Education and Training Monitor 2024

1. Výuka za účelem udržitelnosti

Výuka za účelem udržitelnosti je v Česku strategickou prioritou vzdělávací politiky. Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ (MŠMT, 2024a) hovoří o vzdělávání v zájmu udržitelného rozvoje jako o propojení ekonomických, sociálních a environmentálních aspektů pod hlavičkou občanského vzdělávání. Udržitelnost je také významným prvkem Dlouhodobého záměru vzdělávání na období 2023–2027 (MŠMT, 2024b), přičemž od roku 2000 je v platnosti Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ¹ (EVVO), který zahrnuje aktivity státních a obecních orgánů, škol, středisek environmentálního vzdělávání a neziskových organizací. V nedávné době byly pro program EVVO vypracovány strategie na krajské úrovni ² . V primárním a sekundárním vzdělávání je výuka za účelem udržitelnosti průřezovým tématem, které klade důraz na znalost komplexních ekosystémů a jejich vztahu k lidské společnosti (Evropská komise/Eurydice, 2024). Probíhající revize rámcových vzdělávacích programů začleňuje výuku za účelem udržitelnosti jako průřezové téma do pěti z devíti vzdělávacích oblastí ³ . Školy sice mají při definování a realizaci vzdělávacích programů velkou míru autonomie, všechny však musí do výuky zahrnout témata a cíle environmentálního vzdělávání: buď jako samostatný předmět, nebo jako součást jiných předmětů či prostřednictvím projektů (Šimonová & Činčera, 2016).

Česko poskytuje školám a učitelům komplexní podporu pro rozvoj kompetencí v oblasti udržitelnosti. Školy mohou jmenovat jednoho nebo více koordinátorů environmentálního vzdělávání (program EVVO). Tito koordinátoři poskytují koučování a poradenství učitelům a ředitelům škol a jsou zodpovědní za rozvoj a hodnocení vzdělávání v oblasti udržitelnosti ve školách. Pokyny týkající se provádění iniciativ souvisejících s udržitelným rozvojem ve školách poskytuje Národní výbor pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji ⁵ . Vzdělávání v oblasti udržitelnosti v praxi pomáhá školám realizovat hustá síť nevládních organizací nazvaná Pavučina ⁶ . Programy pro více než 200 000 dětí a 11 000 učitelů ročně poskytuje téměř 50 center environmentálního vzdělávání. Udržitelnost je zahrnuta do kompetenčního rámce pro environmentální pedagogy a nedávno přijatý profil absolventa pro počáteční vzdělávání učitelů klade důraz na interdisciplinární výuku. Národní pedagogický institut nabízí učitelům a vedoucím pracovníkům škol různé možnosti dalšího profesního rozvoje. Koordinátoři programu EVVO mají nárok na 250 hodin školení na nejrůznější témata. V roce 2023 zaměstnávalo koordinátory, kteří absolvovali specializované vzdělávání, 28 % základních škol (primární a nižší sekundární vzdělávání) ⁷ . Účast učitelů na dalším profesním rozvoji v oblasti udržitelnosti byla 35,8 % na základních školách a 44 % na středních školách (ČŠI, 2016). Podle studie z roku 2023 by další podporu při zavádění učení v zájmu udržitelnosti uvítalo 14 % základních škol (PAQ & STEM, 2023).

Dostupné údaje o kompetencích českých studentů v oblasti udržitelnosti naznačují potřebu pevnějšího ukotvení tohoto tématu ve školních aktivitách. Decentralizace podpory a autonomie škol při tvorbě vzdělávacích programů ztěžují sledování dopadu vzdělávacích aktivit v oblasti udržitelnosti na znalosti, dovednosti a postoje studentů. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s odborníky vypracovalo pokyny pro hodnocení environmentální gramotnosti, sběr dat na vnitrostátní úrovni však dosud není regulován. Ve zvláštním průzkumu Eurobarometr z roku 2024 zaměřeném na mládež a demokracii 71 % mladých lidí (15–30 let) souhlasilo s tím, že se během svého vzdělávání a odborné přípravy naučili pečovat o své životní prostředí (EU: 72 %). Podle zprávy České školní inspekce z roku 2020 považují učitelé environmentální vzdělávání za prioritu na méně než pětině základních škol (primární a nižší sekundární vzdělávání) a jen menšina z nich provádí pravidelné hodnocení dovedností žáků (ČŠI, 2020). Téměř všechny základní školy pořádají, byť s různou frekvencí, vícedenní akce týkající se udržitelnosti (ČŠI, 2020). Studenti, kteří se zapojují do mimoškolních aktivit (např. kroužků) zaměřených na environmentální vzdělávání, dosahovali lepších výsledků v testech a častěji se zapojovali do environmentálních projektů ve svých komunitách. Potvrzují to i výsledky výzkumů, které ukazují, že mimoškolní a venkovní aktivity mají pozitivní vliv na chování studentů vstřícné k životnímu prostředí (Činčera et al., 2023; Činčera & Krajhanzl, 2013).

