Systém EU pro kontrolu rybolovu: je zapotřebí většího úsilí

Shrnutí

I

Cílem společné rybářské politiky (SRP) je zajistit dlouhodobou udržitelnost rybích populací a odvětví rybolovu. U řady rybích populací stále dochází k nadměrnému rybolovu. Součástí SRP jsou proto opatření k omezení kapacity rybářského loďstva a řízení rybolovu stanovováním limitů pro úlovky (například kvót) a rybolovné kapacity (jako omezování intenzity rybolovu nebo technická pravidla pro některé druhy rybolovu). Úspěch SRP je podmíněn koncipováním a zavedením účinného systému kontroly. Poslední reforma kontrolního systému SRP proběhla v roce 2009 a jejím účelem byla náprava závažných nedostatků, které systém v té době vykazoval a na něž poukázala zvláštní zpráva Účetního dvora č. 7/2007.

II

Cílem auditu bylo nalézt odpověď na otázku: „Zavedla EU účinný systém pro kontrolu rybolovu?“

III

Od našeho auditu v roce 2007 a reformy nařízení o kontrolním režimu dosáhly členské státy i Komise pokroku v několika oblastech. Zjistili jsme však, že kvůli významným nedostatkům ve většině auditovaných oblasti Evropská unie dosud nezavedla dostatečně účinný systém pro kontrolu rybolovu, který by podpořil úspěch SRP. Členské státy dosud v plném rozsahu nezačaly uplatňovat nařízení EU o kontrolním režimu rybolovu, a aby členské státy mohly rybolovné činnosti účinně kontrolovat, některá ustanovení tohoto nařízení by musela být upravena.

IV

Členské státy, které jsme navštívili, dostatečně neověřovaly přesnost údajů o kapacitě svého loďstva a informací o plavidlech v rejstříku loďstva. Zatímco nařízení o kontrolním režimu stanoví konkrétní pravidla pro dokumentární a fyzické ověřování výkonu motoru, u ověřování hrubé prostornosti tomu tak není. Zjistili jsme, že čtyři členské státy, které jsme navštívili, neověřují hrubou prostornost plavidel a že dva z nich dosud neprovedly stanovená ověření výkonu motoru. Dále jsme také identifikovali významné rozpory mezi údaji o plavidlech uvedených v rejstříku loďstva a údaji v podpůrné dokumentaci.

V

Zjistili jsme, že prověřované členské státy obecně provádějí opatření k řízení rybolovu náležitě. Systémy členských států pro sledování plavidel (SSP) využívající satelitní sledovací technologii poskytují užitečné informace pro monitorování a kontrolu rybolovných činností. Uplatňování pravidel nařízení o kontrolním režimu však ve výsledku vedlo k tomu, že 89 % loďstva EU nebylo sledováno SSP, což účinné řízení rybolovu u některých druhů rybolovu a u některých druhů ryb komplikovalo.

VI

Navštívené členské státy dobře řídily čerpání rybolovných kvót, které jim byly přiděleny. Pokud však orgány členských států umožnily organizacím producentů řídit rozdělování kvót, ne vždy věděly, jaká kritéria se při rozdělování kvót jednotlivým příjemcům uplatňují. Tato nedostatečná transparentnost navíc ztěžuje členským státům identifikaci skutečných příjemců rybolovných práv, a tedy i posouzení případného negativního dopadu na životní prostředí a místní ekonomiku, jakož i přijetí nutných nápravných opatření, jsou-li na místě. Dále zvyšuje riziko, že budou favorizovány konkrétní zájmy hospodářských subjektů na úrok jiných. Bylo obtížné monitorovat soulad s opatřeními v oblasti řízení rybolovu, zejména u plavidel, která nejsou připojena na satelitní systémy pro sledování plavidel. Identifikovali jsme nicméně některé příklady osvědčených postupů, kdy profesní organizace z oblasti rybolovu od svých členů vyžadují dodržování dodatečných, cílenějších opatření na zachování rybolovných zdrojů na rámec těch, která stanoví SRP.

VII

Údaje o rybolovných činnostech shromážděné podle nařízení o kontrolním režimu nebyly dostatečně úplné a spolehlivé. Údaje o úlovcích plavidel, které vykazují údaje v papírově podobě a které představují významnou část loďstva EU, byly neúplné a v databázích členských států byly často chybně zaevidovány. Existovaly významné rozpory mezi vykázanými vykládkami a následnými záznamy o prvním prodeji. Dva ze čtyř navštívených členských států v dostatečné míře nesdílely a nesledovaly informace o aktivitách plavidel z jednoho členského státu v jiném členském státě. Postupy členských států pro potvrzování platnosti údajů byly nedostatečné. Dále byly významné rozdíly mezi souhrnnými údaji o úlovcích evidovanými členskými státy a údaji, jež měla k dispozici Komise. Nařízení o kontrolním režimu stanoví členským státům povinnost zasílat agregované údaje o úlovcích podle populací. Nicméně skutečnost, že nevyžaduje vykazování podrobných údajů o lovišti, velikosti plavidla a lovném zařízení, podrobnou analýzu činnosti evropského loďstva omezuje.

VIII

Navštívené členské státy obecně plánovaly a prováděly inspekce rybolovu dobře. Nicméně skutečnost, že inspektoři neměli přístup k informacím o plavidlech v reálném čase, účinnost inspekcí omezovala. Členské státy zavedly standardizované kontrolní postupy, my jsme však zjistili případy, kdy inspektoři dostupné šablony zpráv nepoužili. Výsledky inspekcí nebyly vždy správně zaevidovány ve vnitrostátních databázích. Zjistili jsme také, že uplatněné sankce neměly vždy odrazující efekt. Bodový systém, tj. jedna z hlavních inovací stávajícího nařízení o kontrolním režimu, který má všem hospodářským subjektům v oblasti rybolovu zajišťovat rovné podmínky, se v různých členských státech a dokonce i v rámci téhož členského státu uplatňoval v různé míře. V současné době rovněž neexistuje žádný evropský rejstřík případů porušení pravidel a sankcí, který by umožňoval lépe monitorovat připsané body, provádět účinnější analýzu rizika a posiloval transparentnost mezi členskými státy.

IX

Předkládáme řadu doporučení určených Komisi a členským státům. Cílem těchto doporučení je zlepšit spolehlivost informací o rybářském loďstvu, monitorování opatření v oblasti řízení rybolovu, spolehlivost údajů o rybolovu a inspekce a sankce.

Úvod

Společná rybářská politika

01

Prvořadým cílem společné rybářské politiky (SRP), naposledy revidované v roce 2013, je zajistit dlouhodobou environmentální, hospodářskou a sociální udržitelnost odvětví rybolovu a akvakultury. Jde o náročný úkol, neboť v minulosti došlo u některých rybích populací v Evropské unii k poklesu z důvodu nadměrného rybolovu. SRP tedy usiluje o snížení tlaku na populace ryb přijetím přístupu předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu² a stanovením omezení odlovu na základě nejlepšího vědeckého poradenství, jež jsou o zdrojích k dispozici. Rovněž usiluje o přizpůsobení kapacity rybářských plavidel zdrojům dostupným pro rybolov. EU proto stanovila strop pro kapacitu evropského loďstva, která by se s postupem času měla dostat do rovnováhy s dostupnými rybolovnými právy (viz rámeček 1) a opatřeními pro řízení rybolovu, aby byla zajištěna udržitelnost odvětví rybolovu.

02

Z aktuálních vědeckých poznatků nicméně vyplývá, že navzdory určitým zlepšením je odlov u mnoha populací stále nadměrný, zejména ve Středomoří a v Černém moři. Obrázek 1 znázorňuje stav různých populací ryb podle mořských oblastí.

03

Řídicí opatření přijatá Evropskou unií lze rozdělit do dvou hlavních kategorií (viz rámeček 2):

• Opatření ke kontrole výstupů, která sestávají převážně z omezování objemu úlovků z konkrétního druhu rybolovu, zejména prostřednictvím celkových přípustných odlovů a kvót.
• Opatření ke kontrole vstupů, která se týkají nasazených rybolovných prostředků a zahrnují pravidla pro činnost loďstva, jako omezení přístupu rybářských plavidel do některých vod, kontrolu intenzity rybolovu za účelem regulace rybolovné kapacity a využití plavidel a technická opatření pro používání lovných zařízení a časová okna a geografické oblasti, kdy a kde je rybolov povolen.

Kontrolní systém SRP

04

Má-li SRP zajistit udržitelnost rybích populací a rybářského sektoru, je nutné, aby loďstvo SRP podléhalo účinnému kontrolnímu systému, a dále jsou nutná řídicí opatření v oblasti rybolovu. Sem patří kontroly kapacity a činnosti loďstva, dodržování řídicích opatření a realizace donucovacích opatření v případě, že je zjištěno porušení předpisů, a je-li to nutné, sankce. Dále je nutný rámec zajišťující spolehlivost údajů o loďstvu a úlovcích, jednak aby bylo možné přijímat vhodná řídicí opatření v oblasti rybolovu, jednak jako podpora vědeckých zpráv.

05

I když SRP funguje již od sedmdesátých let dvacátého století, první kontrolní systémy se datují do devadesátých let. Nebyly nicméně schopny zajistit dodržování pravidel SRP. Účetní dvůr na tyto problémy poukázal v roce 2007³. Po zveřejnění naší zprávy byly v roce 2009 nařízením Rady o kontrolním režimu a v roce 2011 prováděcím nařízením Komise přijaty zásadní reformy kontrolního systému SRP⁴.

06

Podle nařízení o kontrolním režimu odpovídají za kontroly členské státy, které musí přidělit náležité zdroje a ustavit struktury nutné pro provádění kontrol v celém produkčním řetězci. Na kontrolu rybářského loďstva, soulad se řídicími opatřeními, vykazovací povinnosti a inspekce a sankce jsou stanoveny konkrétní požadavky. Ke klíčovým nástrojům řízení loďstva patří rejstřík loďstva (kde jsou uvedeny všechny parametry rybářských plavidel, rybolovné licence a oprávnění k rybolovu atd.) a satelitní systémy umožňující sledovat polohu plavidel.

07

Vykazovací povinnosti k plavidlu závisí na jeho velikosti a pohybují se od nulových povinností pro plavidla, jejichž délka nepřesahuje deset metrů, po povinnost vykazovat informace elektronicky u větších plavidel (další informace viz příloha I). Složení loďstva EU znázorňuje obrázek 2.

