12.11.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 307/4


Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení (1)

Věc COMP/38.589 – Tepelné stabilizátory

2010/C 307/04

Tato věc v oblasti hospodářské soutěže se týká kartelové dohody mezi výrobci dvou kategorií tepelných stabilizátorů používaných při výrobě výrobků z PVC: cínových stabilizátorů a epoxidovaného oleje ze sójových bobů (ESBO)/esterů.

V návrhu rozhodnutí jsou vzneseny tyto připomínky:

Prohlášení o námitkách

Šetření Komise bylo zahájeno na základě žádosti o ochranu před pokutami v listopadu 2002. Komise provedla inspekce na místě. Kromě žadatele o ochranu před pokutami byli v tomto případě čtyři žadatelé o shovívavost.

Dne 18. března 2009 sdělila Komise 15 podnikům nebo skupinám podniků (dále jen „strany“) prohlášení o námitkách (2).

V prohlášení o námitkách dospěla Komise k předběžnému závěru, že se strany podílely na jednotlivém a pokračujícím protiprávním jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP v souvislosti s cínovými stabilizátory po dobu 13 let od roku 1987 do roku 2000 a v souvislosti s ESBO/estery po dobu 9 let od roku 1991 do roku 2000.

Lhůta pro odpověď na prohlášení o námitkách

Stranám byla původně poskytnuta lhůta pro odpověď na prohlášení o námitkách do dne 14. května 2009. 13 stran podalo odůvodněné žádosti o prodloužení lhůty. V případě všech těchto žádostí jsem lhůtu prodloužil. Tři strany opětovně podaly odůvodněné žádosti o další prodloužení lhůty, které jsem schválil. Všechny strany až na jednu odpověděly včas.

Přístup ke spisu

Stranám byl umožněn přístup ke spisu prostřednictvím CD-ROMu. V prostorách Komise byla stranám zpřístupněna rovněž ústní a písemná prohlášení v rámci žádostí o shovívavost.

Společnost Baerlocher požádala o další přístup ke spisu. Ve své odpovědi jsem její žádosti částečně vyhověl a povolil dodatečný přístup k určitým ústním prohlášením. Cílem bylo umožnit společnosti Baerlocher, aby ověřila možné nesrovnalosti mezi různými verzemi dokumentů. Další část její žádosti byla zamítnuta z toho důvodu, že se na dotyčné dokumenty vztahovala tvrzení týkající se profesního tajemství, o nichž tehdy rozhodoval Soudní dvůr. V různých fázích řízení si řada stran vyžádala přístup k odpovědím ostatních stran. Tyto žádosti jsem odmítl s odkazem na oznámení o přístupu do spisu a platnou judikaturu (3).

Ústní slyšení

Ústní slyšení se konalo v červnu 2009. Slyšení se zúčastnily všechny strany s výjimkou jedné.

Hlavní záležitosti týkající se práv na obhajobu předložené stranami

Strany ve svých písemných a ústních připomínkách předložily řadu tvrzení s ohledem na práva na obhajobu. Jejich tvrzení se týkala zejména porušení informační povinnosti, nepřiměřeně dlouhé doby trvání řízení a neprovedení zevrubného šetření.

Práva adresátů týkající se informování o šetření

Společnosti AC Treuhand, Elementis, Chemson, GEA a Faci uvedly, že byla porušena jejich práva na obhajobu, jelikož nebyly včas informovány o šetření, které je proti nim vedeno. Na tomto základě společnosti AC Treuhand a Elementis Komisi požádaly, aby ukončila řízení proti nim, zatímco společnosti Chemson a Gea požadovaly šetření týkající se společnosti ChemTrade Roth. Společnost Faci nepodala žádnou konkrétní žádost.

i)   Společnost AC Treuhand

Společnost AC Treuhand byla o svém postavení coby možný adresát prohlášení o námitkách ve věci týkající se tepelných stabilizátorů poprvé informována v únoru 2009, tj. jeden a půl roku po první žádosti o informace a 6 měsíců po rozsudku Soudu prvního stupně, který stanovil precedens pro informační povinnost Komise vůči společnosti AC Treuhand ve věci týkající se organických peroxidů (4). K tomu došlo navzdory řadě žádostí předložených společností AC Treuhand GŘ pro hospodářskou soutěž (před vynesením rozsudku Soudu prvního stupně i posléze), jež se týkaly objasnění její úlohy v řízení.