2. Předškolní vzdělávání a péče

Účast na předškolním vzdělávání a péči je trvale nízká. V roce 2022 se předškolního vzdělávání a péče účastnilo 85,3 % dětí ve věku od 3 let do zahájení povinné základní školní docházky, zatímco v EU to bylo 93,1 % (cíl na úrovni EU: 96 %). Účast je nízká zejména u tříletých dětí (74 %), zatímco u dětí ve věku 5 let a starších je vyšší (94,3 %), což je dáno povinnou účastí v posledním ročníku. Účast dětí mladších 3 let ve formální péči o děti byla od roku 2015 nejnižší (4,5 %); tato míra je výrazně pod průměrem EU (37,5 %) a vnitrostátním barcelonským cílem (12 %).

Obce se v oblasti služeb předškolního vzdělávání a péče snaží navzdory specializovaným politickým strategiím a financování vytvořit dostatečné kapacity. Mezi překážky patří nedostatečné administrativní, finanční a personální kapacity a v některých regionech i nedostatek vhodných prostor. Česko se ve svém akčním plánu v rámci záruky pro děti zavázalo do roku 2030 vytvořit dalších 7 500 míst v dětských skupinách. I přes výrazný nárůst počtu míst v dětských skupinách ⁸ od roku 2020 stále chybí místa pro děti mladší 3 let, které nebyly přijaty do mateřských škol (Sirovátka a kol., 2023). Údaje o docházce dětí do dětských skupin nejsou v současné době k dispozici (většina poskytovatelů jsou neveřejné subjekty), což brání účinnému místnímu monitorování a předvídání potřeb. Očekává se, že probíhající projekt budování kapacit podporovaný z Nástroje pro technickou podporu EU ⁹ přispěje k lepším investicím do rozšíření odvětví předškolního vzdělávání a péče, zejména tím, že se zmapuje a sladí nabídka a poptávka a zlepší se soudržnost mezi veřejnými a soukromými službami a v celém věkovém rozmezí 0–6 let, na které dohlížejí různá ministerstva. Vysoký počet odkladů nástupu dětí do základní školy ¹⁰ vytváří další tlak na systém (srov. Evropská komise, 2023a). V roce 2024 předložilo Ministerstvo školství politické možnosti, jak snížit počet odkladů povinné školní docházky a nově definovat pojem „školní zralost“ ¹¹ .

Problémem pro rodiny s nízkými příjmy je cenová dostupnost předškolního vzdělávání a péče. Formální předškolní vzdělávání není všeobecně bezplatné a ačkoli byl pro poplatky stanoven zákonný strop, jsou udělovány výjimky rodinám, které pobírají zvláštní sociální dávky, a všechny děti se od pěti let vzdělávají v mateřských školách zdarma. Mateřské školy mají také možnost poplatky snížit nebo prominout, avšak o tom, jak je tato možnost využívána, neexistují žádné údaje. Poplatky za dětské skupiny jsou výrazně vyšší než za mateřské školy a pro rodiny s nízkými příjmy představují neúměrné výdaje (Sirovátka a kol., 2023). Ministerstvo práce a sociálních věcí realizuje od roku 2015 projekt na podporu obědů zdarma ¹² , na kterém se podílejí všechny kraje, nicméně neexistuje žádná zákonná záruka poskytování bezplatné stravy dětem z nízkopříjmových rodin. Za účelem zlepšení přístupu a cenové dostupnosti přijala vláda na konci roku 2023 nová opatření, která upravují poplatky za předškolní vzdělávání a péči a náklady na mimoškolní aktivity ¹³ . Podle nového legislativního návrhu by navíc od roku 2026 mohly mít obce povinnost zajistit místa v dětských skupinách pro tříleté děti, které nebyly přijaty do mateřské školy (děti spadající do tzv. „mezery v předškolním vzdělávání a péči“ ¹⁴ ). V opačném případě musí rodičům uhradit náklady na péči o dítě. V současné době mateřské školy ve velkých městech neuspokojují poptávku z více než 50 % (Baptista a kol., 2023). Novela rovněž zavádí pojem „sousedská dětská skupina“ jako novou formu služby péče o děti poskytované v domácím prostředí, která vyžaduje minimálně čtyři děti.