• Plavidla do 10 metrů délky nejsou povinna svou rybolovné činnosti evidovat.
• Plavidla o délce 10 až 12 metrů musí podávat informace o úlovcích a vykládkách písemně.
• Plavidla, jejichž délka přesahuje 12 metrů, musí podávat informace o úlovcích a vykládkách elektronicky. Plavidla o délce 12 až 15 metrů však mohou být povinnosti vykazovat informace elektronicky zproštěna.

08

Kontrolní systém by se měl uplatňovat formou dohledových a inspekčních činností. Nařízení o kontrolním režimu stanoví, že v případě porušení předpisů by členské státy měly uplatňovat účinné, poměrné a odrazující sankce. V souladu se zásadou subsidiarity rozhoduje o tom, jaké sankce budou uplatněny, každý členský stát samostatně. Aby bylo uplatňování sankcí spravedlivé, byla členským státům stanovena povinnost používat od roku 2012 systém sankčních bodů pro držitele rybolovných licencí a velitele rybářských plavidel. Tyto body se připočítávají v případě závažných porušení pravidel platných pro uplatňování SRP. Pokud je závažných přečinů více, může v důsledku akumulace bodů dojít k pozastavení a v konečné fázi i k odnětí rybolovné licence a k nezpůsobilosti pro financování z Evropského námořního a rybářského fondu.

Úloha Komise a Evropské agentury pro kontrolu rybolovu

09

Komise sleduje, jak členské státy obecně provádějí společnou rybářskou politiku. Získává od nich relevantní údaje, zejména o úlovcích, využití kvót, intenzitě rybolovu a kapacitě rybářského loďstva. Komise rovněž provádí audity a inspekce a účastní se vnitrostátních kontrol.

10

Pokud zaznamená, že vnitrostátní orgány neuplatňují pravidla pro rybolov řádně, napřed se snaží problémy vyřešit formou konzultací. Rybolov může až do vyřešení problému pozastavit. Může také po dohodě s vnitrostátními orgány vytvořit akční plán, jak daný stav zlepšit. Pokud členský stát nepodnikne náležité kroky, Komise je oprávněna vůči němu zahájit řízení o nesplnění povinnosti.

11

Evropská agentura pro kontrolu rybolovu (EFCA) pomáhá zajišťovat účinné a jednotné uplatňování pravidel SRP operační koordinací kontrolních a inspekčních činností členských států. Agentura EFCA rovněž odpovídá za koordinaci společných kontrol a inspekcí prováděných členskými státy⁵. Analýza těchto konkrétních aspektů však nebyla součástí auditu.

Rozsah a koncepce auditu

12

Soustředili jsme se na vhodnost hlavních požadavků vyplývajících z nařízení o kontrolním režimu rybolovu a jejich provádění navštívenými členskými státy. Hledali jsme odpověď na následující obecnou auditní otázku: „Zavedla EU účinný systém pro kontrolu rybolovu?“ Hlavní auditní otázka byla dále rozčleněna do následujících dílčích otázek:

1. Mají členské státy spolehlivé informace o parametrech svého loďstva? Při hledání odpovědi na tuto otázku jsme zkoumali, jak členské státy kontrolují komponenty kapacity svého loďstva (z hlediska kW a GT) a zda dbají na to, aby informace v rejstříku loďstva byly stále aktuální.
2. Jsou řídicí opatření v oblasti rybolovu řádně prováděna? V rámci této dílčí otázky jsme prověřovali, jak členské státy využívají systémy pro sledování plavidel a jak spravují rybolovné kvóty, režimy intenzity rybolovu a technická opatření. Při přezkumu jsme prověřovali spíš obecné otázky a nezaměřovali jsme se na konkrétní druhy rybolovu.
3. Jsou údaje nutné pro řízení rybolovu úplné a spolehlivé? Při hledání odpovědi na tuto dílčí otázku jsme zkoumali, jak členské státy zajišťují, aby údaje o úlovcích a prohlášení o vykládce byla ucelená, jednotná a potvrzená. Prověřovali jsme, jak členské státy sdílejí správní informace, zejména pokud plavidla z jednoho členského státu vlajky⁶ loví ve vodách jiného členského státu. Rovněž jsme zkoumali, jak Komise údaje členských států konsoliduje.
4. Jsou inspekce a sankce řádné plánovány, prováděny a uplatňovány? Zkoumali jsme, jak členské státy plánují, provádějí a vykazují své kontroly rybolovu. Také jsme zkoumali, zda členské státy provádějí následné kontroly účinných sankcí či nikoliv. V rámci našeho postupu jsme zvažovali, zda sankce mají odrazující efekt a jak v praxi funguje penalizační bodový systém.

13

Audit probíhal v době od dubna do října 2016. Jeho součástí byly návštěvy v Evropské komisi a ve čtyřech členských státech (Španělsku, Francii, Itálii a ve Spojeném království (s důrazem na Skotsko⁷)). Tyto členské státy byly vybrány, protože na ně připadá více než polovina kapacity loďstva EU a témě polovina úlovků ryb EU a protože jsou aktivní v Atlantiku i ve Středomoří, mezi nimiž jsou, pokud jde o opatření v oblasti rybolovu a řízení loďstva, podstatné rozdíly.

Připomínky

Informace o parametrech loďstva dostupné v rejstříku nebyly vždy přesné a ověřené

14

Aby se snížil tlak na populace ryb, SRP stanoví pro loďstva členských států povinné kapacitní stropy a řídicí opatření pro konkrétní populace ryb nebo rybolov. K zajištění souladu s kapacitními stropy a platnými řídicími opatřeními potřebují členské státy spolehlivé a aktuální informace o kapacitě a technických parametrech rybářských plavidel. Zkoumali jsme proto, jak členské státy ověřovaly kilowatty (kW) a hrubou prostornost (GT) svých plavidel a monitorovaly spolehlivost svých rejstříků loďstva.

Kontroly rybolovné kapacity byly neúplné

15

Podle nařízení o kontrolním režimu musí členské státy ověřovat dodržování povoleného kapacitního stropu v podobě kilowatt (kW) a hrubé prostornosti (GT), které SRP používá jako ukazatele schopnosti plavidla lovit ryby. Povolená kapacita plavidel se eviduje v rejstříku loďstva.

16

I když však příslušná ustanovení v nařízení o kontrolním režimu figurují, podrobná pravidla pro hrubou prostornost loďstva dosud nebyla přijata. Členské státy proto svá plavidla plně neměřily. Nařízení o kontrolním režimu nicméně stanoví postupy pro kontrolu výkonu motoru. Vyžaduje, aby členské státy prováděly, od ledna 2012, analýzu rizika a vybraly reprezentativní vzorek, u něhož následně musí provést podrobnou dokumentární kontrolu. Nestanoví však požadovanou frekvenci kontrol. Pokud z kontroly vyplyne, že údaje o plavidle by mohly být nepřesné, je nutno výkon motoru fyzicky zkontrolovat⁸. I když fyzické kontroly vyžadují značné zdroje, umožňují zjistit případné změny výkonu motoru, k nimž může dojít po té, co plavidlo a jeho motor získají akreditaci. Podle zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě o úsilí členských států během roku 2014 k dosažení udržitelné rovnováhy mezi rybolovnou kapacitou a rybolovnými právy⁹ schválilo 17 z 23 evropských přímořských zemí plány pro sestavování vzorku pro kontrolu výkonu motoru do konce roku 2015.

17

Ze čtyř navštívených zemí provedlo tuto kontrolu na základě plánu pro sestavení vzorku pouze Španělsko a Spojené království (Skotsko). Podrobné údaje jsou uvedeny v rámečku 3.

18

Francie dokončila analýzu rizika a zahájila dokumentární kontroly výkonu motoru. V době auditu ještě nebyly výsledky k dispozici. Podle informací, které jsme obdrželi v průběhu auditu, Itálie tento proces dosud nezahájila.

19

Podle zprávy Komise o kapacitě loďstva z roku 2016 všechny přímořské členské státy své stropy pro kapacitu loďstva dodržely (viz obrázek 3). Šest států (Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Itálie, Rumunsko a Slovinsko) se nicméně pohybovalo na téměř 95 % kapacitního stropu z hlediska kW, a existovalo zde tedy větší riziko, že strop překročí. Do konce roku 2015 přijalo plány pro vytvoření vzorku pro kontrolu výkonu motoru pouze Chorvatsko a Bulharsko.

20

I když kontroly španělských orgánů (viz rámeček 3) nelze extrapolovat na zbytek loďstva, poukazují na důležitost systematického přístupu k fyzickému ověřování výkonu motoru, zejména u členských států, které se blíží svému stropu pro kapacitu loďstva.

Informace v rejstřících vnitrostátního loďstva nebyly vždy přesné

21

Každý členský stát si vede vnitrostátní rejstřík, tj. databázi, v níž musí být v souladu se právními předpisy EU zaregistrována všechna rybářská plavidla plavící se pod vlajkou tohoto členského státu. Evropská komise vede rejstřík loďstva EU s příslušnými informacemi o plavidlech, které členské státy pravidelně poskytují na základě svých vnitrostátních rejstříků. Sem patří informace jako název plavidla a jeho registrační číslo, hlavní a pomocná lovná zařízení, celková délka, hrubá prostornost (GT) a výkon motoru (kW).

22

Rejstřík rybářského je významným nástrojem SRP. Umožňuje monitorovat dodržování kapacitních stropů rybářského loďstva a poskytuje základní údaje pro řídicí opatření, jako jsou omezení lovných zařízení, vykazovací povinnosti plavidel a systém sledování plavidel.

23

U třech ze čtyř členských států jsme při kontrole přesnosti vnitrostátních rejstříků zjistili mezi rejstříkem a zdrojovými dokumenty ke vzorku¹⁰ plavidel významný počet nesrovnalostí (viz rámeček 4). Nespolehlivé informace v rejstřících snižují spolehlivost rejstříku EU jako důležitého nástroje řízení SRP.

24

Členské státy jsou povinny aktualizovat rejstřík EU každé tři měsíce a kdykoliv dojde k nějaké významné změně, provádí se dodatečné aktualizace. Na základě srovnání údajů z vnitrostátních rejstříků s rejstříkem EU ke konci roku 2015 jsme zjistili, že rejstřík EU je obecně aktualizován a reflektuje informace ve vnitrostátních rejstřících, jedinou výjimku z navštívených členských států v tomto ohledu představovala Itálie.

