Volný pohyb pracovníků – základní svoboda je sice zajištěna, avšak lepší zaměření prostředků EU by napomohlo mobilitě pracovníků

Shrnutí

O mobilitě pracovníků

I

Volný pohyb pracovníků je jednou ze čtyř základních svobod Unie. V roce 2018 oslaví EU 50. výročí vydání nařízení o volném pohybu pracovníků. Zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. V roce 2015 žilo v členském státě EU, který není zemí jejich státní příslušnosti, 11,3 milionu mobilních pracovníků z EU-28 v produktivním věku. To odpovídá 3,7 % veškerého obyvatelstva v produktivním věku v celé EU.

Jak jsme audit prováděli

II

Posuzovali jsme, jak Komise zajišťuje volný pohyb pracovníků, a účinnost opatření, kterými EU usnadňuje mobilitu pracovních sil. Audit jsme prováděli od října 2016 do července 2017 v Komisi a pěti členských státech s největším přílivem pracovníků se státní příslušností jiného státu a největším odlivem pracovníků do jiných zemí (Německo, Lucembursko, Polsko, Rumunsko a Spojené království).

Co jsme zjistili

III

Zjistili jsme, že Komise poskytuje pracovníkům EU informace prostřednictvím několika kanálů, avšak povědomí o nich lze ještě zlepšit.

IV

Překážky bránící přestěhování do jiné země a práci v ní (například uznávání odborných diplomů) jsou dlouhodobé. Přestože Komise a členské státy přijaly několik opatření na jejich odstranění, tyto překážky přetrvávají.

V

Pokud jde informace o nerovnováhách v dovednostech a pracovních silách na regionální i celostátní úrovni, jsou členské státy na různých úrovních. Komise s členskými státy na zlepšení těchto údajů dále spolupracuje.

VI

EU podporuje mobilitu pracovníků prostřednictvím ESF v členských státech, které to označily za svou potřebu. Mobilita pracovníků však nebyla vymezena jako zvláštní investiční priorita a tato činnost nebyla během procesu schvalování současného programového období ESF dostatečně monitorována. Rozsah využití ESF k tomuto účelu není proto znám.

VII

Hlavním zdrojem známého financování mobility pracovníků je Program pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI) Komise se 165 miliony EUR na období 2014–2020. Zjistili jsme, že část EURES programu EaSI má podobné cíle jako ESF v oblasti mobility pracovníků, což znamená, že požadovaná doplňkovost obou fondů EU je problematická.

VIII

Přezkoumali jsme 23 projektů EURES, které provozovala přeshraniční partnerství a které byly podporovány z EaSI. Zjistili jsme, že jen málo projektů mělo stanoveno výsledky (například uchazeči o zaměstnání, kteří nalezli zaměstnání) a že nedostatky v monitorování projektů způsobily, že nebylo možno agregovat výstupy a výsledky na úrovni programu.

IX

Hlavním nástrojem na úrovni EU, který usnadňuje mobilitu pracovníků, je portál pracovní mobility EURES, má však významné nedostatky, v neposlední řadě proto, že významná část volných pracovních míst nabízených veřejnými službami zaměstnanosti není umístěna na portálu EURES. Kromě toho naše analýza volných pracovních míst umístěných na portálu ukázala, že nabídky jsou pro užitečné vyhledávání pracovních míst často nedostatečné; například 39 z 50 nabídek, jež jsme prověřovali, neobsahovalo lhůtu pro odpověď.

X

Základním měřítkem účinnosti sítě EaSI-EURES je stanovení počtu osob, které byly zaměstnány díky jejímu využití. Podle údajů Komise vedla v roce 2016 podpora poradců EURES k obsazení 28 934 pracovních míst. Tento údaj představuje pouze 3,7 % kontaktů mezi uchazeči o zaměstnání a poradci EURES. Navíc většina veřejných služeb zaměstnanosti, mezi nimiž jsme prováděli průzkum, uvedla, že nejsou schopny počet skutečně obsazených pracovních míst měřit nebo že tento ukazatel přestaly měřit.

Co doporučujeme

XI

Komisi doporučujeme, aby:

1. měřila povědomí občanů EU o existujících nástrojích, které poskytují informace o volném pohybu pracovníků a které slouží k oznamování případů diskriminace;
2. lépe využívala dostupné informace s cílem určit typy diskriminace;
3. spolupracovala s členskými státy, aby se zlepšit sběr a využití údajů o struktuře a tocích mobility pracovníků a nerovnováhách na trhu práce;
4. zlepšila koncepci financování EU určeného na mobilitu pracovníků.

XII

Členským státům doporučujeme, aby:

Úvod

Volný pohyb pracovníků: základní svoboda

01

Volný pohyb pracovníků je jednou ze čtyř základních svobod Unie¹. V roce 2018 oslaví EU 50. výročí vydání nařízení o volném pohybu pracovníků. Je to důležité právo vztahující se na každého pracovníka a základní složka jednotného trhu. Díky této svobodě se pracovníkům z jiných členských států EU dostává stejného zacházení jako občanům daného státu, pokud jde o přístup k zaměstnání, pracovní podmínky a všechny další daňové a sociální výhody. Znamená to, že všechny vnitrostátní orgány a veřejní i soukromí zaměstnavatelé musí uplatňovat a respektovat práva plynoucí z článku 45 Smlouvy o fungování Evropské unie (viz rámeček 1). Tato svoboda je rovněž zaručena v zemích ESVO (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko). Je zapotřebí uvést, že volný pohyb pracovníků se liší od svobody všech občanů EU volně se pohybovat a pobývat na území členských států.

02

Podle posledních dostupných údajů z celkového počtu 306 milionů obyvatel EU v produktivním věku žilo asi 11 milionů mobilních pracovníků EU-28 v produktivním věku (20–64 let) dlouhodobě v jiném členském státě, který není zemí jejich státní příslušnosti, což je 3,7 % celkového obyvatelstva v produktivním věku v EU-28. Pokud jde o roční tok mobilních pracovníků v produktivním věku, v roce 2014 se přestěhovalo 1,1 milionu osob (což zahrnuje asi 100 000 státních příslušníků zemí ESVO a odpovídá 0,4 % celkového počtu obyvatelstva v produktivním věku). Dalších 1,3 milionu osob překračuje každý den hranice za prací v jiném členském státě, než kde bydlí (viz tabulka 1).

Tabulka 1

Údaje o mobilních pracovnících v jiném členském státě (2015)

Rozsah	Druh mobility
11,3 milionu	„Dlouhodobí“ mobilní pracovníci z EU-28 v produktivním věku (20–64 let) žijící v EU-28
3,7 %	… jako podíl na celkovém obyvatelstvu v produktivním věku v EU-28
8,5 milionu	Aktivní mobilní pracovníci z EU-28 (zaměstnaní nebo hledající práci)
1,3 milionu	Přeshraniční pracovníci z EU-28 (20–64 let) v roce 2015
1,1 milionu	Roční tok mobilních pracovníků z EU-28 a ESVO v produktivním věku, kteří se přestěhovali v roce 2014
0,4 %	… jako podíl na celkovém obyvatelstvu v produktivním věku žijícím v EU-28 a ESVO
0,6 milionu	Mobilní pracovníci, kteří se vrátili do země své státní příslušnosti v roce 2014

Poznámka: Roční tok mobilních pracovníků nezahrnuje zpětnou mobilitu.