3. Školní vzdělávání

Trendy výsledků českých studentů ve čtení jsou konzistentní, avšak zhoršují se matematické dovednosti. Podle studie OECD PISA (Program pro mezinárodní hodnocení žáků) z roku 2022 nedosahuje základní úrovně znalostí v matematice každý čtvrtý patnáctiletý student (25,5 %) a totéž platí pro každého pátého studenta v oblasti čtení (21,3 %) a přírodních věd (18,8 %). V porovnání s rokem 2018 se podíl žáků s horšími výsledky v matematice zvýšil o 5,1% bodu (EU: 6,6%o bodu), což odpovídá dlouhodobějšímu klesajícímu trendu. Míra nedostatečných výsledků ve čtení u českých patnáctiletých studentů je na stejné úrovni jako v roce 2012 a s 21,3 % je nyní jedna z nejnižších v EU – i když stále nad cílovou hodnotou 15 % na úrovni EU. Odráží se to i ve výsledcích mezinárodní studie PIRLS (Mezinárodní šetření čtenářské gramotnosti) z roku 2021 a nejnovějších vnitrostátních testů (ČŠI, 2024a), které ukazují, že žáci čtvrtých tříd dosahují ve čtení v průběhu času stabilních výsledků. V oblasti přírodních věd je nárůst podílu žáků s nedostatečnými výsledky ve srovnání s rokem 2018 zanedbatelný, ale ve srovnání s rokem 2012 je výrazný. Podle vnitrostátní studie studenti, kteří v přírodních vědách dosahují výsledků pod minimální úrovní, pravděpodobně nebudou usilovat o zlepšení svých výsledků a podpora, kterou mají k dispozici, je omezená (CSI, 2024b). Výsledky ukazují, že ačkoli se Česko od splnění cíle na úrovni EU dlouhodobě vzdaluje, dopady pandemie na kompetence žáků nebyly příliš závažné, a to i přesto, že školy byly zavřené nejdéle v EU (171 dní, podle zpráv ředitelů škol uvedených ve studii PISA z roku 2022).

Mezi lety 2018 a 2022 se prohloubily sociálně-ekonomické rozdíly v dosahování nedostatečných výsledků. Podíl studentů s nedostatečnými výsledky se zvýšil u sociálně-ekonomicky znevýhodněných studentů ¹⁵ , zatímco u zvýhodněných studentů zůstal stabilní. Rozdíl nyní činí 39,5% bodu, což je nad průměrem EU (37,2% bodu): téměř polovina znevýhodněných studentů (48,5 %) dosahuje v matematice nedostatečných výsledků. Studenti s nejlepšími výsledky navíc pocházejí spíše ze zvýhodněného prostředí a jsou soustředěni především na výběrových čtyřletých a víceletých gymnáziích, kde je počet míst omezen a úspěšná příprava na přijetí je často závislá na finančních prostředcích rodičů. Změna ve výsledcích v matematice, která souvisí s rozdíly v sociálním a ekonomickém postavení, je druhá nejvyšší v EU (51 oproti 40,6 bodu průměru EU) ¹⁶ , což poukazuje na hluboce zakořeněné nerovnosti. Podle České školní inspekce (2023) odpovídá rozdíl ve výsledcích mezi zvýhodněnými a znevýhodněnými studenty přibližně třem letům školní docházky v českém systému. Velké rozdíly ve výsledcích existují také mezi jednotlivými typy škol. Nejhorší výsledky jsou zaznamenány u studentů, kteří nastupují do odborných oborů bez perspektivy získání maturity – téměř 60 % z nich nedosahuje základní úrovně matematické gramotnosti (ČŠI, 2023).