Řídicí opatření v oblasti rybolovu byla správně provedena, u malých plavidel byly však v souvislosti s požadavky na kontroly zjištěny podstatné nedostatky

25

Sledování rybolovných činností je podstatnou součástí jakékoliv politiky udržitelnosti rybolovu a umožňuje shromažďovat informace, které se využívají k podpoře rozvoje vhodných řídicích opatření v oblasti rybolovu a jejich hodnocení¹¹. Kvalita sledování bude mít dopad na účinnost řídicích opatření.

26

Součástí SRP je balíček řídicích opatření v oblasti rybolovu (viz bod 3 a rámeček 2), který zahrnuje kvóty, omezení intenzity rybolovu a technická opatření pro konkrétní druhy rybolovu. Členské státy jsou rovněž povinny zavádět a sledovat řídicích opatření v oblasti rybolovu stanovená ve vnitrostátním a mezinárodním právu (včetně usnesení regionálních organizací pro řízení rybolovu) a zajistit, aby jak plavidla EU, tak cizí plavidla lovící ve vodách EU platná pravidla a omezení dodržovala.

Systémy pro sledování plavidel jsou zdrojem užitečných monitorovacích informací, velké části rybolovného loďstva se však netýkají

27

Nařízení o kontrolním režimu vyžaduje, aby členské státy měly středisko pro sledování rybolovu pro automatické zpracování údajů ze systému pro sledování plavidel (SSP), která se plaví pod jejich vlajkou. Informace o identifikaci plavidla, jeho poloze, datu, čase, kurzu a rychlosti jsou předávány prostřednictvím satelitních sledovacích zařízení instalovaných na palubě plavidla (viz obrázek 4). Z hlediska sledování rybolovných činností a plánování inspekcí jde o velmi užitečné informace poskytované v reálném čase. Například díky využívání informací o rychlosti a poloze podávaných plavidlem může středisko pro sledování rybolovu odhalit, že rybářské plavidlo loví v oblasti, pro kterou platí určitá omezení. Může pak zkontrolovat, zda plavidlo získalo příslušné povolení nebo splňuje podmínky pro rybolovnou činnost v této oblasti.

28

Systémy sledování rybolovu v navštívených členských státech byly obecně správně využívány k plánování inspekcí a sledování rybolovných činností plavidel zapojených do systému. V Itálii však na rozdíl od ostatních navštívených zemí systém neprodukoval automatická upozornění, když rybolovná plavidla vplula do oblastí, v nichž byl rybolov omezen, aby bylo možné zkontrolovat, za plavidlo má povolení zde lovit. Členské státy někdy stanovují podmínky, kterou jsou přísnější než podmínky stanovené v nařízení o kontrolním režimu. Například Španělsko, aby mohlo lépe kontrolovat aktivitu plavidel v rámci vnitrostátního plánu řízení pro Středomoří¹², vyžadovalo, aby všechna plavidla lovící pomocí košelkových nevodů¹³ a plavidla lovící pomocí sítí¹⁴ byla bez ohledu na svou velikost zapojena do systému SSP. Některé španělské regionální orgány dále vyžadovaly, aby všechna plavidla lovící v určitých chráněných zónách byla vybavena jednoduššími lokalizačními systémy (nikoliv SSP).

29

Nařízení o kontrole stanoví, že na všech rybolovných plavidel o délce 12 a více metrů musí být nainstalováno zařízení SSP. Členské státy mohou z této povinnosti vyjmout plavidla o délce méně než 15 metrů, pokud loví pouze ve vodách členského státu své vlajky nebo pokud nikdy netráví na moři více než 24 hodin, počítáno od okamžiku, kdy vyplují, do návratu do přístavu.

30

Z analýzy informací z rejstříku loďstva EU vyplynulo, že 2 % plavidel, která byla delší než 15 metrů a měla licenci k rybolovu, neměla v rozporu s požadavky nařízení o kontrolním režimu žádné zařízení SSP. Komise tuto nesrovnalost zjistila, v době auditu však zatím nebyla napravena.

31

K 31. prosinci 2015 nemělo kvůli omezeným povinnostem vyplývajícím z nařízení o kontrolním režimu 89 % rybářských plavidel EU registrovaných v rejstříku EU na palubě vybavení SSP (viz obrázek 5). Z toho 95 % byla pravidla do 12 metrů délky, která podle nařízení o kontrolním režimu zařízení SSP mít nemusí. Většinu plavidel o délce 12 až 15 metrů (79 %) členské státy povinnosti mít zařízení SSP zprostily. Jsme si vědomi nutnosti vyhnout se nadměrnému zatěžování provozovatelů malých plavidel povinností instalovat nákladné a složité lokalizační systémy. Ale skutečnost, že významná část rybolovného loďstva není vybavena SSP, však představuje významný nedostatek řídicího systému pro oblast rybolovu, neboť:

• pokud plavidla nejsou vybavena SSP (nebo jiným systémem pro dálkovou detekci umístění, kurzu a rychlosti plavidel) a vplují do oblastí, kde je rybolov omezen, nebo loví ryby v nepovolenou dobu, mohou být odhalena pouze leteckým či námořním sledováním moří (hlídkovými plavidly). Oblasti s omezeními a období hájení jsou z hlediska obnovy populací ryb důležitá technická opatření;
• plavidla o délce 12 až 15 metrů mohou být zproštěna povinnosti instalovat SSP a podávat elektronická prohlášení, pokud tráví na moři méně než 24 hodin a loví pouze v teritoriálních vodách. Bez SSP je však kontrola těchto podmínek obtížná, pokud přístavní orgány nevyžadují, aby je plavidla informovala o tom, kdy opouští přístav a kdy se vracejí, jako je tomu v Itálii;
• plavidla s oprávněním k rybolovu v rámci režimu intenzity rybolovu mohou být účinně kontrolována, pouze pokud jsou vybavena zařízením SSP nebo jsou schopna dostatečně rychle doložit jiné informace (elektronické nebo papírové lodní deníky rybolovu¹⁵ nebo doklady o prodeji s uvedením místa a oblasti), často tomu tak však není (viz rámeček 5);
• není možná křížová kontrola údajů o činnosti (ulovené druhy a množství oproti informacím o oblasti odlovu sděleným prostřednictvím SSP). Rovněž to komplikuje automatickou kontrolu využití kvót.

32

Délka plavidel bez SSP je obvykle méně než 15 metrů. I když jednotlivě nejsou objemy jimi ulovených ryb velké, celkový objem jejich úlovku u některých druhů rybolovu a zejména jejich dopad na některé druhy ryb může být významný. To je zejména případ Středomoří, kde délka většiny plavidel nepřesahuje 15 metrů a stav mnoha rybích populací je vážný (viz obrázek 1).

Celkové přípustné odlovy, kvóty a režimy intenzity rybolovu byly obecně dobře řízeny, ale monitorování technických opatření pro zachování zdrojů bylo někdy obtížné

33

Jak jsme popsali v úvodu (bod 3 a rámeček 2), řízení rybolovných zdrojů EU vychází především z celkových přípustných odlovů nebo rybolovných práv pro tytéž populace, které jsou následně rozděleny mezi země EU formou vnitrostátních kvót, režimů intenzity rybolovu a technických opatření. Další informace o tom, jak navštívené členské státy prováděly kvóty a režimy intenzity rybolovu, uvádí příloha II. V souladu se SRP musí vnitrostátní kvóty, které členské státy rozdělují, vycházet z transparentních a objektivních kritérií. Tato kritéria mohou zohledňovat dopad rybolovu na životní prostředí (např. typ lovného zařízení nebo techniky, kterou plavidlo používá), historii dodržování předpisů, příspěvek k místní ekonomice a dosavadní objemy úlovků.

34

Členské státy používaly různé postupy, o nichž Komise nebyla plně informována. Některé přidělily kvóty přímo rybářským plavidlům, jiné přenechaly řízení kvót organizacím producentů. Ve druhém případě členské státy ne vždy věděly, jaká kritéria se při rozdělování kvót uplatňovala a jaké objemy byly přiděleny jednotlivým příjemcům. U většiny druhů tomu tak bylo v případě Skotska a Francie. Tato nedostatečná transparentnost ztěžuje členským státům identifikaci skutečných příjemců rybolovných práv, lovných zařízení, kterými disponují, i parametrů jejich plavidel, a tedy i posouzení případného negativního dopadu, například na životní prostření a místní ekonomiku, jakož i přijetí nutných nápravných opatření, jsou-li nutná. Nedostatek transparentnosti při rozdělování kvót zvyšuje riziko, že budou upřednostněny konkrétní zájmy hospodářských subjektů na úrok jiných.

35

Členské státy odpovídají za to, že kvóty nebudou překročeny. Pokud je přidělená kvóta pro daný druh vyčerpána, členský stát je povinen rybolov ukončit a informovat o tom Komisi. Komise dala členským státům k dispozici systém pro výměnu informací, který jim mimo jiné umožňuje řídit kvóty a převádět si limity mezi sebou. Na konci roku Komise příděly (včetně převodů od jiných členských států) a čerpání kvót členskými státy porovná. Pokud byla spotřeba u jednoho nebo více druhů vyšší než příděl, kvóta pro tyto druhy se odečte od přídělu příslušného členského státu na příští rok.

36

Prověřovali jsme zavedený systém pro monitorování čerpání kvót ve čtyřech navštívených členských státech. Zjistili jsme, že čerpání se pečlivě monitoruje zvláštními postupy, které vyžadují ze strany členských států značné administrativní úsilí (viz příloha II). U druhů, na něž se kvóty vztahují, by tyto postupy kompenzovaly nedostatky zjištěné ve správě údajů o úlovcích (viz body 42–71). Srovnávali jsme prohlášení členských států ohledně čerpání kvót za rok 2015 určených Komisi s údaji o úlovcích poskytovaných členskými státy (v případě Španělska, Itálie a Spojeného království šlo o údaje týkajících se jednotlivých plavidel). Nezjistili jsme výrazné rozdíly.

