milionů EUR). Ve strategii však chybí podrobnosti o tom, jak bude segregace odstraňována a jak bude dosaženo nezbytného závazku k této strategii na místní úrovni.

3. Předškolní vzdělávání a péče

Účast na předškolním vzdělávání zůstává nízká a vykazuje mírně klesající trend. V roce 2020 se předškolního vzdělávání a péče účastnilo 85,8 % dětí ve věku tří a více let, což je výrazně pod průměrem EU ve výši 93 % a cílem EU do roku 2030 ve výši 96 %. Zatímco účast v posledním desetiletí stabilně rostla a v roce 2017 dosáhla maximální výše 87,7 %, pozitivní trend se v posledních letech zastavil, a dokonce mírně zvrátil. Podobně se i nízká míra účasti dětí do tří let v roce 2020 dále snížila na 4,8 % (ze 6,3 % v roce 2019). Ačkoli to lze částečně vysvětlit dopadem pandemie, jedná se o nejnižší hodnotu zaznamenanou v EU a hluboko pod průměrem EU (32,3 %). Kvůli nedostatečnému a nerovnoměrnému rozložení kapacit je přístup omezený. Zatímco na východě země se předškolního vzdělávání a péče účastní přibližně 98 % dětí starších tří let, v oblasti kolem hlavního města je to pouze 80,5 %. Zároveň bylo v roce 2021 z důvodu nedostatečného využívání ve vzdálených oblastech využito pouze 87 % celkové kapacity předškolních zařízení.

Pokud jde o přístup k předškolnímu vzdělávání a péči a jejich kvalitu, nerovnosti přetrvávají. Zatímco přínosy přístupu ke kvalitnímu vzdělání od útlého věku jsou nejvyšší u dětí ze znevýhodněného prostředí, pouze 63,6 % českých dětí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením navštěvuje formální zařízení péče o děti nebo mateřské školy, a to ve srovnání s 80,6 % dětí, které nejsou ohroženy. Účast romských dětí je ještě nižší, a to 51 % (FRA RS, 2021). Přístupu brání nejen nedostatek kapacit, ale také finanční překážky a dodatečné požadavky stanovené některými mateřskými školami (ČŠI, 2022). Zavedení povinné předškolní docházky pro děti starší pěti let bylo klíčovým opatřením ke zlepšení přístupu, ale provádění je neúplné. S cílem řešit kapacitní omezení vláda usiluje o zvýšení počtu zařízení péče o děti o 40 % do roku 2025 s podporou Nástroje pro oživení a odolnost. S podporou Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) by mělo být vytvořeno 9 500 nových kapacit a dalších 10 000 modernizováno. Klíčovou prioritou v rámci Strategie 2030+ podporovanou z fondů EU je zlepšení přístupu pro znevýhodněné skupiny. Vzhledem k rostoucímu nedostatku kvalifikovaných pracovníků je třeba vyvinout další úsilí ke zvýšení kvality služeb, zejména ve znevýhodněných oblastech.

Obrázek 4: Účast dětí na formální péči o děti nebo vzdělávání ve věku od 3 let do minimálního věku povinné školní docházky podle ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením, 2020 (v %)

Kapacitní problémy ještě zhoršuje příliv vysídlených dětí z Ukrajiny. Odhaduje se, že do května 2022 přijelo do země 15 000 dětí mladších tří let. Pro srovnání, pro tuto věkovou skupinu již předtím chybělo přibližně 20 000 míst v zařízeních péče o děti (MPSV, 2020). Do 29. června 2022 bylo povolení k pobytu uděleno 20 349 dětem ve věku od tří do šesti let. Celkem bylo na školní roky 2021/2022³ a 2022/2023 do mateřských škol přijato 10 685⁴ dětí. K řešení nedostatků byl přijat zvláštní zákon (Lex Ukrajina I, 2022), který výrazně zjednodušuje podmínky, za nichž lze zvýšit kapacitu mateřských škol. Byl rovněž vytvořen systém přerozdělování dětí v rámci regionů a mezi regiony. Mnozí zaměstnavatelé také založili vlastní firemní mateřské školy či dětské skupiny. Na podporu integrace ukrajinských dětí byly zřízeny přípravné skupiny a také neformální adaptační skupiny, kde se děti učí jazyk a dostávají psychologickou podporu

4. Školní vzdělávání

Předčasné ukončování školní docházky je ve srovnání s průměrem EU nízké, ale existují významné regionální rozdíly. Celkový podíl osob ve věku 18 až 24 let, které dosáhly nejvýše nižšího sekundárního vzdělání, klesl ze 7,6 % v roce 2020 na 6,4 % v roce 2021, čímž se prolomil trend zhoršování zaznamenaný v posledním desetiletí (+2,7 procentního bodu v letech 2010 až 2020). Téměř všechny regiony zaznamenaly v minulém roce zlepšení a jejich míra je nižší než cíl EU ve výši 9 %. Karlovarský a Ústecký kraj však vyčnívají se 14,1 % (pokles ze 17,4 % v roce 2020). Výzvy v těchto krajích řeší cílené programy s podporou fondů EU. 