Zdroj: Annual Report on intra-EU Labour Mobility (Výroční zpráva o mobilitě pracovních sil uvnitř EU), závěrečná zpráva, Evropská komise, prosinec 2016.

03

Hlavní cílovou zemí pro 11,3 milionu mobilních pracovníků bylo Německo, které přijalo největší počet mobilních pracovníků produktivního věku (2,7 milionu neboli 22 % všech mobilních pracovníků), po němž těsně následovalo Spojené království s 2,1 milionu. Zeměmi s největším podílem mobilních pracovníků na obyvatelstvu v produktivním věku byly Lucembursko (43 %), Švýcarsko (19 %), Kypr (15 %) a Irsko (10 %).

04

Nedávní aktivní mobilní pracovníci jsou vymezeni jako osoby, které žily v jiné zemi EU, než je země jejich státní příslušnosti, až deset let. Údaje o počtu těchto mobilních pracovníků jsou uvedeny na obrázku 1.

Povinnosti týkající se mobility pracovníků

05

Pro pochopení různé úrovně zodpovědnosti za zajištění volného pohybu pracovníků je třeba si uvědomit, že svoboda pohybu se uplatňuje přímo v členských státech a že jakoukoli diskriminaci lze žalovat u vnitrostátního soudu. Přímo jednat může také Komise, což může vést k řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu u Evropského soudního dvora. Nicméně odpovědnost za politiku zaměstnanosti a sociální politiku nesou v první řadě členské státy. Tyto sdílené povinnosti jsou popsány na obrázku 2.

Evropská Komise a mobilita pracovníků

06

Stěhovat se do jiné země za prací je v zásadě individuální rozhodnutí. Mobilitě pracovní síly však lze napomoci a financování EU může opatření související s mobilitou pracovní síly užitečným způsobem podpořit. Komise ve svém dokumentu „EVROPA 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začleněn퓲 z roku 2010 zasazuje mobilitu pracovníků do kontextu lepšího vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce, které je podporováno ze strukturálních fondů Unie, především z ESF. Strategie podporuje „předvídavou a komplexní politiku migrace pracovníků, jež by pružně reagovala na priority a potřeby trhu práce“. Komise v posledních letech vydala několik strategických dokumentů, legislativních návrhů a pokynů v oblasti mobility pracovníků a zdůraznila její význam jako politiky EU (viz obrázek 3).

Opatření financovaná EU usnadňující mobilitu pracovníků

07

ESF je řízen Komisí a členskými státy. Jedním z jeho cílů je zvýšit geografickou a profesní mobilitu pracovních sil uvnitř Evropské unie³. Na období 2014–2020 disponuje finančními prostředky ve výši 86,4 miliardy EUR. Z této částky bylo asi 27,5 miliardy EUR vyčleněno na konkrétní tematický cíl: „podpora udržitelné zaměstnanosti, kvalitních pracovních míst a mobility pracovních sil“⁴, v jehož rámci mohou členské státy financovat opatření v oblasti mobility. Částky, které členské státy na tyto účely použily, nejsou známy.

08

Program pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI), který řídí Komise, se skládá ze tří os, z nichž osa EURES (Evropská síť služeb zaměstnanosti) má za cíl usnadňovat mobilitu pracovníků. Program EaSI je v období 2014–2020 financován částkou 919 milionů EUR. Financování pro činnosti v rámci části EURES programu EaSI činí 165 milionů EUR, tj. 18 % celkového objemu prostředků. Z části EURES programu EaSI se financují činnosti na podporu dobrovolné geografické mobility pro pracovníky. Přehled těchto činností je uveden na obrázku 4.

Rozsah a koncepce auditu

09

Posuzovali jsme, jak Komise zajišťuje volný pohyb pracovníků, a účinnost opatření, kterými EU usnadňuje mobilitu pracovních sil.

10

Konkrétně jsme zkoumali:

• informační nástroje, které Komise zavedla na podporu pracovníků, kteří se zajímají o přestěhování do jiného členského státu nebo se do něj již přestěhovali, a dále opatření, kterými Komise řeší existující překážky mobility pracovníků, včetně údajů, které Komise shromáždila o tocích a struktuře mobility pracovníků (část I);
• jak účinně financování EU podporuje v programovém období 2014–2020 mobilitu pracovníků prostřednictvím ESF a programu EaSI (část II).

11

Audit probíhal od října 2016 do července 2017 a provedli jsme tato šetření:

• Přezkoumali jsme opatření Komise v souvislosti s mobilitou pracovníků.
• Navštívili jsme příslušné vnitrostátní orgány v Německu, Lucembursku, Polsku, Rumunsku a Spojeném království, kde jsme provedli dotazování.
• Přezkoumali jsme 23 dokončených projektů přeshraničního partnerství v rámci části EURES programu EaSI, které byly financovány v letech 2015 a 2016, a provedli jsme pohovory s projektovými manažery v Německu, Lucembursku, Polsku a Spojeném království.
• Provedli jsme průzkum u 28 národních koordinačních úřadů sítě EURES a švýcarského národního koordinačního úřadu, abychom přezkoumali fungování sítě EURES a analyzovali kvalitu 50 nabídek volných pracovních míst umístěných na portálu pracovní mobility EURES.
• Auditnímu týmu poskytovala podporu také skupina odborníků v oblasti mobility pracovní síly⁵.

12

Při tomto auditu se neposuzoval dopad brexitu na svobodu pohybu, která je klíčovou části probíhajících vyjednávání mezi EU a Spojeným královstvím. Podobně se při auditu nehodnotil dopad švýcarského referenda o imigraci z roku 2014, jehož výsledek ovlivní volný pohyb pracovníků EU do Švýcarska, až bude převeden do švýcarské legislativy.

Připomínky

Část I – Komise zavedla nástroje zajišťující volný pohyb pracovníků, avšak má neúplné informace o tom, jak mobilita funguje v praxi

13

V části I se zkoumají nástroje, jež Evropská komise zavedla na podporu pracovníků, kteří se zajímají o přestěhování do jiného členského státu nebo se do něj již přestěhovali. Dále se v ní zabýváme existujícími překážkami mobility pracovníků a opatřeními, která Komise přijala na jejich odstranění. V části I také posuzujeme údaje, které Komise shromažďuje, aby mohla monitorovat toky a strukturu mobility pracovníků a nerovnováhy na trhu práce.

Komise vytvořila nástroje pro informování občanů o jejich právech, avšak neví, jaké povědomí o nich občané mají

14

Je důležité, aby osoby již pracující v jiné zemi nebo osoby, které tuto možnost zvažují, měly k dispozici informace o příslušných podmínkách a právech. Kromě toho ti, pro něž by takové informace byly užitečné, musí vědět, že existují a jsou jim k dispozici.

15

Komise poskytuje občanům informace o právech a příležitostech v souvislosti s mobilitou pracovníků prostřednictvím dvou specializovaných internetových stránek: Vaše Evropa a EURES (viz rámeček 2).

16

Kromě toho také členské státy zřídily vlastní zdroje informací pro občany EU pracující v jejich zemích nebo pro vlastní státní příslušníky, kteří uvažují o práci v jiném členském státě. Tyto systémy mohou být podporovány orgány státní správy, odbory nebo jinými subjekty (viz rámeček 3).

17

Komise měří spokojenost uživatelů s portály Vaše Evropa i EURES. V roce 2016 ohodnotilo 64 % návštěvníků portál Vaše Evropa jako dobrý nebo vynikající nástroj, 25 % jako uspokojivý a 5 % jako slabý nebo velmi slabý. Z uživatelů portálu EURES jich 40 % uvedlo, že EURES lze snadno nalézt a že služby využijí znovu.