37

Členské státy řídily stanovené limity pro režimy intenzity rybolovu (viz rámeček 2) udělováním oprávnění k rybolovu plavidlům, která splnila stanovené podmínky (např. pro charakteristické znaky plavidel nebo lovného zařízení). Maximální počet dní rybolovné činnosti byl stanoven s ohledem na celkovou kapacitu oprávněných plavidel. Pro účely sledování intenzity rybolovu členské státy obvykle manuálně spočetly počet dní strávených na moři na plavidlo. Tyto informace bylo někdy obtížné získat, pokud plavidla nebyla vybavena SSP a členské státy musely využívat jiné informace umožňující tuto dobu stanovit či odhadnout (lodní deníky, doklady o prodeji). Členské státy používaly pro výpočet počtu dní na moři různé přístupy¹⁶. Pokud se režim vztahuje na různé členské státy, může se skutečný čas přidělený na rybolov jednotlivým členským státům disproporčně lišit a může docházet k nepřesnostem ve výpočtu konsolidovaného využití intenzity.

38

V současné době platí více než 30 nařízení upravujících technická opatření pro rybolov (viz rámeček 2) platná jak pro vody EU, tak pro neevropské vody, v nichž plavidla EU operují. V březnu 2016 Komise předložila návrh nařízení o technických opatřeních s důrazem na regionalizaci a zjednodušení¹⁷.

39

Technická opatření jsou důležitá zejména ve Středomoří, kde na rozdíl od Atlantiku systém řízení rybolovu nevychází z kvót a stav životního prostředí rybích populací není dobrý (viz obrázek 1). Podle odhadu Komise¹⁸ je 95 % rybích populací ve Středomoří loveno nadměrně.

40

Zjistili jsme, že pro rybáře je obtížné technická opatření uplatňovat a pro inspektory je obtížné je kontrolovat, neboť na Středomoří se jich vztahuje příliš mnoho¹⁹. Zainteresované strany, s nimiž jsme hovořili, tuto skutečnost potvrdily²⁰. Většina rybářských plavidel operujících ve Středomoří je navíc malá²¹, a je tedy zproštěna povinnosti používat zařízení systému sledování plavidel a elektronických komunikačních systémů. Jde o další faktor, který řízení rybolovu komplikuje, neboť možnosti, jak kontrolovat činnosti loďstva a úlovky jsou omezené.

41

Zaznamenali jsme, že zejména ve Španělsku a ve Francii profesní organizace z oblasti rybolovu od svých členů vyžadují, aby dodržovali dodatečná technická a kontrolní opatření nad rámec regulatorních pravidel EU (např. další přestávky nad rámec doby hájení stanovené příslušnými orgány, větší velikost minimálních úlovků, povinnost mít zařízení SSP pro malá plavidla, dodatečné vzájemné kontroly). Tato opatření byla více uzpůsobena specifikům příslušných regionů, a pro rybáře bylo tedy snazší se v nich orientovat a uplatňovat je. Je zde prostor, jak toto povědomí a závazky na regionální úrovni kapitalizovat, zejména v rámci budoucího regionálního postupu pro rozhodování (viz bod 38).

Údaje o rybolovu shromážděné podle nařízení o kontrolním režimu byly neúplné a nespolehlivé

42

Pro dosažení cíle udržitelného využívání rybolovných zdrojů je nutno nalézt rovnováhu mezi stávající úrovní rybích populací a intenzitou rybolovu. Spolehlivé a úplné údaje o úlovcích ryb jsou velmi důležité jak pro vědecké posouzení rybích populací, tak pro řádné řízení opatření pro jejich zachování a obnovu. Po té, co byla opatření schválena, je nutno je řádné uplatňovat a činnost loďstva kontrolovat.

43

Nařízení o kontrolním režimu stanoví, že všechna plavidla o celkové délce deset a více metrů jsou povinna předkládat řadu dokumentů, a to elektronicky (prostřednictvím elektronického systému hlášení (ERS²²)) nebo v papírové podobě. Patří k nim lodní deníky, prohlášení o vykládce a doklady o prodeji za objemy nad stanovený rámec. Ustanovení nařízení o kontrolním režimu a postupy uplatňované navštívenými členskými státy jsou uvedeny v příloze I.

44

Nařízení o kontrolním režimu vyžaduje, aby členské státy prováděly křížové kontroly k zajištění dostatečné kvality údajů. Křížové kontroly pokrývají údaje SSP, údaje o rybolovných činnostech, informace o prodeji, podrobné údaje o oprávněních a licencích k rybolovu a údaje z inspekční zprávy.

45

Informace o rybolovných činnostech poskytované členskými státy podle nařízení o kontrolním režimu (vykládky, úlovky a intenzita) se využívají i k jiným účelům. Jde o hlavní zdroj informací pro splnění závazku členských států poskytovat statistické údaje o vykládkách v souladu s právními předpisy²³. Rovněž představuje jeden ze zdrojů rámce pro shromažďování údajů (viz příloha III), který byl zaveden na podporu vědeckých důkazů v kontextu SRP.

46

Analyzovali jsme spolehlivost příslušných údajů o úlovcích, které Komise získala z těchto zdrojů:

• lodních deníků nebo ekvivalentních dokumentů pro záznamy o úlovcích;
• prohlášení o vykládce se záznamem o skutečně vyložených objemech;
• dokladů o prodeji se záznamem množství prodaného prvnímu kupci.

Údaje o úlovcích menších plavidel nepodávajících elektronická prohlášení podaná členskými státy byla neúplná a někdy nesprávná

47

Spolehlivé a úplné údaje o rybolovných činnostech jsou pro účinné řízení rybolovu zásadní. Aby bylo možno údaje konsolidovat a využívat na úrovni EU, musí být údaje členských států srovnatelné a musí být poskytovány včas.

48

Podle nařízení o kontrolním režimu nejsou plavidla do deseti metrů délky povinna úlovky a vykládky hlásit. Členské státy musí činnosti těchto plavidel monitorovat a ujišťovat se o tom, že dodržují pravidla SRP, a to na základě plánů pro sestavování vzorku nebo stanovením povinnosti pro tato plavidla předkládat doklady o prodeji nebo měsíční prohlášení o úlovcích. Členské státy dále mohou uložit velitelům těchto lodí povinnost vést lodní deník.

49

Zjistili jsme, že Francie a Skotsko vyžadují, aby plavidla do deseti metrů délky vyplňovala zjednodušenou formu rybolovného deníku. Ve Španělsku se všechny prodeje musely provádět prostřednictvím dražebního střediska, a doklady o prodeji byly proto k dispozici.

50

Itálie údaje o úlovcích a vykládkách plavidel do deseti metrů délky neshromažďovala. Tato pravidla byla dále v souladu s nařízením o kontrolním režimu oprávněna (viz příloha I) prodávat přímo spotřebitelům bez povinnosti tyto prodeje vykazovat. Itálie však v rozporu s nařízením o kontrolním režimu plán pro sestavní vzorku pro sběr údajů o rybolovných činnostech pro tuto kategorii plavidel nerealizovala. Místo toho využívala informace shromažďované za jiným účelem²⁴, jinou metodikou sběru a s cíli, jež se liší od cílů nařízení o kontrolním režimu. Nevycházela přitom z analýzy rizika a údaje získávala až několik měsíců poté, kdy k rybolovné činnosti došlo.

51

Podíl plavidel v navštívených členských státech²⁵ používajících prohlášení v papírové a elektronické podobě ilustruje obrázek 6, z něhož vyplývá, že elektronická prohlášení využíval relativně malý počet plavidel. Ve Španělsku a Itálii byla většina plavidel o délce 12 (85 % plavidel) až 15 metrů (90 % plavidel) povinnosti podávat elektronická prohlášení zproštěna.

52

Papírová prohlášení ze své povahy zvyšují riziko, že v databázích úlovků členských států budou zaevidovány chyby. Zkontrolovali jsme proto vzorek papírových prohlášení o úlovcích a vykládkách oproti vstupům v databázích úlovků členských států. Rovněž jsme kontrolovali, zda jsou plavidla v rejstříku loďstva vedena jako aktivní.

53

Z auditní práce vyplynulo, že informace jsou neúplné, při přepisu údajů dochází k chybám a v některých případech se evidují úlovky u plavidel, která jsou v rejstřících loďstva vedena jako neaktivní. Hlavní zjištěné nedostatky jsou popsány v rámečku 5.

54

Údaje o úlovcích jsou důležitým zdrojem informací pro vědeckou analýzu a poradenství²⁷ a pro odhad tlaku na rybí populace. Spolehlivost těchto informací snižují chybějící údaje v údajích o úlovcích pro plavidla do deseti metrů délky a dále nedostatky zjištěné u zpracování papírových prohlášení o úlovcích. Sama Komise podtrhla²⁸ potřebu přesných údajů o úlovcích a zdůraznila význam skutečnosti, že malá plavidla, jež nejsou povinna své úlovky vykazovat, tyto informace neposkytují.

Údaje o prodejích nebyly dostatečně ucelené nebo neodpovídaly prohlášením o vykládce

55

Nařízení o kontrolním režimu stanoví členským státům povinnost provádět křížovou kontrolu informací týkajících se rybolovných činností (jako informací o úlovcích, vykládkách a dokladů o prodeji). Tato opatření by měla spolehlivost údajů o úlovcích zlepšovat.

56

Provedli jsme křížovou kontrolu prohlášení o vykládce a dokladů o prodeji u vzorku plavidel (viz poznámka pod čarou 11). Zjistili jsme, že doklady o prodeji nejsou vždy k dispozici a že mezi prohlášení o vykládce a objemech evidovaných jako prodané jsou významné nevysvětlené rozdíly. S ohledem na skutečnost, že členské státy následně využívají tyto zdroje informací k potvrzování platnosti údajů, je rozsah rozdílů, které jsme zjistili v našem vzorku, dokladem podstatného prostoru pro zlepšení. Podrobné údaje jsou uvedeny v rámečku 6.

Systém pro sdílení informací mezi členskými státy byl neúčinný

57

Nařízení o kontrolním režimu ukládá členským státům povinnost sdílet informace, což je důležité pro zpracování častých případů, kdy plavidla loví, vykládají nebo prodávají své úlovky v jiném než svém členském státě. Komise zpřístupnila členským státům internetovou platformu pro výměnu informací, tento typ výměny informací mezi členskými státy nicméně nemonitoruje.

58

U auditovaných členských států jsme prováděli křížovou kontrolu údajů o vykládce jednoho plavidla členského států oproti údajům jiného členského státu, jehož se tento audit také týkal. Zjistili jsme, že Francie chybně vykazuje úlovky španělských plavidel, která zboží vyložila ve Spojeném království a prodala ve Francii jako „vyloženo ve Francii“. Rovněž jsme zaznamenali, že Itálie nevykázala žádné úlovky vyložené španělskými plavidly v roce 2015 v jejích přístavech jako „vyloženo v Itálii“. Španělsko však předložilo prohlášení o vykládce týkající se jeho rybářských plavidel italským orgánům, které tedy měly být o úlovcích vyložených španělskými plavidly informovány.