Výsledky vzdělávání jsou celkově dobré, ale ve střednědobém horizontu představují riziko problémy, kterým čelí učitelská profese. Stárnoucí učitelé (44,3 % učitelů je starších 50 let, zatímco v EU je to 38,9 %) a vznikající nedostatek učitelů, zejména v některých předmětech a znevýhodněných oblastech, mohou mít na kvalitu vzdělávání negativní dopad a mohou prohlubovat nerovnosti. Ve snaze zatraktivnit učitelské povolání se v posledních letech výrazně zvýšily platy učitelů. Přesto jsou stále hluboko pod průměrným platem osob s terciární kvalifikací (60–77 %). Nárůst v roce 2022 činil pouze 2 % (na rozdíl od dříve oznámených 3 %), což odborové svazy kritizovaly s ohledem na inflaci, která je vyšší než 6 %. Cílem nedávné kampaně („Na učitelích záleží“) je posílit prestiž učitelského povolání a přilákat k výuce více mladých lidí. Rovněž probíhá reforma počáteční odborné přípravy učitelů, jejímž hlavním cílem je zvýšit její praktickou složku, která je však stále v přípravné fázi. Dokončení této reformy je zásadní, neboť pouze dvě třetiny učitelů uvádějí, že během studia vyučovali ve školách (TALIS 2018), což je nejnižší podíl v EU.

Byl zahájen přezkum rámcových vzdělávacích programů s cílem podpořit získávání klíčových kompetencí. Reforma vychází ze Strategie 2030+ a akčního plánu environmentálního vzdělávání na období 2022–2025. Pokyny pro reformu rámcových vzdělávacích programů pro primární a nižší sekundární vzdělávání byly zveřejněny k veřejné konzultaci v březnu 2022. Navrhují zásadní revizi obsahu vzdělávání a metod hodnocení s cílem podpořit přístup k výuce a učení založený na kompetencích, jakož i reorganizaci přijímacích zkoušek. Zvláštní důraz je kladen na vzdělávání v oblasti udržitelnosti životního prostředí. Cílem je zahájit postupné zavádění nových vzdělávacích programů od září 2024.

V souvislosti s digitalizací vzdělávání probíhají významné reformy na podporu inovací. Čeští žáci patří mezi žáky s nejlepšími výsledky v digitálních dovednostech (ICILS). V roce 2021 uvedlo 85 % Čechů ve věku 16 až 19 let, že mají alespoň základní digitální dovednosti, což je výrazně nad průměrem EU (69 %). Očekává se, že Národní plán obnovy dále posílí digitální transformaci vzdělávání financováním hlavních reforem a investic. Revize rámcových vzdělávacích programů týkající se digitálních dovedností se zavádí postupně. Zvýšil se počet vyučovacích hodin zaměřených na informační a komunikační technologie (IKT) a posílilo se informatické myšlení. V roce 2022 Česko spustilo vlastní edici IT Fitness testu⁵ navrženého na Slovensku a založeného na iniciativě EU DigComp, který studentům pomůže posoudit jejich digitální dovednosti. Nejméně 9 000 škol bude navíc vybaveno digitálními technologiemi, včetně rozšířené reality, virtuální reality, robotiky a zařízení pro 3D tisk. S cílem řešit digitální propast budou rozdána různá zařízení nejméně 70 000 znevýhodněný, žákům. Kromě toho bude vytvořena síť IT poradců (IT „guruové“). Ti zajistí cílené mentorování pro nejméně 1 120 škol, které se zaměří na nákup IT vybavení, nastavení IT správy, konektivitu a interní školní síť.