Podle norem stanovených Soudem prvního stupně měla Komise informovat společnost AC Treuhand o jejím postavení v době vydání první žádosti o informace v říjnu 2007. Skutečnost, že tuto povinnost soud vysvětlil teprve v červenci 2008, není důležitá, jelikož tato povinnost objektivně existovala již před vynesením rozsudku. Jelikož prohlášení o námitkách ve věci organických peroxidů bylo společnosti AC Treuhand zasláno v březnu 2003, GŘ pro hospodářskou soutěž si mělo být vědomo postavení společnosti AC Treuhand v dotyčném případě v době vydání první žádosti o informace ke konzultaci. Došlo proto k nesrovnalosti.

Je možno ponechat otevřenou otázku, zda informační povinnost mohla vzniknout k dřívějšímu datu (5), jelikož společnost AC Treuhand neprokázala, že pozdní informace skutečně mohly ohrozit její práva na obhajobu v dotyčném řízení.

Podle soudu nemůže pouhá skutečnost, že právnímu subjektu nebyly poskytnuty takovéto informace včas, vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Je rovněž nezbytné zjistit, zda mohla nesrovnalost, jíž se Komise dopustila, skutečně ohrozit práva podniku na obhajobu v dotyčném řízení (6).

Společnost AC Treuhand předložila v tomto ohledu tři tvrzení: za prvé poukázala na to, že jeden zaměstnanec-svědek odešel dne 31. srpna 2002 do důchodu. Za druhé poukázala na skutečnost, že si dotyčný jednotlivec již nevybavuje přesně skutečnosti. Společnost zdůraznila za třetí uplynutí 10leté povinnosti týkající se uchovávání dokumentů společnosti podle švýcarského práva (Aufbewahrungspflicht). První tvrzení lze vyvrátit, jelikož k odchodu zaměstnance do důchodu došlo před tím, než Komise obdržela žádost společnosti Chemtura o ochranu před pokutami. K odchodu do důchodu by došlo i v případě, že by společnost AC Treuhand byla řádně informována o šetření Komise. Zdá se, že druhé a třetí tvrzení je dosti abstraktní a nepřesné, jelikož společnost AC Treuhand neupřesnila povahu a rozsah informací nebo podrobností nezbytných pro její obhajobu, které si dotyčný zaměstnanec mohl pamatovat, nebo které by bylo možno dohledat v archívu společnosti AC Treuhand. V této souvislosti může být rovněž důležité mít na paměti, že poté, co bylo společnosti AC Treuhand v roce 2003 doručeno prohlášení o námitkách ve věci organických peroxidů, si tato společnost byla nebo mohla být přiměřeně vědoma toho, že je předmětem kontroly Komise. Vyvozuji proto závěr, že práva společnosti AC Treuhand na obhajobu nebyla porušena.

ii)   Společnost Elementis

Komise společnost Elementis náležitě informovala o případných obviněních v první žádosti o informace, která byla zaslána v květnu 2008. Je možno ponechat otevřenou otázku, zda měla být tato společnost informována ještě dříve, jelikož tvrzení společnosti Elementis na podporu zjištění, že její práva na obhajobu byla ohrožena, nevyhovují požadovanému standardu. Společnost Elementis uvedla, že dne 24. ledna 2008 jeden svědek zemřel. Dále tvrdila, že nebylo možné najít a kontaktovat řadu svědků, kteří byli uvedeni v prohlášení o námitkách či byli jinak považováni za důležité. Rovněž tvrdila, že bylo obtížné dohledat písemné záznamy a že dostupným svědkům již neslouží paměť.

Tvrzení společnosti Elementis, že nemohla vyslechnout řadu svědků, je zvláštní, jelikož nejméně dva svědci, které uvedla, poskytli svědectví jiné straně v dané věci. Společnost Elementis mimoto popisuje pouze obecně záležitosti, jež měli svědci dodatečně vysvětlit. Zůstává však zcela otevřená otázka, jak by jejich svědectví společnosti Elementis pomohlo při její obhajobě s ohledem na údajné protiprávní jednání, jak vyžaduje judikatura.

iii)   Společnost Faci

Rovněž společnost Faci Komise náležitě informovala o jejím postavení při zaslání první žádosti o informace v říjnu 2007. Společnost Faci uvedla, že pokud by byla informována v roce 2003, nebo alespoň před rokem 2007, byla by schopna posoudit, zda má či nemá podat žádost o shovívavost. Poté, co ze společnosti odešli příslušní zaměstnanci, již nebyla s to toto posouzení provést.