59

Komise si je vědoma skutečnosti, že systémy členských států pro výměnu informací jsou nespolehlivé a že při převodu informací dochází k chybám tohoto typu. Zaznamenala, že interní organizace systémů pro uchovávání a převod údajů je často příliš složitá a systémy IT jsou v rámci členských států i mezi nimi často nekompatibilní.

60

Skotští inspektoři využívali pro zpřístupnění dokumentů o přepravě úlovků vyložených v jejich přístavech plavidly plavícími se pod vlajkou jiného členského státu jiný systém pro sdílení dokumentů online. Pokud se úlovky přepravují mimo Skotsko, cílový členský stát mohl, pokud to považoval za nutné, zkontrolovat nákladní vozy přepravující zboží a provést křížovou kontrolu informací oproti těmto údajům. I když je tento postup dobrým příkladem spolupráce, vypovídá rovněž o tom, že výměna údajů a informací přes stávající platformy mohla fungovat účinněji.

Systémy a postupy pro potvrzování platnosti údajů vykazovaly nedostatky

61

Po zajištění evidence údajů v souladu s nařízením o kontrolním režimu je každý členský stát povinen ustavit svůj vlastní systém pro potvrzování platnosti údajů, jehož úkolem je zjišťování případů nesouladu, chyb a chybějících údajů.

62

Prověřovali jsme, zda navštívené členské státy zavedly vhodné systémy pro potvrzování platnosti údajů. Hlavní nedostatky potvrzování platnosti se týkaly nespolehlivých validačních algoritmů a nedostatečných křížových kontrol různých informačních zdrojů a databází. Ilustrační případy jsou uvedeny v rámečku 7.

63

Kromě povinností daných nařízením o kontrolním režimu prováděly některé navštívené členské státy dodatečné kontroly údajů, aby dále zlepšily jejich kvalitu:

1. křížovou kontrolu identifikace plavidel s rejstříkem k potvrzení skutečnosti, že plavidlo je aktivní. V Itálii, která je jedinou zemí, v níž se podle našich zjištění tato kontrola neprováděla, vykazovala úlovky plavidla, která již nebyla v rejstříku evidována (viz rámeček 5).
2. kontrolu toho, zda prohlášení o úlovcích a vykládkách uvádějí loviště. V Itálii, která je jedinou zemí, v níž se podle našich zjištění tato kontrola neprováděla, jsme zjistili, že v roce 2015 bylo bez uvedení loviště vykázáno jako vyloženo celkem 50 576 tun ryb a jako úlovky 2 774 tun ryb.
3. kontrolu dodržování 10% odchylky²⁹ na druh mezi prohlášením o úlovku a prohlášením o vykládce. Z čtyř zemí navštívených v průběhu auditu ustavilo tento automatický srovnávací systém pouze Skotsko.

64

Navzdory úsilí členských států neplnily všechny stanovené požadavky tři ze čtyř navštívených členských států. Zejména Francii a Itálii čeká v tomto ohledu ještě hodně práce.

Komise od členských států neobdržela ucelené soubory potvrzených údajů

65

Nařízení o kontrolním režimu stanoví všem členským státům vlajky povinnost vykazovat Komisi do 15 dne následujícího měsíce agregované údaje o úlovcích za všechny populace nebo skupiny populací, na něž se vztahují celkové přípustné odlovy nebo kvóty. Členské státy jsou rovněž povinny Komisi čtvrtletně informovat o ostatních agregovaných množstvích rybích populací, o nichž nezasílají údaje měsíčně. Tyto informace jsou pro Komisi hlavním zdrojem údajů o čerpání kvót a rybolovné činnosti loďstva EU. Komise tyto údaje předává regionálním organizacím pro řízení rybolovu. Je tedy důležité, aby údaje byly spolehlivé, aby bylo možné ve věcech souvisejících s řízením rybolovu přijímat správná rozhodnutí.

66

Členské státy také vykazují informace o úlovcích Eurostatu, který pro EU konsoliduje statistické údaje za oblast rybolovu.

67

Provedli jsme křížovou kontrolu agregovaných údajů o úlovcích, které měla Komise k dispozici (GŘ MARE a Eurostat) ke čtyřem navštíveným zemím, s údaji přímo poskytnutými vnitrostátními orgány. Zjistili jsme významné rozpory, kterou jsou podrobně uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1

Rozdíly mezi údaji členských států, GŘ MARE a údaji Eurostatu

Úlovky podle členských států (v tis. tun)	Zdroj údajů	2013	2014	2015
Španělsko	Údaje členského státu	878	910	870
	GŘ MARE	483	942	926
	Eurostat	904	1 237	902
	MARE oproti členskému státu	-45 %	3 %	6 %
	MARE oproti Eurostatu	-47 %	-24 %	3 %
Francie	Údaje členského státu	542	537	477
	GŘ MARE	574	536	436
	Eurostat	529	544	497
	MARE oproti členskému státu	6 %	0 %	-8 %
	MARE oproti Eurostatu	9 %	-1 %	-12 %
Itálie	Údaje členského státu	76	76	80
	GŘ MARE	38	28	23
	Eurostat	173	177	191
	MARE oproti členskému státu	-50 %	-63 %	-72 %
	MARE oproti Eurostatu	-78 %	-84 %	-88 %
Spojené království	Údaje členského státu	628	759	708
	GŘ MARE	911	752	707
	Eurostat	618	752	702
	MARE oproti členskému státu	45 %	-1 %	0 %
	MARE oproti Eurostatu	47 %	0 %	1 %

Zdroj: členské státy, GŘ MARE a Eurostat.

68

Tyto rozdíly měly různá vysvětlení: chybějící informace týkající se určitých segmentů loďstva nebo určitých populací, revize údajů ze strany členských států nebo duplikace údajů (viz rámeček 8).

69

Zatímco rozdíly mezi agregovanými údaji GŘ MARE a Eurostatu se mírně snížily, z testů provedených GŘ MARE u vzorku druhů vyplynulo, že u některých druhů stále přetrvávají významné nesrovnalosti. Jelikož hodnoty údajů mohou být u různých druhů vyšší či nižší, mohou agregované údaje působit mylným dojmem, že došlo ke zlepšení. Oba útvary ustavily pracovní skupinu, která usiluje o zlepšení kvality údajů a vyřešení nesrovnalostí.

70

Míra celkových rozdílů vzbuzuje pochybnosti o spolehlivosti, ucelenosti a srovnatelnosti údajů o úlovcích, které má Komise k dispozici. Tyto údaje se rovněž využívají v kontextu rámce pro shromažďování údajů, kde přispívají k formování vědeckých stanovisek a rozhodnutí o řízení rybolovu. Nespolehlivost údajů tedy řízení rybolovu komplikuje a generuje riziko, že ne vždy může být zvolena správná možnost (např. u celkových přípustných odlovů a kvót, intenzity rybolovu nebo technických opatření).

71

Nařízení o kontrolním režimu dále stanoví členským státům povinnost zasílat agregované údaje o úlovcích podle populací. Nicméně skutečnost, že nevyžaduje vykazování podrobných údajů o lovišti, velikosti plavidla a lovných zařízeních, podrobnou analýzu činnosti evropského loďstva omezuje.

Kontrolní systém fungoval, ale kvůli nedostatkům v uplatňování sankcí bylo prosazování pravidel méně účinné

72

Účinný kontrolní systém je jedním z klíčových faktorů zajišťujících udržitelnost a dlouhodobou budoucnost odvětví. Systém musí ověřovat dodržování pravidel pro řízení rybolovu (například fungování SSP, podávání prohlášení, dodržování požadavků na specifikaci vybavení, velikost ryb atd.) platných pro všechny hospodářské subjekty v odvětví rybolovu a v případě jejich porušení uvalovat sankce. Za vytvoření nutných struktur a poskytnutí financování, vybavení a pracovníků nutných pro inspekce a sankce odpovídají členské státy. Jak uvádí nařízení o kontrolním režimu, při provádění těchto úkonů je nutno zohledňovat zásadu nediskriminace a zásadu nenarušování hospodářské soutěže mezi odvětvími, plavidly a osobami. Tyto zásady jsou důležité zejména kvůli inherentně přeshraniční povaze rybolovných činností, kdy plavidla mohou být aktivní ve vodách jiných členských států.

Členské státy obvykle plánovaly inspekce dobře, ale inspekční zprávy je nutno dále standardizovat a lépe evidovat

73

Má-li inspekční systém fungovat řádně³⁰, členské státy musí disponovat příslušnými strukturami a provádět analýzy rizika k identifikaci míry rizika pro různá loďstva, činnosti a různé hospodářské subjekty. Na základě zjištěného rizika by měly vypracovat roční inspekční plán a alokovat nutné financování, vybavení a pracovníky. Dále by měly vytvořit elektronickou databázi, která jim umožní monitorovat postupnou realizaci plánu a posléze analyzovat a využívat výsledky inspekcí. Databáze by měla být aktualizována a měla by obsahovat všechny zprávy o inspekcích a dohledu vytvořené zaměstnanci. Pokud se kontrolované plavidlo plaví pod vlajkou jiného členského státu a je-li v průběhu inspekce zjištěno jakékoliv porušení předpisů, musí být příslušné zemi neprodleně zaslána kopie inspekční zprávy.

Inspekční činnosti byly obecně dobře naplánovány

74

Provedli jsme přezkum organizace inspekčních činností v kontrolovaných členských státech³¹ a postupů zavedených k provádění analýzy rizika a sestavování a realizaci inspekčních plánů. Příloha IV vysvětluje, jak jsou inspekce organizovány v navštívených členských státech.

75

V průběhu auditu jsme zjistili, že analýza rizika se ve čtyřech navštívených členských státech provádí a že je koordinována na národní úrovni, s výjimkou Francie, a zohledňuje jak národní, tak místní rizika. Na základě těchto analýz rizik byly vypracovány inspekční plány. Ve Francii koordinaci mezi národní, regionální a místní úrovní komplikovala složitost správní organizace.