18

Komise sice měří spokojenost uživatelů, avšak povědomí občanů EU ani o jednom ze systémů neměřila. Potřebu zvýšit povědomí o nich se odráží i ve zjištěních ze zprávy Komise z roku 2017⁸, v níž se uvádí, že z těch, kteří EURES již užívají, jich jej většina našla při vyhledávání na internetu nebo náhodou.

Komise vytvořila systémy pro oznamování diskriminace proti volnému pohybu, avšak rozsah této diskriminace na úrovni EU zůstává neznámý

19

Pracovníci musí znát svá práva a mít možnost diskriminaci proti volnému pohybu pracovníků oznámit. Má-li se proti této diskriminaci něco podniknout, je nutné znát její rozsah a druhy.

20

Občané si mohou stěžovat na nespravedlivé předpisy nebo rozhodnutí vnitrostátní veřejné správy prostřednictvím systému SOLVIT. V roce 2016 se v systému SOLVIT řešilo 2 414 případů, které se týkaly všech aspektů jednotného trhu. Jednou kategorií stížností je volný pohyb pracovníků a také další kategorie s ním mohou nepřímo souviset. Patří sem uznávání odborných diplomů, sociální zabezpečení nebo přístup ke vzdělání pro rodinné příslušníky. V roce 2016 se volného pohybu pracovníků týkalo 34 případů.

21

V roce 2010 iniciovala Komise 33 soudních řízení proti členským státům ohledně svobody pohybu a 21 se týkalo otázek sociálního zabezpečení, které mají na tato práva nepřímý dopad.

22

Ve srovnání s 11,3 milionu mobilních pracovníků v produktivním věku v EU je počet jak případů v systému SOLVIT, tak řízení o nesplnění povinnosti velmi nízký.

23

Kromě systému SOLVIT zřídily některé členské státy vlastní systémy, jejichž prostřednictvím mohou občané oznamovat a řešit případy diskriminace. Například zahraniční pracovníci v Lucembursku mohou kontaktovat národní inspektorát práce, který může stížnost dále řešit. V jiných členských státech, například v Německu, se mohou pracovníci obracet na informační kanceláře provozované odbory, kde pracují zvláštní mediátoři, kteří mohou stížnost převzít a předat ji vnitrostátním orgánům nebo přímo kontaktovat zaměstnavatele ve snaze o urovnání sporu.

24

Mimo vlastní systém SOLVIT a síť právních odborníků prostřednictvím portálu Vaše Evropa – Poradenství ví Komise o případech oznámených v členských státech jen málo, protože se běžně Komisi nehlásí. Nezná tedy celkový rozsah diskriminace proti svobodě pohybu. Podle směrnice z roku 2014⁹ měly členské státy do roku 2016 určit subjekty pro propagaci, analýzu, monitorování a podporu rovného zacházení s pracovníky Unie a jejich rodinnými příslušníky. Tyto určené subjekty mají provádět průzkumy a analýzy týkajících se neodůvodněných omezení a překážek v souvislosti s právem na volný pohyb nebo diskriminace na základě státní příslušnosti.

Komise podnikla opatření proti jiným omezením mobility pracovníků, ale některé překážky přetrvávají

25

Pracovníci mohou také narážet na překážky při volném pohybu, které sice nepředstavují porušení jejich práv, ale přesto mohou mobilitu pracovní síly ovlivnit (například uznávání kvalifikace).

26

„Obtíže, s nimiž se (občané EU, kteří chtějí odejít, nebo kteří skutečně odejdou) musí vypořádat, mohou být také vysvětlením, proč geografická mobilita mezi členskými státy EU zůstává na poměrně nízké úrovni. Podle šetření pracovních sil EU žilo v roce 2011 pouze 3,1 % evropských občanů […] v jiném než vlastním členském státě EU“¹⁰.

27

V tabulce 2 jsou popsány překážky často uváděné v dokumentech Komise, které brání mobilitě pracovníků, spolu s opatřeními Komise a naším posouzením účinnosti přijatých opatření. Z tabulky vyplývá, že Komise podnikla opatření na odstranění těchto překážek mobility pracovníků. Avšak z pohledu evropského pracovníka, který hodlá pracovat v jiném členském státě, nejsou vždy účinná. Odstranění těchto překážek zůstává pro Evropskou unii stálou výzvou. Tyto zbývající překážky je třeba vidět v souvislosti s nevyužitým potenciálem mobility pracovníků v Unii: z dostupných údajů z průzkumů v roce 2014 plyne, že asi 2,9 milionu občanů EU se chtělo v následujících 12 měsících přestěhovat za prací, ale pouze něco přes 1 milion tak učinilo.

Tabulka 2

Překážky bránící mobilitě pracovníků, opatření přijatá Komisí a posouzení jejich účinnosti

Překážky	Odpovědnost	Přijala Komise opatření?	Příklady přijatých opatření	Je překážka bránící mobilitě pracovníků účinně odstraněna?
Nedostatek informací o zákonných právech na volný pohyb pracovníků	Evropská komise	Ano	Komise zřídila: Vaše Evropa EURES SOLVIT	Ano
Chybějící dostatečné informace o pracovních příležitostech	Evropská komise a členské státy	Ano	Komise spolu s národními veřejnými službami zaměstnanosti provozuje portál pracovní mobility EURES, který obsahuje obecné informace o národních pracovních trzích a poskytuje přímý přístup k nabídkám volných pracovních míst.	Není plně odstraněna Portál pracovní mobility EURES neobsahuje všechny nabídky volných pracovních míst v dané zemi; nabídky jsou často neúplné (viz body 51–57).
Rozdíly v sociálním zabezpečení	Evropská komise a členské státy	Ano	V prosinci 2016 navrhla Komise v rámci tzv. balíčku opatření v oblasti mobility pracovních sil revizi současného nařízení č. 883/2004 a jeho prováděcího nařízení s cílem těsněji spojit výplatu dávek s členským státem, který příspěvky na sociální zabezpečení vybral, aby byl systém spravedlivější a nestrannější.	Není plně odstraněna Členské státy nyní kladou větší důraz na doplňkové formy důchodového příjmu, které doplňují základní národní důchodové systémy. Nařízení 98/49/ES o ochraně nároků zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob na penzijní připojištění neupravuje tzv. přenositelnost doplňkových důchodů, tj. možnost přenést tyto důchodové nároky při přemístění se do jiného členského státu (což je však již možné v národních důchodových systémech). Nemožnost tato důchodová práva přenést může být pro mobilitu pracovníků vážným odrazujícím faktorem.
Uznávání odborných a vysokoškolských diplomů	Evropská komise a členské státy	Ano	Automatické uznávání vysokoškolských diplomů Zřízení evropského rámce pro regulovaná povolání Evropský profesní průkaz (EPC) je nový nástroj usnadňující uznávání diplomů, který je k dispozici teprve od 18. ledna 2016.	Není plně odstraněna Ve zprávě o mobilitě pracovní síly z roku 2016 se uvádí, že uznávání odborných diplomů zůstává významnou překážkou mobility.

Poznámka: Podrobnější informace o přijatých opatřeních a o tom, jak jsme je posuzovali, jsou uvedeny v příloze I této zprávy.

Zdroj: EÚD.

