Výměna daňových informací v EU: pevný základ, trhliny v uplatňování

Shrnutí

I

Cílem Evropské unie je zajistit spravedlivé a účinné zdanění na celém jednotném trhu, aby se všechny daně vybíraly tam, kde jsou splatné. Koordinovaná daňová politika EU zvyšuje jistotu pro daňové poplatníky a posiluje investice a hospodářskou soutěž.

II

Od roku 2011 schválila Rada řadu legislativních iniciativ, které členským státům umožňují různými způsoby sdílet daňové informace. Pravidla, kterými se řídí výměna informací a další formy správní spolupráce, členským státům umožňují získat přístup k informacím, které k výběru daní potřebují.

III

Za předkládání legislativních návrhů týkajících se systému výměny informací v oblasti daní a za poskytování poradenství členským státům odpovídá Evropská komise. Jestliže právní předpisy EU nebudou v určitém členském státě řádně provedeny, Evropská Komise může vůči takovému členskému státu zahájit řízení o porušení povinnosti. K jejím pravomocem také patří sledování toho, jak je systém výměny informací uplatňován a jak je účinný. Za sdílení příslušných daňových informací a za jejich využití k zajištění souladu s předpisy jsou odpovědné členské státy.

IV

Při tomto auditu jsme hodnotili klíčové aspekty, které určují účinnost systému pro výměnu daňových informací v EU. Provedli jsme tento audit, protože systém pro výměnu daňových informací, který se používá již od roku 2011, nebyl dosud podroben kontrole. Tento audit zohledňuje období mezi roky 2014 a 2019. Posuzovali jsme legislativní rámec, který Komise navrhla a zavedla do praxe, a zkoumali jsme, jak dobře provedení a výkonnost systému pro výměnu informací sledovala. Navštívili jsme pět členských států, abychom posoudili, jak informace, které si vyměnily, využívají a jak měří účinnost systému.

V

Celkově jsme dospěli k závěru, že systém pro výměnu daňových informací byl dobře nastaven, je však třeba dělat víc ve smyslu sledování, zajištění kvality dat a využívání obdržených informací.

VI

Náš závěr týkající se práce Komise zní, že Komise sice vytvořila vhodný rámec pro výměnu daňových informací, ale proaktivně neposkytuje vedení a poradenství a dostatečně neměří výsledky a dopad využívání vyměněných informací. Hlavním závěrem z našich návštěv v členských státech je pak to, že informace, které si vyměňují, mají omezenou kvalitu a nejsou široce využívané a že státy dělají málo pro to, aby sledovaly, jak je systém účinný.

VII

Ačkoli Komise poskytla jasný a transparentní legislativní rámec, některé formy příjmu mohou stále unikat zdanění v příslušném členském státě. Sledování uplatňování systému v členských státech prováděné Komisí nejde dostatečně daleko a nezahrnuje návštěvy na místě v členských státech a ani účinnost režimu sankcí. Komise poskytla členským státům užitečné pokyny v úvodních fázích používání výměny informací, ale v poslední době již žádné další pokyny zaměřené na pomoc členským státům s analýzou obdržených informací a jejich využíváním ke zvýšení výběru příslušných daní neposkytovala.

VIII

Informace shromážděné na úrovni členských států postrádají kvalitu a jsou nedostatečné co do úplnosti a přesnosti. Většina z členských států, které jsme navštívili, nekontroluje oznamovací subjekty, aby byla zajištěna kvalita a úplnost údajů před jejich předáním jiným členským státům. Kromě toho jen několik málo členských států vykazuje všechny požadované kategorie informací, což vede k tomu, že některé příjmy unikají zdanění. Třebaže členské státy identifikují příslušné osoby povinné k dani, automaticky vyměněné informace se využívají jen málo.

IX

Neexistuje žádný společný rámec EU pro sledování výkonnosti a úspěšných výsledků systému a individuální posouzení, která některé členské státy provádějí, postrádají jasnost a transparentnost.

X

Vydali jsme několik doporučení, která jsou koncipována tak, aby se zlepšila účinnost systému výměny informací. Doporučení, která jsou níže uvedena, jsou určena pěti členským státům, které jsme navštívili (Kypr, Itálie, Nizozemsko, Polsko a Španělsko), mohou je však využít i další země.

1. Komise by měla:
   • podniknout přímé a účinné kroky k řešení kvality dat, která si členské státy zasílají,
   • předložit legislativní návrhy, jimiž zajistí, aby všechny příslušné informace o příjmech byly vyměněny,
   • rozšířit své činnosti sledování a posílit své poradenství pro členské státy.
2. Členské státy by měly:
   • zajistit, aby jimi vyměňované informace byly úplné a jejich kvalita byla dostatečná,
   • zavést systematické postupy týkající se analýzy rizik u příchozích informací a příchozí informace využívat co nejlépe.
3. Komise by měla společně s členskými státy ustavit spolehlivý společný rámec pro měření přínosů systému pro výměnu daňových informací.

Úvod

01

V nynější době, kdy je možné peníze zaslat na kterékoli místo na světě pouhým stisknutím tlačítka, jsou některé osoby povinné k dani v pokušení skrýt své investice na zahraničních bankovních účtech. Až do poměrně nedávné doby mnoho zemí a jiných území otevřeně fungovalo jako tzv. daňové ráje, které tolerovaly tajné bankovní účty a fiktivní společnosti a odmítaly sdílet informace s jinými vládami¹.

02

V rámci jednotného trhu by společnosti, které tvoří zisk, měly platit daně tam, kde byly peníze vydělány. Společnosti však používají agresivní daňové plánování s cílem využít rozdílů v daňových předpisech mezi jednotlivými členskými státy a platit ze svých zisků pokud možno co nejnižší daň.

03

Odhady rozsahu ztráty daňových příjmů v EU, k níž došlo v důsledku vyhýbání se povinnosti platit daň z příjmu právnických osob, se pohybují v rozmezí od 50 do 70 miliard EUR ročně². Toto číslo se zvýší na téměř 190 miliard EUR (přibližně 1,7 % HDP EU v době vzniku studie), jestliže jsou zahrnuty i další faktory, jako jsou například zvláštní daňová ujednání a neúčinnost, která provází výběr daní.

04

S cílem splnit požadavky na sociální spravedlnost a hospodářský růst spolupracuje Komise s členskými státy na tom, aby se daňové systémy staly plošně transparentnějšími, odpovědnějšími a účinnějšími. To jde ruku v ruce s konceptem daňové spravedlnosti: osoby podléhající dani působící ve více členských státech – jak nadnárodní společnosti (MNE), tak jednotlivci – by neměly požívat daňových výhod kvůli omezené komunikaci mezi daňovými orgány. Zároveň pokud jsou daně již od počátku placeny správně a ve správné zemi, pozdější úpravy se stanou zbytečnými a daňová jistota se v celé EU zvýší.

Opatření na úrovni EU

05

Rada pro hospodářské a finanční věci přijala v roce 1998 kodex chování při zdaňování podniků³. Rada uznala „pozitivní dopady spravedlivé hospodářské soutěže“ a vyzvala členské státy, aby plně spolupracovaly při předcházení vyhýbání se daňovým povinnostem⁴ a daňovým únikům⁵, a zejména si vyměňovaly daňové informace⁶.

06

Zatímco výběr daní je v pravomoci členských států, daňové podvody a vyhýbání se daňovým povinnostem jsou řešeny i na úrovni EU. Členské státy se dohodly na tom, že je nezbytné, aby se zlepšila a důkladně rozvinula správní spolupráce mezi jejich daňovými orgány, a to za použití přeshraničního rámce a nástrojů, které navrhla EU.

07

K zajištění fungování vnitřního trhu a ochraně finančních zájmů EU Komise podporuje a usnadňuje spolupráci členských států prostřednictvím svého generálního ředitelství pro daně a celní unii (GŘ TAXUD). V souladu se svým mandátem, který spočívá v rozvíjení a sledování provádění daňové politiky napříč Evropskou unií ve prospěch občanů⁷, podniků a členských států a v napomáhání členským státům v boji proti podvodům a daňovým únikům, GŘ TAXUD:

• vypracovává legislativní návrhy pro zřízení a zlepšování výměny daňových informací mezi členskými státy a sleduje, jak jsou tyto právní předpisy prováděny v členských státech,
• poskytuje mechanismy, systémy a elektronická rozhraní s cílem koordinovat výměnu daňových informací,
• vykonává dozor nad centrálním rejstříkem pro výměnu informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen,
• spravuje program Fiscalis 2020 pro výměnu osvědčených postupů a znalostí mezi členskými státy a Komisí (viz přílohu VI).

08

Vlády členských států mají širokou svobodu v tom, aby si navrhly své vlastní daňové předpisy a systémy, a k rozhodování v této politicky citlivé oblasti na úrovni EU je nutná shoda všech členských států. Všechny vnitrostátní právní předpisy však musí respektovat určité základní principy, jako například nediskriminaci a svobodu pohybu na vnitřním trhu. Daňové předpisy jedné země by lidem neměly umožňovat, aby unikali před zdaněním do země jiné.

09

Členské státy samotné musí:

• mít systémy zdanění,
• shromažďovat a vykazovat předepsané informace v oblasti daní,
• sdílet osvědčené postupy a
• zajistit na vnitřním trhu spravedlivou daňovou soutěž.

Směrnice o správní spolupráci

10

Evropská společenství poprvé přijala směrnici o správní spolupráci v oblasti daní v roce 1977⁸. Tato směrnice byla nahrazena současnou směrnicí EU o správní spolupráci (DAC)⁹ (viz přílohu III), která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2013 (viz rámeček 1).

11

Směrnice sleduje tři specifické cíle:

• zlepšení schopnosti členských států předcházet přeshraničním daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se dani,
• zúžení prostoru pro pobídky a výhody vedoucí ke škodlivé daňové soutěži (viz rámeček 2), včetně boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování prostřednictvím transparentních opatření souvisejících s daňovými rozhodnutími / předběžnými posouzeními převodních cen a zpráv podle jednotlivých zemí v případě nadnárodních podniků, a
• podporu spontánního plnění daňových povinností tím, že se usnadní zjišťování přeshraničních příjmů a aktiv.

12

Směrnice o správní spolupráci představovala reakci na zvýšení mobility daňových poplatníků a kapitálu a na internacionalizaci finančních nástrojů. Tento vývoj přinesl prudký nárůst počtu přeshraničních transakcí, což členským státům zkomplikovalo jejich snahu o správné vyměřování daní a povzbudilo daňové podvody. Na pozadí těchto událostí bylo naléhavě nutné posílit spolupráci v daňové oblasti.

13

Směrnice o správní spolupráci stanoví tři hlavní formy výměny informací v EU. Jejich vývoj v čase je znázorněn na obrázku 1:

• automatická výměna informací (AEOI), kterou se rozumí povinná výměna předem stanovených údajů o daňových a finančních účtech v předem určených formátech při dodržení předem dohodnutých lhůt,
• výměna informací na žádost (EOIR) ve formě žádostí o informace týkajících se jednoho nebo více konkrétních daňových poplatníků,
• výměna informací z vlastního podnětu (SEOI) – nevyžádaný převod jakýchkoli informací, o nichž jeden stát předpokládá, že budou zajímat přijímající stát.

Směrnice o správní spolupráci stanoví rovněž další formy správní spolupráce. Z nich se tato zpráva zaměřuje hlavně na souběžné kontroly konkrétních daňových poplatníků ve dvou nebo více členských státech za účelem výměny takto získaných informací.

Rozsah a koncepce auditu

14

V tomto auditu jsme posoudili mechanismy pro výměnu daňových informací v EU, na nichž závisí účinnost a další nástroje správní spolupráce. Zaměřili jsme se na provedení různých změn směrnice o správní spolupráci (DAC1 (nebo také 1. směrnice) až DAC5 (nebo také 5. směrnice)) v letech 2014 až 2019 (DAC6 (nebo také 6. směrnice) do června 2020 nenabyla účinnosti).

15

Provedli jsme tento audit proto, že systém pro výměnu daňových informací, který se používá již od roku 2011, nebyl dosud podroben kontrole. V tomto auditu se zabýváme řešením problematických aspektů systému a předkládáme doporučení ke zlepšení, jež se týkají koncepce systému, jeho provádění a sledování, jakož i využívání informací členskými státy, konkrétně:

• toho, do jaké míry přispívá výměna informací ke strategii Evropské komise pro spravedlivější zdanění,
• účinnosti praktických opatření a pokynů/poradenství poskytovaných Komisí členským státům ohledně provádění směrnice o správní spolupráci,
• sledování systému ze strany Komise,
• dostatečnosti zdrojů a poučení, jak systém řádně uplatňovat,
• účinného využívání obdržených informací,
• účinnosti mechanismů spolupráce mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a zeměmi mimo EU a
• účinnosti regulačních a kontrolních opatření a přidělování zdrojů.