76

Zjistili jsme, že členské státy někdy nemohou své inspekční plány realizovat. Ve Francii a ve Španělsku nestanovoval priority inspekcí orgán, který přiděluje zdroje. Ve Francii někdy neodpovídaly přidělené úkoly alokovaným zdrojům, kontrolní týmy pak následně nebyly schopny pokrýt cílené vykládky a počet inspekcí v uplynulých letech poklesl. Podle orgánů členských států mohly míru priority inspekcí v oblasti rybolovu snížit vnější faktory (například migrační krize ve Středomoří si vyžádala využití námořních zdrojů).

77

Členské státy poskytly inspektorům řadu nástrojů a databází, které jim mají být při provádění a vykazování jejich práce nápomocny. S výjimkou Španělska a jednoho francouzského departamentu však inspektoři neměli přístup k informacím, když prováděli kontroly na místě (například prostřednictvím mobilních terminálů). Místo toho museli kontaktovat středisko pro sledování rybolovu, aby tyto informace získali. To představuje problém především v těch případech, kdy inspekce nelze plánovat předem, ale musí se provádět ad hoc po příjezdu do přístavu. V těchto případech by rychlý přístup k informacím umožnil vybírat plavidla k inspekci účinněji. Bez přístupu k údajům v reálném čase nemohou navíc inspektoři v průběhu inspekcí křížově zkontrolovat identitu plavidla, povolení a parametry oproti dokumentům na palubě. To ztěžuje identifikaci chyb v databázi, jako například chyby zjištěné v průběhu auditu (viz rámeček 4) a neautorizované změny v parametrech plavidla. V některých francouzských přístavních kancelářských prostorách bylo pro inspektory dokonce velmi obtížné připojit se k aplikacím IT v jejich kanceláři, efektivní příprava inspekce tak prakticky nebyla možná.

Inspekční postupy je třeba dále standardizovat

78

Aby inspekce rybolovu fungovaly jako účinná kontrola dodržování pravidel a všem hospodářským subjektům činným v oblasti rybolovu se dostávalo stejného zacházení, měly by orgány členských států provádět podobné inspekce standardizovaným způsobem a vypracovat vhodné inspekční protokoly a manuály. Prověřovali jsme, jak se v navštívených členských státech provádějí inspekce při vykládce. Při inspekcích se používala jednotná celostátně platná šablona pro zprávy (Itálie a Francie) nebo inspekční manuály a seznamy (Španělsko a Skotsko), kromě středomořské oblasti Francie, kde inspektoři používali buď různé kontrolní seznamy, nebo je nepoužívali vůbec. Vytvořené standardizační nástroje byly dobrým rámcem zajišťování souladu se zásadou nediskriminace při kontrolních činnostech, ale ne vždy se používaly.

79

Za organizaci operační koordinace kontrolních činností členských států odpovídá Evropská agentura pro kontrolu rybolovu (EFCA). Členským státům a Komisi poskytuje podporu, především prostřednictvím regionálních plánů společného nasazení (JDP)³². Zjistili jsme, že v kontextu středomořských plánů společného nasazení pro tuňáka obecného a mečouna obecného jsou pro inspekce vykládek k dispozici velmi komplexní kontrolní seznamy. Nejsou však povinné a přestavují pouze instruktážní podporu a v praxi se navzdory tomu, že jde o dobrý nástroj pro standardizaci inspekčních koncepcí, při národních inspekcích v Itálii a Francii nepoužívaly.

Ne všechny inspekční činnosti byly zaevidovány v národní databázi

80

Nařízení o kontrolním režimu stanoví členským státům povinnost vést elektronickou databázi všech inspekčních a dohledových činností týkajících se rybolovu³³ (včetně inspekcí dopravy a trhu). Jsou-li takové databáze řádně vedeny, mohou být účinným nástrojem, který přispívá k lepšímu plánování a provádění inspekcí a podávání souvisejících zpráv. Zjistili jsme, že databáze inspekcí nejsou vždy plně funkční a systematicky nezahrnují zprávy o inspekcích prováděných všemi orgány, které se podílejí na rybolovných činnostech (např. hospodářské subjekty činné v oblasti dopravy a prvního prodeje, na národní a regionální úrovni), jak dokládají příklady v rámečku 9.

Byly uplatňovány sankce, ale ne vždy měly odrazující efekt a ne vždy byly přiměřené a účinné

81

Aby inspekce byly účinné a snižovaly počet případů porušování pravidel SRP, musí po nich v případě nutnosti následovat sankce. Sankce stanovené členskými státy musí mít odrazující efekt, být poměrné a účinné³⁴. Měly by brát v úvahu závažnost a možný hospodářský prospěch z porušení předpisů.

82

K zajištění rovného zacházení se všemi hospodářskými subjekty bez ohledu na vody, v nichž k porušení předpisů došlo, a současnému zachování práva členských států zavést vlastní sankční systém v souladu se zásadou subsidiarity zavedlo nařízení o kontrolním režimu pro licence a kapitány plavidel bodový systém pro závažná porušení předpisů. Bodový systém se začal používat 1. ledna 2012. Pokud se celkový počet bodů rovná určité úrovni nebo ji přesahuje, musí být rybolovná licence pozastavena nebo trvale odňata.

Uplatňované sankce ne vždy bránily porušování předpisů

83

Členské státy uplatňovaly v případě porušení předpisů SRP různé sankční systémy, jak je uvedeno v tabulce 2.

Tabulka 2

Sankční postupy členských států

Členský stát	Typ sankce
Španělsko	Používal se správní postup. Výše uloženého poplatku odpovídala kategorii porušení předpisu a závisela na dopadu na životní prostředí, opakování výskytu a závažnosti porušení. Hodnotu úlovku lze přičíst k celkové částce sankce. Bodový systém se využíval pouze zčásti.
Francie	Používaly se správní postupy a trestní řízení, a to na základě rozhodnutí trestního orgánu. Na národní úrovni nebyly k dispozici žádné informace o uplatněných trestních sankcích. I když vnitrostátní právní předpisy stanoví fixní částky nebo sankce úměrné hospodářskému prospěchu, v praxi každý orgán veřejné správy stanovoval sankce, aniž by tyto skutečnosti zohlednil. Nepoužíval se žádný bodový systém.
Itálie	Inspekční orgány využívaly správní postupy a trestní řízení. O výši pokuty rozhodoval orgán veřejné správy ve lhůtě stanovené právními předpisy. Mezi sankcemi a hospodářským prospěchem nebyla s výjimkou několika případů žádná souvislost. Aby řízení urychlily, umožňovaly příslušné orgány zvolit mezi platbou dvojnásobku minimální částky poplatku, třetinou maximální výše poplatku odpovídajícího danému porušení předpisu a částkou stanovenou soudcem. U závažných porušení předpisů se používal bodový systém.
Spojené království (Skotsko)	Používaly se správní postupy a trestní řízení. Pokuty se ukládaly zřídkakdy a provádění preventivních opatření bylo častější než skutečné sankce. Pokud se finanční pokuty uplatňovaly, rozhodovaly o nich orgány veřejné správy ve lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy a s ohledem na hospodářský prospěch. Omezené využití bodového systém (nepoužíval se soustavně a ne ve všech případech závažných porušení pravidel).

Zdroj: právní předpisy, informace na místě a databáze porušení předpisů a sankcí.

84

Zjistili jsme, že povinnost navazovat sankce na hospodářský prospěch plynoucí z porušení předpisu se ve Španělsku uplatňuje systematicky. Ve Skotsku byla systematicky uplatněna v několika málo případech, kdy bylo rozhodnuto o pokutách. V Itálii³⁵ a Francii právní předpisy tuto povinnost v některých případech stanoví, obecně se však v praxi neuplatňovala.

85

Abychom mohli odhadnout odrazující účinek sankcí, analyzovali jsme seznam sankcí v navštívených členských státech a snažili jsme se identifikovat plavidla, která byla sankcionována opakovaně. Počet plavidel s více než pěti případy porušení pravidel uvádí tabulka 3.

Tabulka 3

Loďstvo, inspekce, porušení pravidel a opakovaná porušení pravidel v navštívených členských státech v období 2013–2015

Členský stát	Loďstvo celkem k 31. 12. 2015	Inspekce na moři a při vykládce celkem	Inspekce, které odhalily porušení přepisů, celkem	% porušení předpisů inspekcí	Celkový počet plavidel s více než pěti případy porušení pravidel za dobu tří let	% loďstva s více než pěti případy porušení předpisů
Španělsko	9 396	23 146	4 703	20 %	25	0 %
Francie1	6 910	39 515	1 585	4 %	43	1 %
Itálie2	12 316	18 038	3 536	20 %	72	1 %
Spojené království (Skotsko)3	2 015	16 990	5 150	30 %	169	8 %

1 Francouzské údaje zahrnují inspekce prováděné četnými zainteresovanými orgány a obchodní řetězec. K období 2014–2015 jsme měli pouze částečné údaje (viz rámeček 9).

2 Orgány odpovědné za inspekce v Itálii rovněž odpovídají za inspekce po prvním prodeji a dále měly další povinnosti nad rámec nařízení o kontrolním režimu.

3 Loďstvo Spojeného království čítalo celkem 6 232 plavidel, z toho na Skotsko připadalo podle skotských námořních statistik ke konci roku 2015 2 015 plavidel.

Zdroj: údaje obdržené členskými státy.

86

Ve Španělsku byl počet plavidel s více než pěti případy porušení pravidel v letech 2013–2015 jako procento celého loďstva zanedbatelný. To může vysvětlovat skutečnost, že poplatky lze legálně zdvojnásobit, pokud by se velitel plavidla ve lhůtě osmnácti následujících měsíců znovu dopustil stejného přestupku nebo pokud by se ve lhůtě tří let od posledního porušení pravidel dopustil jakékoliv přestupku.

87

Skotsko má zdaleka nejvyšší podíl plavidel s více než pěti porušeními předpisů: 169 jednotlivých hospodářských subjektů v letech 2013–2015 porušilo pravidla více než pětkrát. Ačkoliv se poplatek zdvojnásobuje, pokud k porušení pravidel, které již bylo dříve sankcionováno, dojde znovu, počet uložených pokut byl velmi nízký. V praxi obnášela většina opatření přijatých po porušení předpisů ústní a písemná varování. Tato „měkká opatření“ se uplatňovala i v případech závažných porušení předpisů (např. lov ryb po uzávěrce příslušného rybolovu) a nezdálo se, že by přijatá opatření byla schopna opakovanému výskytu porušování pravidel předcházet. I když intenzita inspekcí a jejich pokrytí byly vyšší než v jiných členských státech, k opakovanému porušování pravidel docházelo častěji, což značí, že sankce měly menší odrazující efekt.