28

V následujícím příkladu v rámečku 4 se popisuje, jaká opatření Komise přijala a proč nebyla plně účinná.

Komise sleduje toky a strukturu mobility pracovníků, ale údaje dostupné v členských státech mohou být lépe využity pro porozumění nerovnováhám na trhu práce

29

Pro rozhodování v souvislosti s mobilitou pracovníků jak na vnitrostátní, tak na unijní úrovni je nutné shromažďovat kvalitní informace o tocích a struktuře této mobility.

30

Šetření pracovních sil je největším evropským šetřením domácností o účasti na trhu práce osob ve věku 15 let a starších. Šetření pracovních sil je hlavním zdrojem údajů, pomocí něhož Komise sleduje strukturu pohybu pracovních sil¹¹. Výroční zpráva o mobilitě pracovních sil vychází hlavně z údajů ze šetření pracovních sil a poskytuje souhrnné údaje o množstvích a ročních tocích. Každý rok se zpráva zaměřuje na konkrétní témata. V roce 2016 k nim patřili přeshraniční pracovníci a zpětná mobilita.

31

Pokud jde o mobilitu pracovníků, má šetření pracovních sil určitá omezení, kterých si je Komise vědoma¹²:

• odpovědi na šetření jsou povinné jen ve 12 členských státech a je známo, že míra případů, kdy není dána žádná odpověď, je mezi cizinci vysoká, zejména kvůli jazykovým problémům;
• v mnoha členských státech šetření pracovních sil nemusí zahrnovat nedávno přestěhované cizince a krátkodobé pracovníky, neboť se v souladu s mezinárodními doporučeními pro sčítání lidu týká pouze osob, které v zemi pobývají jeden rok a déle;
• malá velikost vzorku v mnoha zemích omezuje možnost analyzovat údaje podle národnosti.

32

V roce 2005 Komise konstatovala, že kromě šetření pracovních sil je třeba zlepšit informace o tocích mobility pracovníků mezi členskými státy EU. Komise vydává roční kompendium o relevantních zdrojích údajů, které jsou dostupné v členských státech. V roce 2016 téměř všechny země prohlásily, že centralizovaným způsobem shromažďují údaje o státních příslušnících jiného členského státu EU, kteří jsou buďto zaměstnaní, nebo jsou zaregistrovaní jako uchazeči o zaměstnání. Některé veřejné služby zaměstnanosti shromažďují údaje popisující individuální „profil“ pracovníků EU, jako například německý systém, který obsahuje informace o povolání či zaměstnání, druhu vykonávané práce a vzdělání pracovníka. Ukázalo se však, že tyto údaje se obtížně využívají, jelikož mezi členskými státy chybí srovnatelnost.

33

V roce 2010 zahájila Komise projekt „Sledování vývoje na trhu práce v Evropě“. Jeho cílem bylo shromažďovat aktuální informace o volných pracovních místech, které by zároveň sloužily jako nástroj včasného varování o nedostatečné nabídce či nesouladu na trzích práce v EU. Naplnění tohoto cíle bránily omezené údaje, například malá dostupnost srovnatelných údajů o volných pracovních místech podle členských států. Tento cíl se dále odrazil v nařízení o síti EURES z roku 2016¹³, které požaduje, aby národní pracovní programy členských států zohledňovaly údaje o tocích a struktuře mobility, a analýzu údajů o stávajících a předpokládaných nedostatcích a přebytcích pracovních sil. Ve zprávě Komise z roku 2016¹⁴ se podrobně popisuje výzkum nedostatků a přebytků pracovních sil a zkoumá se možné vyrovnávání těchto nedostatků a přebytků mezi zeměmi.

34

Zjistili jsme, že pokud jde o kvalitu a hloubku informací o nerovnováhách v dovednostech a pracovních silách a jejich rozsahu, jsou členské státy na různých úrovních. Z navštívených členských států produkují Německo a Spojené království údaje, které jdou za rámec toho, co je schopna poskytovat Komise, a mohou je dvoustranně sdílet s veřejnými službami zaměstnanosti v jiných členských státech (viz rámeček 5). Ve zprávě Komise z roku 2016 se také uvádí, že sběr těchto údajů je třeba zlepšit ve všech členských státech. Pro tuto studii mohlo informace o rozsahu nedostatků a přebytků na svých pracovních trzích poskytnout pouze 13 z 26 veřejných služeb zaměstnanosti, které předložily údaje. V době ukončení našeho auditu se na komplexním posouzení nedostatků či přebytků v dovednostech a pracovních silách ve všech členských státech stále pracuje.

Část II – Nedostatky v koncepci a monitorování opatření usnadňujících mobilitu pracovníků, která financuje EU

35

V této části zprávy se zkoumá účinnost financování EU, které má usnadňovat mobilitu pracovních sil. K těmto účelům jsou k dispozici programy ESF a EaSI. Analyzovaly jsme prostředky přidělené z obou fondů a to, zda se cíle ESF a EaSI vzájemně doplňují. Dále jsme prověřovali, zda tyto programy účinně podporují mobilitu pracovníků a jak jsou tyto činnosti monitorovány.

36

Pokud jde o činnosti v rámci části EURES programu EaSI, zabývali jsme se dvěma jejich složkami: projekty EURES řízenými přeshraničními partnerstvími se zaměřením na jejich koncepci a monitorování výkonnosti a také portálem pracovní mobility EURES, zejména tím, jak účinně spojuje uchazeče o zaměstnání a volná pracovní místa.

Celkový objem peněžních prostředků EU určených na mobilitu pracovníků není znám a doplňkovost fondů není zajištěna

37

Pokud EU financuje činnosti, které se zaměřují na zásadní prioritu, jako je mobilita pracovníků, měla by Komise být schopna financování identifikovat a monitorovat. Je-li k dispozici několik fondů EU, měla by být zajištěna jejich doplňkovost.

38

Obrázek 5 zachycuje finanční srovnání programů EU, které se týkají mobility pracovníků. Hlavním nástrojem pro podporu zaměstnanosti, jejíž součástí je i mobilita pracovníků, je potenciálně ESF. V rámci jednoho tematického cíle ESF, kterým je „podpora udržitelné zaměstnanosti, kvalitních pracovních míst a mobility pracovních sil“ (tzv. „TC 8“), a jeho související investiční priority „modernizace institucí trhu práce včetně mobility pracovních sil“ (tzv. „IP 7“) mohou členské státy programovat činnosti související s mobilitou pracovníků. Lze vidět, že prostředky z ESF v rámci TC 8 s 27,5 miliardy EUR, které mohou členské státy využít na mobilitu pracovníků, jsou výrazně vyšší než program EaSI s 919 miliony EUR, konkrétně jeho osa EURES s 165 miliony EUR, která je také určena na oblast mobility pracovníků.

39

V současném programovém období 2014–2020 pro ESF mohly členské státy plánovat své vnitrostátní činnosti týkající se sítě EURES (například osobní náklady a náklady na IT vznikající v účastnických veřejných službách zaměstnanosti) a vytváření konkrétních programů a strategií mobility na místní, regionální, celostátní a přeshraniční úrovní s využitím ESF. Komise představila tento nový přístup členským státům v roce 2013 a zdůraznila, že cílem je lepší fungování trhů práce tím, že se zlepší nadnárodní geografická mobilita pracovníků¹⁶.