16

Auditovali jsme činnost Komise a pěti členských států (Kypr, Itálie, Nizozemsko, Polsko a Španělsko), které jsme zvolili na základě kvantitativních a kvalitativních kritérií rizik, která jsou s výměnou informací spojena (viz příloha II).

Komise

17

Pokud jde o Komisi, přezkoumali jsme předpisy pro výměnu daňových informací podle 1. až 5. směrnice a posuzovali jsme, jak GŘ TAXUD sleduje jejich provedení. Především jsme prověřovali:

• příslušné právní předpisy a to, zda Komise ověřila způsob, jakým členské státy uplatňují právní předpisy EU prostřednictvím svého vnitrostátního práva, a zda přijala nezbytná opatření k řešení jakýchkoli prodlení v provádění,
• existenci a kvalitu pokynů a informací týkajících se provádění této směrnice o správní spolupráci a způsob, jakým Komise sdílí tyto informace s členskými státy,
• výkonnost programů a opatření financovaných z rozpočtu EU, které jsou zaměřeny na pomoc členským státům s výměnou osvědčených postupů a nápadů na zlepšení systému,
• zda Komise zavedla společný rámec EU pro sledování výkonnosti systému, aby bylo zajištěno, že poskytuje zamýšlené výsledky.

18

Koncepce auditu a metodika, kterou jsme použili k provedení tohoto auditu na úrovni Komise, jsou uvedeny v příloze I.

Členské státy

19

Směrnice o správní spolupráci členským státům ukládá, aby spolupracovaly při výměně všech příslušných daňových informací. Posuzovali jsme, jak členské státy:

• zajišťují, aby údaje, které si vyměňují, byly přesné, úplné a zasílané ve stanovených lhůtách,
• využívají informace, které obdržely, a možná zlepšení v této oblasti,
• používají další formy správní spolupráce, které jsou stanoveny ve směrnici o správní spolupráci,
• měří účinnost systému a využívají výsledky svých měření s cílem řešit rizika a rozdělovat zdroje.

20

V členských státech, které jsme navštívili, jsme pro výběr automatických a neautomatických výměn informací (AEOI, EOIR a SEOI) a k tomu, abychom v rámci našeho auditu zařadili do vzorku i souběžné kontroly, uplatňovali výběr založený na riziku. Koncepce auditu, kterou jsme použili k provedení auditu v členských státech, je uvedena v příloze II.

21

Jak informace, které si mezi sebou členské státy vyměňují, tak podkladové systémy jsou vysoce důvěrné. Ve zprávě se tudíž neuvádějí konkrétní informace týkající se členských států, ledaže by tyto informace již byly veřejně známy.

Připomínky

Třebaže je legislativní rámec EU někdy napřed před celosvětovým vývojem, vykazuje určité nedostatky

22

Právní úprava v oblasti výměny daňových informací by měla zajistit, aby všechny příjmy, na které se její ustanovení vztahují, byly zdaněny ve správném členském státě a v plné výši. Komise by měla sledovat provádění a uplatňování příslušné právní úpravy a měla by poskytovat poradenství a pokyny pro její jednotné uplatňování v celé EU. Posuzovali jsme legislativní postup, který byl Komisí přijat v případě úvodního návrhu směrnice o správní spolupráci a následných změn. Zaměřili jsme se také na to, jak Komise sleduje provádění směrnice o správní spolupráci v členských státech, včetně toho, jak sdílí pokyny, které se týkají těchto opatření.

Legislativní rámec je stabilní, avšak nikoliv ucelený

EU je někdy napřed před světovým vývojem

23

V roce 2013 přijala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) akční plán na řešení strategie vyhýbání se daňovým povinnostem, která spočívá v přesouvání zisku¹⁰. V roce 2015 pak předložila zprávu zaměřenou na různé aspekty tohoto akčního plánu, jako například na výměnu informací z vlastního podnětu o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen¹¹ a na podávání zpráv podle jednotlivých zemí¹².

24

Řada zemí se rozhodla pro daňové účely porušit bankovní tajemství, sdílet daňové informace s jinými vládami a odstranit nejasnosti kolem vlastníků, bankovních ujednání a finančních transakcí právnických osob. Výchozím bodem byl standard pro výměnu informací na žádost (EOIR), vypracovaný OECD, který poprvé stanovil, že si dvě země mají mezi sebou na žádost určitého daňového orgánu vyměňovat informace, přičemž jehož součástí byl i nový požadavek na získání a výměnu informací i v případě, že jimi disponuje banka.

25

Technologický vývoj vedl také k rozšíření automatické výměny informací jako doplňku k výměně informací na žádost. Po prvních zkušenostech se směrnicí EU o zdanění příjmů z úspor fórum pro mezinárodní hospodářskou spolupráci v rámci skupiny G20 v roce 2014 schválilo návrh na celosvětový standard pro uplatňování automatické výměny informací, který v témže roce vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jako nový společný standard pro oznamování (CRS)¹³. V tomto standardu se upřesňuje, jaké informace se mají vyměňovat, a stanoví se provozní předpisy. Na konci roku 2019 se již 100 zemí zavázalo uplatňovat automatické výměny informací o finančních účtech podle standardu CRS¹⁴.

26

EU stojí v čele mezinárodního vývoje v této oblasti, někdy dokonce překonává OECD (viz tabulka 1). Byla velmi rychlá v zavádění společných postupů a vytvořila harmonizovaný rámec, který zohledňuje mezinárodní referenční hodnoty¹⁵. Směrnice o správní spolupráci je v souladu s ustanoveními OECD¹⁶.

Legislativní rámec je transparentní a logický, ale neúplný

27

Hodnotili jsme legislativní rámec pro systém výměny daňových informací a zjistili jsme, že v něm existují mezery.

28

Celkový legislativní rámec systému je založen na jasném oddělení úkolů a odpovědnosti a má dobře definované cíle (viz obrázek 2 a příloha V). Předpisy EU jsou vymahatelné prostřednictvím Komise a Soudního dvora EU.

29

Ve svém hodnocení DAC z roku 2019¹⁹ Komise uvádí, že nevznikly žádné významné problémy v oblasti právní úpravy. Toto hodnocení se však nezabývá některými mezerami v právní úpravě, které jsme popsali v následujících odstavcích.

30

Kryptoměny jsou z oblasti působnosti výměny informací vyloučeny²⁰. Pokud daňový poplatník drží peníze v elektronických kryptoměnách, nejsou platforma ani jiný elektronický poskytovatel poskytující služby portfolia pro takové zákazníky povinni ohlásit jakékoli takové částky nebo nabyté zisky daňovým orgánům. Proto peníze držené v takových nástrojích zůstávají z velké míry nezdaněné.

31

Neschovatelské dividendové příjmy (např. dividendy vyplacené prostřednictvím běžného, neschovatelského bankovního účtu společností, která je rezidentem v jednom členském státě, jejímu akcionáři, který je rezidentem v jiném členském státě) nejsou samostatnou příjmovou kategorií pro automatickou výměnu informací stanovenou v první směrnici o správní spolupráci. Proto jestliže si členský stát, ve kterém je společnost rezidentem, nevymění takové informace s členským státem daňové rezidence poplatníka, mohou tyto částky zůstat nezdaněné.

32

Členské státy nemají stanovenu povinnost oznamovat všechny příjmové kategorie podle 1. směrnice, ale pouze údaje, které jsou okamžitě k dispozici. Výsledkem je, že existují velké rozdíly mezi počtem kategorií informací oznamovaných jednotlivými členskými státy (viz bod 48), a to vede k tomu, že příjmy se nezdaňují v tom členském státě, kde je daňový poplatník rezidentem. V legislativním návrhu z července 2020²¹ Komise navrhla změnu s cílem zvýšit harmonizaci spočívající v tom, že by členské státy byly povinny vyměňovat si veškeré informace, které jsou k dispozici, ale alespoň o dvou kategoriích příjmů za zdanitelná období do roku 2024 a alespoň o čtyřech kategoriích za zdanitelná období od roku 2024.

33

Předběžná daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem jsou z výměny informací vyloučena, jestliže se vydávají pro fyzické osoby (viz bod 73). Osoby s vysokým čistým jměním (HNWI), které toto rozhodnutí obdrží od členského státu s příznivými daňovými sazbami, se vyhnou placení spravedlivé výše daně ve svém členském státě rezidence.

Komise sleduje legislativní rámec

Komise v dostatečné míře sleduje provádění směrnice o správní spolupráci do vnitrostátního práva

34

Při sledování provádění směrnice o správní spolupráci členskými státy do vnitrostátního práva zohledňuje Komise všechny změny směrnice, jakož i prováděcí předpisy a další následné legislativní akty. Členské státy musí směrnice EU provést do vnitrostátního práva. V případech, kdy dojde v provádění příslušných právních předpisů EU do vnitrostátního práva ke zpoždění, zahajuje Komise vůči jednotlivým členským státům kvůli tomuto zpoždění řízení pro porušení povinností. K dnešnímu dni proběhlo 62 takových řízení, v červenci 2020 dvě řízení pro porušení povinností stále probíhala.

35

V roce 2016 vstoupila v platnost změna 5. směrnice o správní spolupráci²², jejímž cílem bylo zajistit, aby byl daňovým orgánům zajištěn přístup k informacím o praní peněz, které má k dispozici jiný členský stát, na základě čtvrté směrnice pro boj proti praní peněz²³, a lépe je tak vybavit k plnění jejich povinností podle směrnice o správní spolupráci s ohledem na daňové úniky a daňové podvody. Nejrelevantnější je v tomto ohledu přístup k informacím o finančních účtech podle druhé směrnice o správní spolupráci, zvláště tehdy, je-li majitel oznamovaného účtu zprostředkující strukturou.

36

Všech pět členských států, které jsme navštívili, sice provedlo právní předpisy uvedené v páté směrnici o správní spolupráci do svého vnitrostátního práva, ale dva z nich dosud neprovedly postupy pro udělení zákonného přístupu k informacím o praní peněz daňovým orgánům, i když lhůta byla do 1. ledna 2018. Komise zahájila tři řízení o nesplnění povinnosti, která již byla v době našeho auditu uzavřena.

Rozsah sledování provádění právních předpisů do vnitrostátního práva není dostatečně široký

37

Komise zajišťuje rámcové sledování provádění těchto právních předpisů. Kromě toho mají členské státy povinnost informovat Komisi formou každoročního dotazníku, jak dobře podle nich směrnice o správní spolupráci funguje (včetně statistik týkajících se výměny informací a dalších provozních aspektů). Komise výměny mezi členskými státy monitoruje na základě každoročního dotazníku a každoročně poskytované oboustranné zpětné vazby mezi členskými státy. Její sledování ovšem nezahrnuje:

• podnikání přímých a účinných kroků k řešení kvality dat, která si členské státy zasílají, jak je uvedeno v jejím hodnocení směrnice o správní spolupráci z roku 2018²⁴,
• informační návštěvy v členských státech, jak s cílem posoudit pokrok, tak k určení osvědčených postupů. Takové návštěvy by rovněž mohly sloužit k identifikaci otázek, které by mohly být řešeny prostřednictvím zdokonalení právní úpravy nebo tím, že by jim věnoval pozornost program Fiscalis 2020 (viz příloha VI) nebo skupiny odborníků v oblasti správní spolupráce,
• posouzení nástrojů pro analýzu rizik vytvořených členskými státy pro analýzu obdržených informací.

38

V souladu s ustanoveními směrnice o správní spolupráci²⁵ by měly členské státy stanovit pro oznamující subjekty sankce, které budou účinné, přiměřené a budou mít odrazující efekt. V současnosti Komise neposuzuje velikost nebo odrazující účinek sankcí stanovených v právních předpisech jednotlivých členských států. Nenabízí v tomto ohledu ani žádné referenční hodnoty, které by mohly být použity pro porovnání nebo jako vodítko v této oblasti.

Příležitosti pro sdílení osvědčených postupů nejsou plně využity a poradenství a pokyny chybí

39

Článek 15 směrnice o správní spolupráci Komisi a členským státům ukládá, že musí vyhodnocovat a sdílet své zkušenosti ze správní spolupráce, a výslovně dává členským státům možnost využívat svých zkušeností a osvědčených postupů s cílem přispět k tvorbě pokynů. Aby dosáhla svého požadovaného cíle spravedlivého zdanění v EU²⁶, dává Komise k dispozici členským státům různá fóra pro výměnu osvědčených postupů, s nimiž se setkala v daňových správách členských států.

40

Komise dala členským státům k dispozici různé nástroje, které mohou usnadnit rozvoj a výměnu informací a odborných znalostí. Hlavním takovým programem je program Fiscalis 2020²⁷, jímž je především poskytována IT podpora umožňující výměnu informací a který financuje výměnu osvědčených postupů a zkušeností prostřednictvím seminářů, pracovních návštěv a projektových skupin. Jeho úloha a struktura jsou podrobněji popsány v příloze VI.