88

V Itálii se nejvyšší podíl opakovaných porušení předpisů týkal zákoníku námořní dopravy (označování plavidel, pravidla pro posádku), který není součástí SRP. Pokud jde o Francii, auditoři si nebyli schopni vytvořit přehled o všech sankcích, jelikož kanceláře orgánů pro námořní záležitosti (departamentní ředitelství pro pevninské a námořní záležitosti, meziregionální ředitelství moří a ředitelství pro námoří rybolov a akvakulturu) neobdržely o sankcích uvalených soudem v trestním řízení žádné informace. Analýza tedy nebyla kompletní.

Bodový systém se neuplatňoval soustavně

89

Zjistili jsme, že bodový systém pro závazná porušení pravidel stanovený nařízením o kontrolním režimu³⁶ byl v Itálii zaveden a funguje dobře. Ve Španělsku se uplatňoval částečně, ve Skotsku nesoustavně a ve Francii vůbec. Podrobnější informace uvádí rámeček 10.

90

Hospodářské subjekty činné v oblasti rybolovu neměly rovné podmínky, neboť členské státy neuplatňovaly bodový systém soustavně. Subjekty operující v EU, které se dopustily závažného porušení předpisů v různých členských státech nebo různých regionech v rámci téhož členského státu, nemusely dostát žádné body.

91

Pokud k porušení předpisů dojde ve vodách jiného členského státu, odpovídá za přidělení bodů členský stát vlajky. Členské státy si údaje o porušování předpisů vyměňují. V současné době nicméně neexistuje žádné evropský rejstřík případů porušení pravidel a sankcí, který by umožnil lépe monitorovat připsané body, provádět účinnější analýzu rizika a posílit transparentnost mezi členskými státy.

92

EFCA vytvořila elektronický systém pro inspekční zprávy (EIR) a členským státům bylo nabídnuto, aby ho využívaly i jako vnitrostátní databázi inspekčních zpráv. Členské státy mohou tento nástroj využívat ke sdílení informací o inspekcích a bodech.

Závěry

93

Cílem společné rybolovné politiky (SRP) je zajistit dlouhodobou udržitelnost rybích populací a odvětví rybolovu. Rámec EU pro kontrolu rybolovu byl naposledy revidován nařízením Rady v roce 2009 s cílem vyřešit jeho nedostatky, jež byly v té době známy a identifikovány ve zvláštní zprávě Účetního dvora č. 7/2007. Stanoví zásady a pravidla pro kontrolu rybolovných činností, opatření k řízení rybolovu, požadavky na poskytování údajů a inspekce a sankce.

94

Posuzovali jsme, zda EU má účinný systém pro kontrolu rybolovu, prověřováním hlavním požadavků nařízení o kontrolním režimu rybolovu EU a jejich provádění členskými státy. Analyzovali jsme, jak členské státy kontrolují prvky kapacity loďstva (hrubou prostornost a výkon motoru) a zda řádně aktualizují své rejstříky loďstva; zda jsou opatření k řízení rybolovu dobře realizována; zda jsou údaje nutné pro řízení rybolovu úplné a spolehlivé a zda jsou inspekce a sankce řádně plánovány, prováděny a uplatňovány.

95

Od našeho auditu v roce 2007 a reformy nařízení o kontrolním režimu dosáhly členské státy i Komise pokroku v několika oblastech. Zjistili jsme však, že kvůli významným nedostatkům ve většině auditovaných oblasti EU dosud nezavedla dostatečně účinný systém pro kontrolu rybolovu, který by podpořil úspěch SRP. Členské státy dosud v plném rozsahu nezačaly uplatňovat nařízení EU o kontrolním režimu rybolovu, a aby členské státy mohly rybolovné činnosti účinně kontrolovat, některá ustanovení tohoto nařízení by musela být upravena.

96

Členské státy, které jsme navštívili, dostatečně neověřovaly přesnost údajů o kapacitě svého loďstva, pokud jde o hrubou prostornost a výkon motoru. Zatímco nařízení o kontrolním režimu konkrétně stanoví postup pro dokumentární a fyzické ověřování výkonu motoru, u ověřování hrubé prostornosti tomu tak není. Zjistili jsme, že kontrolované členské státy skutečně hrubou prostornost plavidel neověřují a že dva z nich dosud neprovedly stanovené ověřování výkonu motoru. Pokud se takové kontroly prováděly, nezjišťovaly rozdíl mezi skutečným a v dokumentaci uvedeným výkonem motoru. Z toho vyplývá, že takové kontroly je třeba provádět, zejména s ohledem na skutečnost, že některé členské státy se přibližují stropu pro kapacitu svého loďstva (body 14–20). V průběhu auditu jsme také identifikovali významné rozpory mezi údaji o plavidlech uvedených v rejstříku loďstva a údajích v podpůrné dokumentaci (body 21–24).

Doporučení 1 - Zlepšení spolehlivosti informací o rybolovném loďstvu

Za účelem zlepšení přesnosti informací o rybolovné kapacitě by členské státy do roku 2018 měly

1.  zavést postupy pro ověřování přesnosti informací uvedených v národních rejstřících loďstva;

V kontextu jakýchkoliv budoucích změn nařízení o kontrolním režimu a pro větší přesnost informací o rybolovné kapacitě navrhujeme, aby Komise do svého legislativního návrhu zahrnula

1.  podrobná pravidla pro pravidelné ověřování dokumentace a ověřování ukazatelů hrubé prostornosti (GT) a výkonu motoru (kW), používaných k výpočtu rybolovné kapacity, na místě.

97

Členské státy jsou povinny provádět opatření pro řízení rybolovu stanovená ve vnitrostátních, evropských a mezinárodních právních předpisech (body 25 a 26). Monitorování a kontrola rybolovných činností je pro udržitelnost rybolovu zásadní. Zjistili jsme, že systémy členských států pro sledování plavidel (SSP) využívající satelitní sledovací technologii dodávají informace, jež jsou pro tyto činnosti užitečné, a že členské státy obecně provádějí opatření k řízení rybolovu náležitě. Uplatňování pravidel nařízení o kontrolním režimu však ve výsledku vedlo k tomu, že 89 % loďstva EU nebylo sledováno SSP, což účinné řízení rybolovu komplikovalo (body 25– 32).

98

Kontrolované členské státy investovaly značné zdroje do řízení čerpání rybolovných kvót, které jim byly přiděleny, a vedly si přitom dobře. Pokud však orgány členských států umožnily organizacím producentů řídit rozdělování kvót, ne vždy věděly, jaká kritéria se při rozdělování kvót jednotlivým příjemcům uplatňují. Tato nedostatečná transparentnost ztěžuje členským státům identifikaci skutečných příjemců rybolovných práv, a tedy i posouzení případného negativního dopadu na životní prostření a místní ekonomiku, jakož i přijetí nutných nápravných opatření, jsou-li na místě. Dále zvyšuje riziko, že budou upřednostňovány konkrétní zájmy hospodářských subjektů na úrok jiných (body 33–36). Režimy intenzity rybolovu bylo obtížné monitorovat, zejména v případě plavidel bez zařízení SSP a členské státy uplatňovaly různé přístupy počítání dní na moři, což je jeden z hlavních prvků těchto režimů (bod 37). Existovalo příliš mnoho technických opatření, která byla někdy příliš složitá, než aby je rybáři mohli uplatňovat a inspektoři kontrolovat. Identifikovali jsme nicméně příklady osvědčených postupů, kdy profesní organizace z oblasti rybolovu od svých členů vyžadují dodržování dodatečných opatření na zachování rybolovných zdrojů na rámec těch, která stanoví SRP (body 38–41).

Doporučení 2 - Zlepšení monitorování opatření k řízení rybolovu

V kontextu jakýchkoliv budoucích změn nařízení o kontrolním režimu a pro lepší monitorování činností malých rybolovných plavidel navrhujeme, aby Komise do svého legislativního návrhu zahrnula

1. odnětí výjimek z povinnosti mít zařízení SSP pro plavidla o délce 12 až 15 metrů;
2. požadavek instalovat menší a levnější lokalizační systémy pro plavidla do 12 metrů délky.

K zajištění transparentnosti rozdělování rybolovných kvót by členské státy měly do roku 2019

2. v souladu s článkem 16 nařízení o společné rybářské politice informovat Komisi o svém alokačním systému, včetně toho, jak byla do rozdělování rybolovných kvót mezi zúčastněné strany začleněna transparentní a objektivní kritéria.

99

Údaje o rybolovných aktivitách shromážděné podle nařízení o kontrolním režimu nebyly dostatečně úplné a spolehlivé. Údaje o úlovcích pro plavidla, jež vykazují údaje v papírově podobě a jež představují významnou část loďstva EU, byly neúplné. Dále jsme zjistili významnou míru chyb a systémových nedostatků v záznamech z papírových prohlášení evidovaných v databázích členských států (body 47– 54). Identifikovali jsme významné rozpory mezi vykázanými vykládkami a následnými záznamy o prvním prodeji (body 55–56). Dva ze čtyř navštívených členských států v dostatečné míře nesdílely a nesledovaly informace o činnostech plavidel z jednoho členského státu v jiném členském státě, i když existovaly určité dobré bilaterální iniciativy (body 57–60). Odhalili jsme nedostatky v potvrzování platnosti údajů členských států a postupech pro křížovou kontrolu, které brání tomu, aby byly případy nedůslednosti, chyby a chybějící informace odhaleny (body 61–64). Mezi souhrnnými údaji o úlovcích evidovanými členskými státy a údaji, jež měly k dispozici útvary Komise, byly významné rozdíly (body 65–70). Nařízení o kontrolním režimu nevyžaduje, aby členské státy zasílaly údaje o úlovcích s podrobnými údaji o lovišti, velikosti plavidla a lovném zařízení, což podrobnou analýzu činnosti evropského loďstva limituje (bod 71).

Doporučení 3 - Zlepšení spolehlivosti údajů o rybolovu

1. Za účelem zlepšení úplnosti a spolehlivosti údajů o rybolovu

by členské státy do roku 2019 měly

1. přezkoumat a zlepšit postup pro evidování a ověřování údajů o rybolovných činnostech předkládaných v papírové podobě;
2. zajistit spolehlivé údaje o činnosti plavidel do deseti metrů délky a uplatňování pravidel pro sběr těchto údajů daných nařízením o kontrolním režimu pro rybolov;
3. dokončit potvrzování platnosti a křížovou kontrolu údajů o rybolovných činnostech.