40

Během schvalování operačních programů ESF v letech 2013 a 2014 Komise nesledovala, nakolik členské státy skutečně programovaly opatření v oblasti mobility pracovníků. V září 2015, po schválení příslušných operačních programů ESF, se Komise pokusila takové informace shromáždit a zaslala členským státům dotazník, kterým zjišťovala údaje o objemu plánovaného rozpočtu v rámci ESF na opatření týkající se mobility pracovníků uvnitř EU a na opatření EURES. Odpovědělo však jen 15 členských států. Z nich 12 uvedlo, že budou služby EURES podporovat prostřednictvím ESF. Pokud jde o finanční prostředky přidělené na výše uvedená opatření, hodnotitel dotazníkového šetření konstatoval, že kvůli velké rozmanitosti odpovědí a velmi různorodému vykazování výdajů za rok nebo celkově není možné soubor dat z 15 zemí srovnávat. V rámečku 6 se popisuje, jak jednotlivé členské státy ESF k těmto účelům využívají.

41

V koncepci ESF nebyla mobilita pracovníků v EU vymezena jako samostatná investiční priorita¹⁷ ani nebyla jinak vyčleněna. Nemohou tak být určeny skutečné rozpočty ESF určené na opatření EURES nebo opatření mobility pracovníků v 28 členských státech, a není tudíž možné zjistit, jaké finanční prostředky byly použity na jaké účely.

42

Přezkoumali jsme operační programy ESF v navštívených členských státech, ale částky, které byly přiděleny na mobilitu pracovníků, jsme nebyli schopni stanovit. Z přezkumu a návštěv v členských státech jsme zjistili, že programování opatření zaměřených na mobilitu pracovníků v rámci ESF pro ně nepředstavovalo prioritu. V Rumunsku byl kladen důraz na povzbuzení zpětné mobility, protože stálý odliv pracovníků z Rumunska vytvořil nedostatek pracovních sil v klíčových oblastech hospodářství (viz rámeček 7).

43

Související nařízení, které vymezuje horizontální pravidla pro všechny evropské strukturální a investiční fondy („ESIF“, které rovněž zahrnují ESF)¹⁸, požaduje, aby byly různé ESI fondy a další fondy EU koordinovány a aby se doplňovaly. Související nařízení o EaSI také požaduje, aby činnosti prováděné v rámci programu EaSI byly „v souladu s příslušnými opatřeními Unie, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy (ESIF)“¹⁹. Jak však vyplývá z obrázku 6, jak program EaSI, tak ESF se v oblasti mobility pracovníků soustředí na velmi podobná opatření se srovnatelnými cíli. Oba fondy se zaměřují nebo se mohou zaměřovat na mobilitu pracovníků na nadnárodní úrovni a předpokládají konkrétní opatření na podporu mobility včetně podpory spolupráce příslušných institucí.

Přeshraniční partnerství usnadňují mobilitu pracovníků, ale v koncepci jejich projektů a ve vykazování účinnosti existují nedostatky

44

Mobilitou pracovníků se zabývají i přeshraniční partnerství části EURES programu EaSI. Sdružují partnery z alespoň dvou účastnických zemí (nebo přidružených zemí), obvykle národní veřejné služby zaměstnanosti, ale též jiné subjekty, jako jsou organizace zaměstnavatelů, odbory nebo jiná regionální sdružení. Přeshraniční partnerství mohou v rámci části EURES programu EaSI požádat o roční projektové financování pro své činnosti. Příklad projektu přeshraničního partnerství financovaného z části EURES programu EaSI uvádí rámeček 8.

Ve fázi žádosti jsou jen u mála projektů vymezeny zamýšlené kvantitativní výsledky

45

Přezkoumali jsme 23 projektů přeshraničního partnerství (11 z roku 2015 a 12 z roku 2016²⁰) a jejich posouzení je obsahem přílohy II. Zjistili jsme, že činnosti financované a schválené Komisí v rámci ročního postupu, jsou často opakováním činností z předchozího roku. Nejběžnějšími činnostmi bylo pořádání konferencí a veletrhů pracovních příležitostí, dílny, kurzy psaní životopisů nebo jazyková příprava. Mezi inovativnější řešení patřilo využívání sociálních médií (Facebook, Linkedin, Twitter) či vytváření kontaktů s vysokými školami. Podobná inovativní řešení jsou součástí programů jen zřídka.

46

Zjistili jsme, že 21 projektových žádostí obsahovalo kvalitativní popis situace, například popis toků mobility a vysvětlení přeshraniční mobility v regionu. Avšak pouze devět projektů obsahovalo kvantitativní výchozí hodnotu s číselnými údaji, podle nichž lze měřit pokrok (obrázek 7). Další čtyři projekty v každém roce zahrnovaly statistické údaje, které mohly sloužit jako výchozí hodnota pro měření pokroku, avšak k tomuto účelu využity nebyly.

47

Podle grantové dohody o projektech se musí sbírat a předkládat informace „o výstupech a výsledcích opatření“. Přesto jsme při našem přezkumu zjistili, že cíle pro výstupy (například počet účastníků na veletrzích pracovních příležitostí organizovaných přeshraničními partnerstvími) byly definovány jen u 16 z vybraných 23 projektů a pouze u devíti projektů byly vymezeny výsledky (nejčastěji to byl zamýšlený počet obsazených pracovních míst). U některých projektů nebyla zřetelná přímá souvislost mezi výstupy a výsledky, neboť cíle pro výstupy byly stanoveny, avšak očekávané výsledky vymezeny nebyly. Mezi lety 2015 a 2016 jsme zjistili zlepšení, pokud jde o stanovení cílů pro výsledky, neboť zatímco v roce 2015 obsahovalo cíl pro výsledky pouze 18 % projektů, v roce 2016 tento podíl vzrostl na 58 %.

48

V rámečku 9 se popisují odlišné postupy v rámci projektů, které jsme posuzovali, pokud jde o jejich koncepci a monitorování výkonnosti.

Monitorovací systém programu EaSI neumožňuje agregovat výsledky projektů přeshraničních partnerství na úrovni programu

49

Komise monitoruje činnosti projektů přeshraničního partnerství pomocí standardního vzoru pro podávání zpráv, který musí každý projektový koordinátor vyplnit. Zpráva obsahuje kvalitativní i kvantitativní oddíl. V kvantitativní části se nevykazují žádné výstupy či výsledky související s mobilitou pracovníků. Mnozí projektoví koordinátoři používají kvalitativní část zprávy k popisu výstupů a někdy výsledků, ale protože tento popis se nevyžaduje, vykazovaným informacím chybí důslednost a jednotnost, což agregování výstupů a výsledků ztěžuje.

50

V roce 2016 zavedla Komise pro podávání zpráv o projektech přeshraničního partnerství další vzor. Pro nový vzor se vyžadují informace, které, jak jsme u navštívených projektů zjistili, nebylo možno kvůli nově zavedené statistické klasifikaci získat. Navíc některé dodatečné údaje požadované pro nový vzor nepocházejí ze samotného projektu přeshraničního partnerství, nýbrž z měsíčního dotazníku, který Komise zasílá všem poradcům EURES v EU. Snižuje se tak spolehlivost údajů vykazovaných o jednotlivých projektech, protože tyto údaje nepocházejí z projektových činností. Zavedená opatření, která mají zlepšit monitorování ex post, je celkově třeba dále zdokonalovat.