41

Přezkoumali jsme akce financované programem Fiscalis 2020 za účelem zlepšení výměny daňových informací v EU. Mezi lety 2015 a 2019 obsáhly účast členských států na devíti seminářích a na pěti pracovních návštěvách v oblasti, kterou směrnice o správní spolupráci upravuje. Od roku 2014 do roku 2018 financoval tento program rovněž 660 souběžných kontrol, které byly zaměřeny na oblast přímých a nepřímých daní (viz bod 92).

42

Členské státy obecně poskytovaly pozitivní zpětnou vazbu k činnosti projektových skupin a k technické podpoře, dostupnosti pracovníků EU a jejich schopnosti reagovat. Pozitivně také hodnotily pokyny, které vydávala Komise pro provádění první a druhé směrnice o správní spolupráci.

43

Vzhledem ke složitosti a neustálému vývoji směrnice o správní spolupráci je pro členské státy stále obtížnější vyřešit veškeré body k jednání během jejich schůzek, které se co do délky trvání neprodloužily, i když objem legislativních dokumentů ke směrnici o správní spolupráci prudce vzrostl. Zároveň Komise nevytvořila další pokyny týkající se použití informací (např. výměny podle třetí a čtvrté směrnice a další nástroje stanovené ve směrnici o správní spolupráci). V roce 2019 členské státy zřídily novou projektovou skupinu pro program Fiscalis, zaměřenou na otázky využívání pokročilých analytických metod k měření kvality údajů ve společném rámci, ale tato iniciativa dosud nepřinesla žádné výsledky.

44

Daňové orgány v členských státech, které jsme navštívili, vyjádřily přání mít více výměn osvědčených postupů (prostřednictvím projektových skupin, seminářů a pracovních setkání) a pokynů, zejména v oblasti analýzy dat a jejich využívání.

Členské státy jen málo využívají informací, které si automaticky vyměnily

45

K zabezpečení toho, aby systém pro výměnu informací fungoval správně, musí být data, která si členské státy vyměňují, přesná, úplná a musí být zasílána tehdy, kdy mohou být nejužitečnější. V pěti členských státech, které jsme navštívili, jsme proto posuzovali, jak je automatické zasílání dat organizováno a jak daňové orgány využívají informace, které obdržely.

Existují slabá místa týkající se včasnosti, přesnosti a úplnosti provádění automatické výměny informací

Data podle 1. směrnice nejsou vždy úplná a informace jsou někdy sdíleny pozdě

46

Pokud jde o 1. směrnici o správní spolupráci²⁸, informace jsou shromažďovány daňovými orgány z vnitrostátních databází každého z navštívených členských států (viz obrázek 3), neshromažďují se však všechny kategorie příjmů. Informace jsou čerpány z místních databází (které obsahují jména, adresy, data narození, daňová identifikační čísla (DIČ), údaje o příjmech a podrobnosti o jakýchkoli sražených daních). Před odesláním jsou tyto informace automaticky validovány v souladu s technickými pokyny pro postup oznamování podle 1. směrnice o správní spolupráci. Kromě této validace pouze jeden z pěti členských států, které jsme navštívili, prováděl kontroly kvality dat (jejich úplnosti, přesnosti a včasnosti). Validace byly prováděny pouze formou ručně vykonávaných kontrol na omezeném vzorku, nikoliv jako systematický proces.

47

Jedním z problémů z hlediska úplnosti dat v případě 1. směrnice o správní spolupráci je to, že členské státy zřídkakdy provážou informace, které zasílají, na příslušné DIČ vydané zemí, v níž je daňový poplatník rezidentem. V tříletém období let 2015–2017 byla pouze 2 % daňových poplatníků dotčených automatickou výměnou informací přidružená k číslu DIČ vydanému přijímající zemí²⁹. Členské státy používají k provedení spárování dat ve vztahu ke svým vlastním rezidenčním daňovým poplatníkům jiné údaje (jméno, datum narození atd.) (viz bod 59). DIČ je nicméně jedinečná identifikace pro každou osobu povinnou k dani a její poskytnutí by zvýšilo schopnost členských států identifikovat příslušné daňové poplatníky a správně posoudit související daně. Otázkou povinného vykazování čísla DIČ u dat podle směrnice o správní spolupráci 1 se Komise zabývala v návrhu na změnu směrnice o správní spolupráci³⁰.

48

Účinnost údajů je ovlivněna skutečností, že podle stávajících předpisů pro automatickou výměnu informací nejsou členské státy povinny shromažďovat informace o všech příjmových kategoriích podle 1. směrnice o správní spolupráci, ale pouze informace, „které jsou k dispozici“³¹. Daňové orgány oznamovat všechny kategorie informací obecně odmítly. I těch několik málo, které souhlasily s návrhem po teoretické stránce, poukazovalo na to, že by uvedení do praxe znamenalo spoustu práce navíc. Ve výsledku všech pět kategorií informací podle 1. směrnice o správní spolupráci shromažďuje a vykazuje jen hrstka členských států (viz obrázek 4).

49

Vynechání kategorie dat je někdy vysvětlováno obtížnou dostupností informací, např. příjmy z nehmotného majetku jsou obecně vykazovány v samostatných místních rejstřících, kde je daňové orgány nemohou snadno vysledovat. Vynechání může být také vysvětlováno odkazem na konkrétní daňový režim (např. členské státy, které nezdaňují produkty životního pojištění, nebudou zajišťovat, aby byly odpovídající informace okamžitě dostupné v jejich daňových rejstřících). Může se také stát, že členské státy nevedou samostatné nebo oddělené záznamy, k tomu může dojít například v případě příjmů ze zaměstnání a odměn pro ředitele.

50

Členský stát má povinnost sdílet informace podle 1. směrnice o správní spolupráci do šesti měsíců po skončení daňového roku, během nějž se informace staly dostupnými. Ačkoli zákonné lhůty jsou členskými státy zpravidla dodržovány, od začátku platnosti 1. směrnice o správní spolupráci byly informace zasílány v průměru dvanáct měsíců po skončení příslušného daňového roku³³.

Výměny informací podle 2. směrnice o správní spolupráci sice fungují obecně včas, ale i tak postrádají data při těchto výměnách kvalitu a úplnost

51

Pokud jde o 2. směrnici o správní spolupráci, postup pro shromažďování údajů se u ní oproti 1. směrnici o správní spolupráci mírně liší (viz obrázek 5). Oznamující instituce využívají k podávání standardních zpráv specializované webové portály³⁴.

52

Pouze v jednom z členských států, které jsme navštívili, prováděly daňové orgány kontroly kvality ohledně údajů, které byly předloženy finančními institucemi. Problémy, které by mohly mít vliv na úplnost údajů podle druhé směrnice, jsme však odhalili v každém z těchto členských států. Tři z nich neměly konkrétní postupy pro provádění kontroly finančních institucí z hlediska toho, jaká je kvalita a úplnost zasílaných údajů. Čtyři neměly žádný rejstřík finančních institucí, kterých se týká požadavek na oznamování uvedený ve druhé směrnici, přestože by jim mohl pomoci ověřovat, zda byly předloženy všechny zprávy.

53

Všech pět členských států provozovalo systém sankcí ve vztahu k oznamovacím povinnostem podle druhé směrnice, žádný z nich však dosud neuložil žádné penále. Sankce na podporu vynucování znamenají mít jasné postupy ověřování údajů a pravidelně v oznamovacích institucích provádět kontrolu. Mimoto zde existuje riziko, že pokuty nejsou tak vysoké, aby měly odrazující účinek.

54

Zjistili jsme také několik problémů s kvalitou údajů podle druhé směrnice, zejména pokud jde o neoznamování zahraničních DIČ. Finanční instituce jsou ze zákona povinny evidovat a ohlašovat daňová čísla majitelů účtů, a to i pokud byla tato čísla vydána jinými členskými státy. Avšak z dat navzájem vyměněných mezi členskými státy pouze 70 % účtů, jejichž majiteli jsou fyzické osoby, je spojeno s číslem DIČ a pouze 73 % účtů, jejichž majiteli jsou právnické osoby³⁵, je spojeno s identifikačním číslem společnosti.

55

Další otázkou související s kvalitou údajů je zdvojování účetních záznamů tam, kde existuje vícero oprávněných vlastníků. Současný formát vykazování navíc neumožňuje identifikovat účty, které jsou ve vlastnictví více majitelů. Proto daňové orgány přiřazují celou částku několika vlastníkům, což vede k tomu, že záznamy o účtech jsou zdvojené. 56

Podle čl. 14 odst. 2 směrnice o správní spolupráci jsou členské státy povinny poskytovat oboustrannou zpětnou vazbu k informacím, které v rámci automatické výměny informací získají. V praxi však míry spárování dosažené mezi zahraničními a domácími daty uvádí pouze ročně poskytovaná zpětná vazba (viz bod 59). Zpětná vazba ohledně kvality dat, o jejich úplnosti a včasnosti je jen omezená a k jiným kvantitativním či kvalitativním aspektům dat se žádná zpětná vazba neposkytuje.

Členské státy dostávají obrovské objemy informací, které jsou však obecně málo využívány

Účinnost spárování se členský stát od členského státu liší, přičemž nespárované informace nejsou využity

57

Každoročně jsou mezi členskými státy vyměněny miliony individuálních datových položek. Aby se data dala využít pro daňové účely, musí je členské státy spárovat s daty svých daňových poplatníků a u příslušných z nich označit jejich relevanci. Důraz kladený na systémy párování plyne z potřeby identifikovat co možná nejvíce daňových poplatníků, a zajistit tak dodržování daňových předpisů na té nejvyšší úrovni.

58

Prověřovali jsme, jak členské státy používají své systémy informačních technologií a postupy párování k nalezení příslušných daňových poplatníků a vybrání předepsaných daní.

59

K párování příchozí informace podle první a druhé směrnice s daňovými rezidenty používaly celou škálu automatických či poloautomatických IT programů. Jestliže data nejsou spárována, nelze je použít k posouzení příslušných daní. Účinnost těchto systémů závisí na jejich vlastní flexibilitě a vzájemné propojitelnosti s místními daňovými databázemi, ale také na kvalitě obdržených informací. Dva členské státy také párovaly data ručně.

60

Automatické párování zpravidla využívá vyhledávací klíče, v nichž běží algoritmy založené na kombinacích polí údajů (jméno, adresa a datum narození jsou nejobvyklejšími poli v rámci první směrnice, zatímco druhá směrnice se více zaměřuje na párování DIČ). Tyto systémy ve třech členských státech, které jsme navštívili, umožňovaly i přibližná spárování (v nichž jsou pro obdržená data stanovené aproximace, jako například podobná jména nebo adresy). Poloautomatický režim spárování kombinuje ruční spárování s jednodušší řadou vyhledávacích klíčů (např. pouze adresa) nebo porovnání s jinými externími databázemi.

61

Míra spárování se mezi jednotlivými státy, ale také mezi kategoriemi informací značně liší. Nenalezení shody při párování může být způsobeno neúčinným postupem při párování, nesprávnými nebo neúplnými příchozími údaji nebo také chybějícími záznamy o daňovém poplatníkovi v evidenci přijímajícího členského státu. Při poskytování zpětné vazby (viz bod 56), se navštívené členské státy v současnosti nezabývají příčinami nízkých měr spárování a ani neuvádějí žádné zvláštní problémy.

62

V pěti členských státech, které jsme navštívili, se celkové míry spárování pohybovaly v rozmezí od 68 do 99 % u první směrnice a od 70 do 95 % u směrnice druhé (přičemž jeden členský stát dosud neanalyzoval své údaje podle směrnice DAC2 za rok 2016). Nejvyšší míry korelovaly s významným objemem ručně prováděného spárování, ale dva členské státy dosáhly velmi dobrých výsledků za použití pouze automatického nebo poloautomatického spárování.

63

Tyto míry spárování ukazují na to, že velká množství informací nejsou využívána, neboť nedošlo k jejich spárování s příslušnými daňovými poplatníky; žádný z členských států, které jsme navštívili, aktuálně neprovádí žádné kontroly nespárovaných dat. Nevyužití nespárovaných vede k daňovému deficitu.

Informace podle první a druhé směrnice o správní spolupráci se důsledně nevyužívají

64

Posoudili jsme, jak daných pět členských států, které jsme navštívili, využívá příchozí informace podle první a druhé směrnice. Jeden členský stát zvýrazňoval určité kolonky v daňových přiznáních, ovšem bez předvyplněných částek. Jiný oznamoval daňovým poplatníkům, že informace jsou k dispozici a že by měli vyplnit odpovídající kolonky. Oba tyto členské státy nám sdělily, že jejich strategie měla odrazující účinek na nepřiznání příjmů a došlo díky ní ke zlepšení dodržování daňových předpisů daňovými poplatníky. Zbylé tři předvyplněná přiznání neposkytovaly.

