7.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 406/7


Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. října 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Laufen – Německo) – trestní řízení proti Gavrilu Covacimu

(Věc C-216/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v trestních věcech - Směrnice 2010/64/EU - Právo na tlumočení a překlad v trestním řízení - Jazyk řízení - Trestní příkaz týkající se uložení pokuty - Možnost podat odpor v jiném jazyce, než je jazyk řízení - Směrnice 2012/13/EU - Právo na informace v trestním řízení - Právo na informace o obvinění - Doručení trestního příkazu - Podmínky - Povinnost obviněného ustanovit zmocněnce - Lhůta pro podání odporu plynoucí od doručení zmocněnci“)

(2015/C 406/06)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Laufen

Účastník původního trestního řízení

Gavril Covaci

Výrok

1)

Články 1 až 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která v rámci trestního řízení neopravňuje osobu, proti které byl vydán trestní příkaz, aby podala písemný odpor proti tomuto usnesení v jiném jazyce, než je jazyk řízení, třebaže tato osoba neovládá posledně uvedený jazyk, pod podmínkou, že příslušné orgány v souladu s čl. 3 odst. 3 této směrnice nemají za to, že takový odpor představuje s ohledem na dotčené řízení a okolnosti věci v původním řízení podstatný dokument.

2)

Článek 2, čl. 3 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která v rámci trestního řízení ukládá obviněnému, který nemá v tomto členském státě bydliště, aby ustanovil zmocněnce pro účely doručení trestního příkazu vydaného proti němu, pod podmínkou, že obviněnému skutečně náleží celá lhůta stanovená pro podání odporu proti uvedenému usnesení.


(1)  Úř. věst. C 253, 4.8.2014.