Podání společnosti Faci nedokládalo porušení informační povinnosti, ani jejích práv na obhajobu, bylo je proto nutno odmítnout.

Povinnost provést šetření

Společnosti GEA a Chemson tvrdily, že Komise měla (a dosud má) povinnost provést šetření u společnosti ChemTrade Roth. Obě společnosti spojily ve své odpovědi na prohlášení o námitkách právo být informován o svém postavení s povinností Komise provést zevrubné šetření.

Společnosti GEA a Chemson během období údajného protiprávního jednání ukončily příslušné činnosti. Společnost GEA prodala své podnikání v oblasti ESBO v květnu 2000. Mimoto zlikvidovala dřívější mateřské společnosti podniku, který se přímo podílel na údajných činnostech (Dynamit Nobel AG a Chemetall GmbH). Společnost Chemson prodala (prostřednictvím odkupu vedením) veškerá aktiva a dokumenty související s podnikáním v oblasti ESBO v roce 2002 společnosti ChemTrade Roth. Společnost Chemson uvedla, že od té doby nemá s ohledem na podnikání v oblasti ESBO přístup k písemným důkazům a svědkům. Co se týká informační povinnosti Komise, je nutno uvést, že ta společnosti Chemson a GEA řádně informovala o údajných obviněních v žádosti o informace, která byla zaslána v říjnu 2007 resp. červenci 2008. Společnost Chemson však poukázala na zvláštní povahu tohoto případu. Tvrdila, že nelze vyloučit a že je dokonce pravděpodobné, že pokud by podnikání společnosti Chemson v oblasti ESBO bylo prodáno formou obchodu s akciemi namísto odkupu vedením, pak by se šetření Komise mělo týkat také společnosti ChemTrade Roth.

Podle ustálené judikatury je na Komisi, aby rozhodla, které konkrétní informace jsou nezbytné, aby mohla odhalit porušení pravidel hospodářské soutěže (7). V dotyčném případě se nejeví jako nezbytně nutné provést šetření u společnosti ChemTrade Roth za účelem získání dostatečných usvědčujících důkazů k prokázání existence kartelu.

Co se však týká osvobozujících důkazů, situace je méně jasná. Na jedné straně lze tvrdit, že povinnost předložit osvobozující důkazy mají v prvé řadě adresáti prohlášení o námitkách, a společnosti GEA ani Chemson neposkytly žádné údaje ohledně toho, jaké užitečné informace by mohlo přinést šetření u společnosti ChemTrade Roth. Adresáti mimoto mohou do dohod o převodu zahrnout doložky s cílem zajistit i nadále přístup k informacím a/nebo přenést interně odpovědnost za uhrazení pokut uložených za protiprávní kartelové jednání. Na druhou stranu je rovněž pravdou, že Komise je povinna provést objektivní šetření, které by za normální situace zahrnovalo společnost ChemTrade Roth. Situace společností Chemson a GEA mohla být lepší, pokud by šetření nebylo v roce 2003 pozastaveno, nebo pokud by Komise tyto adresáty informovala o šetření dříve.

Zaslání žádosti o informace společnosti ChemTrade Roth nebo neohlášená prohlídka v této společnosti po ústním slyšení se každopádně nejeví jako slibné. Nebylo možno reálně očekávat, že by tato opatření přinesla výsledky, které by napravily předchozí opomenutí, jelikož je velmi pravděpodobné, že příslušné dokumenty (pokud existovaly) již nebyly uchovávány. Pohovory s bývalými zástupci prodaného podniku by byly mimoto možné pouze s jejich souhlasem.

Ke ztrátě přístupu k dokumentům došlo již v roce 2002, tj. před otevřením daného případu. Šetření týkající se společnosti ChemTrade Roth by bylo proto pouze náhradou za ztracený přístup k údajům poskytnutým bývalými zástupci (jenž bylo možno zajistit na základě smlouvy).