Komise usiluje o to, aby se z portálu pracovní mobility EURES stal skutečný evropský nástroj pro umísťování a nábor pracovníků, avšak dosáhnout toho bude obtížné

51

Portál EURES umožňuje uchazečům o práci nalézt informace o trhu práce v jiných členských státech a prostřednictvím portálu pracovní mobility EURES jim nabízí přístup k nabídkám volných pracovních míst ze všech zemí EU a ESVO. Podobně zaměstnavatelům umožňuje nabízet volná pracovní místa uchazečům o zaměstnání v jiných zemích. Portál spravuje Komise²¹.

Podíl volných pracovních míst nabízených na portálu pracovní mobility EURES je nízký

52

Ve svém návrhu reformy sítě EURES z roku 2016 (nařízení (EU) 2016/589) Komise uvedla, že „[v]zájmu prosazování volného pohybu pracovníků by měla být na portálu EURES zveřejněna všechna volná pracovní místa, která byla zpřístupněna veřejnosti prostřednictvím veřejných služeb zaměstnanosti a dalších členů sítě EURES […].“ Jako jedno z hlavních omezení sítě EURES označila Komise v roce 2014 „neúplný soubor volných pracovních míst dostupných na úrovni EU“.

53

Podle údajů z průzkumu, které nám poskytly národní koordinační úřady v 11 členských státech, bylo v roce 2016 více než 90 % volných pracovních míst nabízených veřejnými službami zaměstnanosti umístěno také na portálu pracovní mobility EURES. Naopak ve čtyřech členských státech jich bylo umístěno méně 20 %, jek je vidět na obrázku 8. Celkově významná část volných pracovních míst nabízených veřejnými službami zaměstnanosti není umístěna na portálu pracovní mobility EURES.

54

Analyzovali jsme údaje z průzkumu mezi národními koordinačními úřady a srovnali jsme podíl volných pracovních míst nabízených národními veřejnými službami zaměstnanosti na portálu EURES mezi lety 2015 a 2016. U 13 členských států zůstal podíl stejný nebo se zvýšil, avšak u devíti poklesl. Z údajů na obrázku 9 lze odhadnout, že mezi lety 2015 a 2016 se podíl pracovních míst nabízených národními veřejnými službami zaměstnanosti na portálu pracovní mobility EURES celkově snížil o 15 %.

55

Nařízení (EU) 2016/589 členským státům také umožňuje poskytnout zaměstnavatelům možnost volné pracovní místo na portálu pracovní mobility EURES nezveřejňovat, „a to poté, co daný zaměstnavatel objektivně posoudí požadavky pro výkon dotyčného zaměstnání, zejména konkrétní dovednosti a schopnosti požadované pro odpovídající výkon pracovních povinností, a zjistí, že tyto požadavky neuveřejnění daného volného místa odůvodňují.“ V členských státech, které jsme navštívili, to v převážné míře vysvětluje, proč je počet volných pracovních míst na portálu EURES výrazně nižší než na národních portálech pracovních míst veřejných služeb zaměstnanosti. Zaměstnavatelé se mohou prostě rozhodnout, že svá volná pracovní místa na portálu EURES nezveřejní, aniž je vyžadováno jakékoli další zdůvodnění.

56

Ale i kdyby veřejné služby zaměstnanosti umístily na portál pracovní mobility EURES všechny nabídky volných pracovních míst ve svých vnitrostátních databázích, představovalo by to jen malý díl všech nabídek na pracovním trhu. Například v Lucembursku představují volná pracovní místa ve vnitrostátní databázi veřejné služby zaměstnanosti pouhých 18 % všech přijatých pracovníků na trhu práce za rok. Volná pracovní místa nabízená lucemburskými zaměstnavateli umístěná na portálu EURES představují jen 4 % těchto přijatých pracovníků za rok.

57

Z osob využívajících alespoň jednu z 11 různých internetových stránek pro občany, které se zabývají kvalifikací a zaměstnáváním, v nedávném průzkumu²² pouze 36 % uvedlo, že by při hledání práce v jiné zemi velmi pravděpodobně využilo portál EURES. Dále ze zpětné vazby konečných uživatelů vyplynulo, že deset z 27 národních koordinačních úřadů, které odpověděly na náš průzkum, soudí, že EURES je jako portál pro uchazeče o zaměstnání nebo jako portál pro zaměstnavatele méně účinný než systém jejich veřejné služby zaměstnanosti.

Informace o inzerovaných volných pracovních místech poskytované uchazečům o zaměstnání jsou neúplné

58

Snažili jsme se porozumět praktickým obtížím, s nimiž se musí vyrovnávat uchazeči o zaměstnání při používání portálu EURES, a analyzovali jsme oznámení o volných pracovních místech pomocí určitých měřítek, která jsme považovali za užitečná při jakémkoli hledání práce. Zvolili jsme dvě povolání, „elektrotechnik / inženýr pro elektroniku“ a „pečovatel(-ka)“. Celkově jsme náhodným způsobem vybrali 50 volných pracovních míst pro každé povolání, která byla umístěna na portálu EURES v devíti zemích. Přezkum ukázal, že je stále možno výrazně zlepšit informace, které jsou uchazečům o zaměstnání k dispozici. Například 39 nabídek neuvádělo lhůtu pro odpověď, 28 z nich neobsahovalo informace o požadované úrovni vzdělání, 26 z nich neuvádělo úroveň kvalifikace požadované pro pracovní pozici, 44 ani neuvádělo datum nástupu na zveřejněné pracovní místo, 33 neobsahovalo informace o týdenní délce pracovní doby a 35 z nich neposkytovalo údaje o platu.

Monitorování pracovních míst obsazených díky síti EURES je nespolehlivé, přestože je pro EaSI klíčovým ukazatelem výkonnosti

59

Měřítkem účinnosti sítě EaSI-EURES je stanovení počtu osob umístěných do zaměstnání díky jejímu využití. Podle údajů Komise za rok 2016 vedla podpora poradců EURES k obsazení 28 934 pracovních míst. Tento údaj znamená, že k obsazení pracovního místa vedlo 3,7 % kontaktů mezi uchazeči o zaměstnání a poradcem EURES.

60

Komise tyto údaje shromažďuje tak, že přímo oslovuje poradce EURES prostřednictvím měsíčního šetření. Správnost údajů je problematická: odpoví průměrně 60 % poradců a jejich zpětná vazba vychází z individuálních odhadů, které nejsou dále potvrzovány. Když jsme během své návštěvy prováděli pohovory s národními koordinačními úřady, často nebyly schopny potvrdit platnost údajů, které Komisi používá ve veřejně dostupných monitorovacích dokumentech. Aby bylo možno shromažďovat spolehlivější údaje pro měření výkonnosti činností v rámci části EURES programu EaSI, reforma sítě EURES z roku 2016 také vyžadovala, aby Komise navrhla podrobné specifikace pro shromažďování a analýzu údajů za účelem monitorování a vyhodnocení fungování sítě EURES²³.

61

Když jsme prováděli průzkum mezi národními koordinačními úřady, pouze tři z 27, které odpověděly, uvedly, že jsou schopny umísťování do zaměstnání měřit. Tuto činnost komplikují dvě hlavní okolnosti:

• zaměstnavatelé mohou volné pracovní místo stáhnout, aniž oznámí, zda na něj byl přijat uchazeč o zaměstnání prostřednictvím portálu EURES (toto uvedlo 21 členských států);
• nabídky volných pracovních míst umístěné na portálu EURES se systematicky dále nesledují (nabídky se například po stanovené době uzavírají) (16 členských států).