65

Klíčovým předpokladem pro zvýšení účinnosti využívání dat je u obdržených dat provádět analýzu rizik. V letech 2015–2016 vypracovala projektová skupina programu Fiscalis pro členské státy pokyn pro provádění spárování a analýz dat. Hlavním účelem tohoto pokynu bylo podpořit členské státy v zavádění strategií řízení rizika nebo v uvedení stávajících strategií do souladu s novými požadavky v rámci povinné automatické výměny informací. Pokyn stanoví obecně platná rizika a navrhuje ukazatele pro hlavní z nich a konkrétní přístupy k výběru daní od daňových poplatníků, u nichž bylo identifikováno vysoké riziko.

66

Pouze dva z těchto pěti členských států prováděly strukturovanou analýzu rizik a třetí používal jen nestandardizované postupy, které uplatňoval na regionální/místní úrovni. Zbylé dva členské státy analýzy rizik u dat podle první a druhé směrnice o správní spolupráci, která obdržely za období let 2015–2018, neprováděly.

67

V jednom členském státě, který jsme navštívili, měla rozsáhlá kampaň zacílená na daňové poplatníky s vysokým rizikem prostřednictvím centrálně prováděné analýzy rizik za následek vyměření vysokých dodatečných částek daně. V dalším členském státě kampaně zaměřené na dobrovolné sdělení informací v souvislosti se zahraničními příjmy podle první a druhé směrnice za roky 2015 a 2017, s tím, že nebude vyměřena žádná pokuta za pozdní úhradu, vedlo k velkému počtu dobrovolných sdělení informací a významnému výnosu z dodatečných daňových přiznání. V témže členském státě samostatná kampaň, která zahrnovala dopisy vybraným daňovým poplatníkům o poskytnutých informacích podle 2. směrnice o správní spolupráci, za roky 2015 a 2017, byla méně úspěšná. Třetí členský stát využíval informace podle směrnice o správní spolupráci jen sporadicky, v několika po sobě jdoucích kampaních, ovšem s nekonzistentními výsledky.

Informace se obecně málo využívají

68

V členských státech, které jsme navštívili, jsme zařadili do vzorku celkem 150 položek informací obdržených během roku 2016 – po 75 z každé ze směrnic DAC1 a DAC2 –, abychom určili, jak daňové orgány tyto informace využily. Zjistili jsme, že zatímco informace ze 105 vzorků, u kterých jsme prováděli audit, byly spárovány a nahrány do databází daňových orgánů, 60 nebylo zohledněno (tj. nebyla provedena analýza rizika / uvedeno odůvodnění) a pouze 45 jich bylo využito k vyměření dodatečných daní.

69

Co se týká první směrnice (viz obrázek 6):

• 51 položek bylo spárováno s daňovými poplatníky ve vnitrostátních databázích, 24 jich buď nebylo spárováno, nebo se podrobněji neanalyzovaly,
• z těchto 51 spárovaných položek jich 40 bylo nahráno do centrálních databází, ale žádné informace nebyly k dispozici o tom, jak se využily, 11 položek bylo postoupeno na regionální/místní daňový úřad, aby ten přijal příslušné kroky,
• existovaly důkazy o tom, že 13 položek bylo využito k přezkoumání daňových přiznání a k vyměření dodatečných daní, či k provedení daňových kontrol; zpětnou vazbu poskytly místní daňové úřady pouze v sedmi případech.

70

Co se týká druhé směrnice (obrázek 7):

• 55 položek bylo spárováno s daňovými poplatníky ve vnitrostátních databázích, 20 jich buď nebylo spárováno, nebo se podrobněji neanalyzovaly,
• z těchto 55 spárovaných položek jich 39 bylo nahráno do centrálních databází, ale žádné informace nebyly k dispozici o tom, jak se využily, 11 položek bylo postoupeno na regionální/místní daňový úřad, aby ten přijal příslušné kroky; pět položek nebylo využito vůbec,
• existovaly důkazy o tom, že 32 položek bylo využito k předvyplnění daňového přiznání, s cílem posoudit daňovou povinnost daňových poplatníků a k vyměření dodatečných daní, či k provedení daňových kontrol; zpětnou vazbu poskytly místní daňové úřady pouze v šesti případech.

71

Malé množství zpětné vazby od ústředních/místních úřadů ohledně využití příchozích informací byl problém všech členských států, které jsme navštívili. Zpětná vazba poskytnutá místními úřady je velmi důležitá pro měření výkonnosti využití informací a jejich přínosu.

Informace v rejstříku údajů podle třetí směrnice spravovaném EU jsou většinou úplné, ale členskými státy málo využívané

Výměna informací se zvýšila, ale některé informace stále nejsou oznamovány

72

Třetí směrnice o správní spolupráci³⁶ rozšířila oblast, kde je automatická výměna informací povinná, na předběžná daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem a předběžná posouzení převodních cen. Tyto informace jsou vyměňovány prostřednictvím centrálního rejstříku EU, který byl zřízen a je spravován Komisí. Členské státy musí nahrát informace podle 3. směrnice do rejstříku, kde k nim mají přístup všechny členské státy, ovšem Komise má v souladu s aktuálně platnou právní úpravou jen omezený přístup.

73

Směrnice o správní spolupráci³⁷ z automatické výměny informací výslovně vylučuje předběžná daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem, jestliže se týkají výlučně daňových záležitostí fyzických osob. Dopad tohoto ustanovení je v tom, že jsou z automatické výměny informací vyňata rozhodnutí vydaná pro osoby s vysokým čistým jměním (HNWI).

74

Evropský parlament vyjádřil znepokojení ohledně této právní mezery v oblasti daní ve svém usnesení z roku 2019³⁸. Upozornil na problém, že osoby s vysokým čistým jměním (HNWI) a osoby s velmi vysokým čistým jměním (UHNWI) přesouvají své výdělky přes více daňových jurisdikcí, kdy získají daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem, která se nemusí hlásit, a vyhýbají se placení spravedlivé částky daní.

75

Před rokem 2016 si členské státy nevyměňovaly v podstatě žádné informace o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen. Počet výměn prudce vzrostl v roce 2017, brzy poté, co se staly povinnými, přičemž v prvním souboru oznamovaných dat byla sdělována předběžná daňová rozhodnutí a posouzení vydaná před rokem 2017 (viz obrázek 8).

Data podle 3. směrnice jsou zpravidla velmi komplexní

76

Přezkoumali jsme, jak členské státy nahrávaly předepsané informace do rejstříku, a nenalezli jsme žádné větší problémy s úplností databáze. Kvalita dat však byla někdy nedostatečná:

• členské státy často neuváděly jméno příslušných daňových poplatníků, což ztěžuje spárování údajů v cílové zemi,
• podle navštívených členských států a hodnocení směrnice o správní spolupráci³⁹, které provedla Komise, nebyla někdy shrnutí nahraných daňových rozhodnutí natolik podrobná, aby umožnila správně porozumět základním informacím. Pro členské státy bylo obtížné identifikovat, kdy si mohou vyžádat další informace, a pokud tak učinily, prokázat, že to je nutné pro účely daňového posouzení.

Minimální využití informací podle 3. směrnice

77

Žádný z členských států, které jsme navštívili, systematicky neprováděl analýzy rizik informací v centrálním rejstříku EU. Jeden členský stát však analyzoval informace podle 3. směrnice, které byly nahrány v roce 2017, a několik jich vybral pro další šetření. Ačkoli členské státy byly obecně schopny spárovat informace s daňovými poplatníky, neměly žádný postup pro analýzu a její využití ve svých návazných akcích v oblasti zdanění

78

V každém z členských států, které jsme navštívili, jsme vybrali vzorek 10 datových položek z let 2013–2018, abychom prověřili, jak členské státy informace z rejstříku využívají (viz obrázek 9). Z 50 položek, které byly zařazeny do vzorku, byla využita pouze 4 %:

• 36 bylo spárováno s daňovými poplatníky a 14 buď nebylo spárováno, nebo nebylo žádným způsobem využito,
• z 36 spárovaných položek jich bylo 26 nahráno do centrálních vnitrostátních databází a 10 bylo zasláno na místní daňové úřady;
• pouze dvě položky byly využity pro návazné akce v oblasti zdanění a místní daňový úřad zaslal zpětnou vazbu pouze v jednom případě.

Minimální využití informací ze zpráv vypracovaných podle 4. směrnice

79

Čtvrtá směrnice o správní spolupráci⁴⁰ zavedla podávání zpráv podle jednotlivých zemí (obrázek 10), požadavek uplatňovaný na velké nadnárodní skupiny, a to počínaje daňovým rokem 2016, s cílem zveřejňovat klíčové informace, k nimž patří zejména:

• nejdůležitější informace o příjmech a majetku,
• to, kde tyto společnosti vytváří zisk,
• to, kde (zda v EU nebo mimo ni) platí své daně,
• počty zaměstnanců atd.

Členské státy nezabezpečují, aby informace podle 4. směrnice byly úplné

80

Každý členský stát musí každoročně provést sběr údajů od společností podle 4. směrnice. Členské státy, které jsme navštívili, měly pro provádění těchto úkonů zavedené IT systémy a společnostem, kterých se oznamování týká, poskytly všeobecné pokyny pro oznamování.

81

Pokud jde o plnění jejich ohlašovacích povinností, všech pět členských států se spoléhalo na dobrou pověst a ochotu příslušných společností. Daňové orgány neprováděly dostatečné kontroly, zda všechny subjekty, které by v daném roce měly oznamovat, tak skutečně učinily. Navíc čtyři z pěti členských států omezily své kontroly na ověřování, zda jsou splněna technická kritéria stanovená organizací OECD a Komisí. Pouze jeden stát prováděl své vlastní další analýzy rizika u těch dat, které si s jinými členskými státy vyměňoval.

Informace podle 4. směrnice o správní spolupráci se využívají jen sporadicky

82

Členské státy, které jsme navštívili, příchozí informace podle 4. směrnice o správní spolupráci využívaly jen sporadicky. Pouze jeden z nich měl vytvořený důsledný systém analýzy rizik, což je v dané oblasti velmi dobře osvědčený postup. Návazně na analýzu rizik byly informace postoupeny regionálním daňovým týmům, které je využily ve svých postupech v oblasti daní. Dva další členské státy prováděly spárování dat a měly plány pro mechanismy analýzy rizik, zatímco v posledních dvou se získané informace nevyužívaly.

83

V každém z členských států, které jsme navštívili, jsme vybrali vzorek 10 zpráv podle jednotlivých zemí týkající se rozpočtových let 2016–2017, abychom prověřili, jak členské státy informace využívají (viz obrázek 11). Z 50 zpráv, které byly zařazeny do vzorku, byla využita pouze 4 %:

• 20 bylo spárováno s daňovými poplatníky, a 30 nebylo využito vůbec,
• 20 spárovaných zpráv bylo nahráno do centrálních databází; 10 jich bylo podrobeno analýze rizik, přičemž nebylo odhaleno žádné riziko,
• pouze dvě zprávy byly využity pro návazné akce v oblasti zdanění, o jejich využití dosud nebyla poskytnuta žádná zpětná vazba.

Výměny na žádost, výměny z vlastního podnětu i souběžné kontroly fungují dobře

Výměny na žádost (EOIR) a výměny z vlastního podnětu (SEOI) fungují poměrně dobře, přestože některé odpovědi dorazily pozdě a zpětná vazba byla nedostatečná

84

Všechny členské státy, které jsme navštívili, měly pro provádění výměn na žádost⁴¹ a výměn z vlastního podnětu⁴² zavedeny dobře fungující mechanismy. V EU jsou nyní postupy pro výměny na žádost a výměny z vlastního podnětu zavedeny po několik let a důsledně se používají, přičemž meziročně dochází k trvalému nárůstu objemu výměn na žádost a počet výměn z vlastního podnětu roste exponenciálně (viz obrázek 12 a obrázek 13).

85

V navštívených členských státech většinu žádostí o informace iniciují místní nebo regionální daňové úřady, které žádost poté zašlou k přezkumu národnímu daňovému úřadu. Odpovědi se také nejprve centrálně ověřují a zasílající členský stát může být následně požádán o další podrobnosti. Po obdržení žádosti o informace ze zahraničí centrální daňové úřady odpoví přímo, pokud je informace dostupná centrálně. Regionální/místní daňové úřady jsou přizvány k řešení zvláště specifických nebo složitějších žádostí. Výměny z vlastního podnětu mají svůj počátek obvykle ve chvíli, kdy regionální daňový úřad zjistí informace, které jsou relevantní pro daňovou situaci v jiném členském státě.

86

Podle statistiky Komise za období 2014–2018 bylo v průměru 59 % odpovědí na žádosti o informace zasláno do stanovené lhůty šesti měsíců⁴³ (viz obrázek 14). Náš audit v pěti členských státech odhalil, že ke zpožděním obvykle dochází, když jsou žádosti složitější nebo nejsou dost jasné.

Členské státy se systematicky zabývají informacemi v rámci výměn na žádost a z vlastního podnětu

87

Obecně byly pěti členskými státy, které jsme navštívili, všechny žádosti a odpovědi podávané a sledované za pomoci specializovaných informačních technologií. S drobnými variacemi systémy, které jsme prověřovali, evidovaly lhůty, zpětné vazby a podrobnosti o daňovém úřadu. Lhůty se sledovaly a daňové úřady se snažily, bylo-li to možné, odpovídat v jejich rámci.