Většina dětí vysídlených z Ukrajiny se do českého vzdělávacího systému teprve začlení. Ke dni 12. července 2022 udělilo Česko povolení k pobytu 74 155 ukrajinským dětem ve věku od tří do patnácti let. Děti v této věkové skupině mají nárok na místo v mateřské nebo základní škole, ale této možnosti využila pouze část ukrajinských rodin. Celkem bylo na základních školách na školní roky 2021/2022⁶ a 2022/2023 zapsáno 52 647⁷ žáků, i když zvláštní přijímací řízení pokračují. Mnozí se rozhodli pro adaptační kurzy, které se zaměřují na výuku českého jazyka. Velké množství dětí pokračovalo ve vzdělávání prostřednictvím distanční výuky poskytované jejich školami na Ukrajině. Přístup ke středoškolskému vzdělání je dobrovolný a místo není zaručeno. V příštím školním roce 2022/2023 budou muset do školy chodit všechny děti ve věku povinné školní docházky (Lex Ukrajina II, 2022). Pokud dětí bude příliš mnoho, budou možná muset změnit školu podle kapacity. Školy získají další finanční podporu pro zaměstnávání koordinátorů a dvojjazyčných asistentů. Střední školy se připojí k programu bezplatných jazykových kurzů, které byly doposud omezeny na základní a mateřské školy.

5. Odborné vzdělávání a příprava a vzdělávání dospělých

Odborné vzdělávání a příprava (OVP) přitahují relativně velký podíl žáků středních škol, kteří mají na trhu práce celkově dobré vyhlídky. Podíl žáků vyšších středních škol účastnících se odborného vzdělávání a přípravy činil v roce 2020 celkem 70,5 %, což je podobné jako v roce 2019, ale jde o pokles ze 73,8 % v roce 2013⁸. Míra zaměstnanosti absolventů středního odborného vzdělávání a přípravy jeden až tři roky po ukončení je 84,1 %, což je nad 76,4% průměrem EU⁹. Uzavření škol související s pandemií přitom mělo obzvláště silný dopad na žáky na odborných školách, kteří jsou školní neúspěšností ohroženi nejvíce. Kroky k přilákání žáků s lepšími výsledky do odborných škol, jako jsou informační kampaně nebo stipendia, byly dosud neúčinné.

Vyhlídky učňů na zaměstnání jsou nejisté. Podíl studentů odborného vzdělávání a přípravy, kteří se učili prací, je relativně malý (21 % v roce 2021) ve srovnání s průměrem EU (60,7 %)¹⁰. Situace v oblasti zaměstnanosti je nepříznivá pro studijní obory kategorie E (nižší střední vzdělávání vedoucí k výučnímu listu), jako jsou výroba potravin, zpracování potravin, zednictví, stavební práce, prodejní práce a servisní operace. U studijních oborů kategorie H (středoškolské vzdělání vedoucí k výučnímu listu s možností pokračovat ve studiu a získat maturitu) existuje jen málo důkazů o schopnosti absolventů nalézt zaměstnání v profesích, jako je výroba potravin nebo jako pekař, cukrář nebo kuchař/číšník.

Plánují se některá opatření, která by řešila strukturální problémy v systému odborného vzdělávání. K problémům patří příliš široká a nepružná škála předmětů, nízká propustnost systému z důvodu absence pevné základny všeobecných předmětů a nízké společenské postavení učňů (MŠMT, 2021d). Strategie 2030+ předpokládá revizi rámcových vzdělávacích programů ve společném jádru odborného vzdělávání.

Očekává se, že klíčovým rysem vzdělávání dospělých se stanou individuální vzdělávací účty¹¹ podporované Národním plánem obnovy. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje program individuálních vzdělávacích účtů, který má pomoci podpořit celoživotní učení, vytvořit systémové prostředí pro další vzdělávání a zvýšit účast na dalším vzdělávání v souladu s cíli Evropské agendy dovedností¹² (NPI, 2022). Příležitost účastnit se státem financované odborné přípravy byla doposud vyhrazena lidem registrovaným na úřadu práce, kteří se rozhodli absolvovat rekvalifikační kurz, jenž jim má pomoci najít vhodné zaměstnání. Koncepce individuálních vzdělávacích účtů však bude vyžadovat větší přípravu a systematičtější změny v přístupu k celoživotnímu učení, včetně účinného využívání finančních prostředků. Plánuje se, že do roku 2025 bude v rámci Národní plánu obnovy podporováno vzdělávání 130 000 dospělých v rámci široké škály dovedností v oblasti digitálních technologií a iniciativy Průmysl 4.0. 

V rámci národních cílů pro rok 2030 se Česko zavázalo zvýšit účast na vzdělávání dospělých ze 23 % (2016) na 45 %¹³. To účast zdvojnásobí, i když bude stále nižší než cíl EU ve výši 60 %. Očekává se, že opatření budou mít za následek zvýšení motivace dospělých k účasti na vzdělávání a podporu účasti zaměstnaných osob, které nehledají nové zaměstnání, ale chtějí si zlepšit kvalifikaci. Nabídku vzdělávání pomůže rozšířit také veřejně přístupná databáze rekvalifikací a dalšího vzdělávání, ze které si lidé mohou vybírat vzdělávací kurzy (NPI, 2022).