Za této situace se nedomnívám, že Komise byla povinna provést šetření u společnosti ChemTrade Roth, jak požadovaly společnosti Chemson a GEA, a jistě nedošlo k porušení jejich práv na obhajobu.

Doba trvání řízení

9 z celkem 15 stran tvrdilo, že došlo k porušení jejich práv na obhajobu kvůli době trvání řízení (8). Předběžné šetření skutečně trvalo déle než šest let. Pokud by se tato doba trvání vzala úvahu bez ohledu na kontext, může se zdát příliš dlouhá.

Podle rozhodnutí soudů je ve správních řízeních nutno přijmout opatření v přiměřené lhůtě (9). Tato zásada se plně vztahuje na šetření (10).

V průběhu tohoto období však byl případ déle než čtyři roky pozastaven kvůli řízení týkajícího se společností Akzo/Ackros. Při inspekci v podniku Ackros zástupci společnosti tvrdili, že se na některé dokumenty vztahuje profesní tajemství. V dubnu 2003 společnosti Akzo a Ackros zahájily soudní řízení za účelem potvrzení jejich tvrzení týkajících se profesního tajemství. Po dobu soudního řízení bylo šetření Komise pozastaveno. O čtyři roky později v září 2007 Soud prvního stupně žaloby navrhovatelů zamítl jako částečně nepřípustné, částečně nepodložené (11).

GŘ pro hospodářskou soutěž muselo vyčkat na rozsudek Soudu prvního stupně, aby mohlo posoudit přidanou hodnotu žádostí o shovívavost (12). Toto posouzení záviselo na tom, zda může být určitý důkaz použit jako dokument z inspekce. Dotyčný dokument je skutečně důležitým důkazem, na němž je založeno prohlášení o námitkách a rozhodnutí.

Doba trvání řízení proto nebyla nepřiměřeně dlouhá. Práva 9 stran na obhajobu nebyla porušena.

Návrh rozhodnutí

V návrhu rozhodnutí Komise v zásadě zachovává své námitky; oproti prohlášení o námitkách však existují určité změny:

Komise upustila od námitek vůči společnostem Akzo Nobel Chemicals International BV a Addichem SA.

Ačkoliv Komise uznala, že společnost Arkema v období od 1. dubna 1996 do 8. září 1997 ukončila svou účast v kartelu týkajícím se cínových stabilizátorů, považuje společnost Arkema odpovědnou za první období její účasti v kartelu (od 16. března 1994 do 31. března 1996) na základě toho, že se později připojila ke stejnému kartelu (od 9. září 1997 do 21. března 2000). Komise při uplatňování své rozhodovací pravomoci neuloží společnosti Arkema pokutu za první období protiprávního jednání. Komise se domnívá, že dohody týkající se cínových stabilizátorů a ESBO/esterů představují dva samostatné případy protiprávního jednání.

Komise vyvozuje závěr, že ji nelze považovat za odpovědnou za případné procesní nesrovnalosti, zejména za to, že potenciální adresáty prohlášení o námitkách neinformovala, že probíhá šetření a že toto šetření bylo pozastaveno. Co se týká společnosti AC Treuhand, Komise uvádí, že vzhledem k zvláštním okolnostem tohoto případu mohla společnost AC Treuhand dospět k závěru, že je možným cílem šetření. Komise vyvodila závěr, že během celého řízení jednala pečlivě a přiměřeně.

Při stanovení pokuty pro společnost Arkema vzala Komise v úvahu tři předchozí rozhodnutí, která dokládají opakované protiprávní jednání (namísto dvou předchozích rozhodnutí zmíněných v prohlášení o námitkách). Komise zaslala dne 20. října 2009 společnosti Arkema dopis o skutečnostech, v němž ji informovala o tomto opomenutí v prohlášení o námitkách a umožnila společnosti Arkema se k tomu vyjádřit.

Komise vyvozuje závěr, že řízení trvalo značně dlouho, což odůvodňuje snížení pokuty. Toto snížení se však nevztahuje na společnost Akcros a skupinu společností Akzo, jelikož hlavní příčinou prodlevy v tomto případě byla jejich žaloba na zrušení podaná Soudu prvního stupně v souvislosti s tvrzeními týkajícími se profesního tajemství.