88

V těchto členských státech jsme zkoumali 50 odpovědí, které byly získány z jiných členských států v reakci na žádost zaslanou v rámci výměny informací na žádost. Ve většině případů byly příchozí informace relevantní a dostatečně včasné na to, aby byly užitečné pro žádající daňové úřady, které je použily rozmanitým způsobem ke stvrzení chybějících informací o daňovém poplatníkovi, pro daňové audity nebo vyměření daní nebo jako důkaz v soudních řízeních (viz obrázek 15).

89

Posuzovali jsme také 50 položek informací v rámci výměn informací z vlastního podnětu (viz obrázek 16). Ve všech sledovaných případech jsme dospěli k závěru, že informace byly přezkoumány z hlediska jejich užitečnosti a navazovaly na ně kroky přijímajícího členského státu.

Vzhledem k objemu výměn informací na žádost (EOIR) a výměn informací z vlastního podnětu (SEOI) je zpětná vazba ke kvalitě informací nedostatečná

90

Zpětná vazba je nutná, zejména k posouzení účinnosti směrnice o správní spolupráci. Je to rovněž způsob, jak povzbudit daňové úřady a projevit jim uznání za jejich úsilí, s jakým shromažďují informace. V členských státech, které jsme navštívili, neexistoval žádný systém zpětné vazby, který by ukazoval, jak a kde jsou informace nejvíce užitečné. Zpětná vazba byla zpravidla poskytována jen regionálními daňovými úřady, když si ji zasílající členský stát vyžádal, nebyla však poskytnuta ve všech případech.

91

Ve srovnání s celkovým objemem vyměňovaných informací (výměny na žádost a výměny z vlastního podnětu) usilují členské státy o zpětnou vazbu jen zřídka. Obrázek 17 a obrázek 18 ukazují zvyšující se rozdíl mezi počtem žádostí o zpětnou vazbu a odpověďmi se zpětnou vazbou. Za celé období požádaly členské státy zasílající informace o zpětnou vazbu pouze ve 2,2 % všech výměn jiného typu než automatické výměny informací.

Souběžné kontroly: účinný nástroj

92

Souběžné kontroly koordinované dvěma nebo více členskými státy týkající se daňových poplatníků, o něž mají tyto státy „společný či doplňující se zájem“⁴⁴, mohou být účinnější než kontroly prováděné pouze jedním členským státem.

93

Mezi lety 2014 a 2018 iniciovaly členské státy 660 souběžných kontrol v souvislosti s audity vykonávanými v oblasti přímých a nepřímých daní nebo přímých daní kombinovaných s DPH.

94

Posuzovali jsme pět souběžných kontrol iniciovaných každým z členských států, které jsme navštívili, a pět kontrol, na kterých se daný stát podílel (v obou případech pokud byly tyto kontroly v uvedeném množství k dispozici). Obecně byly tyto kontroly velmi efektivní ve smyslu:

• vyměření doplňkové daně,
• výměny osvědčených postupů při posuzování podnikových struktur,
• včasného odhalení podvodných režimů před tím, než se mohly rozšířit do většího počtu členských států.

95

Celkově se souběžné kontroly ukázaly být účinným nástrojem. Dokonce ty členské státy, které se podílely na jen velmi málo kontrolách, je hodnotily velmi pozitivně jakožto určitý nástroj výměny informací, zkušeností a osvědčených postupů.

Informace, které jsou nutné pro měření výkonnosti výměny, z velké míry zajištěny nejsou

96

Daňové orgány musí mít jasné odhady ztrát výnosů kvůli vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům a přijímat vhodná nápravná opatření. Posuzovali jsme, jak EU a členské státy shromažďují informace o objemu nezaplacených daní a o dopadu směrnice o správní spolupráci.

Příležitostné projekty odhadly ztráty kvůli vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, ale společný rámec EU pro sledování výkonnosti chybí

97

V roce 2018 vypracovala Komise a patnáct členských států studii o daňových výpadcích souvisejících s daní z příjmu právnických osob⁴⁵. V roce 2019 Komise rovněž realizovala studii zabývající se daňovými úniky jednotlivců⁴⁶, která se zaměřila na zahraniční majetek daňových poplatníků (odhaduje se, že daňoví poplatníci z EU drží 1,5 bilionu EUR v zahraničí) a související daňové ztráty (v průměru odhadované každoročně v EU na 46 miliard EUR). Obě tyto zprávy zmiňují důležitost směrnice o správní spolupráci v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům. V současnosti však chybí jakékoli plány pro odhadování daňového schodku s použitím dat, která jsou k dispozici na základě výměn informací podle směrnice o správní spolupráci (včetně dat o přesouvání zisku, které provádějí nadnárodní podniky).

98

Společný rámec pro sledování výkonnosti je zcela zásadní pro dosažení tří cílů směrnice o správní spolupráci (bod 11), neboť daňovým orgánům poskytne lepší přehled o oblastech, které jsou daňovými úniky a vyhýbáním se daňovým povinnostem nejvíce dotčené, a umožní jim přidělení nezbytných zdrojů. Navzdory tomu se žádný celoevropský jednotný soubor ukazatelů výkonnosti, který by sloužil k měření účinnosti výměny informací v oblasti daní, nepoužívá.

99

Otázkou sledování výkonnosti se dosud nezabývaly ani projektové skupiny v rámci programu Fiscalis, ani jiná opatření. Komise a členské státy se rozhodly zahájit takový projekt v roce 2019 a během roku 2020 měly několik schůzek, ale kvůli krizi COVID-19 nebyly v době rozhodující pro náš audit k dispozici žádné výsledky.

100

Ve svém hodnocení směrnice o správní spolupráci z roku 2019⁴⁷ Komise uznala, že její celkový dojem z nákladů a přínosů výměny daňových informací nebyl úplný, neboť se opírala výhradně o průzkumy, sebeposouzení a předpoklady a přístup k této věci v členských státech nebyl jednotný. Kupříkladu Belgie a Finsko posoudily daňový základ pro dodatečné daně podle 1. směrnice o správní spolupráci pro různé referenční roky a odhad pro dodatečnou daň z příjmu vyplývající z výměn v rámci automatické výměny informací v období let 2014–2017 byl omezen pouze na šest členských států.

V členských státech chybí i účinné rámce pro posuzování výkonnosti

101

Ani jeden z navštívených členských států nezavedl komplexní rámec pro posuzování výkonnosti. Zjistili jsme také, že jeden členský stát ukazatele výkonnosti nepoužíval a zbylé čtyři zaujaly k měření dopadu výměny informací tyto různé přístupy:

• používají velmi omezené statistické údaje a specifická hodnocení dodatečných daňových přiznání,
• odhad potenciálu pro dodatečný daňový výnos zasláním dopisů daňovým poplatníkům ohledně příchozích informací podle 1. a 2. směrnice o správní spolupráci,
• používání statistických údajů ve studii týkající se daňových schodků souvisejících s daní z příjmu právnických a fyzických osob, hodnocení rizik souvisejících s každým příslušným odvětvím a u každého příslušného regionu,
• odhad dodatečných daňových výnosů na základě zpětné vazby týkající se využití daňových informací. Nebyli jsme schopni ověřit, zda jsou data, na kterých jsou odhady postaveny, úplná.

102

Jen v jednom z pěti členských států, které jsme navštívili, existovaly důkazy o tom, že místní daňové úřady systematicky shromažďují a vykazují údaje o používání příchozích informací, tak aby národní orgány mohly vytvářet hrubé odhady. Ve všech členských státech chyběla zpětná vazba mezi místními/regionálními úřady a ústředními orgány.

103

Dva z pěti členských států měly ukazatele účinnosti (např. k vyměňovaným datům, datům spárovaným a předvyplněným do daňových formulářů), zatímco jeden neměl žádné ukazatele. Jeden členský stát sestavoval souhrnné statistiky k částkám vyměřené daně, úroku za pozdní úhradu a návazným akcím.

104

Tři členské státy nevypočítávaly náklady na provádění směrnice o správní spolupráci, jeden vypracoval odhad nákladů těsně před naším auditem a další sestavil takový odhad během auditu. Jeden členský stát shromažďoval data o dodatečném daňovém výnosu vybraném v důsledku výměn podle 1. a 2. směrnice, nesestavoval ovšem systematicky informace o přínosech.

Závěry a doporučení

105

Celkově jsme dospěli k závěru, že systém pro výměnu daňových informací byl dobře nastaven, je však třeba udělat víc ve smyslu sledování, zajištění kvality dat a využití obdržených informací.

106

Náš závěr týkající se práce Komise je ten, že Komise sice vytvořila vhodný rámec pro výměnu daňových informací, ale proaktivně nesleduje provedení právního předpisu do vnitrostátního práva, neposkytuje dostatečné vedení a poradenství ani neměří výsledky a dopad využívání systému.

107

Na základě poznatků z pěti členských států, které jsme navštívili, jsme dospěli k závěru, že informace, které jsou předmětem výměny, mají omezenou kvalitu a jejich využití je omezené. Zaznamenali jsme také jen minimální opatření zaměřená na sledování účinnosti systému. Níže uvedená doporučení jsou určená navštíveným členským státům (Kypr, Itálie, Nizozemsko, Polsko a Španělsko), mohou je však uplatnit i další státy.

108

Komise poskytla jasný a transparentní legislativní rámec pro systém výměny daňových informací (viz body 23 až 28). Některé formy příjmů, které si vydělají daňoví poplatníci – nerezidenti, však stále mohou unikat zdanění v jejich členských státech rezidence. To se týká příjmových kategorií, které nejsou součástí povinného oznamování podle směrnice o správní spolupráci (viz body 29–33).

Doporučení č. 1 – Rozšířit pokrytí legislativním rámcem EU

Aby zajistila náležité zdanění všech příjmových kategorií, měla by Komise předložit legislativní návrhy, jimiž:

1. stanoví členskými státům povinnost vykazovat všechny příjmové kategorie podle 1. směrnice o správní spolupráci.
2. se rozšíří oblast působnosti povinné výměny informací tak, aby byly zahrnuty kryptoměny, příjmy z neschovatelských dividend a předběžná daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem vydaná fyzickým osobám.

Datum realizace: do konce roku 2022

109

Komise sleduje provedení ustanovení směrnice o správní spolupráci do vnitrostátního práva členských států a přijímá veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, že budou dodrženy dané lhůty pro provedení. Její monitorovací úloha však nezahrnuje přijímání přímých a účinných kroků k řešení nedostatečné kvality dat zasílaných členskými státy, návštěvy členských států a nepokrývá ani účinnost sankcí uložených členskými státy za porušení ustanovení o oznamování podle směrnice o správní spolupráci (viz body 34–38).

110

Program Fiscalis 2020 funguje dobře a poskytuje členským státům fóra pro výměnu osvědčených postupů. Tento program rovněž financuje četné souběžné kontroly, které členským státům pomáhají koordinovat jejich daňová posouzení (viz body 39–41). Komise členským státům poskytla pokyny a poradenství ohledně provedení 1. a 2. směrnice o správní spolupráci do vnitrostátního práva. Dosud však nebyly vydány pokyny, které by se týkaly navazujících směrnic, a jen málo pokynů a poradenství bylo ze strany Komise poskytnuto k analýzám rizik a využití příchozích informací (viz body 42–44).

Doporučení č. 2 – Rozvíjet monitorování a poradenství

Komise by měla:

1. podnikat přímé a účinné kroky k řešení kvality dat, která si členské státy zasílají, jak je uvedeno v jejím hodnocení směrnice o správní spolupráci z roku 2018;
2. rozšířit své monitorovací činnosti tak, aby pokrývaly otázky jdoucí nad rámec pouhého provedení ustanovení směrnice o správní spolupráci do vnitrostátního práva, například návštěvy na místě v členských státech a sankce;
3. dále rozvíjet své poradenství pro členské státy ohledně provádění ustanovení směrnice o správní spolupráci do vnitrostátního práva, provádění analýzy rizik a využití získaných daňových informací.

Datum realizace: do konce roku 2023

111

Členské státy jen zřídka provádějí kontroly kvality dat podle 1. směrnice o správní spolupráci před jejich odesláním do jiných členských států. Zejména málokdy propojí tyto informace s číslem DIČ vydaným daňovému poplatníkovi jeho státem rezidence. Kromě toho existují velké rozdíly v počtu kategorií evidovaných jednotlivými členskými státy (viz body 45–50).

112

Vnitrostátní daňové orgány provádějí málo kontrol kvality dat podle 2. směrnice oznamovaných finančními institucemi. Ve výsledku nejsou oznámená data úplná a mohou být nepřesná. Navíc je zde riziko, že sankce, které členský stát uplatní za nesprávné nebo neúplné oznámení, nejsou natolik odrazující, aby zajistily plný soulad s požadavkem na oznamování podle 2. směrnice o správní spolupráci (viz body 51–55).