Národní koordinační úřad Spojeného království i Německa již tento ukazatel u svých databází volných pracovních míst neměří, nýbrž účinnost měří pomocí ukazatele efektů, jako je míra nezaměstnanosti. Komise v současnosti systém měření výkonnosti EURES přezkoumává, avšak ukazatel umístění do zaměstnání hodlá zachovat. Má-li být úspěšná, bude muset překonat výše uvedené překážky.

Závěry a doporučení

62

Náš celkový závěr zní, že Evropská komise zavedla několik nástrojů, aby zajistila volný pohyb pracovníků. Ty lze však ještě zlepšovat. Dále konstatujeme, že opatření financovaná EU usnadňující mobilitu pracovníků nelze v rámci ESF určit, nebo pokud jde o program EaSI, není možné účinnost takových opatření dostatečně monitorovat.

63

Komise poskytuje řadu nástrojů, kterými pracovníky informuje o jejich právech. Není však známo, nakolik o těchto nástrojích občané vědí. Pracovníci mohou hlásit případy diskriminace proti volnému pohybu mnoha způsoby, avšak celkový přehled o těchto případech neexistuje. Přes opatření, která Komise přijala, další omezení svobody pohybu přetrvávají (viz body 14–28).

64

Hlavním nástrojem Komise pro sběr údajů o mobilitě pracovníků je šetření pracovních sil, které však neposkytuje úplný obraz toků a struktury mobility pracovníků. Lepší údaje existují v členských státech, ale práce na sběru srovnatelných údajů na celoevropské úrovni, aby se tak podpořila mobilita pracovníků, stále ještě probíhá (viz body 29–34).

65

EU finančně podporuje mobilitu pracovníků prostřednictvím ESF a programu EaSI. Jelikož mají podobné cíle, je jejich vzájemná doplňkovost problematická. Komise neví, jak všechny členské státy ESF k podpoře mobility pracovních sil využívají. Monitorovací rámec EaSI má řadu nedostatků. Financování čerpané v rámci programu EaSI mělo jen malý dopad, pokud jde o zaznamenané obsazení pracovních míst ve srovnání s počtem mobilních pracovníků (viz body 35–50).

66

Z portálu EURES se stane skutečný evropský nástroj pro umísťování do zaměstnání pouze tehdy, jestliže budou vyřešeny nedostatky, jako je nízká míra na něm zveřejňovaných volných pracovních míst (viz body 51–60).

67

Doporučujeme proto

Doporučení 1 – Měřit povědomí občanů EU o existujících nástrojích, které poskytují informace o volném pohybu pracovníků a které slouží k oznamování případů diskriminace

1. Komise by měla měřit, nakolik jsou občanům známy EURES, Vaše Evropa a SOLVIT.
2. Když bude míra obeznámenosti známa, Komise a členské státy by měly tyto údaje využít k účinnému zacílení a propagaci těchto nástrojů.

Termín pro splnění doporučení: červenec 2018.

Doporučení 2 – Lépe využívat dostupné informace s cílem určit typy diskriminace proti svobodě pohybu

Komise by měla lépe využívat snadno dostupných údajů v členských státech, aby lépe popsala oblasti diskriminace, a jak se liší mezi členskými státy. Takové informace umožní, aby opatření proti diskriminaci byla lépe zacílena.

Termín pro splnění doporučení: prosinec 2018.

Doporučení 3 – Zlepšit sběr a využití údajů o tocích a struktuře mobility pracovníků a nerovnováhách na trhu práce

Komise by měla spolu s členskými státy zlepšit sběr údajů o mobilitě pracovníků a jejich srovnatelnost, konkrétně složení kategorie mobilních pracovníků a potenciál mobility pracovníků vyřešit nerovnováhy na trhu práce.

Tyto analýzy by pak měly vést ke konkrétním intervencím, které by řešily nerovnováhy v kvalifikacích a na trhu práce. Je třeba to provést včas, aby členské státy mohly v souvislosti s dalším programovým obdobím na tomto základě rozhodnout o přídělu finančních prostředků na evropské programy, jako je ESF.

Termín pro splnění doporučení: březen 2020.

Doporučení 4 – Zlepšit koncepci financování EU určeného na mobilitu pracovníků

V současné době je na mobilitu pracovníků konkrétně zaměřen ESF a program EaSI. Komise by měla posoudit, jak může koncepci financování EU zlepšit, aby byla zajištěna jeho doplňkovost a aby byla výkonnost prostředků EU lépe monitorována.

Termín pro splnění doporučení: březen 2020 (v souvislosti s novým víceletým finančním rámcem).

Doporučení 5 – Lépe monitorovat účinnost části EURES programu EaSI, obzvláště v souvislosti s obsazováním pracovních míst

1. Komise by měla vylepšit monitorovací rámec pro projekty přeshraničního partnerství financované z části EURES programu EaSI, aby byla ve fázi žádostí jasná spojitost mezi cíli, výstupy a výsledky, čímž se zlepší zprávy o monitorování na konci projektu a agregování výsledků přeshraničních partnerství na úrovni programu.
2. Komise by měla posílit systém pro měření výkonnosti části EURES programu EaSI tím, že členským státům poskytne podrobné specifikace pro sběr a analýzu dat, na jejichž základě by měly členské státy sbírat spolehlivé údaje o činnostech sítě EURES, zejména o obsazování pracovních míst.

Termín pro splnění doporučení: červenec 2018.

Doporučení 6 – Odstranit omezení portálu pracovní mobility EURES

Členské státy by měly odstranit současná omezení portálu pracovní mobility EURES, aby se z něj do roku 2018 stal „skutečný evropský nástroj pro umísťování a nábor pracovníků“. Toho lze dosáhnout tím, že:

1. na portálu EURES bude větší podíl volných pracovních míst nabízených národními veřejnými službami zaměstnanosti, což znamená, že členské státy musí stanovit, za jakých podmínek se mohou zaměstnavatelé rozhodnout svá volná pracovní místa na portálu EURES neumístit;
2. zlepší se kvalita oznámení o volných pracovních místech, což znamená, že národní veřejné služby zaměstnanosti členských států umístí na portál pracovních míst EURES pouze oznámení s kvalitními informacemi, tj. lhůtou pro podání žádosti, druhem nabízené pracovní pozice, údaji o platu a místem výkonu práce. Budou-li takové informace poskytovány, zlepší se výsledky jak pro uchazeče o zaměstnání, tak pro zaměstnavatele.

Termín pro splnění doporučení: červenec 2019.

Tuto zprávu přijal senát II, jemuž předsedá Iliana IVANOVA, členka Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 24. ledna 2018.

Glosář a zkratky

Aktivní pracovníci: všechny osoby, které jsou zaměstnány či nezaměstnány (definice podle šetření pracovních sil EU).

Dlouhodobá pracovní mobilita: znamená, že někdo se přestěhuje za prací do jiného členského státu na dobu nejméně jednoho roku.

EU-28: všech 28 členských států Unie.

Evropská síť služeb zaměstnanosti (EURES): evropská síť organizací pracovního trhu má za cíl usnadňovat svobodný pohyb pracovníků uvnitř Unie. Síť se skládá z Evropského koordinačního úřadu, národních koordinačních úřadů, partnerů sítě EURES a přidružených partnerů sítě EURES. Síť EURES, která zahájila činnosti v roce 1993, slouží k výměně informací o volných pracovních místech a žádostech o zaměstnání a poskytuje informace o životních a pracovních podmínkách. Tyto informace se sdílejí pomocí portálu pracovní mobility. Činnosti sítě se kromě 28 členských států EU účastní také Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Celkem v síti aktivně působí více než 850 poradců sítě EURES, kteří poskytují podporu a poradenství.