Komise by do roku 2020 měla

3. ustavit platformu pro výměnu informací, kterou budou členské státy využívat k zasílání potvrzených údajů ve standardních formátech a se standardním obsahem, aby informace, k nimž mají přístup různé útvary Komise, odpovídaly údajům členských států;
4. podporovat vývoj levnějšího, jednoduššího a uživatelsky vstřícnějšího systému, který by usnadnil elektronickou komunikaci o rybolovných činnostech pro plavidla do 12 metrů délky;
5. analyzovat zbývající problémy v oblasti úplnosti a spolehlivosti údajů na úrovni členských států a případě se s členskými státy dohodnout na vhodných opatřeních.

2. V kontextu jakýchkoliv budoucích změn nařízení o kontrolním režimu a s cílem získat úplnější a spolehlivější údaje o rybolovu navrhujeme, aby Komise do svého legislativního návrhu zahrnula

6. odnětí výjimky pro plavidla o délce 12 až 15 metrů z povinnosti účasti v elektronickém systému hlášení a povinnosti podávat elektronická prohlášení nebo zvážení alternativních řešení;
7. přezkoumání vykazovacích povinností týkajících se údajů o úlovcích, stanovených členským státům nařízením o kontrolním režimu, a rozšířila je o povinnost podávat podrobné informace o lovišti, velikosti plavidla a lovném zařízení.

100

Účinný inspekční systém pro rybolov je pro zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky a udržitelnosti rybolovné činnosti zásadní (viz bod 72). Zjistili jsme, že inspekce jsou obecně dobře naplánovány. Nicméně skutečnost, že inspektoři neměli přístup k informacím o plavidlech v reálném čase, účinnost inspekcí omezovala (body 73–77). Navštívené členské státy zavedly standardizované inspekční postupy, my jsme však zjistili případy, kdy inspektoři šablony zpráv, které měli k dispozici, nepoužili (body 78–79). Výsledky inspekcí dále nebyly vždy správně zaevidovány ve vnitrostátních databázích (bod 80).

101

Účinné inspekce se musí opírat o odrazující, úměrné a účinné sankce, včetně bodového systému pro závažné případy, aby bylo se všemi hospodářskými subjekty zacházeno stejně (body 81–82). Zjistili jsme, že uplatněné sankce nemají vždy odrazující efekt (body 83–88). Bodový systém se v navštívených členských státech, a dokonce i v rámci jednoho členského státu, uplatňoval v různé míře, rovné zacházení s hospodářskými subjekty tedy nebylo garantováno. V současné době nicméně neexistuje žádný evropský rejstřík případů porušení pravidel a sankcí, který by umožnil lépe monitorovat připsané body, provádět účinnější analýzu rizika a posílit transparentnost mezi členskými státy (body 89–92).

Doporučení 4 - Zlepšení inspekcí a sankcí

1. Za účelem zlepšení inspekcí

by členské státy do roku 2019 měly

1. ve spolupráci s Evropskou agenturou pro kontrolu rybolovu (EFCA) vyvinout, až vstoupí v platnost nové nařízení o technických opatřeních, standardní inspekční protokoly a zprávy více přizpůsobené konkrétním regionálním a technickým podmínkám rybolovu, než protokoly, které stanoví příloha XXVII nařízení 404/2011, a tyto protokoly a zprávy používat;

V kontextu jakýchkoliv budoucích změn nařízení o kontrolním režimu navrhujeme, aby Komise do svého legislativního návrhu zahrnula

1. povinnost členských států používat elektronický systém pro inspekční zprávy, a zajistit tak úplnost a aktuálnost výsledků národních inspekcí a sdílení výsledků inspekcí s dalšími příslušnými členskými státy.

2. K zajištění účinnosti systému sankcí by členské státy do roku 2019 měly

2.  při stanovování sankcí zohledňovat opakovaná porušení pravidel a opakovaná porušení pravidel daným subjektem;
3.  za účelem zajištění rovných podmínek pro hospodářské subjekty zavést bodový systém v plném rozsahu a zajistit jeho konstantní na svém území.

V kontextu jakýchkoliv budoucích změn nařízení o kontrolním režimu navrhujeme, aby Komise do svého legislativního návrhu zahrnula

4.  ustanovení o předpokládaném systému pro výměnu údajů o porušení předpisů a sankcích ve spolupráci s EFCA a členskými státy.

Tuto zprávu přijal senát I, jemuž předsedá Phil WYNN OWEN, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 5. dubna 2017.

Zkratky

EFCA: Evropská agentura pro kontrolu rybolovu (European Fisheries Control Agency)

ERS: Elektronický systém hlášení pro rybolovné činnosti (Electronic Reporting System for the fisheries activities)

EU: Evropská unie

FAO: Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United Nations)

FIDES: Systém pro výměnu údajů o rybolovu (Fisheries Information Data Exchange System)

FMC: Středisko pro sledování rybolovu (Fisheries Monitoring Centre)

GFCM: Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (General Fisheries Commission for the Mediterranean)

GT: Hrubá prostornost (Gross Tonnage)

kW: Výkon motoru v kilowattech

RFMO: Regionální organizace pro řízení rybolovu (Regional Fisheries Management Organisation)

SRP: Společná rybářská politika

SSP: Systém sledování plavidel

TAC: Celkový přípustný odlov (Total Allowable Catch)

Glosář

Elektronický systém pro inspekční zprávy (Electronic Inspection Report System): Systém vytvořený agenturou EFCA umožňující členským státům sdílet údaje z inspekčních zpráv.

Eurostat: Statistický úřad Evropské unie.

GŘ MARE: Generální ředitelství Evropské komise pro námořní záležitosti a rybolov

Intenzita rybolovu: Intenzita rybolovu je součinem kapacity a činnosti rybářského plavidla; u skupiny plavidel jde o součet intenzit rybolovu všech plavidel ve skupině.

Licence k rybolovu: Úřední doklad propůjčující svému držiteli právo, jak je stanoveno vnitrostátními předpisy, využívat určitou rybolovnou kapacitu pro obchodní využívání živých vodních zdrojů. Obsahuje minimální požadavky týkající se identifikace, technických vlastností a vybavení rybářského plavidla Unie.

Malá plavidla: Pro účely této zprávy se malými plavidly rozumí pravidla do patnácti metrů délky.

Oprávnění k rybolovu: Další úřední doklad k licenci k rybolovu opravňující rybářské plavidlo provozovat určité rybolovné činnosti během určitého období v dané oblasti nebo pro daný druh rybolovu za stanovených podmínek.

Regionální organizace pro řízení rybolovu: Subregionální, regionální nebo obdobná organizace s pravomocí, uznanou mezinárodním právem, zavádět z titulu konvence nebo dohody, na jejímž základě byla ustavena, ochranná a správní opatření týkající se živých mořských zdrojů, za které odpovídá.

Rejstřík loďstva EU: Rejstřík, který spravuje Komise a který obsahuje informace o všech rybolovných plavidlech Unie.

Rejstřík vnitrostátního loďstva: Rejstřík, v němž každý členský stát eviduje všechna rybolovná plavidla plující pod jeho vlajkou.

Rybolovná kapacita: Rybolovnou kapacitou se rozumí objem ryb, které mohou být uloveny za dané období daným plavidlem nebo skupinou plavidel při plném využití kapacit a za daného stavu zdrojů. V rámci společné rybářské politiky se měří jako prostornost plavidla v GT (hrubá prostornost) a jako jeho výkon v kW (kilowatty), jak jsou definovány v článcích 4 a 5 nařízení Rady (EHS) č. 2930/86¹.

Stát vlajky: Stát, v němž je konkrétní plavidlo registrováno.

Středisko pro sledování rybolovu: Operační středisko zřízené členským státem vlajky a vybavené počítačovým hardwarem a softwarem umožňujícím automatické přijímání a zpracování údajů a elektronický přenos údajů.

Systém sledování plavidel: Satelitní systém pro monitorování rybolovných plavidel, který v pravidelných intervalech poskytuje orgánům odpovědným za rybolov údaje o umístění směru a rychlosti plavidla (středisko pro sledování rybolovu).

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů výkonnosti a auditů souladu s předpisy zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu či témata z oblasti správy a řízení. EÚD vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tuto zprávu přijal senát I, jemuž předsedá člen Účetního dvora Phil Wynn Owen a který se zaměřuje na udržitelné využívání přírodních zdrojů. Audit vedl člen EÚD Janusz Wojciechowski a podporu mu poskytovali vedoucí kabinetu Kinga Wiśniewská-Daneková, tajemnice kabinetu Katarzyna Radecká-Morozová, vyšší manažer Colm Friel a vedoucí úkolu Maria Luisa Gómez-Valcárcelová. Členy auditního týmu byli Oana Dumitrescuová, Armando do Jogo, Aris Konstantinidis, Bernard Moya, Mihaela Pavelová a Frédéric Soblet.

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Systém EU pro kontrolu rybolovu: je zapotřebí většího úsilí
(podle čl. 287 odst. 4 druhého pododstavce SFEU)

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2017

PDF	978-92-872-7400-7	1977-5628	10.2865/786255	QJAB17008CSN
HTML	978-92-872-7424-3	1977-5628	10.2865/131652	QJAB17008CSQ

© Evropská unie, 2017

JAK ZÍSKAT PUBLIKACE EU

Bezplatné publikace:

• jeden výtisk:
  • prostřednictvím stránek EU Bookshop (http://bookshop.europa.eu);
• více výtisků, plakáty či pohlednice:
  • na zastoupeních Evropské unie (http://ec.europa.eu/represent_cs.htm)
  • a na delegacích Evropské unie v zemích mimo EU (http://eeas.europa.eu/delegations/index_cs.htm);
  • můžete se také obrátit na síť Europe Direct na adrese http://europa.eu/europedirect/index_cs.htm
  • nebo na telefonní lince 00 800 6 7 8 9 10 11 (zdarma v rámci EU) (*).

(*) Informace jsou poskytovány zdarma, stejně jako většina telefonních hovorů (někteří operátoři, telefonní automaty nebo hotely však mohou telefonické spojení zpoplatnit).

Placené publikace:

• prostřednictvím stránek EU Bookshop (http://bookshop.europa.eu).