6. Vysokoškolské vzdělávání

Snížení míry předčasného ukončení studia je pro zvýšení trvale nízké úrovně dosaženého terciárního vzdělání zásadní. Podíl osob ve věku 25 až 34 let s terciárním vzděláním se mírně zvýšil na 34,9 % (+1,9 procentního bodu od roku 2020) a blíží se skromnému vnitrostátnímu cíli 35 %¹⁴ (MŠMT, 2020b), ale zdaleka nedosahuje průměru EU (41,2 %) a cíle EU ve výši 45 % do roku 2030¹⁵. Terciární vzdělávání dokončí mnohem více žen (43,3 %) než mužů (27,1 %), což vede k tomu, že genderové rozdíly jsou výrazně nad průměrem EU (16,2 procentního bodu oproti 10,9 procentního bodu v EU) a nadále rostou. Míra předčasného ukončení studia je vysoká: téměř polovina všech studentů, kteří studium zahájili v roce 2017, je do roku 2021 přerušila bez dokončení. Klíčové faktory se zdají být různorodé a pravděpodobně jsou částečně způsobeny vnějšími faktory spojenými s trendy na trhu práce. Vysoká míra předčasného ukončení studia v prvním roce (33,4 % ve školním roce 2019/20) poukazuje na slabiny systému profesní orientace a finanční výhody spojené se zápisem do vysokoškolského vzdělávání. Devět z deseti studentů má během studia placenou práci (Hauschildt, K. et al., 2021). I když to pomáhá překonat finanční překážky, mohlo by to prodloužit dobu studia a zvýšit riziko předčasného ukončení studia z důvodu nedostatku času na studium. Dalším demotivujícím faktorem (MŠMT, 2020b) může být nízká relevantnost studijních programů pro trh práce, která se projevuje i v malém počtu příležitostí k praktickým zkušenostem. Pouze jeden z pěti studentů uvádí, že absolvoval stáž (Hauschildt, K. et al., 2021). Zároveň vzhledem k příznivým trendům na trhu práce a vznikajícímu nedostatku pracovních sil mohou lidé, kteří předčasně ukončí studium, relativně snadno najít zaměstnání. Míra zaměstnanosti absolventů terciárního vzdělání – 86,7 % – je jen mírně nad mírou zaměstnanosti absolventů vyššího sekundárního vzdělání – 81,2 % (CZ: 5,5 procentního bodu, EU 14,7 procentního bodu), což je nejmenší rozdíl v EU¹⁶. Přínos z hlediska výše mzdy je rovněž nízký (16 % oproti +25 % v zemích EU-22).

Reformy mají za cíl lépe přizpůsobit vysokoškolské vzdělávání měnícím se potřebám trhu práce. Vysokoškolské vzdělávání se snaží vybavit mladé lidi dovednostmi, které trh práce vyžaduje. Celkem 76 % českých podniků uvádí potíže při hledání specialistů v oblasti IKT, což je nejvyšší podíl v EU (55 %) (DESI, 2022). Vláda usiluje o řešení těchto výzev zlepšením flexibility a relevantnosti vysokoškolského vzdělávání pro trh práce (MŠMT, 2020b), strategického řízení (MŠMT, 2020d) a internacionalizace (MŠMT, 2020c). Cílem Národní plánu obnovy je podpořit vysokoškolské instituce přizpůsobením obsahu studia, rozšířením pracovních prvků programů a podporou kombinovaných formátů. Očekává se, že akreditaci získá nejméně 35 nových studijních programů, včetně 15 programů v rychle rostoucích odvětvích s vysokou přidanou hodnotou, která trpí nedostatkem vysoce kvalifikovaných odborníků, jako je kybernetická bezpečnost nebo umělá inteligence. Kromě toho se plánuje, že univerzity vytvoří nejméně 20 dalších studijních programů (bakalářských nebo magisterských) s odborným profilem a 20 nových kurzů celoživotního učení (včetně mikrocertifikátů). Tato opatření mají potenciál posílit úlohu vysokoškolského vzdělávání při podpoře inovací a hospodářského růstu. Je však třeba vyvinout další úsilí ke zvýšení úrovně dosaženého vzdělání a posílení pokročilých dovedností ke zlepšení produktivity práce, která se v posledních letech zastavila.

7. Odkazy

Příloha I: Zdroje hlavních ukazatelů

Příloha II: Struktura vzdělávacího systému