Evropské sdružení volného obchodu (ESVO): Evropské sdružení volného obchodu je mezivládní organizace Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska založená za účelem podpory volného obchodu a ekonomické spolupráce mezi jeho členy, v Evropě a celosvětově.

Evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy): více než polovina finančních prostředků EU se poskytuje prostřednictvím pěti evropských strukturálních a investičních fondů. Společně je řídí Evropská komise a členské státy EU. Účelem fondů je investovat do tvorby pracovních míst a udržitelného a zdravého evropského hospodářství a životního prostředí.

Evropský profesní průkaz (European Professional Card – EPC): je elektronický certifikát vydávaný prvním postupem pro uznávání kvalifikace pro celou EU, který je plně online.

Evropský sociální fond (ESF): Evropský sociální fond má za cíl posilovat hospodářskou a sociální soudržnost v rámci Evropské unie zvyšováním zaměstnanosti a počtu pracovních příležitostí (zejména prostřednictvím akcí odborného vzdělávání), podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zajištěním vyššího počtu pracovních míst a zvyšováním jejich kvality.

Mobilita pracovních sil: právo všech občanů EU na volný pohyb pracovníků, jak je vymezeno v článku 45 Smlouvy o fungování EU. Zahrnuje právo pohybu a pobytu pracovníků, právo vstupu a pobytu pro členy rodiny a právo pracovat v jiném členském státě a právo na rovnocenné zacházení jako s občany daného členského státu. V některých zemích platí omezení pro občany nových členských států.

Mobilní pracovníci: občané EU-28, kteří se stěhují do jiného členského státu nebo země ESVO, než je země jejich státní příslušnosti, aby hledali zaměstnání nebo se dlouhodobě nebo trvale začlenili do pracovního trhu.

Nedávní mobilní pracovníci: pracovníci, kteří žili v jiné zemi EU, než je země jejich státní příslušnosti, až deset let.

Operační program (OP): program stanovící priority členského státu a konkrétní cíle a popisující, jak bude financování (EU i vnitrostátní prostředky z veřejných zdrojů a spolufinancování ze soukromého sektoru) v daném období (obvykle sedmi let) využito k financování projektů. Tyto projekty musí přispívat k dosažení určitého počtu cílů vymezených na úrovni EU. Operační programy mohou být financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Fondu soudržnosti a Evropského sociálního fondu (ESF). Operační programy připravuje členský stát a před provedením jakýchkoliv plateb z rozpočtu EU je musí schválit Komise.

Pracovník: pojem zahrnuje jak osoby zaměstnané, tak osoby zaregistrované jako uchazeči o zaměstnání nebo nezaměstnané osoby.

Produktivní věk: věk mezi 15 a 64 lety (kategorizace, již používá EUROSTAT). V publikacích jako zpráva o mobilitě pracovních sil Komise tuto kategorii upravuje na osoby ve věku 20 až 64 let a to je také definice použitá v této zprávě.

Programové období: víceletý rámec pro plánování a provádění výdajů ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

Přeshraniční partnerství: jsou uskupení členů a přidružených partnerů sítě EURES, která jsou finančně podporována z programu EaSI. Uskupení dlouhodobě spolupracují přes hranice členských států a podporují mobilitu přeshraničních pracovníků. Na činnosti uskupení se podílí regionální či místní služby zaměstnanosti, sociální partneři a další organizace (například obchodní komory, odbory, vysoké školy, orgány místní správy apod.) nejméně dvou sousedících členských států.

Přeshraniční pracovník: občan EU nebo ESVO, který pracuje v jiné zemi EU nebo ESVO, než v které má bydliště.

Přímé řízení: způsob plnění rozpočtu EU přímo útvary Komise.

Sdílené řízení: způsob plnění rozpočtu EU, při kterém Evropská komise deleguje úkoly související s plněním rozpočtu na členské státy, ale konečná odpovědnost za rozpočet zůstává Komisi.

SOLVIT: je systém Komise umožňující občanům stěžovat si na nespravedlivé předpisy nebo rozhodnutí veřejné správy členských států.

Strategie Evropa 2020: desetiletá strategie EU pro zaměstnanost a růst zahájená v roce 2010 s cílem vytvořit podmínky pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění.

Svoboda pohybu: a pobytu pro občany EU byla zavedena Maastrichtskou smlouvou v roce 1992. Po postupném rušení vnitřních hranic na základě schengenských dohod následovalo přijetí Směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území EU. Tato svoboda se liší od volného pohybu pracovníků.

Šetření pracovních sil: evropské výběrové šetření domácností EU, které poskytuje čtvrtletní a roční údaje o účasti na trhu práce osob ve věku 15 let a starších.

Tematický cíl: cíl, který by měl být podporován z evropských strukturálních a investičních fondů. Tematické cíle mají vazbu na strategické cíle na úrovni EU.

Vaše Evropa: internetové stránky spravované Evropskou komisí, jejichž účelem je občanům a podnikům v EU poskytovat informace, pomoc a rady v souvislosti s právy EU (tj. cestování, práce, nakupování, možnosti financování, podnikání a řízení).

Veřejné služby zaměstnanosti: organizace členských států, které odpovídají za provádění aktivní politiky zaměstnanosti a za poskytování kvalitních služeb zaměstnanosti ve veřejném zájmu. Mohou být součástí příslušných ministerstev, veřejných orgánů a veřejnoprávních organizací.

Výchozí hodnota: výchozí hodnota slouží ke stanovení referenční hodnoty, podle níž se následně určují a posuzují cílové hodnoty.

Výsledek: bezprostřední účinek programu na příjemce (například stážisté, kteří nalezli zaměstnání, snížení objemu znečišťujících látek v čištěné odpadní vodě, snížení cestovní doby apod.).

Výstup: to, co je vyprodukováno nebo čeho je dosaženo pomocí zdrojů přidělených na danou intervenci (například kurzy odborné přípravy pro mladé nezaměstnané, počet čističek odpadních vod nebo kilometrů vybudovaných silnic apod.).

Zaměstnanost a sociální inovace (EaSI): program EU, jehož osa EURES má za cíl na spravedlivém základě prosazovat činnosti na podporu dobrovolné geografické mobility pro pracovníky a přispívat k vysoké úrovni kvalitní a udržitelné zaměstnanosti.

Zpětná mobilita: migrační pohyb občanů EU–28 zpět do země jejich státní příslušnosti z jiného členského státu.

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát II, který se zaměřuje na výdajové oblasti týkající se investic ve prospěch soudržnosti, růstu a začleňování a jemuž předsedá členka EÚD Iliana Ivanovová. Audit vedl člen EÚD George Pufan.

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2018

PDF	ISBN 978-92-872-9327-5	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/712204	QJ-AB-18-003-CS-N
HTML	ISBN 978-92-872-9324-4	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/131292	QJ-AB-18-003-CS-Q

© Evropská unie, 2018

K jakémukoli použití či reprodukci fotografií nebo jiných materiálů, které nejsou chráněny autorskými právy Evropské unie, je nutno získat povolení přímo od držitelů autorských práv.

OBRAŤTE SE NA EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ O EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: http://europa.eu.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat prostřednictvím internetových stránek EU Bookshop na adrese: https://op.europa.eu/cs/web/general-publications/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz http://europa.eu/contact).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1951 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.