113

Výroční zpětná vazba, kterou členské státy poskytují k údajům, které obdrží, je omezena na míru spárování s jejich vnitrostátní databází a hlediska kvality údajů se řeší jen zřídka (viz bod 56).

Doporučení 3 – Zvýšit kvalitu a úplnost údajů podle 1. a 2. směrnice

Aby bylo zajištěno, že bude z daňových informací, které byly předmětem sběru nebo výměn, získán maximální přínos, měly by členské státy:

1. oznamovat všechny příjmové kategorie podle 1. směrnice;
2. zavést a uplatňovat postupy pro audit institucí, které provádějí oznamování uvedené ve 2. směrnici;
3. vytvořit systém kontrol kvality a úplnosti údajů podle 1. a 2. směrnice;
4. zahrnout kvalitativní hlediska do své výroční oboustranné zpětné vazby, kterou budou poskytovat k příchozím informacím.

Datum realizace: do konce roku 2023

114

Rozmanitost systémů, které se v členských státech používají ke spárování informací, vede k odlišným výsledkům (některé jsou více úspěšné než jiné). Ve většině případů brání spárování příchozích údajů problémy související s nízkou kvalitou a neúplností. V současnosti nejsou nespárované údaje využívány k další analýze (viz body 57–63).

115

Ačkoli strukturovaná analýza rizik prováděná u příchozích dat má zcela zásadní význam pro účinné zdanění souvisejícího příjmu, postupy standardní analýzy rizik obecně nebyly členskými státy uplatňovány. Navíc naprostá většina daňových informací podle 1. a 2. směrnice o správní spolupráci, které jsou shromažďovány a vyměňovány, je jen s velmi malým účinkem využita ke zvyšování výměru dodatečné daně (viz body 64–71).

116

Členské státy nahrávají povinná data podle 3. směrnice do centrálního rejstříku EU, pravidla ovšem z tohoto požadavku výslovně vylučují předběžná daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem vydaná fyzickým osobám. Informace někdy mívají nízkou kvalitu (chybí jména daňových poplatníků, příliš obecná shrnutí rozhodnutí) (viz body 72–76). Žádný z členských států, které jsme navštívili, neměl zavedené systematické postupy pro analýze rizik dat podle třetí směrnice o správní spolupráci ani pro využití informací uvedených v rejstříku podle 3. směrnice (viz body 77 a 78).

117

Členské státy obecně nezajišťují, aby všechny oznamující společnosti postupovaly při oznamování dat podle 4. směrnice, a raději se spoléhají na dobrou pověst daných subjektů (viz body 79–81). Dále se jen velmi málo položek informací podle 4. směrnice využívá pro návazné akce v oblasti zdanění (viz body 82 a 83).

Doporučení č. 4 – Lépe využívat obdržené informace

Doporučení č. 4 – Lépe využívat obdržené informace

1. zavést postupy pro systémovou analýzu rizika u informací obdržených z jiných členských států;
2. provést další analýzu nespárovaných dat podle 1. a 2. směrnice, spárovat je s příslušnými daňovými poplatníky a použít výsledné informace k posouzení souvisejících daní;
3. uvádět jasná data a vyčerpávající shrnutí daňových rozhodnutí s přeshraničním prvkem a předběžných posouzení převodních cen, které nahrávají do centrálního rejstříku EU;
4. zavést postupy, zajišťující úplnost a dostatečnou kvalitu dat oznamovaných podle.

Datum realizace: do konce roku 2022

118

Členské státy, které jsme navštívili, měly účinné mechanismy pro výměnu informací na žádost a výměny informací z vlastního podnětu. I přes exponenciální nárůst, ke kterému došlo v počtu žádostí během auditovaného období, jsou členské státy schopny dodržovat stanovené lhůty a zpoždění bylo většinou možné vysvětlit složitostí žádosti. Zpětné vazby mezi členskými státy jsou však velmi vzácné (viz body 84–91).

119

Souběžné kontroly jsou účinným a vysoce ceněným nástrojem, který členské státy intenzivně využívají k posuzování zdanění přeshraničních transakcí. Jsou stále častější a financují se z programu Fiscalis 2020 (viz body 92–95).

120

Ačkoli jak Komise, tak členské státy sporadicky pracovaly na otázce daňového deficitu v důsledku daňových úniků a vyhýbání se daňové povinnosti jednotlivci, nebyly ustaveny žádné projekty zaměřené na odhad tohoto deficitu na základě informací podle směrnice o správní spolupráci (viz body 96 a 97). Neexistuje žádný jednotný rámec pro sledování dopadu systému pro výměnu informací, i když některé členské státy vytvořily neprůkazná posouzení přínosů tohoto systému. Dále většinou chyběly mechanismy pro důslednou zpětnou vazbu od regionální až po centrální úroveň umožňující řádnou analýzu přínosů obdržení informací ze zahraničí (viz body 98–104).

Doporučení č. 5 – Sledovat dopad výměn informací

Komise by měla společně s členskými státy ustavit spolehlivý společný rámec pro měření přínosů systému pro výměnu daňových informací.

Datum realizace: do konce roku 2022

Tuto zprávu přijal senát IV, jemuž předsedá Alex BRENNINKMEIJER, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 8. prosince 2020.

Přílohy

Příloha I – Koncepce auditu EÚD na úrovni Komise

Náš audit v Komisi měl dvě etapy: přípravnou fázi a auditní práci v terénu.

Abychom shromáždili informace a údaje, které by mohly být užitečné pro auditní práci v terénu v členských státech, a abychom porovnali právní předpisy EU s mezinárodními osvědčenými postupy, předběžně jsme během přípravné fáze navštívili GŘ pro daně a celní unii. Absolvovali jsme návštěvy za účelem shromáždění informací u rumunských daňových úřadů (ANAF) a daňové správy Lucemburska a analyzovali jsme veškeré dostupné zprávy, které vydaly nejvyšší kontrolní instituce.

Projednali jsme s Komisí auditní metodiku (auditní otázky, kritéria a standardy). GŘ TAXUD nám poskytlo přístup k příslušným skupinám pro správní spolupráci v oblasti přímých daní v rámci systémů Komise. Zkoumali jsme i patřičné informace o výkonnosti, jako například plány řízení a výroční zprávy o činnosti GŘ TAXUD.

Jako součást auditní práce v terénu jsme provedli analýzu odpovědí a informací získaných z obecného dotazníku zaslaného Komisi. Dotazník, který vyplnilo GŘ TAXUD a dalo jej k dispozici spolu s podpůrnými doklady, byl zaměřen na to, do jaké míry byl Komisí zaveden řádný rámec pro výměnu daňových informací v EU; dotazník se týkal čtyř hlavních oblastí: i) sledování legislativního procesu a jeho provedení; ii) poradenství poskytovaného členským státům; iii) měření výkonnosti systému výměny informací; iv) fór a pokynů poskytnutých pro výměnu osvědčených postupů.

Kromě toho jsme jim zaslali jeden dodatečný dotazník s cílem objasnit nevyřešené otázky a s GŘ TAXUD jsme uspořádali videokonference, abychom projednali předběžná zjištění a závěry a doporučení.

Příloha II – Koncepce EÚD v členských státech

Náš audit měl dvě fáze: přípravnou fázi a auditní práci v terénu.

1. Během přípravné fáze jsme provedli:
   
   
   • předběžné práce v Komisi (GŘ TAXUD) a práce na dokumentaci, abychom shromáždili informace a údaje, které by mohly být užitečné pro auditní práci v terénu v členských státech, a abychom porovnali právní předpisy EU s mezinárodními osvědčenými postupy,
   • analýzu dokumentů zaměřenou na příslušné právní předpisy, zprávy, jiné doklady a analýzy údajů a statistik poskytnutých Komisí a členskými státy,
   • jednání s belgickou nejvyšší kontrolní institucí ohledně auditu týkajícího se automatizované výměny daňových informací, kterou provádí belgická daňová správa,
   • návštěvu rumunských daňových orgánů, jejímž cílem bylo získat informace a znalosti a při které byly diskutovány praktické aspekty systému a obtíže, s nimiž se systém potýká.
2. Vybrali jsme pět členských států: Kypr, Itálii, Nizozemsko, Polsko a Španělsko. Výběr členských států vycházel z těchto kritérií rizik:
   
   
   • podíl obdržených odpovědí v případě výměn informací na žádost zaslanou jiným členským státům,
   • počet kategorií informací, které si dotčený členský stát vyměnil, pokud se jedná o 1. směrnici,
   • počet oznámení informací, které dotčený členský stát obdržel, pokud se jedná o 2. směrnici,
   • počet předběžných daňových rozhodnutí s přeshraničním prvkem a předběžných posouzení převodních cen, která byla nahrána do centrální databáze pro účely požadavků 3. směrnice.
3. Druhá fáze: auditní práce v terénu ve vybraných členských státech, kde jsme věnovali pozornost koncipování a provádění systému výměny daňových informací, konkrétně tomu, jak si členské státy vyměňují informace a jak využívají informace, které obdrží.

Členským státům zařazeným do vzorku jsme zaslali dotazník. Zabýval se otázkou, jak členské státy provedly systém výměny informací a zda co nejlépe využívají informace, které obdrží, aby tak umožnily spravedlivé zdanění. Na místě jsme s úředníky z daňových správ diskutovali o odpovědích, které byly poskytnuty na otázky v dotazníku, v oblasti výměny daňových informací, správní spolupráce, auditů a kontrol.

Před našimi návštěvami jsme vybrali vzorky z těch informací získané a zaslané navštívenými členskými státy a na místě jsme je ověřili:

1. 15 obdržených zpráv podle 1. směrnice;
2. 15 obdržených zpráv podle 2. směrnice;
3. 10 odpovědí z výměn informací na žádost obdržených z jiného členského státu a 10 odpovědí zaslaných navštíveným členským státem;
4. 10 výměn informací z vlastního podnětu obdržených z jiného členského státu;
5. 10 obdržených předběžných daňových rozhodnutí s přeshraničním prvkem;
6. 10 obdržených zpráv podle jednotlivých zemí;
7. pět souběžných kontrol týkajících se přímých daní iniciovaných navštíveným členským státem (pokud jich bylo k dispozici méně než pět, zařadili jsme do vzorku všechny) a pět souběžných kontrol, kterých se navštívené členské státy účastnily.

Příloha III – Historie směrnice o správní spolupráci, včetně legislativních změn a aktuálních prováděcích předpisů ke směrnici

Časový rámec předpisů tvořených směrnicí o správní spolupráci

• 1. směrnice o správní spolupráci (DAC1) Rada pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) přijala směrnici Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti přímých daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS. Směrnice vstoupila v platnost dnem 11. března 2011, kdy byla zveřejněna v Úředním věstníku, ale stala se závaznou pro členské státy dnem 1. ledna 2013 (s výjimkou předpisů pro automatickou výměnu informací, která se stala závaznou k 1. lednu 2015).
• 2. směrnice o správní spolupráci (DAC2) dne 9. prosince 2014 přijala Rada ECOFIN směrnici Rady 2014/107/EU, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací o finančních účtech. Směrnice byla zveřejněna v Úředním věstníku dne 16. prosince 2014 a v platnost vstoupila o 20 dnů později, přičemž první vyměňované informace musely být sděleny do 30. září 2017.
• 3. směrnice o správní spolupráci (DAC3) dne 8. prosince 2015 přijala Rada ECOFIN směrnici Rady (EU) 2015/2376, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu daňových rozhodnutí a předběžných posouzení převodních cen v oblasti daní. Směrnice vstoupila v platnost dnem 18. prosince 2015, kdy byla zveřejněna v Úředním věstníku, přičemž první vyměňované informace musely být sděleny do 30. září 2017.
• 4. směrnice o správní spolupráci (DAC4) dne 25. května 2016 přijala Rada ECOFIN směrnici Rady (EU) 2016/881, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu zpráv podle jednotlivých zemí v oblasti daní. Směrnice vstoupila v platnost dnem 30. června 2016, kdy byla zveřejněna v Úředním věstníku, přičemž první vyměňované informace musely být sděleny do 30. června 2018.
• 5. směrnice o správní spolupráci (DAC5) dne 6. prosince 2016 přijala Rada ECOFIN směrnici Rady (EU) 2016/2258, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím o praní peněz. Tato směrnice vstoupila v platnost dnem přijetí.
• 6. směrnice o správní spolupráci (DAC6) dne 25. května 2018 přijala Rada ECOFIN směrnici Rady (EU) 2018/822/EU, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací o oznamovaných přeshraničních ujednáních. Směrnice byla zveřejněna v Úředním věstníku dne 5. června 2018 a v platnost vstoupila o 20 dnů později, přičemž první vyměňované informace musely být sděleny do 31. října 2020.