Graf 1: Rozdíl bodového skóre spojený s nárůstem indexu ekonomického, sociálního a kulturního statusu o jednu jednotku (výsledky v matematice), studie PISA z roku 2022

Nedostatek dostatečně kvalifikovaných pedagogických pracovníků a problémy týkající se pohody studentů negativně ovlivňují výsledky studentů v matematice. Třetina studentů podle studie PISA navštěvuje školy, u nichž ředitelé uvádějí nedostatečnou nebo nízkou kvalifikaci zaměstnanců (29,9 %) nebo nedostatek asistentů (30,4 %), což brání výuce. Dalším faktorem, který k tomu přispívá, je duševní pohoda: značná část studentů, 21,1 %, uvedla, že se ve škole cítí osaměle, a téměř třetina znevýhodněných studentů uvedla, že se stala obětí šikany, což je druhý nejvyšší podíl v EU. Zároveň je český vzdělávací systém jedním z nejefektivnějších, pokud jde o investované hodiny studia a výsledky studentů: studenti stráví v průměru 23 hodin týdně výukou a méně než hodinu denně domácími úkoly, přičemž jejich pokroky v matematické gramotnosti díky každé další hodině studia byly nejvyšší v EU (ČŠI, 2023).

Česko dosáhlo několika významných milníků v reformě počátečního vzdělávání učitelů. V rámci Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ je cílem reformního procesu komplexní transformace vzdělávání učitelů ¹⁷ . V říjnu 2023 zveřejnilo MŠMT nový kompetenční rámec pro učitelskou profesi (MŠMT, 2023), který byl vypracován ve spolupráci se zástupci vysokoškolských fakult vzdělávajících učitele a pedagogické pracovníky. V dubnu 2024 byl tento rámec začleněn do pozměněných rámcových požadavků na akreditaci programů vedoucích k získání kvalifikace učitele ¹⁸ , podle nichž musí vzdělávací program k získání akreditace pokrývat alespoň 80 % rámce. Ministerstvo vyhlásilo výzvu v rámci operačního programu Jan Amos Komenský (ESF+) na podporu zavádění rámce do praxe, včetně práce na rámcích specifických pro jednotlivé předměty. ¹⁹ Reforma také zvýšila podíl praktického vyučování v rámci předškolní přípravy učitelů a zavedla „klinický rok“, který zahrnuje návštěvy škol čtyřikrát týdně nad rámec odborné přípravy. ²⁰ Platy učitelů si zároveň snaží zachovat konkurenceschopnost. V roce 2024 se očekává, že růst platů učitelů bude nižší než růst průměrných mezd v ekonomice; platy učitelů se pohybují kolem 115 % průměrné mzdy, zatímco vládní závazek činí 130 % (Münich & Smolka, 2024).

4. Odborné vzdělávání a příprava

Podíl studentů zapsaných do programů odborného vzdělávání je stále jeden z nejvyšších v EU, avšak učení se prací je stále omezené. Podíl studentů zapsaných do odborných programů ve střední úrovni vzdělávání ²¹ činil v roce 2022 66,3 % (EU: 54,2 %). Míra zaměstnanosti čerstvých absolventů odborného vzdělávání a přípravy je mírně nad průměrem EU (85,2 % oproti 81,0 % v roce 2023), a to navzdory omezenému využívání učení se prací v rámci odborného vzdělávání a přípravy: v roce 2023 mělo tuto zkušenost pouze 16,1 % čerstvých absolventů, zatímco v celé EU to bylo 64,5 %. Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (EFRR) zveřejnil výzvu ²² na téma Spolupráce škol a firem v Česku s přidělenými finančními prostředky ve výši 12 milionů EUR. Jeho cílem je podpořit praktickou výuku a přípravu ve specializovaných malých a středních firmách pro studenty středních škol, odborného vzdělávání a přípravy a vysokoškolských institucí.

Cílem nedávných reforem v oblasti odborného vzdělávání a přípravy je zlepšit kvalitu a relevantnost pro trh práce. Novela zákona o pedagogických pracovnících z roku 2023 rozšířila možnosti, jak se stát učitelem středních škol. Absolventi středoškolských programů odborného vzdělávání a přípravy s maturitou nebo osvědčením o absolvování odborného vzdělávání a přípravy mohou nyní získat kvalifikaci instruktora odborného výcviku, pokud jejich vzdělání odpovídá vyučovanému předmětu. Kromě toho novela zavádí nový požadavek na nejméně pětiletou odbornou praxi v příslušném oboru. Mezi hlavní cíle Dlouhodobého záměru vzdělávání na období 2023–2027 pro odborné vzdělávání a přípravu patří optimalizace a inovace systému s ohledem na potřeby trhu práce, posílení základních dovedností, zvýšení podílu všeobecného vzdělávání, zvýšení prostupnosti mezi vzdělávacími směry, podpora profesního rozvoje učitelů odborného vzdělávání a přípravy a posílení kariérního poradenství s cílem usnadnit vstup absolventů na trh práce. Strategie rovněž podporuje digitalizaci přijímacího řízení a ukončování studia: zavede do maturitní zkoušky alternativní prvek, například komplexní maturitní práci, která byla do listopadu 2023 v rámci pilotního projektu testována.

