15.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/13


Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Stuttgart — Německo) — Výkon evropského zatýkacího rozkazu vystaveného na Gaetana Mantella

(Věc C-261/09) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v trestní oblasti - Evropský zatýkací rozkaz - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Článek 3 odst. 2 - Ne bis in idem - Pojem ‚,stejný čin‘ - Možnost vykonávajícího justičního orgánu odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu - Konečné rozhodnutí vydané ve vystavujícím členském státě - Držení omamných látek - Obchod s omamnými látkami - Zločinné spolčení“)

2011/C 13/20

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Stuttgart

Účastník původního řízení

Gaetano Mantello

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberlandesgericht Stuttgart — Výklad čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34) — Zásada „non bis in idem“ na vnitrostátní úrovni — Možnost vykonávajícího justičního orgánu odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu, který byl vystaven za účelem trestního stíhání v souvislosti s trestnými činy, z nichž část již byla předmětem konečného rozhodnutí ve vystavujícím členském státě — Pojem „stejný čin“ — Situace, ve které byly všechny skutkové okolnosti, které vedly k vystavení evropského zatýkacího rozkazu, známy vyšetřujícím orgánům vystavujícího členského státu při prvním trestním řízení, z taktických vyšetřovacích důvodů ale nebyly použity

Výrok

Pro účely vystavení a výkonu evropského zatýkacího rozkazu je pojem „stejný čin“ uvedený v čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy autonomním pojmem práva Unie.

Za takových okolností, jaké jsou dány ve věci v původním řízení, kdy vystavující justiční orgán v odpovědi na žádost o informace ve smyslu čl. 15 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí, kterou formuloval vykonávající justiční orgán, na základě svého vnitrostátního práva a při dodržení požadavků vyplývajících z pojmu „stejný čin“, jak je zakotven v tomtéž čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí, výslovně konstatoval, že předcházející rozsudek vydaný v jeho právním řádu není konečným rozhodnutím vztahujícím se na činy uvedené v jeho zatýkacím rozkazu, a tudíž není překážkou pro trestní stíhání, v jejichž rámci byl uvedený zatýkací rozkaz vydán, nemá vykonávající justiční orgán žádný důvod ve spojitosti s takovým rozsudkem uplatnit důvod pro povinné odmítnutí výkonu upravený v uvedeném čl. 3 odst. 2.


(1)  Úř. věst. C 220, 12.9.2009.