Prováděcí předpisy ke směrnici o správní spolupráci

• Dne 6. prosince přijala Evropská komise prováděcí nařízení (EU) 1156/2012. Toto nařízení pojednává o formulářích pro výměny na žádost, výměny z vlastního podnětu, žádosti o doručení a zpětné vazby, vstoupilo v platnost dnem 10. prosince 2012 a používalo se ode dne 1. ledna 2013.
• Komise přijala dne 15. prosince 2014 prováděcí nařízení (EU) 1353/2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 1156/2012. Nařízení se týká elektronického formátu, který musí být při povinné automatické výměně informací použit. Toto nařízení vstoupilo v platnost dnem 22. prosince 2014 a používá se ode dne 1. ledna 2015.
• Komise přijala dne 15. prosince 2015 prováděcí nařízení (EU) 2015/2378, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením směrnice Rady 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní. Nařízením se nahradilo prováděcí nařízení (EU) č. 1156/2012, přičemž obsahovalo nová usnesení týkající se elektronického formátu pro automatickou výměnu informací o finančních účtech. Toto nařízení vstoupilo v platnost dnem 21. prosince 2015 a používá se ode dne 1. ledna 2016.
• Dne 9. listopadu 2016 Komise přijala prováděcí nařízení (EU) 2016/1963, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2015/2378, pokud jde o standardní formuláře a jazykový režim, které se mají v souvislosti se směrnicemi Rady (EU) 2015/2376 a (EU) 2016/881 používat. Toto nařízení vstoupilo v platnost dnem 1. prosince 2016 a používá se ode dne 1. ledna 2017, přičemž některá ustanovení jsou použitelná až od 5. června 2017.
• Dne 22. ledna 2018 Komise přijala prováděcí nařízení (EU) 2018/99, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2015/2378, pokud jde o formulář a podmínky předávání ročního hodnocení účinnosti automatické výměny informací a seznam statistických údajů, které členské státy poskytují pro účely hodnocení směrnice Rady. Nařízení vstoupilo v platnost dne 12. února 2018.
• Dne 28. března 2019 Komise přijala prováděcí nařízení (EU) 2019/532, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2015/2378, pokud jde o standardní formuláře, včetně jazykového režimu, pro povinnou výměnu informací o oznamovaných přeshraničních ujednáních. Toto nařízení vstoupilo v platnost dnem 18. dubna 2019 a používá se ode dne 1. července 2020.

Příloha IV – Srovnání 2. směrnice (DAC2) a rámce OECD

Prvek	Celosvětový standard	2. směrnice (DAC2)
Ochrana údajů	Obecná ustanovení na vysoké úrovni	Podrobná pravidla, jimiž se provádí rámec EU pro ochranu údajů
Struktura	Podepisuje se pouze dohoda mezi příslušnými orgány, společný standard (CRS) pro oznamování je proveden v domácím rámci.	Jsou zahrnuty jen některé prvky dohody mezi příslušnými orgány, zbytek již obsahuje 1. směrnice. CRS je v příloze I, důležité prvky z komentářů uvádí příloha II (Změna okolností, Čestné prohlášení v případě nových účtů subjektů, Rezidentství finanční instituce, Vedení účtu, Svěřenské fondy, které jsou pasivními nefinančními subjekty, Adresa hlavního sídla subjektu). Jazyk je přizpůsoben tak, aby odrážel mnohostranný kontext těchto dvou příloh (např. „členské státy“ namísto „jurisdikce“).
CRS oddíl I pododdíl D	Zahrnuje scénář v bodu ii), pokud vnitrostátní právo příslušné oznamované jurisdikce nepředepisuje shromažďování čísla DIČ vydaného touto oznamovanou jurisdikcí.	Po přihlédnutí ke svému právnímu systému se žádný z členských států nedomníval, že se na něj tato situace vztahuje.
CRS oddíl I pododdíl E	Jedna z podmínek pro oznámení místa narození je, že místo narození nemusí být oznamováno, pokud vnitrostátní právo jinak nevyžaduje, aby je oznamující finanční instituce získala a oznámila, a pokud není dostupné v datech s možností elektronického vyhledávání uchovávaných oznamující finanční institucí.	Podmínka pro oznámení místa narození byla rozšířena tak, aby zahrnovalo také případy, kdy oznámení není od oznamující finanční instituce jinak vyžadováno vnitrostátním právem ani není či nebylo jinak vyžadováno žádným účinným právním nástrojem Unie nebo právním nástrojem Unie, který byl účinný den před vstupem této směrnice v platnost. Smyslem je zajistit standard oznamování místa narození, a to i po případném zrušení EUSD.
CRS oddíl I pododdíl F	Postupné zavádění hrubých výnosů (inspirované zákonem o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely („FATCA“ – Foreign Account Tax Compliance Act)).	Žádné postupné zavádění hrubých výnosů (po uplynutí lhůty prvních uživatelů)
CRS oddíl III pododdíl A	Výjimky pro pojištění, pokud prodeji takové smlouvy rezidentům oznamované jurisdikce oznamující finanční instituci účinně zabraňuje zákon (dále zmírněno v komentářích).	Tato výjimka není použitelná v EU, neboť regulační rámec nesplňuje podmínky uvedené v CRS a komentářích.
CRS oddíl VII pododdíl B, oddíl VIII pododdíl C bod 9 oddíl VIII pododdíl E bod 4 oddíl VIII pododdíl E bod 6	V komentáři k těmto bodům jsou uvedena alternativní ustanovení, která se použijí: pro skupinové pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvy o pojištění důchodu pro nové účty držené již dříve existujícím zákazníkem u propojeného subjektu u standardizovaného odvětvového systému kódů	V zájmu řádného uplatňování jsou příslušné čtyři části komentáře, které stanoví „alternativní předpisy“ v případě finančních institucí, zařazené do přílohy I.
CRS oddíl VIII pododdíl B bod 1 písm. c) oddíl VIII	Seznamy neoznamujících finančních institucí a vyňatých účtů jsou stanovené v domácích právních předpisech.	Seznamy neoznamujících finančních institucí a vyňatých účtů jsou stanovené v domácích právních předpisech; členský stát informuje Komisi o seznamech (a jejich změnách) a Komise je vydává v Úředním věstníku.
CRS oddíl VIII pododdíl D bod 5	Termínem „zúčastněná jurisdikce“ se rozumí jakákoli jiná jurisdikce, i) se kterou má Unie platnou dohodu, na jejímž základě je daná jurisdikce povinna poskytnout informace uvedené v oddílu I, a ii) která je uvedena na vydaném seznamu.	Termín „zúčastněná jurisdikce“ výslovně zahrnuje všechny členské státy a jakoukoli jinou jurisdikci, se kterou Unie má platnou dohodu, na jejímž základě je daná jurisdikce povinna poskytnout informace uvedené v oddílu I.

Zdroj: EÚD s využitím údajů GŘ TAXUD.

Příloha V – Legislativní postup: doba platnosti a změny (1. až. 4. směrnice o správní spolupráci (DAC1 až DAC4))

přijaté opatření / datum vydání	1. směrnice (DAC1)	2. směrnice (DAC2)	3. směrnice (DAC3)	4. směrnice (DAC4)
Přijetí v Komisi	2. 2. 2009	12. 6. 2013	18. 3. 2015	28. 1. 2016
Zpráva Evropského parlamentu	10. 2. 2010	11. 12. 2013	27. 10. 2015	12. 5. 2016
Politická dohoda v Radě	7. 12. 2010	14. 10. 2014	6. 10. 2015	8. 3. 2016
Přijetí v Radě	15. 2. 2011	9. 12. 2014	8. 12. 2015	25. 5. 2016
Počet kompromisů v procesu	5	2 (nejméně)48	6	nepoužije se
Zveřejnění v Úř. věst.	15. 2. 2011	16. 12. 2014	18. 12. 2015	3. 6. 2016
Hlavní změny v legislativním postupu	Příjmové kategorie: původní postup nezahrnoval žádné konkrétní kategorie. Ty byly později upřesněny, pouze jedna kategorie se však stala povinnou, zatímco původní návrh usiloval o to, aby byly povinné všechny.	Projednání 2. směrnice o správní spolupráci proběhlo na základě procesu ad hoc: návrh se vyvíjel souběžně s diskusemi na úrovni OECD, kde byl rovněž vypracováván společný standard pro oznamování (CRS). Jednomu členskému státu bylo povoleno delší přechodné období pro uplatňování automatické výměny informací	Doba, kdy tento předpis působí i  zpětně, byla pouze pro účel sledování fungování této směrnice v případě daňových rozhodnutí zkrácena z deseti na pět let – omezen přístup Komise k centrálnímu rejstříku. Uplatňování směrnice k 1. lednu. 2017 namísto 1. ledna 2016 (jak navrhla Komise)	— Členský stát může rozhodnout, že pro dceřiné společnosti – rezidenty EU nerezidentních nadnárodních skupin nebude podání zprávy podle jednotlivých zemí za první rok (tj. první finanční rok začínající 1. ledna 2016 nebo později) povinné.

Zdroj: EÚD s využitím dokumentů a názorů, které poskytla Komise.

Příloha VI – Program Fiscalis 2020

Akční program Fiscalis 2020 byl zřízen nařízením (EU) č. 1286/2013.

Mezi lety 2015 a 2019 Komise a členské státy zorganizovaly 11 projektových skupin projektu Fiscalis k projednávání záležitostí týkajících se specificky provádění směrnice o správní spolupráci a souvisejících systémů IT a způsobu, jakým se vyměněné informace používají. Práce, kterou odvedla v letech 2015–2016 projektová skupina pro analýzy dat, vedla k vytvoření pokynu Komise týkajícího se osvědčených postupů, které se používají v analýze rizik u informací obdržených podle první a druhé směrnice.

Cíle programu

Obecným cílem programu je „zlepšit řádné fungování systémů zdanění na vnitřním trhu posílením spolupráce mezi zúčastněnými zeměmi, jejich daňovými orgány a jejich úředníky“ (čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1286/2013).

Konkrétně to znamená podporu boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování a provádění právních předpisů EU v oblasti daní. Těchto cílů se dosahuje:

• zajištěním výměny informací,
• podporou činnosti v oblasti správní spolupráce,
• pokud je to nezbytné, posílením správní kapacity v zúčastněných zemích.

Naplňování cílů programu je měřeno zejména na základě:

• dostupnosti evropských informačních systémů v oblasti daní, a plného přístupu k nim, prostřednictvím společné komunikační sítě EU,
• zpětné vazby od zúčastněných zemí ohledně výsledků akcí v rámci programu.

V praxi má program Fiscalis následující operační cíle a priority:

• zavádět, zdokonalovat, provozovat a podporovat evropské informační systémy v oblasti daní,
• podporovat činnosti v oblasti správní spolupráce,
• prohloubit dovednosti a schopnosti daňových úředníků,
• posílit pochopení a provádění právních předpisů Unie v oblasti daní,
• podporovat zdokonalování správních postupů a sdílení osvědčených správních praktik.

Cíle všech akcí v rámci programu musí být v souladu se shora uvedenými cíli a prioritami, které vycházejí z nařízení Fiscalis 2020 a jsou rozpracovány prostřednictvím ročních pracovních programů. Komise při vypracování a přijímání jednotlivých ročních pracovních programů čerpá z příspěvků poskytovaných zúčastněnými zeměmi.

Akce financované z programu Fiscalis 2020

Společné akce jsou organizované daňovými úředníky ze zúčastněných zemí a jsou jim také určeny. Zahrnují:

• semináře a pracovní setkání,
• projektové skupiny, které působí pouze po omezenou dobu a sledují předem stanovený cíl s přesně popsaným výsledkem,
• dvoustranné nebo mnohostranné kontroly a další činnosti stanovené v právních předpisech Unie týkajících se správní spolupráce,
• pracovní návštěvy, které jsou organizovány s cílem umožnit úředníkům získat nebo zvýšit jejich odbornou způsobilost či znalosti v celních záležitostech,
• skupiny odborníků vytvářené k usnadnění dlouhodobé strukturované operační spolupráce mezi zúčastněnými zeměmi sdružováním odborných znalostí,
• akce zaměřené na budování kapacit veřejné správy a podpůrné akce,
• studie,
• komunikační projekty,
• jakékoli další činnosti, které podporují cíle uvedené v programu Fiscalis 2020.

Vývoj, údržba, provoz a kontrola kvality unijních složek nových a již existujících evropských informačních systémů.

Rozvoj společně vypracovaných akcí v oblasti odborné přípravy na podporu nezbytných odborných dovedností a znalostí vztahujících se k oblasti daní.

Provádění programu

Za provádění programu nese odpovědnost Evropská komise. Napomáhá jí výbor složený ze zástupců každého z členských států EU.