5. Vysokoškolské vzdělávání

Míra dosažného terciárního vzdělání u mladých lidí klesá, a to navzdory zlepšujícím se vyhlídkám na zaměstnání. V roce 2023 mělo vysokoškolský diplom 33,7 % osob ve věku 25 až 34 let, zatímco průměr EU je 43,1 %. Míra dosaženého vzdělání se od roku 2021 snížila (na úroveň roku 2017) a trvale patří k nejnižším v EU. Míra zaměstnanosti čerstvých absolventů byla v roce 2023 vyšší (88,8 %) než průměr EU (87,7 %) a oproti předchozímu roku se zvýšila o 6,4% bodu. Také celkový počet studentů zapsaných do terciárního vzdělávání se v letech 2021–2022 po období poklesu v letech 2017–2022 zvýšil o 2,8% bodu. Jejich relativní podíl na obyvatelstvu je však stále nižší než průměr EU (obrázek 2).

Graf 2: Vývoj počtu studentů (ve věku 18–34 let) zapsaných do vysokoškolského vzdělávání (ISCED 5-8) jako % z celkového počtu obyvatel ve věku 18–34 let

Je třeba zlepšit finanční podmínky studentů a zaměstnanců vysokoškolských institucí. Zpráva Eurostudent 2024 ukazuje, že 70 % studentů pracuje během semestru, což je druhý nejvyšší podíl v EU, ale nižší než v roce 2021 (Hauschildt a kol., 2024). Dvě třetiny z nich uvádějí, že pracují, aby pokryli své životní náklady, a jedna třetina uvádí, že by si studium bez placené práce nemohla dovolit. Větší problémy s nástupem na vysokou školu a s jejím úspěšným dokončením mají studenti ze znevýhodněného prostředí. Státní stipendium tvoří pouze 2 % příjmů studentů (průměr podle zprávy Eurostudent činí 12 %). Finanční situace studentů se v porovnání s posledním kolem sběru údajů celkově mírně zlepšila, neboť vážné finanční potíže nyní uvedlo pouze 26 % studentů. V roce 2024 stanovila nová novela zákona o vysokých školách minimální zaručený příjem pro studenty doktorského studia v prezenční formě na 120 % minimální mzdy a omezila celkový počet způsobilých uchazečů, přičemž se zaměřila na zlepšení udržení studentů v procesu vzdělávání. Dodatečné finanční prostředky budou univerzitám přiděleny na základě kritérií, mezi něž patří kvalita výzkumu a míra dokončení programu. Kritici reformy tvrdí, že uplatňování jednotných pravidel ve všech oblastech může znamenat riziko nedostatečného financování programů v oborech, kde je poptávka po absolventech vysoká, jako jsou například informační a komunikační technologie (Grosman a kol., 2024). V květnu 2024 ministerstvo rovněž vyhlásilo novou výzvu k přidělování dodatečných finančních prostředků vysokým školám, která má řešit dlouhodobý problém mzdových nerovností mezi akademickými pracovníky ²³ , a připravuje komplexnější reformu financování vysokoškolského vzdělávání.

Česko investuje do vzdělávání v oblasti udržitelnosti a zelených dovedností na univerzitách. V rámci revidovaného národního plánu pro oživení a odolnost chce Česko vytvořit dvacet nových akademických a profesně zaměřených studijních programů, 50 nových kurzů v rámci stávajících programů a 20 kurzů v rámci celoživotního učení (navržených v souladu s doporučením Rady ze dne 16. června 2022 o evropském přístupu k mikrocertifikátům) v oblastech souvisejících s ekologickou transformací. Ministerstvo vyhlásilo výzvu k financování pro vysoké školy v listopadu 2023 ²⁴ . Současně budou všechny veřejné vysoké školy povinny přijmout (nebo aktualizovat) svou strategii zahrnující jejich vizi, priority a cíle ve střednědobém a dlouhodobém horizontu týkající se ekologické transformace, včetně vzdělávání v oblasti zelených dovedností. Kromě toho se v letech 2022–2024 zapojilo 24 vysokých škol do vnitrostátního projektu UNILEAD, který koordinuje Masarykova univerzita v Brně ²⁵ . Jeho cílem bylo posílit roli univerzit jako efektivních, odpovědných a inkluzivních veřejných organizací prostřednictvím sdílení osvědčených postupů souvisejících s plněním cílů udržitelného rozvoje.