Podle mého názoru se návrh rozhodnutí vztahuje pouze na ty námitky, k nimž měly strany příležitost se vyjádřit.

Závěr

Vzhledem k výše uvedeným zjištěním se domnívám, že právo na slyšení bylo v případě všech stran řízení v této věci dodrženo.

V Bruselu dne 5. listopadu 2009.

Michael ALBERS


(1)  Podle článků 15 a 16 rozhodnutí Komise (2001/462/ES, ESUO) ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže – Úř. věst. L 162, 19.6.2001, s. 21.

(2)  i) Akzo Nobel Chemicals GmbH, Akzo Nobel Chemicals BV, Akzo Nobel Chemicals International BV a jejich mateřská společnost Akzo Nobel N.V. (dále jen „Akzo“); ii) Ackros Chemicals Ltd (dále jen „Ackros“); iii) Elementis plc, Elementis Holdings Ltd, Elementis UK Ltd, Elementis Services Ltd (dále jen „Elementis“); iv) Elf Aquitaine SA (dále jen „Elf“); v) CECA SA a její mateřská společnost Arkema France SA (dále jen „Arkema“); vi) Baerlocher GmbH, Baerlocher Italia SpA, Baerlocher UK Ltd a jejich mateřská společnost MRF Michael Rosenthal GmbH (dále jen „Baerlocher“); vii) GEA Group AG (dále jen „GEA“); viii) Chemson GmbH a Chemson Polymer-Additive AG (dále jen „Chemson“); ix) Aachener Chemische Werke Gesellschaft für glastechnische Produkte und Verfahren mbH (dále jen „ACW“); x) Addichem SA (dále jen „Addichem“); xi) Chemtura Vinyl Additives GmbH a její mateřská společnost Chemtura Corporation (dále jen „Chemtura“); xii) Ciba Lampertheim GmbH a její mateřská společnost Ciba Holding AG (dále jen „Ciba“); xiii) Faci SpA (dále jen „Faci“); xiv) Reagens SpA (dále jen „Reagens“) a xv) AC Treuhand AG (dále jen „AC Treuhand“).

(3)  Viz například věc C-204/00 Aalborg Portland A/S, Sb. rozh. 2004, s. I 123, bod 70: „neexistuje obecná, abstraktní zásada, že strana musí mít ve všech případech možnost obdržet kopie všech dokumentů, jež jsou vzaty v úvahu v případě jiných osob“.

(4)  Věc T-99/04, AC Treuhand v. Komise, bod 56. Viz rovněž čl. 6 odst. 3 písm. a) EÚLP a Evropský soud pro lidská práva, žaloba č. 13972/88, Imbrioscia v. Švýcarsko, rozsudek ze dne 24. listopadu 1993, bod 36.

(5)  Společnost AC Treuhand tvrdila, že měla být informována poté, co Komise ukončila posuzování žádostí o shovívavost, tj. přibližně v polovině roku 2003.

(6)  Věc T-99/04, AC Treuhand v. Komise, bod 58. Viz rovněž spojené věci C-204/00 P, C-205/00 P, C-211/00 P, C-213/00 P, C-217/00 P a C-219/00 P, Aalborg Portland a další v. Komise, Sb. rozh. 2004, s. I 123 a věc C-105/04 P, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, Sb. rozh. 2006, s. I 8725.

(7)  Věc C-94/00, Roquette Frères v. Komise, Sb. rozh. 2002, s. I 9011, bod 78.

(8)  AC Treuhand, ACW, dceřiné společnosti Akzo, Arkema, Baerlocher, Chemson, Elementis, GEA, Reagens.

(9)  Spojené věci C-238/99 P, C-244/99 P, C-245/99 P, C-250/99 P až C-252/99 P a C-254/99 P, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, Sb. rozh. 2000 s. I 8375, bod 179; viz rovněž věc C-167/04 P, JCB Service v. Komise, Sb. rozh. 2006, s. I 8935, bod 60.

(10)  Věc C-113/04 P, Technische Unie BV v. Komise, Sb. rozh. 2006, s. I 8831, bod 54 a následující body.

(11)  Věc T-112/05, Akzo Nobel a další v. Komise, Sb. rozh. 2007, s. II 05049.

(12)  Bod 26 oznámení o shovívavosti z roku 2002.