Zkratková slova a zkratky

ACDT: správní spolupráce v oblasti přímých daní

AEOI: automatická výměna informací

CRS: společný standard pro oznamování

DAC: směrnice o správní spolupráci v oblasti daní

DAC1 / 1. směrnice: změna směrnice o správní spolupráci, kterou se zavádí povinná automatická výměna informací ohledně pěti kategorií příjmů a kapitálu

DAC2 / 2. směrnice: změna směrnice o správní spolupráci, kterou se rozšiřuje působnost povinně stanovené automatické výměny informací na finanční účty

DAC3 / 3. směrnice: změna směrnice o správní spolupráci, kterou se zavádí povinná automatická výměna informací v souvislosti s předběžnými daňovými rozhodnutími s přeshraničním prvkem a předběžnými posouzeními převodních cen

DAC4 / 4. směrnice: změna směrnice o správní spolupráci, kterou se zavádí povinné podávání zpráv podle jednotlivých zemí

DAC5 / 5. směrnice: změna směrnice o správní spolupráci, jejímž cílem je zajistit, aby daňové orgány měly přístup k informacím o praní peněz

DAC6 / 6. směrnice: změna směrnice o správní spolupráci, kterou se zavádí povinná automatická výměna informací ve vztahu k oznamovaným přeshraničním ujednáním

ECOFIN: Rada pro hospodářské a finanční věci

EOIR: výměna informací na žádost

G20: skupina ministrů financí a guvernérů centrálních bank z 19 zemí a EU

GŘ TAXUD: Generální ředitelství pro daně a celní unii

HDP: hrubý domácí produkt

HNWI: osoby s vysokým čistým jměním

Identifikační číslo účastníka /DIČ: daňové identifikační číslo

MNE: nadnárodní podniky

OECD: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

PAOE: přítomnost úředníků členského státu v kancelářích daňových orgánů jiného členského státu nebo během správních šetření, která se v něm uskutečňují

SEOI: výměna informací z vlastního podnětu

SMC: souběžná kontrola

Slovník pojmů

Automatická výměna informací: systematické sdělování předem určených informací z jedné jurisdikce do druhé v předem stanovených pravidelných intervalech.

Daňové identifikační číslo: jedinečné referenční číslo, které daňový orgán přidělí daňovému poplatníkovi.

Daňové úniky: použití nezákonných prostředků k vyhnutí se zaplacení daní, typicky tím, že jsou daňovým orgánům předloženy zkreslené údaje o příjmu. Často se překrývá s pojmem daňový podvod.

Neschovatelské dividendy: dividendy, které nejsou proplaceny nebo přijaty ve prospěch schovatelského účtu.

Program Fiscalis 2020: akční program EU, součást strategie Evropa 2020, který financuje iniciativy organizované daňovými orgány s cílem zlepšit řádné fungování systémů zdanění v EU.

Předběžné daňové rozhodnutí s přeshraničním prvkem: jakákoli dohoda, sdělení nebo jakýkoli jiný nástroj nebo jednání s obdobnými účinky, vydané správním orgánem ve prospěch konkrétní osoby nebo skupiny osob a týkající se právního nebo správního výkladu nebo daňového zacházení ve vztahu k chystaným přeshraničním transakcím nebo činnostem učiněným těmito osobami v jiné jurisdikci.

Předběžné posouzení převodních cen: jakákoli dohoda, sdělení nebo jakýkoli jiný nástroj nebo jednání s obdobnými účinky, vydané správním orgánem ve prospěch konkrétní osoby nebo skupiny osob, které stanoví před provedením přeshraničních transakcí mezi sdruženými podniky kritéria k určení převodních cen pro zboží, nehmotných aktiv nebo služeb mezi těmito podniky.

Souběžná kontrola: koordinované kontroly daňové situace osob povinných k dani, organizované nejméně dvěma zúčastněnými členskými státy, které mají společné či doplňující se zájmy.

Společná komunikační síť: společná platforma, kterou vyvinula EU k zajištění přenosů dat elektronickými prostředky mezi různými orgány členských států v oblasti cel a daní.

Spontánní výměna informací / výměna informací z vlastního podnětu: jiné než systematické sdělování informací jinému členskému státu v jakýkoli okamžik a bez předchozí žádosti.

Správní spolupráce: spolupráce mezi členskými státy, ve formě výměny a zpracování informací, společné akce nebo vzájemné pomoci, za účelem provádění práva EU.

Vyhýbání se daňovým povinnostem: používání právního uspořádání, které má za cíl obejít povinnost platit daň, obecně tím, že subjekt vloží do systému umělá finanční uspořádání, jejichž hlavním nebo výhradním účelem je snížit zaplacenou daň.

Výměna informací na žádost: výměna informací založená na konkrétní žádosti jedné jurisdikce jurisdikci druhé.

Výměna informací v daňových záležitostech: informace, které si členské státy vyměňují mezi sebou k daňovým účelům.

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát IV, který odpovídá za oblast regulace trhu a konkurenceschopného hospodářství a jemuž předsedá člen EÚD Alex Brenninkmeijer. Vedoucím auditu byla členka EÚD Ildikó Gáll-Pelczová a podporu jí poskytovali vedoucí kabinetu Claudia Kinga Baraová a tajemník kabinetu Zsolt Varga, vyšší manažer John Sweeney, vedoucí úkolu Dan Danielescu a auditoři Maria Echanoveová, Mirko Gottmann a Stefan Razvan Hagianu. Jazykovou podporu zajišťoval Thomas Everett.

Poznámky na konci textu

¹ Seznam nespolupracujících jurisdikcí.

² Dover et al: „Bringing transparency, coordination and convergence to corporate tax policies in the European Union“, část I studie zpracované pro výzkumné služby Evropského parlamentu, září 2015 (PE 558.773).

³ Závěry ze zasedání Rady ECOFIN ze dne 1. prosince 1997 týkající se daňové politiky (Úř. věst. C 2/01, 6.1.1998).

⁴ Právní ujednání, které má za cíl obejít povinnost platit daň, obvykle uzavřením souboru umělých finančních ujednání, jejichž hlavním nebo výhradním účelem je snížit daňový výměr.

⁵ Použití nezákonných prostředků s cílem vyhnout se placení daní, obvykle tím, že jsou daňovým orgánům předloženy zkreslené údaje o příjmu. Často se překrývá s pojmem daňový podvod.

⁶ Termínem „výměna informací“ se rozumí informace vyměňované mezi členskými státy k daňovým účelům.

⁷ GŘ TAXUD – Mandát  a strategické cíle.

⁸ Směrnice Rady (77/799/EHS) ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní.

⁹ Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS.

¹⁰ Tax base erosion and profit shifting (BEPS) actions .

¹¹ OECD/G20: „Countering Harmful Tax Practices More Effectively, Taking into Account Transparency and Substance“, opatření 5 – Závěrečná zpráva za rok 2015.

¹² OECD/G20: „Transfer Pricing Documentation and Country-by Country Reporting“, opatření 13 – Závěrečná zpráva za rok 2015.

¹³ OECD, „Standard for Automatic Exchange of Financial Account Information in Tax Matters“, druhé vydání, 2017.

¹⁴ OECD Common Reporting Standard.

¹⁵ Včetně čl. 26 odst. 1 a 3 vzorové úmluvy OECD o daních (o relevanci a časových omezeních), Úmluvy OECD a Rady Evropy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech a vzorové dohody OECD o výměně daňových informací.

¹⁶ Hodnocení směrnice Rady 2011/16/EU.

¹⁷ Směrnice o vzájemné pomoci (77/799/EHS), naposledy změněná v roce 2001 a doplněná směrnicí o úsporách (2003/48/ES).

¹⁸ OECD/Council of Europe Convention on Mutual Administrative Assistance in Tax Matters.

¹⁹ Hodnocení směrnice Rady 2011/16/EU.

²⁰ Podle studie Parlamentu EU přesahuje celková tržní kapitalizace 100 největších kryptoměn k počátku roku 2018 celosvětově ekvivalent 330 miliard EUR.

²¹ Návrh směrnice, kterou se mění směrnice o správní spolupráci, COM(2020) 314 final, který předložila Komise.

²² Směrnice Rady (EU) 2016/2258, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz.

²³ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu. Pravidla pro přístup jsou upravena v článcích 13, 30, 31 a 40.

²⁴ Hodnocení směrnice o správní spolupráci, COM(2018) 844 final.

²⁵ Článek 25a směrnice o správní spolupráci.

²⁶ „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“, generální ředitelství Evropské komise pro komunikaci, 2015.

²⁷ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013.

²⁸ Příjmy ze zaměstnání, odměny pro ředitele, produkty životního pojištění, důchody, vlastnictví nebo příjem z nehmotného majetku (viz čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2011/16/EU).

²⁹ Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě, COM (2018) 844 final.

³⁰ Návrh směrnice, kterou se mění směrnice o správní spolupráci, COM(2020) 314 final, červenec 2020.

³¹ Ustanovení čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 2011/16/EU.

³² Mapový podklad © přispěvatelé OpenStreetMap, povolení uděleno na základě licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.0 (CC BY-SA).

³³ Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě, COM (2018) 844 final.

³⁴ Ty obsahují informace uvedené v čl. 8 odst. 3a směrnice Rady 2011/16/EU, ve znění směrnice Rady 2014/107/EU.

³⁵ Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě, COM (2018) 844 final.

³⁶ Směrnice Rady (EU) 2015/2376, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní.

³⁷ Ustanovení čl. 8a odst. 4 směrnice Rady 2011/16/EU, ve znění směrnice Rady (EU) 2015/2376.

³⁸ Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o finančních trestných činech, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových únicích (2018/2121(INI))

³⁹ 39 Hodnocení směrnice o správní spolupráci, SWD(2019) 327 final.

⁴⁰ Směrnice Rady (EU) 2016/881, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní.

⁴¹ Článek 5 směrnice o správní spolupráci.

⁴² Článek 9 směrnice o správní spolupráci.

⁴³ Článek 7 směrnice o správní spolupráci.

⁴⁴ Článek 12 směrnice o správní spolupráci.

⁴⁵ The Concept of Tax Gaps Report II: Corporate Income Tax Gap Estimation Methodologies, Fiscalis Tax Gap Project Group , (FPG/041).

⁴⁶ GŘ TAXUD: „stimating International Tax Evasion by Individuals“, studie o daních č. 76-2019.

⁴⁷ Hodnocení směrnice Rady 2011/16/EU.

⁴⁸ Soubory, které poskytla Komise, byly neúplné, minimální počet kompromisů však byl 2.

Harmonogram

Etapa	Datum
Přijetí memoranda o plánování auditu / zahájení auditu	3. 7. 2019
Oficiální zaslání návrhu zprávy Komisi (nebo jinému kontrolovanému subjektu)	29. 10. 2020
Přijetí konečné verze zprávy po sporném řízení	8. 12. 2020
Oficiální odpovědi Komise (nebo jiného kontrolovaného subjektu) byly obdrženy ve všech jazycích	15. 12. 2020

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2021

PDF	ISBN 978-92-847-5626-1	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/040	QJ-AB-21-003-CS-N
HTML	ISBN 978-92-847-5598-1	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/937136	QJ-AB-21-003-CS-Q

COPYRIGHT

© Evropská unie, 2021.

Politiku opakovaného použití dokumentů Evropského účetního dvora (EÚD) upravuje rozhodnutí Evropského účetního dvora č. 6-2019 o politice týkající se veřejně přístupných dat a opakovaném použití dokumentů.

Pokud není uvedeno jinak (například v jednotlivých upozorněních o ochraně autorských práv), je obsah EÚD vlastněný EU předmětem licence Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0). To znamená, že opakované použití je povoleno za podmínky, že je uveden zdroj a případné změny jsou označeny. Uživatel nesmí zkreslit původní význam nebo sdělení dokumentů. EÚD nenese za jakékoli důsledky opakovaného použití odpovědnost.

Jste povinni vypořádat další práva, pokud konkrétní obsah zobrazuje identifikovatelné fyzické osoby, například fotografie zaměstnanců EÚD, nebo obsahuje díla třetích stran. Je-li povolení poskytnuto, ruší a nahrazuje toto povolení výše uvedené obecné povolení a musí jasně uvádět veškerá omezení týkající se použití.

K reprodukci obsahu, který není vlastnictvím EU, musíte žádat o povolení přímo od držitelů autorských práv.

Obrázky 3 a 5: Ikony vytvořené Pixel perfect a https://flaticon.com.

Programové vybavení nebo dokumenty, na něž se vztahují práva průmyslového vlastnictví, jako patenty, ochranné známky, zapsané (průmyslové) vzory, loga a názvy, jsou z politiky EÚD pro opakované použití vyloučeny a není vám k nim poskytnuta licence.

Soubor internetových stránek orgánů a institucí Evropské unie využívajících doménu europa.eu obsahuje odkazy na stránky třetích stran. Protože nad jejich obsahem nemá EÚD žádnou kontrolu, doporučujeme seznámit se s jejich vlastními zásadami ochrany soukromí a politikou v oblasti autorských práv.

Používání loga Evropského účetního dvora

Logo Evropského účetního dvora nesmí být použito bez předchozího souhlasu Evropského účetního dvora.

Obraťte se na EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Vyhledávání informací o EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat na adrese: https://op.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1952 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp/cs) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.