Česko zintenzivňuje úsilí o podporu internacionalizace a mobility ve vzdělávání. V roce 2022 získalo zkušenosti v oblasti mobility ve vzdělávání v zahraničí 10,2 % absolventů vysokých škol, přičemž polovina z nich studium v zahraničí absolvovala, zatímco druhá polovina v zahraničí pouze krátce studovala. To je mírně pod průměrem EU (11 %) a daleko od cíle na úrovni EU (23 %). Z nedávného průzkumu ²⁶ vyplývá, že účastníci programu Erasmus+ nebo jeho předchůdců mají pozitivnější postoj k situaci na trhu práce, včetně přesvědčení, že je snadné najít si novou práci, a to i v zahraničí, a že se ve srovnání s těmi, kteří se zmíněných programů neúčastnili, příliš neobávají ztráty zaměstnání. Z jiného průzkumu vyplývá, že 60 % mladých Čechů ve věku 15–30 let (a 77 % ve věkové skupině 15–19 let) má zájem o účast na mezinárodní pracovní nebo studijní stáži v zahraničí (DZS, 2021). Nová novela zákona zrušila povinné poplatky za studium v cizím jazyce, aby přilákala více zahraničních zájemců o doktorské studium na českých veřejných vysokých školách.

6. Vzdělávání dospělých

Účast dospělých na celoživotním vzdělávání stále zaostává za průměrem EU. V roce 2022 se formálního nebo neformálního vzdělávání ²⁷ v posledních dvanácti měsících účastnilo pouze 21,2 % dospělých ve věku 25–64 let, zatímco v EU to bylo v průměru 39,5 %. To je o 23,8% bodu méně, než je vnitrostátní cíl pro rok 2030, který stanoví, že se vzdělávání každoročně účastní 45 % dospělých. Podle analýzy šetření o vzdělávání dospělých z roku 2022, kterou provedl Český statistický úřad, je formální vzdělávání ve srovnání s neformálním a informálním vzděláváním nejméně častým typem vzdělávání dospělých. S 8 % je Česko hluboko pod průměrem EU (12 %) a patří mezi osm členských států s podílem nižším než 8,5 %. Alespoň jednu neformální vzdělávací aktivitu absolvovalo 40 % dospělých ve věku 18–69 let, což je mírně pod průměrem EU (42 %). Většina neformálních vzdělávacích aktivit je absolvována z pracovních důvodů. Nejčastější motivací je požadavek zaměstnavatele nebo zákonná povinnost (57 % z celkového počtu neformálních vzdělávacích aktivit z pracovních důvodů). Zmíněna je však také snaha o lepší výkon práce (51 %) nebo o získání znalostí či dovedností (18 %) ve vlastním zájmu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí spustilo nový nástroj na podporu vzdělávání v oblasti dovedností 21. století. V roce 2023 byla s podporou Nástroje pro oživení a odolnost spuštěna online platforma s názvem „Databáze rekvalifikací a kurzů dalšího vzdělávání ²⁸ “. Projekt všem nabízí dotované kurzy a pokrývá až 82 % poplatků za kurz a až 2 000 EUR na tři roky. Platforma slouží jako komunikační centrum pro poskytovatele vzdělávání (včetně odborných a vysokoškolských institucí), úřad práce a klienty – umožňuje bezproblémovou online správu. Integruje tradiční akreditované kurzy zprostředkované úřadem práce, rekvalifikační kurzy ze seznamu nabízených možností a nové kurzy zaměřené na digitální dovednosti a průmysl 4.0. Hlavní výhodou tohoto nástroje je, že stanovuje minimální administrativní a certifikační požadavky, což je výhodné jak pro poskytovatele kurzů, tak pro jednotlivce, kteří si chtějí zlepšit své dovednosti, bez ohledu na jejich zaměstnanecký status.